První velké přikázání

TAM1897 D 279.2Kázání pronesené v úterý večer, 2. března 1897 Otištěno v General Conference Daily Bulletin, 5. března 1897, sv. 1, č. 16, str. 279–285.

TAM1897 D 279.3VÍTE, že Pán řekl o této době a o lidech, kteří v ní žijí, že „tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy“. Vy i já se právem hlásíme k tomuto lidu a stojíme na místě, kde vyznáváme, že o nás může Pán před celým vesmírem říci: „tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy.“ A bude to skutečnost, nejen proto, že to říká, ale řekne to, protože je to skutečnost.

TAM1897 D 279.4Tento text se plně vztahuje na vás a na mě, kteří jsme zde v tomto domě; a Pán chce, aby se to stalo skutečností nyní a zůstalo skutečností po celou dobu, aby to mohl neustále hlásat celému světu a celému vesmíru: „tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy.“

TAM1897 D 279.5To je to, co máme studovat. V těchto lekcích máme studovat, abychom poznali, zda zachováváme Boží přikázání, či nikoli; aby o nás Pán mohl říci: „tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy.“

TAM1897 D 279.6Při dodržování Božích přikázání je jistě na prvním místě to první, a to musíme bezpochyby dodržovat. A zde je Jeho slovo: „první ze všech přikázání jest: Slyš, Izraeli, Pán Bůh náš Pán jeden jest. Protož milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své, i ze všech mocí svých. To jest první přikázání.“

TAM1897 D 279.7Může nyní Pán o vás a o mně v souvislosti s tímto přikázáním říci: „Zde jsou ti, kteří je zachovávají“?

TAM1897 D 279.8Má Pán celé vaše srdce, takže nemáte srdce pro nic jiného než pro něj a pro to, co je jeho?

TAM1897 D 279.9Patří Pánu celá vaše duše v oddané lásce, takže není ve vašem bytí žádný cit, který by nebyl jeho?

TAM1897 D 279.10Má Pán celou vaši mysl, takže v ní není žádná vaše myšlenka, žádné působení vaší mysli, žádná část vaší mysli, která by nebyla Jeho – zasvěcená Jeho službě? Neboť myslí sloužíme Pánu, našemu Bohu. Ne jen její částí, ne jen částečně, ale celou. Tak, abyste neměli žádnou mysl, kterou byste mohli zasvětit nebo věnovat čemukoli, co není od Boha.

TAM1897 D 279.11Je celá vaše síla Jeho, takže nemáte žádnou sílu, kterou byste mohli věnovat něčemu jinému než tomu, co je Boží, a Jeho službě?

TAM1897 D 279.12Jestliže je to vše o vás pravda, pak se o vás skutečně říká: „tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích.“

TAM1897 D 279.13„Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.“ Když je v našich srdcích láska k Bohu, jak je uvedeno v prvním přikázání, bude dost snadné milovat své bližní jako sami sebe.

TAM1897 D 279.14Jak bylo zmíněno v nedávném proslovu bratra Kellogga o tom malém chlapci v Chicagu, který přišel k muži, naprostému cizinci, a řekl mu: „Víš, že jsi největší hříšník na světě?“ A když se ten muž překvapeně zeptal, jak je to možné, a řekl, že nikdy nikoho nezavraždil, nikdy nespáchal žádný velký zločin, malý chlapec mu odpověděl: „Největší přikázání zní: milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své, i ze všech mocí svých. Děláš to?“ On odpověděl: „Ne, nedělám. Nemohu říci, že to dělám vůbec.“ „No,“ řekl ten malý chlapec, „to je největší z přikázání. Porušuješ největší přikázání; tedy jsi největší hříšník.“ Muž to přiznal a byl přiveden k Bohu a k plnému spasení. To je zcela jasné: jelikož je toto největší přikázání, ten, kdo je porušuje, je největším hříšníkem. Jste to vy?

TAM1897 D 279.15Vy i já vyznáváme, že dodržujeme Boží přikázání a víru Ježíšovu. Porušujeme snad první ze všech Božích přikázání? Pokud nedodržujeme to největší, první ze všech přikázání, porušujeme ho. Pokud porušujeme právě toto, nedodržujeme přikázání; to je jasné. Vy i já se musíme rozhodnout nyní a musíme se rozhodnout navždy, zda budeme sloužit Pánu celým srdcem, celou duší, celou myslí a celou silou.

