Shrnutí
William Farnsworth byl farmář z New Hampshire a laický vůdce Křesťanské společnosti ve Washingtonu, který se na konci roku 1844 nebo na počátku roku 1845 stal prvním adventistickým laikem, který veřejně přijal sobotu jako den odpočinku. Spolu se svým bratrem Cyrusem založil ve Washingtonu v New Hampshire malou skupinu dodržující sabat, která se stala jednou z kolébek sabatarianismu. Vychoval dvacet dva dětí – z nichž většina zůstala po celý život adventisty sedmého dne – a celý život strávil v blízkosti „Happy Hollow“.
Rodinné kořeny a narození (1807)
Sborník Adventist Pioneer Library s názvem Lest We Forget zaznamenává příchod rodiny Farnsworthů do New Hampshire a Williamovo narození: „William Farnsworth byl skutečným průkopníkem, i když ne ve stejném smyslu jako jeho prapradědeček Jonathan, který se v roce 1663 usadil se svým otcem Matthiasem poblíž nové kolonie Plymouth v Massachusetts; ani jako jeho dědeček a babička, Simeon a Esther, kteří se v roce 1767 rozhodli přestěhovat spolu s patnácti dalšími průkopnickými rodinami do příznivější zemědělské oblasti, téměř panenského území v“ (Lest We Forget, kap. 69 („SKUTEČNÝ PIONÝR —1807–1888“), str. 122, odstavec 1). LWF pokračuje: „V roce 1776 bylo malé městečko, které na tomto místě vyrostlo, pojmenováno Washington po Georgi Washingtonovi, tehdejším generálovi armády“ (Lest We Forget, kap. 69, s. 122, odstavec 2). A o Williamově narození: „William, jejich první syn, se narodil v roce 1807 a vážil jen něco málo přes dvě a půl libry. Vypráví se, že ho jeho otec zabalil do jejich prostorné konvice na kávu, aby mu bylo teplo! Byl tak malý, že si všichni mysleli, že zemře“ (Lest We Forget, kap. 69, s. 122, odst. 3).
Sňatek se Sally Meadovou a „Happy Hollow“ (1830)
LWF zaznamenává rodinné vazby mezi Farnsworthovými a Meadovými: „Mezi jejich blízkými sousedy byla rodina Meadových. Jejich děti spolu chodily do školy, hrály si spolu a později se mezi sebou vzaly. William byl silný mladý muž, kterému bylo dvacet tři let, když si vzal Sally Meadovou. Vybrali si dvě stě šestnáct akrů u řeky Ashuelot a postavili si vlastní dům, kterému říkali „Happy Hollow“. Žili tam po zbytek svého života“ (Lest We Forget, kap. 69, str. 122, odstavec 4).
Meteorický roj (14. listopadu 1833)
LWF zachycuje noc, která se v rané adventistické paměti stala jedním z předzvěstí druhého příchodu: „Jedné vzrušující noci, 14. listopadu 1833, prožili William a Sally vzrušující zážitek z knihy * *, když byli svědky slavnostního deště hvězd, který byl jedním ze znamení, že se blíží druhý příchod Ježíše“ (Lest We Forget, kap. 69, s. 122, odst. 5).
Křesťanská společnost ve Washingtonu a adventistické probuzení (1841–1844)
LWF zaznamenává Williamovu roli jako zakládajícího člena sboru ve Washingtonu: „V roce 1841 se William připojil ke skupině třiceti dvou sousedů, aby založili Křesťanskou společnost ve Washingtonu v New Hampshire. V té době postavili velký kostel v blízkosti svých domovů“ (Lest We Forget, kap. 69, str. 122, odst. 6). LWF pokračuje popisem okamžiku, který tento sbor přivedl k adventismu: „William byl v roce 1842 předsedou Křesťanské společnosti, když pozval hostujícího kazatele Joshuu Goodwina, aby v jejich kostele kázal následující neděli. Jeho kázání vzbudilo velkou pozornost, když prohlásil: ‚Ježíš přijde na tuto zemi v roce 1843! Jste připraveni?‘“ (Lest We Forget, kap. 69, s. 123, odst. 7).
Zpráva o sedmém měsíci, která stanovila datum 22. října, dorazila do Washingtonu v srpnu 1844: „V polovině srpna 1844 adventní kazatelé všude zněli půlnočním voláním a šířili ohromující poselství, že podle přesnější prorocké chronologie navržené Samuelem S. Snowem nastane prorocký konec časů a Kristův druhý příchod 22. října 1844“ (Lest We Forget, kap. 69, s. 123, odst. 8).
