Shrnutí
Joseph Bates byl námořní kapitán z Nové Anglie, průkopník hnutí za střídmost a abolicionista, který opustil moře a věnoval se kazatelské činnosti, přijal milleritské adventní poselství na počátku 40. let 19. století a – po Velkém zklamání – se stal mužem, díky němuž se sedmý den v týdnu stal sabatem v adventismu. Utratil své jmění za šíření adventní naděje, na počátku roku 1844 riskoval život kázáním proti otroctví na východním pobřeží Marylandu a dožil se toho, jak se malá skupina dodržující sabat v roce 1846 rozrostla v organizovanou Církev adventistů sedmého dne. Ellen Whiteová se s ním poprvé setkala v New Bedfordu v roce 1846 a nazvala ho „pravým křesťanským gentlemanem, zdvořilým a laskavým“ (Svědectví pro církev, sv. 1, str. 79, odst. 2).
Raná léta a plavba po moři (1792–1807)
Bates ve své autobiografii napsal: „Po válce se můj otec oženil a usadil se v Rochesteru, sousedním městě v okrese Plymouth, kde jsem se narodil 8. července 1792. Na počátku roku 1793 jsme se přestěhovali do New Bedfordu, vzdáleného asi sedm mil, kde se můj otec pustil do obchodní činnosti“ (The Autobiography of Elder Joseph Bates, str. 18, odst. 1). Rodinný dům stál na místě, které je dnes na východní (Fairhaven) straně řeky: „Během války s Anglií v roce 1812 bylo město New Bedford rozděleno a východní část se nazývala Fairhaven. Toto bylo vždy mým místem bydliště, dokud jsem se s rodinou nepřestěhoval do Michiganu v květnu 1858“ (Autobiografie staršího Josepha Batese, str. 18, odst. 2).
Dick zaznamenává, že starší Bates „byl kapitánem ve válce za nezávislost a sloužil celých sedm let v tomto dlouhém boji plném útrap“ (Founders of the Message, str. 105, odst. 1). O svém dětství Joseph Bates napsal: „V době, kdy jsem chodil do školy, bylo mým nejvroucnějším přáním stát se námořníkem“ (The Autobiography of Elder Joseph Bates, str. 18, odst. 3). V červnu 1807, ve věku čtrnácti let, vyplul z New Bedfordu jako lodní plavčík na lodi Fanny směřující do Londýna s nákladem pšenice (The Autobiography of Elder Joseph Bates, str. 18–19; refcodes AJB 18.4–AJB 19.3).
Sňatek, zajetí a obrácení (1812–1828)
Bates byl na moři, když začala válka z roku 1812. Jeho loď byla na cestě domů zadržena: „Ukázalo se, že to byli dva dánští korzáři, kteří nás zajali a odvezli do Kodaně, kde byla loď i náklad nakonec zabaveny v souladu s Bonapartovými dekrety kvůli našim stykům s Angličany“ (The Autobiography of Elder Joseph Bates, s. 33, odst. 1). Později byl uvězněn na lodi „Crown Princen, bývalé dánské lodi s 74 děly, několik mil pod loděnicí v Chathamu a sedmdesát mil od Londýna“ (The Autobiography of Elder Joseph Bates, str. 56, odst. 2) a zadržován až do konce války.
Vrátil se do Fairhavenu a 15. února 1818 se oženil s Prudence Nyeovou, „velmi trpělivou a věrnou manželkou, která měla zbožný vliv na svou rodinu“ (Lest We Forget, kap. 14, str. 32, odst. 2). O šest týdnů později byl zpět na moři.
Zlom v Batesově duchovním životě nastal během plavby v roce 1824, kdy mu Prudy bez jeho vědomí položila malý kapesní Nový zákon na vrch jeho kufru s romány a milostnými příběhy. Když hledal něco ke čtení, otevřel místo toho Nový zákon a na první stránce našel báseň, „která upoutala jeho pozornost, a od té chvíle přestal číst romány a milostné příběhy“ (Lest We Forget, kap. 14, str. 32, odstavec 2). Po návratu domů napsal o křesťanské církvi ve Fairhavenu, „ke které jsem se připojil“ (The Autobiography of Elder Joseph Bates, str. 233, odst. 1).
