Shrnutí
Rachel Oakes Preston byla vdovou po baptistovi sedmého dne, jejíž naléhání v roce 1844, aby adventistický kazatel Frederick Wheeler „odsunul stůl k večeři Páně“, dokud nebude dodržovat Boží přikázání, bylo katalyzátorem, díky němuž se sobota sedmého dne stala součástí adventistického přesvědčení. Prostřednictvím Wheelera se poselství dostalo k T. M. Prebleovi, jehož traktát z roku 1845 se dostal k Josephu Batesovi, jehož traktát z roku 1846 se dostal k Jamesovi a Ellen Whiteovým. Rachel se nikdy formálně nepřipojila k Církvi adventistů sedmého dne, ale James White sám jí připsal zásluhu za to, že dala podnět k založení adventismu dodržujícího sobotu. Zemřela v roce 1868.
Rané dětství
Spalding zaznamenává Rachelinu rodnou vesnici a raná léta: „Zde se 2. března 1809 narodila Rachel Harrisová, dcera Sylvanuse Harrise. Zde se provdala za Amoryho Oakese a přestěhovala se s ním z u do Verony v New Yorku, kde se jim narodila dcera Rachel Delight Oakesová, která se později stala manželkou Cyruse Farnswortha“ (Footprints of the Pioneers, str. 37, odst. 1).
Froom zaznamenává její obrácení a cestu, která ji vedla k sobotě sedmého dne: „Paní RACHEL OAKES, rozená Harris (1809–1868) – později provdaná za Nathana Prestona – se narodila ve Vernon ve státě Vermont. V sedmnácti letech byla pokřtěna a připojila se k metodistické církvi. V roce 1837 se začala zajímat o sobotu sedmého dne a rozhodla se připojit k baptistům sedmého dne. Proti tomuto kroku se však postavil její metodistický pastor, který jí nakonec řekl, že si může zachovat sobotu sedmého dne, pokud musí“ (The Prophetic Faith of Our Fathers, sv. 4, str. 948, odst. 2).
Douglass doplňuje přestěhování do Washingtonu v New Hampshire: „V roce 1837 se Rachel Harris Oakesová a její dcera připojily k baptistické církvi sedmého dne ve Vernon ve Vermontu. Je zřejmé, že tam zemřel její manžel Emory, ačkoli o tom neexistuje žádný záznam. V roce 1843 se Rachel Oakesová a její dcera Delight přestěhovaly do Washingtonu v New Hampshire. Delight učila ve škole a její matka s ní bydlela a stala se nástrojem v Božích rukou při přinášení světla sabatu do této skupiny adventistů“ (Advent Pioneers Biographical Sketches and Pictures, str. 18, odst. 4).
Stůl pro přijímání ve Washingtonu (jaro 1844)
Douglass zaznamenal rozhovor v domě Williama Farnswortha na jaře 1844, který přivedl Fredericka Wheelera k přesvědčení. Wheeler při večeři Páně poznamenal, že každý, kdo se jí účastní, by měl být připraven dodržovat všechna Boží přikázání. Když krátce nato navštívil dům Farnsworthových, setkal se s Rachel Oakesovou:
„Při pozdější návštěvě v rodině se pastor setkal s paní Rachel Oakesovou, matkou mladé Rachel Delight Oakesové, učitelky. Přímá v řeči i v pohledu, řekla mu: ‚Vzpomínáte si, starší Wheelere, že jste řekl, že každý, kdo vyznává Krista, by měl dodržovat všechna Boží přikázání?‘
(Advent Pioneers Biographical Sketches and Pictures, str. 18, odst. 8)
Douglass zaznamenává její pokračování:
„‚Chtěla jsem vám říct, že byste měl odsunout stůl pro přijímání a přikrýt ho ubrusem, dokud nezačnete dodržovat Boží přikázání,‘ řekla Rachel Oakesová.
(Advent Pioneers Biographical Sketches and Pictures, str. 19, odst. 1)
Wheeler přijal sedmý den jako sabat krátce poté a stal se prvním adventistickým kazatelem, který dodržoval sabat.
Sobota v církvi Christian Connexion Church (1844–1845)
Froom sleduje řetězec událostí, díky kterému se Rachelin svědectví dostalo k širšímu milleritskému hnutí: „Metodistka Rachel Oakesová začala dodržovat sabat sedmého dne a připojila se k baptistům sedmého dne ( ). Poté přinesla sabat do Washingtonu v New Hampshire, centra zbožné adventistické skupiny, kde jej přijali dva duchovní. Prvním z nich byl metodisticko-adventistický kazatel Frederick Wheeler na jaře roku 1844. Ten jej následně v srpnu téhož roku přinesl baptisticko-adventistovi Thomasovi M. Prebleovi“ (The Prophetic Faith of Our Fathers, sv. 4, str. 942, odst. 1).
Froom zaznamenává okamžik, kdy se církev ve Washingtonu rozdělila kvůli sobotě: „Nakonec, během nedělní bohoslužby v kostele ve Washingtonu, po Zklamání – ale ještě před koncem roku 1844 – vstal během shromáždění William Farnsworth a veřejně prohlásil, že studoval Bibli a je přesvědčen, že sedmý den v týdnu je sobota, a rozhodl se ji dodržovat. Okamžitě se k němu připojil jeho bratr Cyrus a několik dalších.“ (The Prophetic Faith of Our Fathers, sv. 4, str. 949, odst. 1).
Smrt (1868)
Rachel a její dcera nebyly po roce 1845 nikdy formálně přijaty zpět do Církve baptistů sedmého dne ve Veroně a ona se ani formálně nepřipojila k Církvi adventistů sedmého dne. Zemřela v roce 1868, tři roky po „vánočním probuzení“ ve washingtonské církvi pod vedením Jamese a Ellen Whiteových. James White ve své cestovní zprávě v časopise Review and Herald z 28. ledna 1868 připsal jí zásluhu za to, že dala počáteční impuls sabatářskému adventistickému hnutí.