Věda o spasení. – Č. 2
TAM1897 D 59.2Kázání pronesené v neděli večer 14. února 1897 Otištěno v denních bulletinech Generální konference ze dne 17. února 1897, sv. 1, č. 4, str. 59–64 a ze dne 18. února 1897, sv. 1, č. 5, str. 65–66.
TAM1897 D 59.3Ještě pár slov k vysvětlení, než dnes večer začneme s výkladem: Mnozí z vás si jistě kladli otázku, zda vše, co bylo řečeno minulý večer, obstojí při bližším zkoumání. Obstojí. Nemluvil jsem jen tak do větru. Je pravda, že jsem nešel do všech detailů, ale až si přečtete tištěnou verzi, zamyslete se nad tím, co jsem říkal, a uvidíte, že je to pravda. Když jsem řekl, že sněženka je v rovnováze se Zemí a Země je v rovnováze se sněženkou, pak pokud na Zemi dopadne meteor o hmotnosti několika tun, není gravitace větší než předtím? A nezničilo by to rovnováhu mezi květinou a Zemí? — Ne; protože s tou květinou není v rovnováze pouze Země, ale celý vesmír. Vzpomínáte si, že při studiu zákona gravitace zní vědecké tvrzení takto: Každá částice hmoty ve vesmíru je přitahována každou jinou částicí, takže nejen Země, ale i vesmír je v rovnováze s potřebami květin; pád meteoritu by tedy nezvýšil gravitaci vesmíru.
TAM1897 D 59.4Na úvod jen pár slov k vysvětlení: Kdybych v minulé lekci hovořil na téma „Věda v Bibli“ nebo „Věda a Bible“, podrobněji bych rozebral, co gravitace je a co není, podle vědeckého pojetí tohoto pojmu. O tom jsem však nemluvil; vše, co jsem minulý večer zamýšlel, bylo uvést skutečnost objevu zákona gravitace a teorii tohoto zákona. Od Newtonových časů došlo ke změnám v pohledu na teorii tohoto zákona; to však na samotný zákon nemá vliv.
TAM1897 D 60.1Přísně vzato, gravitace vůbec není zákonem, ale jednoduše Boží mocí. Ve skutečnosti neexistují žádné „přírodní zákony“. Zákony přírody jsou pouze Božími zvyky. Vše, čím zákon gravitace je, je Boží zvyk; projev Boží moci. Ale jelikož jsem nehovořil o tom, čím ve skutečnosti je, použil jsem tyto pojmy v obecně přijímaném smyslu a pouze proto, abych jej popsal jako to, čím je udržována rovnováha vesmíru.
TAM1897 D 60.2Dnes večer přečtu další definici vědy. I tato pochází od jednoho z předních uznávaných vědců světa: „Věda je nejpřesnější poznání, jaké máme o jakémkoli předmětu.“ Slovo „věda“ doslovně znamená poznání. Definice, kterou jsme měli onehdy večer, je správná. Je to produkt myšlení. Rovněž je zcela dostačující definovat ji jako nejpřesnější poznání, jaké o daném předmětu máme.
TAM1897 D 60.3Nyní se vraťme ke dvěma bodům, které jsme probírali v předchozí lekci. Kde bylo možné najít nejpřesnější poznání ohledně rozdílu v jasu hvězd, a to sedmnáct set let předtím, než to věda objevila? — V Bibli. Kde tedy bylo možné najít pravou vědu o tomto tématu? — V Bibli. — Kde bylo možné najít nejpřesnější poznání o rovnováze vesmíru již dva a půl tisíce let předtím, než byla objevena? — V Bibli. Jaká byla tedy nejvědečtější kniha na světě, pokud jde o tuto vědu? — Bible. Mějte stále na paměti, že nemluvím o vědě a Bibli. Mluvím o vědě o spasení. A i když se může hovořit o jiných vědách, je to pouze v neoddělitelné souvislosti s touto hlavní vědou. Jde o to, abychom vy i já poznali na základě všech důkazů, které dokážeme shromáždit během těchto dvou hodin studia: že spasení je věda, že je to nejvyšší věda ve vesmíru, že si nejvíce zaslouží naše studium a že jednáme vědecky, když jí věnujeme své hlavní studium, a to celou duší.
