Odpadlictví Izraele. – Č. 2

TAM1897 Q1 40.5Kázání pronesené v neděli večer 14. března 1897 Otištěno v General Conference Bulletin, první čtvrtletí 1897, sv. 2, č. 1, str. 40–45.

TAM1897 Q1 40.6Jak jsme viděli v předchozí lekci, Izrael odpadl od Boha a žádal si krále, aby byl jako všechny národy. V této lekci uvidíme, jak se skutečně stali zcela podobnými těmto národům. Izrael však odpadl od Boha, protože Bohu nevěřil z celého srdce. Slovo se v těch, kteří je slyšeli, nespojilo s vírou. Upadli do formalismu a pak na ně dopadla zla, kterým by unikli, kdyby byli věrní Bohu, stejně jako na jakýkoli jiný pohanský národ; a poté, jak nám říká Duch proroctví, všechna zla, která byla důsledkem jejich vlastního odpadlictví, svalili na Boží vládu. Považovali jeho vládu za neúspěch; nebyla pro ně dost dobrá, nestačila jim v tomto světě a museli mít vlastní vládu – takovou, kterou by mohli ovládat a pomocí níž by se mohli sami spravovat a chránit.

TAM1897 Q1 40.7Potom řekli Samuelovi: „ustanov nám krále … jakož jest u všech národů,“ „Abychom i my také byli, jako všickni jiní národové;“ a ačkoli Pán skrze Samuela proti tomu slavnostně protestoval, oni protestovali proti tomuto protestu a řekli: „Nikoli, ale král bude nad námi … jako všickni jiní národové.“ Jelikož to tak chtěli, Hospodin jim to dopřál. Nejenže se rozhodli a usnesli, že budou mít krále, ale již se také rozhodli, koho si za krále zvolí. Byl to Saul, syn Kíšův; a Hospodin jim ho také dopřál, protože si museli prosadit svou.

TAM1897 Q1 40.8Všechno zlo, o kterém jim Pán řekl, že na ně přijde kvůli tomu, že si zvolili krále a království, však na ně skutečně přišlo. Část toho začali sklízet již za dnů Saula. K záchraně před tímto zlem jim značně pomohl vliv a vláda Davida. Ačkoli Boha zavrhli, on je neopustil; stále s nimi zůstal, aby vedl všechny, kdo se chtěli nechat vést, a aby je, pokud to bude možné, zachránil před pohromami, které nepochybně přijdou, o nichž věděl, že přijdou, a kterým jako národ nemohli uniknout. Chtěl však zachránit všechny, kteří by tomu chtěli uniknout jako jednotlivci. Vydali se na cestu, která je nevyhnutelně a neodvolatelně nesla dál, krok za krokem, až, jak uvidíme, přišla zkáza.

TAM1897 Q1 40.9Se Šalomounem začaly v nejzřetelnější míře potíže, které byly nevyhnutelným důsledkem cesty, kterou se vydali navzdory protestům Pánovým. A Egypt byl vždy u toho. Egypt se vždy vměšuje. Šalomoun si vzal ženu z Egypta, proti slovu Pánovu. Poslal do Egypta pro koně, proti slovu Pánovu. Slávu, kterou mu Pán dal, zneužil ke službě Egyptu a egyptskému modlářství, i modlářství všech okolních národů. Břemena, která byla uvalena na lid, aby živil Šalomounových sedm set manželek a tři sta konkubín ze všech pohanských národů v jejich modlářském uctívání, byla taková, že by neměla být nesena, že je lid nemohl trvale snášet; a pro dobro obou národů se Pán rozhodl oddělit deset kmenů od těch dvou.

TAM1897 Q1 40.10Nemůžeme vědět, jaké dobro Pán zamýšlel pro deset kmenů či pro ty dva, protože se to nikdy nenaplnilo. Jeroboám byl určen jako ten, kdo měl nejprve vládnout deseti kmenům. Jeroboám však zapomněl na skvělý příklad Davida, který uměl čekat na Pánův čas; místo aby počkal, až ho Pán svým vlastním způsobem uvede na trůn deseti kmenů, ještě za života Šalomouna pozvedl ruku proti králi, když učinil krok, jímž se chystal převzít trůn deseti kmenů a vládnout jim, a prohlásit se za krále proti Šalomounovi. To byla zrada a vzpoura. Šalomoun se ho za to chystal potrestat, a Jeroboám proto uprchl do Egypta a zůstal tam až do Šalomounovy smrti.

