Shrnutí
Owen R. L. Crosier (později Crozier) byl milleritský kazatel a spisovatel z Canandaiguy v New Yorku, jehož článek z roku 1846 „The Law of Moses“ (Mojžíšův zákon) – publikovaný jako Day-Star Extra ze 7. února 1846 – se stal základním výkladem doktríny o nebeské svatyni, která odlišovala sabatářský adventismus od širšího milleritského hnutí po zklamání. Článek, který vzešel z rozsáhlého studia Bible s Hiramem Edsonem a Dr. F. B. Hahnem v Edsonově domě v západní části státu New York během zimy 1844–1845, kdy se odehrávalo „ “, podpořila Ellen Whiteová ve svém dopise Eli Curtisovi ze dne 21. dubna 1847 (zveřejněném jako součást knihy A Word to the Little Flock, str. 12). Crosier také po určitou dobu dodržoval sedmý den jako sabat, ale do roku 1847 zavrhl jak sabat, tak i názor na nebeskou svatyni, a v letech 1847 až 1853 působil v redakci časopisu Advent Harbinger Josepha Marsha v Rochesteru. Zemřel v roce 1912.
Raná léta a obrácení (1820–1843)
Steinwegová v knize Lest We Forget zaznamenává základní rysy Crosierova raného života: „Owen R. L. Crosier se narodil v Canandaigua ve státě New York v roce 1820.“ (Lest We Forget, kap. 97, str. 183, odstavec 5). Ve stejném odstavci pokračuje: „V šestnácti letech se obrátil při metodistickém probuzení. Někdy v mládí se s tímto sirotkem spřátelili Dr. Franklin B. Hahn a Hiram Edson. Poskytli mu domov a povzbuzovali ho ve studiu“ (Lest We Forget, kap. 97, str. 183, odstavec 5).
Steinweg zaznamenává jeho vzdělání a přijetí milleritské doktríny: „Po studiu na Genesee Academy a Wesleyan Seminary v Limě učil Crosier v Gorhamu, Rochesteru, East Avonu a Limě ve státě New York. Na podzim roku 1843 přijal milleritskou doktrínu o bezprostředním návratu Krista, který má očistit zemi, a byl pokřtěn E. R. Pinneym.“ (Lest We Forget, kap. 97, str. 183, odstavec 6).
Den po zklamání (23. října 1844)
Steinweg zaznamenává ráno 23. října 1844, kdy Hiram Edson a Crosier vyrazili z Port Gibson, aby utěšili své zklamané bratry. Oba muži právě studovali společně, když při procházce kukuřičným polem Edson dostal dojem, že svatyní, která má být očištěna, není země, ale chrám v nebi.
Loughborough, který Edsona osobně znal, popisuje podstatu toho rána: „Hiram Edson z Port Gibsonu v New Yorku mi řekl, že den po uplynutí lhůty v roce 1844, když se modlil za snopy kukuřice na poli, sestoupil na něj Duch Boží tak mocným způsobem, že byl téměř sražen k zemi“ (The Great Second Advent Movement, str. 193, odst. 1). Ve stejném odstavci se dále píše: „Sdělil tuto myšlenku O. R. L. Crosierovi a společně tuto záležitost pečlivě prozkoumali. Na počátku roku 1846 bylo v deníku Day Star, který tehdy vycházel v Canandaigua ve státě New York, otištěno podrobné pojednání o otázce svatyně z biblického hlediska, jehož autorem byl pan Crosier.“ (The Great Second Advent Movement, str. 193, odst. 1).
Studium Bible v domě Edsonových (zima 1844–1845)
Šetření, které následovalo po cestě 23. října, spočívalo v dlouhodobém společném studiu Bible v Edsonově domě v Port Gibsonu. Steinweg zaznamenává jeho výsledek: „O. R. L. Crosierovi bylo dvacet čtyři let, když se vydal s Edsonem na cestu, aby šířili zprávu o očištění svatyně.“ (Lest We Forget, kap. 97, str. 184, odst. 9). Steinweg, citující Frooma, charakterizuje Crosiera ve stejném odstavci jako „nadšeného studenta Bible a slibného spisovatele“ (Lest We Forget, kap. 97, str. 184, odst. 9).
