Duchovní Egypt

TAM1897 Q1 26.25Kázání přednesené v pátek večer, 5. března 1897 Otištěno v General Conference Bulletin, první čtvrtletí 1897, sv. 2, č. 1, str. 26–33.

TAM1897 Q1 26.26V předchozí lekci jsem zapomněl zmínit, že dějiny, které jsem nastínil, jsou všechny uvedeny v knize „Empires of the Bible“ (Říše Bible). Od strany 77 až po stranu 150 najdete dějiny Egypta a látku, kterou jsem probral ve svém včerejším výkladu.

TAM1897 Q1 26.27Text pro dnešní večer je Zjevení 11:8.

TAM1897 Q1 27.1A ležeti budou těla jejich mrtvá na ryncích města velikého, kteréž slove duchovně Sodoma a Egypt, kdežto i Pán náš ukřižován jest.

TAM1897 Q1 27.2Přečetl jsem tento verš s jediným záměrem, abyste viděli, že existuje něco jako duchovní Egypt a že Boží slovo zjevuje to, co se „duchovně nazývá Egyptem“.

TAM1897 Q1 27.3Duchovní Egypt je ve skutečnosti doslovným Egyptem, protože duchovní věci jsou ze všeho nejdoslovnější. Tam v severní Africe existuje, jako vždy existoval, fyzický Egypt, kterým protéká řeka Nil; ale to není ten doslovný Egypt; doslovný Egypt je duchovní Egypt.

TAM1897 Q1 27.4Vraťme se nyní k včerejším lekcím o vysvobození Izraele z Egypta a budeme znovu sledovat jejich cestu od místa, kde zazněla Mojžíšova píseň. Když překročili Rudé moře po suché zemi mezi ledovými stěnami a stáli na břehu v triumfu nad zničením Egypťanů, kteří se pokusili je pronásledovat a utonuli, byli osvobozeni tělesně, fyzicky, z fyzického Egypta; ale existoval ještě hlubší Egypt, z něhož ještě nebyli osvobozeni.

TAM1897 Q1 27.5Víte, že krok za krokem v jejich životě zůstávala jejich srdce v Egyptě; a když se stalo něco, co je zklamalo, volali: „Vraťme se do Egypta!“ Když dorazili k hranicím Kanaánu a Pán chtěl, aby do něj vešli, volali: „Ustanovme si vůdce a vraťme se do Egypta!“ Kde tedy byla jejich srdce? — V Egyptě. První věc, na kterou mysleli, byl vždy Egypt.

TAM1897 Q1 27.6Když stáli u hory Sinaj, poté co uslyšeli hlas Pánův, a čekali, až se Mojžíš vrátí z vrcholu hory s Božím zákonem, vyrobili si modlu a uctívali ji; a jaká to byla modla? — Egyptské tele. Poté, co vyslechli hlas Pánův z vrcholu Sinaje, který zvěstoval slovo jeho zákona, a uslyšeli hlas trubky znějící stále hlasitěji a viděli vrchol hory zcela zahalený kouřem – po tom všem je jasně vidět, že Egypt byl v jejich srdcích tak silně zakořeněn, že se obrátili k egyptskému modlářství, místo aby počkali, až se Mojžíš vrátí z vrcholu Sinaje s Božím poselstvím. A když byli obráceni zpět od hranic země a byli nuceni bloudit po poušti, je zřejmé, že to bylo právě kvůli tomuto egyptskému otroctví, které je svazovalo a z něhož nebyli osvobozeni. Všimněte si, že když je Pán denně sytil chlebem z nebe – pokrmem andělů –, byli od něj tak daleko a tak zcela pohrouženi do Egypta, že říkali: „Kéž bychom byli zpátky v Egyptě, kde jsme měli pórek, cibuli a česnek!“

TAM1897 Q1 27.7Nemusím vám uvádět další příklad; toto stačí k tomu, abych upoutal vaši pozornost na skutečnost, že Izraelci nebyli zcela pryč z Egypta, když stáli na břehu Rudého moře a zpívali Mojžíšovu píseň. Tělesně byli pryč z Egypta, ale duchovně nikoli. Byli osvobozeni z egyptského tělesného otroctví, ale byli svázáni egyptským duchovním otroctvím; a problém je v tom, že se z egyptského otroctví nikdy nedostali. Zemřeli v egyptském otroctví. Když Pán ze Sinaje vyhlásil svůj zákon, Mojžíš jim řekl, že je to proto, aby nehřešili. Nyní si znovu přečtěte Židům 11:25: „Vyvoliv sobě raději protivenství trpěti s lidem Božím, nežli časné a hříšné pohodlí míti.“ Ale v naší předchozí lekci jsme viděli, že rozkoše hříchu, o nichž se tam hovoří, nebyly nic jiného než rozkoše Egypta. Jelikož byl Mojžíš dědicem egyptského trůnu, veškeré bohatství Egypta, veškerá sláva Egypta a veškerá moc Egypta byly připraveny padnout do jeho rukou; stačilo mu jen usednout na trůn a užívat si toho. To byly rozkoše Egypta; ale záznam říká, že to byly rozkoše hříchu. Co je tedy duchovní otroctví Egypta? A co je duchovní Egypt? — Otroctví hříchu.

