Duch proroctví. – Č. 1

TAM1897 D 2.2Kázání přednesené v úterý dopoledne, 9. února 1897 Otištěno v General Conference Daily Bulletin, 12. února 1897, sv. 1, č. 1, str. 2–6.

TAM1897 D 2.3PŘEDPOKLÁDÁM, že v této místnosti není nikdo, kdo by si nemyslel, že skutečně věří v Ducha proroctví; to znamená, že Duch proroctví patří církvi – tomuto poselství, jak se projevuje skrze sestru Whiteovou, a že těmto věcem se věří, alespoň podle vlastního vyznání, pokud jde o myšlenku a Písmo, které dokazují, že takové věci jsou součástí tohoto díla. Ale v tom není ten problém, neboť my se nyní nacházíme v potížích. Pokud si to neuvědomujeme, jsme na tom mnohem hůře, než kdybychom byli v potížích a věděli o tom. A co víc, Boží věc, stejně jako vy a já, se nachází v takových potížích, že den za dnem čelíme nebezpečí, že na sebe přivoláme Boží hněv, protože jsme tam, kde jsme. Pán nám to říká více než jednou a říká nám, jak jsme se tam dostali, a říká nám, jak se z toho dostat. A jediné, co vám zde mohu poradit, je studovat Ducha proroctví a čerpat z něj to, co potřebujete.

TAM1897 D 2.4To je jen jedno z prohlášení, která zazněla. Protože tato prohlášení znám, a to už nějakou dobu, byl bych rád zůstal doma a pokračoval tam v práci, protože je toho tolik k udělání a je do toho zapojeno tolik lidí. Bůh volá po mnoha změnách mezi muži, kteří vytvořili výbory, správní rady, rady atd., a právě tito muži, kteří tvoří tyto výbory, správní rady a rady, jsou ti, kteří se zde sešli a na nichž bude spočívat provedení těchto změn. Jak však mohou tito muži provést změny, do nichž jsou sami zapojeni, pokud se nejprve nezmění oni sami? Jediným způsobem, jak dosáhnout změny, je změnit samotné muže. Bůh bude působit skrze všechny, kteří tak učiní, a co se stane s těmi, kteří tak neučiní? Proto říkám, že se dnes nacházíme v potížích. Když nám Pán říká, v jakých potížích se nacházíme, říká nám také, jak jsme se do nich dostali a jak se z nich dostat. Vše pramení z toho, že nedbáme na Svědectví. A když se tedy dostaneme do potíží tím, že nedbáme na Svědectví, a Svědectví nám přesně říkají, jak se z těch potíží dostat, a my se řídíme svědectvím, které nás z nich vede ven, pak budeme v souladu se Svědectvími.

TAM1897 D 2.5Nemám vám co vyčítat, neboť jsem v tom s vámi všemi. Pán říká, že věc je v potížích, a já jsem součástí té věci; patřím k ní, můj život je s ní spjat, stejně jako ten váš; je pro nás vším. Když je tedy věc v nesnázích, jsme v nesnázích i vy i já. Je možné, že vy osobně jste neměli žádnou přímou souvislost s kroky, které věc do nesnází přivedly; přesto jsme, jelikož jsme součástí této věci a ona sama je naším životem, v nesnázích stejně jako ona. Bůh nám však říká, co máme dělat, abychom se z nich dostali.

TAM1897 D 2.6Nechci vám dávat lidskou radu, ale radu Pánovu. Je možné, že uvidíme jména lidí, a pokud ano, nebudu se tomu vyhýbat. Pokud by nějaké jméno bylo vynecháno a nebylo přečteno, a my víme, o koho jde, neznamená to, že je na toho bratra veden útok. Představme si, že se dopustím něčeho špatného a Pán mi to ve svědectví vytkne. Když se ke mně toto svědectví dostane, odvrátím se od toho špatného, a můžete ho použít, jak chcete, a nebude to proti mně; neboť v tom již nejsem, pokud jsem se od toho odvrátil tím, že jsem to uznal a jednal podle toho.

