Kapitola 3 — Příchod zaslíbeného Potomka

GSAM 57.1„Když přišla plnost času, poslal Bůh Syna svého … učiněného pod Zákonem, Aby ty, kteříž pod Zákonem byli, vykoupil, abychom právo synů přijali.“¹

GSAM 57.2„Tomu pak, jenž může vás utvrditi podle evangelium mého a kázání Ježíše Krista, podle zjevení tajemství od časů věčných skrytého, nyní pak zjeveného i skrze Písma prorocká, podle poručení věčného Boha, ku poslušenství víry všechněm národům oznámeného, tomu, pravím, samému moudrému Bohu sláva skrze Jezukrista na věky.“²

GSAM 57.3„Skrze zjevení oznámil mi tajemství, jakož jsem vám prve psal krátce, … kteréž za jiných věků nebylo známo synům lidským, tak jako nyní zjeveno jest svatým apoštolům jeho a prorokům skrze Ducha… Mně nejmenšímu ze všech svatých dána jest milost ta, abych mezi pohany zvěstoval nestihlá bohatství Kristova, a vysvětlil všechněm, kteraké by bylo obcování tajemství skrytého od věků v Bohu, kterýž všecko stvořil skrze Ježíše Krista.“³

GSAM 57.4Říká se, že ve Starém zákoně je evangelium skryto; v Novém zákoně je zjeveno. Jak to vyjádřil někdo jiný: „Když se Židé odvrátili od Boha, ztratili do značné míry ze zřetele i učení o obřadní službě. Ustanovil ji sám Kristus a každá její část ukazovala na něho. Byla to živá a duchovně povznášející bohoslužba. Židům se však duchovní život z obřadů vytratil, drželi se jen bezduchých forem. Spoléhali se na oběti a obřady, místo aby svou důvěru vkládali v Krista, kterého oběť představovala.

GSAM 58Očekávání světské vlády

GSAM 58.1„Židé toužili po příchodu Mesiáše, ale měli zkreslenou představu o jeho poslání. Nečekali vysvobození z hříchu, ale z římské moci. Vzhlíželi k Mesiáši, který přijde jako dobyvatel, zlomí moc utlačovatelů a učiní z Izraele světovou velmoc. To vše je nakonec přivedlo k tomu, že Spasitele zavrhli.

GSAM 58.2„Lid, který žil v temnotě a pod neustálým útlakem, i vládnoucí vrstva, jež žíznila po moci, toužili po příchodu Mesiáše. Doufali, že přemůže jejich nepřátele a vrátí Izraeli království. Zkoumali proroctví, ale nepochopili jejich duchovní význam. Přehlédli, že Písmo hovoří o tom, jak bude Kristus při svém prvním příchodu ponížen, a špatně vykládali texty, jež předpovídaly slávu jeho druhého příchodu. Pýcha jim zatemnila rozum. Vysvětlovali proroctví podle svých sobeckých představ.

GSAM 58.3„Židovský národ očekával příchod Spasitele více než tisíc let. Byla to jeho největší naděje. Vzývali Spasitelovo jméno v písních a proroctvích, při chrámových obřadech i domácích bohoslužbách. Když však přišel, nepoznali ho. Byl pro ně ‚jak oddenek z vyprahlé země‘, ‚neměl vzhled ani důstojnost‘, neviděli v něm žádnou krásu, nevěděli, proč by po něm měli toužit. ‚Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.‘“⁴

GSAM 58Z Davidova rodu

GSAM 58.4Jak se blížil čas předpovězený Danielem, kdy se měl objevit „Mesiáš, kníže“ – Pomazaný –, židovský lid mohl uvažovat, a nepochybně tak i činil, takto: Mesiáš podle těla má pocházet z domu a rodu Davidova, proto se musí narodit v tomto rodu; a podle předpisů židovského zákona a zvyků musí být pomazán pro veřejnou službu ve věku třiceti let; a má-li se v tomto věku objevit jako Pomazaný, pak se musí narodit třicet let před koncem šedesáti devíti týdnů let, které mají trvat až do příchodu Mesiáše.

GSAM 59Proroctví Simeona a Anny

GSAM 59.1V této době byl celý Izrael v očekávání. Vážní a oddaní badatelé Písma očekávali narození toho, kdo se měl stát jejich Vládcem a Vůdcem. Starému a zbožnému Simeonovi bylo „zjeveno od Ducha svatého, že neuzří smrti, až by prve uzřel Krista Páně“.⁵

GSAM 59.2Když byl malý Spasitel přinesen do chrámu, Simeon poznal, že toto dítě je tím, o kterém se mluvilo – Kristem. „Tedy on vzal jej na lokty své, i chválil Boha a řekl: Nyní propouštíš služebníka svého, Pane, podle slova svého v pokoji. Neboť jsou viděly oči mé spasení tvé, Kteréž jsi připravil před tváří všech národů: světlo k osvícení pohanů a slávu tvého lidu Izraele...