TAM1897 Q1 27.8Existuje ještě jeden způsob, jak k tomu dospět, a to pouhým náčrtem. Bůh povolal Abrama, jak si jistě pamatujete, z Chaldeje do země, kterou mu ukáže. Ještě mu tu zemi nedal; v zemi, kde se nacházel, panoval hlad, a tak odešel do Egypta, kde si Sarai pořídila egyptskou služebnou jménem Hagar. Bůh slíbil Abramovi, že jeho potomstvo bude jako hvězdy na nebi. Kvůli nevěře se zaslíbení nenaplnilo tak brzy, jak očekávali, a Sarai řekla Abramovi: „Pán mi brání, abych rodila; zaslíbení se nenaplnilo; tady je moje egyptská služebná; vezmi si ji, a snad nám Pán skrze ni dá potomstvo.“ Tak se stalo; narodil se Izmael; a Pán řekl Abramovi, že Sarai skutečně bude mít dítě, porodí syna, a že mu dají jméno Izák. A Abram na to odpověděl: „Ó byť jen Izmael živ byl před tebou!“

TAM1897 Q1 27.9Ta egyptská služebná byla otrokyně; a její syn byl otrokem, služebníkem. Když tedy Abram řekl: „Ó byť jen Izmael živ byl před tebou“, modlil se, aby Bůh počítal Izmaela za zaslíbené potomstvo, skrze něž má přijít vysvobození a svoboda synům lidským i všem dětem Božím. Ale mohla by svoboda přijít k někomu skrze otroka? Abram byl sám svobodný. Musel být vykoupen zaslíbeným potomkem. Kdyby nyní byl jeho syn, který byl otrokem, přijat jako zaslíbený potomek, byl by sám Abram uvržen do otroctví, místo aby byl z otroctví osvobozen. A všichni, kdo by se podřídili Izmaelovi, by byli rovněž uvrženi do otroctví. Ale do jakého otroctví? — Do otroctví hříchu. Jeho matka však byla egyptská otrokyně. A jelikož byl Izmael otrokem, šlo o egyptské otroctví. Nevidíte tedy, že v Abramově rodině existovalo egyptské otroctví – duchovní Egypt?

TAM1897 Q1 28.1Otevřete si List Galatským a jasně uvidíme, že Pán tento bod zdůrazňuje. Vzpomínáte si na pasáž v Galatským 4:22–24:—

TAM1897 Q1 28.2Nebo psáno jest: Že Abraham měl dva syny, jednoho z služebnice, a druhého z svobodné. Ale ten z služebnice podle těla se narodil, tento pak z svobodné podle zaslíbení. Kteréžto věci u figuře se staly. Nebo toť jsou ti dva Zákonové, jeden s hory Sinai, k manství zplozující, a tenť jest jako Agar.

TAM1897 Q1 28.3To, jak vidíte, odkazuje přímo zpět k rodině Abrama a k Hagar, Egypťance. Ta smlouva, říká, plodí otroctví, což je Hagar. Hagar v rodině Abrama představuje v této alegorii smlouvu ze Sinaje. Ta smlouva plodila otroctví. Hagar byla Egypťanka. Jaké otroctví tedy představuje smlouva ze Sinaje? — Egyptské otroctví. Bylo to však duchovní otroctví. Existoval tedy duchovní Egypt. Přečtěte si verše 25 a 26:—

TAM1897 Q1 28.4Agar zajisté jest hora Sinai v Arabii. Dobřeť se pak k ní trefuje nynější Jeruzalém, nebo v službu podroben jest s syny svými. Ale ten svrchní Jeruzalém svobodný jest, kterýž jest matka všech nás.

TAM1897 Q1 28.5Když tedy Abram řekl: „Ó byť jen Izmael živ byl před tebou“, prosil, aby byl otrok přijat jako zaslíbené potomstvo. Prosil, aby Bůh, celé lidstvo i celý vesmír vstoupili do egyptského otroctví v duchovním Egyptě. Egypt je symbolem temnoty a také symbolem hříchu, jak jsme viděli. Hřích je také samotná temnota. Egypt tedy představuje hřích a temnotu, a je zřejmé, že hřích a temnota jsou duchovním Egyptem.

TAM1897 Q1 28.6Pán by nikdy nemohl přijmout otroka za zaslíbené potomstvo. Proto Pán odpověděl Abrahamovi těmito slovy:—

TAM1897 Q1 28.7Nýbrž Sára manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Izák; i utvrdím smlouvu svou s ním za smlouvu věčnou, i s semenem jeho po něm. Také o Izmaele uslyšel jsem tě; a aj, požehnám jemu, a učiním to, aby se rozplodil, a rozmnožím ho náramně velmi; dvanáctero knížat zplodí, a rozšířím jej v národ veliký. Ale smlouvu svou utvrdím s Izákem, kteréhožť porodí Sára po roce, při tomto času.

