Shrnutí
Uriah Smith byl nejmladším ze čtyř dětí farmářské rodiny z Nové Anglie a ve svých jednadvaceti letech – 3. května 1853 – zahájil padesát let nepřetržité služby v časopise Review and Herald. Jako stálý redaktor, zástupce šéfredaktora a nakonec šéfredaktor formoval hlas tohoto časopisu po půl století. Pětkrát s přestávkami zastával funkci tajemníka Generální konference (celkem dvacet let – déle než kterýkoli z patnácti mužů, kteří tuto funkci zastávali po něm). Byl prvním vysokoškolským lektorem Bible v církvi, autorem knih Thoughts on Daniel a Thoughts on the Revelation (později sloučených do standardního předplaceného svazku Daniel and the Revelation), vynálezcem (vlastnil americké patenty na kloubovou protézu a školní židli) a autorem duchovních písní. Zemřel na náhlou mozkovou mrtvici 6. března 1903, když byl na cestě do redakce časopisu Review s redakčním materiálem.
Dětství a ztracená noha (1832–1851)
Steinwegova kniha Lest We Forget zachycuje základní obrysy: „Uriah, nejmladší ze čtyř dětí, se narodil 2. května 1832. Když mu bylo asi dvanáct nebo třináct let, byl během nemoci léčen něčím, co muselo být předávkováním kalomelem. V důsledku toho se mu na levé noze vytvořila rána, která se natolik zhoršila, že amputace byla považována z . Končetina byla amputována přibližně v polovině vzdálenosti mezi kolenem a stehnem.“ (Lest We Forget, kap. 148, str. 293, odstavec 4).
Steinwegův portrét mladého Uriaha uvádí, že „chlapec Uriah v tom roce prošel zklamáním. Jeho matka, zbožná žena, byla oddanou věřící v očekávaný příchod Krista 22. října 1844“ (Lest We Forget, kap. 148, str. 293, odstavec 5).
Po roce 1844 se mladý muž na několik let vydal jinou cestou: „Po tomto zklamání ztratil Uriah Smith kontakt s poselstvím a vážně se věnoval získání co nejvyššího možného vzdělání“ (Lest We Forget, kap. 148, s. 293, odst. 6).
Steinweg poukazuje na vrchol jeho ambicí v předvečer jeho rozhodnutí ohledně soboty: „plánoval pokračovat ve studiu na Harvard College, kde by se zapsal do druhého ročníku“ (Lest We Forget, kap. 148, str. 293, odstavec 7).
Froom dobře vystihuje tohoto muže a daný okamžik: „redaktor, autor a učitel Bible se narodil ve West Wiltonu v New Hampshire a měl v sobě charakteristickou houževnatost Granite State. Když mu bylo pouhých dvanáct let, prožil se svými rodiči napjaté dny Zklamání z roku 1844, které v jeho mysli zanechaly dojem, který se nikdy nevymazal. Měl vysoké pedagogické ambice a ve dvaceti letech absolvoval Phillips Academy v Exeteru. Poté začal učit na veřejné škole. Dětská nemoc a infekce však vedly ke ztrátě jeho levé nohy a toto neštěstí nasměrovalo jeho myšlenky k sedavým povoláním. Začal kreslit a skicovat a byl zručný jako dřevorytec.“ (The Prophetic Faith of Our Fathers, sv. 4, str. 1109, odst. 2).
Obrácení a první sobota (1852)
Na podzim roku 1852 se dvacetiletý Smith zúčastnil adventistické konference ve Washingtonu v New Hampshire a poprvé vyslechl kázání o pravdě soboty. Steinweg zaznamenává tři měsíce zápasu a rozhodnutí: „1. prosince zemřel jeho otec. Vliv a modlitby jeho matky a sestry v této době rodinného smutku nepochybně měly svůj účinek, neboť na začátku prosince Uriah Smith dodržel svůj první sabat – a nasměroval svůj život do adventistického hnutí“ (Lest We Forget, kap. 148, str. 294, odst. 12).
V lednu 1853 dostal Smith nabídku na 1 000 dolarů ročně, aby se připojil k učitelskému sboru nové akademie v Mount Vernon v New Hampshire – a odmítl ji. Steinweg zaznamenává jeho první publikovaný článek v novinách, které brzy začal vydávat: „17. března 1853 se v novinách, které později vydával, objevilo první literární dílo Uriaha Smithe.“ (Lest We Forget, kap. 148, str. 294, odstavec 14).
