Misionáři pro Boha

TAM1897 Q1 14.2Kázání přednesené ve středu večer, 3. března 1897 Otištěno v General Conference Bulletin, první čtvrtletí 1897, sv. 2, č. 1, str. 14–20.

TAM1897 Q1 14.3Naše včerejší lekce skončila založením prvního státu známého v dějinách; vlastně samotným původem státu. Písmo o Nimrodově království říká:—

TAM1897 Q1 14.4Počátek pak jeho království byl Babylon a Erech, Achad a Chalne, v zemi Sinear. Z té země vyšel Assur a vystavěl Ninive.

TAM1897 Q1 14.5V našem překladu se píše: „Vyšel Assur a vybudoval Ninive.“ Skutečný význam je však takový, jak uvádí poznámka na okraji: „On [Assur] odešel do Asýrie a vybudoval Ninive“ a další tam jmenovaná města. Počátek jeho království tedy byl v Sinearu a jeho rozšíření směřovalo do Asýrie.

TAM1897 Q1 14.6Nimrod nebyl pouze mocným lovcem zvěře, ale také pronásledovatelem lidí. A moc, kterou získal a kterou si zajistil založením a rozšířením svého království, používal k tomu, aby nutil lidi uznávat jeho moc a boha, jemuž sloužil. Takže od prvního státu, jaký kdy na světě existoval, až po ten poslední, jaký na světě kdy bude, každý z nich použil svou moc proti Bohu.

TAM1897 Q1 14.7Zopakuji to: Každý stát, od prvního, který kdy existoval, tedy Nimrodův, až po ten poslední, který kdy bude, tedy tento, použil svou moc proti Bohu, proti jeho pravdě, proti jeho lidu; aby přinutil lidi odvrátit se od Boha. Od počátku až do konce – taková je historie každého z nich. Až svět skončí, taková bude bilance království a států tohoto světa.

TAM1897 Q1 14.8Zde je citát z článku na první stránce časopisu „Review“ ze dne 14. dubna 1896: Velký podvodník „svedl lid, aby se klaněl modlám, a tak získal nadvládu nad pozemskými královstvími. Domníval se, že být bohem tohoto světa je hned druhou nejlepší věcí po získání Božího trůnu v nebi.“ V dějinách zmíněných v předchozí lekci můžete vidět, jak se tento plán, odhalený v Duchu proroctví, uskutečnil. Nejprve lidé upadli do modlářství, poté přešli k monarchii. A ten první, kdo tak učinil, založil stát a sám se stal pronásledovatelem lidí díky moci, kterou tímto způsobem získal. Taková je historie. Uvidíte, jak se to odehrálo i v jiných národech, jak budeme postupovat dál.

TAM1897 Q1 14.9Netrvalo dlouho po Nimrodovi a v celé té zemi na Boha zapomněli všichni kromě samotného Abrahama. Jen Abraham hledal a nalezl Boha; a s Abrahamem Bůh začal lidský rod znovu, a to Pánovým způsobem. Nyní si všimněte, co řekl Abrahamovi. S ohledem na to, co jsme studovali, s ohledem na to, co jsme probírali v předchozí lekci, a na to, na co jsem vás právě teď upozornil, zamyslete se nad tím, co Bůh řekl Abrahamovi, když s ním zakládal nový národ; to jest Boží národ. Genesis 12:1 nám říká, co mu Pán řekl na začátku. „Hle, Pán řekl Abramovi: Vyjdi z“ – z čeho? – „ze své země.“ Co nejprve?

TAM1897 Q1 14.10(Sbor) Ze své země.

TAM1897 Q1 14.11„a z příbuznosti své, i z domu otce svého do země, kterouž ukáži tobě.“ Bůh řekl, že Abram musí opustit tři věci. Nejprve musí opustit co? – Svou zemi. Dále? – Svůj rod. Dále? – Dům svého otce. V domě jeho otce byli modláři. Jeho země nutila lidi k modlářství; byla proti Bohu. Jeho země, jeho rod a dům jeho otce byli modláři a on to všechno musel opustit. Pán mu ukázal tu zemi; ale dal mu ji do vlastnictví? – „ani šlépěje nožné.“ Když ho Bůh povolal z té země, přivedl ho do jiné? — Ne; ale „byl jemu ji slíbil dáti … i semeni jeho po něm.“ Když ho tedy Bůh povolal z jeho země a nepřivedl ho do jiné, kde se pak ocitl?

TAM1897 Q1 14.12(Sbor) Jako poutník a cizinec.

TAM1897 Q1 14.13Tím tedy Boží zástupce v tomto světě zůstal naprosto bez vlasti v tomto světě?

TAM1897 Q1 14.14Byl však skutečně zcela bez vlasti? — Ó, on hledal „lepší vlast, totiž nebeskou“.

TAM1897 Q1 14.15Otevřeme si 11. kapitolu Listu Židům a podívejme se na to. Počínaje osmým veršem:—

TAM1897 Q1 14.16Věrou, povolán jsa Abraham, uposlechl Boha, aby odšel na to místo, kteréž měl vzíti za dědictví; i šel, nevěda, kam příjde.