TAM1897 Q1 28.8Izák byl tím zaslíbeným potomkem. A jen si to představte! Izák nikdy nebyl v Egyptě. Vzpomínáte si na to. V Egyptě byl hlad a on se tam chystal jít, ale Pán mu řekl: „Nechoď do Egypta.“ Abraham byl v Egyptě; Sára byla v Egyptě; Izrael byl v Egyptě, ale Izák nikdy v Egyptě nebyl. Bylo to dítě zaslíbení, zrozené z Ducha, od počátku. Znovu čteme:—

TAM1897 Q1 28.9Abraham měl dva syny, jednoho z služebnice, a druhého z svobodné. Ale ten z služebnice podle těla se narodil, tento pak z svobodné podle zaslíbení. Kteréžto věci u figuře se staly. Nebo toť jsou ti dva Zákonové, jeden s hory Sinai, k manství zplozující, a tenť jest jako Agar. Agar zajisté jest hora Sinai v Arabii. Dobřeť se pak k ní trefuje nynější Jeruzalém, nebo v službu podroben jest s syny svými. Ale ten svrchní Jeruzalém svobodný jest, kterýž jest matka všech nás. Nebo psáno jest: Vesel se neplodná, kteráž nerodíš, vykřikni a zvolej, kteráž nepracuješ ku porodu; nebo ta opuštěná mnoho má synů, více nežli ta, kteráž má muže. Myť jsme tedy, ó bratří, tak jako Izák, synové zaslíbení.

TAM1897 Q1 28.10A kdo jsme my? — „když Kristovi jste, tedy símě Abrahamovo jste, a podle zaslíbení dědicové.“ Izák byl Abrahamovým dítětem — dítětem zaslíbení. A když se vírou v Krista stáváme Abrahamovým semenem, osvobozeni z otroctví hříchu — z duchovního Egypta —, jsme jako Izák; a ten nikdy v Egyptě nebyl.

TAM1897 Q1 28.11Vidíte tedy, že egyptské otroctví i křesťanská svoboda byly přítomny v Abrahamově rodině. Izmael se narodil podle těla a představoval egyptské otroctví. Izák se narodil z Ducha a představoval Boží děti skrze víru Ježíšovu.

TAM1897 Q1 28.12Narodil se Josef a v mládí vyšel, aby navštívil své bratry, a přišli Izmaelité, koupili Josefa, odvedli ho do Egypta a tam ho prodali. A poté šel dům Jákobův do Egypta a nakonec byl osvobozen z egyptského otroctví. To stačí, abyste mohli vidět celý jejich běh, od povolání Abrahama až po dobu, kdy dosáhli hranic zaslíbené země. Vidíte, že existoval nejen fyzický Egypt, ale i Egypt duchovní; a že když byl lid fyzicky osvobozen z Egypta, existoval ještě hlubší Egypt, z něhož museli být osvobozeni, pokud chtěli být Božími dětmi.

TAM1897 Q1 28.13Nyní přečtu pasáž, na kterou jsem se včera večer odvolával. Nachází se v knize Velký spor, svazek 4, strana 457, v tomto velkém vydání:—

TAM1897 Q1 28.14Přiléhavou ilustrací toho, co zažilo adventní hnutí, nabízí dějiny starého Izraele. Podobně jako stoupence adventního hnutí vedl Bůh Izraelce, když vycházeli z Egypta; velké zklamání prověřilo také jejich víru — podobně jako byla zkoušená víra Hebrejů u Rudého moře.

TAM1897 Q1 28.15Kde tedy v dějinách Izraele stáli adventisté v době svého velkého zklamání?

TAM1897 Q1 28.16(Hlasy) U Rudého moře.

TAM1897 Q1 28.17Bůh chtěl, aby Izrael v té době, jak jsme četli včera večer, prošel přímo do země, kterou slíbil Abrahamovi – do jeho svatého příbytku, místa, které si sám připravil k bydlení; do jeho dědictví; do svatyně, kterou jeho ruce zřídily. A z Egypta do té země to bylo jen jedenáct dní cesty. Ale trvalo jim to čtyřicet let. A z těch, kteří vyrazili, se tam dostali jen čtyři.

TAM1897 Q1 28.18(Hlas) Čtyři, nebo dva?

TAM1897 Q1 29.1Čtyři. Nevěděli jste, že byli čtyři? Byli to Kálef a Jozue a dva kněží, synové Áronovi – Eleazar a Itamar. Samozřejmě se o nich vždy mluví jako o dvou – Kálefovi a Jozueovi –, ale ti dva kněží tam také vešli.

TAM1897 Q1 29.2(Hlas) Možná jim ještě nebylo dvacet let.

TAM1897 Q1 29.3Ano; bylo jim třicet; neboť byli pomazáni do kněžského úřadu. A tak tedy v době toho velkého zklamání stáli adventisté takříkajíc u Rudého moře.

TAM1897 Q1 29.4Kdyby stále důvěřovali Bohu, který je provázel i v minulosti, prožili by také Boží vysvobození. Kdyby všichni, kdo se aktivně účastnili adventního hnutí v roce 1844, přijali a v moci Ducha svatého zvěstovali poselství třetího anděla, Pán by jejich prostřednictvím vykonal velké dílo. Svět by zalila záplava světla. Obyvatelé celého světa by už dávno byli varováni, závěrečné dílo by bylo dokončeno a Kristus by už přišel, aby vykoupil svůj lid.

TAM1897 Q1 29.5Kdy?

TAM1897 Q1 29.6(Hlasy) Už před lety.

TAM1897 Q1 29.7Kde tedy byl ten lid od té doby, co došlo ke zklamání?

TAM1897 Q1 29.8(Hlasy) Na poušti.