GSAM 59.3„I požehnal jim [Josefovi a Marii] Simeon, a řekl k Mariji, matce jeho: Aj, položen jest tento ku pádu a ku povstání mnohým v Izraeli, a na znamení, kterémužto bude odpíráno, (A, meč pronikne i tvou vlastní duší), aby se zjevily myšlenky mnohých srdcí.

GSAM 59.4„Byla také Anna prorokyně, dcera Fanuelova z pokolení Aser… A ta v touž hodinu přišedši, chválila Pána, a mluvila o něm všechněm, kteříž čekali vykoupení v Jeruzalémě.“⁶

GSAM 59Andělé navštěvují pastýře

GSAM 59.5Ještě předtím byla pastýřům na pláních Betlému anděly zvěstována radostná zpráva o narození Spasitele. Andělé zpívali pastýřům, kteří napjatě naslouchali, tyto melodické tóny:—

GSAM 60Mudrci navštěvují Betlém

GSAM 60.2Poté přišli mudrci z Východu, kteří spatřili „vycházející hvězdu“, jak předpověděl Balám. Pod jejím vedením dorazili do Jeruzaléma, kde se museli poptat na novorozeného Krále. Když se dozvěděli, že Betlém má být rodištěm Vytouženého, pokračovali v cestě; a vedeni hvězdou, která se znovu objevila, byli přivedeni na skromné místo, kde ležel Spasitel. Zde uctili svaté Dítě, obdarovali ho zlatem, kadidlem a myrhou a poté se vydali na dlouhou cestu domů.

GSAM 60Spasitel ve dvanácti letech

GSAM 60.3O Kristu Spasiteli se od dětství až do dvanácti let zachovalo jen málo záznamů, kromě toho, že rostl v moudrosti i postavě a že se poslušně podřizoval svým rodičům. Ve dvanácti letech však, když doprovázel Josefa a Marii do Jeruzaléma na každoroční svátek, ohromil tam kněží svými znalostmi, které projevil ve svých otázkách a v odpovědích na jejich složité problémy. Od té doby až do zahájení svého veřejného působení ctil skromné povolání tesaře, když pracoval s Josefem, manželem Marie.

GSAM 60Poslání Jana Křtitele

GSAM 60.4Po šest měsíců před začátkem Kristova veřejného působení bylo jeho poslání ohlašováno Janem Křtitelem. Lidé přicházeli v obrovských davech, aby si vyslechli Jana a nechali se jím pokřtít. Zatímco „lid očekával [očekávali příchod Mesiáše] a myslili všickni [‚rozmýšleli nebo diskutovali‘, pozn. na okraji] v srdcích svých o Janovi, nebyl-li by snad on Kristus, odpověděl Jan všechněm, a řka: Jáť zajisté křtím vás vodou, ale jdeť silnější nežli já, kteréhožto nejsem hoden rozvázati řeménka u obuvi jeho. Tenť vás křtíti bude Duchem svatým a ohněm. Jehožto věječka v ruce jeho, a vyčistíť humno své, a shromáždí pšenici do obilnice své, ale plevy páliti bude ohněm neuhasitelným.“⁷

GSAM 61Ježíš byl pokřtěn

GSAM 61.1Když Jan vykonával obřad křtu, uviděl, jak k němu přichází Ježíš, aby se dal pokřtít, a řekl: „Aj, Beránek Boží, kterýž snímá hřích světa... A svědectví vydal Jan, řka: Viděl sem Ducha sstupujícího jako holubice s nebe, a zůstal na něm. A já jsem ho neznal, ale kterýž mne poslal křtíti vodou, ten mi řekl: Nad kýmž uzříš Ducha sstupujícího a zůstávajícího na něm, tenť jest, kterýž křtí Duchem svatým. A já jsem viděl, a svědectví jsem vydal, že on jest ten Syn Boží.“⁸

GSAM 61Hlas z nebe

GSAM 61.2Kristovo mesiášství bylo potvrzeno nejen viditelným sestoupením Ducha svatého v tělesné podobě podobné holubici, ale také hlasem z nebe. V Matoušově evangeliu čteme: „Pokřtěn jsa Ježíš, vystoupil ihned z vody; a aj, otevřína jsou mu nebesa, a viděl Ducha Božího, sstupujícího jako holubici a přicházejícího na něj. A aj, zavzněl hlas s nebe řkoucí: Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo.“⁹

GSAM 61.3Ačkoli „Jan zajisté žádného divu neučinil“, lidé, když viděli mocnou sílu, která provázela Kristovo působení, byli nuceni říci: „Všecko, cožkoli mluvil Jan o tomto, pravé bylo.“¹⁰

