Shrnutí
John Norton Loughborough kázal poselství třetího anděla po dobu sedmdesáti dvou let – od svého prvního kázání v šestnácti letech v newyorské škole 2. ledna 1849 až po své poslední veřejné projevy ve věku devadesáti tří let. Byl průkopníkem evangelizace ve stanech spolu s M. E. Cornellem, prvním organizovaným misionářem církve v Kalifornii (spolu s D. T. Bourdeauem v roce 1868), prvním adventistickým evangelistou v Anglii (1878), prvním historikem Církve adventistů sedmého dne (The Great Second Advent Movement, 1905) a očitým svědkem desítek vizí Ellen Whiteové. Zemřel v sanatoriu St. Helena v Kalifornii 7. dubna 1924 ve věku devadesáti dvou let.
Dětství, obrácení a první kázání (1832–1849)
Loughborough se narodil 26. ledna 1832 ve Victoru v New Yorku jako druhý syn metodistického kazatele. Jeho otec zemřel na tyfus, když bylo Johnovi sedm let, a chlapec byl poslán k prarodičům na farmu v East Bloomfieldu. Steinwegova kniha Lest We Forget zachycuje dojem, který na něj udělal modlitební život jeho dědečka: chlapec „často slyšel, jak se za něj dědeček modlí jménem“. (Lest We Forget, kap. 143, str. 281, odstavec 5).
Rodina Loughboroughových reagovala na adventní poselství milleritů v zimě 1843–1844. Johnovi bylo v době velkého zklamání dvanáct let. V květnu 1848 vyslechl strhující kázání a obrátil se, a během několika měsíců se rozhodl, že jeho místo je v kázání, nikoli u měchů v kovářské dílně, kde byl v učení. S „dolarem v kapse, darovaným oblečením, které mu nesedělo, a modlitbou v srdci“ (Lest We Forget, kap. 143, s. 281, odst. 8) se vydal do osady vzdálené osmnáct mil. Tam si zajistil baptistický kostel pro sérii přednášek a večer 2. ledna 1849 přednesl svou první řeč – nebylo mu ještě ani sedmnáct let. Jak zaznamenává Steinweg ve stejném odstavci: „Takto zahájil kazatelskou kariéru, která trvala sedmdesát let“ (Lest We Forget, kap. 143, s. 281, odst. 8).
Sen a poselství třetího anděla (1852)
V létě roku 1852 působil Loughborough jako kazatel Církve adventistů prvního dne v Rochesteru ve státě New York. Jednou v noci, poté co celý den maloval domy, nemohl usnout; zdálo se mu, že „mu do paměti se nesmazatelně vryla tvář zaníceného kazatele“ (Lest We Forget, kap. 143, str. 281, odstavec 4). Ve snu se nacházel na adventním shromáždění v špinavé, špatně větrané místnosti, když se otevřely dveře do větší místnosti – dobře větrané, světlé, čisté a příjemné –, kde na zdi visel diagram a vedle něj stál vysoký muž, který vysvětloval svatyni. Ve snu Loughborough vstal: „Odejdu odtud. Půjdu do té druhé místnosti.“ (Lest We Forget, kap. 143, str. 282, odst. 11).
Když adventisté dodržující sobotu uspořádali 25. a 26. září 1852 konferenci v Rochesteru, Loughborough tam šel – vyzbrojen texty, které měly vyvrátit dodržování soboty. Jak zaznamenává Steinweg: „Rozhlédl se po místnosti a uviděl ten samý graf, který viděl ve svém snu. Vedle tabulky stál J. N. Andrews, ten muž z jeho snu“ (Lest We Forget, kap. 143, str. 283, odst. 13). Andrewsovo vystoupení toho dne vyvrátilo Loughboroughovy připravené argumenty a o tři týdny později – v říjnu 1852 – se Loughborough veřejně postavil za sedmý den jako sabat. Během prvního sabatu, který dodržoval, mu představili Jamese a Ellen Whiteovy. Steinweg tento okamžik zaznamenává: „Paní Whiteová měla toho sabatu vidění, které trvalo jednu hodinu a 20 minut. Na konci vize řekla Loughboroughovi některé věci o něm samém, které nikdy nikomu neřekl. To na něj nepochybně mělo vliv. Po zbytek svého života byl Loughborough pevným stoupencem Ducha proroctví“ (Lest We Forget, kap. 143, str. 283, odst. 16).
