Shrnutí
Sarepta Myrenda Irish Henry byla národní evangelistkou Ženské křesťanské abstinenční unie (WCTU), spisovatelkou a básnířkou, zakladatelkou první organizované „ženské služby“ v Církvi adventistů sedmého dne a jednou z nejvýznamnějších osobností v historii adventismu, která se k víře obrátila až v pozdním věku. Narodila se 4. listopadu 1839 v Albionu v Pensylvánii jako dcera metodistického pastora Horatia Nelsona Irisha, ovdověla ve třiceti dvou letech, byla matkou tří přeživších dětí a v rámci WCTU se vypracovala až na celostátní úroveň; v druhé polovině 80. let 19. století upoutána na lůžko kvůli srdeční hypertrofii, v létě 1896 nastoupila do sanatoria v Battle Creek, 13. dubna 1897 byla zázračně uzdravena pomazáním a stala se adventistkou sedmého dne. Během posledních tří let svého života působila v Battle Creeku a na národní úrovni – kázala, psala, organizovala práci žen a vřele si dopisovala s Ellen G. Whiteovou (kterou nikdy osobně nepoznala, protože Whiteová byla tehdy v Austrálii) – až do 16. ledna 1900, kdy ji v Graysville v Tennessee ve věku šedesáti let zabila zápal plic.
Z Albionu v Pensylvánii na platformu WCTU (1839–1896)
Podle článku Michela Sun Leeho v Encyklopedii adventistů sedmého dne se Sarepta Myrenda Irish narodila 4. listopadu 1839 v Albionu v Pensylvánii jako dcera metodistického pastora Horatia Nelsona Irisha a jeho manželky Mary Allis Clark Irish. Její bratr Orsamus H. Irish později působil jako Lincolnovův superintendant pro indiánské záležitosti v Utahu a jako Garfieldův šéf Úřadu pro rytí a tisk. V roce 1859 se zapsala na Rock River Seminary v Mount Morris v Illinois, kde se seznámila s kolegou učitelem Jamesem W. Henrym a v roce 1861 se za něj provdala. James narukoval do armády Unie v roce 1864 a v roce 1871 zemřel na následky nemoci, čímž Sarepta ve třiceti dvou letech ovdověla se čtyřmi malými dětmi – z nichž nejmladší zemřelo jen několik měsíců po svém otci. Živila sebe a zbývající tři děti vydáváním povídek a básní, někdy pod pseudonymem Lina Linwood.
V roce 1874, když s hrůzou zjistila, že její malý syn Arthur byl nalákán do saloonu v Rockfordu v Illinois, založila místní abstinenční spolek – zárodek jejího celoživotního působení ve WCTU. Ačkoli byla od přírody plachá a zdrženlivá, stala se národní evangelistkou WCTU, cestovala a přednášela po dvě desetiletí a na konci 80. let 19. století byla upoutána na lůžko kvůli zvětšenému srdci, které lékaři prohlásili za nevyléčitelné.
Battle Creek a konverze k adventismu (1896–1898)
Podle ESDA nastoupila Henryová v létě 1896 do sanatoria Johna Harveyho Kellogga v Battle Creeku na léčbu svého srdečního onemocnění. 13. dubna 1897, po pomazání a modlitbě vedené A. T. Jonesem, W. W. Prescottem, několika lékaři a dvěma dalšími pacienty, byla okamžitě a trvale uzdravena; J. H. Kellogg a Lauretta Kressová potvrdili její uzdravení. Přijala sobotu, vstoupila do Církve adventistů sedmého dne a během posledních dvou a půl let svého života vykonala práci v celonárodním měřítku, jaké se žádná adventistka její generace nevyrovnala.
Denní bulletin Generální konference z roku 1899 zachovává její vlastní svědectví o jejím obrácení: „Cítím, že by pro mě bylo nemožné nechat dnešní ráno uplynout, aniž bych řekla slovo. Největším zázrakem ze všech milostí, které mi Bůh v životě dal, je to, že jsem dnes ráno tady. Přemýšlela jsem o poslední Generální konferenci. Byla jsem invalidní, seděla jsem na vozíku v sanatoriu a sobotu jsem dodržovala teprve tři měsíce. To ke mně přišlo jako záblesk světla. Bylo to se mnou celou dobu, ale já jsem to neviděla. Ale když na to Bůh vrhl své světlo před mýma očima, neměla jsem proti tomu žádný odpor, ale uvěřila jsem a zamilovala si to“ (General Conference Daily Bulletin, 16. února 1899, str. 3, odst. 8).