Bates řekl Prudy při jejich zasnoubení, že opustí moře, jakmile si vydělá „dostatek peněz“ – a když se ho zeptala na částku, odpověděl: „Deset tisíc dolarů“ (The Autobiography of Elder Joseph Bates, str. 231, odst. 1). V době svého odchodu do důchodu tuto částku již překročil: Spalding zaznamenává, že Bates „nashromáždil skromné jmění, dvanáct tisíc dolarů, a odešel do důchodu“ (Footprints of the Pioneers, str. 42, odst. 2). Plavba v roce 1828 byla poslední: „Bylo to v roce 1828, kdy se Joseph Bates vrátil z plavby do Jižní Ameriky a opustil moře, dvacet jedna let poté, co poprvé vyplul jako plavčík“ (Footprints of the Pioneers, str. 42, odst. 3).
Sociální reformátor: střídmost a zrušení otroctví (1827–1839)
V ten samý den, kdy byl Bates v roce 1827 pokřtěn, požádal faráře, který ho pokřtil, o pomoc při založení společnosti pro střídmost. Když u něj neuspěl, obrátil se na kongregacionalistického pastora a „přední muže toho místa“ – a toho dne byla „založena Fairhavenská společnost pro střídmost“ (The Autobiography of Elder Joseph Bates, str. 205, odst. 2). Dick zaznamenává, že to byla „pokud je mu známo, první organizace tohoto druhu na světě“ (Founders of the Message, str. 121, odst. 1).
Otázka otroctví se k Batesovi dostala pomaleji. „Toto téma bylo pro mě nové, protože jsem o něm měl jen málo znalostí, když jsem se plavil po moři“ (The Autobiography of Elder Joseph Bates, str. 232, odst. 4). K rozhodnutí dospěl po několika letech pozorování: „Tehdy jsem začal pociťovat, jak je důležité zaujmout rozhodný postoj na straně utlačovaných“ (The Autobiography of Elder Joseph Bates, str. 236, odst. 1). Poté, co ho jeho práce v hnutí za střídmost již stála mnoho přátel, usoudil, že nemůže být důsledným křesťanem na straně utlačovatelů, a dospěl k závěru: „Proto mi nezbývalo než se zastat otroků, a tak jsem se rozhodl“ (The Autobiography of Elder Joseph Bates, str. 236, odst. 1). Asi čtyřicet občanů Fairhavenu se sešlo a „založilo Fairhavenskou protislužebnickou společnost. To vyvolalo hněv určité skupiny našich sousedů, kteří také svolali opoziční shromáždění, na nichž přijali usnesení, v nichž nás velmi ostře odsoudili“ (Autobiografie staršího Josepha Batese, str. 236, odst. 2). Bates dodal: „Často se ozývaly výhrůžky, že naše schůze budou rozpuštěny atd., ale naštěstí nás nechali pokračovat“ (Autobiografie staršího Josepha Batese, str. 236, odst. 2).
Bates podporoval Williama Lloyda Garrisona, i když ho v roce 1835 bostonský dav málem lynčoval. Napsal, že Garrison byl „redaktorem prot otrokářského listu s názvem ‚The Liberator‘, vydávaného v Bostonu, Mass.“, a že „byl v mnoha periodikách té doby (1835) uváděn jako nejznámější abolicionista“ (The Autobiography of Elder Joseph Bates, str. 237, odst. 2). Když bostonský dav Garrisona zajal, „pronásledovali ho do truhlářské dílny, kam před nimi uprchl, a vyvedli ho před shromážděný dav na ulici a nasadili mu kolem krku provaz, aby ukončili jeho život“ (The Autobiography of Elder Joseph Bates, str. 237, odst. 2).
Millerovské hnutí (1839–1844)
Bates poprvé slyšel Williama Millera v březnu 1841, kdy Miller zahájil sérii přednášek v modlitebně na Washington Street ve Fairhavenu. Bates vzpomíná: „V březnu 1841 zahájil bratr Miller sérii přednášek v modlitebně na Washington Street ve Fairhavenu v Massachusetts. Myslel jsem si, že kdyby se podařilo přimět ho, aby přednášel o druhém příchodu Krista mým přátelům a sousedům, ochotně bych uvolnil své místo v modlitebně jiným, pokud by se tam tísnilo“ (The Autobiography of Elder Joseph Bates, str. 253, odst. 2). Jedna přednáška změnila jeho názor: „Ale poté, co jsem vyslechl jeho první přednášku, cítil jsem, že si nemohu nechat odepřít privilegium vyslechnout celý cyklus, neboť jeho kázání bylo nesmírně zajímavé a daleko předčilo jeho písemné přednášky“ (The Autobiography of Elder Joseph Bates, str. 254, odst. 1).
