Shrnutí
Stephen Nelson Haskell byl mýdlař a zemědělský dělník, který po svém obrácení k sobotnímu odpočinku v roce 1853 věnoval téměř sedmdesát let nepřetržité služby Církvi adventistů sedmého dne jako evangelista, předseda konference, průkopník misijní práce a autor. V roce 1869 pomohl založit první pravidelnou letákovou a misijní společnost církve, třikrát zastával funkci předsedy Kalifornské konference (1879–1887, 1891–1894, 1908–1911) a cestoval do Anglie, Švýcarska, Francie, Austrálie, na Nový Zéland, do Indie, Číny, Japonska a Jižní Afriky, kde propagoval šíření poselství třetího anděla. Byl manželem Mary Howeové (sňatek 1850, zemřela 1894) – o dvacet let starší než on – a po její smrti se oženil s Hetty Hurdovou (1897). Zemřel v roce 1922 ve věku osmdesáti osmi let.
Slib umírajícímu otci (1850)
Steinwegova kniha Lest We Forget začíná okamžikem, který přivedl Haskella do manželství, které formovalo dalších čtyřicet čtyři let jeho života: „Slib mi to, prosil umírající muž. Slib mi, že se postaráš o Mary, až tu nebudu. Je tak bezmocná a zůstane na světě úplně sama.“ Umírajícím mužem byl farmář Howe, Haskellův starý přítel. Sedmnáctiletý Stephen – již na svůj věk nezvykle vyspělý – slib splnil, převzal vedení farmy a v roce 1850 se oženil s Mary Howeovou. Steinweg píše: „Mary byla o dvacet let starší než Stephen. Prožili spolu téměř 45 naplněných, i když bezdětných let, než Mary odešla na věčný odpočinek“ (Lest We Forget, kap. 152, str. 301, odstavec 4).
Narození, obrácení a první kázání (1834–1853)
Steinweg uvádí, že Haskell se narodil „22. dubna 1833 v malém městečku Oakham v Massachusetts“ (Lest We Forget, kap. 152, s. 301, odst. 6). Městské záznamy však uvádějí rok 1834 – Haskell sám zřejmě používal rok 1833. Ve stejném odstavci je zaznamenán Steinwegův popis jeho raného formování: „Haskellovi rodiče byli členy Kongregační církve. V pouhých osmi letech podepsal mladý Stephen slib abstinence v rámci hnutí „ “ a po svém obrácení v patnácti letech v roce 1848 se připojil k církvi svých rodičů. Haskell se naučil řemeslu výroby mýdla a také se najal u farmáře Howa, aby mu pomáhal s údržbou farmy“ (Lest We Forget, kap. 152, s. 301, odst. 6).
V roce 1852 Haskell vyslechl své první adventní kázání. Steinweg zaznamenává jeho impulzivní reakci: „O tom kázání mluvil s každým, koho potkal, a brzy se ho soused zeptal, proč sám nekáže“ (Lest We Forget, kap. 152, s. 301, odst. 7). Haskell si zpočátku nebyl jistý a své první kázání přednesl s velkým rozpakem.
Sobota, traktát a kanadský les (1853–1854)
Steinweg zaznamenává okamžik, který přivedl Haskella k sobotě sedmého dne: „V roce 1853 začal časopis Review vydávat malý traktát s jednoduchým názvem ‚Elihu o sobotě‘. Tento traktát sehrál významnou roli v tom, že se Stephen N. Haskell stal adventistou dodržujícím sobotu.“ (Lest We Forget, kap. 152, s. 302, odst. 8).
Na cestě do Kanady, kde chtěl navštívit skupinu adventistických věřících, se Haskell zastavil, aby si odložil kufr v obchodě ve Springfieldu v Massachusetts, jehož majitelem byl William Saxby. Steinweg zaznamenává, že díky Saxbyho taktní domácí misijní práci byla zaseta semena: „semena pravdy o sobotě do poněkud tvrdohlavého srdce návštěvníka“ (Lest We Forget, kap. 152, str. 302, odst. 8).