TAM1897 D 60.4Bible tedy není pojednáním o žádné jiné vědě než o vědě o spasení. Je to soustavné pojednání o tomto tématu. Bible zmiňuje i jiné vědy; v Bibli však nenajdeme žádná pojednání o žádné jiné vědě. O jiných vědách se zmiňuje, jako například v 1. listu Korinťanům a v Izaiášovi; proč jsou na těchto místech zmíněny – aby se uvedla nějaká vědecká skutečnost? — Ne; ale aby nám pomohly lépe pochopit vědu o spasení. Proč je ta astronomická pravda uvedena v 1. Korinťanům 15:41? Jaký je účel výroku: „hvězda od hvězdy dělí se v slávě?“ Hned na to navazuje: „Tak i vzkříšení z mrtvých. … Rozsívá se nesličné, vstane slavné; rozsívá se nemocné, vstane mocné.“ Stejně jako se jedna hvězda liší od druhé ve slávě, tak je tomu i se vzkříšením. Vidíte tedy, že účelem uvedení tohoto vědeckého faktu je ilustrovat určitý bod ve vědě o spasení, aby nám to pomohlo lépe pochopit pravdu v této vědě.
TAM1897 D 60.5Proč Izaiáš do svého výkladu vnesl toto tvrzení o gravitaci? Podívejme se o něco dále v této kapitole a uvidíme. Přečtu ten verš a poté ještě jeden na konci myšlenky, kterou rozvíjí. „Kdo změřil hrstí svou vody?“ „K komu tedy připodobníte mne, abych podobný byl jemu, praví Svatý? Pozdvihněte zhůru očí svých, a vizte, kdo to stvořil? Kdo vyvodí v počtu vojsko jejich, a všeho toho zejména povolává? Vedlé množství síly a veliké moci ani jedno z nich nehyne.“ Izaiáš 40:25, 26.
TAM1897 D 60.6Ani jedno neunikne jeho pozornosti a vše je vyváženo podle potřeb každé malé květinky, která roste na poli. Proč však na to upoutává naši pozornost a zmiňuje to právě zde ve svém kázání? — Ne proto, aby uvedl vědecký fakt, ale aby upoutal pozornost všech lidí na vědu o spasení. Co z toho vyvozuje? Máme o tom všem uvažovat a zamyslet se nad tím, co to všechno způsobilo? A pak čtu dál: „Pročež tedy říkáš, Jákobe, a mluvíš, Izraeli: Skrytať jest cesta má před Hospodinem, a pře má před Boha mého nepřichází?“ Izaiáš 40:27.
TAM1897 D 60.7Když Bůh věnuje tolik péče květině, která roste u našich nohou, není skrytá ani zapomenutá; jak tedy můžeš říkat, že jsi skryt před Pánem a že tvůj soud pominul a že se o tebe již nestará? Vidíte tedy, že v každém případě je vědecká pravda zapojena, aby nám všem ilustrovala vědu o spasení.
TAM1897 D 61.1Ještě jedna myšlenka: Když tito autoři toto pochopili, bylo to skrze zjevení. Samozřejmě tyto věci nezískali z žádného vědeckého bádání, jaké tento svět znal. Pán zjevoval svou hlavní vědu, vědu o spasení; a povolal ostatní vědy, aby to ilustrovaly. Která ze všech věd je tedy pro Pána nejdůležitější? — Jistě spasení. Když Pán použil ostatní vědy pouze k ilustraci tohoto, je naprosto zřejmé, že tuto vědu považuje za důležitější než ostatní.
TAM1897 D 61.2To však není vše. Jeden muž zmíněný v Bibli byl důkladně zběhlý ve všeobecné vědě — ve všech přírodních vědách tohoto světa. Chci, abyste si uvědomili, že existoval člověk, který byl důkladně zběhlý ve vědách, jimž se dnes ve světě přikládá taková důležitost. A chci, abyste si všimli, co k tomu všemu říká. Zde je biblický verš:—
TAM1897 D 61.3Nadto dal Bůh moudrost Šalomounovi a prozřetelnost velikou náramně, a širokost mysli, jako jest písku na břehu mořském. Nebo větší byla moudrost Šalomounova, než moudrost všech národů východních, a než všeliká moudrost Egyptských. Nýbrž moudřejší byl nad všecky lidi, až i nad Etana Ezrachitského, též nad Hémana, a Kalkole i Darda, syny Máchol, a rozneslo se jméno jeho po všech národech vůkol. Složil také tři tisíce přísloví, a písniček jeho bylo tisíc a pět. Vypsal též i o stromích, počna od cedru, kterýž jest na Libánu, až do mchu, kterýž roste na zdi; psal i o hovadech a o ptácích, a zeměplazích a o rybách. 1. Královská 4:29–33.
