Kapitola 9 — Doba čekání

GSAM 148.1„Tehdy podobno bude království nebeské desíti pannám, kteréžto vzavše lampy své, vyšly proti Ženichovi. Pět pak z nich bylo opatrných, a pět bláznivých. Ty bláznivé vzavše lampy své, nevzaly s sebou oleje. Opatrné pak vzaly olej v nádobkách svých s lampami svými. A když prodléval Ženich, zdřímaly se všecky a zesnuly.“¹

GSAM 148.2Kristus je ženichem z tohoto podobenství.² Vydání se vstříc ženichovi proto musí představovat snahu Pánova lidu setkat se s Kristem při jeho příchodu, neboť tématem výkladu v 24. a 25. kapitole Matoušova evangelia je právě Pánův příchod. Slovo Páně je lampou.³ Všechny panny si vzaly své lampy. Pošetilost části panen spočívala v tom, že přijaly pouze teoretické poznání pravdy, aniž by se upřímně zasvětily Pánu, což by v srdci věřícího rozvíjelo milosti Ducha. Toto dílo je v podobenství znázorněno „olejem v jejich nádobách“. Zpoždění ženicha musí představovat určité zklamání ze strany těch, kteří vyšli s očekáváním, že se setkají se svým Pánem.

GSAM 148Doba, na kterou se podobenství vztahuje

GSAM 148.3Slovo „tehdy“, jímž se podobenství začíná, nám dává vodítko k době, na kterou se vztahuje. Následuje bezprostředně po tom, co bylo řečeno v předchozí kapitole, nikoli po druhém příchodu Pána, ale poté, co bylo vyhlášeno podobenství o fíkovníku, oznamující, že Kristův příchod je „před dveřmi“ a že nastala generace, která nepomine, dokud se sám Kristus neobjeví v oblacích nebes. Vztahuje se také na dobu, kdy někteří ze služebníků, kteří zvěstovali poselství, si v srdci říkají: „Můj Pán zdržuje svůj příchod,“ a začínají bít své spoluslužebníky a jíst a pít s opilci.

GSAM 149Bití svých spoluslužebníků

GSAM 149.1Tito byli „spoluslužebníci“, kteří harmonicky hlásali stejné poselství; nyní se však část z nich odvrací od toho, co učili, a „bije“ své spoluslužebníky, kteří podávají „potravu v pravý čas“ – hlásají potřebnou přípravu na setkání s brzy přicházejícím Pánem. „Bijí“ stejným způsobem, jakým se navrhovalo zbít Jeremiáše. Lid řekl: „Poďte a zarazme jej jazykem, a nemějme pozoru na žádná slova jeho.“⁴ Tak i tito služebníci začali učit způsobem, který bránil dílu „věrných“ služebníků. Právě k této skupině je tedy řečeno: „Pomniž tedy, co jsi přijal a slyšel, a ostříhej toho, a čiň pokání. Pakli bdíti nebudeš, přijduť na tě jako zloděj, a nezvíš, v kterou hodinu na tě přijdu.“⁵

GSAM 149.2Podobenství o pannách se vztahuje na dobu, kdy se „spoluslužebníci“ odvrací od poselství o blížícím se příchodu Pána a „začínají bít“. Začínají také dělat něco jiného – „jíst a pít s opilci“. Přidávají se k hodování s těmi, kteří si chtějí uspokojit své chutě. Šalomoun o takových řekl: „Nebývej mezi pijány vína, ani mezi žráči masa; nebo opilec a žráč zchudne.“⁶

GSAM 149První zklamání

GSAM 149.3Nyní vyvstane otázka: „Co v adventním hnutí odpovídá těmto výrokům?“ Existovala hnutí, která plně odpovídala proroctví. Ti, kdo zvěstovali poselství až do dubna 1844, působili v církvích a kazatelé různých církví se k jejich úsilí připojili. Byli tedy „spoluslužebníky“.