TAM1897 Q1 15.1Ale odkud vyšel? — Ze své vlasti, aniž věděl, kam jde. „Věrou bydlil v zemi zaslíbené jako v cizí v staních přebývaje s Izákem a s Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení.“ Víte, že mu nedal žádné dědictví, ne, ani tolik, aby na něj mohl vkročit; a přece slíbil, že je dá jemu a jeho potomstvu po něm. Vyvedl ho z jeho vlastní země; a z žádné jiné země na zemi mu nedal ani tolik, aby na ni mohl vkročit. Tak zůstal na zemi zcela bez vlasti. Tím jsme si jisti; ale pamatujte, co říkal Bůh. Kdo byl Abraham v té době? — Byl „přítelem Božím“, „otcem všech, kteří věří Bohu“. Je vaším otcem? Máte v tomto světě vlast?

TAM1897 Q1 15.2Nebo očekával města základy majícího, jehožto řemeslník a stavitel jest Bůh. Věrou také i Sára moc ku početí semene přijala, a mimo čas věku porodila, když věřila, že jest věrný ten, jenž zaslíbil. A protož i z jednoho, a to již téměř umrtveného, rozplozeno jest potomků množství veliké, jako jest množství hvězd nebeských, a jako písek nesčíslný, kterýž jest na břehu mořském. Podle víry zemřeli ti všickni, nevzavše zaslíbení.

TAM1897 Q1 15.3Co Bůh slíbil, když ho vyvedl z jeho země? Slíbil mu zemi? — Ano. Ale zemi v tomto světě nezískal; „ale zdaleka je viděvše, jim i věřili, i je vítali, a vyznávali, že jsou hosté a příchozí na zemi. Nebo ti, kteříž tak mluví, zjevně to prokazují, že vlasti hledají.“ Může člověk hledat vlast, když už nějakou má? — Ne; neboť člověk nemůže mít dvě vlasti, stejně jako nemůže sloužit dvěma pánům.

TAM1897 Q1 15.4„No,“ řekne někdo, „Abraham byl pryč ze své vlasti.“ Ano, ale měl možnost se vrátit, kdyby chtěl. Kdyby tu zemi stále považoval za svou, takže mu ležela na srdci, a kdyby se mu stýskalo po domově, když se dostal osm set nebo tisíc mil daleko, a v zemi byl hladomor a z výletu nebyla taková zábava, jakou čekal, mohl by říci: „Rád bych ještě jednou viděl tamní lidi, ty drahé staré pláně a známé stromy. Kdybych to jen mohl udělat, byl bych ochoten se vrátit a chvíli zůstat na tomto poli.“ Kdyby tak uvažoval, mohl mít příležitost se vrátit; neboť je psáno: „A jistě, kdyby se byli na onu rozpomínali, z kteréž vyšli, měli dosti času zase se navrátiti.“

TAM1897 Q1 15.5Rozpomínali se; co to znamená „rozpomínat se“? — Kdyby měli mysl plnou té země, z níž vyšli, mohli by mít příležitost se vrátit. A také by ji měli; neboť pak by si ji sami vytvořili.

TAM1897 Q1 15.6Ale oni lepší vlasti žádají, to jest nebeské. Protož [protož, to jest z tohoto důvodu] i sám Bůh nestydí se slouti jejich Bohem; nebo jim připravil město.

TAM1897 Q1 15.7Opustili jste svou zemi? Otevřete si Římanům 4:1–12:—

TAM1897 Q1 15.8Což tedy díme, čeho jest došel podle těla Abraham otec náš? Nebo byl-liť Abraham z skutků spravedliv učiněn, máť se čím chlubiti, ale ne u Boha. Nebo co praví Písmo? Uvěřil pak Abraham Bohu, i počteno jemu za spravedlnost. Kdožť skutky činí, tomuť odplata nebývá počtena podle milosti, ale podle dluhu. Tomu pak, kdož nečiní skutků, ale věří v toho, kterýž spravedlivého činí bezbožníka, bývá počtena víra jeho za spravedlnost, Jakož i David vypravuje blahoslavenství člověka, jemuž Bůh přivlastňuje spravedlnost bez skutků, řka: Blahoslavení, jichžto odpuštěny jsou nepravosti a jejichžto přikryti jsou hříchové. Blahoslavený muž, kterémuž Pán nepočítá hříchu. Blahoslavenství tedy toto k obřízce-li se vztahuje toliko, čili také k neobřízce? Nebo pravíme, že Abrahamovi víra jest počtena za spravedlnost. Kterak pak jest počtena? Zdali když byl obřezán, čili před obřezáním? Ne v obřízce, ale před obřezáním. A potom znamení, totiž obřízku, přijal za znamení spravedlnosti víry, kteráž byla před obřezáním, na to, aby byl otcem všech věřících v neobřízce, aby i jim přičtena byla spravedlnost, A aby byl otcem obřízky, těch totiž, kteříž ne z obřízky toliko jsou, ale kteříž kráčejí šlépějemi víry otce našeho Abrahama, kteráž byla před obřezáním.