TAM1897 Q1 29.9Stejně jako kdysi Izrael. Ale proč byl starodávný Izrael držen na poušti? — Kvůli nevěře. Neviděli, co pro ně Pán připravil. A důvodem, proč to neviděli, bylo to, že nevěřili Bohu. Kdyby Bohu věřili, viděli by to, co neviděli. A to je ten problém s tímto lidem zde. Nevěřili jsme tomu, co bylo řečeno dávnému Izraeli. Je to řečeno nám stejně jako jim. Je nám kázáno přesně stejné evangelium, jaké bylo kázáno jim.

TAM1897 Q1 29.10Bojmež se tedy, aby snad opustě zaslíbení o vjití do odpočinutí jeho, neopozdil se někdo z vás. Nebo i nám zvěstováno jest, jako i oněmno, ale neprospěla jim řeč slyšená, nepřipojená k víře, když slyšeli. Neboť vcházíme v odpočinutí my, kteříž jsme uvěřili.

TAM1897 Q1 29.11To, co jim tedy bránilo ve vstupu do země, je přesně to, co brání i nám ve vstupu do země. A jak jsem řekl včera večer, nemáme zde po právu vůbec co dělat, protože bychom neměli být na tomto světě. Stejně jako Izrael neměl vůbec co dělat na poušti po čtyřicet let, tak ani my nemáme co dělat zde v této poušti. Poslouchejte:—

TAM1897 Q1 29.12Bůh nechtěl, aby Izrael bloudil čtyřicet let po poušti. Chtěl Izraelce vést přímou cestou do Kenaanu, kde pak mohli žít jako svatý a šťastný národ. Avšak „nemohli vejít pro svou nevěru“. Židům 3,19. Protože se bouřili a odmítali Boha, zahynuli na poušti. Do zaslíbené země vešli jiní. Podobně nebylo Božím záměrem, aby se příchod Ježíše Krista tak oddálil a jeho lid zůstal tolik let ve světě hříchu a zármutku. Jejich nevěra je však oddělila od Boha. Když odmítli splnit úkol, který jim Bůh svěřil, povolal k hlásání poselství jiné. Z milosrdenství ke světu odkládá Ježíš svůj příchod, aby poskytl hříšníkům možnost vyslechnout varování a najít záchranu u Spasitele dříve, než na svět dopadne Boží soud.

TAM1897 Q1 29.13Nebylo Božím záměrem, aby se příchod Ježíše Krista tak oddálil a jeho lid zůstal tolik let ve světě hříchu a zármutku. Ach, za to neseme odpovědnost my. Není-liž pravda? Kde leží ta odpovědnost? V čem jsme vinni? – V nevěře. Co však bylo v srdcích Izraelitů, co způsobilo jejich nevěru? – Egypt, Egypt, Egypt. Co tedy bylo v srdcích těchto lidí, co způsobilo tuto nevěru a toto zdráhání vůči Bohu? — Egypt, stejně jistě jako tenkrát tam u Izraele. Duchovně to, co je Egypt — svět, modlářství, temnota, což je nevěra. Slovo „nevěra“ to vše vyjadřuje. Víte, že samotné slovo „Egypt“ je symbolem temnoty.

TAM1897 Q1 29.14Podívejte se znovu na tento úryvek:

TAM1897 Q1 29.15Kdyby všichni, kdo se aktivně účastnili adventního hnutí v roce 1844, přijali a v moci Ducha svatého zvěstovali poselství třetího anděla, Pán by jejich prostřednictvím vykonal velké dílo.

TAM1897 Q1 29.16Jelikož Pán na počátku díla mocně působil skrze jejich úsilí, v čem spočívá příčina toho nedostatku? — V nedostatku Ducha svatého. Jediné, co chybí, je moc Ducha svatého. Právě ona nám dává sílu a koná mocné skutky. Je to Duch svatý; a kdyby byl přijat, „svět by zalila záplava světla“.

TAM1897 Q1 29.17To je to, co je uvedeno ve Zjevení, v osmnácté kapitole: „viděl jsem anděla sstupujícího s nebe, majícího moc velikou, a země osvícena byla od slávy jeho.“ To je přesně to samé, na co se zde poukazuje. Co zadržuje tu záplavu světla? Čeká snad ta záplava světla od té doby, aby se vylila na svět? — Ano. Co ji zadržovalo po roce 1844? — Nevěra. Co ji od té doby zadržuje? — Nevěra. Není tedy načase, abychom došli vysvobození z egyptského otroctví? Ó, zamyslete se nad tím! Poselství by bylo hlásáno v moci Ducha Svatého; Pán by jejich prostřednictvím vykonal velké dílo; svět by zalila záplava světla; obyvatelé celého světa by už dávno byli varováni, závěrečné dílo by bylo dokončeno a Kristus by už přišel, aby vykoupil svůj lid! Ó, neotálejme tedy déle! Proč bychom neměli být osvobozeni z Egypta a ze všeho, co je v tomto slově obsaženo – z duchovního Egypta? Ať je dán Duch Svatý a přinese tu mocnou sílu, aby působila pro hříšníky; ať ta záplava světla osvětlí svět; ať je svět varován; ať přijde Kristus; ať jsme vykoupeni z tohoto světa hříchu a utrpení.