TAM1897 D 279.16Je psáno: „Boží království je ve vás.“ Říše, která je v nás, je Boží říše; tak tomu bylo, když byl člověk stvořen, ale nepřítel se zmocnil Božího místa; a Pán člověka znovu osvobodil, aby si zvolil, zda Bůh bude mít své místo ve svém vlastním království, nebo zda uzurpátor zaujme Boží místo v Božím království. Království, které je ve vás, patří Pánu. Je na vás, abyste rozhodli, zda tam bude vládnout Pán, nebo zda tam bude vládnout nepřítel. A pokud se nerozhodnete, že tam bude vládnout Pán, rozhodujete se tím, že tam bude vládnout nepřítel. Záleží zcela na volbě člověka, kdo tam bude vládnout.

TAM1897 D 280.1Někdo musí vládnout. Člověk nebyl stvořen, aby vládl sám sobě, nezávisle na Bohu. Byl stvořen, aby byl sám sebou s Bohem, a bez Boha nemůže být sám sebou. Člověk byl stvořen, aby stál po boku Boha. Boží království bylo v něm. Bůh v něm vládl. Chtěl však jít svou vlastní cestou tím, že následoval Satana. Člověk však může jít svou vlastní cestou pouze tehdy, když následuje Boha. Boží království je ve vás. Musíme se rozhodnout, že Bůh zaujme své místo v nás, ve svém vlastním království v našich srdcích. Tam zaujme své místo a tam bude vládnout, až bude moci mít své místo ve svém vlastním království.

TAM1897 D 280.2Víte, že pokud jde o Boží království na zemi, bude sahat od moře k moři a od řeky až k okrajům země. Boží království, toto království, které má přijít, až přijde Pán, jak víte, má pokrýt každou píď, každé zrnko půdy, které na tomto světě existuje. Nyní je Boží království ve vás. Zahrnuje toto království ve vašem nitru, kde vládne Bůh – zahrnuje jeho vláda každý kousek prostoru, každé zrnko půdy ve vašem srdci? Zahrnuje? To je ta otázka, a tyto otázky se nás týkají v mnoha ohledech.

TAM1897 D 280.3Já pouze čtu přikázání a upozorňuji vás na to, co přikázání říká. A to proto, abychom vy i já měli svou mysl i srdce vždy otevřené otázce: Platí o nás, že „tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy“ z celého srdce, duše, mysli a síly?

TAM1897 D 280.4Na čem spočívá vaše mysl, čemu se věnuje, na čem pracuje – je v tom Bůh? Je to ke slávě Boží? Výzkum, který provádíte, studia, kterým se věnujete, celé myšlení vaší mysli – je to proto, aby se do něj vtiskl Boží obraz? Je to proto, abyste v mysli nacházeli Boha v širším měřítku? Je to proto, abyste ho více oslavovali? Je on první a vše ve všem ve vašich intelektuálních snahách? Milujete ho, sloužíte mu celou svou myslí?

TAM1897 D 280.5A celou svou silou. Pole, které oráte, oráte ho pro Boha? Hoblík, kterým hladíte prkno, děláte to pro Boha, aby vše, co získáte, patřilo Bohu a vůbec ne vám? Je vaše síla tak zcela zasvěcena Bohu, že pracujete pro Boží věc, ať už se pustíte do čehokoli?

TAM1897 D 280.6Panuje rozšířená představa, že člověk musí přestat vykonávat své řemeslo nebo jakoukoli manuální práci, kterou vykonává, než se může stát pracovníkem ve věci Boží. Mnozí říkají: „Chci se dostat pryč z toho, co dělám. Kéž bych se z toho mohl vymanit. Kéž bych mohl odejít z této dílny. Rád bych byl pracovníkem ve věci Boží.“ Pokud nejste pracovníkem ve věci Boží tam, kde právě jste, nebudete jím ani tam, kam se chcete dostat. Pokud nejste pracovníkem ve věci Boží, když oráte pole, nebyli byste jím ani tehdy, kdybyste se pokoušeli kázat z kazatelny. Jste-li kovář a den za dnem stojíte u kovadliny – pokud nejste pracovníkem ve věci Boží tak důkladně, tak upřímně, tak z celého srdce, jako jsem já na kazatelně, pak byste jím nebyli ani v případě, že byste někde rozdávali letáky.