TAM1897 Q1 40.11Pokud předtím nebyl v srdci Egypťanem, stal se jím poté, co se tam dostal. Když Šalomoun zemřel, Jeroboám se vrátil z Egypta. Nastal čas, aby se deset kmenů oddělilo od těch dvou, a Rechabeám se vydal cestou, která je oddělila. Když za ním přišel lid a požádal ho, aby zmírnil břemena, která na ně uvalil jeho otec, byla to rozumná a oprávněná žádost. Starší muži, kteří byli Šalomounovými rádci, mu to poradili. Rechabeám se však nechtěl řídit jejich radou, protože nechtěl být služebníkem lidu, jak mu radili; chtěl být pánem lidu, a proto se radil s mladíky, kteří s ním vyrůstali. Jeho matka byla Ammonitka, jedna z nejhorších mezi modlářskými manželkami, které Šalomoun měl; a mladí muži, kteří s ním vyrostli, byli synové jiných modlářských žen, které měl Šalomoun za manželky. Tito mladí muži vyrostli ve všech ohavnostech pohanství, které Šalomoun praktikoval se svými manželkami. Rechabeám sdílel jejich názory a přikláněl se k jejich způsobu života, a samozřejmě odmítl radu Pánovu i radu mužů, kteří měli před očima bázeň Pánovu.

TAM1897 Q1 41.1Rechabeám dal lidu odpověď, kterou všichni dobře známe: „Požádali jste mě, abych vám ulehčil vaše břemena, ale místo toho je ještě ztížím; tam, kde byla jako váš malíček, je učiním jako vaše bedra.“ Oni řekli: „K stanům svým, ó Izraeli! Nyní opatř dům svůj, Davide.“ Rechabeám, když viděl, co se stalo, byl tím opravdu překvapen; a přece to u něj není tak podivné, protože když byl tak slepý, že nedokázal vidět, že to, co jim řekl, bylo to nejnemoudřejší, co mohl říci, není vůbec divné, že byl překvapen tím, co následovalo, když to skutečně řekl. Poslal k nim svého pokladníka, aby je uklidnil, vyřešil situaci a pokud možno je přivedl zpět. Oni však pokladníka okamžitě ukamenovali k smrti, a když Rechabeám viděl, jak to dopadlo, vyděsil se, vrhl se do svého vozu a spěchal zpět do Jeruzaléma, kde shromáždil vojsko, aby proti nim vytáhl, podmanil si je a donutil je, aby mu sloužili. Prorok Pánův mu však řekl, že to není to, co se má udělat, a že by měli zůstat doma, a oni tak učinili.

TAM1897 Q1 41.2Poté se Jeroboám ujal království a postavil zlatá telata, která přivezl z Egypta, takže všech deset kmenů bylo ihned po odtržení od těch dvou zavedeno do Egypta, do egyptského modlářství a egyptského systému vlády. Tak Jeroboám dal tomuto proudu počátek a vytvořil příklad, který následovali všichni ostatní králové deseti kmenů. A od té doby se vždy říká: „Jeroboám, syn Nebatův, který zhřešil a přivedl Izrael k hříchu.“ A odpadlictví se neustále, neustále zhoršovalo, až celé království zahynulo a už o něm nikdy nebylo slyšet, ani nikdy nebude. Odpadlictví v linii králů deseti kmenů šlo od špatného k horšímu a ještě horšímu. Jeroboám byl zlý; ti, kteří ho bezprostředně následovali, byli také zlí. Potom přišel Omri a ten byl horší než ostatní; pak přišel Achab a ten byl horší než všichni před ním. Tak to pokračovalo v celém království, až celé zaniklo a zmizelo.

TAM1897 Q1 41.3Pán se však po celou dobu ze všech sil snažil přimět je, aby mu sloužili. Posílal k nim jednoho proroka za druhým; znovu a znovu volal na krále, aby se ho báli a sloužili mu. Když se dostaneme k posledním dnům Izraele, vidíme, že zde prorokovali zejména Amos a Ozeáš. Amos, Ozeáš a Micheáš prorokovali pro Izrael a k Izraeli v posledních dnech Izraele. Pouze malá část Micheášova proroctví se však přímo týká deseti kmenů. Téměř celé Amosovo proroctví se jich týká, stejně jako většina Ozeášova. Amos a Ozeáš jsou z velké části, téměř výlučně, proroctvími týkajícími se Izraele a představují Pánovo poslední volání k Izraeli, aby se k němu ještě jednou obrátil a byl zachráněn před úplným zničením.