Padesát let v Review (1853–1903)
Steinweg zaznamenává začátek půlstoletí za redaktorským stolem: „3. května 1853, ve věku jednadvaceti let, zahájil Uriah Smith padesátiletou službu v Review. Během velmi krátké doby si osvojil mnoho tiskařských dovedností a jeho vynalézavost pomohla redakci překonat mnoho krizí. Starší White brzy v tomto mladíkovi rozpoznal cenného pomocníka v redakční práci časopisu a svěřil mu velkou část této práce, když on a paní Whiteová byli pryč na cestách“ (Lest We Forget, kap. 148, str. 294, odstavec 15).
Loughboroughova kniha The Great Second Advent Movement zaznamenává stejný začátek: „Bylo to během vydávání třetího svazku časopisu Review, kdy Uriah Smith začal dodržovat sobotu a spojil se s redakcí časopisu Review, kde byl po mnoho dlouhých let spisovatelem a redaktorem.“ (The Great Second Advent Movement, str. 320, odst. 2).
V roce 1855 se přestěhoval s časopisem Review do Battle Creeku. Steinweg zaznamenává: „V roce 1855 se časopis Review přestěhoval do Battle Creeku a jméno Uriaha Smithe se objevilo v prvním čísle – 4. prosince – poprvé jako ‚rezidentní redaktor‘ (Lest We Forget, kap. 148, s. 294, odst. 16). Ve stejném odstavci se dále píše: „Od té doby hrál vedoucí roli při utváření politiky časopisu Review a jeho život byl neoddělitelně spjat s rozvojem církevního časopisu. Později se stal zástupcem šéfredaktora a poté šéfredaktorem“ (Lest We Forget, kap. 148, s. 294, odst. 16).
Manželství, rodina a dvacet let ve funkci tajemníka Generální konference (1857–1888)
7. června 1857 se Smith oženil s Harriet M. Stevensovou, jejíž sestra Angeline se provdala za J. N. Andrewse. Měli pět dětí a navíc jednu dívku, která s nimi bydlela. Steinweg dodává: „Vyživit, obléct a ubytovat osmičlennou domácnost s platem deset až dvanáct dolarů týdně vyžadovalo značnou vynalézavost.“ (Lest We Forget, kap. 148, str. 295, odstavec 17).
V květnu 1863 byla ustavena Generální konference s Johnem Byingtonem jako prvním předsedou a Uriahem Smithem jako prvním tajemníkem. Steinweg zaznamenává rozsah jeho služby v funkci tajemníka: „Sloužil pět přerušovaných funkčních období, což v součtu činí dvacet let ve funkci tajemníka, což je déle než jakékoli funkční období patnácti mužů, kteří v této funkci sloužili církvi. V roce 1863, po svém zvolení tajemníkem, začal uplatňovat svůj dar veřejného vystupování. V roce 1866 byl vysvěcen na duchovního a brzy začal cestovat, účastnit se konferencí a táborových shromáždění a podnikat cesty do zahraničí“ (Lest We Forget, kap. 148, s. 295, odst. 20).
Smithova technická vynalézavost vyústila 28. července 1863 v patent na kloubovou dřevěnou nohu, kterou nosil po zbytek svého života: „Jeho vynález mu sloužil tak dobře, že mnozí, kdo ho viděli chodit, věřili, že je pouze kulhavý.“ (Lest We Forget, kap. 148, s. 295, odst. 21).
Froom ho označuje za „bezpochyby největšího spisovatele a redaktora adventistů v jejich formativních letech“ (The Prophetic Faith of Our Fathers, sv. 4, str. 1112, odst. 1), a jeho komentář k Danielovi a Zjevení se podle Froomova hodnocení stal „mistrovským dílem výkladové architektury, které je i po téměř století stále považováno za výjimečně schopný a vyvážený výklad“ (The Prophetic Faith of Our Fathers, sv. 4, str. 1052, odst. 3).
Smrt (1903)
Steinweg zaznamenává den mrtvice: „Byl neúnavným pracovníkem a své práci se věnoval až do samého dne, téměř do hodiny, své náhlé smrti. Na cestě do kanceláře s redakčním materiálem pro časopis ho srazila mrtvice. Požár redakce časopisu Review 30. prosince 1902 mohl urychlit mrtvici, která ho postihla v pátek 6. března 1903. Byl odvezen domů, kde o dvě hodiny později zemřel.“ (Lest We Forget, kap. 148, s. 296, odst. 25).
Smithovi byla v jeho vlastních novinách věnována smuteční řeč. Závěrečná slova medailonku v knize Lest We Forget citují hold, který mu v roce 1923 vzdal John O. Corliss v časopise Review: „Jeho dílo nejenže přežije zkoušky času, aby povzbudilo váhající, ale v budoucích věcích budou mnozí moci říci“ (Lest We Forget, kap. 148, s. 296, odstavec 26).