TAM1897 D 3.1Ve skutečnosti je otázkou, zda někdo ve svém srdci najde skutečnou víru ve Svědectví, dokud nedostane jedno, dvě nebo tři a nepřijme je všechna; teprve pak bude docela přesvědčený, že ve Svědectví věří, a ne dříve, než prožije nějakou takovou zkušenost. Začnu a skončím Slovem. Zde je něco, co nám říká, co máme dělat, když se dostaneme na taková místa, jako je toto: „Jestliže je Pán uprostřed vašich rad, sleduje váš pořádek, lásku a bázeň a vaše chvění před jeho slovem, pak jste připraveni vykonávat jeho dílo nezištně.“

TAM1897 D 3.2Zde jsme na zasedání. Ačkoli se lišíme povahou, pokud nás formuje tentýž duch Kristův, jsme jedno. Pak může církev povstat jasná jako polední slunce a vyrazit vpřed tak hrozná jako vojsko se zástavami.

TAM1897 D 3.3Bůh byl vyloučen ze svého díla, z řízení svého díla obecně, v díle státních konferencí, v radách, ve správních radách, v církvích atd. Měli jsme falešné bohy, protože lidé postavili lidi – a lidé se nechali postavit – mezi Boha a jeho dílo. Bůh bude ve své věci působit tak jako tak, a pokud mu neuhnete z cesty a nedovolíte mu, aby jednal po svém, Boží hněv dopadne na ty, kteří mu stojí v cestě. Lidé se drží – a nechávají se držet – na místech, z nichž už dávno měli odejít. Pokud mu uhneme z cesty a necháme ho působit, bude jednat s mírnou rukou. Nechceme bič z provazů. Raději ať nás to teď trochu překvapí, než abychom byli po nějaké době velmi překvapeni; a raději ať jsme v lásce napomenuti, než abychom pokračovali v nevědomosti a byli donuceni uprchnout z chrámu, jako se to stalo ten den, nebo abychom byli zcela zaskočeni, až s tím už nic nenaděláme.

TAM1897 D 3.4Pokud je tedy Pán uprostřed vašich rad, sleduje vaši lásku a vaši bázeň a vaše chvění před jeho slovem, pak jste připraveni konat jeho dílo; a on se nebude podílet na žádných nespravedlivých činech.

TAM1897 D 3.5Znovu čtu: „Cesta člověka spočívá ve vymýšlení a intrikách. Bůh vkládá zásadu.“ A tam, kde Bůh vložil zásadu, jsou náš život i naše činy společně pouhým vyjádřením této zásady. A pokud tam Boží zásada není, pak tam je zásada ďábla. „Okolnosti nemohou přinést reformy. Křesťanství navrhuje reformu v srdci. To, co Kristus působí uvnitř, se projeví pod vedením obráceného rozumu. Plán začít zvenčí a snažit se působit dovnitř vždy selhal a vždy selže.“

TAM1897 D 3.6Svědectví nemohu uplatnit na nikoho jiného než na sebe, neboť musí být uplatněno v srdci a působit zevnitř. Bůh ho pak uplatní, kamkoli půjdu. A totéž platí pro nás všechny, pokud jde o svědectví, které je předneseno komukoli, na jakémkoli shromáždění, zasedání rady či zasedání Generální konference. Předseda nemůže uplatnit svědectví, které mu bylo dáno, v celé oblasti. Musí je přijmout ve své duši a odevzdat se mu tělem, duší i duchem; a teprve pak Ježíš Kristus uplatní toto svědectví všude, kam se on, předseda, vydá. Je to v něm živá věc, a pokud tedy kráčí vpřed, Pán toto svědectví uplatňuje, ať už se nachází kdekoli. Lidé se však pokoušeli uplatňovat Svědectví na jiné lidi, aniž by toto svědectví bylo v nich samých živou věcí. To se zkoušelo znovu a znovu, a právě v tom spočívá problém. Pokud svědectví nepřijme tělem, duší i duchem tak, aby se zásada, která je v něm obsažena, stala v něm živou věcí, nezáleží na tom, jak často toto svědectví čte a uplatňuje na jiné lidi – jeho vlastní vliv bude působit proti svědectví, které uplatňuje. Neboť pokud není prožíváno v jeho životě a ve všem, co říká a činí, je jeho činy zničeno. A právě to vedlo k podmínkám, které nyní panují. „Boží cesta spočívá v tom, že dává člověku něco, co nemá.“ Máme přijmout to, co nemáme, co nám Bůh dává, a to z nás učiní sílu v Pánu. 2. Korinťanům 2:14: „Bohu pak budiž díka, kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu, a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě.“ Když je v nás tato zásada, kdekoli jdeme, Bůh promlouvá; mluví. Skrze nás zjevuje poznání sebe sama na každém místě. Může to být obchodní transakce; na tom nezáleží. Vše, co děláme, jim bude připomínat Boha i poté, co odejdeme, a tak skrze nás zjevuje vůni svého poznání na každém místě.