TAM1897 D 280.7Máme před sebou příklad toho, čím může lidstvo být, a čím má být každý věřící v Ježíše. Syn Boží přišel na tento svět, aby vám i mně ukázal, co přesně znamená dodržovat přikázání a jak se to dělá. A svému řemeslu se věnoval asi šestkrát déle, než kázal. Začal ve dvanácti letech, kdy mohl začít pracovat s Josefem jako tesař, kdy už dokázal značné věci – vždyť dvanáctiletý chlapec dokáže při pomoci tesaři udělat spoustu věcí. Počítáno tedy od dvanácti let do doby, kdy byl asi ve třiceti letech pokřtěn a začal kázat, to je osmnáct let. Po celou tu dobu pracoval jako tesař. Od třiceti do třiatřiceti a půl let strávil ve veřejné službě, kázáním. Vidíte tedy, že pracoval jako tesař téměř šestkrát déle, než kázal.

TAM1897 D 280.8Byl tedy během těch osmnácti let, kdy pracoval jako tesař, stejně tak Synem Božím, jako během těch tří a půl let, kdy se věnoval kázání? — Víte, že byl. Byl mým Spasitelem a vaším Spasitelem, když tam řezal prkno, vyráběl lavici a připevňoval k ní nohy — byl tehdy mým Spasitelem a vaším Spasitelem stejně tak, jako když visel na kříži? — Víte, že byl. „Neboť jsme spaseni jeho životem.“

TAM1897 D 281.1Nezapomeňte, že to bylo na konci těchto osmnácti let, když přišel, aby byl pokřtěn, a byl pokřtěn, na počátku svého působení a na konci svého tesařství — právě tehdy Bůh řekl: „Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo.“ Nebyl tedy během těch osmnácti let stejně tak pracovníkem ve věci Boží, jako byl během těch posledních tří a půl let? — Víte, že byl. Pokud jste tedy tesař a vyznáváte víru v Ježíše Krista, nemůžete být jeho následovníkem? Nemáte být jeho následovníkem a pracovníkem ve věci Boží právě tam, stejně skutečně, jako kdybyste stáli na kazatelně? Neříkám, že jste povinni zůstat navždy tesařem. On to neudělal. Neříkám, že budete povinni zůstat navždy kovářem nebo zemědělcem; ale říkám a trvám na tom, že dokud jste tesařem, dokud jste kovářem, dokud jste zemědělcem, máte být pracovníkem ve věci Boží stejně skutečně, jak jen kdy budete, ať už jste kdekoli.

TAM1897 D 281.2Tak Ježíš ukázal každému z nás, co to znamená být křesťanem a jaký má být náš život, ať už jsou naše mysli, naše srdce nebo naše ruce zaměstnány čímkoli. Miloval Boha celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou, když byl tesařem. Když řezal prkna, když vyráběl stoly, když vyráběl dveře a montoval je, bylo to ke slávě Boží. Bůh byl pro něj vším. Když za ním přišel nějaký muž jako za tesařem, viděl v něm pouze tesaře; neviděl v něm Spasitele světa jako takového — když za ním přišel někdo pouze jako za tesařem, posadil se k němu a řekl: „Chci, abys mi vyrobil stůl. Vyrobíš mi ho?“ a on odpověděl: „Jaký stůl bys chtěl?“ a ten člověk mu ho popsal, a Ježíš řekl: „Ano, vyrobím ti ho;“ když Ježíš ten stůl vyrobil a odnesl ho na zádech do domu toho člověka, vnesl ho do domu a postavil ho tam, aby ho ten člověk mohl používat – v celé té záležitosti patřil Ježíš zcela Bohu. Bůh byl přítomen ve všech jeho činech. V každém spoji, který na tom stole vytvořil, nebyly žádné trhliny, žádné nebyly zamaskovány prachem, nic nebylo zakryté, byl to poctivý stůl. Byl to po všech stránkách takový stůl, jaký by Bůh mohl schválit.