Stánkový evangelista s M. E. Cornellem (1853–60. léta)
V lednu 1853 se Cornell připojil k Jamesovi Whiteovi v Grand Rapids při vysvěcení mladého Loughborougha – a poslal ho na tříměsíční kazatelské turné po Illinois, Wisconsinu a severní Indianě s M. E. Cornellem. Ve své knize Great Second Advent Movement Loughborough zachoval záznam o tomto turné z první ruky: „Jako příklad předsudků na východě vůči adventistům sedmého dne v těch raných dobách uvedu jednu zkušenost, kterou jsme zažili starší Cornell a já v roce 1853. Na shromáždění pořádaném bratrem a sestrou Whiteovými v Jacksonu bylo rozhodnuto, že bratr Cornell a já budeme tři měsíce cestovat s koňským povozem po Illinois, Wisconsinu a severní Indianě a navštěvovat adventisty sedmého dne.“ (The Great Second Advent Movement, str. 549, odst. 2).
V květnu 1854, poté, co se v Locke v Michiganu projevil velký zájem, naplánovali manželé Whiteovi, Cornell a Loughborough první adventistická shromáždění v stanech – která se konala v Battle Creeku v červenci téhož roku. Loughboroughova kniha The Great Second Advent Movement zachovává záznam o plánování: „Květen 1854: velký zájem v Locke v Michiganu vede manžele Whiteovy, M. E. Cornella a JNL k plánování stanových shromáždění“ (The Great Second Advent Movement, str. 568, odst. 3).
Kalifornie, Anglie a pole působnosti po celém světě (1868–1908)
V roce 1868, před zasedáním Generální konference v Battle Creeku, měl Loughborough dvacet samostatných snů o práci v Kalifornii. Když se James White na zasedání zeptal, zda se nějaký kazatel cítí povolán k práci na západním pobřeží, Loughborough se přihlásil. V Kalifornii působil deset let (1868–1878), poté v roce 1878 jako první adventistický evangelista překročil Atlantik do Anglie, kde působil několik let.
Steinweg zaznamenává jeho poslední cestu: „V roce 1908, ve věku 76 let, procestoval celý svět, 30 000 mil po moři a 60 000 mil po souši, a navštívil hlavní centra působení Církve adventistů sedmého dne. Byla to jeho poslední misijní cesta ve jménu Pána, kterého tak miloval“ (Lest We Forget, kap. 143, str. 284, odstavec 22).
První historik a očitý svědek (1892–1908)
V roce 1892 Loughborough vydal knihu Rise and Progress of the Seventh-day Adventists (Vznik a rozvoj adventistů sedmého dne) – první ucelenou historii Církve adventistů sedmého dne – a v letech 1905 a 1906 ji revidoval a rozšířil pod názvem The Great Second Advent Movement (Velké hnutí druhého příchodu). Jako očitý svědek raného sabatářského adventistického hnutí od roku 1852 je jeho svědectví o vizích Ellen Whiteové a o raném růstu hnutí citováno v těchto biografiích; čtenář se v této sbírce setká s jeho slovy k desítkám témat.
Smrt (1924)
Steinweg zaznamenává Loughboroughovy poslední roky: „Své poslední roky strávil nejprve v domě své dcery v Lodi v Kalifornii, dokud ona a její manžel nebyli povoláni do Washingtonu, D.C. Kvůli zhoršujícímu se zdraví strávil starší Loughborough své poslední roky v sanatoriu St. Helena, kde 7. dubna 1924 ve věku 92 let pokojně zesnul.“ (Lest We Forget, kap. 143, str. 284, odstavec 23). Závěr tvoří verš, který si Loughborough přál mít vyrytý na svém náhrobku: „Památka spravedlivých [je] požehnaná“ (Lest We Forget, kap. 143, str. 284, odstavec 23).