TAM1897 D 3.7„Boží cesta spočívá v tom, že z člověka činí něco, čím není“; že ze mě činí něco, čím nejsem. Když tedy ke mně přijde svědectví, které mi říká, že nejsem v pořádku, má mě toto svědectví učinit tím, čím nejsem – učinit mě správným. Nemohu zůstat tam, kde jsem, a uplatnit to; ale když to uplatním, stanu se tím, čím jsem nebyl, a kamkoli půjdu, Bůh se může zjevit.

TAM1897 D 3.8„Lidská cesta spočívá v tom, najít si pohodlné místo a oddávat se choutkám a sobeckým ambicím. Boží cesta spočívá v tom, působit v moci. On dává milost, pokud si nemocný uvědomí, že ji potřebuje. Člověk se příliš často spokojí s tím, že se léčí podle metod šarlatánství, a poté ospravedlňuje svůj způsob jednání jako správný.“ Boží cesta je jiná. Všichni jsme nemocní lidé, a kdybychom si to uvědomili, Bůh by nám dal potřebný lék. Člověk dává přednost šarlatánství a myslí si, že jeho způsob práce je správný; ale Bůh má v úmyslu očistit duši. Jan 7:38: „Kdož věří ve mne, jakož dí Písmo, řeky z života jeho poplynou vody živé.“ To je Boží království v něm. „Den za dnem lidé odhalují, zda je v nich Boží království. Pokud v jejich srdcích vládne Kristus, získávají sílu zásad, moc a schopnost stát jako věrní strážci, skuteční reformátoři; neboť žádná reforma nemůže nastat, pokud nedojde k důkladné spolupráci s Ježíšem Kristem. Prostřednictvím milosti Kristovy mají lidé používat své Bohem dané schopnosti k vlastní reformě. Tímto sebezapíráním, na které Pán nebes hledí s uznáním, dosahují vítězství nad svými vrozenými i získanými sklony; pak, podobně jako Daniel, zanechávají na ostatních dojem, který nikdy nezmizí. Tento vliv se rozšíří do všech koutů země.“

TAM1897 D 4.1Toto je to svědectví, o kterém jsem před chvílí mluvil. Když přijmete svědectví a vpustíte ho do svého srdce a života, stane se z vás někdo, kým jste dříve nebyli, a pak je to Boží království ve vás a toto svědectví se rozšíří do všech koutů země. Možná nikdy neopustíte svůj stát. Jak by to tedy mohlo být možné? Kamkoli půjdete vy a kamkoli půjdu já, Bůh vtiskne do srdcí stopy, které nikdy nebudou vymazány, a skrze ně vzniknou další stopy a tak dále. Člověk se proti tomu může zatvrdit, ale ten dojem tam stejně pronikne; a když ten dojem vyvoláte vy, on pozná, že pochází od Pána. Saduceové nevěřili ve vzkříšení, ale také říkali, že poznali na učednících, že byli s Ježíšem a učili se od něj po jeho smrti. Ve svých srdcích věděli, že vstal z mrtvých. Skutečnost tam byla, ale oni se tím neobrátili. To je princip, který je v Bibli. Ze svědectví napsaného v roce 1896 čtu: „Mnoho mužů, kteří působili jako radní na zasedáních představenstva a rady, je třeba vyřadit.“ Všimněte si, že se tam píše „mnoho“. Celkem jich není příliš mnoho, takže když bude mnoho z nich vyřazeno, mnoho jich nemůže zůstat. „Jejich místa by měli zaujmout jiní muži, neboť jejich hlas není hlasem Božím. Jejich plány a úmysly nejsou v souladu s Božím řádem. Ti samí muži byli ponecháni ve funkcích ředitelů správních rad, až se pod jejich vlastním vedením a podle jejich vlastních způsobů začalo místo posvátného ohně, který zapálil sám Bůh, používat obyčejný oheň. Tito muži již nejsou nazýváni Izraelem, ale úskočníky.“ Úskočníci místo Izraele! V jakých horších potížích bychom se mohli nacházet?