TAM1897 Q1 30.1Nyní vidíte, jaká je dosavadní situace. Egyptská temnota a otroctví na nás ležely po všechny ty roky, stejně jistě jako ležely na Izraeli poté, co překročili Rudé moře, a zatímco byli na poušti. A Bůh nabídl, že i tento lid nasytí chlebem z nebe – chlebem, který schvaluje, chlebem, který jim může dát a který vytvoří takové podmínky, aby je mohl obdařit každým duchovním požehnáním. Ale zde i nyní mnozí říkají: „Ach, naše duše se štítí tohoto lehkého chleba. Vraťme se do Egypta, kde můžeme mít cibuli, pórek a česnek. Jestliže je to zdravotní reforma, tak o ni nestojím.“ Kde jsme to byli? Dovolíme Pánu, aby nás nasytil? Přijmeme jídelní lístek od Boha? Nebo budeme toužit po pórku, cibuli a česneku a po egyptských masových hrncích? To je ta otázka.

TAM1897 Q1 30.2Nyní jste se shodli, že taková je situace, že egyptské otroctví je příčinou toho všeho a že nevěra je příčinou egyptského otroctví. Souhlasili jste, že nyní nemusíme, stejně jako ostatní nemuseli, déle čekat na vysvobození z egyptského otroctví. Nyní se na chvíli zamyslíme nad tím, jak k tomuto vysvobození dojde; a klíč k tomu je v těchto slovech: „tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy.“

TAM1897 Q1 30.3Obraťme se k Božím přikázáním a podívejme se na ně na chvíli ve dvacáté kapitole knihy Exodus. Kdybychom potřebovali ještě nějaký další důkaz, že jsme stále pod vlivem egyptského otroctví, pak je tato věc jistě vrcholem, který tento důkaz potvrzuje. Až donedávna jsme vy ani já nikdy neviděli výtisk Desatera přikázání vydaný Církví adventistů sedmého dne, který by obsahoval všech deset přikázání. Já jsem ho až do nedávna neviděl. A přece jsme mluvili o dodržování přikázání; kázali jsme ostatním lidem o přikázáních; poukazovali jsme na to, jak Řím změnil přikázání, vynechal čtvrté a rozdělil desáté, zatímco my sami jsme z našich vydaných výtisků přikázání, nebo z těch, které jsme koupili a které vydal někdo jiný, část přikázání sami vynechali.

TAM1897 Q1 30.4Bůh vyhlásil svůj zákon z nebe. Řekl snad více, než k přikázáním patří? Mluvil snad příliš? Řekl snad více, než bylo třeba? — Ne; neboť zákon byl dokonalý a nebylo co přidat, když přestal mluvit. Nuže, jelikož nebylo co přidat, když přestal mluvit, začal snad dříve, než bylo třeba? Jelikož nebylo co přidat, když přestal mluvit, existuje snad něco předtím, než začal mluvit přímo k nám pro naše dobro? Jinými slovy, řekl snad o slovo více, nebo o slovo méně? — Ne! Ne! Ne!

TAM1897 Q1 30.5Podívejme se tedy, co řekl. Tady to je: „I mluvil Bůh všecka slova tato, řka: … Nebudeš míti bohů jiných přede mnou.“ Začíná právě tam? Začíná mluvit slovy: „Nebudeš míti bohů jiných přede mnou“? — Ne. Začali jste tam? Víte, že ano. Nuže, pokud Bůh tam nezačal a vy a já tam začínáme, nevynecháváme snad něco, co řekl, co je také podstatné pro naše dobro? Kde tedy začal? Přečtěte si to. „I mluvil Bůh všecka slova tato, řka: Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, z domu služby. Nebudeš míti bohů jiných přede mnou.“

TAM1897 Q1 30.6Nevidíte, že jsme vynechali právě to, co ukazuje vysvobození z egyptského otroctví? A proč jsme to vynechali? Ach, protože jsme se domnívali, že jsme z Egypta vysvobozeni nebyli – a tak tomu je. Domnívali jsme se, že jsme nikdy nebyli vyvedeni z egyptské země – a kvůli naší nevěře tomu tak je. Mysleli jsme si: „žádnému jsme nesloužili nikdy.“ Ale byli jsme. Byli jsme v otroctví sami sobě, moci hříchu – duchovnímu Egyptu. Ale dnes večer je tu vysvobození z egyptského otroctví a Bůh volá vás i mě k tomuto vysvobození z egyptského otroctví. A dnes večer k vám i ke mně promlouvá hlasem hřmícím jako kdysi ze Sinaje, hlasem, v němž zní spasení Ježíše Krista: „Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, z domu služby.“ Vyjdete? Připustíte, že vás vysvobodil z egyptské země? Z domu otroctví? Pokud ne, proč ne?

