Kapitola 7 — Rychlý rozvoj poselství
GSAM 126.1„Viděl jsem jiného anděla silného, sstupujícího s nebe, oděného oblakem, a duha na hlavě jeho byla, a tvář jeho jako slunce, a nohy jeho jako sloupové ohniví. A v ruce své měl knížky otevřené. I postavil nohu svou pravou na moři a levou na zemi. A volal hlasem velikým, jako by lev řval. A když dokonal volání, mluvilo sedm hromů hlasy své.... Tedy anděl, kteréhož jsem viděl stojícího na moři a na zemi, pozdvihl ruky své k nebi, a přisáhl skrze živého na věky věků, kterýž stvořil nebe i to, což v něm jest, a zemi i to, což na ní jest, a moře i to, což v něm jest, že již více času nebude. Ale ve dnech hlasu sedmého anděla, když bude troubiti, dokonánoť bude tajemství Boží, jakož zvěstoval služebníkům svým prorokům.“1
GSAM 126Anděl jako symbol lidských poselů
GSAM 126.2Jak již bylo ukázáno, dílo kázání evangelia bylo svěřeno člověku a Pán slíbil své požehnání tomuto prostředku až do „skonání světa“.2 Anděl nesoucí toto poselství tedy musí být symbolem poselství týkajícího se času, které má být kázáno obyvatelům země. Poselství je hlásáno z knihy, která je „otevřená“, což jasně naznačuje, že kdysi byla uzavřená. Tito poslové jsou Bohem vážení; neboť nad nimi je „duha“, znamení Boží smlouvy, a oni stojí oděni světlem Boží slávy a zvěstují poselství z moci Stvořitele všech věcí. To, co je zde zvěstováno, je poselství o čase, kdysi „zapečetěné“, nyní však zvěstované z „otevřené“ knihy.
GSAM 127.1V předchozích kapitolách bylo prokázáno, že Pán určil čas, kdy má být dáno světlo týkající se konce velkého prorockého období – dva tisíce tři sta dnů – vedoucího k vyšetřujícímu soudu; že předpověď, že poznání má být rozšířeno, se přesně naplnila povstáním mnohých, jimž toto světlo zjevil; a že také určil čas, kdy by mělo být pochopeno „podobenství o fíkovníku“, tím, že tehdy a tam povzbudil své učitele, aby vyšli a zvěstovali toto podobenství světu. Stejně přesně určil okamžik, kdy by se poselství o čase mělo rozrůst do svého hlasitého volání, a stejně přesně se to naplnilo.
GSAM 127Hlasité volání prvního poselství
GSAM 127.2Okamžik, kdy mělo zaznít hlasité volání tohoto poselství, je zajímavou otázkou. Je zde umístěn mezi zazněním šesté a sedmé polnice, což lze vidět nejen z jeho umístění v biblickém záznamu, ale i ze samotného poselství, které říká: „Ve dnech hlasu sedmého anděla, když bude troubiti, dokonánoť bude tajemství Boží, jakož zvěstoval služebníkům svým prorokům.“ To je přesvědčivý důkaz, že čas vyhlášený v tomto poselství sahá až k zaznění sedmé trubky.
GSAM 127Doba hlasitého volání
GSAM 127.3Když zazní sedmá polnice, čteme, že „otevřín jest chrám Boží na nebi, a vidína jest truhla smlouvy jeho v chrámě jeho.“3 Při službě v pozemské svatyni byla místnost obsahující truhlu – Svatyně svatých – otevírána pouze jednou ročně; a to v Den smíření a za účelem smazání hříchů – očištění svatyně. Čas, o kterém mluvili proroci, kdy by se mělo uskutečnit toto očistné dílo, jak je vykonal Kristus, je na konci dvaceti tří set dnů.4 Rovněž se uvádí, že když zazní sedmý anděl, hlasy v nebi prohlásí, že nastal čas, aby byli mrtví souzeni.5
GSAM 128.1Tento prorocký symbol ze Zjevení 10 představuje dobu, kdy má toto poselství zaznít „hlasitě“ a nakonec „jako řev lva“. Období, kdy se podle tohoto proroctví mělo poselství zesílit až k „hlasitému volání“, trvá od konce šesté polnice až do konce toho prorockého období, které vede k očištění svatyně, jinými slovy až do konce dvaceti tří set dnů. První čtyři polnice se naplnily ve válkách Gótů, Vandalů, Hunů atd., které rozdělily Západořímskou říši na deset částí neboli království.