TAM1897 D 4.2Opět ze svědectví z roku 1894: „Změny měly být provedeny už dávno. Bůh by chtěl, aby církev setřásla svou hanbu.“ Zde jsou slova: „Ti samí muži nemají rok co rok tvořit vaši radu; změny měly být provedeny už dávno. Bůh by chtěl, aby církev setřásla svou hanbu; ale dokud budou muži, kteří se cítili plně způsobilí pracovat, aniž by přijímali Boží rady, rok co rok setrvávat ve svých funkcích, nelze toho dosáhnout. Tento stav věcí prokvašuje každou větev díla, protože muži necítí, že potřebují vedení Ducha svatého.“

TAM1897 D 4.3Co je třeba učinit? Bude mít Pán nyní příležitost působit? Bude mu dovoleno uskutečnit potřebné změny? Toto svědectví nemáme uplatňovat tak, že se chopíme tohoto díla a náhle začneme provádět změny. Než se budu moci podílet na jakékoli změně, musí být mé srdce v pořádku. Musíme se odevzdat Bohu a pak ho nechat působit skrze nás. Je nám jedno, kdo jsou ti lidé, pokud je tam Bůh.

TAM1897 D 4.4Nemáme se teď začít rozhlížet, jaké kandidáty můžeme najít, které bychom mohli upřednostnit a dosadit na pozice, které nyní zastávají jiní; neboť pak by sice oni byli pryč z těch míst, ale my bychom na nich byli, a Pán by byl stejně daleko jako předtím. Problémem je nyní to, že Pán byl vynechán. Kdybychom se nyní sami dostali na jejich místa, Pán by byl stále vynechán a věc by na tom byla hůře než předtím. Ale to není to, co je žádoucí. Tady nemá být žádná politika; ale pokud je politika v nás, bude i tady a projeví se tady. Pokud má člověk skutečně v sobě politiku, nejlepším místem, kde ji může uplatnit, je otevřený svět, mezi těmi, kdo jsou politici a nic jiného, neboť to je vše, čím je; a pokud ji tam neuplatní, uplatní ji v církvi a bude tam šířit jen zlo a ďábelství. A samozřejmě je lepší, aby taková činnost probíhala otevřeně ve světě než v církvi. To tedy není to, proč jsme tady. Jsme tu proto, abychom našli Boha a otevřeli svá srdce, aby mohl zaujmout místo od středu až po okraj, v každé myšlence, slově i činu; a Bůh není politik; je to Bůh. Naším úkolem je hledat Boha z celého srdce, aby Bůh učinil vše, co je třeba učinit; a on to učiní, pokud mu to dovolíme. Dejte Bohu šanci. Ti, kdo stojí v cestě, ať ustoupí, a my ostatní se mu nesmíme plést do cesty. Pak může Bůh zaujmout místo, které mu náleží.

TAM1897 D 5.1Dále je zde pro nás citován příběh o Nikodémovi a Kristu. Nikodém byl izraelský vládce a píše se, že „Nikodém vyhledal Ježíše v noci a řekl: ‚Rabbi, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha; neboť nikdo nemůže konat ty zázraky, které ty konáš, ledaže by s ním byl Bůh.‘ To vše byla do jisté míry pravda, ale co na to řekl Ježíš? ‚Odpověděl mu: Amen, amen, pravím ti: Pokud se člověk nenarodí znovu, nemůže spatřit království Boží.‘ Byl to muž na vysokém a důvěryhodném postu, muž, k němuž vzhlíželi jako k někomu, kdo byl vychován v židovských zvycích, a jehož mysl byla plná moudrosti. Skutečně disponoval mimořádnými schopnostmi. K Ježíši se neodvážil jít ve dne, neboť by se tak stal předmětem řečí; pro židovského vůdce by bylo příliš ponižující přiznat, že sympatizuje s opovrhovaným Nazarejcem. Nikodém si říká: ‚Sám si ověřím poslání a nároky tohoto učitele, zda je skutečně světlem, které má osvětlit pohany, a slávou Izraele.‘

TAM1897 D 5.2„Ježíš v podstatě říká Nikodémovi: Tvé věci nepomůže žádná polemika. Duši nepřinese světlo žádná argumentace. Musíš mít nové srdce, jinak nemůžeš rozeznat království nebeské. Nejsou to větší důkazy, které tě uvedou na správnou cestu, ale nové záměry, nové prameny jednání: musíš se narodit znovu. Dokud k této změně nedojde a neobnoví se všechno, budou i ty nejsilnější důkazy, které by mohly být předloženy, k ničemu. Nedostatek je ve tvém vlastním srdci; všechno se musí změnit, jinak nemůžeš vidět království Boží.