GSAM 150.1Ti, kdo zvěstovali toto poselství, učili, že dva tisíce tři sta dnů z Daniela 8:14 skončí se židovským rokem 1843, což by odpovídalo našemu roku 1844. Prohlašovali, že hodina Božího soudu nastane na konci tohoto období. Každá denominace v zemi v té době zastávala názor, že den soudu bude zahájen druhým příchodem našeho Pána. Je tedy zřejmé, že adventisté předpokládali, že Pán přijde na konci tohoto prorockého období. Říkali: „Toto období může skončit 21. března 1844, což je poslední den přirozeného židovského roku 1843.“ Očekávali tedy konec března nebo začátek dubna 1844 jako čas, kdy by mohl přijít Spasitel.

GSAM 150Objevili se zlí služebníci

GSAM 150.2Když přišel a pominul konec března a Pán nepřišel, ti, kteří dříve spolupracovali s Pánovými posly, ale ze srdce plně nezasvětili svůj život tomuto poselství, se proti němu obrátili, začali se stavět proti dílu a dělali vše, co bylo v jejich silách, aby zatarasili cestu těm, kteří stále pokračovali v učení o blížícím se příchodu Pána a poselství o hodině soudu. „Ve svých srdcích,“ říkali, „můj Pán odkládá svůj příchod.“ Svými ústy nyní učili, že se musí obrátit celý svět, než Pán přijde; že se všichni Židé musí vrátit do Palestiny a obnovit chrámovou službu v Jeruzalémě, než přijde Mesiáš. Někteří dokonce učili, že Kristův příchod je „duchovním příchodem“, že k němu dochází při obrácení a také při smrti jeho lidu.

GSAM 151Podávání „potravy v pravý čas“

GSAM 151.1Zatímco se tito lidé takto obrátili proti svým spoluslužebníkům, ti, kteří stále pevně drželi víru, svolávali věřící do sálů a hájů a podávali jim „potravu v pravý čas“ – ukazovali jim, že znamení časů a naplněná proroctví prohlašují, stejně jako před jejich zklamáním, že Kristův příchod je „blízko, přímo před dveřmi“.

GSAM 151Církevní hostiny

GSAM 151.2Zatímco to činili, začalo něco, co bylo v protestantských církvích dosud neznámé – svolávání lidí do kostela k hostinám a „zábavě“. Všichni, kdo chtěli přijít, byli pozváni, aby se s nimi podělili o jejich lahůdky.

GSAM 151.3Poprvé jsme o něčem takovém v Americe slyšeli v květnu 1844, těsně po zklamání. Probíhalo to takto: Zatímco William Miller v sále v Rochesteru ve státě New York poučoval a povzbuzoval několik set adventistů a říkal jim: „Nacházíme se v době čekání z Matouše dvacet pět; držte se pevně své víry; brzy budeme mít v této věci více světla,“ v suterénu jedné z největších modliteben v Rochesteru se konala „slavnost“. Sešlo se tam množství lidí, jak členů církve, tak nevěřících, a zatímco rektor teologické fakulty bavil dav zesměšňováním Williama Millera, prodávali jim ústřice, zmrzlinu, sladkosti a za dvacet pět centů malou brožuru, kterou tento muž připravil. Kniha se jmenovala „An Exposé of Millerism“.

GSAM 151.4Za necelé dva týdny od té doby uspořádala jiná církevní denominace ve stejném městě „slavnost“ ve veřejném sále, za vstupné dvacet pět centů, a pozvala všechny, kdo chtěli, aby přišli a společně s nimi ochutnali ústřice, zmrzlinu, koláče a sladkosti. Tehdy a tam začalo toto moderní hodování v kostelech, které se vyvinulo v „bláznivé společenské akce“, „tahání z pytle“, „rybníčky“, „polibkové soutěže“ a tak dále. Tento rys hodování v kostelech se rozrostl do takové míry, že dnes moderní kostelní budova nesplňuje standardy, pokud nemá vlastní kuchyň, spíž a jídelnu. Tento stav věcí je tím, co začalo v „době čekání“, přesně jak je to označeno v podobenství.