TAM1897 Q1 15.9Ta víra našeho otce Abrahama, kterou měl ještě jako neobřezaný, byla právě ta víra, kterou měl, když ho Bůh povolal z jeho země, z jeho příbuzenstva, z domu jeho otce, a on zůstal viset v rukou Božích, bez vlasti na světě. A on je otcem všech těch, kteří věří, i když nejsou obřezáni; a také všech ostatních, za předpokladu, že všichni kráčíme ve stopách té víry, kterou měl, když byl ještě neobřezaný. „když Kristovi jste, tedy símě Abrahamovo jste, a podle zaslíbení dědicové.“

TAM1897 Q1 15.10„pohostinu bude símě tvé v zemi cizí.“ Jste jeho potomky? Jste potomky Abrahama, protože věříte v Ježíše Krista? Jste cizinci v zemi, kde se nacházíte? — Pokud jste jeho potomky, pak ano. Proč? — Protože to není vaše vlast. Už to není vaše vlast.

TAM1897 Q1 15.11Toto není žádná teorie. Jedná se o praktické, každodenní náboženství. Bratr Dan Jones včera, jak si pamatujete, mluvil o misionářích, kteří odcházejí do Mexika, a chtěl misionáře, kteří by tam šli a vzali s sebou svá srdce. Nechce ty, kteří by nechali svá srdce ve Spojených státech, nebo v tom kterém státě, když tam jdou vykonávat misijní práci; neboť pak nemohou vykonávat misijní práci.

TAM1897 Q1 15.12Pán chtěl, aby Abraham byl misionářem pro všechny lidi, s nimiž se později na zemi setká; a jím také byl. Ale Bůh věděl – a ví to každý, kdo to vidí tak, jak to vidí Pán –, že nikdo nemůže být misionářem v tomto světě, pokud má v tomto světě svou vlast. Vy ani já nemůžeme být misionáři v žádné jiné zemi, pokud je naší zemí Amerika. Nemůžeme být misionáři v Americe, dokud je Amerika naší zemí. Nemůžete být misionáři ani doma, pokud jste nejprve neopustili svou zemi. Tak to je. Taková je povaha věcí.

TAM1897 Q1 16.1Otázka: Jak to dokážete?

TAM1897 Q1 16.2My to dokázat nemůžeme. Nemám v úmyslu to dokazovat. Pán to vyjasnil a my to musíme přijmout a uvěřit tomu.

TAM1897 Q1 16.3Proč jsme vlastně misionáři ve světě? Podívejme se na to. Proč jsme posláni, abychom byli misionáři? Misionáři čeho? Jaká je naše misijní práce? Jaký je její cíl? Jsme misionáři pro Ameriku, nebo jsme misionáři pro Boha? Je Amerika Boží zemí, nezávislou na všech ostatních na zemi? Není dost dobrá na to, aby byla Boží zemí; a není dost dobrá ani pro Boží lid, jakkoli je dobrá.

TAM1897 Q1 16.4Vy i já máme být misionáři pro Boha, abychom volali lidi k Bohu; abychom je volali odtud, kde jsou, k Bohu, od hříchu ke spravedlnosti, z temnoty do světla, ze země, kde se nacházejí, do lepší země, kterou Bůh připravil.

TAM1897 Q1 16.5Pokud je tedy Německo mou vlastí – a pokud tam mám své srdce, je to moje vlast –, jak mohu vyzývat lidi, aby šli do země, kam nepatřím, která není moje? Pokud je mou vlastí Amerika, jak mohu vykonávat misijní práci jménem jiné země? – To nejde. Když Bůh chtěl, aby se Abraham stal Jeho misionářem, misionářem ve jménu země, do níž Bůh volá všechny lidi, umístil ho tam, kde mohl být skutečně misionářem pro všechny lidi. Bůh ho povolal, aby byl misionářem, a tím dal příklad všem lidem, kteří přijdou po něm, co to znamená začít s misijní činností. První věcí je opustit svou zemi. Takže pokud se chystáte být misionářem v Nebrasce, odejděte ze své země. Pokud se chystáte být misionářem v Mexiku, nejprve odejděte ze své země. Neboť pokud se vůbec chystáte být misionářem na zemi, Pán vám říká: „Vyjdi ze své země,“ a poté na to navazuje slovy: „ze své země a z domu svého otce.“ Všechny tyto věci brání misijní práci, dokud se od nich nevzdálíte a nevystoupíte z nich. Ale když opustíte svou zemi, své příbuzné a dům svého otce, pak ať už jste kdekoli na zemi, jste misionářem. Nemusíte se jím teprve stávat; vy jím jste. „každý z vás, kdož se neodřekne všech věcí, kterýmiž vládne, nemůž býti mým učedlníkem.“ A „Kdo miluje otce neb matku více nežli mne, neníť mne hoden.“ „Vyjdi z země své a z příbuznosti své, i z domu otce svého do země, kterouž ukáži tobě.“

TAM1897 Q1 16.6Jak jsem řekl před chvílí a opakuji to znovu, toto je praktické křesťanství v každodenním životě, jak ho vždy žili ti, kdo věří Bohu.

TAM1897 Q1 16.7(Hlas) Jak může člověk zůstat v Nebrasce a přesto opustit svou zemi?

TAM1897 Q1 16.8Tím, že se znovu narodí. Jestliže se narodil v Nebrasce, musí se znovu narodit. Jestliže se narodil v Americe, ať se znovu narodí, a bude pryč ze své země. Jestliže se narodil v Německu, ať se znovu narodí, a bude pryč ze své země.

