Shrnutí
Samuel S. Snow byl rodák z Connecticutu a bývalý skeptik, který se po svém obrácení díky čtení přednášek Williama Millera stal milleritským kazatelem, jenž v srpnu 1844 stanovil 22. říjen jako datum Kristova návratu. Jeho výklad – někdy nazývaný „pravý polnoční výkřik z knihy “ nebo „poselství sedmého měsíce“ – byl jiskrou, která proměnila ochlazující se milleritské hnutí roku 1844 v hnutí intenzivního a disciplinovaného očekávání v jeho závěrečných týdnech.
Původ poselství sedmého měsíce (1843–1844)
Froom zaznamenává chronologii vývoje Snowova přesvědčení. Počínaje článkem ze 16. února 1843 a pokračující až do roku 1844 „Samuel S. Snow zdůrazňoval podzimní židovský sedmý měsíc, tišri, jako skutečný konec prorockého období 2300 let, jehož počátek se datuje do podzimu roku 457 př. n. l.“ (The Prophetic Faith of Our Fathers, sv. 4, str. 799, odst. 1).
Loughborough zaznamenává výpočet, který určil tento den. Snow argumentoval, že jelikož se jednalo o období 2 300 celých let a výnos o obnovení Jeruzaléma byl vydán v sedmém měsíci roku 457 př. n. l., toto období by skončilo v sedmém měsíci roku 1844: „Jelikož doba vidění činila dva tisíce tři sta celých let, bylo by zapotřebí celého roku 457 a celého roku 1843, aby se dosáhlo dvou tisíc tří set, a pokud výnos nebyl vydán dříve než v sedmém měsíci roku 457 př. n. l., učilo se, že toto období neskončí dříve než v sedmém měsíci roku 1844. Jelikož se zdálo, že dodržování desátého dne sedmého měsíce bylo událostí, která znamenala začátek tohoto období, bylo tak přesvědčivě prokázáno, že desátého dne sedmého měsíce (podle židovského času), 22. října 1844, skončí dvacet tři set dnů a nastane čas na očištění svatyně“ (The Great Second Advent Movement, str. 160, odst. 6).
Setkání v Exeteru (srpen 1844)
Froom zachycuje okamžik, kdy se Snowovo poselství dostalo na táborové shromáždění v Exeteru v New Hampshire. Když Snow dorazil, kázal Bates: „Bates byl jedním z významných vůdců na táborovém shromáždění v Exeteru (New Hampshire) v srpnu 1844, kdy byl poprvé představen ‚pravý půlnoční výkřik‘. Bates byl náhodou kazatelem vybraným pro ranní bohoslužbu v táboře. Vybízel své posluchače k věrnosti a klidně je ujišťoval, že je Bůh pouze zkouší, že se nacházejí v době čekání, a podobně, když do tábora vjel na koni Samuel S. Snow. Snow se posadil vedle své sestry, paní John Couchové, a zopakoval své přesvědčení, že „Kristus se zjeví v určený čas“ (The Prophetic Faith of Our Fathers, sv. 4, str. 549, odst. 1).
Froom zaznamenává chladnou počáteční reakci nepřítomného vedení: „Snowovo vystoupení, které tábor přijal s nadšením, se zpočátku setkalo s výraznou zdrženlivostí ze strany prominentních vůdců, kteří v táboře nebyli přítomni. (Je třeba uvést, že Miller a Himes byli v té době oba v Ohiu a na východě byli touto novinkou znepokojeni.) Stejný chladný postoj zaujaly i přední adventistické časopisy, které ovládali. Nicméně se poselství o „sedmém měsíci“ šířilo se zdánlivě nezastavitelnou silou. Jeden po druhém se významní vůdci připojovali k sílícímu sboru“ (The Prophetic Faith of Our Fathers, sv. 4, str. 803, odst. 2).
James White, který se brzy oženil s Ellen Harmonovou, vzpomíná na stejný účinek na věřící v Maine: „Po návratu z táborového shromáždění v Exeteru jsem navštívil adventistickou sbor v Polsku v Maine a zúčastnil se táborových shromáždění v Litchfieldu a Orringtonu. Na těchto dvou táborových shromážděních byli kazatelé i lidé naplněni duchem poselství o sedmém měsíci. Důkazy, na nichž bylo založeno, se zdály přesvědčivé a provázela je téměř neodolatelná síla; a plody tohoto poselství byly všude stejně vynikající“ (Life Incidents, str. 166, odst. 1).
Froom doplňuje reakci v New Bedfordu: „Bates se vrátil do New Bedfordu a brzy se zúčastnil adventistického shromáždění, kde kázal Hutchinson, redaktor montrealského časopisu Voice of Elijah. Hutchinson však zmatil a řekl: ‚Nemohu pokračovat.‘ Macomber se také zdál neschopný vysvětlit poselství, které bylo předneseno v Exeteru. Bates, který se právě vrátil z Exeteru, tedy představil nové světlo s volností a mocí. Ve skutečnosti byl požádán, aby je zopakoval odpoledne a na dalších rychle zorganizovaných shromážděních“ (The Prophetic Faith of Our Fathers, sv. 4, str. 814, odst. 3).
Okolnosti („desátý den sedmého měsíce“)
Loughborough zaznamenává širší dopad v průběhu léta 1844: „Kolem poloviny července se k hlásání času začalo připojovat Boží požehnání v podobě navrácení odpadlíků a ti, kdo přijali některý z uvedených názorů, projevili výraznou změnu ve svém chování a náhlé probuzení ze spánku, jak bylo předpovězeno. ‚O půlnoci se ozval výkřik: Hle, ženich přichází; jděte mu naproti. Tu všechny ty panny vstaly a připravily své lampy.‘ Od července se tyto hnutí odehrávala v různých částech Nové Anglie a lišila se od sebe navzájem; ale všechna byla provázena Božím požehnáním při navracení mnohých, jejichž lampy“ (The Great Second Advent Movement, str. 159, odst. 1).
Smrt (1890)
Snowův život po 22. říjnu 1844 nabral jiný směr než sabataristické adventistické hnutí, které vzešlo z tohoto zklamání. Titulek kapitoly 57 v knize Lest We Forget uvádí jeho délku života jako „1806–1870“ (Lest We Forget, kap. 57 („SAMUEL S. SNOW“), str. 111, odst. 1) — ačkoli tento údaj je v rozporu s většinou ostatních záznamů, které uvádějí jeho smrt v Brooklynu koncem července 1890. Jeho rozhodující role v poselství sedmého měsíce z srpna 1844 zůstává jeho nejtrvalejším přínosem pro adventistickou historii.