GSAM 61Kristovo pomazání podle zákona

GSAM 61.4V souvislosti s Lukášovým záznamem o křtu a stejném pomazání Duchem svatým v podobě holubice čteme: „Ježíš pak počínal býti jako ve třidcíti letech.“¹¹

GSAM 62.1Po dlouhém čtyřicetidenním půstu našeho Pána a po prudkých pokušeních ďábla na poušti, která bezprostředně následovala po jeho křtu, „přišel do Nazaréta, kdež byl vychován, a všel podle obyčeje svého v den sobotní do školy. I vstal, aby četl... Duch Páně nade mnou, protože pomazal mne, kázati evangelium chudým… I počal mluviti k nim: Že dnes naplnilo se písmo toto v uších vašich.“¹²

GSAM 62Čas se naplnil

GSAM 62.2Marek při zaznamenání téže události říká: „Že se naplnil čas, a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání, a věřte evangelium.“¹³ Nastal čas, který byl předpovězen pro příchod Pomazaného. Pomazání Duchem Svatým se uskutečnilo při jeho křtu a on nyní nastupoval ke své službě, přesně v čase a způsobem, jak předpověděli svatí proroci dávných dob.

GSAM 62Viditelný důkaz Kristova mesiášství

GSAM 62.3Kristovo působení bylo doprovázeno neustálým konáním zázraků, které pro lidi, i když plně nepochopili jeho podobenství a slova, byly viditelným důkazem, že je Immanuel, neboli že „Bůh s ním byl“.¹⁴ Těmito zázraky Kristus dával světu nejen důkaz Boží moci v sobě samém, ale také praktickou ukázku Božího charakteru a jeho milosrdné laskavosti. Když Filip, po třech letech neustálého společenství s Kristem, během nichž byl svědkem jeho mocných zázraků, řekl: „Pane, ukaž nám Otce, a dostiť jest nám,“ Ježíš mu odpověděl: „Tak dlouhý čas s vámi jsem, a nepoznal jsi mne? Filipe, kdož vidí mne, vidí Otce, a kterak ty pravíš: Ukaž nám Otce? … Věřtež mi, že jsem já v Otci a Otec ve mně; nebo aspoň pro samy skutky věřte mi.“¹⁵

GSAM 63Jan zmatený

GSAM 63.1Ačkoli Jan při Kristově křtu byl svědkem viditelného sestoupení Ducha svatého, slyšel hlas z nebe, který ho prohlásil za Syna Božího, a sám prohlásil, že je „Beránek Boží, kterýž snímá hřích světa“, události se vyvíjely tak odlišně od jeho očekávání, že ve svém ponurém vězení byl znepokojen a zmaten.

GSAM 63.2„Jan Křtitel stejně jako Spasitelovi učedníci nepochopil podstatu Kristova království. Čekal, že Kristus usedne na Davidův trůn, ale čas plynul a Kristus si žádný nárok na královskou moc nečinil. Jana to velmi znepokojovalo. Byl zmaten.“¹⁶ „Zavolav kterýchs dvou z učedlníků svých Jan, poslal k Ježíšovi, řka: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme?“ „A v touž hodinu [Ježíš] mnohé uzdravil od neduhů, od nemocí a duchů zlých, a slepým mnohým zrak dal. Odpověděv pak Ježíš, řekl jim: Jdouce, povězte Janovi, co jste viděli a slyšeli.“¹⁷

GSAM 63.3Židům i samotným učedníkům činilo potíže jasně pochopit mnohé pravdy, které Spasitel vyslovoval, neboť byli pevně přesvědčeni, že až přijde Mesiáš, zbaví je římského jha, které pro ně bylo tak tíživé, a okamžitě obnoví Davidovo království a bude vládnout jako světský král.

GSAM 63.4Ježíš zahájil své kázání slovy: „Pokání čiňte; neboť se přiblížilo království nebeské.“¹⁸ Když bylo vysláno jeho dvanáct apoštolů, nesli stejné poselství: „Že se přiblížilo království nebeské.“¹⁹ Ještě později během svého působení, když bylo vysláno sedmdesát učedníků, bylo to se slovy: „Přiblížiloť se k vám království Boží.“²⁰

GSAM 64Lidé žasli nad Kristovým dílem

GSAM 64.1Úžasná slova a učení Krista vedla lidi k tomu, aby řekli: „Nikdy tak člověk nemluvil, jako tento člověk.“²¹ A když uzdravil slepého a němého muže, „i divili se všickni zástupové a pravili: Není-liž tento Syn Davidův?“²² Nebo jinými slovy: Není to snad potomek Davidův, ten zaslíbený Spasitel? „A přišed do vlasti své, učil je v školách jejich, takže se velmi divili, řkouce: Odkud má tento moudrost tuto a moc tuto? Zdaliž tento není syn tesařův? a zdaliž matka jeho neslove Maria a bratří jeho Jakub a Jozes a Šimon a Judas?“²³