TAM1897 Q1 16.9Nyní, bratři, v tom je velmi mnoho. Na tomto světě není nic, co by bránilo naší misijní práci tolik jako toto opakované odjíždění na zahraniční misijní pole a příprava na téměř okamžitý návrat. Každý z misijních pracovníků Církve adventistů sedmého dne, který byl v cizí zemi, ví, že je to pravda. A nemusí ani opouštět Spojené státy, aby to zjistil. Dokonce padl návrh, že by bylo vhodné sehnat druhou loď, která by přivezla domů misionáře, které odváží „Pitcairn“; jakmile je „Pitcairn“ odveze, ať za nimi po krátké době následuje další loď, až se jim začne stýskat po domově, a přiveze je domů! Toto se musí zastavit, jinak nikdy nebudeme misionáři na této zemi; Pán nic takového nechce.

TAM1897 Q1 16.10Jestliže je vaše srdce v této zemi; nebo jestliže je vaše srdce zde u vašich příbuzných; jestliže je vaše srdce zde v domě vašeho otce – pak pro dobro vaší duše a pro dobro Božího díla neodejděte odtud, dokud své srdce od všeho toho neodtrhnete. Neboť kde je vaše srdce, tam bude i váš poklad, a budete se chtít vrátit co nejrychleji.

TAM1897 Q1 16.11Pokud odejdete do jiné země, zatímco vaše srdce tam není, nemůžete tam nic dobrého vykonat; budete na obtíž sobě i všem kolem vás. Nemyslete si, že tomu tak nebude; protože tomu tak bude.

TAM1897 Q1 16.12To, co máme dělat, je vědět, kde je náš domov – náš pravý domov – a že není nikde na této zemi; že je v nebi a že tam brzy půjdeme. A pak, ať už jste na této zemi povoláni kamkoli, mějte na paměti, že jdete domů. Ať už to bude na ostrovech v Jižním moři, ať už v Mexiku, budete doma; a vy to víte a jste tam, abyste zůstali doma a pracovali pro Boha tam, kde jste, dokud vás nezavolá na jiné pole; a až se tam dostanete, budete stále doma. Tímto způsobem nikdy nebudete na cizím místě a lidé pro vás nebudou cizinci.

TAM1897 Q1 16.13Tato představa o tom, že máte na tomto světě nějakou vlast, funguje právě tímto způsobem. Pokud jde o země, ta země, která je vaše, je pro vás tím hlavním; a pokud odejdete do jiné země, budete neustále srovnávat tuto zemi s vaší vlastní. Lekce, které přednášíte, kázání, která pronášíte, i samotný vliv, který vás provází, budou tím natolik prodchnuty – aniž byste si to sami uvědomovali –, že to lidé budou neustále vnímat. Mezi vámi a nimi tak existuje bariéra, kterou nikdy nepřekonáte, dokud neopustíte svou vlast.

TAM1897 Q1 17.1Dokud je to ve vás, existuje mezi vámi a nimi bariéra. Vaše práce nemůže být účinná, dokud nebude tato bariéra mezi vámi a lidmi prolomena a oni neuvidí, že jste odděleni od své země, od svého rodu a od domu svého otce. Ale až opustíte svou zemi, až se znovu narodíte, vaše rodná země bude v té nebeské zemi; tam je váš domov; a to je jediná země, ke které chováte lásku. Pak mezi vámi a kýmkoli na této zemi nebude žádná bariéra a budete moci zvěstovat evangelium každému člověku na tomto světě. V každém, koho na zemi potkáte, najdete přítele; nebudou pro vás cizinci.

TAM1897 Q1 17.2Ve skutečnosti můžete jít mezi lidi v jiných zemích a zjistíte, že jsou stejně dobří jako lidé v této zemi. Předloni v létě jsem navštívil několik z těchto jiných zemí. Byl jsem v Dánsku, Norsku, Švédsku, Německu, Švýcarsku, Čechách, Rakousku, Maďarsku, Bulharsku, Turecku, Řecku, Itálii, Nizozemsku, Anglii, Irsku, Skotsku – celkem v šestnácti různých zemích. Každá z těchto zemí, každá na svém místě, byla pro mě stejně dobrá, jako kdy byla tato země.

TAM1897 Q1 17.3V mnoha ohledech jsou si naprosto podobné. Voda tam je úplně stejná jako voda v této zemi. Tráva tam roste přesně tak, jak roste v této zemi – vrcholky směřují nahoru. Stromy tam rostou přesně tak, jak rostou v této zemi, a jsou přesně jako stromy v této zemi. Dokonce i lidé mají postavu a celkový vzhled přesně takový, jaký mají v této zemi. No, když jsou tam kopce, skály, voda, stromy, tráva a lidé přesně takoví, jací jsou v této zemi, nejsou snad stejně dobří jako ti zde? Nevidím v tom žádný rozdíl.

TAM1897 Q1 17.4Kazatel Ballenger.—Mohl byste o těchto věcech mluvit ve všech těch zemích stejně svobodně jako tady?

