Z Babylonu a Egypta · Poselství třetího anděla – 1897

TAM1897 Q1 45.8Kázání pronesené v pondělí večer, 15. března 1897 Otištěno v General Conference Bulletin, první čtvrtletí 1897, sv. 2, č. 1, str. 45–54.

TAM1897 Q1 45.9V naší včerejší lekci jsme se dostali k bodu v dějinách Judska, kdy potíže z Asýrie zaplavovaly zemi jako povodeň. Chtěli tomu uniknout a Pán je volal, aby ho hledali celým svým srdcem, aby je mohl vysvobodit. Snažili se osvobodit sami spolčováním, spolky a spojenectvím s Egyptem.

TAM1897 Q1 45.10Tak to pokračovalo, až se dostali do okamžiku v životě Ezechiáše, kdy byla veškerá pomoc z Egypta zcela přerušena, ne proto, že by to tak chtěl, ale protože tomu tak prostě bylo. Asyrský král prošel mezi Jeruzalémem a Středozemním mořem a postavil se mezi egyptská vojska a Jeruzalém, aby zabránil spojení judských a egyptských sil. Pak mohl porazit kteroukoli z nich samostatně.

TAM1897 Q1 45.11Když Senacherib poprvé vytáhl proti Jeruzalému, udělal totéž, a Ezechiáš se dopustil takového pochybení, že je v Písmu zapsáno, že vyšel k asyrskému králi a řekl: „Zhřešilť jsem, odtáhni ode mne; cožkoli na mne vzložíš, ponesu.“ A král Asýrie mu uložil třicet talentů zlata a tři sta talentů stříbra, a Ezechiáš musel vykrást Boží dům, aby mohl zaplatit tribut.

TAM1897 Q1 45.12Příčinou těchto potíží bylo, že obyvatelé Ekronu se vzbouřili proti Asyřanům; král Ekronu však zůstal věrný asyrskému králi a ke vzpouře se nepřipojil. Potom ho lid násilím odvedl do Jeruzaléma a předal ho Ezechiášovi do úschovy. A Ezechiáš ho přijal. Ezechiáš tak velmi sympatizoval s jejich vzpourou proti asyrskému králi, že byl ochoten se k ní do té míry připojit.

TAM1897 Q1 45.13Asyrský král vytáhl a zmocnil se Ekronu. Poté se vydal do Jeruzaléma, aby si přivedl ekronského krále a znovu ho dosadil na trůn v Ekronu. Ezechiáš opevnil město, postavil valy a veškerá obranná zařízení, která bylo třeba vybudovat; to však nestačilo, nezachránilo by je to; neboť Bůh je tímto způsobem zachránit nemohl. Přečtu Senacheribův popis této výpravy a také biblický popis. Tyto dva popisy jsou propojeny v knize „Empires of the Bible“ na straně 322 a na následujících třech stránkách. Začnu číst od odstavce 15. Senacherib vypráví, jak se obyvatelé Ekronu vzbouřili a jak zajali svého krále a uvěznili ho. Říká:—

TAM1897 Q1 46.1Velekněží, šlechtici a obyvatelé Ekronu, kteří svého krále Padiaha (vyznávajícího víru a uctívání Asýrie) spoutali železnými řetězy a vydali ho judskému králi Ezechiášovi, a kteří se chovali k božstvu nepřátelsky, tito muži nyní byli ve svých srdcích zděšeni.

TAM1897 Q1 46.2A on se zmocnil města a dále říká: „Ezechiáš, král judský, se nepodrobil mému jhu.“ Poté Bible říká: Proto „přitáhl Senacherib král Assyrský proti všechněm městům Judským hrazeným, a zdobýval jich.“ Poté Senacherib říká:—

TAM1897 Q1 46.3Čtyřicet šest z těch měst, silných pevností, a měst na jejich území, jichž bylo bez počtu, jsem s válečnými stroji obléhal, dobyl, vyplenil a započítal jako kořist... Dvě stě tisíc sto padesát lidí, malých i velkých, mužů i žen, koní, klisen, oslů, velbloudů, volů a ovcí, jejichž počet nelze spočítat, jsem z jejich středu odvedl a rozdělil jako kořist.

TAM1897 Q1 46.4Potom Bible říká:—

TAM1897 Q1 46.5Vida pak Ezechiáš, že přitáhl Senacherib, a že tvář jeho obrácena jest k boji proti Jeruzalému, Uradil se s knížaty a rytíři svými, aby zasypali vody studnic, kteréž byly vně za městem. I pomáhali jemu. Nebo shromáždilo se lidu množství, a zasypali všecky studnice i potok rozvodňující se u prostřed země, řkouce: Proč přijdouce králové Assyrští, mají najíti vody tak mnoho? A posiliv se, vystavěl všecku zed zbořenou, a zopravoval věže, a vně zed druhou. Upevnil i Mello města Davidova, k tomu také nadělal braně velmi mnoho i pavéz.

TAM1897 Q1 46.6Nyní říká Senacherib:—

TAM1897 Q1 46.7Jeho [Ezechiáše] samého jsem jako ptáka v kleci uvěznil uvnitř Jeruzaléma, jeho královského města; proti němu jsem postavil obléhací věže (neboť dal rozkaz obnovit opevnění velké brány svého města).

TAM1897 Q1 46.8A nyní Bible říká:—

TAM1897 Q1 46.9Zřídil též hejtmany válečné nad lidem, a shromáždil je k sobě do ulice u brány městské, a mluvil jim přívětivě, řka: Posilňte se a zmužile sobě počínejte, nebojte se, ani strachujte tváři krále Assyrského, ani všeho množství, kteréž jest s ním; nebo větší jest s námi, než s ním. S nímť jest rámě člověka, s námi pak jest Hospodin Bůh náš, ku pomoci naší a k bojování za nás. I zpolehl lid na slova Ezechiáše krále Judského.

TAM1897 Q1 46.10To vše by byla pravda, kdyby jen byl v této věci nevinný; avšak vzhledem k tomu, že v té chvíli byl v Jeruzalémě ve vězení Padiah, král Ekronu, nemohl Pán podpořit Ezechiáše v postupu, který zvolil při obraně města. Proto Senacherib říká:—

TAM1897 Q1 46.11Samotného Ezechiáše přemohla hrůza z hanby, kterou mu způsobila má vznešenost; i Urbi, jeho vlastní vojáky i ostatní vojáky, které přivedl do Jeruzaléma, svého královského města.

TAM1897 Q1 46.12Poté Bible říká:—

TAM1897 Q1 46.13I uložil král Assyrský Ezechiášovi králi Judskému tři sta centnéřů stříbra a třidceti centnéřů zlata. I dal Ezechiáš všecky peníze, kteréž jsou nalezeny v domě Hospodinově a v pokladích domu královského. Toho času obloupal Ezechiáš dvéře chrámu Hospodinova, i sloupy, kteréž byl obložil Ezechiáš král Judský, a dal je králi Assyrskému.

TAM1897 Q1 46.14A o tom Senacherib říká:—

TAM1897 Q1 46.15K původnímu tributu, který se platil každoročně, jsem přidal tribut za spojenectví mého panství a uložil jsem mu jej... Dělníci, vojáci a stavitelé, které shromáždil uvnitř Jeruzaléma, svého královského města, za účelem jeho opevnění, nyní platili tribut. Třicet talentů zlata, 800 talentů stříbra; tkané látky, šarlatové, vyšívané; drahé kameny velkých rozměrů; lůžka ze slonoviny, přenosné trůny ze slonoviny, kůže buvolů, dřevo dan, dřevo ku, velký poklad všeho druhu; a své dcery, eunuchy ze svého paláce, hudebníky a hudebnice; do Ninive, mého královského města, poslal za mnou. A aby zaplatil tribut a vzdal hold, poslal svého vyslance. Jeho města, která jsem vyplenil, jsem z jeho království odřízl a dal jsem je Mitintimu, králi Ašdodu, Padiahovi, králi Ekronu, a Zilli-Belovi, králi Gazy. Zmenšil jsem jeho království.