GSAM 64.2Asi ve třetím roce Kristova působení, když byl v chrámu a účastnil se svátku zasvěcení, obklopili ho Židé a řekli mu: „Dokudž duši naši držíš? Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně.“²⁴ V předchozím roce, když vykonal mocný zázrak nasycení pěti tisíc lidí „pět chlebů ječných a dvě rybičky“, „věda, že by měli přijíti a chytiti jej, aby ho učinili králem, [proto] ušel na horu opět.“²⁵

GSAM 64Kristus učí učedníky o své smrti

GSAM 64.3Při poučování svých učedníků kladl Kristus velký důraz na to, aby rozptýlil představu o okamžitém začátku pozemského království a ukázal jim, že musí zemřít a vzkřísit se, odejít a znovu přijít. Zeptal se jich tedy: „Co pak, kdybyste uzřeli Syna člověka, an vstupuje, kdež prve byl?“²⁶ Poté, co jim přikázal, „aby žádnému nepravili, že by on byl ten Ježíš Kristus“, čteme: „A od té chvíle počal Ježíš oznamovati učedlníkům svým, že musí jíti do Jeruzaléma, a mnoho trpěti od starších a předních kněží a od zákonníků, a zabit býti, a třetího dne z mrtvých vstáti. I odved ho Petr na stranu, počal mu přimlouvati, řka: Odstup to od tebe, Pane, nestaneť se tobě toho.“²⁷

GSAM 65.1Zároveň jim řekl, že tam stojí někteří, kteří nezemřou, dokud neuvidí Syna člověka přicházet ve svém království.²⁸ Asi o osm dní později se toto proroctví naplnilo; a apoštol Petr odkazuje na toto „vidění“ Krista přicházejícího ve svém království jako na důkaz skutečného druhého příchodu Krista, který je teprve v budoucnosti.²⁹

GSAM 65.2Jednou, když byl Kristus se svými učedníky v Galileji, řekl jim Ježíš: „Syn člověka bude zrazen v ruce lidí bezbožných. A zabijíť jej, a třetího dne z mrtvých vstane. I zarmoutili se náramně.“³⁰ A přesto nedokázali pochopit, co tím myslel, neboť i když se snažil vtisknout do jejich myslí vážnou pravdu o své smrti a vzkříšení, oni mezi sebou diskutovali o tom, kdo by měl být největší v království nebeském.³¹

GSAM 65.3Při jiné příležitosti řekl Petr Ježíši: „my opustili jsme všecky věci, a šli jsme za tebou. Což pak nám bude dáno za to? A Ježíš řekl jim: Amen pravím vám, že vy, kteříž jste následovali mne, v druhém narození, když se posadí Syn člověka na trůnu velebnosti své, sednete i vy na dvanácti stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.“³² Přesto v jejich myslích stále převládala myšlenka na království, které mělo být brzy založeno, a oni, jako lidé, začali hledat nejvyšší místo v tom království.

GSAM 65.4Poté přichází ctižádostivá matka Jakuba a Jana, synů Zebedeových, a prosí Krista, aby její synové byli poctěni vysokými posty – jeden po pravici a druhý po levici jeho trůnu; nebo snad jeden jako předseda vlády a druhý jako ministr zahraničí. Kristus však jasně řekl: „Nevíte, zač prosíte.“³³

GSAM 66Triumfální vstup do Jeruzaléma

GSAM 66.1Přibližně v té době došlo k velkolepé a ohromující události. Bylo to vzkříšení Lazara z hrobu, toho, který byl již čtyři dny mrtvý. Takový mocný zázrak lid natolik rozrušil a ohromil, že se farizeové zalekli a spolu s kněžími okamžitě svolali radu; a při svých jednáních se ptali: „Co činíme? Tento člověk divy mnohé činí. Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.“³⁴ Zatímco se tak satanská síla z hlubin zmocňovala těch, kteří se snažili Krista zničit, síla z výšin pobízela davy, aby ho oslavovaly a naplnily to, co o něm bylo předpovězeno.

GSAM 66.2Při výše zmíněné příležitosti se lidé shromáždili v hojném počtu, a to nejen proto, aby viděli Ježíše, ale také Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. Nyní se jim zdálo jisté, že Ježíš je jejich dlouho očekávaný král, a když ho potkali, jak přijíždí do Jeruzaléma, sedícího na oslátku, silně se jim v mysli vybavila slova Písma: „Neboj se, dcero Sionská, aj, Král tvůj béře se, na oslátku sedě.“³⁵ Z toho obrovského davu se ozval mohutný vítězný jásot, který značně znepokojil chladnokrevné a vypočítavé farizeje. Mezi sebou si říkali: „Vidíte, že nic neprospíváte? Aj, všecken svět postoupil po něm.“³⁶ Na jejich žádost, aby Kristus ten jásot utišil, odpověděl: „Pravímť vám: Budou-li tito mlčeti, kameníť bude volati.“³⁷ Pán o této příležitosti řekl: „Jásejte,“ a kdyby lid jeho slovo nesplnil, vložil by hlas do kamenů na ulici a ty by jásaly; neboť jeho slovo se musí naplnit.