Sborník Arthura Whitea Christ in His Sanctuary popisuje studium a Crosierovu roli při sepsání jeho závěrů: „Následovalo pečlivé zkoumání písem, která se tohoto tématu dotýkala – zejména těch v listu Židům – Hiramem Edsonem a dvěma blízkými spolupracovníky, doktorem F. B. Hahnem, lékařem, a O. R. L. Crosierem, učitelem. Výsledek této společné studie sepsal Crosier a byl nejprve publikován v The Day Dawn, časopise s omezeným nákladem, a poté v přepracované a rozšířené podobě ve zvláštním vydání Day-Star dne 7. února 1846. Jednalo se o adventistický časopis s širším čtenářským okruhem, vydávaný v Cincinnati v Ohiu. Prostřednictvím tohoto média se dostala k řadě zklamaných adventistických věřících. „Tato poměrně rozsáhlá prezentace, dobře podložená Písmem, vnesla do jejich srdcí naději a odvahu, protože jasně ukázala, že svatyně, která má být očištěna na konci 2300 dnů, je v nebi, a ne na zemi, jak dříve věřili“ (Christ in His Sanctuary, str. 8, odst. 1).
Vysvětlivka k dopisům a rukopisům Ellen G. White Estate zaznamenává podstatný teologický jádro Crosierova článku: „O.R.L. Crosier, Emily Clemons a další začali argumentovat pro prodloužené období konečného smíření v nebeské svatyni, zatímco Samuel Snow agresivně argumentoval pro jednodenní smíření“ (The Ellen G. White Letters and Manuscripts: Volume 1, str. 44, odst. 2).
The Day-Star Extra ze 7. února 1846 („Zákon Mojžíšův“)
Crosierův článek – obvykle známý jako „Zákon Mojžíšův“ – byl publikován jako speciální vydání Enoch Jacobsova Day-Star 7. února 1846. Crosierův úvod k hlavní části článku připomínal trvalý význam zákona a citoval Malachiáše 4:4: „Pamatujte na zákon Mojžíše, mého služebníka, který jsem mu přikázal na Hoře pro celý Izrael, spolu s ustanoveními a soudy.“ (Mojžíšův zákon, str. 37, odst. 2).
Crosierovo uvažování o Mojžíšových typech je shrnuto v jeho vlastních slovech: „Že některé zákonné typy našly své prototypy, je nesporné. Tím, že se naučíme způsobu jejich naplnění a principu času, v němž se naplňují, můžeme s větším porozuměním přistoupit k zkoumání ostatních typů. Existují dvě třídy ročních typů – jarní a podzimní; Leviticus 23. První z nich našly své prototypy při prvním příchodu, ale druhé se mají naplnit v souvislosti s druhým příchodem a po něm.“ (The Law of Moses, str. 37, odst. 12).
V téže sérii odstavců vysvětlil důsledek: „Z analogie musíme vyvodit, že podzimní prototypy budou zabírat časové období, které bude v poměru k období zabranému jejich typy přibližně stejné jako u jarních prototypů. Jinými slovy, období jejich naplnění musí představovat dispenzaci trvající mnoho let.“ (The Law of Moses, str. 37, odst. 20).
Podpora Ellen Whiteové (21. dubna 1847)
Ve svém dopise Eli Curtisovi z 21. dubna 1847 – zveřejněném v letáku Jamese Whitea Slovo „malému stádu“ (30. května 1847) – Ellen Whiteová podpořila Crosierův článek. Její slova jsou doslovně zachována v letáku A Word to the Little Flock: „Věřím, že svatyně, která má být očištěna na konci 2300 dnů , je chrám Nového Jeruzaléma, jehož služebníkem je Kristus. Pán mi před více než rokem ve vidění ukázal, že bratr Crosier měl pravé světlo ohledně očištění svatyně atd. a že bylo jeho vůlí, aby bratr C. sepsal názor, který nám předložil v Day-Star, Extra, 7. února 1846. Cítím se plně zmocněna Pánem, abych doporučila toto Extra každému svatému.“ (A Word to the Little Flock, str. 12, odst. 8).