TAM1897 D 281.3A když uzavřel dohodu o zhotovení stolu, uzavřel takovou dohodu, která byla poctivá, takovou, na kterou by se Bůh mohl podívat a říci: „To je poctivá dohoda.“ Nežádal toho muže, aby zaplatil více, než bylo spravedlivě náležité za takovou práci. Muž se ho zeptal: „Vyrobíš mi takový a takový stůl?“ „Vyrobím.“ „Kolik za to budeš chtít? – kolik to bude stát?“ On si to spočítal a řekl muži: „Dřevo bude stát tolik, výroba zabere tolik času a moje práce má takovou hodnotu. Nemyslíš si to? Nemyslíš si, že moje práce za ten čas, který to zabere, bude mít takovou hodnotu?“ A ten muž řekl: „Ano, myslím si to. Myslím, že to za to všechno stojí. To je poctivé. To je jasná dohoda.“ A když si ten stůl naložil na záda, odnesl ho tam a postavil ho na místo, ten muž mu zaplatil, kolik si dohoda vyžadovala, a Bůh se mohl dívat na celou tu transakci a říci: „To je poctivé. To je vše, co kdokoli může udělat.“

TAM1897 D 281.4Jste takovým tesařem? Vyznáváte křesťanství. Jste takovým řemeslníkem, ať už děláte cokoli?

TAM1897 D 281.5Milujete Boha z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a ze všech svých sil? Ať už děláte cokoli nebo k čemukoli jste povoláni; ať už jednáte s bližním jakkoli, ať už je to pohan nebo křesťan; děje se to takovým způsobem, že se na to Bůh může podívat a říci: „To je dost dobré pro Boží království,“ protože do toho vkládáte celé své srdce, celou svou duši, celou svou mysl a celou svou sílu ke slávě Boží.

TAM1897 D 281.6Zachováváme přikázání, anebo ne? To je ta otázka. A je na čase, abychom to zjistili tak důkladně, aby Pán mohl ve svém poselství potvrdit: „tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích.“

TAM1897 D 281.7Nyní vidíte, že toto přikázání pokrývá celou šíři všeho a že v celé oblasti myšlení nemůžeme pojmout ani jedinou myšlenku, která by nespadala do tohoto textu, s nímž jsme začali. Musíme tedy nahlížet na vše ve svém myšlení, musíme nahlížet na vše, k čemu je naše mysl povolána, ve světle tohoto verše, prvního ze všech přikázání.

TAM1897 D 281.8Všechno, k čemu jsme povoláni, abychom se toho ujali, musíme posuzovat ve světle tohoto největšího ze všech přikázání. Je to věc, do které se mohu v bázni Boží pustit celým svým srdcem, duší, myslí a silou? Pokud ne, chci se toho vůbec dotýkat? — Ne. Jestliže je to něco, do čeho se nemohu pustit celým svým srdcem, myslí, duší a silou a s Bohem, co s tím pak mám společného? Jestliže Bůh nemůže jít se mnou, pak porušuji přikázání. Nevěnuji mu všechno. Celá moje síla je k ničemu, pokud je vynaložena na něco, do čeho on nemůže vstoupit, čeho se nemůže dotknout, co nemůže schválit nebo co nemůže přijmout.

TAM1897 D 282.1Vím, že je to nekompromisní, ale je to křesťanství. Je to křesťanství a vy ani já se nesmíme spokojit ani se šestnáctinou čehokoli, co by tomu přesně neodpovídalo. Nesmíme si dovolit ani na okamžik se spokojit s čímkoli v tomto světě, co by bylo méně než to, že vše, do čeho se pustíme, budeme dělat s Bohem po boku, a pak do toho vstoupíme celým srdcem, celou duší, celou myslí a celou silou. A říkám vám, že až se k tomu dostaneme, všichni z nás – pokud se všichni v tomto sále právě teď odevzdají Bohu a budou v tom vytrvale setrvávat – nedokážeme si ani představit, jaká Boží moc se ve světě projeví.