TAM1897 Q1 17.5Jistě. Právě o těchto věcech jsem v těch zemích kázal. Evangelium můžete kázat kdekoli. Bratři, na každém kroku jsem potkával dobré lidi, a to výhradně dobré lidi. Žádné jiné jsem nepotkal. Upřímně, opravdu ne. Lidé, kteří mi byli naprostými cizinci – které jsem nikdy předtím neviděl, jejichž jazyku jsem nerozuměl a kteří nerozuměli mému – dělali vše, co bylo v jejich silách, aby mi pomohli, ukázali mi cestu a pomohli mi, jak jen mohli. Na místech, kde jsem byl, byly peníze, které jsem měl v kapse, jejich měnou. Neuměl jsem je přečíst. Když jsem šel zaplatit jízdné v tramvaji, koupit jízdenku na vlak nebo něco podobného, jediné, co jsem mohl udělat, bylo podat jim tolik, aby to určitě stačilo, a nechat je vzít si, co jsem za to měl zaplatit, a oni si to vzali, nevzali si o nic víc a vrátili mi správně nazpět.

TAM1897 Q1 17.6Říkám vám, bratři, lidé jsou všude stejní. Jediný rozdíl je v tom, že na některých místech jsou o něco lepší než jinde. To je jediný rozdíl, který vidím. A evangelium – evangelium je, jak víme, všude na světě stejné. O tom není pochyb. A protože je toto evangelium všude stejné, je určeno pro celé lidstvo. A jelikož je celé lidstvo stejně podobné a stejně jednotné jako evangelium, když ponesete evangelium Pánovým způsobem a půjdete k lidem Pánovým způsobem, zjistíte, že to funguje přesně takhle vždy a všude.

TAM1897 Q1 17.7Když jsem byl v Dánsku, byla to pro mě opravdu ta nejlepší země na světě; a užíval jsem si to s lidmi všude kolem mě! Když jsem byl v Norsku, byla to pro mě ta nejlepší země na světě. Když jsem byl v Turecku, byla to pro mě ta nejlepší země na světě; a kdybych měl hledat misijní pole, šel bych rovnou do Turecka. Turci jsou stejní jako ostatní lidé – vlídní a zdvořilí, když vás potkají na ulici, i když vás potkají na silnici někde na venkově.

TAM1897 Q1 17.8Bratr Holser a já jsme museli čekat, zatímco loď kotvila ve Smyrně v Asii, a vyrazili jsme navštívit ruiny Efezu. On šel dál než já, ale šli jsme spolu asi šest mil do vnitrozemí, úplně sami. Šli jsme stejně, jako když tady chodíte do polí. Na silnici jsme potkávali lidi, stejně jako tady. Necítil jsem se nijak ohrožen a myslím, že on také ne. Nenašli jsme nic, čeho bychom se měli bát. Procházeli jsme se tam stejně, jako bychom to dělali tady. Byli jsme v Nikomédii, když Arméni říkali, že je sotva bezpečné vycházet z domu, a už vůbec ne, aby se někdo procházel po kopcích; my jsme však vyšli z města a šli nahoru na kopce, zatímco jsme čekali na vlak. Na cestě jsme potkali Turky s jejich vozy a voly; našli jsme je, jak odpočívají u silnice. Neměli jsme strach. Nehrozilo nám žádné nebezpečí. Všude bylo bezpečno.

TAM1897 Q1 17.9Říkám vám, že v každé z těchto zemí jsou lidé dobří, přívětiví, laskaví a vstřícní. Přeruší svou práci, aby vám prokázali laskavost, ukázali vám cestu, pomohli vám přejít ulici, doprovodili vás o jednu či dvě ulice dál, aby vám ukázali směr, i když vás nikdy předtím neviděli a nečekají, že vás ještě někdy uvidí. Mé srdce se naplnilo laskavými city k těm dobrým lidem všude kolem a přál bych si, aby mohli jít s námi do té lepší země, kde bychom mohli být spolu a být k sobě navzájem laskaví po celou dobu. Jak jsem řekl před chvílí a jak vám včera řekl D. T. Jones, v tom spočívá podstata misijní práce. Je to právě toto. Byli i takoví, kteří byli vysláni, ochotní a rádi, aby šli na zahraniční misii. To bylo to, do čeho se pustili, to byly jejich záměry; za velké náklady se tam dostali. Jen o chvíli později přišel dopis, v němž prosili, aby se mohli vrátit. „Ach, jen mě nechte vrátit se domů! Nežádám vás, abyste mi zaplatili cestu domů; jen mě nechte vrátit se.“

TAM1897 Q1 18.1(Hlas) Dává Rada pro zahraniční misie takovým lidem možnost vrátit se?

TAM1897 Q1 18.2Jistě. Jak by mohli jednat jinak? Není to žádná smyšlenka. Je to skutečnost, bratři. Ale to není misijní práce. Samozřejmě by Rada pro zahraniční misie nechtěla, aby takové osoby tam zůstaly. To nejlepší, co mohli udělat, bylo nechat je vrátit se domů; neboť jediné místo, kde mohli něco dokázat, bylo doma. Jejich srdce bylo doma v Americe.

