Věda o spasení. – Č. 1

TAM1897 D 46.2Kázání pronesené v pátek večer, 12. února 1897 Otištěno v denních bulletinech Generální konference ze dne 16. února 1897, sv. 1, č. 3, str. 46–47 a ze dne 17. února 1897, sv. 1, č. 4, str. 49–53.

TAM1897 D 46.3KAŽDÝ ví, že žijeme ve velmi vědecké době, alespoň podle jména, podle vyznání a podle aspirací. Bůh chce, aby jeho lid vždy držel krok s dobou. Ba co víc: chce, aby jeho lid vždy předbíhal dobu. Zejména chce, aby jeho lid byl vždy reformátorem, a aby byl člověk reformátorem, musí předbíhat dobu. Jelikož se tedy jedná o obzvláště vědeckou dobu, ať už co do vyznání, či jinak, musí být Boží věc, tedy jeho lid, vědecká, aby splnila požadavky této doby. To je formulace teze, k jejímuž studiu vás dnes večer zvu. Pán chce, abyste vy i já tuto tezi přijali, studovali ji a stavěli na ní, dokud se v nás před světem neprokáže, že je tato teze vědecky správná. Pokud vy a já, pokud všichni, kdo se hlásí ke jménu Kristovu, tak učiníme, pak to Pán vykoná. Svět to uvidí, a svět to uvidí, ať už se na tom vy a já podílíme, nebo ne. Neboť pokud se na tom vy a já nepodílíme, budou se na tom podílet ti, kteří Pánu dovolí, aby to skrze ně prokázal; a pokud mu to vy a já nedovolíme, přijdeme o to.

TAM1897 D 46.4Ale vy říkáte: Spasení je dílem Božího lidu. Spasení je jedinou věcí Páně. To je to, co říkali ti ostatní bratři. To jsme měli v lekci dnes odpoledne a to jsme měli ve všech lekcích z Listu Židům. Je to lekce, kterou jsme měli i na jiných místech Písma. A Písmo říká, že nemáme znát nic jiného než Ježíše Krista a toho ukřižovaného. Říkáte to; ano, a já to říkám také. Říkám, že dílo Božího lidu – vše, čím je Boží dílo ve světě, je dílo spasení. A to přesně souhlasí s tím, co jsme již uvedli. Proto je spasení věda.

TAM1897 D 46.5A ještě více: Spasení není pouhou vědou, není jen jednou z věd; je hlavou, klíčem, středem všech věd. Je to ta nejvědečtější ze všech věcí, jimiž se zabývají lidské mysli v tomto světě. Až tedy Boží lid přijme Boží spasení tak, jak je v Bohu; až jeho dílo spasení ve světě bude skutečně ztělesňovat jeho pojetí spasení, pak se světu zjeví věda, která je nad všemi ostatními vědami. Tehdy bude moci Boží lid v tomto vědeckém věku stát před samotnými králi vědy a nestydět se.

TAM1897 D 47.1Já jsem této pravdě plně oddaný. A chci, abyste viděli, jak plně je to pravda. Vy i já jsme oddaní Božímu spasení. A chci, abyste na základě Bible – knihy veškeré pravdy – viděli, že spasení je věda. Pak budete spolu se mnou oddaní této pravdě.

TAM1897 D 47.2Nejprve tedy chci, abyste uvažovali střízlivě a sami se přesvědčili nejen o tom, že spasení je věda, ale také o tom, že je nejvyšší ze všech věd.

TAM1897 D 47.3Slovo „věda“ znamená doslova „znalost“. Botanická věda je znalost botaniky. Astronomická věda je znalost astronomie. Proto také jeden vědec definoval vědu jako „výsledek myšlení“. Veškeré znalosti – věda –, které svět má o astronomii, jsou výsledkem myšlení světa na téma astronomie.

