Shrnutí
Charles Marshall Kinny byl prvním Afroameričanem, který byl vysvěcen na pastora Církve adventistů sedmého dne po založení Generální konference v roce 1863. Narodil se 1. dubna 1855 v Richmondu ve Virginii a v roce 1878 se v Renu v Nevadě obrátil na křesťanství pod vlivem kázání J. N. Loughborougha – a při téže sérii kázání vyslechl i kázání Ellen Whiteové z 30. června 1878 na téma „Boží láska“. Po dvou letech na Healdsburg College (1883–1885) se stal prvním evangelistou církve věnovaným afroamerické komunitě na Jihu a založil sbory v Topece a Emporii v Kansasu; v Louisville v Kentucky (1890 – druhý formálně organizovaný černošský sbor Církve adventistů sedmého dne); v Bowling Green v Kentucky (1891); New Orleans (1892); Nashville (1894); a Birmingham (1896). Jeho výzva z března 1891 adresovaná Generální konferenci, aby bílí kazatelé-evangelisté podporovali práci mezi černými Američany, vyvolala historické svědectví Ellen Whiteové z 21. března 1891 „Naše povinnost vůči barevným lidem“. Historik Ronald Graybill ho nazval „zakladatelem černého adventismu“. Zemřel v Riverside Sanitarium and Hospital v Nashvillu 2. srpna 1951 ve věku devadesáti šesti let.
Raná léta a obrácení (1855–1878)
Podle Encyklopedie adventistů sedmého dne (Trevor O’Reggio) se Kinny narodil 1. dubna 1855 v Richmondu ve Virginii jako syn Andrewa a Lucy Ann Kinnyových. Prvních deset let strávil v místě, které se později stalo hlavním městem Konfederace, poté se s otcem a dvěma sourozenci vydal na západ a skončil v Renu v Nevadě. Živil se jako holič.
V létě roku 1878, kdy J. N. Loughborough vedl v Renu sérii evangelizačních přednášek, se jich zúčastnil i třiadvacetiletý Kinny. Ellen Whiteová navštívila tato setkání v průběhu celé série a v úterý večer 30. června 1878 promluvila k asi čtyřem stům posluchačů na téma „Boží láska“ – a Kinny na toto kázání nikdy nezapomněl. Svůj první sabat dodržel poslední sobotu v září 1878.
Práce v Traktátové a misijní společnosti (1878–1885)
Kinny byl jedním ze sedmi zakládajících členů a jediným černošským členem církve adventistů sedmého dne v Renu. V roce 1882 se stal státním tajemníkem Nevadské společnosti pro letáky a misie. Jeho zprávy v časopise Review and Herald z těchto let zaznamenávají jeho korespondenci s hledajícími po celé zemi – zvláštní pozornost věnoval přátelům a známým ve své rodné Virginii.
Církev v Renu a Kalifornská konference (která tehdy zahrnovala i Nevadu) ho podporovaly během dvou let studia na Healdsburg College v letech 1883 až 1885.
Mise v Kansasu a rasová diskriminace (1885–1889)
V létě roku 1885 vyslala Kalifornská konference Kinnyho do Kansasu. V červnu zahájil činnost v Topece a do poloviny října obešel třetinu města a vedl biblické hodiny, které přinesly tři nové věřící. V Topece působil až do roku 1887, poté v Emporii, kde po ukončení své práce v listopadu 1887 zanechal skupinu dvanácti barevných lidí dodržujících sobotu. Odtud pokračoval v evangelizaci v Missouri a v první polovině roku 1889 působil v St. Louis.
V St. Louis se Kinny poprvé setkal s vážným konfliktem ohledně rasových předsudků uvnitř církve. Méně než rok poté, co odešel, se s těmi samými obtížemi setkala na vlastní kůži v St. Louis i sama Ellen Whiteová – a tato zkušenost ji vedla k svědectví, které přednesla 21. března 1891 na Generální konferenci.
Vysvěcení v Nashvillu (říjen 1889)
Na základě pověření Výboru Generální konference přijel Kinny v červnu 1889 do Louisville v Kentucky, aby tam vedl malou skupinu černošských věřících. Během svého působení v Louisville se Kinny koncem září 1889 zúčastnil tábora v Tennessee a setkání v Nashvillském institutu. Na následujícím zasedání rady, které vedli R. M. Kilgore a J. O. Corliss, se Kinny stal prvním Afroameričanem od založení Generální konference, který byl vysvěcen na kazatele evangelia Církve adventistů sedmého dne.
2. října 1889 Kinny promluvil na zasedání rady a předložil dvanáct návrhů na organizaci církevní práce mezi černými Američany v drsné sociologické realitě Jihu po období rekonstrukce. Podle Encyklopedie adventistů sedmého dne jeho úvodní prohlášení potvrzovalo, že „poselství třetího anděla má v sobě sílu odstranit rasové předsudky u těch, kteří přijmou pravdu“. Navrhl budoucí strukturu černošských konferencí v rámci sjednoceného adventistického společenství a naléhal, aby Generální konference investovala do „vzdělávání schopných barevných pracovníků“.