TAM1897 Q1 18.3Někteří se dokonce tak báli, že by tam zemřeli, pokud by tam zůstali, že se vrátili domů a tam zemřeli. To je fakt. Nepoužívám tento výraz ani to tak neformuluji, abych na vás působil emocionálně nebo něco podobného. Někteří lidé měli takový stesk po domově, že se obávali, že tam nedokážou žít; a vrátili se domů na vlastní žádost a nedlouho poté zemřeli. Ani kdyby zůstali v zahraničí, nemohli dopadnout hůř.

TAM1897 Q1 18.4Vím, a vy to víte také, že mnozí odjeli na zahraniční misie spíše s představou, že jedou na výlet, než že se vydávají na náročnou misijní práci. A když na konci cesty zjistili, že to není výlet, ale utrpení; že to znamená sebezapření, nemoc a vysokou horečku, které z toho za krátkou dobu udělaly něco úplně jiného než výlet. To nebylo to, co měli na mysli, když vyrazili.

TAM1897 Q1 18.5Vím, a vy také víte, že zpočátku je s touto představou misijní práce spojena určitá aura. Chceme se však zaměřit na konkrétní fakta, odtrhnout zrak od té aury a uvědomit si, že hned za ní se skrývá tvrdá realita. Je v tom jistá aura, když nastupujeme do vlaku nebo na loď uprostřed velkého davu lidí a za velkého rozruchu, když se vydáváme na misii a jsme takhle poctěni; to je samozřejmě v pořádku, ale ti, kdo odcházejí, si musí být jisti, že jejich mysl i srdce jsou zaměřeny na něco pevnějšího než je tohle. Musí mít na paměti, že zatímco bratři jsou ochotni je doprovodit k vlaku či lodi a při loučení případně i uronit slzu, za tím vším nesmí žádný z těchto misionářů zapomenout, že se vydává vstříc těžkostem, zmatení, nebezpečím a nemocem.

TAM1897 Q1 18.6A ať si pamatuje, že se s tím vším možná nejen setká, ale bude tím muset i projít, a ať se nebojí, že zemře. Ať je si každý naprosto jistý, že je mrtvý ještě předtím, než vyrazí, a nebude se bát, že zemře, až se tam dostane. Ale pokud jste nezemřeli ještě předtím, než vyrazíte, pak nevyrážejte, dokud nebudete mrtví; protože jinak neuděláte nic dobrého ani sobě, ani Božímu dílu. Budete jen přítěží pro ty, kteří tam jsou – pokud tam před vaším odchodem jsou nějací věrní.

TAM1897 Q1 18.7To je pravda a vy to víte. Proč bychom tedy měli připustit, aby se na to zapomnělo? Něco takového bylo v naší práci po všechny ty roky zapotřebí. Ušetřily by se velké sumy peněz, kdyby se na tom trvalo ještě předtím, než jste vyrazili. Vyhnuli bychom se velkým omylům a nesmírnému utrpení, kdyby se na tom trvalo, a to ještě předtím, než pracovníci odešli.

TAM1897 Q1 18.8Jak jsem před chvílí řekl, pokud jste skutečně mrtví ještě před odjezdem a během pobytu tam, nebude vás příliš znepokojovat vyhlídka na smrt. Z toho, že onemocníte, a to velmi vážně – že budete hořet horečkou –, ještě nevyplývá, že zemřete. Z toho, že onemocníte, ještě nevyplývá, že zemřete, a neměli byste si myslet, že se musíte sbalit a vydat se domů, jakmile se z toho dostanete nebo jakmile se uzdravíte natolik, abyste mohli vyrazit.

TAM1897 Q1 18.9Znám misionáře, možná je znáte i vy, zejména jednoho a jeho ženu, na které právě myslím, kteří odjeli na misii do zahraničí. Oba byli mladí lidé. Myslím, že ani jednomu z nich nebylo víc než dvaadvacet let; manželovi bylo pravděpodobně nanejvýš dvacet tři. Odjeli na své misijní pole a pustili se do práce. Po čase je postihla nemoc. Manželka onemocněla jako první místní horečkou a byla strašně nemocná – asi tak nemocná, jak jen člověk může být a přežít; ale ani jeden z nich při té horečce netrpěl steskem po domově. Statečně to vydrželi; manžel ošetřoval manželku během její nemoci a právě když se sotva dokázala posadit a chodit, postihla stejná horečka i jeho, a to stejně těžce jako ji; a ona ho v tom slabém stavu ošetřovala. Ale všechno to zvládli jako stateční křesťané, díky Pánu. Jsou na tom poli dodnes; jsou tam úspěšní a jsou úspěšní od prvního dne, co tam přistáli. To má být náš ideál.

TAM1897 Q1 18.10Neříkám, že se nikdo z těch, kteří odešli, neměl nikdy vrátit. Neříkám, že se nikdo z nich neměl vrátit hned poté, co dorazil na misijní pole. Chci však říci, bratři, že měli vědět ještě před odjezdem, zda se mají vrátit hned, nebo ne.

