Shrnutí
Roswell Fenner Cottrell byl baptistou sedmého dne, který se stal adventistickým kazatelem a jedním z nejplodnějších spisovatelů raného adventistického hnutí. Poté, co v roce 1851 přijal poselství třetího anděla, napsal podle jednoho odhadu více než šestnáct set článků a básní pro časopis Review and Herald, šest let působil jako korespondenční redaktor, připravil základní lekce pro sobotní školu v časopise Youth’s Instructor a přispěl úvodním článkem do prvního svazku knihy Ellen Whiteové Spiritual Gifts. Jeho nejznámějším počinem je pravděpodobně jeho otevřený odpor proti denominální organizaci v roce 1860 – odpor, který Ellen Whiteová v knize Testimony for the Church č. 6 kritizovala a který Cottrell později veřejně uznal. Jeden rok působil jako předseda Newyorské konference (1868–1869) a v aktivní službě zůstal až do své smrti v roce 1892.
Původ a raný život (1814–1850)
Steinweg v knize Lest We Forget sleduje rodovou linii Cottrellů od středověké Francie až po koloniální Rhode Island: „V roce 1638 se Nicholas Cottrell, jeden z Johnových potomků, usadil na Rhode Islandu pouhé dva roky po jeho založení. Byl baptistou sedmého dne, který hledal svobodu vyznávat svou víru podle svého svědomí“ (Lest We Forget, kap. 90, s. 168, odst. 4).
Steinweg zaznamenává Roswellovo narození a rodinu: „O šest generací později, 17. ledna 1814, se v Brookfieldu ve státě New York narodil Roswell Fenner Cottrell. Když mu bylo 19 let, jeho rodina se přestěhovala do Mill Grove ve státě New York. Tam se seznámil s Cathrane Harveyovou, usiloval o její ruku a oženil se s ní a deset let učil na veřejné škole“ (Lest We Forget, kap. 90, str. 168, odstavec 5).
Biografický náčrt Ellen G. White Estate v Letters and Manuscripts potvrzuje stejné časové rozpětí: „Spisovatel, básník a kazatel Roswell Cottrell se narodil v rodině baptistů sedmého dne, jeho otec byl kazatelem této církve. V 19 letech se Roswell s rodinou přestěhoval do západní části státu New York, kde strávil většinu svého života. Kolem roku 1835 se oženil s Catherine M. Harveyovou v Mill Grove ve státě New York a po dobu 10 let učil na veřejných školách v této oblasti“ (The Ellen G. White Letters and Manuscripts: Volume 1, str. 814, odst. 1).
Stejný biografický náčrt zaznamenává Cottrellovy výhrady k millerismu a jeho konečné rozhodnutí: „Cottrell měl k kázání milleritů o druhém příchodu spíše ambivalentní postoj. Ačkoli osobně sympatizoval s velkou částí jejich učení, nemohl se připojit k hnutí, které projevovalo velmi malý zájem dokonce i o prozkoumání tvrzení sabatarianů. Cottrellovo dilema bylo vyřešeno, když se následně dostal do kontaktu s adventistickým hnutím sabatarianů“ (The Ellen G. White Letters and Manuscripts: Volume 1, str. 814, odst. 1).
Froom doplňuje klíčové podrobnosti o jeho adventistickém obrácení a jeho charakteristickém daru: „Ve skutečnosti byl vychován jako baptista sedmého dne a po celý život dodržoval sobotu. K adventistické víře ho obrátili Bates a Rhodes v roce 1851 ve Washingtonu v New Hampshire. Byl básníkem, známým zejména jako autor duchovních písní“ (The Prophetic Faith of Our Fathers, sv. 4, str. 1090, odst. 1).
Přijetí poselství třetího anděla (1851)
Arthur White umisťuje rodinu Cottrellových na geografickou trasu raných adventistických kazatelů dodržujících sobotu: „Mill Grove leželo na této cestě a tam se rodina Roswella Cottrella, baptistů sedmého dne, postavila za úplné poselství třetího anděla“ (Ellen G. White: The Early Years 1827-1862, sv. 1, str. 273, odst. 7).