TAM1897 Q1 30.7Naši nepřátelé nám to předhazují: „Ach, ta přikázání nejsou pro mě. Já jsem nikdy nebyl vyveden z Egypta.“ Nepřátelé Božího zákona, nepřátelé Božího spasení, vám to předhazují. Řekli to mně – nám všem –, že ten zákon není závazný pro nikoho kromě Židů, protože nikdo kromě Židů nebyl nikdy vysvobozen z egyptského otroctví. Říkají: „Ach, to mi nemusíte kázat, já jsem nikdy nebyl vyveden z Egypta.“ To je samozřejmě pravda; ale to jim nedělá žádnou čest. Vy a já máme stát jako ti, kteří byli vykoupeni z egyptského otroctví, a na to odpovědět: „Díky Pánu, já jsem byl vyveden z Egypta; a ty, můj ubohý, opuštěný bratře, pokud nebudeš vysvobozen z Egypta, zahyneš v egyptské zkaženosti.“

TAM1897 Q1 30.8Samozřejmě nikdo nemůže dodržovat ten zákon, dokud je v Egyptě. Oni to nedokázali. Bůh je vysvobodil z Egypta, aby mohli dodržovat zákon. Být v Egyptě znamená být v hříchu, a žádný člověk nemůže v hříchu dodržovat Boží zákon; neboť hřích sám o sobě je porušením zákona. Samozřejmě nemůžete dodržovat přikázání, dokud jste v Egyptě. Nemůžete; já také ne. Ať nás však Pán vysvobodí, a teprve pak budeme moci dodržovat přikázání, a ne dříve. Pán to věděl dost dobře; proto, když chtěl, aby faraón propustil syny Izraele, řekl: „Propusť lid můj, ať mi slouží.“ Samozřejmě nemohli sloužit Bohu v Egyptě. Chtěl, aby byli vysvobozeni, a to nejen tělesně, ale i duchovně. A pak, když jim dal svůj zákon, aby jej dodržovali, první věc, kterou jim řekl, byla: „Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, z domu služby“, aby jej mohli dodržovat.

TAM1897 Q1 31.1Co je to vlastně za zákon? — Duchovní zákon. „Víme zajisté, že Zákon jest duchovní.“ Co je tedy tím Egyptem v prvním verši zákona? — Je to duchovní Egypt. „Zákon jest duchovní.“ Egypt, o kterém se v zákoně mluví, je tedy duchovní Egypt, a pro vás i pro mě to znamená vysvobození z duchovního Egypta, což je vysvobození z otroctví hříchu.

TAM1897 Q1 31.2S. H. Lane.—Myslíte si, že byli na chvíli duchovně pryč z Egypta?

TAM1897 Q1 31.3Těžko říct. Mojžíš samozřejmě vždy byl, Kálef také vždy, Jozue rovněž vždy.

TAM1897 Q1 31.4E. J. Waggoner.—Těch sedmdesát starších vidělo Boha.

TAM1897 Q1 31.5Ano; viděli Boha. Je však těžké říci, zda byl lid mimo Egypt. Mojžíš byl mimo něj vždy. I když byl ve fyzickém Egyptě, duchovně z něj byl venku. Kálef a Jozue byli duchovně vždy mimo Egypt. V triumfální písni u Rudého moře byl, jak se domnívám, celý lid duchovně mimo Egypt, kdyby se toho pevně drželi. Jak řekl Pán: „Kéž by můj lid naslouchal mému hlasu a chodil podle mých zákonů, pak bych rychle podmanil jejich nepřátele pod ně.“ Ale když byla jejich víra podrobena zkoušce, hned při prvním kroku, který učinili, když byli v Maře, kde byla hořká voda, svou víru zahodili a přáli si, aby byli zase zpátky v Egyptě. Když se dostaneme do hořké situace, budeme to brát jako důkaz, že nás Pán opustil? — Ne; děkujme Pánu, že ta hořká zkušenost je pro naše dobro a že Bůh je schopen proměnit hořké ve sladké.

TAM1897 Q1 31.6(Hlas) Promiňte, bratře Jonesi, ale je tu jeden verš – dvacátý sedmý verš jedenácté kapitoly Listu Židům –, který ukazuje, že Mojžíš se od Egypta odvrátil právě tam v Egyptě.

TAM1897 Q1 31.7Jistě. Takže zatímco tělesně byl v Egyptě, duchovně byl mimo Egypt.

TAM1897 Q1 31.8E. J. Waggoner.—Vykoupení, pravím, Hospodinovi … přijdou na Sion s prozpěvováním.

TAM1897 Q1 31.9Ano: a kdyby pokračovali ve zpívání Mojžíšovy písně a ve víře, s jakou ji tehdy zpívali, pokračovali by v zpívání až do té země. A právě to si Bůh přeje, abychom měli na paměti. Chce, abychom svá srdce upřeli na tu dobrou zemi; a pak, když tam budou naše srdce, bude tam i touha našich životů. A pak Bůh může brzy naplnit naše životy radostí z té požehnané země. A to znamená: Bůh s námi.

TAM1897 Q1 31.10Dobře víte, že i nyní, místo aby naše srdce bylo v té zemi, je tady, v této zemi. Pro některé z našich vlastních lidí se žádost, aby se člověk oddělil od této země, jeví jako zrada. Požádat člověka, aby se oddělil od této země, odešel do té země a nechal úřady a politiku tohoto národa na pokoji, se jim jeví téměř jako nátlak. Ti lidé jsou v Egyptě, ale Bůh je z Egypta povolal, aby upřeli svá srdce na tu lepší zemi, vložili tam veškerou svou lásku a pracovali pro tu zemi s veškerou energií svého bytí; aby proudy radosti a slávy z té země mohly proudit do jejich srdcí; aby celý svět a celý vesmír věděly, že Bůh je vskutku jejich Bůh. Až se tak stane, potrvá jen krátkou dobu, než bude dílo dokonáno a Pán přijde.