TAM1897 Q1 18.11To, že si misijní rada myslí, že byste mohli být dobrými misionáři, není dostatečným důkazem, abyste na základě toho vyrazili na zahraniční misii. Musíte sami vědět, že vás Bůh volá, abyste tam šli, a že tam jdete, protože Bůh vás tam na tom místě chce mít. Pak, až vyrazíte, půjdete proto, že vás Bůh volá, a budete vědět, že je s vámi, zatímco tam jdete. Budete vědět, že je s vámi, až tam dorazíte; a nenecháte se zastrašit žádnými obtížemi, ani odradit žádnými útrapami, ani odvrátit žádnými nemocemi, ani dokonce vyhlídkou na smrt.

TAM1897 Q1 19.1Kdyby mělo doslova dojít k tomu, že zemřete fyzickou smrtí, nevíte, jakou škodu způsobíte Božímu dílu, utečete-li, abyste tomu unikli. Vy i já, každý křesťan, a zejména každý křesťan z Církve adventistů sedmého dne, protože jde o křesťanskou zkušenost, se musíme držet této jedné živé zásady, že dílo křesťana nekončí, když člověk zemře fyzickou smrtí. Jestliže je věrný svému dílu, dokud žije, a zemře na svém místě, jeho dílo pokračuje i po jeho smrti.

TAM1897 Q1 19.2To je fakt. Pokud se vydáte na cestu v Božím povolání, pokud jdete s Bohem po boku, a pokud zemřete ještě před odjezdem, pokud jste tím druhem misionáře, kterého Bůh povolává – takovým, jakým byl Abraham –, musíte sami před Bohem, pod Bohem a s Bohem poznat, že toto je Jeho vůle ohledně vás.

TAM1897 Q1 19.3To, že dnes máte přesvědčení, že máte jít jako misionář, není důkazem toho, že máte vyrazit z této konference na dané misijní pole. Je-li vaše přesvědčení správné a dobré, vydrží. Není-li to správný druh přesvědčení, nemělo by vydržet. Mělo by se co nejdříve rozplynout. A pokud ho musíte ještě chvíli udržet a ono se rozplyne, je lepší, aby se to stalo tady, než až budete na misijním poli.

TAM1897 Q1 19.4Je-li vaše přesvědčení od Pána, je dobré a vydrží. David měl dvacet let přesvědčení, že se stane králem Izraele. Ale vůbec netrpělivě nečekal na ten čas, kdy se stane králem Izraele. Nespěchal s tím. I když měl vše ve svých rukou, nehnul ani prstem, aby se sám dosadil na trůn. Měl přesvědčení, které bylo natolik dobré, že ho udržel po dvacet let; a když ho Pán vyzkoušel a mohl mu důvěřovat, sám ho dosadil na trůn.

TAM1897 Q1 19.5Možná tedy máte přesvědčení ohledně určitého misijního pole. Může to být od Boha. Nesnažte se však prosazovat svůj vlastní nápad, ať už v něj věří misijní rada, nebo ne, ať už v něj věří konference, nebo ne. Prostě čekejte na Boha a nechte ho, ať ostatním lidem sám řekne, že tomu tak je. Když takto na Boha čekáme a pak vyrazíme, Pán jde s námi a my to víme; a je s námi, dokud tam jsme, a my to víme. To je naše místo a budeme na něm stát, dokud nás Bůh neodvolá. A pokud nás tam užil tak dlouho, jak jen mohl, účinně, za života; a pokud může váš vliv lépe využít, až budete mrtví; pak je vaší úlohou odevzdat se smrti jako šťastný křesťan; s vědomím, že Bůh bude pokračovat ve vašem díle i po vaší smrti. Přesvědčení, které Bůh vložil do srdcí lidí skrze vás, když jste byli naživu a mluvili k nim, bude po vaší smrti prohloubeno, posíleno a oživeno vaším dobrým příkladem; a díky němu budou přivedeni k Ježíši Kristu.

TAM1897 Q1 19.6Jste tedy ochotni, aby Bůh kázal evangelium nejen vaším životem, ale i vaší smrtí? Jste ochotni, aby kázal evangelium skrze vás, mrtvé, fyzicky mrtvé a v hrobě, stejně jistě, jako jste ochotni, aby kázal evangelium s vámi, živými a chodícími po zemi? Pokud ne, nejste připraveni vydat se na misii.

TAM1897 Q1 19.7Nyní vám to přečtu z Písma. Otevřete si první kapitolu Listu Filipským. Tam najdete příklad toho misionáře, kterého Bůh povolal, jako vzor pro vás, jako příklad pro všechny, kteří později uvěří v Ježíše Krista k věčnému životu. Vzpomínáte si na Pavlovy útrapy. Vzpomínáte si na jeho strasti, jeho zkoušky, jeho pronásledování, jeho bičování, jeho nebezpečí všude; a víte, že nikdy nezaváhal, ať už byl kdekoli.

TAM1897 Q1 19.8Chciť pak, bratří, abyste věděli, že to pokušení, kteréž mne obklíčilo, k většímu prospěchu evangelium přišlo, Takže vězení mé pro Krista rozhlášeno jest po všem císařském dvoře, i jinde všudy. Verše 12, 13.