GSAM 128Pátá trubka
GSAM 128.2Pátá trubka představuje vzestup islámu s jeho oblakem bludů, ale zejména období „pěti měsíců“, neboli sto padesáti doslovných let od doby, kdy „měli nad sebou krále“. 27. července 1299 vtrhl Osman, zakladatel Osmanské říše, na území Nikomédie. Od té doby Osmané sužovali a „trápili“ Východní říši Římskou až do 27. července 1449, což představuje sto padesát let od zaznění páté trubky. V té době Turci s vojskem zaútočili přímo na samotné město Konstantinopol, přičemž ve válce používali střelný prach; a z mohutného děla, k jehož tažení bylo podle historika Gibbona zapotřebí šedesáti volů, vystřelovali velké kameny na hradby Konstantinopole.
GSAM 128Konec šesté polnice
GSAM 128.3Přibližně v této době zemřel Jan Palaiologos, kterého historici uvádějí jako posledního řeckého císaře. Konstantin Decozes byl právoplatným dědicem trůnu, ale říká se, že jeho obavy z Amuratha, tureckého sultána, který proti němu vedl tuto válku, ho vedly k tomu, že požádal Amuratha o svolení usednout na trůn. Takový čin by se téměř jevil jako vzdání se trůnu ve prospěch Turků. Ve skutečnosti se Osmani velmi brzy zmocnili města Konstantinopole a Východní říše Říma. Tímto způsobem (politicky) „zabili“ tu říši, kterou předtím „trápili“. Měli ji „zabít“ „k hodině, a ke dni, a k měsíci, a k roku“.
GSAM 129.1Považujeme-li to za prorocký čas, kdy jeden den představuje jeden rok, jak dlouhá by to byla doba? Úloha je jednoduchá: jeden rok má 360 dní, anebo let; jeden měsíc má 30 dní, anebo let; a jeden den představuje jeden rok – celkem tedy 391 dní, anebo doslova 391 let. Hodina, která je symbolicky dvacátou čtvrtou částí dne, by představovala půl měsíce, tedy patnáct dní. Celá doba nezávislé vlády muslimů nad územím Východořímské říše by tedy činila 391 let a 15 dní. Připočteme-li k tomu 27. červenec 1449, dostaneme se k 11. srpnu 1840, což je datum ukončení období turecké nezávislosti, jak je uvedeno v šesté trubce.
GSAM 129Dr. Josiah Litch předpovídá pád Osmanské říše
GSAM 129.2V roce 1838 se Dr. Josiah Litch z Filadelfie v Pensylvánii, který přijal pravdu předloženou Williamem Millerem, připojil k práci na širším šíření poselství. Připravoval články pro tisk na téma sedmi polnic ze Zjevení. Zaujal jednoznačný postoj, že šestá polnice přestane znít a Osmanská říše padne 11. srpna 1840, a že to světu dokáže, že jeden den v symbolickém proroctví představuje jeden rok v doslovném čase.