TAM1897 Q1 41.4Všechna tato proroctví i dějiny Izraele jsou v Bibli uvedena jako varování pro lidi, kteří žijí v posledních dnech dějin tohoto světa. A Boží poučení je tam pro lidi v posledních dnech – aby se obrátili k Bohu, aby mohli být zachráněni před skutečnou zkázou. Proto jsou tam tyto věci uvedeny. Amos a Ozeáš jsou tedy dnes stejně přítomnou pravdou pro vás i pro mě a pro všechny na světě, jako byli pro lid deseti kmenů v době, kdy psali.

TAM1897 Q1 41.5Amos prorokoval, a kněz, který byl v Bet-elu, mu řekl: „Neprorokuj zde; toto je králův dům a králův dvůr; odejdi do Judy.“ A on šel a oznámil druhému Jeroboámovi, že Amos prorokuje zlo o zemi a učí vzpouře proti králi a říká, že meč Pánův dopadne na to vše a že země nemůže snést všechna jeho slova.

TAM1897 Q1 41.6Obraťme se nyní k příslušnému úryvku a přečtěme si Amos 7:10–15:—

TAM1897 Q1 41.7Tedy poslal Amaziáš kněz Bethelský k Jeroboámovi králi Izraelskému, řka: Spuntoval se proti tobě Amos u prostřed domu Izraelského, ta země nemohla by snésti všech slov jeho. Nebo takto praví Amos: Od meče umře Jeroboám, a Izrael jistotně přestěhován bude z země své. Potom řekl Amaziáš Amosovi: Ó vidoucí, ujdi, radímť, utec do země Judské, a jez tam chléb, a tam prorokuj. Ale v Bethel již více neprorokuj, nebo ono svatyně králova i dům královský jest. Tedy odpovídaje Amos, řekl Amaziášovi: Nebylť jsem já prorokem, ano ani synem prorockým, ale byl jsem skotákem, a česával jsem plané fíky. Ale Hospodin mne vzal, když jsem chodil za stádem, a řekl mi Hospodin: Jdi, prorokuj lidu mému Izraelskému.

TAM1897 Q1 41.8A on jim prorokoval; nezapomeňte však, že to byly poslední dny Izraele. Když však Amosovi nedovolili prorokovat v té zemi, vyhnali ho a pronásledovali ho, jako to předtím činili s mnoha proroky, Pán vzbudil v judské zemi Ozeáše; a ten, nacházející se v judské zemi, kam ten modlářský kněz poslal Amose, mohl prorokovat o Izraeli, a oni ho nemohli pronásledovat ani s ním naložit, jak se jim zachtělo.

TAM1897 Q1 42.1Nyní jen pár slov, abychom se ještě jednou ohlédli za celou touto oblastí: Víte, že od dob Samuela dál izraelští králové pronásledovali Boží lid, pronásledovali proroky, zabíjeli kněze, jak se jim zachtělo. Dělali to, protože měli k tomu moc i odhodlání. Kdyby však Izrael nikdy neměl krále, království ani vlastní vládu, mohli by to udělat? — Ne; to by bylo nemožné. Víte, že izraelští králové se k Božím mužům a Pánovým prorokům chovali hůře než pohanští králové; takže zatímco izraelští a judští králové Pánovy proroky zcela týrali, pohanští králové je respektovali a projevovali jim přízeň.

TAM1897 Q1 42.2O tom, jak jsem již říkal, prorokoval také Ozeáš. Nyní vám přečtu několik veršů z Ozeáše, abyste viděli, co o tom říká. Podívejte se nejprve na devátou kapitolu, jen pár slov:—

TAM1897 Q1 42.3Aniž budou bydliti v zemi Hospodinově, ale navrátí se Efraim do Egypta.

TAM1897 Q1 42.4Efraim byl jedním z deseti kmenů; ale toto jméno se zde používá pro všechny z nich. Deset kmenů odešlo do Asýrie; byli odvedeni do zajetí Asyřany. Když však byli odvedeni do zajetí Asyřany, co tím Pán myslí, když říká, že se vrátí do Egypta? — Egypt symbolizuje nejzazší možné odpadnutí od Boha. Temnota, která je zcela egyptskou temnotou, je tam, kde místo Boha vládnou lidé a celá vláda – státní zřízení, lidé i vše ostatní – je namířena proti Bohu a proti jeho lidu, tak jako byla namířena proti Izraeli, když byli v egyptské zemi těsně předtím, než na Egypt dopadly rány a Izrael byl vysvobozen. A když zde Pán říká, že Efraim má jít do Egypta, ačkoli Asýrie – asyrská vláda – je měla odvést do zajetí, ukazuje to, že byli odhodláni upadnout do naprostého odpadlictví, a proto nemohli, jednoduše proto, že nechtěli, přebývat „v zemi Hospodinově“.

