Shrnutí
William Ellis Foy byl černošský kazatel z církve Free Will Baptist, kterého adventisté sedmého dne považují za prvního ze tří lidí, kteří v období millerismu obdrželi prorocká zjevení; po něm následovali Hazen Foss a Ellen G. Harmon. Foy měl dvě vize v Bostonu na počátku roku 1842 – první 18. ledna v Dvanáctém baptistickém kostele, druhou 4. února v Africké metodistické episkopální církvi na May Street – a třetí vizi v roce 1844, krátce před koncem prorockého období 2 300 dnů. V letech 1842–1845 cestoval a přednášel o svých vizích, čímž přilákal davy lidí v Massachusetts a Maine. Ellen Harmonová, tehdy ještě teenagerka, ho slyšela přednášet v Beethoven Hall v Portlandu v Maine a později se s ním setkala v Cape Elizabeth poté, co jeho služba začala utichat. Foy pokračoval v pastorační činnosti a kázání jako baptista svobodné vůle (a později jako nezávislý duchovní) až do své smrti v roce 1893 na Plantation No. 7 poblíž Sullivanu v Maine.
Raná léta a obrácení (1818–1841)
Podle Encyklopedie adventistů sedmého dne (Benjamin Baker) se William Ellis Foy narodil kolem roku 1818 v okrese Kennebec v Maine svobodnému černošskému farmářskému páru, Josephovi a Elizabeth (Betsey) Foyovým. Rodina se později přestěhovala do nedalekého Palerma v Maine a kolem roku 1837 se William oženil s Ann (rodné jméno neznámé). V roce 1840 se Foy s manželkou přestěhovali do Bostonu, kde se usadili na severním svahu Beacon Hill – v té době jednom z center černošského církevního života ve Spojených státech –, aby mohl William absolvovat výcvik na duchovního. Podle vlastního svědectví byl Foy pokřtěn do církve Free Will Baptist tři měsíce po svém obrácení v roce 1835, a to na základě kázání staršího Silase Curtise v kostele Augusta Free Will Baptist Church v Maine.
Foyova vlastní brožura z roku 1845, The Christian Experience of William E. Foy, obsahuje kopii osvědčení o členství podepsaného jeho církevním úředníkem: „Tímto se potvrzuje, že bratr Wm. E. Foy je řádným členem prvního sboru Freewill Baptist Church v Augustě a je v dobrém stavu. A jako takového ho doporučujeme do společenství Božího lidu, jakéhokoli vyznání, kdekoli se s ním náhodou setká“ (The Christian Experience of William E. Foy, str. 23, odst. 10).
První zjevení (18. ledna 1842)
Foyovo první vidění se odehrálo večer 18. ledna 1842 v Dvanáctém baptistickém sboru na Beacon Hill. Deset svědků podepsalo osvědčení, které je reprodukováno v knize Christian Experience: „My, níže podepsaní, obyvatelé Bostonu, jsme byli svědky zdánlivě neživých stavů, do nichž byl náš bratr Wm. Ellis Foy uvržen z neznámé příčiny dne 18. ledna 1842, kdy ležel dvě a půl hodiny, a znovu 4. února, kdy ležel dvanáct a půl hodiny, během nichž pokaždé dosvědčuje, že prožil mimořádná vidění z jiného světa.“ (The Christian Experience of William E. Foy, str. 23, odst. 6). Následovalo čestné prohlášení lékaře. V zdrojovém textu se píše: „Dr. Henry Cummings dosvědčuje“ (The Christian Experience of William E. Foy, str. 23, odst. 7), a Cummingsova vlastní slova, zaznamenaná ve stejném odstavci, znějí: „Byl jsem s naším bratrem přítomen v době jeho vizí. Vyšetřil jsem ho, ale nenašel jsem žádné známky života, kromě oblasti kolem jeho srdce.“ (The Christian Experience of William E. Foy, str. 23, odst. 7).
