Shrnutí
Eric Burnham Hare byl průkopníkem adventistické misie mezi kmenem Karenů ve východní Barmě a jedním z nejoblíbenějších vypravěčů adventismu dvacátého století. Narodil se 12. října 1894 v Hawthornu ve státě Victoria v Austrálii jako druhý syn průkopnického australského adventistického pastora Roberta Harea a jeho manželky Henrietty. Eric studoval v Avondale, 24. června 1915 se oženil s Agnes Fultonovou (dcerou průkopnického misionáře J. E. Fultona) a o tři měsíce později odplul do Barmy. V letech 1915 až 1934 – a krátce také v letech 1941–1942 – manželé Hareovi působili mezi Kareny v Kamamaungu na řece Salween, naučili se karenský jazyk na úroveň, jakou dosud žádný zkoušející neviděl, založili dechovou kapelu karenských chlapců, zřídili ošetřovny a byli svědky křtu prvních karenských adventistických křesťanů. V letech 1946 až 1962 působil Eric v oddělení sobotní školy Generální konference, kde se zasazoval o duchovní službu dětem. Zemřel ve Washingtonu, D.C., 1. června 1982 ve věku 88 let.
Od Hawthornu po Avondale (1894–1915)
Podle článku Lestera Devina v Encyklopedii adventistů sedmého dne se Eric Burnham Hare narodil 12. října 1894 v Hawthornu ve státě Victoria v Austrálii jako druhý syn pastora Roberta Harea a jeho manželky Henrietty. První školní léta strávil na Fitzroy School v Melbourne, kde navázal celoživotní přátelství s Royem Allanem Andersonem. V roce 1911 absolvoval misijní kurz v Avondale a v roce 1913 biblicko-akademický kurz, v roce 1911 působil jako správce stanu pro E. B. Rudge a Harolda Lukense v Port Pirie a poté se připojil k J. W. Kentovi a J. H. Woodsovi při stanové kampani v Richmondu. V červnu 1914 se zapsal do kurzu ošetřovatelství v Sydney Sanitarium. Na mimořádném zasedání výboru Australasian Union Conference, které se konalo 8.–22. června 1915, byl jmenován misionářem v Barmě. 24. června 1915 – jen několik dní po svém jmenování – se oženil s Agnes Fultonovou, dcerou průkopníka misijní práce v jižním Pacifiku a Asii J. E. Fultona. Agnes se narodila v Bishopu v Kalifornii 9. listopadu 1893.
K Karenům v Salweenu (1915–1934)
Manželé Hareovi opustili Sydney a odjeli do Barmy ve čtvrtek 23. září 1915 a po příjezdu věnovali první dva roky studiu jazyka a rozvoji lékařské práce. Podle ESDA oba získali v zkouškách z karenského jazyka více než devadesát procent; zkoušející řekl Ericovi, že získal nejvyšší známky ze všech misionářů, které kdy zkoušel. Eric, nadaný hudebník, shromáždil při návštěvách kostelů po celé Austrálii a na Novém Zélandu žesťové nástroje a založil karenskou dechovou kapelu, která se stala charakteristickým rysem misijní činnosti.
Manželé Hareovi se usadili v Kamamaungu na řece Salween v severovýchodní Barmě, poblíž hranic se Siamem (Thajskem). Podle ESDA byly jejich první tři roky poznamenány hlubokým zklamáním a ani jedním křtem; první karenský konvertita byl pokřtěn ve čtvrtém roce, po kterém se práce postupně rozrůstala. Jejich nejstarší dítě Rosalind Agnes zemřela 23. června 1917, pouhých devatenáct dní po svém narození, a byla pohřbena na protestantském hřbitově v Rangúnu. V Barmě se jim narodily další čtyři děti – Eileen Nita, Leonard, Verna Mae a Peter. V roce 1919 byl Eric vysvěcen do evangelické služby na divizním shromáždění v Ranchi v Indii Agnesiným otcem J. E. Fultonem, tehdejším prezidentem Jihoasijské divize.
Ba Twe – chlapec z kmene Karen, který se nechtěl modlit
Kniha Sister White od A. W. Spaldinga zachycuje příběh jednoho z nejpamátnějších karenských obrácených Harea – mladého muže jménem Ba Twe, jehož obrácení si církev pamatovala po celé generace. Úvodní odstavec Spaldinga: „V Barmě, která leží daleko za oceánem, poblíž Indie, žil jeden karenský chlapec. Jmenoval se Ba Twe. Žil se svým lidem hluboko v džungli a o Ježíši nevěděl vůbec nic. Do té země však přišla skupina misionářů a v Ohn Daw založila školu pro karenské chlapce, dívky a mladé lidi. A Ba Tweův otec ho do této školy poslal“ (Sestra Whiteová, str. 109, odst. 1).