TAM1897 D 61.4Mluvil o stromech, od cedru, který roste na Libánu, až po yzop, který vyrůstá ze zdi. Jak se tomu říká ve vědě? — Botanika. Rozuměl botanice lépe než kdokoli jiný na světě.
TAM1897 D 61.5Mluvil také o zvířatech. Jaký by byl vědecký termín, kdyby se to tam uvedlo dnes? — Zoologie. Šalomoun rozuměl zoologii lépe než kdokoli, kdo dnes žije na světě. Učil ji; neboť se píše, že mluvil o všech těchto věcech. Učil tyto vědy.
TAM1897 D 61.6„A o ptácích.“ Jaká je to věda? — Ornitologie. Šalomoun tedy vyučoval botaniku, zoologii a ornitologii.
TAM1897 D 61.7Co dál? — „A o plazících se tvorech.“ Jaká je to věda? — Entomologie.
TAM1897 D 61.8„A o rybách.“ O jakou vědu se tu jedná? — Ichtyologie.
TAM1897 D 61.9Lidé, kteří čtou tento úryvek z Písma, obvykle nepovažují Šalomouna za všestranného vědce. Kdyby se však řeklo, že Šalomoun hovořil o botanice, zoologii, ornitologii, entomologii a ichtyologii, hned by řekli: „Jaký to byl úžasný člověk, ten Šalomoun!“ Ale pak by to nebylo ani o trochu úžasnější, než je tomu nyní; neboť to vše se tam skutečně píše.
TAM1897 D 61.10Čtu to proto, abyste viděli, že Šalomoun něco věděl o vědě, a to nejen něco, ale o všech těchto vědách více, než kdy kterýkoli jiný člověk věděl o kterékoli z nich.
TAM1897 D 61.11Ačkoli však tak důkladně rozuměl všem těmto vědám a vyučoval je všechny, říká toto: „Summa všeho, což jsi slyšel“; shrnutí všeho, co bylo řečeno, zní: „Boha se boj, a přikázaní jeho ostříhej, nebo na tom všecko člověku záleží. Poněvadž všeliký skutek Bůh přivede na soud, i každou věc tajnou, buďto dobrou, buďto zlou.“
TAM1897 D 61.12Co podle jeho názoru mělo přednost před všemi ostatními vědami dohromady? — Boží spasení.
TAM1897 D 61.13Andělé rozumějí všem vědám, přesto však považují spasení za hodnější svého studia než všechny ostatní vědy dohromady. I proroci je považovali za hodnější; a ostatní vědy používali jako prostředek k lepšímu pochopení spasení. A zde je člověk, který rozuměl ostatním vědám, a říká, že věda o spasení převyšuje je všechny. Nyní chci, abyste viděli, že sám Bůh ze své strany, nezávisle na nich všech, to považuje právě tak.
TAM1897 D 61.14Podívejte se: Právě jsme četli, že Šalomoun učil všechny tyto vědy. Kolik z těchto učení máme zapsáno ke studiu? — Ani jedno. Bůh nám nepřinesl žádný záznam ani zprávu o Šalomounově výuce botaniky. Nepřinesl nám ani nezaznamenal jedinou lekci, kterou Šalomoun kdy učil v zoologii nebo v jakékoli jiné z těchto věd. Ale opakovaně nám přinášel lekce od Šalomouna, stejně jako od všech ostatních, o vědě o spasení. Pokud tedy považujeme anděly za ty, kteří vyjadřují pouze andělský názor; proroky za ty, kteří vyjadřují pouze prorocký názor, a Šalomouna za toho, kdo vyjadřuje pouze názor univerzálního vědce; jaký je tedy Boží názor? — Je to ten, že spasení má pro vás i pro mě větší hodnotu a je hodnější našeho studia než všechny tyto ostatní vědy, jejichž poznání sám dal.