Saxby dal Haskellovi výtisk traktátu Elihu a Steinweg zaznamenává okamžik rozhodnutí: „Bratr Haskell se rozhodl“ (Lest We Forget, kap. 152, s. 302, odst. 9) – na kolenou v kanadském lese – že bude poslouchat sabatní přikázání.
O několik měsíců později se u Haskellových objevil Joseph Bates: „O něco později se u Haskellových dveří náhle objevil Joseph Bates a představil se jako přítel Williama Saxbyho. Než Bates odešel, Haskellovi přijali všechny doktríny, které jim kapitán představil, a poslali s ním objednávku na všechny traktáty a noviny vydávané časopisem Review.“ (Lest We Forget, kap. 152, str. 302, odst. 11).
Společnosti pro letáky a misie; Konference Nové Anglie (1869–1870)
Steinweg zaznamenává to, co je možná nejvýraznějším Haskellovým přínosem: „Haskell měl na srdci, aby se publikace Církve adventistů sedmého dne šířily všude. Z tohoto důvodu pomohl v roce 1869 zahájit první pravidelný plán církevního letákového a misijního sdružení. Toto je možná úspěch, pro který je Stephen N. Haskell nejznámější, a to kvůli jeho dalekosáhlým výsledkům.“ (Lest We Forget, kap. 152, str. 303, odstavec 12).
V létě roku 1870 Haskell a P. C. Rodman z Rhode Islandu zakoupili padesátistopý stan pro evangelizaci. Steinweg zaznamenává: „on a jeho přítel, P. C. Rodman z Rhode Islandu, zakoupili padesátistopý stan a postavili jej na pozemku prvního tábora v Nové Anglii poblíž South Lancasteru v Massachusetts.“ (Lest We Forget, kap. 152, s. 303, odst. 13). Ve stejném odstavci se dále uvádí: „Haskell vynalezl speciální nástroj na vytahování kol od stanů, který se používá dodnes“ (Lest We Forget, kap. 152, s. 303, odst. 13).
Na tomto táborovém shromáždění byly čtyři státy Nové Anglie – New Hampshire, Massachusetts, Rhode Island a Connecticut – sjednoceny do Novanglické konference. Steinweg zaznamenává: „Haskell byl vysvěcen a k jeho velkému překvapení zvolen předsedou nově vzniklé konference“ (Lest We Forget, kap. 152, s. 303, odst. 14).
James White, který v následujícím listopadu navštívil Haskellovo pole, usoudil, že práce tam je napřed před jakýmkoli jiným polem na rozšiřujícím se území církve. Steinweg cituje Whiteovo hodnocení z časopisu Review: „Díky dobře nasměrovanému úsilí bratra Haskella jsou naši lidé napřed před těmi v jakékoli jiné části misijního pole, pokud jde o systematickou a energickou činnost na podporu věci pravdy“ (Lest We Forget, kap. 152, str. 303, odst. 15).
Celosvětový misionář (1882–1908)
Steinweg zaznamenává Haskellovu první zahraniční cestu v roce 1882, včetně jeho návštěvy velmi slabého J. N. Andrewse ve Švýcarsku: „Z Anglie procestoval Švýcarsko a Francii, kde navštívil velmi slabého J. N. Andrewse. Ocenil úspěch práce mezi Francouzi, který umožnily Andrewsovy publikace, a snažil se inspirovat další pracovníky, aby učinili totéž pro Italy“ (Lest We Forget, kap. 152, s. 303, odst. 16).
V roce 1885 byl na Novém Zélandu a poté v Austrálii. Steinweg zaznamenává okamžik, kdy ho Novozélanďan, člen rodiny Hareových, zaslechl, jak se modlí, skrz dveře jeho pronajatého pokoje: „Bratr Hare poslouchal, jak se Haskell modlí za něj a jeho rodinu. On i mnoho dalších členů jeho rodiny přijalo současnou pravdu“ (Lest We Forget, kap. 152, str. 303, odstavec 17).