TAM1897 Q1 46.16To je celý příběh toho verše v Písmu, kde se píše, že Ezechiáš poslal k asyrskému králi a řekl: „Zhřešilť jsem, odtáhni ode mne; cožkoli na mne vzložíš, ponesu.“

TAM1897 Q1 46.17Nějaký čas poté poslal Ezechiáš vyslance do Egypta, a Egypt uzavřel s Ezechiášem spojenectví a vyslal vojsko. Senacherib se o tom dozvěděl včas, aby rozmístil své vojsko mezi Egyptem a Jeruzalémem. Poté nejprve poslal výzvu do Jeruzaléma k Ezechiášovi, aby se vzdal a počkal, až se vrátí z Egypta; pak prý přijde a odvede je všechny do zajetí do země podobné té jejich, která bude stejně dobrá jako ta jejich. Ezechiáš jim však přikázal, aby vůbec neodpovídali, a ten muž se vrátil do Lachišu, kde zjistil, že král odešel do Libny, a tam mu to oznámili.

TAM1897 Q1 46.18Potom Senacherib uslyšel, že se blíží egyptská vojska, a poslal do Jeruzaléma opět dopis, v němž vyprávěl, co on dokáže a co Pán nedokáže; a že Ezechiáš se nemusí spoléhat na Pána, protože Pán je nedokáže vysvobodit z jeho rukou; a že až to vyřídí s egyptským králem, vytáhne proti nim a Jeruzalém ponese následky.

TAM1897 Q1 46.19V té době se již Ezechiáš naučil důvěřovat Pánu; neměl totiž nikoho jiného, komu by mohl důvěřovat. Nakonec byl donucen spolehnout se na Pána. Proto vystoupil do chrámu, položil ten Senacheribův dopis před Pána a řekl Pánu: „Tady to je; my už nic nezmůžeme. Pane, postarej se o nás.“ A Pán tak učinil. Té noci byla Senacheribova vojska pobita a on se vrátil domů do Ninive. Tak se nakonec díky všem těmto těžkým časům, těmto pohromám, které na ně dopadly a které je tak úplně uzavřely, že nemohli očekávat žádnou pomoc ani z Egypta, ani odjinud, dostali tam, kam je Pán chtěl mít od samého začátku – tam, kde je mohl vysvobodit.

TAM1897 Q1 47.1Kdyby se jen po celou dobu spoléhali na Pána tak, jak to udělali tehdy, Pán by pro ně po celou dobu činil to, co pro ně učinil tehdy. Nikdy by nebyli podrobeni Asýrii, ani by neměli nic společného s Egyptem. Nikdy by nebyli oloupeni a odvedeni do zajetí. Stáli by vždy jako Pánův lid a jeho království, bydleli by sami a nebyli by počítáni mezi národy.

TAM1897 Q1 47.2Nemusím podrobně sledovat dějiny Judska. Jsou to znovu dějiny deseti kmenů. Bylo by to jen opakování dějin, o nichž jsme hovořili včera večer, až bychom došli k místu, kde Pán poslal svého proroka k Sidkijášovi, poslednímu králi, a řekl: „Sejmi tu čepici, a svrz tu korunu, kteráž nikdy již taková nebude; toho, kterýž na snížení přišel, povyš, a vyvýšeného poniž. Zmotanou, zmotanou, zmotanou učiním ji, (čehož prvé nebývalo), až přijde ten, jenž má právo, kteréž jsem jemu dal.“

TAM1897 Q1 47.3Krátce poté byl celý lid odveden do babylonského zajetí – s výjimkou těch nejchudších v zemi, kteří nic neměli. Ti byli ponecháni v zemi, aby ji obývali, jak se jim zlíbí. V té době tedy bylo výhodou být chudý a nic nemít; a to bylo zapsáno pro poučení všech lidí, kteří nyní žijí na zemi. Dnes není požehnáním být bohatý a vlastnit rozsáhlé majetky. A brzy přijdou dny, kdy ti, kdo jsou chudí a nic nemají, na tom budou na tomto světě nejlépe. Tak tomu bylo, když byl v oněch dnech zničen Jeruzalém a oni byli odvedeni do babylonského zajetí nebo pobiti.

TAM1897 Q1 47.4V té době mohli ti, kteří nic neměli, mít domovy kdekoli v zemi; neboť měli celou zemi jen pro sebe. Všichni ostatní byli odvedeni do zajetí. A tak tomu bude i znovu. Ti, kdo lpí na majetku tohoto světa, ti, kdo chtějí být bohatí, budou odvedeni do zajetí svým bohatstvím a zahynou spolu s celým světem. Ti pak, kdo jsou chudí na statky tohoto světa a nemají nic, protože vše vložili do Boží věci, – ti budou přebývat v zemi Páně, až budou všichni, kdo přebývají v zemích světa, odvedeni do zajetí a celá země bude zničena.

TAM1897 Q1 47.5Tento popis odpadlictví Izraele a jeho zničení nebyl napsán nadarmo. Kniha Ozeáš a proroctví, o nichž jsme mluvili včera večer, nebyly napsány nadarmo. Osmá kapitola Izaiáše nebyla napsána nadarmo. Tato slova byla napsána pro nás a my je musíme v naší době brát vážně.

TAM1897 Q1 47.6Nyní se dostáváme k posledním dnům Judy. Přečtěte si knihy Jeremiáše a Ezechiela. Pro adventisty sedmého dne představují dnes přítomnou pravdu, stejně jako kniha Zjevení. Jeremiáš a Ezechiel jsou napsáni pro nás, na které přišel konec světa, protože tyto knihy byly napsány v dobách, kdy přišel konec Judska; a zkáza Jeruzaléma i časy, které ji provázely, jsou zaznamenány právě proto, aby všem lidem na světě ukázaly, kdy se blíží konec světa a jeho zkáza, a aby je varovaly před událostmi, které to budou provázet, a před souženími, která to budou doprovázet.

TAM1897 Q1 47.7Izrael si zvolil krále navzdory protestům Pána. Když byli rozděleni, dostalo se deset kmenů do bodu, kdy byli nuceni říci: „Nemáme krále.“ A Pán řekl: „Já budu vaším králem.“ Oni však opět řekli: „Ne, musíme mít krále.“ A měli ještě jednoho, a ten byl poslední. Poté již neměli ani krále, ani království; byli však odvedeni do zajetí a navždy ztraceni, protože nechtěli Pána za svého krále.

TAM1897 Q1 47.8Juda ještě chvíli setrval, a pak přišlo to, co jsme před chvílí četli: „Sejmi tu čepici, a svrz tu korunu.“ Juda již nemůže mít krále. Je nucen říci: „Nemáme krále.“ Má odejít do babylonského zajetí. Lid a kmeny jako takové již neměly žádné krále, dokud nepřišel jejich pravý Král, jemuž náleží právo vládnout a panovat; a i tehdy byli tak odhodlaní, tak naplněni tím samým duchem, který zavrhl Boha za dnů Saula, že nechtěli, aby nad nimi vládl Pán; zavrhli ho a zvolili si krále tohoto světa – „Nemámeť krále, než císaře.“

TAM1897 Q1 47.9Je to všechno jeden příběh. Když zavrhli Boha, učinili tak navzdory jeho protestu a zvolili si krále jménem Saul. Pán v tom viděl jejich zavržení Ježíše, jejich krále, a zvolení císaře a Barabáše. Jejich zavržení Krista a zvolení císaře bylo pouze nutným logickým důsledkem jejich zavržení Boha a zvolení Saula. Když ho zavrhli a zvolili Saula, Pán věděl, že ho zavrhnou a zvolí císaře. A poslední krok byl obsažen v tom prvním.