TAM1897 D 61.15Tato věda, kterou Šalomoun chápal a učil, nebyla taková, jakou známe u Huxleyho, Darwina a dalších vědců této doby. S přirozenou myslí se člověk může ponořit do přírodních věd a učinit mnoho objevů. A ačkoli nejsou vždy správné, mohou přesto odhalit některé body, které jsou pravdivé. Ale to nebyl Šalomounův způsob. Bůh dal Šalomounovi moudrost, takže do toho všeho nahlížel ve světle Božím. O tom všem hovořil z Boží moudrosti. Věda, kterou Šalomoun učil, byla tedy Boží vědou. Botanika, kterou učil, byla pravá, božská botanika. Zoologie, kterou učil, byla božská zoologie. Ve všech těchto věcech šlo o Boží pohledy, Boží pravdu, Boží vědu. Nebyla to věda falešně nazývaná vědou.
TAM1897 D 62.1Nuže, když to byla Boží věda a sama o sobě božská, proč nám Pán nedal to všechno? Proč nedal světu Šalomounovo pojednání o botanice a o všech těch ostatních oborech? — Existuje pro to důvod; a tím je, že to není to, co svět potřebuje v první řadě.
TAM1897 D 62.2Člověk by mohl mít všechno tohle, mohl by tomu všemu rozumět, jako tomu rozuměl Šalomoun. K čemu by mu to však bylo, kdyby neměl především vědu o spasení? Šalomoun to všechno měl; když však odvrátil své srdce od Boha, od vědy o spasení a od jejího studování z celého srdce, k čemu mu bylo jeho poznání ostatních věd? Do jaké míry ho to dokázalo uchránit před hříchem? Jakou moc v sobě to mělo, aby ho uchránilo před jeho přirozeným já a před ďábelstvím a zkažeností, která v něm byla?
TAM1897 D 62.3Víte, že když odvrátil své srdce od Boží vědy, od vědy o spasení, ačkoli měl všechny ostatní, byl stejně špatný, stejně zlý, stejně zcela pohlcen modlářstvím a vším bezbožným, jako by neznal ani základy čehokoli.
TAM1897 D 62.4Tak můžeme vidět, proč Pán člověku nezachoval veškeré poznání. Představme si, že by ho měli všechno, jako ho měl Šalomoun, a mohli by ho učit tak, jak ho učil Šalomoun. Se srdcem, které se nevzdalo Bohu, s duší, která není spasena, k čemu by jim bylo poznání? Nemohlo by je zadržet před žádnou zlou a zkaženou věcí, která je v lidském srdci.
TAM1897 D 62.5Tyto vědy nejsou v první řadě tím, co svět dnes potřebuje. Srdce potřebuje být očištěno, duše potřebuje být spasena, celý charakter přebudován, mysl proměněna do samotného obrazu a slávy Boží, aby život odrážel jeho spravedlnost a zjevoval poznání samotného Boha celému světu. I kdybychom měli vše, co nám všechny vědy mohou dát, bez spasení to k ničemu nebude; neboť za chvíli už z toho nebudeme mít vůbec nic. O tom stojí za to dnes přemýšlet, při všech našich studiích, čtení a bádání.
TAM1897 D 62.6Je tu ještě jedna věc: Bůh chce, abyste vy i já, všichni lidé, správně uvažovali o každém tématu, s nímž má něco společného. Dnes existují lidé, kteří uvažují o všech těchto vědeckých tématech, ale neuvažují správně. Dojdou tak daleko, že pro Boha nenajdou vůbec žádné místo. A člověk bez Boha, bez vedení Božího myšlení, Boží mysli, není schopen správně uvažovat ani o těchto dalších tématech. Mysl však není správná, dokud není obnovena k obrazu Toho, kdo ji stvořil. Mysl má být proměněna, obnovena. Máme mít úplně jinou mysl. Každá myšlenka má být uvedena do poslušnosti, do podřízenosti Kristu.
