Shrnutí
Thomas M. Preble byl prvním americkým adventistickým kazatelem, který přijal sedmý den jako sabat. Jeho esej z 13. února 1845 v časopise Hope of Israel s názvem „A Tract Showing That the Seventh Day Should Be Observed as the Sabbath“ (Traktát dokazující, že sedmý den by měl být dodržován jako sobota) byla prostředkem, kterým byl Joseph Bates přesvědčen o pravdě soboty – a skrze Batese se sobota sedmého dne dostala k Jamesovi a Ellen Whiteovým a ke všem adventistům dodržujícím sobotu. Narodil se 13. července 1810 v Ansonu v Maine a byl kazatelem Církve svobodné vůle, který v roce 1842 přijal Millerovo adventní poselství a v roce 1844 sedmý den jako sabat pod vlivem svědectví Rachel Oakes Prestonové a Fredericka Wheelera ve Washingtonu v New Hampshire. Později od sedmého dne jako sabatu upustil, ale zůstal adventním křesťanským kazatelem až do své smrti v roce 1907.
Raná léta a služba v církvi Free Will Baptist (1810–1841)
Podle Encyklopedie adventistů sedmého dne (Michael W. Campbell) se Preble narodil 13. července 1810 v Ansonu v Maine jako syn Motherwella a Susannah Prebleových. V mládí pracoval jako pomocník na farmě a ve dvaceti šesti letech nastoupil na Parsonsfield Academy, kde dva roky studoval na kněze ( ) a začal kázat. Byl vysvěcen jako kalvinistický baptista a později se stal baptistou svobodné vůle. 14. listopadu 1837 se oženil s Helen Mair Eatonovou. Měli jednu dceru, Susan Jennie.
Přijetí adventního poselství (1842–1843)
Podle ESDA přijal Preble milleritské adventní poselství v Nashua v New Hampshire na počátku roku 1842 a byl exkomunikován svou baptistickou kongregací Free Will 15. února 1842 – pouhých šest týdnů po přijetí této doktríny. The Signs of the Times z 22. února 1843 zaznamenává jeho oživení v Nashua: „Věc v Nashua.—Bratr Preble nás informuje, že věc tam pokračuje slavně. Během tří týdnů pokřtil třicet pět lidí a mnoho dalších obrátilo své tváře k Sionu. Počet těch, kteří očekávají požehnanou naději slavného zjevení, je poměrně velký a dílo stále postupuje“ (Signs of the Times, 22. února 1843, strana 182.20).
O několik měsíců později zaznamenává Signs of the Times ze 7. června 1843 jeho putování po Maine: „Bratr Preble se právě vrátil z dlouhé cesty po Maine. Pracoval uprostřed odporu s větším úspěchem, než mohl rozumně očekávat. Po jeho práci následovalo mnoho slavných obrácení, Bůh požehnal jeho pravdě a mnoho duší se obrátilo k Bohu. Je zde také značný počet lidí, kteří žijí v neustálém očekávání slavného příchodu Krista. Bratr Preble je nyní v Lowellu a bude se věnovat pozváním na přednášky o druhém příchodu“ (Signs of the Times, 7. června 1843, strana 106.16).
Slavnost sabatu ve Washingtonu, New Hampshire (1844)
Kniha Dr. Merlina Burta Understanding Ellen White (2015) – odborná publikace vydavatelství Andrews University Press – popisuje řetězec událostí, díky němuž se sobota dostala k Prebleovi: „Znalost učení o sobotě sedmého dne přinesli millerovským adventistům na počátku 40. let 19. století baptisté sedmého dne. Na počátku roku 1844 ve Washingtonu v New Hampshire představila Rachel Oakesová (později Prestonová), baptistka sedmého dne, sabat adventistům ve svém okolí.“ (Understanding Ellen White, str. 110, odst. 1). Stejný odstavec pokračuje: „V letech 1844 a 1845 přijali tuto doktrínu dva kazatelé z oblasti Washingtonu v New Hampshire, Frederick Wheeler a Thomas Preble, a začali šířit své názory.“ (Understanding Ellen White, str. 110, odst. 1). A tentýž odstavec sleduje řetězec událostí dále: „Tak se o tom dozvěděl Joseph Bates, který se později spolu s Jamesem a Ellen Whiteovými stal jedním ze zakladatelů Církve adventistů sedmého dne“ (Understanding Ellen White, str. 110, odst. 1).
Kniha J. N. Andrewse History of the Sabbath and First Day zachycuje význam Prebleovy role: „Odtud přijalo v roce 1844 pravdu o sobotě několik adventních kazatelů. Jedním z nich byl starší T. M. Preble, jemuž náleží čest, že jako první přednesl tuto velkou pravdu adventistům prostřednictvím tisku. Jeho esej byla datována 13. února 1845. Stručně představil požadavky biblického sabatu a ukázal, že nebyl změněn Spasitelem, ale velkou apostasií“ (History of the Sabbath and First Day, str. 501, odst. 1).
Batesovo obrácení díky Prebleově traktátu (1845)
Čtení Prebleova článku v časopise Hope of Israel bylo pro Josepha Batese okamžikem, který přinesl sobotu zakladateli hnutí adventistů sedmého dne. Kniha The Seventh-day Sabbath, a Perpetual Sign zachycuje Batesovo vlastní svědectví v první osobě: „Až asi před šestnácti měsíci jsem četl článek publikovaný v Hope of Israel, jehož autorem byl ctihodný bratr T. M. Preble z Nashua, který mě po přečtení a porovnání s Biblí přesvědčil, že nikdy nedošlo k žádné změně. Proto byl sedmý den sabatem a Bůh vyžadoval, abych jej stejně jako on svatě zachovával“ (The Seventh-day Sabbath, a Perpetual Sign, str. 40, odst. 2).
Bates ve svém spisku uznává historický náčrt, který čerpal z Prebleova eseje: „Jelikož tyto dvě knihy nemám k dispozici, čerpal jsem z traktátu T. M. Preblea o sabatu“ (The Seventh-day Sabbath, a Perpetual Sign, str. 41, odst. 2).
Pozdější léta a smrt (1845–1907)
Podle ESDA Preble nakonec opustil sobotu sedmého dne a vrátil se k adventistickému postoji prvního dne, čímž se stal adventistickým křesťanským duchovním. Pokračoval v kázání poselství o druhém příchodu, ale veřejně se postavil proti adventismu sedmého dne. Kniha Replies to Elder Canright’s Attacks on Seventh-day Adventists (1895), společné dílo G. I. Butlera a Uriaha Smithe, zaznamenává historickou ironii tohoto vývoje: „Uvádí Eldse. T. M. Preblea a J. B. Cooka, kteří dodržovali sabat po krátkou dobu a poté ho opustili, jako skutečné otce a zakladatele současného hnutí adventistů sedmého dne“ (Replies to Elder Canright’s Attacks on Seventh-day Adventists, str. 32, odst. 2).
Podle Encyklopedie adventistů sedmého dne zemřel Preble v roce 1907 ve věku devadesáti šesti let.