GSAM 129.3Někteří bratři, dokonce i ti, kteří s ním v tomto bodě souhlasili, se třásli strachem z toho, co by se stalo, „kdyby se to nestalo“, jak říkal. To ho však neodradilo, ale pokračoval v tom, aby udělal vše, co bylo v jeho silách, a zviditelnil své názory na tureckou otázku. Veřejná periodika šířila jeho tvrzení k tomuto tématu. Kluby nevěřících tuto otázku projednávaly na svých schůzích a říkaly: „Zde je muž, který se odvážil něco předpovědět, a pokud se tato věc naplní tak, jak říká, bezpochyby to potvrdí jeho tvrzení, že jeden den v proroctví symbolizuje jeden rok, že dva tisíce tři sta dnů představuje tolik let a že skončí v roce 1844.“
GSAM 130.1Zveřejnění přednášky dr. Litche vyvolalo všeobecný rozruch a mnoho tisíc lidí bylo tak vyzváno, aby bedlivě sledovali, jak skončí spory, které vznikly mezi Mehemetem Alim, egyptským pašou, a tureckým sultánem. Stovky lidí říkaly: „Pokud tato záležitost skončí tak, jak tvrdí doktor, potvrdí to princip ‚rok-den‘ při výkladu symbolického času a my se staneme adventisty.“
GSAM 130Turecký sultán ve válce s egyptským pašou
GSAM 130.2Již několik let před rokem 1840 byl sultán zapleten do války s Mehemetem Alim, egyptským pašou. V roce 1838 se podařilo spory mezi sultánem a jeho egyptským vazalem dočasně uklidnit díky vlivu zahraničních velvyslanců. V roce 1839 však nepřátelství znovu propuklo a pokračovalo až do chvíle, kdy v rozhodující bitvě mezi armádami sultána a Mehemeta byla sultánova armáda zcela rozdrcena a zničena a jeho loďstvo bylo Mehemetem zabaveno a odvezeno do Egypta. Sultán byl tak zcela poražen, že když v srpnu válka znovu vypukla, měl k dispozici pouze dvě lodě první třídy a tři fregaty jako smutné zbytky kdysi mocné turecké flotily. Mehemet se kategoricky odmítl této flotily vzdát a vrátit ji sultánovi a prohlásil, že pokud se mocnosti pokusí mu ji odebrat, spálí ji. V této situaci se věci nacházely, když v roce 1840 zasáhly Anglie, Rusko, Rakousko a Prusko a rozhodly se spor urovnat; bylo totiž zřejmé, že pokud by se tomu nebránilo, Mehemet by se brzy stal pánem sultánova trůnu.
GSAM 131Zásah spojeneckých mocností
GSAM 131.1„Sultán tento zásah spojeneckých mocností přijal a tím dobrovolně předal řešení této otázky do jejich rukou. V Londýně se konala konference těchto mocností, na níž byl jako osmanský zplnomocněnec přítomen šejk Effendi Bey Likgis. Bylo vypracováno ultimátum, které mělo být předloženo egyptskému pašovi, a podle něhož mu měl sultán nabídnout dědičnou vládu nad Egyptem a doživotní vládu nad celou tou částí Sýrie, která se táhne od Suezského zálivu k Tiberiadskému jezeru, spolu s provincií Akko; on ze své strany měl evakuovat všechny ostatní části sultánových území, které v té době okupoval, a vrátit osmanskou flotilu. V případě, že by tuto nabídku sultána odmítl, měly by čtyři mocnosti vzít věc do vlastních rukou a použít jakékoli jiné prostředky, které by považovaly za vhodné, aby ho přiměly k dohodě.
GSAM 131.2„Bylo zřejmé, že jakmile bude toto ultimátum předáno do rukou Mehemeta Aliho, záležitost se navždy vymkne kontrole prvně jmenovaného [sultána] a řízení jeho záležitostí bude od toho okamžiku v rukou zahraničních mocností.
GSAM 131Naplněné proroctví – konec turecké nezávislosti
GSAM 131.3„Sultán vyslal Rifata Beye na vládním parníku do Alexandrie, aby pašovi předal ultimátum. To mu bylo předáno a on jej převzal jedenáctého srpna 1840! Téhož dne zaslal sultán velvyslancům čtyř mocností nótu, v níž se dotazoval, jaký plán má být přijat v případě, že by paša odmítl splnit podmínky ultimáta; na což oni odpověděli, že opatření již byla učiněna a že není třeba, aby se sultán znepokojoval jakoukoli nepředvídanou situací, která by mohla nastat. Toho dne skončilo období tří set devadesáti jednoho roku a patnácti dnů, které bylo vymezeno pro trvání osmanské moci; a kde byla sultánova nezávislost? — Pryč!“6
GSAM 132.1Od toho dne až dodnes se sultán musí řídit pokyny velmocí a přihlížet, jak je jeho království rozčleňováno a kousek po kousku přivlastňováno pro jejich vlastní účely.