TAM1897 D 47.4Spasení je totiž poznání Boha: „Totoť jest pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista.“ Jedná se tedy o vědu. Toto poznání však není výsledkem lidského myšlení: je výsledkem Božího myšlení. Neboť „Čehož oko nevídalo, ani ucho slýchalo, ani na srdce lidské vstoupilo, co jest připravil Bůh těm, kteříž jej milují. Nám pak Bůh zjevil skrze Ducha svého. Nebo Duch zpytuje všecky věci, i hlubokosti Božské.“ Spasení, které je tedy výsledkem Božího myšlení, není jen vědou, ale je nejvyšší ze všech věd.

TAM1897 D 47.5Ještě jednou: To, co svět uznává jako vědu – přírodní vědy –, je výsledkem lidského myšlení. Lidé myslí rozumem. A právě rozumem se tedy lidé zabývají všemi těmito vědami. Spasení se však zabývá samotným rozumem. Co je tedy vyšší? Co je vyšší – to, co se zabývá všemi ostatními věcmi, nebo to, co se zabývá tím, co se zabývá všemi ostatními věcmi? — Jistě to druhé. Jelikož se tedy lidé pomocí rozumu zabývají všemi ostatními vědami a spasení se zabývá samotným rozumem, je naprosto zřejmé, že spasení je vědou stejně jistě jako jakákoli jiná věda, a navíc je to věda vyšší než všechny ostatní vědy. Je to nejvyšší věda, jakou může lidský rozum poznat.

TAM1897 D 47.6A ještě jednou: Spasení se zabývá rozumem. Kdo se však ve spasení a skrze spasení zabývá rozumem? — Je to sám Bůh. Jelikož je to tedy sám Bůh, kdo tuto vědu rozvíjí a zjevuje, a jelikož je tato věda plodem Božího myšlení, vyplývá z toho, že věda o spasení je nejvyšší, nejhlubší a nejširší vědou, jakou zná nejen lidský rozum, ale celý vesmír.

TAM1897 D 47.7Přečtěme si několik biblických veršů. „nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňtež se obnovením mysli vaší.“ Římanům 12:2. „takžť já sloužím myslí Zákonu Božímu.“ Římanům 7:25. „vímeť, že Syn Boží přišel, a dal nám smysl.“ „My pak mysl Kristovu máme.“ Jediným způsobem, jak se k nám Pán může dostat, je skrze mysl. Jedná s námi pouze skrze mysl. Vládne nám pouze skrze naši mysl. Podívejte se: „já sloužím myslí Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.“ A první ze všech přikázání zní takto: „Slyš, Izraeli, Pán Bůh náš Pán jeden jest. Protož milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své.“ „Protože smýšlení těla jest nepřátelské Bohu; nebo Zákonu Božímu není poddáno, a aniž hned může býti.“ Tělesná mysl, která se nemůže podřídit Božímu zákonu – nemůže – musí být proměněna, musí být vyměněna za jinou mysl, která vždy slouží Božímu zákonu. Tato proměna mysli je spasení. Toto obnovení mysli je dílem Boha v rámci jeho díla spasení a nikdo jiný jej nemůže vykonat. Proto je to nejvyšší ze všech věd – nejvyšší, jakou zná lidská mysl, nejvyšší, jakou zná vesmír.

TAM1897 D 47.8Nezačínáte chápat, proč Svědectví hovoří o „vědě o spasení“?

TAM1897 D 49.1Nyní bych chtěl, abyste viděli, že tak smýšlejí i ostatní. Chci, abyste viděli, že v tom nejsem sám. Chci, abyste viděli, že pro tento postoj máme autoritu – vědeckou autoritu – to znamená autoritu lidí, kteří rozumějí vědě.

TAM1897 D 49.2Kdybych vám dnes večer mohl předložit důkaz, že ti, kteří rozumějí všem ostatním vědám lépe než kdokoli jiný na tomto světě, dosvědčují, že je tato věda zajímá více než všechny ostatní vědy dohromady, že v ní vidí více toho, co stojí za jejich pozornost, než ve všech ostatních vědách dohromady, neřekli byste pak, že mohu bez obav hovořit tak, jak hovořím – z vědeckého hlediska? Nuže, mám právě takovou skupinu – skupinu, která rozumí všem ostatním vědám, a mám pravdivě uvedené důkazy, že se o tuto vědu zajímají více než o všechny ostatní dohromady.

