Shrnutí
Ellet Joseph Waggoner – syn průkopnického adventistického redaktora Josepha Harveyho Waggonera – byl lékařem, který se stal kazatelem a který spolu s A. T. Jonesem přinesl poselství o spravedlnosti z víry na Generální konferenci v Minneapolis v roce 1888. Od svého obrácení v říjnu 1882 na táborovém shromáždění v Healdsburgu v Kalifornii až do konce desetiletí působil Waggoner jako učitel Bible, redaktor časopisu Signs of the Times a hlavní vykladač poselství, které Ellen Whiteová opakovaně označovala jako „právě to poselství, které Pán poslal lidem této doby“ a „poselství, které Bůh přikázal předat světu“. V roce 1892 byl vyslán do Anglie jako redaktor časopisu The Present Truth, působil jako delegát na Generální konferenci v roce 1897 a pokračoval v kázání a psaní až do své smrti v roce 1916.
Vzdělání a obrácení v Healdsburgu (1855–1882)
Steinwegova kniha Lest We Forget zaznamenává Waggonerovo narození: „Ellet Joseph Waggoner (EJW) se narodil ve Wisconsinu 12. ledna 1855“ (Lest We Forget, kap. 163, s. 351, odst. 3). Byl šestým z deseti dětí Josepha Harveyho a Maryetty Hall Waggonerových. Steinweg popisuje jeho raná léta a vzdělání: „Nějakou dobu bydlel v Burlingtonu v Michiganu. Navštěvoval Battle Creek College a studoval medicínu na Bellevue Medical College v New Yorku. Oženil se s kamarádkou z vysoké školy, Jessie Fremont Moserovou, a měli dvě dcery, Bessie a Pearl. Poté, co strávili nějaký čas v Battle Creeku, se rodina kolem roku 1880 přestěhovala do Kalifornie“ (Lest We Forget, kap. 163, s. 351, odstavec 5).
V říjnu 1882, na shromáždění v Healdsburgu, prožil Waggoner zážitek, který určoval zbytek jeho služby. Steinweg cituje jeho vlastní zveřejněnou výpověď: „Najednou mě obklopilo světlo a stan se zdál osvětlený, jako by svítilo slunce; viděl jsem Krista ukřižovaného za mě a poprvé v životě mi bylo zjeveno, že mě Bůh miluje a že se Kristus obětoval za mě osobně. Všechno to bylo pro mě.“ (Lest We Forget, kap. 163, str. 351, odstavec 8).
Ve stejném svědectví pokračoval: „Věděl jsem, že toto světlo, které ke mně přišlo, bylo zjevením přímo z nebe; proto jsem věděl, že v Bibli najdu poselství o Boží lásce k jednotlivým hříšníkům, a rozhodl jsem se, že zbytek svého života zasvětím tomu, abych je tam nalezl a objasnil ostatním. Světlo, které na mě toho dne zářilo z Kristova kříže, bylo mým průvodcem při všech mých studiích Bible“ (Lest We Forget, kap. 163, str. 351, odst. 9).
Redaktor časopisu Signs of the Times (1883–1888)
Steinweg zaznamenává: „V roce 1883 byl E. J. White povolán, aby pomáhal svému otci s vydáváním časopisu Signs of the Times. V roce 1884 se setkal s A. T. Jonesem. Oba se stali celoživotními přáteli a sdíleli vášnivý zájem o ospravedlnění z víry“ (Lest We Forget, kap. 163, s. 351, odst. 10). Ve stejném odstavci se dále píše: „Je dobré si uvědomit, že adventistické vyznání se stále ještě studovalo a upřesňovalo.“
V sérii článků v časopise Signs of the Times Waggoner vykládal ospravedlnění a posvěcení skrze Krista. Steinweg zachovává nejjasnější shrnutí jeho učení: „Věřil, že ospravedlnění skrze Kristovo utrpení je skutečné a že i Kristův dokonalý život byl prožit pro nás. Když tomu hříšník uvěří, je proměněn a poslouchá z celého srdce“ (Lest We Forget, kap. 163, str. 352, odst. 12). A podle Waggonerových vlastních slov z článku v Signs of the Times ze dne 18. září 1884: „Kristus také musel ve svém životě dodržovat zákon, aby jeho dokonalá poslušnost mohla být započítána jako naše“ (Lest We Forget, kap. 163, s. 352, odst. 13).
Waggonerův názor, že zákon v Galatským je morální zákon, ho přivedl do otevřeného sporu s G. I. Butlerem a Uriahem Smithem. Steinweg zaznamenává narůstající třenice: „Vnímajíc rostoucí třenice mezi protichůdnými postoji, tehdejší Teologický výbor Generální konference odhlasoval usnesení, že by neměly být publikovány názory odporující těm,“ zastávaným většinou (Lest We Forget, kap. 163, s. 352, odst. 14). Navzdory tomuto usnesení Waggoner pokračoval ve vydávání a studiu. Do 10. února 1887 dokončil 71stránkovou odpověď Butlerovi a Smithovi s názvem The Gospel in the Book of Galatians: A Review (Evangelium v knize Galatským: Recenze).
Konference v Minneapolis v roce 1888
Na generální konferenci v Minneapolis v roce 1888 představil Waggoner – společně s A. T. Jonesem – svou sérii studií o spravedlnosti z víry. Svědectví Ellen Whiteové o zdroji jeho poselství je zachováno v mnoha výrocích, počínaje jejím uznáním toho okamžiku v Minneapolis: „Když bratr Waggoner přednesl tyto myšlenky v Minneapolis, bylo to první jasné učení na toto téma z lidských úst, které jsem slyšela, s výjimkou rozhovorů mezi mnou a mým manželem. Řekla jsem si: ‚Vidím to tak jasně proto, že mi to Bůh ukázal ve vidění, a oni to nevidí, protože jim to nikdy nebylo předloženo tak, jako mně.‘ A když to přednesl někdo jiný, každá buňka mého srdce řekla: ‚Amen‘“ (Lest We Forget, kap. 168, str. 376, odst. 6).