Svědectví Ann Foyové o probuzení jejího manžela je zaznamenáno ve stejné brožuře (na obálce je napsáno: „Ann Foyová svědčí“): „Prvním známkou života, kterou jsem u něj viděla, bylo zvednutí jeho pravé ruky. Poté se zvedl na kolena a naznačil, že chce vodu, která mu byla podána. Ponořil do ní ruku a navlhčil si čelo, a okamžitě se mu vrátila řeč.“ (The Christian Experience of William E. Foy, str. 23, odst. 8).
Druhé vidění (4. února 1842) a začátek veřejného působení
Foyovo druhé vidění se odehrálo 4. února 1842 v Africké metodistické episkopální církvi na May Street. Foyův vlastní popis zachycuje tento okamžik: „V závěru večera, kdy byl sál velmi přeplněný, jsem přenechal své místo příteli, který celý večer stál. Zatímco jsem tak stál, začal jsem přemýšlet o své neposlušnosti; a zatímco jsem se tím zabýval, najednou jsem uslyšel hlas, jako by v duchu, který ke mně promlouval. Okamžitě jsem upadl na podlahu a o tomto těle jsem nic nevěděl, dokud neuplynulo dvanáct a půl hodiny, jak mi bylo později sděleno“ (The Christian Experience of William E. Foy, str. 16, odst. 1).
V tomto druhém vidění byl Foy pověřen, aby sdělil to, co mu bylo ukázáno. Zaznamenává andělský příkaz: „Tvůj duch se musí vrátit do onoho světa a ty musíš zjevit ty věci, které jsi viděl, a také varovat své bližní, aby utekli před hněvem, který přijde.“ (The Christian Experience of William E. Foy, str. 20, odst. 1). A jeho vlastní odpověď, ve stejném odstavci: „Půjdu“ (The Christian Experience of William E. Foy, str. 20, odst. 1).
Foyova neochota začít přednášet – a příčina této neochoty – je zaznamenána jeho vlastními slovy: „Navzdory příkazu mého průvodce a mému slavnostnímu slibu, že tyto věci oznámím světu, jsem byl zpočátku nesmírně neochotný tak učinit a trvalo tři dny, než jsem je veřejně odhalil.“ (The Christian Experience of William E. Foy, str. 21, odst. 1). Pokračuje: „Poselství bylo tak odlišné – a způsob, jakým byl příkaz vydán, tak odlišný od všeho, o čem jsem kdy slyšel, a vzhledem k předsudkům mezi lidmi vůči lidem mé barvy pleti se to stalo velmi nepříjemným.“ (The Christian Experience of William E. Foy, str. 21, odst. 2).
Nakonec byl přesvědčen. „6. února mě navštívil pastor kostela na Broomfield Street a požádal mě, abych vyprávěl o svých vizích v jeho kostele. Bylo přítomno několik členů toho kostela a velmi na mě naléhali, abych vyhověl. Souhlasil jsem a schůzka byla domluvena na odpoledne.“ (The Christian Experience of William E. Foy, str. 21, odst. 4).
Přednáškové turné (1842–1845)
Loughborough v knize The Great Second Advent Movement (Velké hnutí druhého příchodu) podává přehled Foyova bostonského pozadí a vizí z 18. ledna a 4. února: „V roce 1842 žil v Bostonu v Massachusetts vzdělaný muž jménem William Foy, který byl výmluvným řečníkem. Byl baptistou, ale připravoval se na přijetí svátosti kněze v episkopální církvi. Pán mu v roce 1842 milostivě dal dvě vize, jednu 18. ledna, druhou 4. února. Tyto vize nesly jasné důkazy o tom, že se jedná o skutečné projevy Ducha Božího. Byl zván z místa na místo, aby kázal z kazatelen, a to nejen episkopály, ale i baptisty a dalšími denominacemi. „Když kázal, vždy nosil kněžské roucho, jaké nosí kněží této církve při bohoslužbách“ (The Great Second Advent Movement, str. 145, odst. 4).