TAM1897 Q1 47.10Proto Pán řekl: „Samueli, oni neodmítají tebe, ale odmítají mě, abych nad nimi nevládl.“ A to má význam i pro adventisty sedmého dne. Bůh chce být Vládcem svého lidu, chce být Králem svého lidu. Bude jím? Bude jeho kralování pro jeho lid dostačující? Bude jeho vláda pro jeho lid dostačující? To je otázka nyní, stejně jako to byla otázka tehdy. Tehdy jim to nestačilo; protože se mu nechtěli podřídit z celého srdce. Upadli do formalismu a stali se tak podobní světu, že upadli do modlářství tohoto světa. Museli mít krále, jako ostatní pohané. A dnes je to stejný příběh. Jestliže Bůh není pro adventisty sedmého dne dostatečným vládcem, je to proto, že v něj nevěří z celého srdce. Je to proto, že se tak velmi podobají pohanům, že musí mít pohanskou vládu a pohanskou moc, aby se chránili před sebou samými a aby sami sobě vládli. Ó, ať adventisté sedmého dne dnes naslouchají Pánovu slovu: „Já budu tvým králem.“

TAM1897 Q1 48.1Juda, jak jsem před chvílí uvedl, byl odveden do babylonského zajetí a v zemi zůstalo jen několik nejchudších. Tam měli zůstat. Ale dobrovolně odešli do Egypta. Opět navzdory Pánovu protestu odešli do Egypta. Tak byl celý Pánův lid rozptýlen mezi pohany, v Babylonu a v Egyptě. A tak od té doby Písmo všude hovoří o tom, že jeho lid bude vyveden z Babylonu a z Egypta; a tak je tomu dodnes.

TAM1897 Q1 48.2Dnes zní slovo: „Vyjděte z něho, lide můj, abyste se nepřiúčastňovali hříchům jeho a abyste nepřijali z jeho ran.“ To je Babylón. A v jedenácté kapitole knihy Zjevení se hovoří o tom, co se „duchovně nazývá Egypt“; a ti, kteří zvítězí nad šelmou, nad jejím obrazem, nad znamením a nad číslem jejího jména, „zpívají píseň Mojžíšovu“ – ne něco podobného – ale „píseň Mojžíše, služebníka Božího“. Co byla píseň Mojžíšova? — Píseň o vysvobození z Egypta. Když tedy ti, kdo zvítězí nad šelmou, nad jejím obrazem, nad jejím znamením a nad číslem jejího jména, zpívají píseň Mojžíšovu, je to proto, že jsou vysvobozeni z Egypta. Neboť dnes i až do konce světa platí: „Z Egypta povolal jsem Syna svého.“ I dnes existuje Babylón a Egypt. I dnes jsou Boží lidé v Babylónu a v Egyptě. A i dnes Pán volá: „Vyjděte z něho, lide můj“; a: „Z Egypta jsem povolal svého syna.“

TAM1897 Q1 48.3Podívejte se na to znovu: Kde byl Nimrod? — Byl v Babylonu a vládl babylonskému království. Kde byl Abraham? — Byl v zemi, které vládlo království založené Nimrodem. Ale Bůh ho z té země povolal. Tou zemí byl Babylon jak duchovně, tak fyzicky. A ještě více: Nimrod byl synem Kúše a Kúš byl synem Chama, a Egypt je zemí Chama. Takže v Nimrodovi byl jak Egypt, tak Babylón. A když Bůh povolal Abrahama, povolal ho jak z Egypta, tak z Babylónu. A „když Kristovi jste, tedy símě Abrahamovo jste, a podle zaslíbení dědicové.“ A vy jste povoláni jak z Egypta, tak z Babylónu.

TAM1897 Q1 48.4Ó, věnujme se všichni studiu Bible a čtěme ji tak, jak je napsána, abychom v ní nalezli duchovní významy, které v ní jsou. Pak bude celá Bible, od prvního verše až po poslední, pro každého z nás živou a zářící věcí.

TAM1897 Q1 48.5Dále jsme našli Izrael v Egyptě a Pán je opět povolal z Egypta. Poté však Pána zavrhli a výsledkem bylo, že odešli do babylonského zajetí a znovu se vrátili do Egypta. A když přišel Ježíš, zavrhli ho a zvolili si císaře. Poté vznikla křesťanská církev a došlo k odpadlictví církve, které vytvořilo další Babylón, a Bůh povolal lidi z tohoto Babylónu. V době reformace je Bůh povolal, aby z toho Babylonu vyšli. Poté přišel protestantismus, reformované křesťanství, které odpadlo a nyní vytváří obraz šelmy, což opět přináší Babylon, matku i dcery, spojené s vládami světa. A Bůh stále volá: Vyjděte z Babylonu, „Vyjděte z něho, lide můj.“

TAM1897 Q1 48.6Filozofie, která způsobila odpadlictví v křesťanské církvi; falešné, pohanské učení, které bylo vneseno do křesťanských škol a vedlo k odpadlictví, pocházelo z Egypta. Tato egyptská filozofie zkazila křesťanské školy, způsobila odpadlictví a vybudovala římskou církev, která je dnes jak Babylónem, tak Egyptem. A tak se děje, že dnes, v živé přítomné pravdě, Pán volá svůj lid ven jak z Babylónu, tak z Egypta.

TAM1897 Q1 48.7Pán však chce všechno. Chce vládnout nade vším. Chce, aby jeho království vládlo nade vším. Chce to tak mít v církvi; chce to tak mít ve škole; chce to tak mít v nakladatelských institucích; chce to tak mít všude, kde se vzývá jeho jméno. Dovolíte mu to?

TAM1897 Q1 48.8Pokud ano, musíte vy, každý sám za sebe, začít tím, že Pánu přenecháte celé místo ve svém vlastním srdci. Nechte toho Krále vládnout tam ve svém vlastním království, v jeho království Ducha. Toto kralování a panování musí být tak úplné a absolutní, že nebudete uznávat žádného krále, žádného vládce kromě Boha a žádný zákon kromě Božího.

TAM1897 Q1 48.9Teprve tehdy, a ne dříve, budeme osvobozeni z Egypta a Babylonu. A poté, co budeme takto osvobozeni z Egypta a Babylonu, bude možné skutečně říci – a Pán to tehdy řekne celému vesmíru: „tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy“ – ne ti, kteří se snažili ze všech sil –, ale bude to Boží osvědčení před celým vesmírem, poukazující na lid na zemi, který zachovává Boží přikázání a víru Ježíšovu. Ta doba se blíží a Bůh povolává lid z Babylonu a z Egypta, aby se tak stalo, a aby mohl dosvědčit: „Zde je lid, který mi dovolí, abych nad ním vládl, a který nepotřebuje žádného jiného vládce, žádný jiný zákon ani žádnou jinou vládu než tu Boží.“

TAM1897 Q1 48.10Teď se na to ještě jednou podívejte. Bůh stvořil člověka s prvním ze všech přikázání, které v něm bylo přítomno a žilo v něm: „milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své, i ze všech mocí svých.“ Člověk se vydal jinou cestou, naslouchal jinému hlasu a tak o vše přišel. Bůh ho znovu postavil na nohy a znovu mu dal výsadu milovat Boha celým svým srdcem, duší, myslí a silou. Za krátkou dobu se jeho potomci tak vzdálili od Boha, že Pán neměl v jejich životech vůbec žádné místo, a lid musel být smeten z povrchu země potopou. Bylo jen osm duší, které byly ochotny přijmout Pána do svých životů.