GSAM 152.1Sám Wm. Miller hovoří o události, k níž došlo v Rochesteru, následujícími slovy:

GSAM 152.1„Jeden z doktorů teologie v Rochesteru, pan _____ z kostela _____, napsal brožuru proti millerismu, pozval své pány a dámy do domu Páně, uspořádal velkou hostinu s ústřicemi a dalšími ‚pikniky‘, podobně jako Belsazar, popíjeli kávu a čaj, pojídali drahé delikatesy a prodávali zmrzlinu a cukrovinky, stejně jako svou brožuru proti druhému příchodu milovaného Spasitele.

GSAM 152.2„V noci před mým odjezdem uspořádal další z těchto ctihodných pánů piknikovou hostinu v hospodě či sále a prodával, stejně jako výše, své vstupenky, zmrzlinu a cukrovinky. Potěšilo mě, když jsem se dozvěděl, že některé církve různých sekt takové babylonské hostiny neschvalují; a z hloubi duše doufám, že ne všechny tyto sektářské církve budou přistiženy při ‚jídle a pití s opilci‘, až přijde Kristus. Jsem udiven, že tito ctihodní pánové nevidí sami sebe v zrcadle Slova Božího; a doporučil bych jim, aby si přečetli Lukáše 14:12–14; Matouše 24:48–51; Lukáše 13:25–28; 2. Petra 2:13; Judy 10–21. Toto jsou jistě poslední časy.“

GSAM 152.3Kdyby kazatel Miller měl možnost nahlédnout do toho, do čeho se církve od té doby pustily na svých benefičních večírcích s „hádacími koláčky s prstenem, desetcentovými polibkovými soutěžemi, oslími představeními, bláznivými společenskými akcemi, svatými loteriemi“ a dalšími hazardními hrami atd., s posvátným zděšením by se od toho odvrátil.

GSAM 152Doba čekání

GSAM 152.4Adventisté nacházeli útěchu v biblickém faktu, že když bude oznámen blížící se příchod Pána, bude s tím spojena „doba čekání“. To viděli ve slovech našeho Spasitele v Matoušovi 25:5, 6 a v Abakukovi 2:1–3.

GSAM 153.1Pokud jde o jejich postoj na jaře roku 1844, citujeme z časopisu Midnight Cry z 9. května 1844:—

GSAM 153.2„Jelikož jsme již překročili bod, v němž se zdálo, že prorocká období skončila, ocitáme se v situaci, kterou Bůh předvídal pro své děti na konci vidění; a na kterou se připravil prostřednictvím proroka Abakuka, když říká: ‚Na stráži své státi budu, a postavím se na baště, vyhlédaje, abych viděti mohl, co mluviti bude ke mně Bůh, a co bych odpovídati měl po svém trestání,‘ nebo jak se píše v okrajové poznámce, ‚až se se mnou bude dohadovat.‘ ‚I odpověděl mi Hospodin, a řekl: Napiš vidění, a to zřetelně na dskách, aby je přeběhl čtenář. Proto že ještě do jistého času bude vidění, a směle mluviti bude až do konce [prorockých období] a nesklamáť: jestliže by pak poprodlilo [nad rámec jejich zdánlivého ukončení], posečkej na ně; neboť jistotně dojde, [v plnosti prorockých časů, za nimiž] aniž bude meškati.‘⁷

GSAM 153.3„Že se toto napomenutí vztahuje k současné době, je zřejmé z Pavlova citátu v Židům 10:36–39: ‚Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení. Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebudeť meškati. Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se kdo jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm. Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše.‘

GSAM 153.4„Věříme, že se nacházíme v tom období, o kterém mluvil Spasitel, kdy se ženich zdržuje (Matouš 25:5) – k čemuž by mělo být přirovnáno království nebeské –, kdy ‚řekl zlý služebník ten [vzhledem k tomu, že v daném čase došlo ke zdánlivému selhání] v srdci svém: Prodlévá pán můj přijíti, i počal by bíti spoluslužebníky, jísti a píti s opilci‘, a Pán by měl ‚přijít v den, v kterýž se nenaděje‘.

