Shrnutí
Frederick Carnes Gilbert (rozený Cohen) byl průkopníkem adventistické misie mezi židovským lidem, rusko-polským ortodoxním Židem, který se v roce 1889 v Bostonu obrátil ke Kristu, založil Adventistickou židovskou misii, v roce 1911 zorganizoval židovské oddělení Severní americké zahraniční služby, čtyřicet let působil jako superintendant židovské práce pro Církev adventistů sedmého dne a v roce 1922 byl zvolen jedním z prvních generálních tajemníků Generální konference. Narodil se 30. září 1867 v Londýně v Anglii jako syn Falka a Miriam Cohenových – uprchlíků, kteří utekli před antisemitismem ve Suwalkách, v Polsku a Německu – emigroval do Ameriky v květnu 1886, byl pokřtěn v Církvi adventistů 16. dubna 1889 a padesát pět let působil jako jeden z nejoblíbenějších evangelistů, autorů a starších státníků církve. Ellen Whiteová si jeho práce mimořádně vážila a v roce 1904 napsala: „Potřebujeme sto takových mužů tam, kde nyní máme jednoho“ (19LtMs, Lt 391, 1904, odst. 10). Zemřel v Takoma Parku v Marylandu 31. srpna 1946.
Ze Suwalki do South Lancasteru (1867–1894)
Podle článku Benjamina Bakera v Encyklopedii adventistů sedmého dne se Frederick Carnes Cohen narodil 30. září 1867 v Londýně v Anglii jako syn Falka a Miriam Cohenových – židovských uprchlíků ze Suwalki v Polsku (tehdy území Ruské říše), kteří uprchli do Německa a poté do Anglie v hledání tolerance. Byl vychován v přísné ortodoxii, vyučován rabínem v Talmud Torah, absolvoval bar micvu a uvažoval o kariéře rabína. Jeho otec zemřel, když mu bylo patnáct let. V květnu 1886 odplul sám do Ameriky, kde si změnil příjmení na Gilbert. Po roce práce v newyorské oděvní továrně a období nezaměstnanosti, hladu a osamělosti se přestěhoval do Bostonu, našel ubytování v adventistickém domě G. F. Fiskeho a díky tichému svědectví rodiny Fiskeových uvěřil v Krista. Dne 16. dubna 1889 byl pokřtěn do Církve adventistů sedmého dne Orvillem Orlandem Farnsworthem – zavržen svou židovskou rodinou, napaden spolupracovníky z továrny, ale neotřesitelný ve svém přesvědčení. V roce 1890 se zapsal na South Lancaster Academy a v roce 1894 absolvoval. 16. března 1896 se oženil s Ellou May Grahamovou – narozenou 11. července 1865 v Mansfieldu v Connecticutu, dcerou dvou raných adventistů dodržujících sobotu, pokřtěnou S. N. Haskellem v roce 1877 a zakládající studentkou South Lancaster Academy.
Židovská misie v Bostonu a Gilbertovo veřejné působení (1894–1907)
V červnu 1894 zahájil Gilbert veřejnou evangelizační činnost mezi dvaceti tisíci Židy v Bostonu, kázal v jidiš na shromážděních pod širým nebem, diskutoval v synagogách a vydal svůj první traktát „Hebrejci a práva svědomí“. V červnu 1898 byl vysvěcen na táborovém shromáždění New England Conference ve West Newtonu v Massachusetts. Na konci roku 1905 si on a A. E. Place pronajali budovu na jižním konci Bostonu pro židovskou misii, která byla slavnostně otevřena 17. dubna 1906 – šlo o největší iniciativu, kterou tato denominace v té době mezi židovským obyvatelstvem podnikla. Podle ESDA misie pořádala náboženská setkání, sobotní školy a bohoslužby, poskytovala lékařskou péči, přijímala sirotky, krmila chudé, nabízela kurzy šití, vydávala Gilbertovy traktáty a měsíčník The Good Tidings of the Messiah (Dobrá zvěst o Mesiáši) a distribuovala literaturu; venkovní setkání přitahovala kameny a láhve a někdy byla přítomna i policie.
Osobní hodnocení jeho práce Ellen Whiteovou
Dopis Ellen Whiteové z roku 1904, po jejím rozhovoru s Gilbertem: „Měla jsem rozhovor s bratrem Gilbertem. Nemohu mu v jeho práci bránit ani ho odradit. Potřebujeme sto takových mužů tam, kde nyní máme jednoho. Poselství musí proniknout do církví; a pokud je toto jedna z cest, řekneme: „Chvála Bohu“, a nebudeme odrazovat nikoho, kdo může kázat Slovo“ (Letters and Manuscripts, sv. 19, dopis 391, 1904, odst. 10).