TAM1897 D 282.2Od počátku spočívala velká obtíž v tom, že lidé nechtěli Bohu ve svých srdcích poskytnout místo, které mu náleží. Bůh stvořil člověka takového, ale ten se odvrátil ke všemu ostatnímu a Boha zcela vyloučil. Bůh ho osvobodil z té temnoty, dal mu svobodu volby a povolal ho, aby se rozhodl, zda bude milovat Boha z celého srdce, z celé duše, z celé mysli a ze vší síly. Byl osvobozen, aby se rozhodl, že Bohu opět dá jeho místo; ale tolik lidí se rozhodlo, že Pán nemá mít své místo, že je potopa smetla z povrchu země.

TAM1897 D 282.3Potom Pán začal s lidským pokolením znovu. A jediné, co od každého žádal, bylo, aby miloval Pána Boha z celého srdce, z celé duše, z celé mysli a ze všech sil a svého bližního jako sám sebe. To je vše, co žádal od těch osmi, kteří vešli do archy a kteří z ní vyšli. Kdyby první člověk miloval Boha z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a ze všech svých sil, žádný hřích by nikdy nemohl vstoupit.

TAM1897 D 282.4Kdyby po tom, co zhřešil a Pán ho z toho otroctví osvobodil, Adam a všichni jeho potomci milovali Boha z celého srdce, z celé duše, z celé moci, z celé mysli a ze všech sil, jaký by byl stav světa? — Dodržovali by Boží přikázání a víru Ježíšovu a spravedlnost by pokryla zemi, jako vody pokrývají moře. Je nemožné, aby se toto naplnilo v člověku pod jhem prokletí, pod jhem hříšného těla? Může Bůh tak osvobodit hříšníka od moci hříchu v těle, aby mohl milovat Boha celým svým srdcem, duší, silou, myslí a mocí? — Ano. Hřích by nemohl proklít zemi tak, jak je tomu nyní, ani kdyby lidé byli v otroctví hříšného těla, kdyby věřili v Boha a dodržovali Boží přikázání a víru Ježíšovu. To je pravda, neboť to je křesťanství. Vidíte tedy, že vše, co Pán od nás kdy chce, vše, co od člověka kdy chtěl od té doby, co Adam zhřešil, bylo a je, aby dodržoval Boží přikázání a víru Ježíšovu. A první ze všech přikázání zní: „milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své, i ze všech mocí svých.“

TAM1897 D 282.5V Římanům 1:21 se píše, že na počátku „znali Boha“. Podívejte se na to: člověk na počátku své existence znal Boha. Adam zpočátku znal Boha, ale toto poznání si neuchoval. Když Adam zhřešil a začal znovu, znal Boha. Když lidstvo po potopě začalo znovu, zpočátku znalo Boha; lidstvo se tedy od Boha neustále odklánělo. Svět byl tak hříšný, je tak hříšný a bude tak hříšný, protože znal Boha a odmítá ho, a ne proto, že by Boha neznal. Svět tedy není ve zlu kvůli temnotě; svět je v temnotě kvůli zlu.

TAM1897 D 282.6Svět začal ve světle; a to, že do něj vstoupila temnota, je kvůli volbě lidí; „poznavše Boha, nectili jako Boha, ani jemu děkovali, ale marní učiněni jsou v myšleních svých, a zatmíno jest nemoudré srdce jejich. Měvše se za moudré, blázni učiněni jsou. Nebo směnili slávu neporušitelného Boha v slávu podobenství obraza porušitelného člověka, i ptactva, i hovad čtvernohých, i zeměplazů.“

TAM1897 D 282.7Nyní si všimněte: co bylo první? — Znali Boha; ale neoslavovali ho jako Boha; nedali mu v sobě místo, které mu náleží. Neoslavovali Boha — nezjevili ho lidem, neprojevili ho na zemi; neboť Ježíš řekl: „Oslavil jsem tě na zemi,“ a on byl Bůh zjevený v těle. Tito lidé, kteří znali Boha, nedovolili, aby se Bůh zjevil v těle. Nebyli vděční. Potom se jejich myšlenky staly marnými; potom se jejich pošetilé srdce zatmělo; a ve své temnotě se vydávali za moudré. Ta moudrost byla pošetilostí, a tak si zhotovili modly.

