Kapitola 1 – Úvod

GSAM 21.1Když hovoříme o druhém příchodu Krista, dotýkáme se tématu, které ve skutečnosti představuje naději Božího lidu již od vyhnání našich prvních rodičů ze zahrady Eden. Slova adresovaná hadovi, že potomek ženy mu rozdrtí hlavu, byla ujištěním, že nakonec přijde ten, kdo vše napraví, porazí Satanovo násilné nárokování a naplní Boží záměr na zemi. Lze předpokládat, že Adam a Eva si mysleli, že toto dílo bude vykonáno velmi brzy a že vítězem se stane jejich bezprostřední potomek. V Božím plánu však slib Spasitele, který vysvobodí ze zdánlivé zkázy, zahrnoval vše, co se od té doby rozvinulo při naplňování jeho „uložení svého a milosti nám dané v Kristu Ježíši před časy věků“.¹

GSAM 21.2Kdyby Adamovi a Evě byl hned zjevněn pohled na utrpení a bídu, které zaplní svět během dlouhých věků mezi jeho zkázou a obnovením, jejich zármutek by byl nesnesitelný. Bůh nebes ve svém něžném milosrdenství a soucitu jim tento pohled skryl a nechal je chovat milou naději, že budou brzy osvobozeni do slavné svobody Božích dětí. Myšlenka, že vykoupení je blízko, je přirozeně podněcovala k větší horlivosti při přípravě na tuto událost.

GSAM 22.1Stejně tomu bylo s Božím lidem ve všech generacích od dob Adama. Byli si jisti, že se někdy v budoucnosti stane velká a důležitá událost – že Kristus nakonec přijde a založí své království. I oni, stejně jako Adam a Eva, věřili, že tato událost je na dosah ruky, a stejně jako oni si nebyli vědomi toho, co se odehraje mezi jejich vlastní dobou a touto událostí; jinak by se mohli nechat odradit v úsilí směřujícím k cíli, jímž je odměna.

GSAM 22.2Tuto myšlenku lze ilustrovat na příkladu událostí, k nimž došlo v souvislosti s velkými objevy. Muži, kteří je iniciovali, ačkoli si toho nebyli vědomi, ve skutečnosti naplňovali Boží záměr; přesto byli naplněni myšlenkami, které se neukázaly být ve všech ohledech v souladu s jejich vlastními teoriemi, které je vedly k činu.

GSAM 22Dalekosáhlé důsledky Kolumbových objevů

GSAM 22.3Montgomery ve své knize American History² (vydání z roku 1902, strany 8, 9), když hovoří o teorii, která Kolumba přiměla vydat se na plavbu, a o uskutečnění jeho plánu dosáhnout Východní Indie plavbou na západ, říká:—

GSAM 22.4„Kolumbus se domníval, že by mohl vylepšit projekt portugalského krále. Byl přesvědčen, že existuje kratší a lepší cesta k dosažení Indií než ta, kterou vytyčil Díaz. Plán janovského mořeplavce [Kolumba] byl stejně odvážný jako originální. Místo plavby na východ nebo na jih a východ navrhl plout přímo na západ. Měl, jak věřil, tři dobré a pádné důvody pro takový podnik: Za prvé, v souladu s nejlepšími zeměpisnými díly své doby byl Kolumbus přesvědčen, že Země není plochá, jak se většina lidí domnívala, ale že je to koule. Za druhé, domníval se, že tato koule je mnohem menší, než ve skutečnosti je, a že větší část tvoří pevnina namísto vody. Za třetí, jelikož o existenci amerického kontinentu či Tichého oceánu nic nevěděl a ani o nich nehádal, představoval si, že pobřeží Asie či Indie leží přímo naproti Španělsku a západnímu pobřeží Evropy. Celkovou vzdálenost k Cipangu, neboli Japonsku, odhadoval tak, že pravděpodobně nepřesáhne asi čtyři tisíce mil.

GSAM 23.1„Jeho plán byl následující: Vyrazil by z Evropy; nasměroval by svou loď na západ k Japonsku a sledoval by zakřivení zeměkoule, dokud by ho to nedovedlo k tomu, co hledal. V jeho představách se to zdálo stejně jisté a jednoduché, jako kdyby moucha obcházela jablko.

GSAM 23.2„Kdyby se výprava podařila, měl by tuto obrovskou výhodu: vstoupil by do Indie přímo hlavním vchodem, místo aby se k ní dostal oklikou a jakousi boční branou, jak to museli dělat Portugalci.