GSAM 66Kristus odejde a vrátí se

GSAM 66.3Náš Spasitel se nejen snažil nasměrovat mysl učedníků k tomu, že má zemřít a vzkřísit se, ale chtěl je také naučit, že království nepřijde, dokud neodejde a znovu se nevrátí. S odkazem na své ukřižování řekl: „A já budu-liť povýšen od země, všecky potáhnu k sobě. (To pak pověděl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti.) Odpověděl jemu zástup: My jsme slyšeli z Zákona, že Kristus zůstává na věky, a kterakž ty pravíš, že musí býti povýšen Syn člověka? Kdo jest to Syn člověka?“³⁸

GSAM 67.1Aby ještě hlouběji vtisknul do myslí učedníků skutečnost, že musí odejít a znovu se vrátit, než bude jeho království na zemi ustaveno, řekl: „Synáčkové, ještě maličko s vámi jsem. Hledati mne budete, a jakož jsem řekl Židům: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti, tak i vám pravím nyní... Dí jemu Šimon Petr: Pane, kam jdeš? Odpověděl mu Ježíš: Kam já jdu, nemůžeš ty nyní jíti za mnou, ale půjdeš potom.“³⁹ Potom povzbudil jejich ustaraná a zarmoucená srdce těmito slovy: „Nermutiž se srdce vaše. Věříte v Boha, i ve mne věřte. V domu Otce mého příbytkové mnozí jsou. Byť nebylo tak, pověděl bych vám. Jduť, abych vám připravil místo. A odejdu-liť, a připravím vám místo, zaseť přijdu, a poberu vás k sobě samému, abyste, kde jsem já, i vy byli.“⁴⁰

GSAM 67Podobenství o šlechtici

GSAM 67.2Spasitel se opět snažil vyvrátit mylnou představu, že království má nastat okamžitě, a to pomocí následujícího podobenství, když spolu s učedníky stoupal do Jeruzaléma: „Člověk jeden rodu znamenitého odšel do daleké krajiny, aby přijal království a zase se navrátil. I povolav desíti služebníků svých, dal jim deset hřiven, a řekl jim: Kupčtež, dokudž nepřijdu... I stalo se, když se navrátil, přijav království, rozkázal zavolati těch svých služebníků, kterýmž byl dal peníze, aby zvěděl, jak kdo mnoho získal.“⁴¹ V tomto podobenství Pán představuje sám sebe jako toho šlechtice. Měl odejít do daleké země – ke svému Otci – a tam převzít království, než se vrátí, aby vládl.

GSAM 68.1V odpovědi na otázku učedníků: „Která znamení budou příchodu tvého a skonání světa?“⁴² jim Spasitel uvedl seznam událostí, které se měly odehrát v průběhu velkého soužení, jež mělo postihnout církev, a konkrétní znamení, která se objeví. Až se tyto jevy objeví, budou vědět, že jeho příchod je blízko, přímo před dveřmi, a že generace, která je uvidí, neopustí jeviště dění, dokud nepřijde.⁴³

GSAM 68Opuštěn všemi učedníky

GSAM 68.2Avšak navzdory všem pokynům, které Kristus dal apoštolům ohledně své smrti a ponížení, zcela selhali v pochopení pravdy, kterou je učil ohledně svého soudu a ukřižování. Měli tak slabou představu o této pravdě, že když přišel soud, jejich naděje zemřela a všichni „ho opustili a⁴⁴ utekli.“ Dokonce i Petr, ten vždy horlivý Petr, který tak sebevědomě prohlásil, že i kdyby ho všichni opustili, on nikdy ne, o několik hodin později zapřel svého Pána a pod přísahou prohlásil, že toho člověka nezná. Byli tak pomalí v chápání Pánova prohlášení, že třetího dne po svém ukřižování vstane z mrtvých, že se mezi sebou ptali a uvažovali, „co by to bylo z mrtvých vstáti“.⁴⁵ Vskutku byli tak bez víry, že poté, co zemřel a jeho tělo bylo uloženo do Josefovy nové hrobky, připravovali se na jeho balzamování. S nadějí pryč – pohřbenou spolu s Kristem v hrobě – jaký to musel být sobotní den pro učedníky! Srdce měli zatížená zármutkem a zklamáním a neměli po boku žádného soucitného a milosrdného Spasitele, jehož život byl plný projevů něhy a milosrdenství, který by je utěšil a posílil – jak zoufalý byl jejich stav!