TAM1897 D 62.7To je dílo spasení. Je to obnovení Božího obrazu v duši; přivést mysl do stavu, kdy bude pouhým odrazem, zářivým projevem spravedlnosti a myšlenek živého Boha. Až se to stane a Boží dílo v tomto světě bude dokončeno – až bude poznání Boha zvěstováno všem ostatním lidem –, tehdy nám Pán otevře vesmír i věčnost. Pak budou všechna tato další témata otevřena k našemu studiu a Pán nám bude moci říci: „Jděte, kam chcete, mohu vám důvěřovat. Široký vesmír je vám otevřen. Nic před vámi není skryto. Vše je vaše. Patří vám to. Jděte, kam se vám zlíbí, zůstaňte, kde se vám zlíbí, dělejte, co se vám zlíbí; mohu vám důvěřovat. Zamýšlejte se nad jakýmkoli tématem, které se vám zlíbí, ponořte se do něj tak hluboko, jak se vám zlíbí, budete to dělat správně.“
TAM1897 D 62.8Neříkám tím, že bychom měli zcela ignorovat všechny ostatní vědy, dokud se nedostaneme do onoho světa. Říkám pouze, že věda o spasení má být vedoucí při studiu všech ostatních. Nedal nám snad Pán příklad toho, jakou pozornost bychom těmto věcem měli věnovat a jak je máme využívat? Jaký je účel čtení a studia těchto dalších učebnic? — Aby nám pomohly lépe porozumět a učit věci z vědy o spasení, než kdybychom tuto znalost neměli. Tak se s nimi zachází v Bibli. Posílá nás kázat to evangelium, s nímž měly tyto ostatní vědy co do činění, a svým příkladem nám ukázal, jak je používat. Tím nám Pán ukazuje, že věda o spasení musí mít přednost před všemi ostatními vědami známými ve vesmíru.
TAM1897 D 62.9Musí mít přednost před všemi ostatními v tomto světě, a až se dostaneme do toho druhého světa, bude mít stále přednost. Až se před námi otevře věčnost a až budeme moci jít kamkoli se nám zlíbí a přemýšlet o jakémkoli tématu se nám zlíbí, obrátíme se tehdy zády ke spasení a řekneme: „To už mám vystudované“? — Ne. Víme, že je psáno, že „kříž Kristův bude vědou a písní vykoupených po všechny nekonečné věky věčnosti“. Až tedy zde dokončíme svůj studijní program, až absolvujeme a nastane čas velkolepé promoce a vstoupíme do věčnosti studia, budeme tehdy schopni porozumět této největší ze všech věd lépe než tehdy, když jsme byli v tomto světě.
TAM1897 D 63.1V předchozí lekci jsme uvedli, že použití slov „věda“ a „vědecký“ ve vztahu ke spasení není nesprávné. Spasení je věda, je vědecké. Působení Božího Ducha na mysl, proměňující mysl i celý život do podoby Ježíše Krista, od hříchu ke spravedlnosti – to je vědecká záležitost. Proto když se tím zabýváte, mějte na paměti, že nejsme ani v nejmenším nevědečtí, když z toho činíme to hlavní a všecko ve všem v každém tématu, a to vždy. Tito rádoby vědci jsou nevědečtí tím, že zanedbávají právě tuto, nejdůležitější ze všech věd.
TAM1897 D 63.2Je tu ještě jedna věc, která byla prokázána; a byla prokázána ve třech národech, které jsou vzorem ve vzdělání celého světa. Záznam o biblickém lidu, židovském lidu, Božím lidu, jak je popsán v Bibli, je údajně vzorem a zdrojem studia pro všechny, kdo se rozhodli sloužit Bohu. Řecko a Řím se svou filozofií, literaturou a zákony jsou vzorem pro mnohé z těch, kdo se hlásí k následování Bible, i pro všechny ostatní.
TAM1897 D 63.3Nyní jsme viděli, že mezi Božím lidem žil muž, který byl nejen všestranným básníkem a vědcem, ale také tvůrcem přísloví. Jeho písní bylo tisíc pět a jeho přísloví tři tisíce. Zde vidíte mistrovský rozum; a přece ten, kdo měl ve všech těchto věcech takové porozumění, takovou moudrost, ve svém životě dokázal, že veškeré takové poznání je naprosto bezmocné, pokud jde o jakékoli dobro v člověku nebo pro člověka, pokud zde není věda o spasení, která by vše řídila a udržovala rovnováhu ve spravedlnosti.