Steinweg zaznamenává podstatu devítiměsíčního zkoumání rodiny a Roswellův konečný závěr. Podle ní Roswell, jeho otec John a jeho bratr John vyslechli staršího Rhodese a Josepha Batese, jak kážou o základech adventní víry a nebeské svatyni, a po devítiměsíčním zkoumání „z celého srdce přijali poselství“ (Lest We Forget, kap. 90, str. 168, odst. 8). Vydání Review and Herald z 25. listopadu 1851 zachycuje Cottrellovo vlastní zveřejněné uvažování, které Encyklopedie adventistů sedmého dne shrnuje jako přesvědčení, že poselství o druhém příchodu z 40. let 19. století bylo nakonec „z nebe“ a bylo přípravou na poselství třetího anděla.
Autor pro časopisy Review a Youth’s Instructor (1854–1855)
Cottrell byl vysvěcen v roce 1854. Biografický náčrt Ellen G. White Estate shrnuje jeho rané působení a to, co se stalo jeho charakteristickým přínosem: „Roswell Cottrell byl vysvěcen na pastora v roce 1854, kázal v západní části státu New York a v Pensylvánii a působil jako průkopník v Kanadě Západní. Krátce také sloužil jako předseda Newyorské konference (1868–1869). Svou stopu však zanechal především jako autor článků a traktátů“ (The Ellen G. White Letters and Manuscripts: Volume 1, str. 814, odst. 2).
Froom zaznamenává jeho zásadní roli v časopise Youth’s Instructor: „Po roční přestávce bez lekcí přispěl Roswell F. Cottrell sérií článků (srpen 1854–červenec 1855) o Božích přikázáních a víře Ježíše, která končila znameními druhého příchodu, 2300 lety z knihy „ “ a poselstvím tří andělů“ (The Prophetic Faith of Our Fathers, sv. 4, str. 1068, odst. 3).
Loughborough uvádí, že Cottrell se podílel na přesunu redakce časopisu Review do Battle Creeku: „První číslo časopisu Review, které vyšlo v Battle Creeku v redakci patřící adventistům sedmého dne, neslo datum 4. prosince 1855“ (The Great Second Advent Movement, str. 288, odst. 2). Od té chvíle, dodává Loughborough ve stejném odstavci, „starší Waggoner a Cottrell téměř neustále přispívali do sloupců Advent Review“ (The Great Second Advent Movement, str. 288, odst. 2).
Arthur White zaznamenává své jmenování korespondenčním redaktorem: „jmenování Uriaha Smithe rezidentním (nebo vedoucím) redaktorem a pěti korespondenčních redaktorů. Byli to J. N. Andrews z Iowy; James White a J. H. Waggoner z Michiganu; R. F. Cottrell z New Yorku; a Stephen Pierce z Vermontu“ (Ellen G. White: The Early Years 1827–1862, sv. 1, str. 321, odst. 1).
Potvrzení vizí Ellen Whiteové a duchovních darů Předmluva (1855–1858)
V prosinci 1855 sepsal Cottrell jménem třinácti věřících z Mill Grove dopis, v němž odmítli žádost J. M. Stephensona, vůdce „Messenger Party“ (Strany posla), která byla proti vizím, aby promluvil k jejich sboru. Biografický náčrt Ellen G. White Estate zaznamenává ústřední prohlášení tohoto dopisu: „pokud vizí nejsou od Boha, jistě vyjdou naprázdno.“ (The Ellen G. White Letters and Manuscripts: Volume 1, str. 814, odst. 3).
Odpověď Ellen Whiteové na tento dopis se dochovala v jejím dopise z 1. ledna 1856 adresovaném Elsie Philomele Belowové v Mill Grove: „Určitě nám napište. Máte v našich srdcích velmi blízko. Jaký pěkný článek napsal bratr Roswell [Cottrell]! Trefil hřebík na hlavičku; přinese mnoho dobra“ (Manuscript Releases, dopis 9, 1856, odst. 12).