Loughborough zaznamenává podstatu a účinek Foyova kázání: „Vize pana Foye se týkaly blížícího se příchodu Krista, putování Božího lidu do nebeského města, nové země a slávy stavu vykoupených. Díky své výmluvnosti a vynikajícím popisným schopnostem vzbuzoval senzaci, kamkoli přišel. Na pozvání putoval z města do města, aby vyprávěl o úžasných věcech, které viděl; a aby se vešly obrovské davy, které se shromáždily, aby ho slyšely, byly zajištěny velké sály, kde vyprávěl tisícům o tom, co mu bylo ukázáno z nebeského světa, o kráse Nového Jeruzaléma a o andělských zástupech. Když se zamýšlel nad něžnou, soucitnou láskou Krista k ubohým hříšníkům, nabádal neobrácené, aby hledali Boha, a desítky lidí reagovaly na jeho něžné prosby“ (The Great Second Advent Movement, str. 146, odst. 1).
Třetí vidění (1844) a konec veřejných projevů
Loughborough zaznamenává třetí vidění, které Foy v roce 1844 nedokázal vyložit: „Jeho práce pokračovala až do roku 1844, těsně před koncem dvaceti tří set dnů. Poté mu bylo dopřáno další zjevení Ducha Svatého – třetí vidění, kterému nerozuměl. V ní mu byla ukázána cesta Božího lidu do nebeského města. Uviděl velkou plošinu, nebo schod, na kterém se shromáždily zástupy lidí.“ (The Great Second Advent Movement, str. 146, odst. 2). Loughborough pokračuje ve stejném odstavci: „Potom viděl, jak se lidé zvedají na druhý schod, nebo plošinu, a někteří tam také propadli plošinou a zmizeli z dohledu. Nakonec se objevila třetí plošina, která sahala až k branám svatého města. K těm, kteří postoupili na tuto plošinu, se shromáždil velký zástup.“ (The Great Second Advent Movement, str. 146, odst. 2).
Loughborough ve stejném odstavci vysvětluje, proč se vidění stalo pro Foye nepochopitelným: „Jelikož očekával, že Pán Ježíš přijde velmi brzy, nedokázal rozpoznat skutečnost, že po prvním a druhém poselství ze Zjevení 14 mělo následovat třetí poselství. V důsledku toho bylo pro něj vidění nevysvětlitelné a přestal veřejně kázat.“ (The Great Second Advent Movement, str. 146, odst. 2).
Loughborough uvádí stejný přehled v dřívější knize Heavenly Visions, or Helpful Visions and Inspirations: „Práce bratra Foye pokračovala až do roku 1844, blízko konce dvaceti tří set dnů. Poté mu byla udělena další zjevení Ducha Svatého – bylo mu dáno třetí vidění – které však nepochopil. V ní mu byla ukázána cesta Božího lidu do nebeského města. Uviděl velkou plošinu, na které se shromáždily davy lidí.“ (Heavenly Visions, str. 27, odst. 5).
Ellen Harmonová poslouchá Foye v Beethoven Hall (Portland, Maine)
Ellen Harmon (později Ellen White), tehdy teenagerka v Portlandu v Maine, se zúčastnila jedné z Foyových přednášek v Beethoven Hall a na toto setkání vzpomínala o šedesát let později ve svém rozhovoru s Dores E. Robinsonovou ze 13. srpna 1906 (Rukopis 131, 1906; publikováno v Manuscript Releases, sv. 17, str. 95–97).
Na otázku, zda se přednášek zúčastnila, odpověděla: „Přišel ji přednést přímo do sálu, do toho velkého sálu, kam jsme chodili, do Beethoven Hall. Bylo to krátce po těch vizích. Bylo to v Portlandu v Maine. Jeli jsme do Cape Elizabeth, abychom si poslechli jeho přednášku. Otec mě vždy brával s sebou, když jsme někam jeli, a jel na saních, pozval mě, abych nasedla, a já jela s nimi. To bylo ještě předtím, než jsem se s ním nějak seznámila“ (Manuscript Releases, sv. 17, str. 97, odst. 3).