Budování práce černých adventistů (1890–1896)
Po návratu z Nashvillu do Louisville viděl Kinny, jak se jeho návrh na samostatný černošský sbor uskutečnil: 16. února 1890 se zorganizovala skupina deseti věřících – druhá formálně zorganizovaná černošská církev adventistů sedmého dne.
V březnu 1891 odjel Kinny do Battle Creeku v Michiganu jako delegát na zasedání Generální konference. Denní bulletin Generální konference z 11. března 1891 zaznamenává jeho projev: „Zvláštní požadavky práce mezi barevnými lidmi přednesl bratr Kinny, který řekl, že ve Spojených státech je mezi osmi a devíti miliony jeho lidí, kteří čekají na poselství třetího anděla. Vzhledem k existujícím předsudkům bylo zřejmé, že práce mezi barevnými lidmi bude muset být vedena odděleně od práce mezi bílým obyvatelstvem Jihu“ (General Conference Daily Bulletin, 11. března 1891, strana 71.14).
Jeho výzva na tomto zasedání přiměla Ellen Whiteovou, aby o deset dní později, 21. března 1891, přednesla třiceti vedoucím církve svědectví, které je dnes známé jako „Naše povinnost vůči barevným lidem“. Začala okamžikem v St. Louis o rok dříve, kdy, klečící v modlitbě, k ní přišla slova „Všichni jste bratři“ s takovou živostí, že na to nemohla zapomenout. V tomtéž odstavci pokračovala: „Mezi těmi, kdo v St. Louis věří v pravdu, jsou barevní lidé, kteří jsou upřímní a věrní, drahocenní v očích Boha nebes, a měli by se jim dostávat stejného respektu jako kterémukoli z Božích dětí“ (The Southern Work, str. 11, odst. 1). A také ve stejném odstavci: „Barva pleti neurčuje charakter v nebeských síních“ (The Southern Work, str. 11, odst. 1).
V dřívějším odstavci téhož projevu Ellen Whiteová hovořila o svém vlastním odhodlání při předávání této rady: „Vím, že to, o čem nyní mluvím, mě přivede do konfliktu. To si nepřeji, neboť konflikt se v posledních letech zdá být neustálý; ale nemám v úmyslu žít jako zbabělec nebo zemřít jako zbabělec a zanechat své dílo nedokončené. Musím následovat stopy svého Pána. Stalo se módou pohlížet s opovržením na chudé, a zejména na barevnou rasu. Ale Ježíš, Pán, byl chudý a soucítí s chudými, opuštěnými, utlačovanými a prohlašuje, že každá urážka vůči nim je jako urážka vůči Němu samému“ (The Southern Work, str. 10, odst. 4).
Do roku 1896 Kinny zorganizoval šest černošských adventistických sborů: Edgefield Junction, Tennessee (existující již od roku 1883); Louisville, Kentucky (1890); Bowling Green, Kentucky (13. června 1891); New Orleans, Louisiana (4. června 1892); Nashville, Tennessee (15.–16. září 1894); a Birmingham, Alabama (19. června 1896).
Pozdější služba a smrt (1898–1951)
V březnu 1898, poté, co Generální konference téměř devět let hradila Kinnyho plat, rozhodla, že se bude věnovat misijní práci na vlastní náklady. Následujících devět let kázal v Nebrasce, Missouri, Texasu, Tennessee a Alabamě. V roce 1907 se vrátil do služeb církve jako kazatel v Tennessee River Conference.
19. října 1902 se Kinny oženil s Violou E. Kinnyovou v Nashvillu. Viola tam nějakou dobu učila v církevní škole. V roce 1911 si její zdravotní stav vyžádal, aby Charles omezil svou službu na částečný úvazek. V částečném úvazku pokračoval až do její smrti v roce 1939 – působil v Nashvillu s výjimkou tří let ve Virginii (1912–1915). Brzy po Violině smrti se Kinny stal obyvatelem sanatoria a nemocnice Riverside v Nashvillu, kde byl ošetřován až do své smrti 2. srpna 1951 ve věku devadesáti šesti let.
Dědictví
Podle Encyklopedie adventistů sedmého dne nazval historik Ronald Graybill v roce 1977 Kinnyho „zakladatelem černošského adventismu“. Louis B. Reynolds ve své historii afroamerického adventismu popsal Kinnyho odkaz jako základ, na kterém budou stavět další. V době jeho smrti v roce 1951 dosáhl počet černošských adventistů v Americe 26 500 – a černošské konference, které si v roce 1889 představoval, byly právě založeny.