TAM1897 D 49.3V 1. listu Petrově 1:10–12 apoštol hovoří o spasení, a tam čtu následující:—

TAM1897 D 49.4O kterémžto spasení bedlivě přemyšlovali a je vystihati usilovali proroci, kteříž o té milosti, jenž se vám státi měla, prorokovali, Snažujíce se tomu vyrozuměti, na který aneb jaký čas mínil by ten, kterýž v nich byl, Duch Kristův, předpovídající o utrpeních Kristových a o veliké slávě za tím jdoucí. Kterýmž zjeveno jest, že ne sobě, ale nám tím přisluhovali, což jest vám nyní zvěstováno skrze ty, kteříž vám kázali evangelium, v Duchu svatém seslaném s nebe, na kteréžto věci žádostivi jsou andělé patřiti.

TAM1897 D 49.5Do čeho touží andělé nahlédnout? — Do Božího spasení, když je kázáno s Duchem Svatým seslaným z nebe. Řecké slovo pro „toužit“ zde znamená „upřít své srdce na“. A řecké slovo pro „nahlédnout“ znamená „sklonit se k něčemu, aby se na to člověk podíval; dívat se s hlavou skloněnou dopředu; nahlížet s ohnutým tělem; pečlivě zkoumat, zvědavě prohlížet — jako někdo, kdo se chce s něčím seznámit.“ Takový je postoj andělů k tématu spasení.

TAM1897 D 49.6Nuže, rozumějí andělé i jiným vědám – biologii, geologii, ichtyologii, astronomii – všem ostatním vědám? Víte, že ano. Každý ví, že andělé důkladně rozumějí všem ostatním vědám. Každý ví, že lze s naprostou jistotou říci, že všichni andělé rozumějí všem ostatním vědám nekonečně důkladněji, než jakýkoli člověk rozumí nebo kdy rozuměl jakékoli jedné vědě. Andělé se však o téma spasení zajímají více než o všechny ostatní vědy. Ti, kteří vědí nejvíce ze všech ostatních, se nejvíce zajímají právě o toto. No, před chvílí jste se mnou souhlasili, že kdybych mohl uvést takovou autoritu, řekli byste, že můžeme tento postoj zaujmout bez obav. Tak pojďme, jsme v bezpečí. Jsme v té nejlepší společnosti – ano, v té nejlepší vědecké společnosti. Existuje autorita, která je v této věci rozhodující, vědecká autorita.

TAM1897 D 49.7Ne, dnes večer si zde nehraji se slovem „věda“. Používám slova „věda“ a „vědecký“ ve vztahu ke spasení jako slova naprosto pravdivá. Boží spasení je skutečně vědecká záležitost, nikoli falešně tak nazývaná, ale skutečně, nanejvýš vědecká. Takže si v žádném případě nemyslete, že si pohrávám se slovem „věda“ nebo „vědecký“. Používám je pravdivě, protože v této souvislosti jsou správná.

TAM1897 D 49.8Ale to není vše: andělé do toho nejen touží nahlédnout, jako ti, kdo by se s něčím chtěli seznámit; ale oni se s něčím skutečně seznamují. Učí se tím, že se na to dívají a studují to. Otevřete si Efezským 3:8–11 a uvidíte, jak je tato myšlenka vyjádřena:—

TAM1897 D 50.1Mně nejmenšímu ze všech svatých dána jest milost ta, abych mezi pohany zvěstoval nestihlá bohatství Kristova, A vysvětlil všechněm, [vynechávám slovo „lidem“, protože je v překladu doplněno] kteraké by bylo obcování tajemství skrytého od věků v Bohu, kterýž všecko stvořil skrze Ježíše Krista, Aby [Všimněte si: mám zvěstovat nestihlá bohatství Kristova, abych všem vysvětlil, jaké je obcování tajemství, které bylo skryto v Bohu, a to k tomu cíli, za tím účelem] nyní oznámena byla knížatstvu a mocem na nebesích skrze církev rozličná moudrost Boží, Podle předuložení věčného, kteréž jest uložil v Kristu Ježíši Pánu našem.