TAM1897 D 282.8Tak vidíte, že obraz, který je v modlářství kladen před oči lidí, je pouze vnějším projevem modlářství, jeho vnějším znázorněním. Modlářství je již hluboko v srdci a postupně se projevuje navenek. Zamyslete se nad tím. Kde začíná modlářství? — V srdci. Kde v tomto průběhu začíná modlářství? — Když poznali Boha, neoslavovali ho jako Boha; právě tam to všechno začíná. Kde je tedy nějaký střední bod mezi poznáním Boha a modlářstvím?

TAM1897 D 283.1Teď se nad tím pečlivě zamyslete. Znali Boha a „Totoť jest pak věčný život, aby poznali tebe“. Poznání Boha je věčný život; to je jasné. Oni Boha znali; měli věčný život v poznání Boha. To je napsáno. Ale upadli do modlářství. Kolik kroků od poznání Boha museli učinit, aby upadli do modlářství? — Jen jeden. Kolik kroků tedy od milování Boha celým srdcem, celou mocí, celou myslí a celou silou je třeba učinit, aby člověk dospěl k modlářství? — Jen jeden. Pokud tedy nemiluji Boha celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou, co jsem? — Modlář.

TAM1897 D 283.2Možná nemám před sebou žádný vyřezaný obraz. Tito lidé ho zpočátku také neměli. Měli však obraz, představu, utvořenou v mysli, a když si vyřezali svůj obraz, bylo to prostě ztvárnění toho, co již měli v mysli, aby to stálo před jejich očima. První člověk, který vyřezal obraz, měl o něm představu ve své mysli ještě předtím, než jej vyřezal. První člověk, který udělal obraz, měl představu, že by to měl být jeho bůh, a ta představa tam byla ještě předtím, než sochu vyřezal ze dřeva nebo vytesal z kamene. Ta kamenná socha, kterou si postavil před oči, byla tedy pouze vnější podobou, kterou vytvořil, aby mu v té podobě znázornila, jaký byl ten bůh, kterého již měl v mysli. Neměl tedy boha již předtím, než ten vyřezaný obraz vytvořil? — Ano. Kde byl? — V jeho srdci.

TAM1897 D 283.3Stali se marnými ve svých představách. V čích představách? — Ve svých vlastních. Zde je ten člověk, který si něco představuje; vytvoří obraz své představy a umístí jej před své oči mimo sebe. Představování si je prostě vytváření mentálních obrazů. A obraz v kameni není nic jiného než hmatatelná podoba toho, co si člověk představuje ve svém srdci. Kde byl ten obraz nejprve vytvořen? — V jeho mysli; v jeho vlastních představách, v jeho vlastním myšlení. Ale kdo tam byl, když se oddělil od Boha? — Nikdo jiný než Satan a on sám. Odkud tedy mohou pocházet jeho myšlenky? — Pouze od něj samotného a od Satana.

TAM1897 D 283.4Vidíte tedy zcela jasně, že modlářství je v srdci; představa, obraz, je tam již dříve, než se obraz může objevit navenek. Ať už je jeho bohem slunce, měsíc nebo hvězdy, tato představa, jeho myšlenka, jeho představivost, je tam dříve, než ji vtělí do vnější podoby ve slunci, měsíci a hvězdách.

TAM1897 D 283.5Vše, co se v modlářství objevuje, je prostě odrazem toho, co je v srdci. A Bůh musí být v srdci, celým srdcem, celou duší, celou myslí a celou silou, jinak tam vládne modlářství. Neexistuje žádná střední cesta.