GSAM 69Vzrušující události rána vzkříšení

GSAM 69.1Rozbřesklo se ráno prvního dne týdne! Jaký rozruch v nebi i na zemi! Mocný anděl sestoupil z říše slávy k Josefově hrobce s poselstvím, které přikazovalo Synu Božímu, aby vstal. „A aj, zemětřesení stalo se veliké. Nebo anděl Páně sstoupiv s nebe a přistoupiv, odvalil kámen ode dveří hrobových, a posadil se na něm. A byl obličej jeho jako blesk, a roucho jeho bílé jako sníh. A pro strach jeho zděsili se strážní a učiněni jsou jako mrtví.“⁴⁶ „Mnohá těla zesnulých svatých vstala jsou. A vyšedše z hrobů, po vzkříšení jeho přišli do svatého města a ukázali se mnohým.“⁴⁷ Představte si takové posly v Jeruzalémě, jak stojí u dveří svých přátel s poselstvím, že ukřižovaný Kristus vstal z mrtvých a že i oni byli jeho mocí přivedeni k životu, aby vydávali svědectví o jeho vzkříšení. Jaký to byl ruch mezi učedníky a svatými ženami – běhali sem a tam, aby zvěstovali radostnou zprávu: „Vstal z mrtvých, neboť jsme ho viděli a mluvili s ním!“

GSAM 69Ježíš odchází na venkov

GSAM 69.2„A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte [sedm a půl míle], jemuž jméno Emaus. A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly. I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se k nim, šel s nimi. Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali. I řekl k nim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proč jste smutní? A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jeden jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů? Kterýmžto on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem, A kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej. My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo. Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu, A nenalezše těla jeho, přišly, pravíce, že jsou také vidění andělské viděly, kteřížto praví, že by živ byl. I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.

GSAM 70.1„Tedy on řekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili Proroci. Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou? A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.“⁴⁸ Když se chystal s nimi usednout k jídlu, lámal chléb a vzdával díky, „i otevříny jsou oči jejich, a poznali ho... I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma?“⁴⁹

GSAM 70.2Teď, když jim byla záležitost plně objasněna, mohou učedníci konečně vidět, že s posláním Spasitele souvisela smrt i vzkříšení. Jak se však postaví k otázce jeho království?

GSAM 70.2„zjevoval sebe samého živého po svém umučení ve mnohých jistých důvodích, za čtyřidceti dnů ukazuje se jim a mluvě o království Božím. A shromáždiv se s nimi, přikázal jim, aby z Jeruzaléma neodcházeli, ale aby očekávali zaslíbení Otcova, o kterémž jste prý slyšeli ode mne. Nebo Jan zajisté křtil vodou, ale vy pokřtěni budete Duchem svatým po nemnohých těchto dnech.

GSAM 71Obnovíš nyní království?

GSAM 71.1„Oni pak sšedše se, otázali se ho, řkouce: Pane, v tomto-li času napravíš království Izraelské? [což znamenalo: Dozvěděli jsme se, že bylo nutné, abys byl ukřižován a vstal z mrtvých podle Písem, ale nehodláš nyní obnovit království?] I řekl jim: Neníť vaše věc znáti časy anebo příhodnosti časů, kteréžto Otec v moci své položil. Ale přijmete moc Ducha svatého, přicházejícího na vás, a budete mi svědkové, i v Jeruzalémě, i ve všem Judstvu, i v Samaří, a až do posledních končin země. A to pověděv, ani na to hledí, vzhůru vyzdvižen jest, a oblak vzal jej od očí jejich. A když za ním v nebe jdoucím pilně hleděli, aj, dva muži postavili se podle nich v rouše bílém, a řekli: Muži Galilejští, co stojíte, hledíce do nebe? Tento Ježíš, kterýž vzhůru vzat jest od vás do nebe, takť přijde, jakž jste spatřili způsob jeho jdoucího do nebe.“⁵⁰

GSAM 71Ježíš zůstane v nebi až do obnovy

GSAM 71.2Nyní, když je Spasitel opustil a oni ho skutečně viděli „vystoupit tam, kde byl předtím“, měli jistotu, že je Duch svatý poučí o době, kdy přijde království. Petr tedy ve svých pokynech lidu po přijetí Ducha řekl: „A poslal by toho, kterýž vám kázán jest, Ježíše Krista. Kteréhož zajisté musí přijíti nebesa, až do času napravení všech věcí; což byl předpověděl Bůh skrze ústa svých svatých proroků od věků.“⁵¹

GSAM 71.3Apoštolovi Petrovi byly také skrze Ducha svatého zjeveny skutečnosti týkající se tří světů: Za prvé, ten před potopou, který byl zničen vodou; za druhé, současný svět určený ohni – ohni, jímž je země naplněna, jak uvádí Revised Version – ten oheň, který bude znamenat záhubu, zkázu a zničení bezbožných lidí; za třetí, nová země, „v níž přebývá spravedlnost“; nebo, jak někteří překládají, „v níž budou přebývat spravedliví “.⁵²