Stejné doporučení je zachováno v rukopisech Ellen Whiteové v WLF 12.8: „Věřím, že svatyně, která má být očištěna na konci 2300 dnů, je chrám Nového Jeruzaléma, jehož služebníkem je Kristus. Pán mi před více než rokem ukázal ve vidění, že bratr Crosier měl pravé světlo ohledně očištění svatyně atd. a že bylo jeho vůlí, aby bratr C. sepsal názor, který nám předložil v Day-Star, Extra, 7. února 1846. Cítím se plně zmocněna Pánem, abych toto zvláštní vydání doporučila každému svatému.“ (Word to the Little Flock, str. 12, odst. 8).
Arthur White zaznamenává historický důsledek tohoto doporučení: „Průkopníci hnutí považovali pravdu o svatyni za základ celé struktury doktríny adventistů sedmého dne. James White v roce 1850 znovu vydal podstatné části prvního pojednání o tomto tématu od O. R. L. Crosiera a okomentoval je“ (Christ in His Sanctuary, str. 12, odst. 3).
Odtržení od sabatarianů (1847)
Steinweg zaznamenává, že Crosier se po období dodržování soboty v roce 1847 oddělil od adventistů dodržujících sobotu. Ve stejném odstavci se uvádí, že Joseph Bates navštívil v roce 1845 Port Gibson kvůli konferenci o otázce svatyně a sdílel své přesvědčení o sobotě se skupinou Edson-Crosier-Hahn: „Crosier dokonce obhajoval dodržování soboty v čísle časopisu Day-Dawn z prosince 1846. V roce 1847 však sobotu a raný názor na svatyni zavrhl a oddělil se od skupiny, z níž se nakonec stala Církev adventistů sedmého dne“ (Lest We Forget, kap. 97, str. 184, odst. 12).
Steinweg zaznamenává Crosierův další vývoj: „V letech 1847 až 1853 byl Crosier členem redakce časopisu Advent Harbinger and Advocate Josepha Marsha v Rochesteru ve státě New York“ (Lest We Forget, kap. 97, s. 184, odst. 13). Steinweg v tomtéž odstavci dodává: „Napsal také několik velmi závažných článků, včetně svých nejostřejších útoků proti sobotě sedmého dne, jimiž se snažil prosadit názor, že zákon deseti přikázání byl zrušen na Kristově kříži“ (Lest We Forget, kap. 97, s. 184, odst. 13).
Pozdější život a smrt (1858–1912)
Steinweg zaznamenává Crosierovo pozdější působení pod vlajkou Adventistické křesťanské církve a jeho svědectví v pozdním věku v Grand Rapids v Michiganu: „V roce 1858 působil Crosier jako evangelista pro michiganskou konferenci Adventistické křesťanské církve a pokračoval v kázání, že Kristus brzy přijde. Adventisté sedmého dne o něm prakticky neslyšeli až do roku 1904, kdy se zúčastnil shromáždění v Grand Rapids v Michiganu.“ (Lest We Forget, kap. 97, str. 185, odstavec 14).
Steinweg zaznamenává závěrečné hodnocení ze strany adventistů sedmého dne. Ačkoli Crosier „nepokračoval v dalších pravdách, které vyšly najevo v raných dobách“ — elipsa zachovaná v prameni vylučuje delší citaci — Steinwegova vlastní závěrečná věta zaznamenává toto hodnocení jasně: „Adventisté sedmého dne si pamatují a uznávají roli, kterou sehrál při ustavení doktríny o svatyni. To, co napsal o Kristu, veleknězi a svatyni, pomohlo vysvětlit časovou chybu v Millerově výkladu proroctví o 2300 dnech a položilo základ pro tuto charakteristickou doktrínu Církve adventistů sedmého dne“ (Lest We Forget, kap. 97, s. 185, odst. 15).
Crosier strávil své poslední desetiletí v tichosti v adventistické křesťanské komunitě v západní části státu New York a na jihu Michiganu. Zemřel v roce 1912 ve věku devadesáti dvou let.