První adventistická laik, která dodržovala sobotu (1844–1845)
Rozhodující změnu ve Washingtonu přinesla baptistka sedmého dne Rachel Oakesová. LWF zaznamenává sled událostí: „Před zklamáním v roce 1843 se Rachel Oakesová přestěhovala do Washingtonu, aby bydlela se svou dcerou Delight, která byla učitelkou. Rachel byla baptistkou sedmého dne, ale chodila na bohoslužby s adventistickou skupinou v tamní malé křesťanské církvi“ (Lest We Forget, kap. 69, str. 123, odst. 10). LWF pokračuje popisem konfrontace Rachel Oakesové s metodistickým kazatelem Frederickem Wheelerem: „Rachel Oakesová mu to vytkla a vyzvala ho, aby žil podle toho, co kázal, a dodržoval správný sabat. V důsledku toho a po modlitbě a studiu Bible začal sabat dodržovat“ (Lest We Forget, kap. 69, s. 123, odst. 11).
LWF zaznamenává rozhodný krok samotného Williama Farnswortha: „Po přečtení Zjevení 11:18, 19 byl William Farnsworth přesvědčen, že křesťané mají i nadále dodržovat sabat z desatera přikázání. Někdy mezi zklamáním a prvním sabatem v lednu 1845 veřejně prohlásil své rozhodnutí svatit sedmý den. Byl prvním adventním laikem, který dodržoval sobotu sedmého dne. Ostatní v církvi byli Willovým rozhodnutím ovlivněni“ (Lest We Forget, kap. 69, str. 124, odst. 12). Rozchod s kongregací dodržující neděli byl okamžitý: „Už nemohli navštěvovat bohoslužby v kostele ve Washingtonu, protože jejich rozhodnutí dodržovat sobotu znamenalo odloučení od jejich bratří dodržujících neděli. Příští sobotu, místo aby šli pracovat na pole, se William a Cyrus se svými rodinami sešli v domě svého otce, aby dodrželi svou první sobotu. V neděli šli William a jeho nejstarší syn John pracovat na pole“ (Lest We Forget, kap. 69, str. 124, odst. 13).
Návštěva Josepha Batese v roce 1845
LWF zaznamenává návštěvu Josepha Batese, která propojila stoupence soboty ve Washingtonu s širším hnutím: „Na počátku roku 1845 navštívil Joseph Bates Washington v New Hampshire, aby tam s nimi studoval poselství o sobotě. Zjistil, že Farnsworth a ostatní začali dodržovat sobotu o několik týdnů dříve než on sám. Na podzim roku 1846 začali sedmý den v týdnu dodržovat také James a Ellen Whiteovi. 7. dubna 1847 měla Ellen Whiteová vidění týkající se sabatu podle čtvrtého přikázání, které potvrzuje“ (Lest We Forget, kap. 69, str. 125, odst. 14).
Rodina a poslední léta (1855–1888)
LWF zaznamenává úmrtí Sally a druhé manželství: „30. června 1855 zemřela ve věku 43 let Sally Farnsworthová po deseti hodinách nemoci. Stalo se to tak náhle! William věděl, že s dětmi potřebuje pomoc, a neváhal zaplnit velkou prázdnotu, kterou po sobě Sally zanechala, mladou nevěstou Cynthií Stowellovou, které bylo tehdy 25 let. Vzali se o několik měsíců později, 19. září 1855“ (Lest We Forget, kap. 69, str. 125, odstavec 15). A o dětech: „William a Cynthia měli také jedenáct dětí, což pro Williama znamenalo celkem dvacet dva. Z Farnsworthovy rodiny se tři synové, Eugene, Orvil a Elmer, stali duchovními; a jedna dcera, Loretta, se stala první ženou-učitelkou Bible v Církvi adventistů sedmého dne. Ze šestnácti dětí narozených po roce 1843 žily všechny až na jednu věrný a důsledný život jako adventisté sedmého dne“ (Lest We Forget, kap. 69, str. 125, odstavec 16).
LWF uzavírá kapitolu hodnocením, které jí dalo název: „To vše se stalo proto, že ačkoli byl William Farnsworth obyčejným člověkem a prostým farmářem, jako pravý průkopník neváhal vystoupit vpřed, i tváří v tvář posměchu, a následovat Kristovo vedení, když mu Duch Svatý otevřel nové světlo pro jeho porozumění“ (Lest We Forget, kap. 69, str. 125, odst. 17).