TAM1897 D 5.3„Pro Nikodéma to bylo velmi ponižující prohlášení a s pocitem rozladění navázal na Kristova slova otázkou: ‚Jak se může člověk narodit, když je starý?‘ Neměl dostatečně duchovní smýšlení, aby pochopil význam Kristových slov. Spasitel však na argument neodpovídal argumentem. Zvedl ruku s vážnou, tichou důstojností a s ještě větší jistotou zdůraznil pravdu: ‚Amen, amen, pravím ti: Pokud se člověk nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo; a co se narodilo z Ducha, je Duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam jde; tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.‘ Nikodém mu řekl: ‚Jak se to může stát?‘

TAM1897 D 5.4„Do mysli tohoto vůdce pronikaly záblesky pravdy. Kristova slova ho naplnila úctou a vedla k otázce: ‚Jak se to může stát?‘ S hlubokou vážností Ježíš odpověděl: ‚Jsi učitel Izraele a nevíš tyto věci?‘ Jeho slova Nikodémovi sdělují poučení, že místo toho, aby se rozčiloval nad jasnými slovy pravdy a oddával se ironii, měl by mít o sobě mnohem pokornější mínění kvůli své duchovní nevědomosti. Kristova slova však byla pronesena s takovou vážnou důstojností a jak jeho pohled, tak tón hlasu vyjadřovaly takovou lásku k němu, že se neurazil, když si uvědomil svou ponižující situaci. Jistě by ten, komu byly svěřeny náboženské zájmy lidu, neměl být neznalý pravdy, jejíž pochopení je pro ně tak důležité, totiž podmínky vstupu do království nebeského. ‚Amen, amen, pravím ti,‘ pokračoval Ježíš, ‚mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli; a vy nepřijímáte naše svědectví. Jestliže jsem vám mluvil o pozemských věcech a vy nevěříte, jak uvěříte, když vám budu mluvit o nebeských věcech?‘

TAM1897 D 5.5„Tuto lekci pro Nikodéma předkládám jako velmi relevantní pro ty, kteří dnes zastávají odpovědné pozice jako vládci v Izraeli a jejichž hlasy jsou často slyšet v radě, kde projevují stejného ducha, jakého měl Nikodém.“ Kdo bude dnes naslouchat a nechá, aby ta samá slova měla stejný účinek na jeho srdce a život? Nikodém se v důsledku toho obrátil.

TAM1897 D 5.6Tato slova byla pronesena k předsedům konferencí, starším sborů a těm, kteří zastávají úřední funkce v našich institucích. Vy víte, zda jste předsedou konference. Tato slova k vám promlouvají; říkají: Musíte se znovu narodit. Vy víte, zda jste starším sboru. Tato slova k vám promlouvají; říkají: Musíte se znovu narodit. Vy víte, zda zastáváte úřední funkci v některé z našich institucí. Tato slova k vám promlouvají; říkají: Musíte se znovu narodit. Říkají: Musíte se obrátit. Neříkají, že jste se nikdy neobrátili; i když jsme se obrátili, nastala doba, kdy Bůh volá po důkladnějším obrácení, po hlubším zasvěcení, než jaké jste vy nebo já kdy předtím poznali. Pro vás ani pro mě neznamená nic, že jsme se obrátili před pěti, deseti nebo patnácti lety, pokud nejsme obráceni nyní, dnes. A dnes říká: „Jestliže uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce.“ Dnes, dokud se tomu říká „dnes“, říká vám i mně: „Musíte se znovu narodit; musíte se obrátit; a pokud se člověk znovu nenarodí, nemůže spatřit království Boží.“ A zde je požehnané zaslíbení: „dám vám srdce nové.“ Díky Pánu! Hledejme Pána s takovým srdcem, s takovou vážností jako nikdy předtím, aby nás mohl použít jako nikdy předtím; a pak odstraní hanbu ze své církve a ona povstane, aby vykročila bez překážek, krásná jako měsíc, jasná jako slunce a hrozná jako vojsko se zástavami. To je to, co Pán dnes chce od vás a ode mě. Dostane to?