TAM1897 D 63.4Před chvílí jsem vás upozornil na skutečnost, že Bůh nám žádné z těchto vědeckých učení nepřinesl. Nyní vás upozorňuji na skutečnost, že nám přinesl záznam o životě toho muže, když se odvrátil od Boha. Přinesl nám záznam o obrovském selhání, kterého se ten muž dopustil navzdory všem těmto znalostem, když zapomněl na vědu o spasení. Proč tedy Bůh považoval za důležitější pro vás a pro mě zaznamenat celý život toho člověka poté, co se odvrátil od Boha, než aby nám předal záznam o veškerém vědeckém učení, které Šalomoun podával? Co je v myslích lidí cennější pro lidstvo? Záznam o selhání, o obrovském selhání, kterého se dopustil Šalomoun, má pro lidstvo větší hodnotu, než by mělo veškeré vědecké učení, které Šalomoun kdy vyslovil, kdyby bylo dnes sepsáno do knihy pro lidstvo; protože v tom selhání bylo celému světu ukázáno, jak naprosto marné a méně než nic je veškeré poznání všech věcí bez poznání Božího spasení.
TAM1897 D 63.5Další velký příklad vidíme u Řeků. Přirozená mysl nikdy nemůže dosáhnout vyššího, hlubšího a dokonalejšího myšlení, než jakého dosáhla mysl řecká. V tom se odráží dokonalost lidského myšlení bez Boha.
TAM1897 D 63.6Ale co jim to přineslo? To je ta otázka. Co jim přinesla jejich literatura? Co jim přinesla jejich filozofie? Co jim přineslo jejich umění? Co jim přineslo jejich náboženství? Filozofie, philo sophia – láska k moudrosti. Co byla ta moudrost? — Byla to naprostá pošetilost. Tak to říká Bůh. Co bylo jejich náboženství? — Byla to pouhá mytologie. Co bylo jejich umění? — Bůh říká, že to bylo modlářství. Vzpomínáte si na ten záznam?
TAM1897 D 63.7Slovo Boží neříká, že když Pavel procházel mezi těmi sochami a pozoroval jejich umělecké zpracování, obdivoval je. Ne, říká: „rozněcoval se v něm duch jeho, vida to město oddané býti modloslužbě.“ Co to tedy bylo? — Modlářství.
TAM1897 D 63.8Přesto i dnes muži, ženy a děti berou pozůstatky toho, co bylo pouhým modlářstvím, uctívají to, nazývají to uměním a napodobují to. Zaměřují na to svou mysl, píší o tom knihy a vyučují to a studují ve školách po celé zemi. Ale co z toho všeho může vzejít? Co z toho vzešlo mezi samotnými Řeky? Víte, co to pro ně znamenalo. Nemusím to opakovat — literatura, umění, právo, filozofie, všechny tyto věci. Řím převzal svou filozofii z Řecka více, než že by ji vytvořil sám, ale literatura tam je. A co to přineslo Římanům? — Totéž, co přineslo ostatním, jenže je to, pokud to bylo možné, udělalo ještě horšími, než byli ostatní. V celém Řecku, pokud jsem to mohl pozorovat, jsem všude viděl, že Řekové měli k ženě dostatek úcty na to, aby každou její sochu, kterou vytesali, náležitě zahalili. Muž je samozřejmě vždy nahý; ale když se dostaneme do Itálie, ta úcta je pryč a všichni jsou zcela bez jakéhokoli oděvu. Ve většině případů je oděv zcela pryč; a mimochodem, dnešní umělecká dokonalost, kterou uctívají ti, kdo jezdí do Říma a studují tam umění, spočívá pouze v nahých ženských postavách, a to přece není umění, když je to tak provedeno; a přesto se to stalo uměleckou dokonalostí, je to všude napodobováno a jeho nedokonalosti se kopírují pokaždé.