„Jak jsem přišla k sobotě“ a památník WCTU (1897)
E. J. Waggoner ve svém časopise Present Truth z 5. srpna 1897 zaznamenal název a obsah brožury, kterou napsala téměř okamžitě po svém obrácení – Jak ke mně přišel sabat – a popsal ji takto: „Toto je název malé brožury, kterou jsme nedávno obdrželi z Ameriky a kterou napsala paní S. M. I. Henryová, která je, pokud víme, vedoucí evangelizačního oddělení Ženské křesťanské unie pro střídmost (WCTU) ve Spojených státech“ (Present Truth, 5. srpna 1897, s. 496, odst. 18).
Podle ESDA předložila Henryová na sjezdu WCTU v Buffalu v roce 1897 petici podepsanou přibližně třinácti tisíci ženami, v níž požadovaly buď zrušení oddělení WCTU pro dodržování soboty, nebo upuštění od lobování za legislativu týkající se neděle. Vedení WCTU petici přijalo, ale její žádosti nevyhovělo, a tak podala rezignaci na funkci národní evangelistky; národní funkcionáři ji však odmítli přijmout. Díky její vytrvalé práci nakonec WCTU na svém sjezdu v Seattlu v roce 1899 vypracovala usnesení podporující novelizaci státních zákonů o neděli tak, aby z nich byli vyňati ti, kdo dodržují sedmý den jako sabat – částečné vítězství, jehož úplného dosažení se již nedožila.
Rada Ellen Whiteové – Zůstaň ve WCTU
Ellen Whiteová, která se tehdy nacházela v Austrálii, posílala Henrymu v letech 1898 a 1899 jeden dopis za druhým – ačkoli se nikdy osobně nesetkali. Dopis Ellen Whiteové Henrymu z prosince 1899, zachovaný v publikaci Manuscript Releases, sv. 1: „Existuje mnoho drahocenných duší, ke kterým by Pán chtěl promluvit světlem pravdy. Je třeba vynaložit úsilí, aby jim bylo pomohlo porozumět Písmu. Cítila jsem intenzivní zájem o pracovnice W. C. T. U. Tyto hrdinné ženy vědí, co to znamená mít vlastní individualitu. Velmi si přeji, aby triumfovaly spolu s vykoupenými kolem velkého bílého trůnu. Budu se za vás modlit, abyste dostali zvláštní příležitosti zúčastnit se jejich velkých shromáždění a aby byl váš hlas slyšet na obranu pravdy“ (Manuscript Releases, sv. 1, str. 127, odst. 1).
Rukopis Ellen Whiteové z roku 1899 zaznamenává pravidelný rytmus její korespondence s Henrym: „Probudila jsem se v jednu hodinu a přemýšlela o dopisech, které bych měla napsat. Vstala jsem, oblékla se a svěřila se Bohu a pustila se do práce. Napsala jsem šest stran dopisu sestře Henryové; dvě strany mé sestře Mary P. Fossové do West Minotu v Maine; tři strany Edsonu Whiteovi“ (Letters and Manuscripts, sv. 14, rukopis 183, 1899, odst. 1).
„Služba žen“ a Henryiny otázky pro Generální konferenci (1898–1899)
Podle ESDA psala Henryová v posledních letech svého života pro časopis Review and Herald pravidelný sloupek s názvem Woman’s Gospel Work (Evangelizační práce žen) a prosazovala organizovaný program zapojení adventistických žen do osobní evangelizace. V příloze k časopisu Review and Herald ze 6. prosince 1898 představila svou vizi „ženské služby“; výbor Generální konference jí 30. března 1898 udělil pověření k výkonu služby – což bylo pozoruhodné uznání její práce. A. W. Spalding později napsal, že Henryová vedla „první náznak organizovaného úsilí o školení rodičů a poskytování pomoci při řešení jejich problémů“.