TAM1897 D 50.2Jaký je „záměr“ toho, aby lidé toto poznali? — Aby knížectvím a mocnostem „na nebeských místech“ (jiné překlady uvádějí „v nebi“; to je správné) byla zjevena rozmanitá moudrost Boží. Andělé, knížectví a mocnosti touží horlivě nahlédnout do tohoto evangelia spasení, když je kázáno s Duchem Svatým seslaným z nebe. Oni skutečně nahlížejí a studují. A jak ho studují, poznávají nová zjevení Boží moudrosti — rozmanité moudrosti Boží — podle jeho věčného záměru, který si předsevzal v Kristu Ježíši, našem Pánu. Z jiných míst Písma víte, že toto Boží tajemství, tento věčný záměr, je zjeven v evangeliu. Víte, že knížectví a mocnosti v nebi nejsou v jednom smyslu věčné – neexistují od věčnosti do věčnosti. Existují od určitého okamžiku do věčnosti, stejně jako vy a já. Gabriel existuje do věčnosti pouze od okamžiku, kdy byl stvořen. Neexistuje od věčnosti do věčnosti.

TAM1897 D 50.3Ale Bůh je od věčnosti do věčnosti. Od věčnosti do věčnosti existoval a existuje záměr – jeho věčný záměr, který byl stanoven v Kristu Ježíši, našem Pánu. Jak dlouho bude andělům trvat, než proniknou do hloubky a vyčerpají studium tohoto věčného záměru? – Až do věčnosti. To je zcela jasné. A jelikož je tento záměr zjeven v evangeliu, je zvěstován skrze Boží tajemství, jímž je „přebývání Krista v vás, kterýž jest naděje slávy“, je zcela zřejmé, že andělé jej studují. A když do něj nahlížejí, vidí v něm zjevenou rozmanitou moudrost Boží podle jeho věčného záměru. Touží do něj nahlédnout. Činí tak a tím se učí.

TAM1897 D 50.4Nuže, když tedy rozumějí všem ostatním vědám více, než jakýkoli člověk rozumí kterékoli z nich, a když se o toto zajímají více než o všechny ostatní a z toho se učí, není to snad skutečnost, na kterou se vy i já můžeme s jistotou spolehnout? Není tedy i toto téma hodnější našeho zamyšlení, našeho nejvyššího uvažování, než všechny ostatní dohromady? A nemůžeme na to upřít své srdce a věnovat tomu celou svou duši, aniž bychom byli nevědečtí? Ó, můžeme, můžeme! Udělejme to.

TAM1897 D 50.5Teď mě prosím nepochopte špatně. Neútočím na jiné vědy. Neříkám, že by všechny ostatní vědy měly být ignorovány a považovány za bludičky, které si nezaslouží žádnou pozornost. Ne; říkám, že toto je větší než všechny ostatní; a že cokoli v nich studujeme, musí být studováno v podřízenosti tomu, co je větší než ony. Říkám pouze, že všechny ostatní musí zaujmout alespoň druhořadé místo vůči této jedné, pokud chceme být vědečtí.

TAM1897 D 50.6Zamyslete se nad tím! Vezměme si naše vlastní přirozené mysli, jimiž se zabýváme jinými vědami. Byl bych já, byl by kdokoli přísně vědecký, kdyby věnoval své nejlepší a nejvyšší myšlení nějaké vědě, když by měl od nejvyšší možné autority potvrzeno, že má po ruce vědu vyšší? Bylo by to vědecké? — Ne. Dobře, pak tedy vidíme, že toto je věda; že je to nejvyšší věda. Pak tedy každý člověk, který nevynakládá své nejvyšší myšlení, své nejlepší myšlení a všechny své síly především na tuto vědu a nedává jí přednost před všemi ostatními vědami, není už z povahy věci vědecký.