GSAM 154.1„Věříme, že se nyní nacházíme v tom časovém období, o němž hovořil Petr, kdy ‚jejich odsouzení již dávno nemešká, a zahynutí jejich nespí‘; kdy měli ‚tajně vnášet zatracující hereze‘.⁸ Tyto, jak říká Petr, měly být, stejně jako byli falešní proroci v době, kdy byla sepsána Písma. Jako tedy říkali ti z domu Izraele: ‚Prodlí se dnové, aneb zahyne všeliké vidění,‘⁹ tak musela nastat doba, kdy by se zdálo, že stanovený čas již uplynul, aby se posměvači z 2. Petra 3:4 mohli ptát: ‚Kde je slib jeho příchodu?‘ a lichotili si, že ‚všecko tak trvá od počátku stvoření.‘

GSAM 154.2„Věříme, že právě s ohledem na takové zpoždění vidění řekl apoštol Jakub: ‚Protož trpěliví buďte, bratří, až do příchodu Páně;‘ ‚buďtež i vy trpěliví a potvrzujte srdcí vašich; neboť se přibližuje příští Páně.‘ A: ‚Aj, Soudce již přede dveřmi stojí.‘

GSAM 154.3„A věříme, že v očekávání uplynutí stanoveného času nás náš Spasitel napomínal ve dvanácté kapitole Lukášova evangelia: ‚Buďtež bedra vaše přepásaná, a svíce hořící. A vy podobni buďte lidem očekávajícím Pána svého, až by se vrátil z svadby, aby hned, jakž by přišel a potloukl, otevřeli jemu.‘¹⁰ Čekání předpokládá uplynutí času, neboť do té doby nečekáme. Proto náš Pán dodává: ‚Blaze služebníkům těm, kteréž přijda Pán, nalezl by, a oni bdí.‘

GSAM 154.4„Budeme, dá-li Bůh, i nadále hlásat: ‚Aj, Ženich jde, vyjděte proti němu;‘ a: ‚Hodina jeho soudu přišla.‘ A věříme, že nepřestaneme hlasitě volat ke světu i církvi, aby se probudili ze svých písní o ‚míru‘ a naslouchali Božím nabídkám milosrdenství. Hodláme i nadále čekat na příchod Pána a bdít, věříce, že je již na dosah.“

GSAM 155Obhajoba jejich díla

GSAM 155.1Dobrou představu o tom, jak adventisté nahlíželi na svou práci před 21. březnem 1844 a těsně po tomto datu, lze získat přečtením následujícího citátu, převzatého z článku pod nadpisem „Obhajoba“ v časopise Advent Herald z 13. listopadu 1844, vydávaném J. V. Himesem, S. Blissem a A. Halem:—

GSAM 155.2„S přijetím našich názorů jsme nespěchali. Věříme, že jsme byli poctivými a upřímnými hledači pravdy. Řídili jsme se příkazem našeho Spasitele, abychom zkoumali Písmo. Nespoléhali jsme se na svou vlastní moudrost, ale hledali jsme u Boha vedení a směr a snažili jsme se odevzdat se na jeho oltář, věříce, že správně nasměruje naše kroky. Prozkoumali jsme všechny argumenty, které proti nám byly předloženy, s upřímnou touhou poznat pravdu a vyhnout se omylu; musíme však přiznat, že rozmanité a mnohotvárné postoje našich protivníků nás pouze utvrdily v našich názorech. Viděli jsme, že ať už máme pravdu, nebo ne, naši odpůrci pravdu mít nemohou; a mezi sebou se nedokázali shodnout. Argumenty každého z nich byly tak slabé a dětinské, že byli nuceni neustále popírat to, co sami předtím tvrdili; a svými protichůdnými a rozporuplnými názory dokázali, že ať už se na naše názory dívali jakkoli, neměli důvěru v názory svých vlastních spolubojovníků. A navíc neexistoval žádný zásadní bod v celém našem postoji, v němž by nás nepodporoval jeden nebo více z těch, kteří se snažili vyvrátit bezprostřední příchod Pána. Zatímco nás podporoval doslovný výklad Písma, naši oponenti se marně snažili dokázat, že Písmo nelze chápat doslovně, ačkoli každé proroctví, které se naplnilo, se naplnilo v těch nejdoslovnějších a nejpodrobnějších detailech.