TAM1897 Q1 49.1Pán znovu zahájil své dílo na zemi s osmi lidmi. Pro ně bylo prvním ze všech přikázání: „milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své, i ze všech mocí svých.“ Oni se však od toho odvrátili, měli jiné bohy a z modlářství přešli k monarchii. Byl zorganizován stát – první stát na světě. Byl to plod odpadlictví.

TAM1897 Q1 49.2Z tohoto bezbožného státu Bůh opět povolal svůj lid a započal nový rod bytostí. Bůh povolal Abrahama z té země, z jeho rodu a z domu jeho otce do země, kterou mu ukáže. A nedal mu ani kousek země, na který by mohl vkročit; slíbil však, že ji dá jemu a jeho potomstvu po něm, ačkoli ještě neměl žádné dítě. Tak ho Bůh povolal z té země, kde bydlel, a nedal mu žádnou zemi na světě. Proto Abraham, přítel Boží, církev Boží, zůstal bez jakékoli země na tomto světě, a „když Kristovi jste, tedy símě Abrahamovo jste, a podle zaslíbení dědicové.“

TAM1897 Q1 49.3Máme kráčet ve stopách víry našeho otce Abrahama, kterou měl, ačkoli byl ještě neobřezaný. Jste v tomto světě bez vlasti? Pán vás volá z vaší vlasti do země, kterou vám ukazuje. Je to nebeská vlast. Přijmete ji?

TAM1897 Q1 49.4Abrahamovi potomci odešli do Egypta a Bůh je z té země oddělil. Mojžíš byl v té době velkým vzorem. Byl dědicem trůnu. Ale otočil se k němu zády a šel s Bohem; a musel se k němu otočit zády, aby mohl jít s Bohem.

TAM1897 Q1 49.5Bůh vysvobodil svůj lid a řekl jim: „lid ten sám bydlí, a k jiným národům se nepřiměšuje.“ Ale oni odpadli od Boha a ustanovili si krále a stát podobný pohanům kolem nich; a jak to dopadlo? Přineslo jim to nějaké dobro? Pán je neopustil; ale přineslo jim to něco dobrého? Byl to jeden nepřetržitý sestup, dolů, dolů, dolů, až se rozdělili, a pak obě části zanikly; a od toho dne až dodnes jsou „putujícími mezi národy“. Nebyli počítáni mezi národy, i když se o to snažili.

TAM1897 Q1 49.6Když tedy přišel Kristus, znovu založil duchovní rodinu. Ale opět nastalo odpadlictví a církev sklouzla k modlářství a pohanství a znovu zřídila vládu – církev a stát. Bylo to papežství; a co z toho bude? – Víte, že to „půjde do záhuby“. Poté Bůh znovu zřídil duchovní rodinu v křesťanském protestantismu. Ale i ten odpadl, připojil se k matce nevěstek a zřídil obraz šelmy – stát na zemi, který se prohlašuje za Boží království; a co se stane se vším tím? – Víte, že to má být zničeno věčným zničením.

TAM1897 Q1 49.7Co se stalo s královstvím Nimroda? — Bylo zničeno. Co se stalo s královstvím Egypta? — Bylo zničeno. Co se stalo s královstvím Asýrie? — Bylo zničeno. Co se stalo s královstvím deseti kmenů? — Bylo zničeno. Co se stalo s královstvím Judy? — Bylo zničeno. Co se stalo s královstvím Babylonu? — Bylo zničeno. Co se stalo s královstvím Médie a Persie? — Bylo zničeno. Co se stalo s královstvím Řecka? — Bylo zničeno. Co se stalo s královstvím Říma? — Bylo zničeno. Co se stalo s těmi deseti, které po něm následovaly? — Budou zničeny. Co se stalo s papežstvím, které se usadilo na troskách Říma? — Má být zničeno. Co se stane s královstvím, které je vytvořeno k jeho obrazu, ve Spojených státech? — Bude zničeno.

TAM1897 Q1 49.8Pán nám chce ukázat, že nechce, aby jeho lid měl s těmito věcmi cokoli společného. Není to snad poučení, které z toho plyne? Chce snad, aby jeho lid upínal svou náklonnost k tomu, co pomíjí? Od Adama až dodnes Bůh vyzývá lidi, aby mu dovolili vládnout, aby mohl být jejich králem; aby lidé opustili svou zemi, své příbuzenstvo, dům svého otce a žili osamoceně, aniž by byli počítáni mezi národy. Najde snad někdy lid, který mu dovolí, aby si činil, jak se mu zlíbí?

TAM1897 Q1 49.9(Hlasy) Ano.

TAM1897 Q1 49.10Ano; víme, že takový lid bude mít, neboť to říká Boží slovo. Ale najde takový lid mezi těmi, kteří se nyní hlásí k tomu, že jsou jeho lidem? To je ta otázka. Budete jedním z nich? Chcete být jedním z nich? — Říkáte: „Ano.“ Vystoupíte tedy ze své země, od svého rodu a z domu svého otce? Budete žít odděleně a nebudete počítáni mezi národy? Budete mít Boha za svého krále a nebudete mít žádného jiného krále? Budete mít Boží vládu za svou vládu a nebudete potřebovat žádnou jinou vládu?

TAM1897 Q1 49.11Ne že byste se bouřili proti nějaké jiné vládě; prostě žádnou jinou nepotřebujete, protože máte tu nejlepší vládu – vládu, která je dokonalá. Pokud bude tato vláda ve vašem životě, nebudete potřebovat žádnou vládu na zemi, aby vám vládla, a oni s vámi nebudou mít žádné potíže ani problémy. To je vše, co Pán žádá. Dovolíte mu, aby to ve vašem životě měl?

TAM1897 Q1 50.1Je to přesně tak, jak říká poselství třetího anděla, že tím a skrze to se Bůh chystá „ustavit křesťanství na věčném základě“. A jak jistě Bůh v poselství třetího anděla ustavuje křesťanství na věčném základě, tak jistě to bude křesťanství, které nebude spojeno s ničím na této zemi. Bude spojeno pouze s Bohem; pouze s Jeho věčným slovem; osvíceno Jeho věčným Duchem; vyučováno Tím, jehož počátky sahají od věčnosti; a tak bude vedeno k věčnému Bohu, aby On vládl, a vespod budou věčná ramena.

TAM1897 Q1 50.2Vím, a vy víte, že jsou někteří bratři, kteří si nemyslí, že je to správné. Před dvěma lety to bylo kázáno a bylo to zveřejněno v BULLETINU. Mnozí to nepřijali. Někteří to nepřijímají dodnes. Považuje se to za zcela nesprávné. Na nedávné Generální konferenci nám však byla přečtena dvě svědectví — napsaná speciálně pro tuto konferenci, a jedno z nich, jak jsem zjistil, je otištěno v BULLETINU č. 4; to druhé zatím otištěno není, ale předpokládám, že brzy bude — kárající adventisty sedmého dne za to, že se angažují v politických záležitostech. Přečtu zde pasáž, která vám ukáže, o co jde:—

TAM1897 Q1 50.3Pán Ježíš je zklamán svým lidem. On je Vůdce, oni se mají shromáždit pod jeho praporem. Nemají čas, moudrost ani sílu, aby se angažovali na straně politických stran. Lidé jsou zdola pobízeni k intenzivní činnosti a synové a dcery Boží by neměli přispívat svým vlivem k tomuto politickému sváru. Jaký však duch ovládá náš lid, když ti, kdo věří, že se nyní nacházíme v době poselství třetího anděla, posledního poselství milosrdenství pro svět, bratři ve stejné víře, se objevují s odznaky protichůdných politických stran, hlásají protichůdné názory a prohlašují své rozdělené postoje?