Denní bulletin Generální konference z 19. února 1899 zachycuje otázku, kterou položila z pléna ohledně morální otázky, která ji tížila od jejího vlastního obrácení: „Je tu ještě jedna otázka, na kterou bych se ráda zeptala. Vzhledem k tomu, bylo by správné, kdybych se chtěla oddělit a vstoupit do této denominace – do této církve –, aby mi někdo řekl: ‚Raději zůstaň tam, kde jsi, kvůli práci, kterou můžeš vykonat v té denominaci?‘“ (General Conference Daily Bulletin, 19. února 1899, s. 32, odst. 14).
V téže relaci na tuto otázku dále naléhala a formulovala ji jako otázku, kterou by jí někdo mohl položit: „Ale co byste řekli, kdyby za vámi někdo přišel a řekl“ (General Conference Daily Bulletin, 19. února 1899, s. 32, odst. 16) – „Mám opustit svou starou církev? Nebo v ní mám zůstat kvůli práci, kterou tam mohu vykonávat?“
The Abiding Spirit a Henryho vize vzdělávání (1898)
Bulletin z roku 1899 doporučil církvi její krátkou knihu o Duchu svatém – The Abiding Spirit: „Proč? – Protože je to právě ta kniha, kterou potřebujete, aby vám pomohla ve vašem každodenním životě. Je to malá kniha a je tak plná dobrých věcí, že ji mnozí přečtou na jeden zátah. V této knize se nepochybně dozvíte mnoho věcí o Duchu Svatém a jeho poslání“ (General Conference Daily Bulletin, 16. února 1899, s. 8, odst. 43).
Stejný Bulletin zachycuje její vlastní vyprávění o tom, jak byla od raného dětství učena používat Bibli: „Bible má používat každou jinou knihu na světě. Nemáme používat jiné knihy s Biblí; ale máme dovolit Bibli, aby používala každou jinou knihu. Týká se to každé knihy, která kdy byla vytištěna; a pokud je dítě správně vyučováno, bude naučeno, jak zacházet s každým řádkem, který kdy byl napsán, v souladu s principy, které jsou zde vyučovány, a nejen to, ale i se vším ostatním“ (General Conference Daily Bulletin, 20. února 1899, str. 35, odst. 17).
Smrt (1900)
Během účasti na shromáždění v Graysville v Tennessee v lednu 1900 Henry onemocněla chřipkou, která se vyvinula v zápal plic a zánět pohrudnice. Zemřela tam 16. ledna 1900 ve věku šedesáti let. Její pohřeb se konal v Battle Creek Tabernacle a byla pohřbena vedle svých rodičů v Pecatonice v Illinois.
Rukopis Ellen Whiteové z 28. února 1900 – zpráva o její smrti zaslaná do časopisu Review and Herald: „Zpráva o smrti naší milované sestry S. M. I. Henryové nás velmi zarmoutila. Doufala jsem, že naše sestra bude ušetřena, aby mohla pokračovat v díle, pro které ji Pán povolal a zázračně uzdravil, aby ho vykonávala pro Jeho věc“ (Letters and Manuscripts, sv. 15, rukopis 3, 1900, odst. 1).
Dědictví
Zpravodaj Generální konference ze 7. dubna 1901 – osmnáct měsíců po její smrti – zaznamenal dopad, který její práce již měla na širší WCTU: „Na počátku roku 1900 byly vypracovány rozsáhlé plány pro vzdělávací práci mezi členkami W. C. T. U., a to vzhledem k tomu, že před touto organizací ležel návrh sestry Henryové týkající se Oddělení pro dodržování sabatu. Toto úsilí s sebou neslo četné obtíže a velké výdaje, ale dostalo se nám srdečné podpory ze strany mnoha lidí, kteří se hluboce zajímali o práci, která byla tak blízká srdci naší oplakávané sestry Henryové“ (General Conference Bulletin, 7. dubna 1901, str. 110, odst. 9).
Henryho dcera Mary Henry Rossiterová vydala biografii své matky – My Mother’s Life: The Evolution of a Recluse (Fleming H. Revell, 1900); její vnučka Margaret Rossiter White-Thiele (která se provdala za Jamese Henryho Whitea, vnuka Ellen G. Whiteové) napsala podrobnější životopis Whirlwind of the Lord: The Story of Mrs. S. M. I. Henry (Review and Herald, 1953). Mezi její publikované práce o adventismu patří How the Sabbath Came to Me (1897), Studies in Home and Child Life (1898), The Abiding Spirit (1898) a A Woman-Ministry, or The Gospel in the Home (1899).