Shrnutí
Alonzo Trévier Jones byl spolu s Elletem J. Waggonerem jedním ze dvou poslů, které Bůh povolal, aby na Generální konferenci v Minneapolis v roce 1888 přinesli Církvi adventistů sedmého dne poselství o spravedlnosti z víry. Jones, obrácený seržant americké armády pokřtěný ve Walla Walla ve státě Washington v roce 1874, se stal evangelistou, redaktorem časopisu American Sentinel, redaktorem časopisu Review and Herald (1897–1901), průkopníkem adventistického hnutí za náboženskou svobodu a jedním z nejvlivnějších kazatelů Církve adventistů sedmého dne na konci devatenáctého století. Ellen Whiteová ho opakovaně bránila jako nositele „poselství seslaného z nebe“ a „nejcennějšího poselství“ třetího anděla. Zemřel v roce 1923 ve věku sedmdesáti tří let.
Od armády k sobotě (1850–1875)
Steinwegova kniha Lest We Forget zaznamenává Jonesovo narození a vojenská léta: „Jones se narodil v Ohiu 21. dubna 1850 (někteří autoři uvádějí 26. dubna).“ (Lest We Forget, kap. 159, s. 326, odst. 3). Ve stejném odstavci se dále uvádí: „O jeho raném dětství a mládí se prakticky nic neví. Tato biografie začíná anekdotou, k níž došlo, když Jones sloužil v armádě Spojených států a byl umístěn ve Fort Walla Walla ve státě Washington“ (Lest We Forget, kap. 159, s. 326, odst. 3). Steinweg dodává: „Alonzo T. Jones sloužil pět let v armádě Spojených států. Velkou část svého volného času trávil studiem náboženských knih a Bible. Získal publikace Církve adventistů sedmého dne a opustil pevnost, aby se zúčastnil evangelizačních shromáždění pořádaných starším Isaacem Van Hornem, který nedávno začal působit v Oregonu“ (Lest We Forget, kap. 159, s. 326, odst. 5).
Steinweg zaznamenává Jonesův křest: „8. srpna 1874 se ve Walla Walla ve státě Washington, největším městě na území, odevzdal svému Pánu křtem“ (Lest We Forget, kap. 159, s. 326, odst. 6). Zpráva paní Adelie Van Hornové, zachovaná ve stejném odstavci, zaznamenává výkřik nově obráceného: „Mrtvý pro svět a živý pro tebe, ó můj Bože!“ (Lest We Forget, kap. 159, s. 326, odst. 6).
Manželství, duchovní služba a redakční činnost (1877–1887)
Steinweg zaznamenává další etapu: „Jones se seznámil se švagrovou staršího Van Horna, slečnou Frances E. Pattonovou, a navázal s ní zvláštní přátelství. 15. dubna 1877 se s Frances oženil.“ (Lest We Forget, kap. 159, s. 327, odst. 8).
V říjnu 1877 byla založena Severopacifická konference. Jones působil jako pokladník; v následujícím roce byl v Oregonu vysvěcen na duchovního. V roce 1880 se stal tajemníkem nově založené Horní kolumbijské konference. V roce 1885 ho J. H. Waggoner přivedl do vydavatelství Pacific Press v Oaklandu v Kalifornii jako pomocného redaktora časopisu Signs of the Times.
Konference v Minneapolis v roce 1888 a poselství o spravedlnosti z víry
V říjnu 1888 se sešla Generální konference v Minneapolis. Tam Jones – společně s E. J. Waggonerem – představil poselství o spravedlnosti z víry. Svědectví Ellen Whiteové o významu a zdroji tohoto poselství je zachováno v jejích Materiálech z roku 1888 a v jejích pozdějších Manuscript Releases. Z Materiálů z roku 1888 (jak je vybral Steinweg v knize Lest We Forget): „Starší Jones a Waggoner přednesli lidem drahocenné světlo, ale předsudky a nevěra, žárlivost a zlé domněnky zavřely dveře jejich srdcí, aby nic z tohoto zdroje nenašlo vstup do jejich srdcí“ (Lest We Forget, kap. 168, str. 376, odstavec 5).
Ve svém vlastním svědectví v první osobě o zdroji poselství pokračuje: „Když bratr Waggoner přednesl tyto myšlenky v Minneapolis, bylo to první jasné učení na toto téma z lidských úst, které jsem slyšela, s výjimkou rozhovorů mezi mnou a mým manželem. Řekla jsem si: ‚Vidím to tak jasně proto, že mi to Bůh ukázal ve vidění, a oni to nevidí, protože jim to nikdy nebylo předloženo tak, jako mně.‘ A když to přednesl někdo jiný, každá buňka mého srdce řekla: ‚Amen‘“ (Lest We Forget, kap. 168, str. 376, odst. 6).
Steinweg zaznamenává Jonesovu vlastní službu bezprostředně po Minneapolis. Ze stejného výběru materiálů Ellen Whiteové: „Starší Jones přijel z Bostonu a velmi horlivě sloužil lidem, kázal dvakrát, někdy i třikrát denně. Boží stádo bylo nasyceno pokrmem, který sytí duši. V těchto kázáních bylo předloženo právě to poselství, které Pán poslal lidem této doby“ (Lest We Forget, kap. 168, str. 376, odstavec 3).