GSAM 72.1Apoštol Pavel popsal vzkříšení Božího lidu a proměnu všech jeho svatých ze smrtelných v nesmrtelné „v okamžení, k zatroubení poslednímu“. Korinťanům sdělil, že Kristus nyní sedí na trůnu svého Otce a zůstane tam, dokud mu nebudou podmaněni všichni jeho nepřátelé. To znamená, dokud mu Otec nevydá království – jeho království – do rukou, jak je prorokováno v Danielovi 7:13, 14; Žalmu 2:8, 9. Církvi v Tesalonice představil Kristův příchod a vzkříšení jako jejich jedinou naději a jako zdroj skutečné útěchy, když byli jejich blízcí od nich odděleni rukou smrti.⁵³

GSAM 72Návrat Pána není přesně určen

GSAM 72.2Církev dosud neměla žádné konkrétní poznání ohledně času, kdy se Pán vrátí. Když apoštol ve svém prvním listě Tesalonickým řekl: „My živí pozůstavení zachváceni budeme“, bratři to pochopili tak, že Kristus přijde, zatímco někteří z nich budou ještě naživu. Ve svém druhém listě opravuje jejich nesprávné chápání svého dopisu a říká jim, že „nenastane den Páně, než až prve přijde odstoupení, a zjeven bude ten člověk hřícha, syn zatracení, Protivící a povyšující se nade všecko, což slove Bůh, anebo čemuž se děje Božská čest.“⁵⁴

GSAM 72Odpadlictví

GSAM 72.3A přesto církev stále tápá ve tmě, pokud jde o dobu Kristova druhého příchodu. Bratři se dozvěděli, že má dojít k odpadlictví; otázkou však bylo, jak dlouho bude trvat. Odpověď byla později dána Janovi během vidění na ostrově Patmos, a to v symbolech uvedených ve dvanácté a třinácté kapitole Zjevení – „čas, časy a půl“, „čtyřicet dva měsíce“, „dvanáct set šedesát dnů“ (let); avšak událost, která by znamenala začátek tohoto dlouhého období, se dosud neodehrála. Církev tedy stále doufala a čekala na Kristův příchod, aniž by přesně znala přesný čas jeho zjevení; neboť až ten čas soužení pomine, zbude pro „zbytkovou“ církev ještě krátké období boje a triumfu.⁵⁵

GSAM 73.1S ukončením novozákonních záznamů se nám jasně otevírá téma druhého příchodu Krista. Přibližně jeden verš z každých třiceti nějakým způsobem zmiňuje druhý příchod našeho Pána Ježíše Krista. O tom a o postavení církve ve vztahu k této naději v průběhu věků až do moderní doby hovoří Robert Patterson, D.D., v periodiku The Interior pod nadpisem „The Blessed Hope“ (Požehnaná naděje) takto:—

GSAM 73Pozemské tisíciletí – Patterson

GSAM 73.2„Když náš Pán opustil svou církev na zemi, aby odešel k Otci, zanechal ji v žalostném stavu. Jeho pět set učedníků bylo obklopeno celým světem jeho nepřátel, organizovaných do protikřesťanských náboženství a vlád jednou z nejbystřejších myslí, poháněnou nejjedovatější zlobou a vyškolenou zkušenostmi věků v nejúčinnějších způsobech ničení. Pán si byl našeho nebezpečí vědom; ani ve svých posledních kázáních jej nezlehčoval, ani nesliboval žádné zmírnění nepřátelství světa a soužení církve. Slíbil však, že se sám vrátí, aby porazil své nepřátele, a že nás bude podporovat až do toho požehnaného dne. ‚vás svět nenávidí. Na světě soužení míti budete. plakati a kvíliti budete vy, ale svět se bude radovati; vy pak se budete rmoutiti, ale zámutek váš obrátíť se v radost... Protož i vy zámutek máte nyní, ale opět uzřím vás, a radovati se bude srdce vaše, a radosti vaší žádný neodejme od vás. Jestliže odejdu, zaseť přijdu, a poberu vás k sobě samému, abyste, kde jsem já, i vy byli.‘