GSAM 156Vysvětlení zklamání

GSAM 156.1„Ale ten čas – rok 1843, židovský rok – uplynul a my jsme byli zklamáni, že jsme nespatřili Krále v jeho kráse. A všichni, kdo se nám postavili na odpor, upřímně předpokládali, že se každý charakteristický rys naší víry ukázal jako nepravdivý; a že bychom jako čestní lidé měli opustit celý náš postoj. A proto s překvapením viděli, že se stále držíme naší naděje a stále očekáváme našeho Krále.

GSAM 156.2„My jsme však ve svém zklamání neviděli žádný důvod k odradě. Viděli jsme, že Písmo naznačuje, že musí nastat doba čekání, a že zatímco se vidění odkládá, musíme na něj čekat. Viděli jsme také, že s koncem roku nemohlo toto období zcela skončit, ani za předpokladu, že naše chronologie byla správná; a že se tato proroctví mohla naplnit až někdy v tomto roce; a přesto jsme upřímně a plně přiznali světu, že jsme se mýlili v tom konkrétním bodě, na který jsme se s takovou důvěrou upínali; ale i když jsme se takto mýlili, vidíme v této věci Boží ruku. Vidíme, že toto prohlášení použil jako varování pro svět a zkoušku pro církev. Uvedlo to jeho lid do postoje očekávání. Vyzvalo ty, kteří byli ochotni trpět pro jeho jméno. Ukázalo, pro koho byl výkřik o Pánově příchodu zvěstí velké radosti a pro koho to byl zvuk nepříjemný v uších. Ukázalo to celému vesmíru, kdo by uvítal Pánův návrat a kdo by ho při jeho druhém příchodu odmítl, tak jako to učinili Židé při jeho prvním příchodu. A považujeme to za krok k naplnění Božího záměru v tomto ‚dni jeho přípravy‘, aby mohl vyvést lid, který by hledal pouze vůli Páně, aby byl připraven na jeho příchod.“

GSAM 157DĚJINY HNUTÍ PO BŘEZNU 1844

GSAM 157.1Stručná historie adventního hnutí po 21. březnu 1844 je uvedena v následujícím textu, převzatém z časopisu Signs of the Times z 31. října 1844:—

GSAM 157.2„Po skončení roku 1843 – židovského roku – se velká většina adventistů smířila s přesvědčením, že od nynějška nemůžeme se žádnou jistotou počítat s konkrétními termíny. Věřili, že se nacházíme tam, kam ukazuje naše chronologie, na konci všech prorockých období, na jejichž konci se očekává advent; a že ačkoli bychom měli čekat jen tu krátkou chvíli, o kterou se naše chronologie může lišit od času Božího, přesto věřili, že již nemůžeme mít žádnou další stopu k určení přesného času. Všichni vzali své lampy a vyšli vstříc Ženichovi; ale Ženich se zpozdil za čas (1843), v němž byl očekáván. Během tohoto odkladu, o kterém hovořilo vidění, se zdálo, že všichni jsou odhodláni na něj čekat, věříce, že se nemůže zpozdit a že jej lze očekávat každou chvíli. Brzy však bylo zcela zřejmé, že si mnozí lidé dělají plány do budoucna, které by si nedělali, kdyby věřili, že Pán přijde ještě tento rok; a že usnuli, pokud jde o skutečné uvědomění si Pánova bezprostředního příchodu. Jinými slovy, mysleli si, že by mohl přijít kterýkoli den, nebo že by se to mohlo o něco zpozdit, a během té doby by si mohli užít osvěžující odpočinek. No, bylo to přesně tak, jak náš Spasitel řekl, že to bude: ‚A když prodléval Ženich, zdřímaly se všecky a zesnuly.‘