Dopis Ellen Whiteové z roku 1906 chválící práci v Bostonu: „Slyšeli jsme, že se nyní v Bostonu něco děje. S radostí jsme se z nedávné zprávy v časopise Review dozvěděli o práci staršího L. S. Wheelera jako pastora bostonského sboru a o práci jeho věrných spolupracovníků. Také nás těší, že starší F. C. Gilbert působí v předměstí Everett. Doufáme, že ti, kdo mají na starosti práci v Nové Anglii, budou spolupracovat s vedením sanatoria v Melrose a podniknou rázné kroky k provedení práce, která by měla být v Bostonu vykonána“ (Letters and Manuscripts, sv. 21, dopis 148, 1906, odst. 10).
Dopis Ellen Whiteové z roku 1903 adresovaný samotnému Gilbertovi, zachovaný v knize „This Day with God“: „Kéž by si náš lid uvědomil, jaké výhody by mu přineslo, kdyby neustále upíral zrak k Ježíši!“ (This Day with God, str. 96, odst. 6).
Židovské oddělení (1907–1922)
Podle ESDA byl Gilbert v roce 1907 jmenován tajemníkem Židovského oddělení Centrální konference Nové Anglie; 25. března 1911 bylo toto oddělení reorganizováno pod Severní americké zahraniční oddělení Generální konference s Gilbertem jako jeho prvním superintendantem. Do roku 1911 také vydal svou autobiografii From Judaism to Christianity and Gospel Work Among the Hebrews (South Lancaster, Massachusetts: Good Tidings Press) a svou klíčovou apologetickou práci Practical Lessons from the Experience of Israel for the Church of To-day (1902, rozšířené druhé vydání o 826 stranách z roku 1914).
Zpráva Generální konference z roku 1913 zaznamenává úvod L. R. Conradie k jeho zprávě: „L. R. Conradi: Budeme pokračovat ve zprávách Zahraničního oddělení Generální konference, které jsme zahájili dnes ráno. Další zpráva se týká práce mezi Židy. Tu povede bratr F. C. Gilbert. Řečníci budou mít každý deset minut“ (General Conference Bulletin, 20. května 1913, str. 58, odst. 17).
V téže zprávě o zahraniční práci církve pro uvedenou Generální konferenci zaznamenal stejný Bulletin plody, které Gilbertova práce tehdy začala přinášet: „Dalším povzbuzujícím rysem je rostoucí zájem mezi Židy. Vážná práce staršího F. C. Gilberta a literatura, která byla rozšiřována“ (General Conference Bulletin, 20. května 1913, s. 53, odst. 6).
Generální tajemník pro misijní práci (1922–1944) a smrt (1946)
Na zasedání Generální konference v roce 1922 byla zřízena funkce generálního terénního tajemníka; Gilbert byl zvolen jako jeden z prvních pěti a přestěhoval se s Ellou z Massachusetts do Takoma Parku v Marylandu. Podle ESDA zahrnoval jeho mezinárodní itinerář delší návštěvy Dálného východu (1923, včetně velkého kantského zemětřesení, které přežil na palubě lodi z Číny do Japonska 1. září 1923), Interamerické divize (1934–1935), Indie (1939) a Jihoamerické divize (1943). Během dvaadvaceti let ve funkci napsal desítky článků, několik knih – včetně Divine Predictions of Mrs. Ellen G. White Fulfilled (1922) a Messiah in His Sanctuary (1937) – a byl neúnavným evangelistou, organizátorem sbírek a státním mužem. V roce 1933 mu Generální konference udělila dvoutýdenní dovolenou, první, kterou si vzal za dvacet pět let.
Těžká mrtvice v roce 1943 znamenala začátek konce. Ella zemřela počátkem roku 1944 po téměř padesáti letech manželství. Gilbert rezignoval na funkci superintendenta židovského oddělení 21. prosince 1944. Zemřel v Takoma Parku v sobotu ráno 31. srpna 1946 ve věku 79 let. Zápisy z jednání Generální konference ho popisují jako člověka, který „byl vážným a oddaným pracovníkem, pro kterého žádná práce nebyla příliš náročná“.
Gilbertovi měli čtyři děti: Ruth Marjorie Millerovou (1897–1979), Miriam G. Tymesonovou (1902–1984, zakladatelku školy Johna Nevinse Andrewse v Takoma Parku), Williama Paula (1903–1958) a Louise B. (1910–?).