GSAM 74.1„Taková byla ta požehnaná naděje na jeho osobní návrat, kterou utěšoval svou církev při svém odchodu. Řekl, že po celou dobu jeho nepřítomnosti budeme muset snášet soužení; a tak se také stalo. Máme-li se během jeho nepřítomnosti těšit z jakéhokoli období vnějšího míru, má-li být jeho církev osvobozena od útoků světa, má-li nastat nějaké období čistoty, kdy mezi pšenicí nebude růst plevel, nebo má-li být při svém příchodu uvítán obyvatelstvem země naplněné slávou Pána, či má-li dokonce na zemi vůbec najít víru, bude to pro něj nejneočekávanější překvapení. Ježíš o tomto tisíciletí nevěděl. Říkáme, že o něm nevěděl, protože nám o něm neřekl; a on sám říká: ‚vás jsem nazval přáteli, nebo všecko, což jsem koli slyšel od Otce svého, oznámil jsem vám.‘ Ve všech jeho kázáních a podobenstvích však není ani nejmenší náznak toho, že bychom měli doufat v nějaké období míru či slávy před jeho příchodem. Apoštolové rovněž nic nevěděli o tisíciletí bez Krista. Po tři sta let po odchodu našeho Pána byla požehnanou nadějí církve naděje na jeho návrat.

GSAM 74.2„Když však v průběhu svého předpovězeného odpadlictví začala Kristova nevěsta v jeho nepřítomnosti hledat útěchu v přátelství s králi této země, zcela přirozeně odvrátila svůj zrak od východní oblohy a od návratu svého Pána, který by učinil konec její světské velkoleposti. Když si reformátoři přiložili k ústům evangelijní trubku … sny o tisíciletí bez Krista byly okamžitě smeteny … a církev opět začala očekávat příchod Pána, který zničí antikrista…. Ve svých dopisech, kázáních a vyznáních víry reformátoři hlásali své předmilenialistické naděje.

GSAM 74.3„Westminsterské shromáždění uzavírá své vyznání prohlášením o víře v druhý příchod Pána slovy, která plně vyjadřují víru premilenialistů. Prohlašují v těchto závažných slovech: ‚Jako Kristus chce, abychom byli pevně přesvědčeni, že nastane den soudu, jednak aby odradil všechny lidi od hříchu, a jednak pro větší útěchu zbožných v jejich protivenství, tak také chce, aby ten den byl lidem neznámý, aby se zbavili veškeré tělesné jistoty a byli vždy bdělí, neboť nevědí, v kterou hodinu Pán přijde; a aby byli vždy připraveni říci: Přijď, Pane Ježíši, a přijď brzy!‘⁵⁶

GSAM 75.1„Naši reformátoři posilovali svá srdce očekáváním Pánova příchodu a povzbuzovali se navzájem voláním: ‚Držte pozice! Neboť On přichází s legiemi pomoci,‘ což je sentiment, jenž byl nedávno ztvárněn v populární hymně o duchovním probuzení, ale který byl dobře znám již starým skotským smluvníkům.

GSAM 75.2„Zanedlouho však mezi církvemi reformovanými nastalo druhé odpadnutí od víry. Ve Skotsku se tomuto hnutí říkalo moderatismus; v Anglii arianismus a v novější době broadchurchismus; v Americe se nazývalo unitarismus a v Německu racionalismus. Tím, že za soudce ustanovilo lidský rozum a za důkaz naše velmi omezené moderní pozorování a popíralo, že by se jakákoli událost mohla odehrát jinak než v souladu s pozorovanými přírodními zákony, snížilo Ježíše na úroveň židovského rabína, který sice poněkud předběhl svou dobu, ale byl zcela neobeznámen s moderní vědou. Představa, že by se taková osoba vrátila z neviditelného světa, aby vládla na zemi, byla samozřejmě odsunuta do sféry hebrejské mytologie.

GSAM 75Daniel Whitby o miléniu

GSAM 75.3„Sliby o jeho druhém příchodu a vládě na zemi byly vykládány tak, že znamenají pouze šíření jeho evangelia a podrobení velké části světa křesťanství na období tisíc let, nebo, jak se někteří domnívali, 360 000 let; během něhož mělo lidstvo pokročit v umění a civilizaci a těšit se z bezprecedentního míru a prosperity. A na konci tohoto dlouhého cyklu, příliš rozsáhlého na to, aby jej běžný člověk dokázal přehlédnout, by možná došlo k nějakému velkému přírodnímu otřesu a dalo by se říci, že Pán přijde a zničí svět a povolá lidstvo k soudu. Tuto teorii rozpracoval a popularizoval anglický komentátor jménem Whitby [Daniel Whitby zemřel v roce 1726], o kterém se na základě jeho zveřejněné korespondence prokázalo, že byl arián, jehož komentáře však byly oblíbené mezi jeho souvěrci a jehož mýtické milénium bylo příznivě přijato mnoha ortodoxními penzisty a přáteli státních církví v Evropě, jimž slibovalo dlouhodobé pobírání desátků a poct. Díky jejich vlivu se tato teorie dostala do Ameriky, kde byla okamžitě využita jako materiál pro otřepané fráze a závěrečné pasáže veřejných projevů.“

GSAM 76.1Takové byly teorie v různých částech světa, když se blížila doba, kdy Pán vyslal vážné varování o svém příchodu, který byl již „před dveřmi“.