TAM1897 Q1 42.5Vzpomínáte si, že jsme četli, co Pán řekl Abramovi: „Vyjdi z země své a z příbuznosti své, i z domu otce svého do země, kterouž ukáži tobě.“ Tato země je tedy zemí Pánovou. A když skrze Ozeáše říká, že Izrael nebude bydlet v zemi Pánově, nevztahuje se to na ten malý kousek země kolem Samaří; ale vztahuje se to na zemi, která byla ukázána Abrahamovi a do níž Bůh povolal svůj lid, když je vyvedl z Egypta. Nebudou bydlet v zemi Pánově; pak následuje Egypt, naprosté odpadlictví. To uvidíte dále, až budu číst.

TAM1897 Q1 42.6Aniž budou bydliti v zemi Hospodinově, ale navrátí se Efraim do Egypta, a v Assyrii věci nečisté jísti budou. Nebudou obětovati Hospodinu vína, aniž příjemné jemu bude. Oběti jejich budou jako chléb kvílících, z něhož kdož by koli jedli, poškvrnili by se, protože chléb jejich pro mrtvé jejich nemá přicházeti do domu Hospodinova. Co pak činiti budete v den slavnosti, a v den svátku Hospodinova? Nebo aj, zahynou skrze poplénění, Egypt zbéře je, a pohřbí je Memfis; nejrozkošnějšími schranami stříbra jejich kopřiva dědičně vládnouti bude, a bodláčí v domích jejich.

TAM1897 Q1 42.7Desátá kapitola:—

TAM1897 Q1 42.8Izrael jest vinný kmen prázdný, ovoce skládá sobě. Čím více mívá ovoce svého, tím více rozmnožuje oltáře, a čím lepší jest země jeho, tím více vzdělává obrazy. Klade díly srdce jejich, pročež vinni jsou. Onť poboří oltáře jejich, popléní obrazy jejich, Poněvadž i říkají: Nemáme žádného krále.

TAM1897 Q1 42.9V té době neměli krále. Byl zavražděn a nastalo mezivládí. Na jeho místo ještě nenastoupil žádný jiný král. Ale všimněte si, co říká: „Poněvadž i říkají: Nemáme žádného krále.“ Pán jim řekl, když si proti jeho protestu zvolili toho krále, že ho tím zavrhují. „Nikoli, ale král bude nad námi.“ Měli krále? — Ano; a přišel čas, kdy byli nuceni říci: „Nemáme žádného krále.“ Co však Pán řekl právě v této chvíli?

TAM1897 Q1 42.10Poněvadž i říkají: Nemáme žádného krále, nýbrž aniž se bojíme Hospodina, a král co by nám učinil? Mluví slova, klnouce se lživě, když činí smlouvu, a soud podobný jedu roste na záhonech polí mých. Z příčiny jalovic Betavenských děsiti se budou obyvatelé Samařští, když kvíliti bude nad nimi lid jejich i kněží jejich, (kteříž příčinou jejich nyní pléší), proto že sláva jejich zastěhuje se od nich.

TAM1897 Q1 42.11Ve třinácté kapitole je to, co říká Pán. Devátý verš:—

TAM1897 Q1 42.12Ó Izraeli, zničil jsi sám sebe; ale ve mně je tvá pomoc. Já budu tvým králem. (doslovný překlad KJV)

TAM1897 Q1 42.13Ale oni to tak nechtěli. Vidíte tedy, že po celou dobu chtěl Pán být jejich jediným králem; chtěl, aby v něm našli svého krále a neměli žádného jiného. Jak pak říká v následujícím verši: „Dal jsem tobě krále v hněvě svém, a odjal jsem v prchlivosti své.“ Přečtu tedy celý ten verš:—

TAM1897 Q1 42.14Já budu tvým králem: kde je kdo jiný, kdo by tě zachránil ve všech tvých městech? a tvoji soudci, o nichž jsi řekl: Dej mi krále a knížata? (doslovný překlad KJV)

TAM1897 Q1 42.15Odkazuje je přímo na dobu, kdy řekli: „Dej nám krále, aby nad námi vládl.“ Nyní říká: „Tehdy jsem protestoval, že byste ho neměli mít, a varoval jsem vás, že toto zlo přijde; nyní sami přiznáváte, že nemáte krále, ale sami jste se zničili. Já budu vaším králem; nechte mě být vaším králem.“ Podívejte se nyní na jedenáctou kapitolu, první verš:—

TAM1897 Q1 42.16„Když dítětem byl Izrael, miloval jsem jej, a z Egypta povolal jsem syna svého.“

TAM1897 Q1 43.1Proč to zde říká v posledních dnech Izraele, tisíc let poté, co ho vyvedl z Egypta? K čemu to je?