TAM1897 D 50.7A není ani moudrý. Neboť co je tato věda? — Spasení. Velmi dobře. A je to věčný život. Předpokládejme, že věnuji celý svůj život, všechny své síly jiným vědám, přičemž tuto zanedbávám nebo ji považuji za podřadnou, dosáhnu toho? — Ne. Jak dlouho tedy budu mít na studium těch ostatních věd? — Nanejvýš jen pár let. Potom bude moje práce na těchto vědách navždy ukončena a já už nikdy nebudu mít příležitost je dále studovat.

TAM1897 D 50.8Ale pokud se nejprve zaměřím na tuto a nechám ostatní na podřadném místě, dokud si tuto nezajistím, budu pak mít šanci studovat i ty ostatní? — Ano. Jak dlouho? — Až do věčnosti. Ach, není to tedy moudrý přístup? Není to snad jediný moudrý postup? A není to snad jediný vědecký a rozumný postup? — Jistěže je. Pojďme tedy postupovat vědecky, přísně a v nejvyšší míře.

TAM1897 D 50.9Podívejme se nyní o něco dále. V tom prvním úryvku, který jsme si prohlíželi a který se týkal andělů, se nejprve mluví o prorocích, a to takto: „O kterémžto spasení bedlivě přemyšlovali a je vystihati usilovali proroci, kteříž o té milosti, jenž se vám státi měla, prorokovali,“ když předem svědčili o Kristových utrpeních a o slávě, která měla následovat.

TAM1897 D 51.1Právě proroci tedy zapsali, jak to zde máme, tuto vědu o spasení, tento výsledek Božího myšlení na téma spasení. Tato kniha vědy, tato věda o spasení, přišla skrze proroky. Věděli něco o ostatních vědách? — Ano.

TAM1897 D 51.2To můžeme najít na řadě míst — více, než bychom dnes večer stihli zmínit. Podíváme se však na dva či tři body, abychom si uvědomili skutečnost, že o nich skutečně měli znalosti.

TAM1897 D 51.3V patnácté kapitole prvního listu Korinťanům se nachází vědecké tvrzení, které bylo formulováno asi sedmnáct set let předtím, než ho objevila věda. Bylo tam po všechna ta staletí, ale vědci, kteří se tímto oborem zabývali, k němu prostřednictvím svého uvažování nedospěli. Jedná se o tvrzení týkající se astronomické pravdy. Kdokoli věřil tomuto tvrzení v Bibli, samozřejmě to věděl po celou dobu, i když nikdy neslyšel slovo „astronomie“; ale lidská věda to nevěděla a objevila to až po tak dlouhé době.

TAM1897 D 51.4Ještě jedna myšlenka: Když ten biblický autor učinil toto vědecké tvrzení, o kterém vědci o sedmnáct set let později zjistili, že je vědecky správné, nebylo snad po celou dobu stejně pravdivým vědeckým tvrzením, jako tomu bylo až po jeho objevení? — Jistě. Nebylo tomu tak tedy i v době, kdy to autor napsal? — Rozhodně. Jedná se o pasáž z 1. Korinťanům 15:41:—

TAM1897 D 51.5Jiná sláva slunce, a jiná měsíce, a jiná sláva hvězd; nebo hvězda od hvězdy dělí se v slávě.

TAM1897 D 51.6To se před sto lety nevědělo, protože přibližně před tak dlouhou dobou jeden muž, který se považoval za významného astronoma a jako takový byl považován i mezi svými kolegy, kritizoval toto tvrzení jako nesprávné a jako důkaz nevědomosti biblických autorů; protože si myslel (tedy biblický autor si myslel), že se jedna hvězda od druhé liší ve slávě, v jasu, a nikoli ve vzdálenosti. Tak zní tvrzení tohoto kritika k této věci. Jeho myšlenka byla – a mluvil jménem astronomické vědy –, že jediným důvodem, proč je pro nás jedna hvězda jasnější a krásnější než jiná, je to, že jedna je k nám blíže než druhá, takže k nám dopadá více jejího světla. Dnes však ve všech oblastech vědy platí jako pravda, že mezi hvězdami existuje stejně velký rozdíl v jejich velkoleposti, kráse a odstínech jako mezi květinami na zemi. Kdybychom tedy mohli vidět všechny květiny na zemi rozložené před námi na rozlehlém poli v celé jejich kráse a rozmanitosti barev a poté mohli vidět hvězdy na nebi stejně zřetelně, jako vidíme tyto, viděli bychom, že jsou stejně pestré a krásné jako ty květiny. To je dnes známo, ale nebylo to známo v době, kdy byl tento úryvek napsán Korinťanům.