TAM1897 Q1 50.4Nyní kladu tuto otázku ve formě tvrzení: Kdyby to, co bylo před dvěma lety kázáno na téma vlády a církve, bylo přijato a následováno všemi adventisty sedmého dne, mohlo by vůbec vzniknout nějaké místo pro toto svědectví? — Zjevně ne. Vyžadovaly tedy ty lekce něco nesprávného, když volaly Boží lid do postoje, v němž by nebylo možné, aby na nich Bůh našel vadu? Mám na mysli právě tento konkrétní bod. Mám na mysli to, že když je z Božího slova předložena linie pravdy, která by – pokud by ji jeho lid přijal před Bohem a světem – postavila je do takového postoje, že by bylo nemožné, aby Pán na nich našel vinu ve věcech souvisejících s touto linií pravdy, není pak bezpečné přijmout to jako pravdu? Jak by to mohlo být špatné?

TAM1897 Q1 50.5Ale toto je pouze jedno ze svědectví. Druhé svědectví obsahuje stránku za stránkou podobných výtek adresovaných jeho lidu za to, že se zapojili do politických diskusí během nedávné volební kampaně; takže ve dvou po sobě jdoucích svědectvích byl Pán nucen poslat svému lidu výtku za to, že činili právě to, čemu by se vyhnuli, kdyby přijali poselství, které jim bylo dáno osmnáct měsíců před začátkem kampaně. Proč tedy Pán poslal toto poselství svému lidu osmnáct měsíců předtím, než nastala jakákoli příležitost, aby se vydali opačným směrem? Nechtěl snad, aby byl jeho lid připraven, až na ně přijde ta doba zmatku a diskusí, aby znali správnou cestu a nebyli zmateni spolu s ostatními, kteří byli zmateni, a aby se tak neúčastnili věcí, za které je nucen je kárat?

TAM1897 Q1 50.6Nežádám nyní, aby to někdo přijal jen proto, že to tam stojí. Žádám, aby to přijali, prostudovali, modlili se nad tím, zamysleli se nad tím a přijali to proto, že je to pravda a že to osvobodí Boží lid od možnosti, že by Bůh byl někdy nucen je v jakékoli takové věci napomínat či napravovat. Vím však, že jsou bratři, kteří si stále myslí, že je to všechno špatně; a říkají, že to vyžadovalo, aby náš lid zaujal extrémní postoj, a že to byl extrémní postoj. Může to být extrémní postoj, který staví Boží lid tam, kde ho Bůh chce mít, aby byl zcela osvobozen od všech těch zmatených věcí, které matou svět?

TAM1897 Q1 50.7Letos se stejná linie uvažování objevila jiným způsobem. Pasáže z Písma, na které se odkazovalo před dvěma lety, se do letošních lekcí vůbec nedostaly. Tehdy to bylo evangelium; evangelium je to i nyní; neboť je to prostě evangelium prostupující celou Bibli a kdekoli v Bibli naleznete právě to.

TAM1897 Q1 50.8Je tu ještě jedna věc, kterou musíme zvážit. Pokud se zapojíme do politických záležitostí a politických diskusí, budou jednotlivci zastávat různé strany, v protichůdných politických stranách, hlásat protichůdné názory a prohlašovat své rozdělené postoje, zatímco se budou prohlašovat za bratry. Jaký je poslední krok v politickém úsilí? — Samozřejmě válka. Co je tedy v tom na začátku? — Prostě to, co je v tom na konci — válka. Je to ten samý duch, od začátku do konce. Mohou se bratři v Kristu, kteří jsou v Kristu jedno, zapojit do čehokoli, co by je rozdělilo v duchu nepřátelství? Mohou? — Ne; ne, pokud chtějí zůstat jedno v Kristu. Mají usilovat o jednotu, usilovat o jednotu Ducha, „Usilujíce zachovávati jednotu Ducha v svazku pokoje“.

TAM1897 Q1 50.9Někteří byli ochotni následovat tuto logiku a připustit, že nakonec je přípustné, aby i křesťané, jakýkoli křesťan, adventisté sedmého dne či jiní, bojovali. Samozřejmě ne proti sobě navzájem, ale bojovat za svou vlast a zapojit se do války za účelem zachování občanské vlády. Ale kde je vlast křesťana? Kde je vláda křesťana? Můžete to říct?

TAM1897 Q1 50.10(Hlasy) „Není z tohoto světa.“

TAM1897 Q1 50.11Není z této země a není z tohoto světa. Naše království a země nejsou z tohoto světa. Mohou však křesťané bojovat za svou vlast zbraněmi tělesné války? Král té země se nechal ukřižovat, popravit a pohřbít mimo dohled, raději než aby zvedl ruku a bojoval za svou zemi. Může tedy něco, jehož logika sahá až tak daleko, být od počátku pravdivé?

TAM1897 Q1 51.1Ale to není vše. Pokud máme jako adventisté sedmého dne kázat tyto zásady a držet se jich, je třeba učinit důležitý krok, a to ve jménu spravedlnosti vůči vládě Spojených států, ve jménu spravedlnosti vůči státu Michigan a několika dalším státům, abychom se jevili ve správném světle.

TAM1897 Q1 51.2Říkám to znovu, abyste pochopili, o čem mluvím. Má-li platit, že přijmeme zásadu, že křesťané mohou bojovat, mohou zvednout pravou ruku na obranu vlasti a vlády a všeho toho, pak musí naše církev, ve jménu spravedlnosti vůči sobě samé a zejména ve jménu spravedlnosti vůči vládě Spojených států a několika státům, tuto zásadu veřejně prohlásit a zavrhnout a zvrátit směr, kterým se kdysi jako celek ubírala.

TAM1897 Q1 51.3Mám zde dva malé dokumenty vytištěné v roce 1865, ale to, co je v nich napsáno, se odehrálo v roce 1864. Jeden z nich nese název „Názory adventistů sedmého dne na nošení zbraní, předložené guvernérům několika států a generálnímu vojenskému policejnímu veliteli [tj. Spojených států], spolu s částí zákona o odvodu.“

TAM1897 Q1 51.4V té době adventisté sedmého dne prostřednictvím Výboru Generální konference sdělili vládě Spojených států, vládě státu Illinois, Michiganu, Pensylvánie, Wisconsinu a ještě jednoho či dvou dalších států, že adventisté sedmého dne jako křesťané – a právě proto, že jsou křesťané – nemohou připustit, aby křesťané za jakýchkoli okolností nosili zbraně nebo bojovali. Druhým dokumentem jsou výňatky ze spisů a publikací adventistů sedmého dne, které mají vládě posloužit jako opora, aby tuto prosbu církve uznala za opravdovou.

TAM1897 Q1 51.5Pokud má být nyní tento postoj zvrácen a máme přijmout názor, že křesťané mohou vůbec za nějakých okolností bojovat, ať už za vládu nebo za cokoli jiného, pak jsme povinni vůči vládě Spojených států zajistit, aby Výbor Generální konference, zastupující církev, předstoupil před vládu Spojených států a sdělil jí, že jsme změnili své názory; a aby se obrátil na guvernéry těchto států a sdělil jim, že jsme změnili své názory; aby záznamy odpovídaly našim novým a revidovaným názorům na tuto záležitost.