V roce 1858 byl Cottrell pozván, aby napsal úvodní článek k 1. svazku knihy Ellen Whiteové Spiritual Gifts. Biografický náčrt Ellen G. White Estate zaznamenává trvalý význam tohoto článku: „V roce 1858 napsal Roswell Cottrell úvod k 1. svazku knihy Ellen Whiteové Spiritual Gifts, který zůstal klasickým adventistickým prohlášením o biblických základech pro ověřování prorockých tvrzení a o pokračování daru proroctví i po době Nového zákona“ (The Ellen G. White Letters and Manuscripts: Volume 1, str. 814, odst. 3).
Arthur White uchovává původní oznámení o vydání svazku, v němž je jako autor úvodu uveden Cottrell: „Jedná se o 224stránkové dílo napsané paní Whiteovou, s úvodním článkem o trvalosti duchovních darů od bratra R. F. Cottrella. Cena 50 centů“ (Ellen G. White: The Early Years 1827–1862, sv. 1, str. 374, odst. 4).
Kontroverze ohledně organizace („Making Us a Name“, 1860–1861)
Když James White v únoru 1860 vyzval bratry, aby se vyjádřili k jeho návrhu na založení vydavatelské společnosti, Cottrell byl prvním kazatelem v terénu, který odpověděl, a jeho odpověď byla záporná. Arthur White zaznamenává: „Prvním kazatelem působícím v terénu, který odpověděl na , byl R. F. Cottrell, věrný korespondenční redaktor časopisu Review. Jeho okamžitá reakce byla rozhodně negativní“ (Ellen G. White: The Early Years 1827–1862, sv. 1, s. 420, odst. 4).
Cottrellova odpověď byla zveřejněna v časopise Review z 22. března 1860 pod názvem „Making Us a Name“ (Vytvoření si jména). Arthur White zachytil Cottrellova úvodní slova: „Bratr White požádal bratry, aby se vyjádřili k jeho návrhu na zajištění majetku církve. Nevím přesně, jaké opatření tímto návrhem zamýšlí, ale chápu, že jde o to, aby se církev stala právnickou osobou podle zákona.“ (Ellen G. White: The Early Years 1827–1862, sv. 1, s. 421, odst. 1). Cottrellův konečný závěr v tomtéž odstavci zněl, že tento návrh by byl „nesprávný“: „protože to leží v základech Babylonu. Nemyslím si, že by to Bůh schválil“ (Ellen G. White: The Early Years 1827–1862, sv. 1, str. 421, odst. 1).
Arthur White shrnuje reakci, kterou jeho článek vyvolal: „Cottrell byl zkušený a vlivný, jeho poselství, zveřejněné v době Jamesovy nepřítomnosti, udalo tempo dlouhé a vleklé bitvě“ (Ellen G. White: The Early Years 1827–1862, sv. 1, str. 421, odst. 2).
Svědectví č. 6 a Cottrellovo veřejné přiznání (1861)
Ellen Whiteové bylo ukázáno Cottrellovo „nesprávné stanovisko“ a oslovila ho přímo ve Svědectví pro církev č. 6 (později znovu vydaném jako součást Svědectví pro církev, sv. 1): „Bylo mi ukázáno nesprávné stanovisko, které zaujal R. F. C. v časopise Review ohledně organizace, a rušivý vliv, který vyvíjel. Tuto záležitost dostatečně nezvážil. Jeho články byly dokonale vypočítány tak, aby měly rozptylující vliv, vedly mysli k nesprávným závěrům a podporovaly laxní představy, které mnozí mají o řízení záležitostí týkajících se Boží věci“ (Svědectví pro církev, č. 6, str. 4, odst. 2).
Svědectví Ellen Whiteové také kritizovalo obecnější lenost: „Viděla jsem, že v časných záležitostech byl R. F. C. příliš pohodlný a nedbalý. Chyběla mu energie a považoval za ctnost nechat na Pánu věci, které Pán svěřil jemu. Pán zasahuje v náš prospěch pouze v případech velké nouze. Máme práci, kterou musíme vykonat, břemena a odpovědnosti, které musíme nést, a tím získáváme zkušenosti“ (Svědectví pro církev, č. 6, str. 5, odst. 1).