GSAM 157Pozornost upřená na podzim roku 1844

GSAM 157.3„Již v květnu 1843 nás bratr Miller upozornil na sedmý měsíc židovského posvátného roku jako na dobu, kdy se naplňují ty předobrazy, které poukazují na druhý příchod; a minulý podzim jsme tento okamžik sledovali s velkým zájmem. Poté, co tento čas uplynul, bratr S. S. Snow plně přijal názor, že podle předobrazů musí příchod Pána, až k němu dojde, nastat desátého dne sedmého měsíce; nebyl si však jistý, v kterém roce. Později si uvědomil, že prorocká období ve skutečnosti vyprší až v tomto roce, 1844; a proto se pevně držel názoru, že kolem 22. října – desátého dne sedmého měsíce tohoto roku – budeme svědky příchodu Pána slávy. To kázal v New Yorku, Filadelfii a na dalších místech během uplynulého jara a léta; a ačkoli mnozí přijali jeho názory, žádné konkrétní projevy jejich účinků nebyly patrné až přibližně do července.

GSAM 158Úroda ponechaná na polích

GSAM 158.1„Na začátku sezóny byli někteří z našich bratří na severu New Hampshire natolik přesvědčeni o tom, že Pán přijde ještě před další zimou, že neobdělávali svá pole. Kolem poloviny července – což byl večer půlnoci židovského dne-roku (večer-ráno, počítáno od novoluní v dubnu, začátku tohoto židovského roku) – byli i jiní, kteří zaseli a osadili svá pole, natolik přesvědčeni o bezprostředním příchodu Pána, že nemohli v souladu se svou vírou sklidit svou úrodu. Někteří, když šli na svá pole sekát trávu, zjistili, že nejsou vůbec schopni pokračovat, a v souladu se svým smyslem pro povinnost nechali svou úrodu stát na poli, aby svými skutky projevili svou víru a tím odsoudili svět. To se rychle rozšířilo po severu Nové Anglie.

GSAM 158Soud, který předchází druhému příchodu

GSAM 158.2„Ve stejné době se naši bratři v Maine přiklonili k názoru, že soud musí předcházet příchodu; že se časově shoduje se žní a že se neodehrává pouze na konci světa, ale zabírá období bezprostředně předcházející konci. V souladu s tímto názorem se domnívali, že se právě nacházíme v období soudu, že se vytyčuje rozhraní a že Boží služebníci jsou označováni pečetí na čele, přičemž dokončení tohoto pečetění bude signálem pro čtyři anděly, kteří drží čtyři větry země (Zjevení 7:1), aby uvolnili svůj stisk.

GSAM 159Probuzení o půlnoci

GSAM 159.1„Zhruba v polovině července začalo provázet hlásání této doby Boží požehnání v podobě navrácení odpadlých, a ti, kdo přijali některý z uvedených názorů, projevili výraznou změnu ve svém chování a náhlé probuzení ze spánku, jak bylo předpovězeno. ‚O půlnoci pak stal se křik: Aj, Ženich jde, vyjděte proti němu. Tedy vstaly všecky panny ty, a ozdobily lampy své.‘ Od července se tato hnutí objevovala v různých částech Nové Anglie a odlišovala se od sebe navzájem; všechna však byla provázena Božím požehnáním při navracení mnohých, jejichž lampy již téměř zhasly, a při posvěcení jeho svatých. Na táborovém shromáždění v Exeteru se všechny tyto vlivy setkaly, spojily se v jedno velké hnutí a rychle se rozšířily mezi všemi adventními skupinami v zemi.“