TAM1897 Q1 51.6Vůbec se nedomnívám, že bychom měli lpět na něčem, co se stalo, jen proto, že se to stalo. Ale pokud to, co se stalo, bylo správné, pak se toho držme. A říkám nyní, že pokud se naše názory na tuto věc mají změnit, dlužíme těmto vládám, abychom je o této skutečnosti informovali, aby si o nás nemyslely nic jiného než to, čím skutečně jsme. To je vůči vládám spravedlivé; protože jako denominace jsme se oficiálně zapsali do záznamů jako zastánci opačného stanoviska.

TAM1897 Q1 51.7Před dvěma lety, když byly přednášeny ty lekce, jsem nevěděl, že tyto dokumenty existují. Nevěděl jsem o jejich existenci až zhruba do začátku roku 1897. Někdo mi je poslal v obálce a to je vše, co o nich vím. Byly vytištěny v roce 1865 v „Steam Press of the Seventh-day Adventist Publishing Association, Battle Creek, Mich.“ Na dokumentech předložených vládě Spojených států jsou podepsána jména členů Výboru Generální konference a na dokumentech předložených guvernérům jednotlivých států jsou podepsána jména členů Výborů státních konferencí.

TAM1897 Q1 51.8Nyní vám přečtu některé výňatky, které byly tehdy vytištěny z dokumentů, publikací a spisů adventistů sedmého dne jako důkaz pro vládu Spojených států a jako důkaz pro guvernéry jednotlivých států, že postoj zaujatý Výborem Generální konference této denominace byl jejich skutečně zastávaným postojem, a nikoli postojem vymyšleným pro tuto příležitost, aby se vyhnuli branné povinnosti nebo následkům, které na zemi dopadaly kvůli válce. Tato záležitost byla předložena těmto vládám jako důkaz, že se jedná o zásadu adventistů sedmého dne a že se jí drží, protože je to křesťanství.

TAM1897 Q1 51.9Přečtu z něj několik úryvků a uvidíte to, co jsem viděl já, jakmile jsem to přečetl – že kdybych měl tento dokument před sebou před dvěma lety v tomto Tabernákulu, nemohl bych učit zásady, které jsou v něm obsaženy, jasněji, než jak jsem to učinil v lekcích, které jsem přednášel a které byly publikovány v BULLETINU. Zde je úryvek z článku, který v roce 1853 napsal kazatel James White v časopise Signs of the Times:—

TAM1897 Q1 51.10Církev, která se hlásí ke Kristu, opustila paži svého pravého manžela a nyní se opírá o silnou paži zákona. Hledá ochranu a výživu u zkorumpovaných vlád tohoto světa a je náležitě reprezentována nevěstkami, dcerami staré matky, která je symbolem katolické církve. Stejně jako by se žena měla držet svého manžela, tak by se i církev měla držet Krista a místo toho, aby hledala ochranu u paže zákona, měla by se opírat pouze o mocné rameno svého Milovaného. Církev je nezákonně provdána za svět. To lze vidět v různých složkách civilní vlády. Dokonce i na ministerstvu války je vidět, jak se údajný služebník Ježíše Krista vysmívá Bohu pokoje svými modlitbami za úspěch v bitvě.

TAM1897 Q1 51.11Opět citát z časopisu Review and Herald z 9. května 1854:—

TAM1897 Q1 52.1Ať už jsou tyto věci na dosah či nikoli [jde o příchod Pána], faktem zůstává, že ve světě vládne válečný duch, duch nenávisti a klamu. Je to právě jeho zhoubný vliv, kterého se obáváme — je to demoralizující vliv sžívání se s myšlenkami války a krveprolití, je to nezdravé vzrušení, hořký stranický duch, který je zlý a způsobuje šíření zla.

TAM1897 Q1 52.2Ať se neříká, že z těchto příčin nehrozí Kristovým učedníkům žádné nebezpečí. Nebezpečí existuje; neboť když „rozmnožena bude nepravost, ustydneť láska mnohých“. Takové jsou tajemné a nevysvětlitelné sympatie, které spojují člověka s člověkem a které brání samostatnému a izolovanému zájmu, že nevědomky přejímáme převládající náladu a neuvědomujeme si to, dokud není mysl pokřivená a rozkolísaná; a tak, když se nachází v nezdravém stavu, je připravena přijmout a pojmout zlo. Morální metla je ještě ničivější než mor.

TAM1897 Q1 52.3Další výňatek převzatý z časopisu Review and Herald z 31. července 1856:—

TAM1897 Q1 52.4Ježíš řekl: „Následuj mě.“ Jaké, drahý bratře, drahá sestro, je vaše měřítko víry? Není jím snad Bible? Říkáte: Ano. Pak se k ní obrátíme, abychom se dozvěděli, zda Ježíše následujeme, či nikoli. Vstoupím před vás na vaši cestu a budu s vámi rozmlouvat; a touto cestou je každý náš životní čin. Nejprve se podíváme v širším kontextu a zeptáme se: Chováte se jako svět? Ale vy se ptáte: „Co tím myslíte?“ Pokusím se vám to vysvětlit. Ztotožňujete se se světem v jeho zásadách a zákonech? Pokud ano, vaše cesta není tou, po které kráčel Ježíš. Ježíš řekl: „Oni (učedníci) nejsou ze světa, stejně jako já nejsem ze světa.“ Kdy jste viděli Ježíše v císařově soudní síni? — Nikdy, pouze když byl veden jako beránek na porážku.

TAM1897 Q1 52.5My však chceme dobré zákony a je naší povinností zajistit, aby je vytvářeli a prosazovali dobří lidé.

TAM1897 Q1 52.6Opravdu chceme dobré zákony; a Ježíš nás nenechal, abychom ho následovali bez nich. Říká: „slovo, kteréž slyšíte, neníť mé, ale toho, kterýž mne poslal, Otcovo.“ Jan 14:24.

TAM1897 Q1 52.7Žalmista říká: „Zákon Hospodinův jest dokonalý, očerstvující duši.“ Žalm 19:8. Pavel říká: „Všeliké zajisté Písmo od Boha jest vdechnuté, a užitečné k učení, k trestání, k napravování, k správě, kteráž náleží k spravedlnosti, Aby byl dokonalý člověk Boží, ke všelikému skutku dobrému hotový.“ 2. Timoteovi 3:16, 17. Co víc ještě chceš? Nebo co méně chceš, drahý bratře?

TAM1897 Q1 52.8Dalším krokem, který od svého zástupce vyžaduješ, je přijímání zákonů, které, jsou-li porušovány, jsou prosazovány mečem, což je nekřesťanská zbraň. Uvedené zákony jsou podstatou, životně důležitou součástí zmíněné vlády, jejíž je on nedílnou součástí, a která může udržet svou státnost pouze díky zbrojnicím či nástrojům smrti, velkým námořnictvům a armádám vybaveným smrtícími zbraněmi. Dále postavíš svého dobrého křesťanského bratra, následovníka Vládce pokoje, vedle popraviště, aby vykonal trest smrti; nebo v čele vojenského oddílu s příkazem k předvedení, aby uvrhl zpět do otroctví ubohého bratra za zločin, že toužil vdechnout svobodný vzduch nebes. Nebo, je-li tvým nejvyšším státním představitelem, posadíš svého dobrého biskupa na válečného koně, od hlavy až k patě ozbrojeného, jako vrchního velitele všech smrtících sil v zemi.

TAM1897 Q1 52.9Ptám se vás, drazí následovníci Ježíše, zda může člověk ospravedlnit zabíjení, když Bůh řekl: „Nezabiješ“? Nespočívá snad celá struktura lidské vlády na meči? Nemají být snad rozmetány na třísky, až přijde ten, komu náleží právo vládnout ve spravedlnosti?