TAM1897 D 51.7Nyní se ptám: nebylo to vědecké tvrzení, nebylo to vyjádření vědecké pravdy v den, kdy to Pavel napsal a poslal do Korintu, stejně jistě jako je tomu dnes? To, že věda objevila, že je to pravda, z toho ještě neudělalo pravdu, ani to nepřidalo ani špetku k její váze jako pravdy. Jejich objev pouze ukázal, že přišli na něco, co je pravdivé, ale co předtím nevěděli, protože nevěřili Bibli. Kdyby si to jen přečetli v Bibli, uvěřili tomu a přijali to, znali by tento vědecký poznatek dlouho předtím, než ho objevili vědci.

TAM1897 D 51.8Je tu ještě jiná věda: Sir Isaac Newton jednoho dne seděl pod jabloní. Z větve poblíž něj spadlo jablko. Jablka už mnohokrát předtím padala ze stromů. Viděl už dříve, jak jablka padají ze stromů. Ale toho dne byl v zamyšlené náladě a začal přemýšlet. Proč to jablko spadlo? Muselo to být proto, že na něj Země působila nějakou silou, která ho přitahovala k sobě. Jelikož je Země větší než jablko, přitáhla by ho k sobě, jakmile se uvolnilo ze stromu. Řekl si: „Když vezmu to jablko a hodím ho tak vysoko, jak jen dokážu, spadne zase na zem. Pokud tedy bylo to, že jablko urazilo tu krátkou vzdálenost k zemi, způsobeno vlivem Země, a když ho hodím tak vysoko, jak jen dokážu, a ono se vrátí zpět, je to důkaz, že vliv Země sahá tak daleko od Země, drží tu věc a přivádí ji zpět. Kdybych ho mohl hodit do výšky jedné míle a ono by se vrátilo, pak by bylo zřejmé, že ten vliv sahá až na vzdálenost jedné míle, aby ten předmět přivedl zpět.“ Potom řekl: „Jestliže je to pravda, měl by ten vliv sahat až k Měsíci. Zajímalo by mě, jestli opravdu sahá až k Měsíci? Půjdu se na to podívat.“ Šel domů, posadil se, vzal astronomické výpočty oběžné dráhy Měsíce a provedl dlouhou řadu výpočtů. Ale neseděly. Zkoušel to znovu a znovu, ale neseděly; nedokázal, aby ten vliv sahal až k Měsíci.

TAM1897 D 52.1Odložil to asi na deset let, pokud si dobře vzpomínám, než se k tomu znovu vrátil. Jednoho dne byl zveřejněn nový výpočet oběžné dráhy Měsíce, který opravoval některé nepřesnosti v dřívějších číslech. Když to vyšlo, Newton si řekl: „Zajímalo by mě, jestli mi to poskytne to, co potřebuji.“ Sehnal si ta čísla, pustil se do práce a provedl dlouhou řadu výpočtů, nad nimiž bychom se samozřejmě vy i já divili. Nakonec se však dostal až na dva či tři výpočty od konce a uviděl, že to bude sedět. Byl tak ohromen tou úžasnou skutečností, že nedokázal své výpočty dokončit. Pero mu vypadlo z ruky a musel požádat přítele, aby to za něj dokončil. Přítel tak učinil a sir Isaac Newton tím dokázal vědecký fakt, nebo spíše novou vědu. Nazývá se gravitace. A od té doby je jeho jméno nesmrtelné.