TAM1897 Q1 31.11Když byli Izraelité u Rudého moře, projevila se tam Boží moc, která ohromila národy natolik, že když zvědové vstoupili do země, Rahab řekla: „Strach a hrůza z vás vládnou po celé zemi, neboť jsme slyšeli, co pro vás Bůh učinil, a srdce lidu se roztavila.“ To je pravda. Ještě jedna myšlenka ohledně duchovního Egypta: O Ježíši je psáno: „Z Egypta povolal jsem Syna svého.“ Proč je to o Ježíši napsáno? Proč Ježíš odešel do Egypta? Proč byl odvezen do Egypta? Mohl uniknout masakru dětí, které byly zabity v Betlémě, kdyby se vzdálil jen kousek od toho místa, a nemusel by jít zdaleka tak daleko až do Egypta. Když vyšel Herodův rozkaz, nebyly zabity všechny malé děti v Palestině. Týkalo se to pouze Betléma, jeho okolí a předměstí. Betlém byl jen šest mil od Jeruzaléma a děti v Jeruzalémě zabity nebyly; Pán tedy mohl uniknout, kdyby byl odvezen o deset či dvanáct mil dál.

TAM1897 Q1 31.12Proč byl tedy odvezen do Egypta? — Aby se naplnilo, co je psáno: „Z Egypta jsem povolal svého syna.“ On byl námi; vámi i mnou. On byl námi; a tak jako se Bůh setkal se svým lidem v Egyptě a vyvedl ho ven, tak i náš Spasitel přišel tam, kde jsme my, byl takový, jací jsme my, a byl povolán z Egypta, čímž ukázal, že kdokoli chce být takový, jaký je on, musí rovněž vyjít z Egypta. On byl Synem Božím a byl povolán z Egypta, čímž ukázal, že všichni, kdo chtějí být syny Božími, musí také vyjít z Egypta; neboť o všech je napsáno stejně jako o něm: „Z Egypta povolal jsem Syna svého.“ Jste synem Božím? „Z Egypta jsem povolal svého syna.“

TAM1897 Q1 31.13Před chvílí jsme viděli, že musíme být vyvedeni z Egypta, abychom mohli zachovávat Boží přikázání. Nyní vidíme, že abychom mohli následovat Ježíše, musíme být povoláni z Egypta. Dodržování Božích přikázání vyžaduje, abychom byli vyvedeni z Egypta; víra v Ježíše rovněž vyžaduje, abychom byli vyvedeni z Egypta. A obojí je vyjádřeno ve Zjevení 14:12: „tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy.“

TAM1897 Q1 32.1Vidíte tedy, že od začátku do konce existuje duchovní Egypt; a celý plán spasení spočívá jednoduše v osvobození z egyptského otroctví Boží mocí; jde o povolání z Egypta do slavné svobody Božích synů. Vyjdeme tedy z Egypta, abychom mohli skutečně sloužit Pánu? Dosáhneme toho, abychom mohli v pravdě zachovávat Boží přikázání a víru Ježíšovu? Co máme dělat? Máme z této konference odejít stále v Egyptě? Máme zůstat na této konferenci a zůstat v Egyptě? Ó, nemáme být zcela osvobozeni z Egypta a ze všeho, co toto slovo zahrnuje?

TAM1897 Q1 32.2Osvobození je pro nás zdarma, je nám dáno. Ó, ať se tedy každé srdce otevře, každá duše se obrátí k Bohu a hledá ho skrze vyznání hříchů, abychom byli osvobozeni z temnoty; a abychom tak ještě před ukončením konference byli uvedeni do slavného světla a svobody Božích synů; neboť: „Z Egypta povolal jsem Syna svého.“ Na to on čeká. Necháme ho čekat? A až to přijde, toto slovo se naplní; poselství třetího anděla bude zvěstováno v moci Ducha svatého; Pán bude mocně působit skrze naše úsilí; na svět se vylije záplava světla; brzy budou obyvatelé světa varováni; závěrečné dílo bude dokončeno; a Kristus přijde, aby vykoupil svůj lid. Ó, myslím si, že jsme blíže k času, kdy nás Bůh vysvobodí, než jsme si kdy dokázali představit. Boží vysvobození je nám tak blízko! Vstoupíme do té země? Izrael selhal, protože nevěřil. Neviděl v jeho zaslíbeních podivuhodné věci. Tato zaslíbení jsou nyní určena nám. Mají být pro vás a pro mě stejně skutečná, jako byla pro něj, když je dal Izraeli, pro nějž však skutečná nebyla.

TAM1897 Q1 32.3Víte, že je psáno:—

TAM1897 Q1 32.4A viděl jsem jako moře sklené, smíšené s ohněm, a ty, kteříž zvítězili nad šelmou a obrazem jejím a nad charakterem jejím i nad počtem jména jejího, ani stojí nad tím mořem skleným, majíce harfy Boží. A zpívají píseň Mojžíše, služebníka Božího.