TAM1897 D 64.1Chci položit otázku. Kdo z vás kdy viděl pár lidských nohou od kolen dolů? Když tu tak stojím, váha mého těla spočívá na mé levé noze. To zcela vyvažuje váhu mého těla. Pravá noha spočívá prsty na podlaze. Budou svaly mé pravé nohy přesně stejné jako ty na levé? — Ne. Ale tohle je to obdivované umělecké dílo. Právě v tom je ten rozdíl. Obě nohy jsou naprosto stejné a nenajdeme mezi nimi rozdíl ani o vlas. A tak vidíme, že to v žádném případě není umění. O tom by se dalo říci mnoho, ale dnes večer nevedu přednášku o umění. Mluvím o tom, jaká je hodnota spasení a k čemu jsou všechny věci bez něj. K čemu bylo Římu bez něj? — Jeho nepravosti ho potopily. K čemu bylo Řecku bez něj? — Jeho nepravosti ho potopily.
TAM1897 D 65.1Když je tedy před světem takto trojnásobně prokázána skutečnost absolutní bezmocnosti každého úsilí lidského rozumu, jakkoli dokonalého, dosáhnout jakéhokoli dobra, je-li srdce odvráceno od Boha, co může Pán pro svět učinit, pokud tyto tři světové lekce lidi nepoučí? Co může učinit pro lidi, pokud budou pokračovat touto cestou navzdory těmto třem příkladům vážného varování? Bůh zaznamenal tyto tři případy, aby nás poučil o bezmocnosti i toho nejvyššího úsilí rozumu ve všech oborech vědy, umění a literatury, přinést lidem jakékoli dobro, odradit je od hříchu, vést je k jakémukoli dobru jakéhokoli druhu, když zapomínají na Boží spasení a na vědu o spasení, kterou vložil do srdcí lidí.
TAM1897 D 65.2Ptám se tedy: Máme napodobovat pošetilost Řeků a Římanů? Máme se nechat okouzlit jejich modlářstvím a považovat ho za umění? Máme se zajímat o jejich náboženství, když je to naprostá ohavnost? Nestačí říci, že jde o mytologii; je to ohavnost.
TAM1897 D 65.3Ale někdo řekne: „Není snad jejich literatura neocenitelná?“ Podívejme se, jakou hodnotu jí přisuzoval Bůh. V době, kdy skrze řecký jazyk šířil po celém světě vědu o spasení, měl Pán před sebou celý svět řecké literatury, a vlastně i římské. Přesto v celém tomto světě našel pouze tři krátké věty, které stály za to, aby je vybral a zařadil do tohoto spisu o vědě o spasení. Uvedu vám je. Jedna z nich se nachází v sedmnácté kapitole Skutků apoštolů. Je to citát z díla řeckého spisovatele jménem Arátos a zní takto. Čtu od dvacátého osmého verše. Mluví Pavel a říká:—
TAM1897 D 65.4„i někteří z vašich poetů pověděli: Že i rodina jeho jsme.“ Řecký spisovatel řekl, že člověk je potomkem Boha. Pán to převzal a řekl: „To je pravda.“
TAM1897 D 65.5Další je v patnácté kapitole Prvního listu Korinťanům, ve třicátém třetím verši. První část verše zní: „Nedejte se svoditi.“ To jsou Pánova slova. Zbytek verše je citátem z řeckého spisovatele jménem Menandros: „Porušujíť dobré obyčeje zlá rozmlouvání.“
TAM1897 D 65.6Poslední se nachází v listu Titovi, v první kapitole a dvanáctém verši, a pochází od Epimenida a zní takto: „Kretenští jsou vždycky lháři, zlá hovada, břicha lenivá.“
TAM1897 D 65.7Tyto tři pasáže byly vše, co Pán dokázal v celé řecké literatuře najít, co stálo za to, aby je převzal a schválil.
TAM1897 D 65.8No, neříkám tedy, že to je vše, co může kdokoli použít ke svému prospěchu. V řeckém jazyce existují historická fakta, která mají svou hodnotu. Bůh však učí věci, které jsou pro celé lidstvo nejcennější; učí zásady spravedlnosti a pravdy, a ne jen předkládá světu řadu faktů. A vše, co dokázal v celé řecké literatuře najít, co by se dalo využít ve prospěch pravdy nebo spravedlnosti jako zásady vedoucí člověka, byly právě tyto tři výroky: „i rodina jeho jsme“; „Porušujíť dobré obyčeje zlá rozmlouvání“; a „Kréťané jsou vždy lháři.“ Kdo jiný může najít víc než toto, co by mu prospělo na cestě spravedlnosti a pravdy, čistoty a poctivosti?