TAM1897 D 52.2To byla skutečně velká věc. Přesto to bylo v Bibli již dva a půl tisíce let předtím, než to sir Isaac Newton objevil v přírodě. Gravitace je prostě rovnováha vesmíru. Je to ten princip, ten zákon, jak by řekli vědci, kterým je udržována rovnováha vesmíru. To znamená, že každé těleso ve vesmíru ovlivňuje každé jiné těleso a je s ním v rovnováze. Nejen každé těleso, ale každá částice hmoty ve vesmíru přitahuje a ovlivňuje každou jinou částici hmoty ve vesmíru.

TAM1897 D 52.3Ve fyzickém světě je to prostě skutečnost, která odpovídá tomu, co jsme dnes odpoledne probírali na biblické hodině, pokud jde o život. Zjistili jsme, že se nemůžete dotknout nikoho ani ničeho, aniž by to bylo známo v celém vesmíru. Ani vrabec nespadne bez vědomí vašeho Otce a ten vrabec nespadne, aniž by jeho pád pocítil celý vesmír. Toto je prostě skutečnost, která tomu odpovídá.

TAM1897 D 52.4Existuje zde také duchovní skutečnost, která těmto dvěma odpovídá.

TAM1897 D 52.5Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl? Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři: I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla. Žalm 139:7–10.

TAM1897 D 52.6Když vy a já máme správnou myšlenku, je vnímána ještě někde jinde? Máme špatnou myšlenku. Co je špatná myšlenka? — Hřích. Kde tedy hřích začíná? — V myšlence. Je můj hřích vnímán ještě někde jinde ve vesmíru kromě mne samotného? Kdo ho vnímá? — Bůh, skrze svého Ducha. Ó, existuje tedy v našem vesmíru nějaká duchovní skutečnost, která není vnímána? Která není pociťována? Nebo nějaká myšlenka, ať už dobrá či zlá, která není pociťována? Nevidíte tedy gravitaci jako vědu? Sir Isaac Newton objevil ve vesmíru pravdu, která odpovídá jiným pravdám vesmíru.

TAM1897 D 52.7Zákon, který Newton objevil, je, jak jsem řekl, tím, čím je udržována rovnováha vesmíru. Nyní přečtu verš z Písma, který ukazuje, že toto bylo známo dva a půl tisíce let předtím, než to Newton objevil. Izaiáš 40:12:—

TAM1897 D 52.8Kdo změřil hrstí svou vody, a nebesa pídí rozměřil? A kdo změřil měrou prach země, a zvážil na váze hory, a pahrbky na závaží?

TAM1897 D 52.9Když byly hory a pahorky ustaveny, byly navzájem vyváženy. Ustanovil Bůh věci tak, aby byla zachována jejich rovnováha? Jaký je vědecký název zákona, jímž je udržována rovnováha věcí? — Gravitace. O čem tedy Izaiáš mluvil? — O gravitaci. Jistěže o ní.

TAM1897 D 52.10Vědec tuto skutečnost ilustruje na příkladu malého kvítku zvaného sněženka. Představte si dva druhy květů, které se rozmnožují ze semene. Jeden je vzpřímený, druhý svěšený. Určitě jste si u květů všimli malých vřeten, která obklopují jedno centrální. U vzpřímené květiny, která se rozmnožuje ze semene, je centrální vřeténko vždy kratší než ta okolní. Je-li to květina svěšená, je centrální vřeténko delší než ta okolní. Důvodem je to, že pyl, který se nachází na okolních vřeténkách, musí spadnout na to centrální, jinak nemůže dojít k rozmnožení květiny.

TAM1897 D 52.11U vzpřímeného květu, který se rozmnožuje ze semene, musí být tedy toto střední vřeteno kratší než ostatní, aby na ně mohl spadnout pyl z ostatních. Kdyby bylo delší, pyl by spadl níže a minul by ho, a tak by se nemohlo vytvořit žádné semeno. Pokud se jedná o svěšený květ a toto vřeteno je kratší než ostatní, pyl spadne pryč a opět se nemůže vytvořit žádné semeno. V každém vzpřímeném květu, který se rozmnožuje ze semene, je tedy střední vřeteno kratší než ta okolní. V každém svěšeném květu, který se rozmnožuje ze semene, je to střední vřeteno delší.