TAM1897 Q1 43.2Když dítětem byl Izrael, miloval jsem jej, a z Egypta povolal jsem syna svého. Volali jich, oni tím více ucházeli před nimi, Bálům obětovali, a rytinám kadili, Ješto jsem já na nohy stavěl Efraima, on pak bral je na lokty své; aniž znáti chtěli, že jsem já je uzdravoval. Potahoval jsem jich provázky lidskými, provazy milování, a činil jsem jim tak jako ti, kteříž pozdvihují jha na čelistech hovádka, podávaje potravy jemu. Nenavrátíť se do země Egyptské, ale Assur bude králem jeho, proto že se nechtěli obrátiti. Nadto bude trvati meč v městech jeho, a zkazí závory jeho, a sžíře je pro rady jejich. Nebo lid můj ustrnul na odvrácení se ode mne, a ač ho k Nejvyššímu volají, však žádný ho neoslavuje.

TAM1897 Q1 43.3Pán nyní truchlí nad Izraelem, právě když je na pokraji zkázy. Vydává poslední výzvu: nyní přichází poslední proroctví; a s tím, právě v tuto chvíli, vládne v Judsku Ezechiáš. Když nastoupil na trůn, pustil se do reformy království a do jeho nápravy po odpadlictví Achazově. Když očistil chrám a uvedl vše do pořádku, slavili dvoutýdenní Paschu. Ještě před touto Paschou však Ezechiáš poslal posly do všech deseti kmenů, do toho, co z nich zbylo, aby je svolal na Paschu do Jeruzaléma, aby uctívali Pána, Boha zástupů; ale podle záznamu se posmívali poslům a vysmívali se jim; přesto však „množství“ lidí z Issacharu, Zabulonu, Neftalí a z různých částí provincií přišlo do Jeruzaléma, slavilo Paschu a připojilo se k Pánu. A když tito lidé přišli do Jeruzaléma a zaujali svá místa mezi lidem v Judsku, právě v té době přišel asyrský král a zmocnil se celé země deseti kmenů. A tak ti, kteří uposlechli výzvu Ezechiáše, aby přišli do Jeruzaléma a uctili Pána, byli zachráněni před zajetím do Asýrie.

TAM1897 Q1 43.4Těsně předtím, než Ezechiáš přednesl svou prosbu, psal Ozeáš tato slova a Pán truchlil nad tím, co se lid rozhodl učinit. Podívejte se, co říká:—

TAM1897 Q1 43.5Také jsem učil Efraima chodit, bera je za jejich paže. (doslovný překlad KJV)

TAM1897 Q1 43.6Pán tak toužil, aby šli správnou cestou, že je vzal za paže a vedl je; oni však ruce stáhli a nechtěli se nechat vést ani tou cestou. Přesto je však nemůže opustit. Podívejte se:—

TAM1897 Q1 43.7Jakž bych tě vydal, ó Efraime? Jakž bych tě vydal, ó Izraeli? Kterak bych tě položil jako Adamu, podvrátil jako Seboim? Zkormouceno jest ve mně srdce mé, ano i střeva slitování mých pohnula se. Nevykonámť prchlivosti hněvu svého, nezkazím více Efraima; nebo jsem já Bůh silný, a ne člověk, u prostřed tebe svatý, aniž přitáhnu na město.

TAM1897 Q1 43.8Tak se zdržuje od soudů, které na ně musí dopadnout. Protože je Bůh, ještě to nedopustí; i když to musí přijít. Ale oni se přesto vzbouřili; přesto pokračovali svou vlastní cestou. A výsledek je zaznamenán v 2. Královské 17:5–8:—

TAM1897 Q1 43.9I táhl král Assyrský po vší zemi; přitáhl také do Samaří, a ležel u ní tři léta. Léta pak devátého Ozee vzal král Assyrský Samaří, a přenesl Izraele do Assyrie, a osadil je v Chelach a v Chabor při řece Gozan, a v městech Médských. To se stalo, proto že hřešili synové Izraelští proti Hospodinu Bohu svému, kterýž je vyvedl z země Egyptské, aby nebyli pod mocí Faraona krále Egyptského, a ctili bohy cizí, Chodíce v ustanoveních pohanů, (kteréž byl vyvrhl Hospodin od tváři synů Izraelských), a králů Izraelských, kteráž nařídili.