Dav byl tichý a uchvácený: „Dům byl tak přeplněný, že velká část lidí se nemohla posadit, a přesto bylo všude ticho a klid jako v noci“ (Autobiografie staršího Josepha Batese, str. 254, odst. 2). Od té chvíle byl Bates aktivním kazatelem milleritů: „Bates, obrácený námořní kapitán, utratil své jmění na šíření milleritského poselství“ (Messenger of the Lord, str. 144, odst. 5).
Prodej jeho majetku a misie v Marylandu (1843–1844)
Froom zaznamenává, že „odpor vůči poselství o druhém příchodu ze strany členů jeho Fairhavenské křesťanské církve ho vedl k tomu, že z ní vystoupil. V roce 1843 prodal svůj dům a většinu svého dalšího nemovitého majetku a připravoval se odejít tam, kde bude třeba, aby zvěstoval druhý příchod Krista. Cítil břemeno jít do otrokářských států na Jihu, kde byli jiní přednášející vyhnáni nepřátelskými obyvateli“ (The Prophetic Faith of Our Fathers, sv. 4, str. 547, odst. 3).
Bates vyrazil z Fairhavenu s H. S. Gurneym, „kovářem z Fairhavenu v Massachusetts“ (Ellen White: Woman of Vision, str. 42, odst. 3) a „zpívajícím kovářem a pomocníkem kazatele“ (The Prophetic Faith of Our Fathers, sv. 4, str. 1021, odst. 2). Jejich cesta je zavedla přes Filadelfii, kde se připojili k Millerovým přeplněným shromážděním, a dále do Marylandu: „Přes Washington jsme dorazili do města Annapolis v Marylandu a přes led jsme překročili záliv Chesapeake do centrální části ostrova Kent, na který jsem byl před asi dvaceti sedmi lety vyhozen . V hospodě jsme našli lidi shromážděné na městském shromáždění. Správci dvou modliteben, kteří byli přítomni, nebyli ochotni nám otevřít dveře a naznačili nebezpečí kázání učení o Kristově příchodu mezi otroky“ (The Autobiography of Elder Joseph Bates, str. 277, odst. 2).
Z Kent Islandu ušli třicet mil do Centerville: „Po opuštění Kent Islandu jsme šli podél východního břehu zálivu Chesapeake, zvaného Východní pobřeží Marylandu, do okresního města Centerville, vzdáleného asi třicet mil, kam jsme poslali pozvání k pořádání shromáždění. Rozhodli jsme se jít pěšky, abychom měli lepší příležitost hovořit s otroky a ostatními a poskytnout jim letáky, které jsme měli s sebou“ (The Autobiography of Elder Joseph Bates, str. 280, odst. 1). O dva roky později, po Velkém zklamání, se Bates posadil „s jediným yorským šilinkem, zbytkem svého jmění, v kapse“ (Footprints of the Pioneers, str. 46, odst. 1), aby napsal traktát, který přinesl poselství o sobotě Jamesovi a Ellen Whiteovým.
Embracing the Sabbath (1845)
Sobota jako sedmý den v týdnu se uchytila mezi malou adventistickou skupinou v New Hampshire. Froom píše: „Metodistka Rachel Oakesová začala dodržovat sobotu jako sedmý den v týdnu a připojila se k baptistům sedmého dne. Poté přinesla sobotu do města Washington v New Hampshire, centra zbožné adventistické skupiny, kde ji přijali dva duchovní. Prvním z nich byl metodisticko-adventistický kazatel Frederick Wheeler na jaře roku 1844. Ten jej následně v srpnu téhož roku přinesl baptisticko-adventistovi Thomasovi M. Prebleovi“ (The Prophetic Faith of Our Fathers, sv. 4, str. 942, odst. 1).
Loughborough zaznamenává Batesovu reakci: „Starší Joseph Bates z Fairhavenu v Massachusetts tak upoutal jeho pozornost a v roce 1845 přijal sobotu“ (The Great Second Advent Movement, str. 250, odst. 3). Následující rok Bates napsal vlastní traktát: „čtyřicetiosmistránkový traktát The Seventh Day Sabbath, A Perpetual Sign (Sobota sedmého dne, věčné znamení) vyšel v srpnu 1846“ (The Prophetic Faith of Our Fathers, sv. 4, s. 956, odst. 3). Froom dodává klíčový důsledek: „To zase vedlo Jamese a Ellen Whiteovy k přijetí soboty, přičemž oba se poté věnovali učení adventistů o sobotě“ (The Prophetic Faith of Our Fathers, sv. 4, str. 947, odst. 1).
