Shrnutí
Annie Rebekah Smith byla nadaná spisovatelka, redaktorka, umělkyně a starší sestra Uriaha Smithe. Narodila se 16. března 1828 ve West Wiltonu v New Hampshire a v letech 1851–1854 se stala jednou z hlavních redakčních pomocnic Jamese a Ellen Whiteových v redakcích časopisů Saratoga Springs a Rochester Review and Herald. Psala básně, které byly zhudebněny a dodnes se nacházejí v adventistických zpěvnících. Zemřela na tuberkulózu 26. července 1855 ve věku sedmadvaceti let.
Raná léta a redakce časopisu Review (1828–1851)
Podle Encyklopedie adventistů sedmého dne (Dan Shultz) se Annie narodila 16. března 1828 ve West Wiltonu v New Hampshire jako jediná dcera Samuela Keyese a Rebeky Spaulding Smithové. V deseti letech vstoupila do baptistické církve, ale v roce 1844 z ní vystoupila, aby se spolu se svou matkou a mladším bratrem Uriahem Smithem připojila k hnutí Druhého příchodu. Studovala na Charlestown Female Seminary v Massachusetts. Problémy s očima v roce 1850 jí zabránily přijmout místo učitelky.
Na konci roku 1851, povzbuzena svou matkou, navštěvovala shromáždění Josepha Batese v Bostonu a přijala sedmý den jako sabat. Její báseň „Fear Not, Little Flock“ se dostala do časopisu Review and Herald, což vedlo k okamžitému pozvání od Jamese Whitea, aby mu pomáhala jako redaktorka v Saratoga Springs v New Yorku. Dorazila tam, modlili se za ni a její problémy se zrakem se vyřešily – a od té doby sloužila jako Smithova pravá ruka v redakci.
Ellen Whiteová o pomoci Annie Smithové (listopad 1851)
Ellen Whiteová zaznamenala pomoc Annie v první osobě v knize Christian Experience and Teachings, str. 141, odst. 4: „Sestra Annie Smithová, která nyní spí v Ježíši, přišla k nám bydlet a pomáhat v práci. Její pomoc byla potřebná.“ (Christian Experience and Teachings, str. 141, odst. 4).
Ve stejném odstavci je citován dopis Jamese Whitea ze dne 20. února 1852 adresovaný Stockbridgeovi Howlandovi, který se týká práce v těch dnech, včetně: „Všichni se máme neobvykle dobře, kromě mě. Nemohu dlouho snášet námahu cestování a péči o vydávání. Ve středu v noci jsme pracovali až do dvou hodin ráno, skládali a balili číslo 12 časopisu Review and Herald; pak jsem šel spát a kašlal až do svítání“ (Christian Experience and Teachings, str. 141, odst. 4).
Dopis Ellen Whiteové z prosince 1851, 9. prosince 1851 – napsaný ze Saratoga Springs – zachycuje momentku ze života v kanceláři: „James je velmi zaneprázdněn korekturou nátisku. Sestra Annie Smithová mu pomáhá, a to mi dává trochu času na psaní. Psala jsem dnes večer po sabatu při svíčkách, s bolavýma očima, takže mi musíte omluvit špatný rukopis.“ (Manuscript Releases, dopis č. 9 z roku 1851, odst. 12).
Vlastní komentář Ellen G. White Estate v publikaci Letters and Manuscripts zachycuje další poznámku z měsíce předtím (Lt 8, 1851), v níž Ellen White hodnotí svou mladou asistentku: „Je přesně tou pomocí, kterou potřebujeme. Skvěle si rozumí s Jamesem a hodně mu pomáhá. Teď ji můžeme nechat, aby se postarala o papíry, a můžeme více chodit mezi stádo“ (The Ellen G. White Letters and Manuscripts: Volume 1, str. 321, odst. 3).
Tři roky věrné práce – a tuberkulóza
Loughborough zaznamenává krátkost a cenu práce Annie Smithové: „Pomoc sestry Annie v kanceláři jako korektorky atd. přišla v pravý čas. Tři roky pracovala věrně a efektivně a dostávala pouze stravu a oblečení. Na konci tohoto období si ji tuberkulóza vybrala za svou oběť.“ (The Great Second Advent Movement, str. 315, odst. 4). Loughborough v tomtéž odstavci dodává, že během dlouhotrvající nemoci napsala svou nejznámější báseň „Home Here and Home in Heaven“ (Domov zde a domov v nebi), jejíž předmluvu dokončila den před svou smrtí.
Smrt (26. července 1855)
Annie Smithová zemřela na tuberkulózu 26. července 1855 ve věku dvaceti sedmi let – jen několik týdnů poté, co napsala předmluvu k básni „Home Here and Home in Heaven“. Její bratr Uriah Smith, který se brzy stal redaktorem časopisu Review and Herald, sestavil její sbírku básní „ “ pro posmrtné vydání. Několik jejích básní se stalo adventistickými hymny; „I Saw One Weary“, „How Far From Home?“ a „Long Upon the Mountains“ zůstaly v adventistických zpěvnících až do dvacátého století.