Shrnutí
Stephen Pierce byl adventistickým průkopníkem z Vermontu, který spolu s Josephem Batesem, Jamesem Whitem a Hiramem Edsonem pomohl na konci 40. let 19. století položit doktrinální základy adventistického hnutí „ “, které dodržovalo sobotu. Ellen Whiteová ho opakovaně označovala za jednoho z „zapálených, ušlechtilých a věrných“ mužů, kteří po zklamání v říjnu 1844 společně studovali Písmo; později působil jako předseda konferencí ve Vermontu a Minnesotě. Mezi věřícími byl široce známý jako „otec Pierce“.
Pionýr z Vermontu (1804–1844)
LeRoy Edwin Froom zaznamenává základní rysy Pierceova života: „STEPHEN PIERCE (1804–1883) se narodil ve Vermontu, později žil v Minneapolis a Iowě. Byl to muž upřímné zbožnosti a pokory, schopný vykladač Bible, který se vypracoval až na předsedu konferencí ve Vermontu a Minnesotě“ (The Prophetic Faith of Our Fathers, sv. 4, str. 1046, odst. 4).
Sobotní konference po zklamání
To, co Piercovi zajistilo místo v paměti raných adventistů, nebyla jeho vlastní doktrína, ale jeho přítomnost na malých studijních setkáních po roce 1844, kde skupina dodržující sobotu vypracovávala svou teologii. Ellen Whiteová na tuto práci vzpomínala o mnoho let později v dopise z roku 1903:
Můj manžel, starší Joseph Bates, otec Pierce, starší Edson a mnoho dalších, kteří byli horliví, ušlechtilí a věrní, patřili mezi ty, kteří po uplynutí času v roce 1844 hledali pravdu. Na našich důležitých setkáních se tito muži scházeli a hledali pravdu jako skrytý poklad. Setkala jsem se s nimi a vážně jsme studovali a modlili se, neboť jsme cítili, že se musíme naučit Boží pravdu.
(Dopisy a rukopisy – svazek 18, dopis 253, 1903, odst. 4)
K tomuto tématu se vracela více než jednou. V knize Rady pro církev a ve Svědectvích pro kazatele a evangelisty napsala: „Můj manžel spolu se staršími Josephem Batesem, Stephenem Piercem, Hiramem Edsonem a dalšími, kteří byli horliví, ušlechtilí a věrní, patřil mezi ty, kteří po uplynutí času v roce 1844 hledali pravdu jako skrytý poklad“ (Svědectví pro duchovní a evangelisty, str. 24, odst. 3). Stejná věta se doslovně objevuje v knize Křesťanská zkušenost a učení Ellen G. Whiteové, str. 192, odst. 3 ().
Osobní svědectví (1851)
Mezi nejranější svědectví týkající se Pierce patří vize, kterou Ellen Whiteová obdržela v roce 1851. Tři odstavce této vize obsahují rady pro Pierce, jeho manželku (paní Pierceovou) a rodinu Phillipsových:
Ach, viděla jsem, že to nejsou všechny požadavky Ježíše a že ti, kdo se modlí za nemocné, nejsou všichni ti, kdo mají víru v Ježíše. Víra v Ježíše zahrnuje celý život a božský charakter Krista. Viděla jsem, že jste příliš exkluzivní; také bratr Pierce. Příliš se opíráte o sestru Phillipsovou.
(Manuscript Releases, sv. 18, str. 251, odst. 1)
O Piercově tendenci odkládat práci, když byl skleslý, napsala:
Viděla jsem, že bratr Pierce se často pokoušel mluvit pravdu; pokud neměl tu svobodu a úspěch, tu volnost, kterou očekával, usadil se [s myšlenkou], že ho Bůh k té práci nepovolal. Kdyby tomu tak nebylo, bratr Pierce by mohl být užitečnější, než byl.
(Manuscript Releases, sv. 18, str. 251, odst. 2)
A o jeho mlčení:
Bratře Pierce, příliš jsi mlčel; příliš jsi se uzavřel do sebe. V novinách jsi mohl promlouvat ke stovkám lidí, ale spokojil ses s několika málo lidmi kolem sebe. Tvůj talent, bratře P., byl téměř pohřben; musí být uveden do praxe.
(Manuscript Releases, sv. 18, str. 252, odst. 3)
Vermont Labor (1864)
O třináct let později se Ellen Whiteová ve prvním svazku knihy Svědectví pro církev opět zmínila o Piercovi, tentokrát ho a další bránila před církvemi, které je přehlížely:
Bratři ve Vermontu přehlédli morální hodnotu mužů, jako jsou bratři Bourdeau, Pierce a Stone, kteří mají bohaté zkušenosti a jejichž vliv byl takový, že si získali důvěru společenství. Jejich pracovitý a důsledný život z nich učinil každodenní živé kazatele a jejich práce odstranila velké množství předsudků a přinesla sjednocení a posílení.
(Svědectví pro církev, sv. 1, str. 449, odst. 1)
Roky v Minnesotě (1871)
Na konci 60. let 19. století přesunul Pierce svou práci na západ. Druhý svazek Svědectví Ellen Whiteové obsahuje podrobný popis jeho služby v této oblasti:
Prosperita Božího díla v Minnesotě je spíše zásluhou práce bratra Pierce než vašich vlastních snah. Jeho práce byla pro tento stát zvláštním požehnáním. Je to muž s citlivým svědomím. Bojí se Boha. Tíží ho nemoci, což ho vedlo k pochybnostem, zda plní svou povinnost, a k obavám, že Bůh jeho úsilí nepodporuje.
(Svědectví pro církev, sv. 2, str. 629, odst. 3)
„Otec Pierce“ o moudrosti (1868)
Pierceovo vlastní pero oslovilo širší publikum prostřednictvím dlouhého článku o Příslovích, který vyšel v časopise Review and Herald v říjnu 1868. Kniha Lest We Forget zachovává jeho úvod: „‚Moudrost je to hlavní, proto získávej moudrost.‘ Kdyby to bylo něco pozemské povahy, ká inspirace by to nenazývala tím hlavním; ani by nám Duch Páně tak naléhavě nepřikazoval, abychom to získali. Proto spíše docházíme k závěru, že je to drahocenná perla, kterou když člověk najde, jde a prodá vše, co má, a koupí ji“ (Lest We Forget, kap. 34 („Elder Pierce on Wisdom“), str. 72, odstavec 2). Bibliografický záhlaví téže kapitoly uvádí jako zdroj „Výňatky z Review and Herald, 13. října 1868, str. 201–203“ (Lest We Forget, kap. 34, str. 72, odstavec 1).
Úmrtí (1883)
Froomova biografická poznámka pod čarou obsahuje datum jeho úmrtí: „STEPHEN PIERCE (1804–1883) se narodil ve Vermontu, později bydlel v Minneapolis a v Iowě“ (The Prophetic Faith of Our Fathers, sv. 4, str. 1046, odst. 4). Jeho vdova, sestra Pierceová, byla pochválena ve stejném svědectví z roku 1871, které o něm podala Ellen Whiteová: „Je jednou z těch plachých, bázlivých, svědomitých při plnění svých povinností; a pokud bude věrná až do konce, obdrží odměnu, až Ježíš přijde“ (Lest We Forget, kap. 28, str. 64, odst. 7).