GSAM 23.3„Vidíme, že tento muž, který rozuměl praktické matematice, geografii a navigaci stejně dobře jako kdokoli jiný v jeho době, měl pravdu v prvním bodě – v otázce tvaru Země –, ale v těch dalších dvou se naprosto mýlil.

GSAM 23Šťastná chyba

GSAM 23.4„Přesto mu jeho omyly v jednom ohledu podivně pomohly. Chyba, kterou udělal ohledně vzdálenosti, byla nanejvýš šťastná. Kdyby Kolumbus správně vypočítal velikost zeměkoule a skutečnou délku takové plavby, pravděpodobně by se na ni nevydal, neboť hned by si uvědomil, že navrhovaná portugalská trasa je mnohem kratší i levnější. A i kdyby si dokázal představit nebo jakýmkoli způsobem předvídat, že americký kontinent leží přímo v jeho cestě, ani to by ho tehdy samo o sobě nemuselo přimět k tomu, aby se vydal na objevitelskou plavbu, neboť jeho cílem nebylo najít novou zemi, ale novou cestu do té staré.“

GSAM 23Velká naděje věků

GSAM 23.5Tak i Boží lid, procházející věky, měl naději na Kristův příchod před sebou „jako kotvu duše, i bezpečnou i pevnou“.³ Ačkoli často uprostřed zármutků a utrpení volají v úzkosti: „Jak dlouho ještě, Pane, než přijde vysvobození?“, přesto kráčeli vpřed a podobně jako Pavel říkali a stále říkají: „Která jest naše naděje neb radost aneb koruna chlouby? Zdali ne i vy před obličejem Pána našeho Jezukrista v čas příchodu jeho?“⁴

GSAM 24Pavel posilován nadějí

GSAM 24.1V této souvislosti musí stačit několik příkladů o posilující síle této naděje. Když byl Pavel předveden před Felixe a bylo mu dovoleno promluvit ve svůj prospěch, řekl: „Podle té cesty, kterouž oni nazývají kacířstvím, tak sloužím Bohu otců svých, věře všemu, cožkoli psáno jest v Zákoně a v Prorocích, maje naději v Bohu, že bude, jehož i oni čekají, vzkříšení z mrtvých, i spravedlivých i nespravedlivých.“⁵

GSAM 24.2Ve své přesvědčivé obhajobě před Agrippou Pavel řekl: „Nyní pro naději toho zaslíbení, kteréž se stalo otcům našim od Boha, teď stojím, soudu jsa poddán, k kterémužto zaslíbení dvanáctero pokolení naše, sloužíce Bohu ustavičně dnem i nocí, naději má, že přijde; pro kteroužto naději žalují na mne Židé, ó králi Agrippo. A tak-liž se to od vás za nepodobné k víře soudí, že Bůh křísí mrtvé?“⁶ Když se nakonec ocitl v Římě, aby se dostavil před císaře, řekl Židům: „pro naději lidu Izraelského řetězem tímto svázán jsem.“⁷

GSAM 24.3Pavel o této naději otevřeně hovořil ve svém dopise Titovi: „Zjevilať se jest zajisté ta milost Boží spasitelná všechněm lidem, Vyučující nás, abychom odřeknouce se bezbožnosti a světských žádostí, střízlivě, a spravedlivě, a zbožně živi byli na tomto světě, Očekávajíce té blahoslavené naděje a příští slávy velikého Boha a Spasitele našeho Jezukrista.“⁸

GSAM 24Petr se raduje z naděje

GSAM 24.4Petr o téže naději hovoří takto: „Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, kterýžto podle mnohého milosrdenství svého znovu zplodil nás v naději živou skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých, k dědictví neporušitelnému a neposkvrněnému a neuvadlému, kteréž se chová v nebesích, nám, kteřížto mocí Boží ostříháni býváme skrze víru k spasení, kteréž hotovo jest, aby zjeveno bylo v času posledním. V čemžto veselíte se, maličko nyní, (jestliže kdy potřebí jest,) zkormouceni jsouce v rozličných pokušeních, aby zkušení víry vaší, kteráž jest mnohem dražší nežli zlato, jenž hyne, avšak se v ohni zkušuje, nalezeno bylo vám k chvále, a ke cti i k slávě při zjevení Ježíše Krista.“⁹