TAM1897 D 66.1Nyní nezapomeňte. Řekové a Římané nebyli ubohými, zvrhlými, otrhanými a nevzdělanými pohany; byli to aristokraté, kultivovaní a vysoce vzdělaní lidé. Jak by tomu mohlo být jinak, když věci, které znali a učili, představují vrchol, k němuž dnes vzhlížejí učitelé? Julius Caesar byl jedním z nejvyspělejších mužů, jací kdy žili – pokud jde o dvorskou zdvořilost, etiketu, estetiku a chování obecně. Jaký však byl jeho charakter? I ten nejopatrnější popis, který by byl alespoň trochu úplný a spravedlivý, by nebyl vhodný k tisku.
TAM1897 D 66.2Když Pán ukázal, jak naprosto marná je veškerá věda, veškeré učení všeho druhu bez Jeho spasení, pak znovu říkám: Co může pro lidi udělat, pokud je ty věci, které předložil světu, nenaučí, že to není ta správná cesta? Pokud se lidé nenechají těmito věcmi poučit, aby se vydali správnou cestou, aby uznali, že Boží věda je ta nejdůležitější a že to, co On ví, je to nejlepší, jak pak může lidstvo doufat, že unikne zlu, které postihlo všechny ty, kteří tu byli před námi?
TAM1897 D 66.3Věda o Božím spasení je to jediné, co musí lidé znát především; a nechat se jí vést, usměrňovat, vyvažovat, aby nás udržovala všude, ve všech věcech a proti všemu zlu. A ona to všechno učiní. To je ta požehnaná pravda. Včera večer jsem četl a čtu znovu:—
TAM1897 D 66.4Mně nejmenšímu ze všech svatých dána jest milost ta, abych mezi pohany zvěstoval nestihlá bohatství Kristova, A vysvětlil všechněm, kteraké by bylo obcování tajemství skrytého od věků v Bohu, kterýž všecko stvořil skrze Ježíše Krista. Efezským 3:8, 9.
TAM1897 D 66.5Co je to Boží tajemství? — „přebývání Krista v vás, kterýž jest naděje slávy.“ Kristus, Boží moc a Boží moudrost, evangelium, Boží moc ke spasení — to je Boží tajemství; to je věda o spasení. To je vědecká pravda, kolem níž se točí všechny ostatní vědy. Tu Boží moc ke spasení musí mít každý člověk, aby ho uchránila před zlem, které je v něm. Zlo, které je každému člověku vrozené, ho dovede ke zkáze, navzdory veškeré vědě, veškeré literatuře, veškerému umění, veškerému náboženství, všemu, co svět může poskytnout nebo kdy mohl poskytnout, pokud se nechopí Boží moci ke spasení, která k člověku přichází skrze víru Ježíše Krista.
TAM1897 D 66.6Bez této moci v srdci je i věda, kterou učil Bůh – nemluvě o literatuře, umění, náboženství a všem, co učili pohané – bezmocná uchránit člověka před hříchem. Bez ní se projeví každá stopa zla, která je v člověku, navzdory všem těmto ostatním věcem. Proto je to Boží moc ke spasení: zachraňuje člověka před každým zlem.
TAM1897 D 66.7Tajemství Boží, jímž je Kristus ve vás, naděje slávy; Kristus, Boží moc a Boží moudrost; Kristus, a to ukřižovaný; to jediné, to vše ve všem, to nad vším, ve všem, skrze vše, nyní i na věky – to je věda o spasení, nejvyšší ze všech věd; to, co vede všechny vědy, má přednost před vším a vede ve studiu všeho. Ať je tomu tak u všech navždy.
TAM1897 D 66.8Ať nás tedy Pán svým Duchem takto přitahuje k sobě; ať je srdce takto otevřeno té moci, společenství toho tajemství, Duchu Božímu, aby tam mohl vštípit Ježíše Krista, svou milost a svou ctnost. A když budeme svá srdce vždy držet otevřená jemu a nikomu jinému než jemu, jako květina slunci, získáme v plnosti jeho spravedlnost, jeho moc, jeho spasení, jeho milosrdenství, jeho pravdu, jeho radost, jeho veselí, jeho pokoj – ó, a jeho věčný život!