TAM1897 Q1 43.10Poté je sleduje až do třináctého verše:—

TAM1897 Q1 43.11I osvědčoval Hospodin proti Izraelovi a proti Judovi skrze všecky proroky i všecky vidoucí, řka: Odvraťte se od cest svých zlých, a ostříhejte přikázaní mých a ustanovení mých vedlé všeho zákona, kterýž jsem vydal otcům vašim, a kterýž jsem poslal k vám skrze služebníky své proroky. Však neposlechli, ale zatvrdili šíji svou, jako i otcové jejich šíje své, kteříž nevěřili v Hospodina Boha svého. A opovrhli ustanovení jeho i smlouvu jeho, kterouž učinil s otci jejich, i osvědčování jeho, kterýmiž se jim osvědčoval, a odešli po marnosti, a marní učiněni jsou, následujíce pohanů, kteříž byli vůkol nich, o nichž jim byl přikázal Hospodin, aby nečinili jako oni.

TAM1897 Q1 43.12Tak se ztratilo deset kmenů. Ozeáš, když o nich prorokoval, řekl: „ještě Juda panoval s Bohem silným, a s svatými věrný byl.“ Juda ještě chvíli vydržel. Králem byl Ezechiáš; po Ezechiášovi nastoupil Manasse, který království znovu uvrhl do odpadlictví; jeho syn šel v jeho stopách; po něm nastoupil Joziáš a království znovu reformoval; a když byl Joziáš zabit, království upadlo přímo do zkázy. Po Joziášovi už nebyl nikdo, kdo by se bál Pána. I za dnů Ezechiáše neustále volali k Egyptu a lpěli na Egyptu, snažili se přimět Egypt, aby je zachránil, snažili se získat pomoc od Egypta, zatímco všechny potíže, které na ně dopadly, byly způsobeny jejich nevěrou a odklonem od Pána.

TAM1897 Q1 43.13Podívejme se nyní na poslední dny Judska. Achaz poslal posly k Tiglat-Pileserovi, králi Asýrie, a požádal ho, aby přišel a zachránil ho z rukou krále Damašku a krále Samaří. Tiglat-Pileser tak učinil; zmocnil se Damašku a tím Achaza vysvobodil. Achaz mu platil tribut, vydal se do Damašku, aby se s ním setkal, a vzdal mu hold jako poddaný. Tam nalezl modlářský oltář, nechal si vyrobit podobný a postavil jej u vchodu do chrámu Pánova. Tak přivedl národ k odpadlictví, stejně jako ostatní v Izraeli.

TAM1897 Q1 43.14V Judsku nastoupil po Achazovi na trůn Ezechiáš. Když se Ezechiáš stal králem, chtěl se osvobodit od asyrské nadvlády a daní. V Judsku existovala skupina, která stála za Ezechiášem a byla odhodlána osvobodit se od Asýrie. Tato skupina se domnívala, že jediným způsobem, jak toho dosáhnout, je získat pomoc Egypta. V té době prorokoval Izaiáš a řekl jim, aby se spoléhali na Pána, pokud jde o vysvobození jak z Egypta, tak z Asýrie. Řekl jim, že jsou utlačováni právě kvůli svým hříchům proti Pánu. Řekl jim, že jejich pokus získat pomoc od Egypta nebude k ničemu; protože jejich snaha získat pomoc od Egypta jim přinese ještě větší útlak, neboť Egypt je bude pouze utlačovat, místo aby jim pomáhal; že Egypt je nemůže vysvobodit.

TAM1897 Q1 44.1Podívejme se nyní na osmou kapitolu Izaiáše. Který úryvek z Písma v knize Izaiáše tak často používáme, když mluvíme o příchodu Pána a o čekání na jeho příchod? Kde ho najdeme? Vzpomínáte si, že právě osmá kapitola Izaiáše hovoří o těch, kteří vyhledávají duchy mrtvých, kteří šepotají a mumlají – což odkazuje na spiritismus? Právě tam se píše: „Zavaž osvědčení, zapečeť zákon mezi učedlníky mými. Pročež očekávati budu na Hospodina, kterýž skryl tvář svou od domu Jákobova; na něj, pravím, čekati budu.“ Je to tedy adventní kapitola? – Ano. Je to kapitola, která se týká příchodu Pána? – Ano.

