Shrnutí
Irwin Henry Evans byl chlapec z farmy v Michiganu, který již ve svých dvaceti letech začal kázat poselství třetího anděla; v šedesáti letech působil jako předseda Michiganské konference, pokladník Generální konference (1903–1910), první předseda Severní americké divize (1914–1918) a superintendant Asijské divize. Byl autorem duchovních písní a správcem misijní práce, jehož vize formovala adventistickou misijní práci v Asii v první polovině dvacátého století. Zemřel v roce 1945 ve věku osmdesáti tří let.
Raná léta a obrácení (1862–1882)
Podle Encyklopedie adventistů sedmého dne (Michael W. Campbell) se Irwin H. Evans narodil 10. dubna 1862 v North Plains v okrese Ionia v Michiganu Williamovi a Ruth Ann (rozené Locke) Evansovým. Obrátil se a byl pokřtěn ve věku dvanácti let. ESDA zaznamenává, že již v dětství měl předtuchu svého pozdějšího duchovního povolání: od mládí „považoval duchovní službu za svůj cíl“ a „chodíval ven a kázal k pařezům na otcově farmě“. Duchovní službu zahájil jako licencovaný kazatel v roce 1882 a v zimě se živil učením ve škole.
Služba, manželství a předsednictví Michiganské konference (1884–1900)
Evans se v roce 1884 účastnil evangelizačních shromáždění v Michiganu a téhož roku získal licenci k duchovní službě. V roce 1885 byl převelen do Kentucky a v roce 1886 byl vysvěcen na Kentucky Camp Meeting. V roce 1887 se vrátil do Michiganu, kde působil jako předseda Michiganské asociace sobotní školy a tajemník Michiganské asociace pro zdraví a střídmost.
V roce 1887 se Evans oženil s Emmou Ferryovou. Měli čtyři děti – Arthura Henryho (1888), Edith (1890), Jessie Ruth (1892) a Jeroma (1894). Emma zemřela v roce 1903.
V roce 1891 byl Evans zvolen předsedou Michiganské konference. Od 15. března do 23. dubna 1893 zorganizoval šestitýdenní institut pro agitátory – dosud největší shromáždění svého druhu, kterého se zúčastnilo nejméně 200 lidí.
Pokladník Generální konference (1903–1910) a Severní americká divize
V roce 1903 byl Evans zvolen pokladníkem Generální konference, tuto funkci zastával až do roku 1910. Ellen Whiteová, když v roce 1904 psala o jeho službě v Kanadě, udržovala jeho jméno v dobré pověsti mezi svými důvěryhodnými bratry: „Dostala jsem vynikající dopis od staršího I. H. Evanse, napsaný z Kanady, kde se účastnil táborového shromáždění. Pošlu vám kopii dopisu, abyste se z něj mohli těšit s námi“ (Manuscript Releases, dopis 229, 1904, odst. 7).
Ve svědectví z roku 1905 zařadila Ellen Whiteová Evanse spolu s Daniellsem, Prescottem a Washburnem mezi „naše vedoucí bratry“: „Bylo mi řečeno, že mám vzkaz pro naše vedoucí bratry: pro staršího Daniellse, staršího Prescotta, staršího Washburna a staršího Evanse“ (Manuscript Releases, dopis 205, 1905, odst. 6).
V roce 1910 Ellen White zaznamenala rozhovor s Evansem o práci církve ve městech: „Během našeho rozhovoru starší Evans upoutal mou pozornost na skutečnost, že se nyní vynakládají značné prostředky na to, aby se poselství současné pravdy dostalo k těm, kteří žijí ve městech. Je pravda, že se něco udělalo, ale Bůh od svého lidu vyžaduje mnohem větší práci, než jakákoli, která byla vykonána v minulých letech“ (Manuscript Releases, Manuscript 25, 1910, odst. 5).
V roce 1914 se Evans stal prvním prezidentem Severní americké divize. V této funkci působil až do roku 1918.
Superintendant Asijské divize
Po skončení svého funkčního období jako prezident Severní americké divize působil Evans jako superintendant Asijské divize Generální konference. Zápis z Generální konference z roku 1913 zaznamenává úctu, s jakou byla jeho práce přijímána: „Prvním bodem programu bude zpráva staršího Evanse, superintendanta Asijské divize Generální konference“ (General Conference Bulletin, 19. května 1913, strana 34.16). Na stejném zasedání se dále uvádí: „Starší Evans poté předložil následující zprávu“ (Zpravodaj Generální konference, 19. května 1913, strana 34.17). Evans údajně hovořil o dosud neoslovené skupině lidí v terénu a řekl: „Je úžasné pomyslet, že existuje skupina třiceti lidí, kteří dodržují sobotu, aniž by dosud bylo vynaloženo jakékoli úsilí k oslovení tohoto terénu“ (General Conference Bulletin, 19. května 1913, strana 37.12).
Podle ESDA působil Evans sedmnáct let jako misionář v Asii, kde budoval adventistické dílo v Číně, Japonsku, Koreji, na Filipínách a v Indii.
Smrt (1945)
Podle Encyklopedie adventistů sedmého dne zemřel Evans v roce 1945 ve věku osmdesáti tří let, přičemž přežil svou první manželku o více než čtyři desetiletí.