Podle Spaldinga se Ba Twe zpočátku nechtěl hlásit ani ke křesťanství, ani k buddhismu, a tak se prostě nazýval pohanem – i poté, co si oblíbil sobotu, zpíval písně o Ježíši a učil se biblické verše. Jednoho léta pak doma, když pásl dva buvoly svého otce, usnul, buvoli se zatoulali a on vylezl na strom, aby je hledal. Tam mu (podle Spaldingova vyprávění) tichý hlas řekl, aby se modlil k Bohu, aby je našel. Po vnitřním boji se modlil; buvoli se objevili a bučeli přímo pod jeho stromem.
Změna v jeho životě byla úplná. Spaldingův záznam o jeho návratu do školy: „A tak se Ba Twe vrátil do školy. A teď řekl bratru Hareovi, a ten to řekl všem učitelům a všem žákům, že je křesťan, neboť Bůh k němu doslova promluvil. A rostl, jako chlapec Ježíš, v moudrosti a postavě a v přízni u Boha i u lidí. Zůstal ve škole, dokud ji nedokončil, a nyní byl vysoký, statný chlapec, patnáctiletý nebo starší“ (Sestra Whiteová, str. 111, odst. 4).
Podle Spaldinga, když Ba Twe dokončil školu, požádal svého otce o svolení, aby mohl odejít do horské oblasti a učit divoký kmen Karenů o Ježíši, a jeho otec mu to povolil. Spaldingův záznam o odchodu: „Ba Twe si přehodil přes rameno pytel rýže a na záda si naložil balíček jednoduchých léků. A vydal se do horské oblasti Karenů. Dlouhou dobu o něm nikdo neslyšel“ (Sister White, str. 111, odst. 7). Když se za ním nakonec vydal jeho starší bratr, aby ho přivedl domů, vrátil se s zprávou, že Ba Twe uzdravuje nemoci, učí lidi, jak žít, a dětem ukazuje obrázky a vypráví příběhy z knihy o svém Ježíši.
Dovolená a návrat (1934–1942)
Podle ESDA byli Hareovi po osmnácti letech na Salweenu v roce 1934 pozváni, aby se přestěhovali do Severokalifornské konference; k tomuto kroku je částečně vedla potřeba pomoci pro jejich dceru Vernu Mae, která byla těžce neslyšící. Odjeli z Barmy 12. dubna 1934 a zanechali za sebou zavedenou karenskou církev se 122 členy a osm sobotních škol s celkovým počtem 340 členů. Eric působil jako dobrovolný misionář a tajemník sobotní školy v Severní Kalifornii a poté jako tajemník sobotní školy Jižní kalifornské konference v Glendale.
V roce 1941 – jen několik měsíců předtím, než válka zachvátila Tichomoří – přijali Hareovi nabídku k návratu do Barmy, tentokrát do Rangúnu. Japonská invaze do Barmy v roce 1942 je donutila k evakuaci: Agnes a děti odjely parníkem do Indie, zatímco Eric a několik spolupracovníků uprchlo po zemi přes nepřátelské území. Po tom, co Lest We Forget a adventistická paměť označují jako „mnoho nebezpečí a zázračných úniků“, se znovu připojil ke své rodině a Haresovi se vrátili do Ameriky.
Léta v Generální konferenci (1946–1982)
Na doporučení ESDA byl Eric jmenován vedoucím oddělení pro mládež Jižní kalifornské konference, poté ředitelem sobotní školy Pacifické unie a na zasedání Generální konference v roce 1946 byl povolán do funkce zástupce tajemníka oddělení sobotní školy Generální konference v u – tuto funkci zastával až do svého odchodu do důchodu v roce 1962. Během těchto let věnoval zvláštní pozornost roli sobotní školy ve vývoji dětí a křesťanské formaci; jeho práce byla předzvěstí moderního Oddělení pro práci s dětmi. Krátce po jeho jmenování zahynula při dopravní nehodě ve Van Horne v Texasu jeho nejstarší přeživší dcera Eileen, která byla tehdy na dovolené z misijní služby v Indii, kde působila se svým manželem Ivanem Higginsem a jejich dvěma dcerami.
Smrt (1982) a odkaz
Eric Hare zemřel ve Washingtonu, D.C., 1. června 1982 ve věku osmdesáti sedmi let. Agnes zemřela v Berrien Springs v Michiganu 25. dubna 1983 ve věku devadesáti let. Podle ESDA napsal Eric Hare třináct knih – včetně Jungle Stories, Treasure from the Haunted Pagoda, Fuzzy Wuzzy Tales, Make God First, Skyscrapers, Curse-Proof a Clever Queen – a nahrál stovky dětských příběhů, které formovaly dvě generace adventistických dětí lekcemi, které poprvé kázal dětem kmene Karen v Salweenu.