TAM1897 Q1 44.2Podívejte se nyní, co je v té kapitole. Podívejte se, co je na začátku této kapitoly, počínaje pátým veršem.

TAM1897 Q1 44.3I to ještě mluvil Hospodin ke mně, řka: Poněvadž pohrdl lid ten vodami Siloe tiše tekoucími, raduje se z Rezina a syna Romeliášova [to byla Asýrie a Damašek], Protož aj, Pán uvede na ně vody, řeky násilné a mnohé, totiž krále Assyrského, a všecku slávu jeho, tak že vystoupí ze všech toků svých, a půjde nad všecky břehy své. Půjde i přes Judu, rozleje se a rozejde, až k hrdlu dosáhne, a roztažená křídla jeho naplní širokost země tvé, ó Immanueli.

TAM1897 Q1 44.4To se na ně doslova naplnilo. Král Asýrie přišel a zaplavil celou zemi. Proč je to však napsáno v souvislosti a na místě, kde se očekává příchod Pána, a týká se to lidu, který má očekávat příchod Pána? Je to tam napsáno a předáno nám, aby to ukázalo všem lidem v dnešní době, že na celou zemi a na všechny národy přijdou obtíže, útrapy a zmatek, které zaplaví, přetečou a dosáhnou až po krk a zaplní celou šířku země, a že lidé nebudou vědět, jak tomu uniknout. Proto je tento úryvek předán nám, kteří očekáváme Pána. Čtěme dál a uvidíme.

TAM1897 Q1 44.5Puntujtež se lidé, však potříni budete, (nýbrž pozorujte všickni v daleké zemi), přepašte se, však potříni budete, přepašte se, však potříni budete. Vejděte v radu, a zrušena bude, mluvte slovo, a neostojíť; nebo s námi jest Bůh silný. Tak zajisté mluvil Hospodin ke mně, ujav mne za ruku, a dav mi výstrahu, abych nechodil cestou lidu tohoto, řka: Neříkejte: Spuntování, když lid ten praví: Spuntování; aniž se jako oni strachujte, nerci-li, abyste se děsiti měli.

TAM1897 Q1 44.6Jsou nyní takové časy, právě když se očekává příchod Pána? Spojují se snad proto, že je ovládá strach a zmatení? Protože na zemi přicházejí soužení? Vidíme někde něco takového? Viděl to někdo z vás? — Ó ano, viděli jste to! Viděl to někdo kromě adventistů sedmého dne? — Vskutku, kdyby v tom mohl být nějaký rozdíl, téměř každý to vidí jasněji než adventisté. Ale je to vidět; to je dost zřejmé. A oni se sdružují, spojují se do skupin a svazků a opásávají se. Na co se opásávají? Co přijde? — Budou rozdrceni na kusy. Na co se tedy opásávají? — Aby byli rozdrceni na kusy. Oni si to však nemyslí; domnívají se, že se opásávají proti zlu, které přichází. A jejich pokusy, jak se před tím zlem zachránit, situaci jen zhoršují a přivádějí je o to blíž ke zničení a k rozdrcení na kusy.

TAM1897 Q1 44.7Hospodina zástupů samého posvěcujte; on budiž bázeň vaše i strach váš. A budeť vám i svatyní, kamenem pak urážky a skalou pádu oběma domům Izraelským, osídlem a léčkou i obyvatelům Jeruzalémským. I urazí se o to mnozí, a padnou, a potříni budou, aneb zapletouce se, popadeni budou. Zavaž osvědčení, zapečeť zákon mezi učedlníky mými. Pročež očekávati budu na Hospodina, kterýž skryl tvář svou od domu Jákobova; na něj, pravím, čekati budu. Aj, já a dítky, kteréž mi dal Hospodin, na znamení a zázraky v Izraeli od Hospodina zástupů, kterýž přebývá na hoře Sion.

TAM1897 Q1 44.8Je zřejmé, že se to vztahuje k příchodu Páně. Jedná se o výzvu k lidem, kteří mají Pána přivítat. Proč se však zmiňuje o útrapách z doby, kdy Asýrie utlačovala Judsko? Protože to prostě nejjasněji ukazuje, jaké útrapy postihnou celou zemi a budou trápit všechny lidi v době příchodu Páně. A pokusy, které Juda podnikl, aby těmto zlům unikl a osvobodil se od nich, jsou přesně takovými pokusy, jaké budou podnikat ti, kdo se hlásí k Božímu lidu, aby se osvobodili od zla, které přichází.