GSAM 132Probuzený zájem veřejnosti o proroctví
GSAM 132.2Toto pozoruhodné naplnění proroctví mělo obrovský dopad na veřejné mínění. Zesílilo to zájem lidí o témata týkající se naplněných i právě se naplňujících proroctví. Dr. Litch uvedl, že během několika měsíců po 11. srpnu 1840 obdržel dopisy od více než tisíce významných nevěřících, z nichž někteří byli vůdci nevěřících spolků, v nichž uváděli, že se vzdali boje proti Bibli a přijali ji jako Boží zjevení lidstvu. Někteří z nich se plně obrátili k Bohu a řada z nich se stala schopnými řečníky ve velkém adventním hnutí druhého příchodu. Někteří se Dr. Litchovi vyjádřili takto: „Říkali jsme, že vykladači proroctví citují ze zaprášených stránek historie, aby podložili svá tvrzení o naplnění proroctví; v tomto případě však máme živá fakta přímo před očima.“
GSAM 132.3Abych ilustroval, jak právě na sklonku šesté polnice začalo adventní poselství znít „hlasitě“, uvedu případ, který mi vyprávěl jeden z aktérů tohoto poselství.
GSAM 132.4V roce 1840 přijal poselství E. C. Williams, významný výrobce stanů a plachet z Rochesteru ve státě New York, a pozval kazatele Millera a Himese, aby přijeli do Rochesteru a promluvili k tisícům obyvatel tohoto města. Ti odpověděli, že nemají dostatek peněz na pronájem sálu dostatečné velikosti, který by pojmul všechny lidi. On na to řekl: „Mám kruhový stan o průměru 120 stop. Postavím ho, vybavím sedadly a postarám se o něj, a to zdarma. Přijeďte a zvěstujte poselství.“ „Přijeli,“ řekl mi, „a stan nepojmul ani polovinu těch, kteří přišli poslouchat, tak jsem ho prodloužil o čtyřicet stop, čímž vznikl stan o rozměrech 160 x 120 stop. Tento stan byl každý den zaplněn lidmi a stovky se tísnily těsně venku, všichni dychtiví slyšet slovo.“
GSAM 133Stovky lidí hlásají poselství
GSAM 133.1Aby se uspokojil rostoucí zájem, používaly se velké stany a v letním období se konala shromáždění v hájích. V zimě se využívaly některé z největších kostelních budov a veřejných sálů a všechny byly zaplněny až k prasknutí zájemci o poslech. Místo toho, aby kazatel Miller stál, jako tomu bylo před rokem 1840, „téměř sám“ při hlásání poselství, připojilo se k němu asi tři sta lidí, kteří společně veřejně ohlašovali konec období dvou tisíc tří set dnů a volali: „Už nebude více času“ a „Přišla hodina jeho soudu.“ Tak vidíme, jak se, když nadešel Pánův čas, aby se poselství rozšířilo po celém světě, naplnilo jeho slovo a miliony lidí byly pohnuty touhou vyslechnout toto volání.
GSAM 133.2To, co platilo pro hnutí v Americe, platilo i v jiných zemích. Od roku 1840 se místo několika jednotlivců, kteří rozšiřovali své publikace, jakoby do popředí vrhly desítky lidí, aby hlásaly toto volání. V Anglii hlásalo poselství jen v rámci Anglikánské církve sedm set kazatelů, nemluvě o desítkách dalších, kteří se věnovali stejné práci. Ve více než dvaceti různých předních zemích světa se poselství šířilo s takovou horlivostí, že to přimělo pozorovatele k poznámce: „Tito lidé to berou strašně vážně.“