TAM1897 D 283.6Ve skutečnosti, po potopě, když se lidé poprvé odvrátili od pravého Boha a odešli a měli své vlastní bohy – dovolili těmto bohům, aby pro ně zaujali místo Boha, čímž ukázali, že když znali Boha, uznávali ho jako svého jediného vládce. Když miluji Boha celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou, kdo jediný bude mým Bohem? — Bůh. Kdo bude mou jedinou autoritou? — Bůh. Kdo jediný bude mít nade mnou autoritu? — Bůh. Je schopen vykonávat správnou autoritu? — Ano. Je schopen udržet člověka na správné cestě? — Ano. Když člověk miluje Boha celým svým srdcem, duší, myslí a silou, nepotřebuje žádný jiný zákon ani autoritu, aby ho udržely na správné cestě ve světě. Kdo je jeho vládcem? — Bůh. A je Bůh schopen vládnout, když ho milujeme nade vše? — Ano. Ale když se člověk odvrátí od Boha a upadne do modlářství, je schopen vládnout sám sobě? — Ne.

TAM1897 D 283.7Po potopě, když ještě znali Boha, uznávali ho za svého jediného Krále a Vládce. Neměli žádného jiného vládce. Když se poprvé odvrátili od Boha a na jeho místo dosadili jiné bohy — mám na mysli ten počátek, kdy se odvrátili od Boha a na Boží místo dosadili jiné bohy —, dovolili těmto jiným bohům, aby zaujali místo vládců. Prohlašovali, že tito bohové jsou jejich vládci. Neměli žádné krále; lidé se ještě neprohlašovali za vládce. Lidé prohlašovali, že bohové jsou králové; a lidé, kteří měli moc, byli pouze zástupci bohů, zatímco bohové byli skutečnými králi.

TAM1897 D 283.8Důkaz toho najdete v knize „Empires of the Bible“ (Říše Bible) na straně 50. Zde jsou první záznamy, které byly nalezeny v Babylónii, kde lidstvo vzniklo a kde došlo ke zmatení jazyků – kde lidstvo zapomnělo na Boha. Čtu:—

TAM1897 D 284.1Ninriduovi, jeho králi, za ochranu Idadu, místokrále Ridu, služebníka, radosti Ninridu.

TAM1897 D 284.2Zde vládce Idadu v nápisu adresovaném svému bohu prohlásil, že je pouhým místokrálem svého boha. Neprohlašoval se za krále. Vidíte tedy, že bůh byl králem tohoto muže. Bůh byl považován za krále lidu a tento muž, který měl moc, byl pouze božím místokrálem, neboli zástupcem.

TAM1897 D 284.3To ukazuje, že poznání Boha jako právoplatného Vládce bylo tak čerstvé, že žádný člověk ještě neměl odvahu prohlásit se za krále. Chápete to? Zamyslete se nad tím pečlivě. Když byl Bůh jediným vládcem, byl samozřejmě i jejich jediným králem; ale když se od něj odvrátili a přijali jiné bohy, jejich poznání pravého Boha bylo tak čerstvé, jejich vztah k němu byl v jejich povědomí tak nový, že když na místo Boha dosadili jiné bohy a ustanovili tyto falešné bohy za své krále – žádný muž s autoritou mezi lidmi neměl odvahu přijmout titul krále; raději se nechal nazývat místokrálem boha, který měl být skutečným králem. Opakuji to. Poznání pravého Boha jako jediného Krále bylo v myslích těchto lidí tak čerstvé, že žádný člověk ještě neměl odvahu přijmout titul krále. Jejich vzpomínka na Boha jako na jediného Krále a Vládce byla stále tak jasná, že přijetí titulu krále by se příliš podobalo pokusu sesadit Boha z trůnu.

TAM1897 D 284.4Přečtu další nápis z téže země, ze stejné doby:—

TAM1897 D 284.8Zde je muž, který postavil dům na počest svého boha. Tento muž říká, že je místokrálem tohoto boha, který je králem. Tento muž, Gudea, se neprohlašuje za krále. Má autoritu, ale neprohlašuje se za krále. Kdo je králem? — Jeho bůh. To vám opět ukazuje, že poznání pravého Boha jako jediného Krále bylo v jejich myslích ještě tak čerstvé, že se ještě tak úplně nevzdálili od Boha a od představy o Bohu jako jediném Králi a Vládci, aby byli ochotni odložit myšlenku Božího kralování a dovolit člověku, aby přijal titul krále.

TAM1897 D 284.9A. F. Ballenger. — Ten muž na pozici moci se tedy prohlašoval za místokrále svého boha, a ne za krále?