Vzpomínala na Foyův vzhled a dojem, který na ni udělalo jeho svědectví: „Byl to velmi vysoký muž, mírně barevný. Ale jeho svědectví byla pozoruhodná“ (Manuscript Releases, sv. 17, str. 96, odst. 3).
Zaznamenala také nervózní zvyk Ann Foyové, která z první řady opakovala slova svého manžela: „Jeho žena byla tak nervózní. Seděla a dívala se na něj, což ho rušilo.“ (Manuscript Releases, sv. 17, str. 96, odst. 3). Stejný odstavec rozhovoru pokračuje: „Měl na sobě episkopální roucho. Jeho žena seděla vedle mě. Neustále se hýbala a nakláněla hlavu za mě.“ (Manuscript Releases, sv. 17, str. 96, odst. 3).
Ellen Whiteová si vzpomněla na počet jeho vizí a délku trvání jedné z nich: „Jindy to byl Foy, který měl vize. Měl čtyři vize. Byl ve velkém shromáždění, velmi velkém. Padl přímo na podlahu. Nevím, co tam dělali, zda poslouchali kázání, nebo ne. Ale každopádně padl na podlahu.“ (Manuscript Releases, sv. 17, str. 95, odst. 4).
Setkání v Cape Elizabeth (1845)
Po zklamání z 22. října 1844 měla Ellen Harmonová promluvit na shromáždění v Cape Elizabeth o vizích, které začala dostávat. Foy se toho shromáždění zúčastnil a poté s ní dlouho hovořil. Vzpomínala: „Měla jsem s ním rozhovor. Chtěl mě vidět a já jsem s ním chvíli mluvila. Bylo domluveno, že ten večer budu mluvit, a já jsem nevěděla, že tam je. Zpočátku jsem nevěděla, že tam je. Zatímco jsem mluvila, uslyšela jsem výkřik, a on je velký, vysoký muž, a strop byl poměrně nízký, a on skákal nahoru a dolů a ó, chválil Pána, chválil Pána. Bylo to přesně to, co viděl, přesně to, co viděl. Ale oni ho tak vychvalovali, že si myslím, že ho to ranilo, a nevím, co se s ním stalo“ (Manuscript Releases, sv. 17, str. 96, odst. 2).
Smrt (1893)
Podle Encyklopedie adventistů sedmého dne (Benjamin Baker) pokračoval William Ellis Foy po zbytek svého života v aktivní službě jako baptista svobodné vůle (a od roku 1862 jako nezávislý kazatel). Působil jako pastor, kázal a pořádal evangelizační shromáždění po celém pobřeží Maine a údajně pořádal shromáždění ještě v listopadu 1891 ve Steubenu v Maine. Zemřel na chronickou prostatitidu a cystitidu ve svém domě v Plantation No. 7 (nedaleko dnešního Sullivanu v Maine) 9. listopadu 1893 a byl pohřben vedle své dcery Lauraitty na hřbitově Birch Tree Cemetery v Sullivanu. Kniha Arthura Whitea Ellen G. White: Messenger to the Remnant zachycuje stručné adventistické shrnutí jeho služby: „Záznam o tomto období by byl neúplný, kdybychom nezmínili vize Williama Foye a Hazena Fosse“ (Ellen G. White: Messenger to the Remnant, str. 29, odst. 2).
Pfandlova kniha The Gift of Prophecy zaznamenává opravené chápání, které se objevilo ve studii Delberta W. Bakera z roku 1987 The Unknown Prophet: „Foy přestal vyprávět, co mu bylo ukázáno v tomto třetím vidění – možná proto, že nerozuměl, co to znamená.“ (The Gift of Prophecy, str. 116, odst. 3). Pfandl v tomtéž odstavci cituje Bakerovu opravu staršího záznamu z knihy * *, když uvádí Bakerův závěr, že Foy „pokračoval v pastorační službě, kázání a pořádání probuzení až do své smrti“ (The Gift of Prophecy, str. 116, odst. 3).