TAM1897 Q1 19.9Když to psal, nevěděl, v který den bude císařův výnos vykonán a on bude popraven. Očekával to. Nyní si představte všechny ty věci, kterými prošel. Bičování, zkoušky, pronásledování, nebezpečí, loupeže, jednou byl ukamenován, vytažen z města a ponechán jako mrtvý. Nyní říká: „Chtěl bych, abyste pochopili, že tyto věci se mi staly pro pokrok evangelia.“ Co Bůh činil skrze každou z těchto zkoušek, utrpení a nebezpečí?—Používal toho člověka, aby skrze něj kázal evangelium, takže když ho ti lidé ukamenovali, odvlekli z města a nechali ho tam ležet jako mrtvého, Boží Duch svatý vtiskoval do jejich srdcí pečeť své pravdy, že ten člověk byl od Boha, že poselství, které jim přinesl, bylo od Boha; a pokud se proti němu vzbouřili, byla zpečetěna jejich záhuba; a pokud se mu poddali, byli spaseni.

TAM1897 Q1 19.10To je to, co Bůh chce činit skrze nás. Jediným smyslem našeho bytí na tomto světě je, aby Bůh skrze nás kázal evangelium. Nejde ani tak o to, že to děláme my, jako spíše o to, že to Bůh činí skrze nás, ať už slovem, nebo vlivem; a Bůh dokáže působit stejně dobře prostřednictvím vlivu jako skrze slovo. Bůh vloží evangelium do našeho vlivu stejně jako do našich slov. Svým vlivem kážeme vždy stejně dobře jako svými slovy.

TAM1897 Q1 19.11A mnozí z bratří v Pánu, spolehše na vězení mé, hojnější smělost mají bez strachu mluviti slovo Boží. Někteří zajisté jen z závisti a navzdoru, někteří pak také z oblíbení sobě toho Krista káží. Ti pak, kteříž navzdoru Krista zvěstují, ne v čistotě, domnívají se, že mi k vězení mému soužení přidadí; Kteří pak z lásky, ti vědí, že jsem k obraně evangelium postaven. Ale což pak o to? Nýbrž jakýmkoli způsobem, buď v samé tvárnosti, buď v pravdě Kristus se zvěstuje, i z tohoť se raduji, a ještě radovati budu. Neboť vím, že mi to přijde k spasení skrze vaši modlitbu a pomoc Ducha Jezukristova, Podle pečlivého očekávání a naděje mé, že v ničemž nebudu zahanben, ale ve vší doufanlivé smělosti, jako i prve vždycky, tak i nyní veleben bude Kristus na těle mém, buďto skrze život, buďto skrze smrt.

TAM1897 Q1 20.1Není snad napsáno, že Bůh použije mrtvého člověka k vyvýšení evangelia a slávy Ježíše Krista? Jste ochotni, aby to učinil skrze vás, když to po vaší smrti dokáže lépe než za vašeho života? Mrtví sice, ale živí pro něj. Nevidíte tedy, že v tomto dobrém smyslu křesťan nikdy neumírá? „nebo všickni jsou jemu živi.“ „A tak buď že jsme živi, buď že umíráme, Páně jsme.“ Patříte? Jestliže patříte Pánu, dokud žijete, patříte Pánu i po smrti. A stejně jistě, jako vás Bůh používá za vašeho života k hlásání evangelia, použije vás i po vaší smrti k hlásání evangelia. A vaše dílo se nezastaví, až zemřete. Stejně jistě, jako je vaše dílo Kristovým, dokud žijete, bude pokračovat i po vaší smrti. Váš vliv se projeví a Bůh skrze vás po vaší smrti učiní věci, které nemůže tak dobře učinit, dokud žijete.

TAM1897 Q1 20.2Představme si, že by Pavel zemřel. On to očekával. Podívejte se na sedmnáctý verš následující kapitoly. Ale mimochodem, co vlastně vzhledem k tomu celou dobu dělal? „z tohoť se raduji, a ještě radovati budu.“

TAM1897 Q1 20.3„A bychť pak i obětován byl pro obět a službu víře vaší, raduji se a spolu raduji se se všemi vámi.“ Na co narážel, když řekl: „bychť pak i obětován byl pro obět a službu víře vaší“? Denně očekával, že bude obětován jako oběť víry Ježíše Krista. Co s tím dělal? — „raduji se a spolu raduji se se všemi vámi.“ Co měli dělat oni? — „A též i vy radujte se a spolu radujte se se mnou.“

TAM1897 Q1 20.4Očekával snad, že se Filipané budou radovat s ním, až mu useknou hlavu? — Ano; sám to říká. Bratři, až si uvědomíme, že dílo křesťana nekončí jeho smrtí, nebudeme se tolik zabývat tím, že budeme přijímat a posílat lidem soustrastná usnesení, jen proto, že někdo zemřel. Díky Pánu, že i když je mrtvý, jeho dílo pokračuje. Radujte se z toho – ne z toho, že je mrtvý, ale z toho, že jeho dílo pokračuje; že ho Bůh tímto způsobem využívá lépe, než kdyby byl naživu.

TAM1897 Q1 20.5Proto nechme Boha vstoupit a zabrat celé místo, abychom milovali Boha z celého srdce, z celé duše, z celé mysli a ze všech sil. To znamená být misionářem.

TAM1897 Q1 20.6A první věc ze všeho, abychom byli takovými misionáři, je: „Vyjdi ze své země.“