V letech 1889–1890 podnikl rozsáhlé světové turné. Steinweg zaznamenává jeho plody: „Haskell měl vroucí touhu oslovit pro Krista více zemí. V letech 1889–1890 podnikl rozsáhlou cestu do západní Evropy, jižní Afriky, Indie, Číny, Japonska a Austrálie.“ (Lest We Forget, kap. 152, str. 304, odst. 20). Steinweg v tomtéž odstavci dodává, že během této světové cesty Haskell „pokřtil jednu osobu v Číně a další v Japonsku, což byli první [konvertité k Církvi adventistů sedmého dne] v těchto zemích“ (Lest We Forget, kap. 152, s. 304, odst. 20).
Maryina smrt a sňatek s Hetty Hurdovou (1894–1897)
Mary Haskellová zemřela v lednu 1894 – po čtyřiceti čtyřech letech manželství. Steinweg píše: „Bylo mu 61 let a rozhodně nebyl připravený odejít do důchodu. Ve skutečnosti se už za pouhé dva roky, v roce 1896, vydal znovu na cestu do Austrálie, kde pomáhal založit novou školu v Avondale.“ (Lest We Forget, kap. 152, str. 304, odstavec 21).
V roce 1897 se oženil s Hetty Hurdovou, svou dlouholetou přítelkyní, a strávili spolu dvacet dva let. Steinweg zaznamenává, že Hetty a Stephen Haskellovi byli požehnáni dvěma a půl desetiletími společné služby, která se, jak popisuje tato kapitola, vyznačovala „nasloucháním [a následováním] Božích pokynů v jejich životech“ (Lest We Forget, kap. 152, s. 304, odst. 22).
Kampaň v New Yorku a poslední léta (1903–1922)
V roce 1903 vedl Haskell velkou městskou evangelizační kampaň v New Yorku. Steinweg zaznamenává integrovaný přístup, který prosazoval: „Aby se prováděla literární práce od domu k domu, otevírající dveře pro studium Bible pod vedením kompetentních lektorů; aby se poskytovaly zdravotní služby a vzdělávání prostřednictvím vegetariánských restaurací, místností pro hydropatickou léčbu a přednášek; a aby, jakmile bude dostatečně připravena půda, následovala evangelizační setkání“ (Lest We Forget, kap. 152, s. 305, odst. 23). Steinweg zaznamenává výsledek: „To činili nejen v New Yorku, ale i v jiných městech, zakládali církve a stavěli nebo kupovali modlitebny. V hlavních městech byly zřízeny restaurace a léčebné místnosti“ (Lest We Forget, kap. 152, s. 305, odst. 24).
V letech 1908 až 1911, ve věku mezi sedmdesáti pěti a sedmdesáti osmi lety, sloužil Haskell ve svém třetím funkčním období jako předseda Kalifornské konference.
Závěrečné hodnocení Steinwega vystihuje tohoto muže, včetně pokárání, která na něj dopadla, když přijímal poselství od Ellen Whiteové a když se jim podřídil: „Haskell nebyl v žádném případě mužem, který by nikdy neudělal chybu. Ellen Whiteová ho musela napomínat, stejně jako mnoho dalších vedoucích Církve adventistů sedmého dne poté, co pro ně obdržela poselství od Boha. Haskell byl ochoten naslouchat a dovolit Bohu, aby působil v jeho životě. Během svého dlouhého a plodného života měl na mysli pouze jeden cíl – splnit evangelizační poslání“ (Lest We Forget, kap. 152, str. 305, odst. 26).
Smrt (1922)
Podle Encyklopedie adventistů sedmého dne (Gerald Wheeler) zemřel Haskell v roce 1922 ve věku osmdesáti osmi let, přežil svou druhou manželku Hetty Hurd Haskellovou, která zemřela v roce 1919.