„Skutečný křesťanský gentleman“ — Bates a Ellen Whiteová
Ellen Whiteová ve svém vlastním popisu setkání s Batesem v roce 1846 udává tón všemu, co o něm kdy napsala:
Při návštěvě New Bedfordu v Massachusetts v roce 1846 jsem se seznámila se starším Josephem Batesem. Brzy přijal adventistickou víru a byl aktivním pracovníkem v této věci. Shledala jsem ho jako pravého křesťanského gentlemana, zdvořilého a laskavého.
(Life Sketches of Ellen G. White, str. 95, odst. 1)
Brzy poté poprvé kázala v jeho přítomnosti a jeho reakce je zachována v jejím svědectví. Bates, který otevřeně řekl: „Jsem nevěřící Tomáš. Nevěřím ve vidění. Ale kdybych mohl uvěřit, že svědectví, které sestra dnes večer vyprávěla, bylo skutečně Božím hlasem k nám, byl bych nejšťastnějším člověkem na světě“ (Testimonies for the Church, sv. 1, str. 79, odst. 2). Jeho skepse ustoupila na konferenci v Topshamu v Maine krátce poté, když měla vizi o jiných světech: „Poté, co jsem se probrala z vize, vyprávěla jsem, co jsem viděla. Starší B. se mě pak zeptal, zda jsem studovala astronomii. Řekla jsem mu, že si nevzpomínám, že bych se někdy zabývala astronomií“ (Svědectví pro církev, sv. 1, str. 79, odst. 3).
Bates byl prvním vydavatelem jejích vizí: Nichol píše: „Joseph Bates byl prvním vydavatelem této vize, kterou vydal na jediném listu papíru, tzv. letáku“ (Ellen G. White and Her Critics, str. 291, odst. 4). Leták „To the Little Remnant Scattered Abroad“ (Malému zbytku rozptýlenému po světě) vyšel „6. dubna 1846“ (Messenger of the Lord, str. 557, odst. 2).
Na sobotní konferenci, která se konala v „domě Alberta Beldena v Rocky Hill v Connecticutu a začala 20. dubna 1848“ (The Great Second Advent Movement, str. 224, odst. 3), byl Bates hlavním vykladačem přikázání, jak vzpomíná Ellen Whiteová: „Konference se konala v Rocky Hill, ve velké, nedokončené místnosti v domě bratra Beldena. Bratři přicházeli, až nás bylo asi padesát; ale ne všichni z nich byli plně v pravdě. Naše setkání bylo zajímavé. Bratr Bates představil přikázání v jasném světle a jejich význam byl zdůrazněn mocnými svědectvími“ (Testimonies for the Church, sv. 1, str. 85, odst. 1).
Zdravotní reforma a poslední léta (1858–1872)
Bates o několik let předběhl zásady reformy zdraví, které později přijala adventistická církev: „Pan Bates byl prvním vedoucím, který přijal reformu zdraví. V době, kdy někteří z bratří, kteří sloužili, měli ve svých sklepech vepřové maso nebo dostávali šunky za své služby jako kazatelé evangelia, Joseph Bates přestal jíst maso, máslo, tuk, sýr, koláče a tučné dorty. O panu Batesovi svědčí k jeho cti, že ačkoli pevně věřil v tuto reformu, nevnucoval své myšlenky svým bratřím, ale v zájmu harmonie dovolil každému, aby v této věci následoval své vlastní přesvědčení“ (Founders of the Message, str. 148, odst. 2).
V květnu 1858 se s rodinou přestěhoval z Fairhavenu do Michiganu (The Autobiography of Elder Joseph Bates, str. 18, odst. 2) a pokračoval v kázání až do svých osmdesáti let. Dick zaznamenává jeho smrt: „Zemřel ve svém osmdesátém roce 19. března 1872 v Battle Creeku. Ačkoli ve svých posledních hodinách trpěl bolestmi, jaké prožívá málokdo, po celou dobu zřetelně dokazoval nadřazenost víry v Krista nad tělesným utrpením a jistotu blížící se smrti“ (Founders of the Message, str. 151, odst. 2). Byl pohřben vedle Prudence v Monterey.