TAM1897 Q1 44.9Bůh neustále volá: Nespoléhejte se na Asýrii; nespoléhejte se na Egypt; ale spoléhejte se výhradně na Pána. Otočte se zády k Asýrii: to je správné. Ale nechoďte do Egypta, abyste unikli Asýrii. Hledejte Pána. Nechoďte do Egypta; jděte k Pánu. A až Pána celým svým srdcem najdete, budete osvobozeni od všech těchto trápení a útlaku ze strany Asýrie. Jen pár slov k tomu. Třicátá kapitola Izaiáše nám prozrazuje tajemství toho všeho.

TAM1897 Q1 45.1Běda synům zpurným, dí Hospodin, skládajícím radu, kteráž není ze mne, a přikrývajícím ji přikrytím, ale ne z ducha mého, aby hřích k hříchu přidávali; Kteříž chodí a sstupují do Egypta, nedotazujíce se úst mých, aby se zmocňovali v síle Faraonově, a doufali v stínu Egyptském. Nebo síla Faraonova bude vám k hanbě, a to odpočívání v stínu Egyptském k lehkosti. Verše 1–3.

TAM1897 Q1 45.2Jeho vyslanci tam přišli, aby navázali styk s Egyptem. A když Juda poslal vyslance do Egypta, Egypt se za ty vyslance styděl.

TAM1897 Q1 45.3Proto že knížata jeho byli v Soan, a poslové jeho do Chanes chodili. Všeckyť k zahanbení přivede skrze lid, kterýž jim nic neprospěje, aniž bude ku pomoci, ani k užitku, ale k hanbě toliko a k útržce. Břímě hovad poledních v zemi nátisku a ssoužení, odkudž lev a lvíče, ještěrka a drak ohnivý létající, odnesou na hřbetě hovádek bohatství svá, a na hrbu velbloudů poklady své k lidu, kterýž jim nic neprospěje. Nebo Egyptští nadarmo a na prázdno pomáhati budou. Pročež ohlašuji to, že by síla jejich byla s pokojem seděti. Verše 4–7.

TAM1897 Q1 45.4Abyste viděli, že to není nic cizího, obrátím se nyní k jednomu svědectví ze dne 5. července 1896, které zní takto:—

TAM1897 Q1 45.5Varování daná v Božím slově synům Izraele nebyla určena pouze jim, ale všem, kdo budou žít na zemi. Říká jim: „Běda vzpurným dětem, … které se radí, ale ne se mnou; a které se zakrývají, ale ne mým Duchem, aby přidávaly hřích k hříchu: které kráčí, aby sestoupily do Egypta, a nezeptaly se mých úst; aby se posílily silou faraóna a důvěřovaly ve stín Egypta.“ Jestliže Pán v dávných dobách káral svůj lid, protože v těžkostech zanedbával hledat u něj radu, nebude snad dnes nespokojen, když se jeho lid místo toho, aby se spoléhal na jasné paprsky Slunce spravedlnosti, které osvětlují jeho cestu, v době zkoušek a utrpení odvrátí od něj a obrátí se o pomoc k lidem, kteří jsou stejně omylní a neschopní jako oni sami? Kde je naše síla? Je v lidech, kteří jsou stejně bezmocní a závislí jako my sami; kteří potřebují Boží vedení stejně jako my? Kristus říká: „Beze mne nemůžete nic učinit,“ a dal nám Ducha svatého jako pomoc v každé chvíli nouze.

TAM1897 Q1 45.6Víte však, že v loňských zmatcích, o nichž se doufalo, že je vyřeší politická kampaň, se i adventisté sedmého dne nechali natolik odvést od své věrnosti Bohu, že se zapojili do kampaně ve snaze manipulovat s politickými záležitostmi, ovlivňovat volby a usměrňovat dění. K čemu? – Ó, aby pomohli zemi z obtíží, o nichž byli tak přesvědčeni, že na ni dopadnou. Samozřejmě, že na zemi přicházejí potíže. Ale budou se adventisté sedmého dne sdružovat do skupin pro nějakou takovou práci? Ať jsou vysvobozeni z Asýrie; ať jsou vysvobozeni jak z Asýrie, tak z Egypta k Bohu. To je jediné spasení. To je jediné vysvobození, ať už tehdy, nyní, nebo navždy.