V rukopise ze stejného období Ellen Whiteová rozvedla stejný bod: „Zkušenost a vliv bratra Roswella Cottrella v tomto díle – jeho lehkomyslný způsob, jak vše ponechávat na Pánu – ublížily sboru v Mill Grove. Jeho názory na tento bod byly mylné. Bohu se nelíbí, když lidé svěřují Jemu to, co On svěřil jim“ (Manuscript Releases, rukopis 3, 1861, odst. 4).
Potvrdila také jeho zvláštní dar: „Bratr Cottrell mohl svým perem vykonat mnoho dobra. Jeho duševní síly nebyly zatěžovány, přetěžovány a opotřebovány tak, jako u některých kazatelů. Jeho tělesná síla a nervový systém nebyly zničeny, jeho myšlenky mohou být jasné v důležitých bodech pravdy. Měl by používat své pero“ (Manuscript Releases, Manuscript 3, 1861, odst. 8).
Arthur White zaznamenává, že Cottrell přijal pokárání a byl prvním kazatelem, který zveřejnil přiznání: „Pocity podezření, šeptané si navzájem, značně přispěly k odradění Jamese a Ellen Whiteových. Svědectví č. 6 otřáslo církví a přineslo probuzení. Jak kazatelé a laici zkoumali svá vlastní srdce, byla zaslána k publikování v časopise Review záplava přiznání, která se objevovala po dobu mnoha měsíců.“ (Ellen G. White: The Early Years 1827-1862, sv. 1, str. 442, odst. 4). Arthur White pokračuje: „Byl to on, kdo nastolil negativní tón v diskusi o organizaci, která se přehnala církví. Byl to on, na koho se Ellen Whiteová nejprve osobně obrátila ve Svědectví č. 6“ (Ellen G. White: The Early Years 1827–1862, sv. 1, s. 442, odst. 4).
Steinweg zaznamenává Cottrellova vlastní slova v návaznosti na tuto výtku: „Doufám, že se nikdo nepřipojí k mé skupině, neboť když se odtrhnou od společenství a budou mě hledat, nenajdou mě tam, neboť z Boží milosti budu s společenstvím. Nevěřím v papežství; ani nevěřím v anarchii; ale věřím v biblický řád, disciplínu a vládu v Boží církvi“ (Lest We Forget, kap. 90, str. 169, odst. 14).
Pozdější působení v Newyorské konferenci (1862–1892)
Po založení církve v říjnu 1860 a ustavení Generální konference v roce 1863 se Cottrell stal jedním z prvních akreditovaných kazatelů v Newyorské konferenci a nadále plodně psal. Biografický náčrt Ellen G. White Estate shrnuje šíři jeho přínosu: „Podle jednoho odhadu přispěl Cottrell do časopisu Review 1 692 články, od teologických analýz přes povzbuzující slova až po poezii.“ (The Ellen G. White Letters and Manuscripts: Volume 1, str. 814, odst. 2). Stejný odstavec zaznamenává uznání Newyorské konference jeho psaní jako formy pastorační práce a trvalý vliv jeho hymnů: „Některé z jeho básní byly zhudebněny a objevují se v řadě adventistických zpěvníků až do současnosti“ (The Ellen G. White Letters and Manuscripts: Volume 1, str. 814, odst. 2).
Smrt (1892)
Roswell F. Cottrell zemřel ve svém domě v Mill Grove v New Yorku 23. března 1892 ve věku 78 let. Steinwegův článek v časopise Lest We Forget zaznamenává stálý tón jeho celoživotní služby: „Během čtyřiceti let, které prožil po přijetí poselství tří andělů, působil v evangelizaci; bránil sobotu sedmého dne a podmíněnou nesmrtelnost slovem psaným i mluveným; přijal poselství o zdraví; a zastával funkce tajemníka a předsedy Newyorské konference. Jako starší pastor působil jako kaplan v sanatoriu Battle Creek“ (Lest We Forget, kap. 90, str. 170, odst. 16).