TAM1897 D 53.1Sněženka se rozmnožuje ze semene. A ačkoli je to vzpřímený květ, střední vřeteno je delší než ta okolní. Jak je to možné? Zopakuji to ještě jednou, abyste to lépe pochopili: Sněženka je vlastně vzpřímený květ a rozmnožuje se ze semene. Střední vřeteno by tedy mělo být kratší než ostatní. Je však delší. Jak se tedy může rozmnožovat ze semene? Pán to zařídil. Ustanovil to tak, že ačkoli je to vzpřímená květina, přesto se ohne a skloní. Proto je střední vřeteno u této vzpřímené květiny delší než ostatní. Roste vzhůru a stojí rovně, dokud nekvete a není zralá a připravená k rozmnožování. Právě v tu chvíli skloní hlavu, a když pyl dopadne na své místo, malá květina se opět vztyčí a stojí.

TAM1897 D 53.2To je samo o sobě krásné; ale právě zde vstupuje do hry ilustrace zákona gravitace. Tento vědec mi říká, že to, co způsobuje, že květina visí a sklání hlavu, je přitažlivost Země. To je správné. Co způsobuje, že jablko spadne? — Váha. Ale váha je prostě gravitace — z latinského slova gravus, což znamená váha. Co způsobuje, že ta stojící květina sklání hlavu? — Váha Země. Proč ale váha Země nedonutí tu květinu sklonit hlavu už dříve? — Ach, když Bůh stvořil tu malou květinu, vyvážil Zemi, ba dokonce vyvážil celý vesmír tak, aby vyhovoval jejím potřebám. Když Bůh stvořil tu skromnou malou sněženku, udržel vesmír v rovnováze a přizpůsobil jej potřebám té maličké květiny! A jestliže Bůh dbá na tu maličkou květinu, nebude snad ještě mnohem více dbát na vás, ó vy malověrní?

TAM1897 D 53.3Nyní mi tento vědec říká, že kdyby Země – a samozřejmě i vesmír – byla o jedinou libru nebo jedinou unci těžší, než je, přiměla by sněženku sklonit hlavu předčasně; protože by na ni, jelikož by byla těžší, měla větší vliv. A v takovém případě by první sněženka byla i tou poslední. Aby však ta malá sněženka mohla žít a těšit lidstvo až do konce světa, Bůh nastavil vesmír přesně podle potřeb této květiny, takže když nastane přesný čas, kdy to potřebuje, je tíha přesně taková, aby ji přitáhla k zemi. A když tak visí, aby mohlo dojít k rozmnožování, přichází další síla z kořenů, stonek se stává o něco pevnějším a květina překoná gravitaci a stojí jako předtím.

TAM1897 D 53.4Kdo změřil hrstí svou vody, a nebesa pídí rozměřil? A kdo změřil měrou prach země, a zvážil na váze hory, a pahrbky na závaží?

TAM1897 D 53.5Kdo nastavil rovnováhu vesmíru? — Bůh. Izaiáš to uvedl téměř dva a půl tisíce let předtím, než to objevil sir Isaac Newton. Nebyla to vědecká skutečnost, když to Izaiáš napsal? — Ano. Nebylo to zaznamenáno po všechna ta staletí? — Ano. Nebyla to po celou dobu vědecká pravda? — Byla. Stala se z toho vědecká pravda teprve tehdy, když to Newton objevil? — Ne; vědci se dozvěděli něco, co předtím nevěděli, ale v Bibli to stálo po celou dobu.

TAM1897 D 53.6Přemýšlejte o těchto věcech. Bůh to po nás chce. Chce, abyste vy i já viděli, že spasení, Slovo, které nám dal a k němuž povolává naše nejvyšší myšlení, není nějaká malá, úzká vedlejší záležitost; ale největší věc, jakou svět kdy může poznat. Je to největší věc, jakou může světová věda kdy poznat. Je to nejvyšší věda, jakou svět kdy může poznat.

TAM1897 D 53.7Nemáme ji však studovat proto, abychom byli vědečtí. Máme ji studovat, abychom byli spaseni; a být spasen je vědecké.