TAM1897 D 284.10Ano. Ještě nebyli žádní králové. Nemluvíme o člověku jako o králi. Mezi lidmi ještě nebyli žádní králové. Byli tam lidé na pozicích s autoritou. Člověk vládl nad ostatními. Měl moc, ale nenazýval se králem. Nebyl znám jako král a ještě si nedovolil přijmout titul krále. Proč? — Protože se ještě nedostal tak daleko od představy o pravém Bohu jako jediném oprávněném Králi, aby byl dost odvážný, aby měl dost bezbožné odvahy, aby odložil veškerou představu o jakémkoli božstvu jako o králi a prohlásil se za krále.

TAM1897 D 284.11Toto jsou nejstarší záznamy, které byly v té zemi nalezeny. Vidíte, že patří k těm úplně nejstarším. Jsou to záznamy z doby, kdy si lidé ještě vůbec neosvojili titul krále a kdy chápali pravého Boha jako Krále.

TAM1897 D 284.12Zde však máme záznam o něco starší, který hovoří o zmatení jazyků u babylonské věže. Na čtvrté stránce knihy „Empires of the Bible“ najdete biblický popis zmatení jazyků. Jedná se o popis, který sepsali lidé, mezi nimiž k tomuto zmatení jazyků došlo. V Bibli najdete Pánův záznam o této události. V tomto nápisu na cihlách, které byly pohřbeny v troskách Babylonu a byly objeveny, najdete jejich popis této události. Můžete jej porovnat s popisem v Bibli, v jedenácté kapitole Genesis, a uvidíte, že se tyto dva popisy přesně shodují. Tady je, co o tom řekli:—

TAM1897 D 284.14Toto je jedno z nejstarších svědectví, jaká existují. Ty další následují hned po něm. Ty však ukazují, že existovala doba, kdy mezi lidmi ještě nebyl žádný král; že muž s autoritou nepřijímal titul krále; že jeho králem byl jeho bůh; a představa, že pravý Bůh je králem, byla tak nová, že neměl dostatek odvahy prohlásit, že on sám je králem. V té době by to ještě znamenalo přílišné uzurpování autority vzhledem k jeho představě o pravém Bohu.

TAM1897 D 285.1To bylo před Nimrodem. Nimrod byl prvním člověkem, který měl odvahu přijmout titul krále tváří v tvář představě, že Bůh je králem. Tak čtu na straně padesát knihy „Empires of the Bible“:—

TAM1897 D 285.2Nimrod byl tímto odvážným mužem. Jméno, které nese, znamená vzpouru, povýšenecké pohrdání a podle Gesenia je ekvivalentem extrémně bezbožného vzbouřence. A „začal být mocným na zemi.“ Nebo, jak uvádí jiný překlad, „byl prvním mocným na zemi.“

TAM1897 D 285.3Nimrod byl prvním člověkem, který si kdy přisvojil titul krále; prvním, kdo držel královskou moc a otevřeně nosil titul krále. A jeho jméno přesně vyjadřuje, co to znamenalo mezi lidmi, nad nimiž se postavil.

TAM1897 D 285.4Nyní neuvádím své tvrzení, ale tvrzení autority v této věci, které zní takto:—

TAM1897 D 285.5Se založením Nimrodova království vstoupil celý starověký svět do nové historické fáze. Východní tradice, která z tohoto válečníka činí prvního člověka, jenž nosil královskou korunu, poukazuje na skutečnost významnější než pouhé přijetí nového oděvního doplňku či dokonce dobytí provincie. Jeho panování přineslo světu nový systém vztahů mezi vládcem a ovládanými. Autorita dřívějších vládců spočívala na pocitu příbuznosti a nadvláda náčelníka byla obrazem rodičovské autority. Nimrod byl naopak panovníkem území a lidí pouze do té míry, do jaké byli jeho obyvateli, a bez ohledu na osobní vazby. Dosud existovaly kmeny – rozšířené rodiny – společnost; nyní vznikl národ, politické společenství – stát. Politické a sociální dějiny světa jsou od té doby oddělené, ne-li rozbíhavé. – Empires of the Bible, str. 51.

TAM1897 D 285.6Jaký byl tedy původ státu?