TAM1897 Q1 52.10Ale já nejsem ve válce s lidskými vládami. Ne, ne. David říká v chvalozpěvu k Bohu: „Zajisté i hněv člověka chváliti tě musí, a ostatek zůřivosti skrotíš.“ Žalm 76:11. „Nebo vrchnosti nejsou k strachu dobře činícím, ale zle činícím. Protož chceš-li se nebáti vrchnosti, čiň dobře, a budeš míti chválu od ní. Boží zajisté služebník jest, tobě [křesťanovi] k dobrému.“ Římanům 13:3, 4.

TAM1897 Q1 52.11Pokud, moji bratři, budete mít na paměti, že křesťané jsou jiná společnost, malé stádo, oddělené a vybrané ze světa, aby byli světlem ve světě nebo pro svět, aby svět při pohledu na jejich dobré skutky (světlo) byl veden k tomu, aby se připojil k malému stádu, které je po celý den určeno na porážku, a tak oslavoval vašeho Nebeského Otce, pak budete schopni pochopit takové pasáže Písma, jako jsou Římanům 13, a 1. Timoteovi 1; 2, o kterých se možná později zmíním. „Ať se střep hádá se střepy země“ (doslovný překlad KJV) [Izaiáš 45:9]; ale ať křesťané mají mysl Ježíšovu, pak budou následovat Ježíše.

TAM1897 Q1 52.12Viděli jsme již některé důsledky toho, když se ti, kdo se hlásí ke křesťanství, řídí světem? Ať nás to tedy připraví k tomu, abychom vystoupili na výšinu, jako to učinil Balám, když ho Balák povolal, aby proklel Izrael, a on pronesl své podobenství a řekl: „Proč bych zlořečil, komuž Bůh silný nezlořečí? A proč bych klel, kohož Hospodin neproklíná? Když s vrchu skal hledím na něj, a s pahrbků spatřuji jej, aj, lid ten sám bydlí, a k jiným národům se nepřiměšuje.“ Numeri 23:8, 9.

TAM1897 Q1 52.13Nyní přečtu další úryvek, přetištěný z časopisu Review ze dne 14. srpna 1856:—

TAM1897 Q1 52.14Dalo vám evangelium Ježíše právo používat meč, vyzbrojovat se tělesnými zbraněmi, uchopit meč, abyste „zajistili obživu své rodině“, abyste vysvobodili utlačované z moci utlačovatele, a tím porušili šesté Boží přikázání: „Nezabiješ“? Ježíš říká: „Milujte nepřátely vaše.“

TAM1897 Q1 52.15Myslíte si, že vy, jako křesťané žijící podle evangelia, máte biblické povolení jakýmkoli způsobem se zapojovat do politických sporů? Ať už při tvorbě zákonů, nebo při jejich prosazování v rámci lidské vlády? Pokud ano, domnívám se, že se velmi mýlíte.

TAM1897 Q1 52.16To je to, co tato denominace prohlásila v roce 1864. Předložila to vládě Spojených států jako důkaz, že její členové nevěří ve válku, že se nemohou zapojit do nošení zbraní a že pokud by byli povoláni do služby, nelze od nich očekávat, že budou bojovat. A vláda Spojených států vyslyšela jejich prohlášení a zajistila, aby mohli působit v nemocnicích, kde mohli vykonávat službu kazatelů evangelia, pečovat o nemocné a přinášet spasení umírajícím. Pokud by se to nyní mělo změnit, měli bychom se čestně postavit před vládu a prohlásit, že k této změně došlo.

TAM1897 Q1 52.17Pokračuji ve čtení:—

TAM1897 Q1 52.18Každý text, který můžete citovat, nebo jakýkoli zdánlivě pádný důvod, který můžete uvést, musí být prověřen jasným, doslovným Písmem. Je možné, že se ve vhodnou dobu budeme zabývat všemi takovými verši nebo důvody, které předkládáte; ale nejprve budeme naslouchat evangeliu. Křesťanům, kteří jsou ochotni následovat Ježíše, by to mělo stačit.

TAM1897 Q1 52.19Ježíš říká: „Slouží-li mi kdo, následujž mne.“ Jan 12:26. Ale řeknete snad: „To mohu dělat a zároveň sloužit jako věrný občan své země v rámci její národní politiky a vlády?“ Zastavte se. Ježíš říká: „Žádný nemůže dvěma pánům sloužiti.“ Matouš 6:24. „Byste byli z světa, svět, což jest jeho, miloval by; že pak nejste z světa, ale já z světa vyvolil jsem vás, protož vás svět nenávidí.“ Jan 15:19.

TAM1897 Q1 52.20Jaký podíl můžete mít na politice světa, když „nejste ze světa“, ale jste světem nenáviděni a jste vyvoleni „ze světa“? „Musíme snad předat vládu do rukou bezbožných?“ ptáte se. Nemůžete s tím nic udělat. Bezbožní lidé a svůdci budou čím dál horší; a v době konce světa budou bezbožní páchat bezbožnosti, a žádný z bezbožných neporozumí. Daniel 12:10. Důvodem je to, že svět není ochoten poslouchat Boha ani následovat Ježíše, a neuznává, že existuje jediný Zákonodárce. Jakub 4:12.

TAM1897 Q1 53.1„Nebo praví Pán: Proto že lid tento přibližuje se ústy svými, a rty svými ctí mne, srdce pak své vzdaluje a bázeň jejich, již se mne bojí, jest z přikázaní lidských pošlá: Z té příčiny, aj, já také divně zajdu s lidem tímto, divně, pravím, a zázračně. I zahyne moudrost moudrých jeho, a opatrnost opatrných jeho vymizí.“ Izaiáš 29:13, 14. Jak podivuhodně se to projevuje v životě mnoha významných teologů, kteří ještě nedávno stáli v čele náboženských probuzení, mravních reforem a mírových spolků; vedli Kristovu církev, vyzbrojeni evangeliem, které vynáší na světlo život a nesmrtelnost; působili prosbami, modlitbami a slzami; nyní však jednají přímo navzdory evangeliu, když Ježíš řekl: „Slyšeli jste, že řečeno jest: Milovati budeš bližního svého, a nenáviděti budeš nepřítele svého. Ale jáť vám pravím: Milujte nepřátely vaše, dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, a dobře čiňte nenávidícím vás, a modlte se za nepřátely a protivníky vaše, Abyste byli synové Otce vašeho, jenž jest v nebesích; ješto slunci svému velí vzchoditi na dobré i na zlé, a déšť dává na spravedlivé i na nespravedlivé.“ „Protož buďte milosrdní, jako i Otec váš milosrdný jest.“ Matouš 5:43–45; Lukáš 6:36. Navzdory těmto veršům vidíme žalostný stav křesťanských církví, které stále více morálně upadají a přizpůsobují se světu. Uvedeme několik příkladů z mnoha.

TAM1897 Q1 53.2Následuje několik výroků významných kazatelů, v nichž se hovoří o „zbraních“, „boji“, „bitvě“, „válce“ atd. Dále pak pokračuje takto:—

TAM1897 Q1 53.3Vzhledem k těmto skutečnostem, které dokládají proměnu nejčistšího zlata v něco horšího než strusku, naprosté pohrdání Kristovým svědectvím a jejich dřívějším vyznáním, musíme zvolat: „cestou Kainovou odešli, a poblouzením Balámovy mzdy po lakomství se vylili.“

TAM1897 Q1 53.4Následují tito muži Ježíše? Vybavují sebe i své stoupence zbraněmi evangelia? Projevují bezvýhradnou důvěru v dokonalý Boží zákon? Uznávají, že pro křesťana existuje pouze jeden Zákonodárce? Slyší Pavla, jak říká: „odění rytěřování našeho není tělesné, ale mocné v Bohu k vyvrácení ohrad“? 2. Korinťanům 10:4. Berou konečně na vědomí Písmo, které údajně učí?