Steinwegova kniha Lest We Forget zaznamenává Waggonerovo chování během shromáždění: „Pokud můžeme soudit, E. J. Waggoner se držel na úrovni a nesklouzl k politováníhodnému selhání, k němuž někteří dospěli prostřednictvím rétoriky, jedovatých výpadů a ostré odplaty.“ (Lest We Forget, kap. 165, str. 359, odst. 7). Ve stejném odstavci se dále uvádí: „To platilo jistě během setkání v Minneapolis v roce 1888“ (Lest We Forget, kap. 165, s. 359, odst. 7).
Steinweg shrnuje opakované potvrzení poselství Ellen Whiteovou: „Její opakovaná potvrzení v následujících deseti letech zahrnovala prohlášení“ různého druhu, v nichž označovala poselství z knihy * * postupně za „právě to poselství, které Pán poslal lidem této doby“, „poselství, které Bůh přikázal předat světu“ a „světlo, které má svou slávou osvětlit celou zemi“ (Lest We Forget, kap. 165, s. 360, odst. 9).
Ellen Whiteová na obranu dvou poselů (1892–1895)
Opakovaná obrana Waggonera a Jonese ze strany Ellen Whiteové je zachována v souboru výroků shromážděných v knize Lest We Forget, kap. 168, z jejích materiálů z roku 1888. Postavila se proti těm, kteří s odvoláním na osobní selhání odmítali samotné poselství: „Je docela možné, že starší Jones nebo Waggoner mohou být svrženi pokušeními nepřítele; ale pokud by se tak stalo, neznamenalo by to, že neměli poselství od Boha, ani že práce, kterou vykonali, byla jen omylem“ (Lest We Forget, kap. 168, str. 377, odst. 10).
Označila toto poselství jednoznačnými slovy: „Poselství, které nám předali A. T. Jones a E. J. Waggoner, je Božím poselstvím pro laodicejskou církev, a běda každému, kdo vyznává, že věří v pravdu, a přesto neodráží na ostatní Boží paprsky“ (Lest We Forget, kap. 168, str. 377, odst. 11).
V dopise J. H. Kelloggovi z dubna 1892 varovala: „Buďte opatrný, jak zaujímáte postoj proti staršímu Waggonerovi. Nemáte snad nejlepší důkaz, že Pán skrze něj sděluje světlo? Já ano, a lidé, mezi nimiž působil, byli díky jeho práci velmi požehnáni“ (Lest We Forget, kap. 168, str. 377, odst. 8).
Ve svém dopise Uriahovi Smithovi ze dne 19. září 1892 psala o nových přívržencích poselství a odporu starších vedoucích: „nevěděli, že Bůh poslal tyto mladé muže, starší Jonese a Waggonera, aby jim zvěstovali zvláštní poselství“ (Lest We Forget, kap. 168, s. 377, odst. 9).
V dopise Frankovi a Hattie Beldenovým ze dne 5. listopadu 1892 prosila: „Měli jste všechny důkazy, které jste potřebovali, že Pán působí skrze bratry Jonese a Waggonera; ale nepřijali jste světlo“ (Lest We Forget, kap. 168, s. 377, odst. 12).
V květnu 1895 shrnula O. A. Olsenovi: „Pán ve své velké milosti poslal svému lidu nejcennější poselství prostřednictvím starších Waggonera a Jonese.“ (Lest We Forget, kap. 168, str. 378, odst. 15). A ve stejném dopise: „Je to poselství třetího anděla, které má být hlásáno hlasitě a doprovázeno velkým vylitím Jeho Ducha“ (Lest We Forget, kap. 168, str. 378, odst. 15).
Náboženská svoboda (1888–1891)
V roce 1889 sdílel Waggoner nadšení A. T. Jonese v boji proti Blairovu návrhu zákona o neděli. Steinweg zaznamenává jeho působivou větu: „Pravda má přirozenou, nesmiřitelnou averzi k omylu a lži, ale zlovolnost může být podporována pouze podvodem“ (Lest We Forget, kap. 165, str. 360, odst. 10).
Steinweg spojuje úsilí o náboženskou svobodu s poselstvím o spravedlnosti z víry: „Není bez významu, že poselové spravedlnosti z víry tak jasně viděli ké uplatnění evangelních principů v otázce náboženské svobody v sekulární sféře a byli mocně použiti Bohem, aby pomohli zmařit pokus o přijetí celostátního zákona o neděli. Uvědomili si, že evangelium se dotýká celého života člověka“ (Lest We Forget, kap. 165, str. 360, odst. 10).
Anglie, The Present Truth a pozdější léta (1891–1916)
Steinweg zaznamenává jeho jmenování v Anglii: „Po Generální konferenci v roce 1891 byl starší Waggoner jmenován redaktorem našeho anglického časopisu The Present Truth. V roce 1897 zastupoval Anglii jako delegát na Generální konferenci“ (Lest We Forget, kap. 165, s. 362, odst. 14).
Waggoner strávil posledních dvacet pět let svého života jako redaktor časopisu The Present Truth v Anglii a jako častý návštěvník zasedání Generální konference, kde pokračoval v kázání o ospravedlnění skrze Krista.
Podle Encyklopedie adventistů sedmého dne (Douglas Morgan) Waggoner zemřel v roce 1916.