Následuje konkrétní výzva Ellen Whiteové, aby Jones rozšířil svou práci: „Starší A. T. Jones by se měl účastnit našich velkých táborových shromáždění a předávat našim lidem i cizincům drahocenné téma víry a Kristovy spravedlnosti. V tomto tématu je záplava světla“ (Lest We Forget, kap. 168, str. 376, odst. 4).
Ellen Whiteová na obranu Jonese a Waggonera (1892–1895)
V dopise Uriahovi Smithovi ze dne 19. září 1892 Ellen Whiteová výslovně uvedla: „nevěděli, že Bůh poslal tyto mladé muže, starší Jonese a Waggonera, aby jim zvěstovali zvláštní poselství“ (Lest We Forget, kap. 168, str. 377, odst. 9).
Ve stejném dopise předvídala a kritizovala budoucí omyl, kdy bude poselství odmítnuto kvůli jakémukoli selhání poselů: „Je docela možné, že starší Jones nebo Waggoner mohou být svrženi pokušeními nepřítele; ale pokud by se tak stalo, neznamenalo by to, že neměli poselství od Boha, ani že práce, kterou vykonali, byla celá omylem“ (Lest We Forget, kap. 168, str. 377, odst. 10).
Její úsudek o samotném poselství je jednoznačný: „Poselství, které nám předali A. T. Jones a E. J. Waggoner, je Božím poselstvím pro laodicejskou církev, a běda každému, kdo vyznává, že věří v pravdu, a přesto neodráží na ostatní Boží paprsky“ (Lest We Forget, kap. 168, str. 377, odst. 11).
V dopise z roku 1893 adresovaném redakci časopisu Review and Herald napsala: „Pán povolal bratra Jonese a bratra Waggonera, aby hlásali poselství světu a připravili lid, který obstojí v den Boží.“ (Lest We Forget, kap. 168, str. 378, odst. 13).
V dopise W. Ingsovi z 9. ledna 1893 shrnula dopad Jonesovy práce: „Víme, že bratr Jones zvěstuje poselství pro tuto dobu – pokrm v pravý čas pro hladové stádo Boží. Ti, kteří nedovolí, aby předsudky uzavřely jejich srdce před poselstvím seslaným z nebe, nemohou necítit ducha a sílu pravdy. Bratr Jones nesl poselství z církve do církve a ze státu do státu; a slovo provázelo světlo, svoboda a vylití Ducha Božího“ (Lest We Forget, kap. 168, str. 378, odst. 14).
V dopise O. A. Olsenovi z 1. května 1895 to znovu shrnula: „Pán ve své velké milosti poslal svému lidu nejcennější poselství prostřednictvím starších Waggonera a Jonese.“ (Lest We Forget, kap. 168, str. 378, odst. 15). Ve stejném odstavci dodala: „Toto je poselství, které Bůh přikázal předat světu. Je to poselství třetího anděla, které má být hlásáno hlasitě a doprovázeno velkým vylitím Jeho Ducha“ (Lest We Forget, kap. 168, str. 378, odst. 15).
Náboženská svoboda a American Sentinel
V roce 1887 začali Jones a Waggoner vydávat American Sentinel, vlajkový časopis církve věnovaný náboženské svobodě. Steinweg zaznamenává: „V roce 1889 Jones cestoval s Ellen Whiteovou a promlouval na táborových shromážděních a na seminářích pro duchovní. Byl prvním adventistou sedmého dne, který spolu s J. O. Corlissem promluvil před zákonodárci ve Washingtonu, D.C., ve prospěch oddělení církve od státu“ (Lest We Forget, kap. 159, s. 328, odst. 16).
Kapitola knihy Lest We Forget věnovaná Jonesovu kázání o „víře Ježíše“ zachycuje jeho charakteristický argument z brožury z roku 1888 The Abiding Sabbath and the „Lord’s Day“: „Bůh nyní povolává lid, který bude dodržovat Boží přikázání a víru Ježíše. Nic jiného nestačí.“ (Lest We Forget, kap. 161, s. 335, odst. 3). A jeho charakteristické naléhání na vztah mezi vírou a poslušností: „Budete poslouchat Boha? Budete dodržovat Boží přikázání a víru Ježíše?“ (Lest We Forget, kap. 161, s. 335, odst. 3).
Jeho dílo Two Republics z roku 1891 obsahuje dlouhou úvahu o Boží morálce: „Pouze díky Kristově morálce mohou být lidé morální. A tato Kristova morálka je morálkou Boží, která nám je připsána pro Krista; a my ji přijímáme vírou v toho, který je jak původcem, tak dokonavatelem víry“ (Lest We Forget, kap. 161, str. 335, odst. 6).
Redaktor časopisu Review and Herald (1897–1901)
Steinweg zaznamenává: „V roce 1897 byl Jones zvolen členem Výboru Generální konference. Byl také jmenován redaktorem časopisu Review and Herald“ (Lest We Forget, kap. 159, s. 329, odst. 19). Tuto funkci zastával až do roku 1901, kdy se z vlastní vůle a s požehnáním církve vrátil k evangelizační práci v terénu.
Pozdější léta a smrt (1901–1923)
Jones podpořil organizační změny Generální konference z roku 1901, přijal předsednictví Kalifornské konference a pokračoval ve své práci na poli náboženské svobody. Poselství, které Ellen Whiteová skrze něj uchovala jako Boží slovo – evangelium spravedlnosti z víry – zůstalo až do konce jeho života ústředním tématem jeho kázání.
Podle Encyklopedie adventistů sedmého dne (Jeffrey Rosario) Jones zemřel v roce 1923 ve věku sedmdesáti tří let.