TAM1897 Q1 53.5Oblečte si celou Boží zbroj, abyste mohli odolat úkladům ďábla. Proč? – „Neboť není bojování naše proti tělu a krvi.“ Ne; to není povolání Ježíšových následovníků. Ale bojujeme „proti knížatstvu, proti mocnostem, proti světa pánům temností věku tohoto, proti duchovním zlostem [zlým duchům, pozn. na okraji], kteréž jsou vysoko.“ „protož vezměte celé odění Boží, abyste mohli odolati v den zlý, a všecko vykonajíce, státi.“ Efezským 6:11–13.

TAM1897 Q1 53.6Pavel vyjmenovává křesťanské zbraně v Efezským 6:14–18 a říká: Vezměte si „meč Ducha, [ne z oceli] jenž jest slovo Boží, Všelikou modlitbou a prosbou modléce se každého času v Duchu“; oblečeni v tuto nebeskou zbroj a s nohama obutými do připravenosti evangelia pokoje, usilujte o to, abyste se těšili z Kristova požehnání: — „Blahoslavení milosrdní, nebo oni milosrdenství důjdou. … Blahoslavení pokojní [nikoli narušitelé pokoje], nebo oni synové Boží slouti budou.“ Matouš 5:7, 9. Poslechněte si Jana, jak promlouvá k vojákům, když se ho ptají, co mají dělat. Odpovídá: „Nikomu nečiňte násilí.“ Lukáš 3:14.

TAM1897 Q1 53.7Pamatujte, že Ježíš řekl Petrovi, když byla všem křesťanům předkládána tato velká praktická nauka o tom, co dělat s mečem: „Obrať meč svůj v místo jeho; nebo všickni, kteříž meč berou, od meče zahynou.“ Matouš 26:52.

TAM1897 Q1 53.8Kdyby křesťané žili ve světle těchto pravd, bylo by jen velmi málo křesťanských generálů či vojáků, kteří by používali „dvacet pět pušek Sharp’s reverenda Beechera“, i kdyby k závěru každé z nich byla pokrytecky připevněna Bible.

TAM1897 Q1 53.9Slyší Ježíše říkat: „Království mé není z tohoto světa. Byť z tohoto světa bylo království mé, služebníci moji bránili by mne.“ Jan 18:36. Křesťané, takto vyzbrojení zbraněmi evangelia a zcela odzbrojení zbraní tělesných, zcela oddělení od vlád tohoto světa, mohou nechat svět, který je vyzbrojen zbraněmi smrti, spěchat po široké cestě a prosazovat své nekřesťanské zákony trestem smrti.

TAM1897 Q1 53.10Je to nevýslovná výsada ostatku církve, když se ohlíží za minulostí a vidí, že ačkoli Kristovi učedníci, stejně jako Pavel, volali: „Pro tebe mrtveni býváme celý den, jmíni jsme jako ovce oddané k zabití [Římanům 8:36]“; zatímco jejich cesta byla zalita slzami, nasáklá jejich krví a pokryta jejich roztrhanými těly a vybělenými kostmi;—je jejich výsadou zvolat spolu s Balámem, když vidí, že Boží „lid ten sám bydlí, a k jiným národům se nepřiměšuje“, „Ó bych já umřel smrtí spravedlivých, a dokonání mé ó by bylo jako i jeho!“ Numeri 23:9, 10.

TAM1897 Q1 53.11V této brožuře je toho ještě mnohem více, ale nemusím z ní číst dál. Přečtu ještě jednu či dvě pasáže od Pána, které jsou určeny nám v dnešní době. Toto nám bylo před čtyřmi lety dáno skrze Ducha proroctví a bylo nám přečteno v tomto Tabernákulu:—

TAM1897 Q1 53.12„Pán si vyvolil Jákoba a Izrael za svůj zvláštní poklad. Neboť vím, že Pán je veliký a že náš Pán je nad všemi bohy.“ Uvažujte, moji bratři a sestry, že Pán má lid, vyvolený lid, svou církev, která má být jeho vlastní, jeho vlastní pevností, kterou drží ve světě zasaženém hříchem a vzbouřeném; a zamýšlel, aby v ní nebyla uznávána žádná jiná autorita, žádné jiné zákony než jeho vlastní.

TAM1897 Q1 53.13Další poselství k nám přišlo na letošní Generální konferenci. To nás přivádí přímo zpět k místu, kde začalo odpadlictví, a staví nás tváří v tvář Bohu, jeho pravdě a celému tomuto tématu tak, jak je od Pána; tak, jak si přeje být se svým lidem dnes.

TAM1897 Q1 53.14Hranice mezi Božím lidem, který se hlásí k zachovávání přikázání, a světem již není tak zřetelná jako kdysi. Ti, kdo kráčí v souladu s Bohem, se nebudou účastnit politických shromáždění. Ti, kdo tak činí, dávají najevo, že nejsou věrnými služebníky Ježíše. Tak dlouho zacházeli s obyčejným ohněm, že ztratili schopnost rozlišování. Existuje lid, který se přihlásil, aby stál pod praporem Ježíše. Jsou Kristovou armádou. Zavázali se, že vyjdou ze světa a budou odděleni. Zavázali se, že budou používat meč Ducha, Boží slovo, k vedení útočné války proti hříchu a veškeré nepravosti. Máme projevit svou věrnost.

TAM1897 Q1 53.15To je pojem z oblasti vlády; je to pojem, který se vztahuje k občanství. K čemu máme projevovat svou věrnost? To je ta otázka.

TAM1897 Q1 53.16Máme projevovat svou věrnost našemu Králi, Pánu Ježíši Kristu. Apoštol Jakub prohlašuje: „Kdokoli tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Boha.“ A milovaný Jan, učedník, který se v duchu nejvíce podobal Ježíši, varoval: „Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Kdo miluje svět, v tom není láska Otcova.“ Nikdo nenajde štěstí v tom, že bude následovat příklad Adama a vzdálí se od svého Stvořitele.

TAM1897 Q1 54.1Tyto lekce tedy končí přesně tam, kde jsme začali – u Adama a jeho Stvořitele a u prvního ze všech přikázání ve vesmíru: „milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své, i ze všech mocí svých.“ Pak se neodkloníte od svého Stvořitele. Pak nedojde k odpadlictví. Pak nedojde k modlářství. Pak nebude zřízena žádná vláda podle vzoru pohanů, kteří se odvrátili od Boha; ale Bůh bude vším ve všem a povede svůj lid do té slavné země, kterou ukázal našemu otci Abrahamovi, když ho oddělil od všech vlád na světě a udržoval ho odděleného, dokud žil na světě.

TAM1897 Q1 54.2Ten, kdo nás volá, abychom následovali a kráčeli ve stopách té víry, kterou měl náš otec Abraham, když byl ještě neobřezaný, nás pak zavede do té země, která je slávou všech zemí; a tam budeme přebývat v přítomnosti Páně a pod slavnými křídly Všemohoucího navěky – milujíce Boha z celého srdce, z celé duše, z celé mysli a ze vší síly; a on na nás může ukázat nyní, tehdy i navěky v přítomnosti celého vesmíru a říci: „tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy.“

TAM1897 Q1 54.3Na to rciž všecken lid: „Amen i Amen.“