TAM1897 Q1 32.5Ach, ale píseň Mojžíše, služebníka Božího, byla písní osvobození z egyptského otroctví; a ti, kteří zvítězili nad šelmou a jejím jménem a jejím obrazem a číslem jejího jména – z čeho jsou osvobozeni? – Jsou osvobozeni z egyptského otroctví, stejně jistě jako byl Mojžíš. A zpívají píseň Mojžíšovu, protože i oni jsou osvobozeni z egyptského otroctví. Bible je toho plná. Duchovně jsme byli v Egyptě, a ó, kéž nás Bůh z něj vysvobodí. Tehdy budeme zpívat tuto píseň Pánu:—

TAM1897 Q1 32.6Zpívati budu Hospodinu, neboť jest slavně zveleben; koně i s jezdcem uvrhl do moře. Síla má a píseň jest Hospodin, nebo vysvobodil mne. Onť jest Bůh můj silný, protož stánek vzdělám jemu.

TAM1897 Q1 32.7Uděláte to? Uděláte to? přebývati budu v nich, a procházeti se, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem.

TAM1897 Q1 32.8A protož vyjdětež z prostředku jejich a oddělte se od nich, praví Pán; a nečistého se nedotýkejte, a já přijmu vás. A budu vám za Otce, a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohoucí.

TAM1897 Q1 32.9Ale: „Z Egypta povolal jsem Syna svého.“

TAM1897 Q1 32.10[On je] Bůh otce mého, protož vyvyšovati ho budu. Hospodin jest udatný bojovník, Hospodin jméno jeho. Vozy Faraonovy i vojsko jeho uvrhl do moře; a nejpřednější hejtmané jeho ztopeni jsou v moři Rudém. Propasti přikryly je; vpadli do hlubiny jako kámen. Pravice tvá, Hospodine, zvelebena jest v síle, pravice tvá, ó Hospodine, potřela nepřítele. A ve mnohé vyvýšenosti své podvrátil jsi povstávající proti tobě; pustils hněv svůj, kterýžto sežral je jako strniště. A duchem chřípí tvých shromážděny jsou vody, stály tekuté vody jako hromada, ssedly se propasti u prostřed moře. Řekl nepřítel: Honiti budu, dohoním se, budu děliti loupeže, nasytí se jimi duše má, vytrhnu meč svůj, zahladí je ruka má. Povanul jsi větrem svým, i přikrylo je moře; pohlceni jsou jako olovo v prudkých vodách. Kdo podobný tobě mezi silnými, ó Hospodine? Kdo jest tak, jako ty, velebný v svatosti, hrozný v chvalách, činící divy? Vztáhls pravici svou, i požřela je země. Zprovodíš v milosrdenství svém lid tento, kterýž jsi vykoupil.

TAM1897 Q1 32.11Tak je psáno: „Zprovodíš … lid tento, kterýž jsi vykoupil.“ Vykoupil vás? Vykoupeni z čeho? — Vykoupeni z hříchu. A hřích je duchovní Egypt.

TAM1897 Q1 32.12laskavě povedeš jej v síle své k příbytku svatosti své. [Ať tak učiní.] Uslyší lidé, bouřiti se budou.

TAM1897 Q1 32.13Nastal čas zazpívat Mojžíšovu píseň. Zazpíváme ji? Ale nezazpíváme ji v Egyptě. Nemůžete ji zazpívat, pokud jste v Egyptě, protože oni ji nemohli zazpívat, dokud nebyli vysvobozeni z Egypta.

TAM1897 Q1 32.14Uslyší lidé, bouřiti se budou; bolest zachvátí obyvatele Filistinské. Tedy zkormoucena budou knížata Idumejská, silné Moábské podejme strach, rozplynou se všickni obyvatelé Kananejští. Připadne na ně strach a lekání, pro velikost ramene tvého; mlčeti budou jako kámen, dokudž nepřejde lid tvůj, ó Hospodine, dokudž nepřejde lid ten, kteréhožs sobě dobyl. Uvedeš je.

TAM1897 Q1 32.15Koho přivede? Co na to říkáte? Koho přivede Pán do svého příbytku? Vás? Vyšli jste už z Egypta? „Z Egypta povolal jsem Syna svého.“ „štípíš je na hoře dědictví svého, na místě, kteréž jsi k příbytku svému připravil, Hospodine.“ Pak tam budeme bydlet s Pánem a tak budeme navždy s Pánem.

TAM1897 Q1 33.1v svatyni, kterouž utvrdí ruce tvé, Pane. Hospodin kralovati bude na věky věků. Nebo vešli koni Faraonovi s vozy jeho i s jezdci jeho do moře, a obrátil na ně Hospodin vody mořské, synové pak Izraelští šli po suše u prostřed moře. I vzala Maria prorokyně, sestra Aronova, buben v ruku svou, a vyšly za ní všecky ženy s bubny a s píšťalami. I odpovídala jim Maria: Zpívejte Hospodinu, poněvadž slavně zveleben jest; koně i s jezdcem uvrhl do moře.

TAM1897 Q1 33.2„Z Egypta jsem vás povolal,“ praví Pán, a z Egypta jsme vyšli. Nyní říká: ‚Já jsem váš Bůh a vy jste můj lid.‘ ‚Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, z domu služby;‘ a „Z Egypta povolal jsem Syna svého.“ A právě to dnes znamená, když se říká: Zde jsou, zde jsou – „ZDE JSOU ti, kteří zachovávají Boží přikázání a víru Ježíšovu.“

TAM1897 Q1 33.3Sbor zpívá:—