GSAM 25Boží záměr ve stvoření

GSAM 25.1Písmo zjevuje Boží záměr při stvoření světa; a z proroctví se také dozvídáme o jeho plánu týkajícím se budoucnosti: „Tak praví Hospodin stvořitel nebes, (ten Bůh, kterýž sformoval zemi a učinil ji, kterýž utvrdil ji, ne na prázdno stvořil ji, k bydlení sformoval ji).“¹⁰ Když ji utvořil, dal ji člověku. Žalmista říká: „Nebesa jsou nebesa Hospodinova, zemi pak dal synům lidským.“¹¹ Když ji však dal člověku, byl člověk bezúhonný, jak vyjádřil moudrý muž: „Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných.“¹²

GSAM 25.2Čteme o tom, jak Pán jedná s lidským rodem, že „když rozsadil syny Adamovy, rozměřil meze národům vedlé počtu synů Izraelských,“¹³ to znamená podle počtu pravého Izraele, který bude nakonec shromážděn na zemi jako poddaní jeho budoucího království. Pavel to vyjadřuje těmito slovy: „Bůh … učinil z jedné krve všecko lidské pokolení, aby přebývalo na tváři vší země, vyměřiv jim uložené časy a cíle přebývání jejich, Aby hledali Boha, zda by snad makajíce, mohli nalézti jej, ačkoli není daleko od jednoho každého z nás. Nebo jím živi jsme, a hýbeme se, i trváme.“¹⁴ Až bude tento původní záměr týkající se země naplněn, „i tvůj lid bude celý spravedlivý“ (doslova podle KJV).¹⁵ Opět se o nich v tomto stavu říká: „Aniž dí kdo z obyvatelů: Nemocen jsem. Lid osedlý v něm zproštěn bude nepravosti.“¹⁶ To bude doba, kdy „tiší dědičně obdrží zemi, a rozkoš míti budou ve množství pokoje.“¹⁷

GSAM 26Druhý příchod Krista není báj

GSAM 26.1Ve druhém listě Petra se uvádí, že „ne nějakých vtipně složených básní následujíce, známu učinili jsme vám Pána našeho Jezukrista moc a příchod, ale jakožto ti, kteříž jsme očima svýma viděli jeho velebnost. Přijalť jest zajisté od Boha Otce čest a slávu, když se stal k němu hlas takový od velebné slávy: Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se zalíbilo. A ten hlas my jsme slyšeli s nebe pošlý, s ním byvše na oné hoře svaté. A mámeť přepevnou řeč prorockou, kteréžto že šetříte jako svíce, jenž svítí v temném místě, dobře činíte, až by se den rozednil a dennice vzešla v srdcích vašich.“¹⁸

GSAM 26.2V tomto verši apoštol odkazuje na proměnění na hoře jako na důkaz druhého příchodu Krista. Před touto událostí náš Spasitel řekl svým apoštolům: „Jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až i uzří Syna člověka, přicházejícího v království svém“¹⁹ — jak zaznamenal Lukáš: „Jsou tu někteří, kteří zde stojí, a ti neokusí smrti, dokud neuvidí království Boží.“²⁰

GSAM 26.3Tento slib se doslova naplnil právě při samotném proměnění. V tomto „vidění“ na hoře viděli Ježíše oslaveného, tak jak se zjeví, až přijde ve svém království. Viděli Eliáše (Eliáše), který byl vzat do nebe, aniž by okusil smrt, a který představoval ty, kteří budou proměněni – změněni ze smrtelných na nesmrtelné – „v okamžiku, v mžiku oka“, až Pán přijde.²¹ Byl tam také Mojžíš, ten, který zemřel, a který představoval ty, kteří budou vzkříšeni z mrtvých, aby se setkali s Pánem. V tomto „vidění“ tedy měli pohled na Krista přicházejícího ve svém království, jak jim slíbil.

GSAM 27Proroctví je jistější slovo

GSAM 27.1Ačkoli apoštolové viděli tento slavný výjev na hoře proměnění a slyšeli hlas Božího schválení, apoštol Petr potvrzuje: „Máme jistější slovo proroctví.“ (doslova podle KJV) Tímto výrokem nezlehčuje to, co viděli a slyšeli při té památné příležitosti. Tehdy slyšeli hlas Boží jednou, ale ve velkých liniích proroctví, sahajících až k druhému příchodu Krista, máme Boží hlas často opakovaný. Ve skutečnosti je každé konkrétní prorocké proroctví, které se naplnilo nebo je zaznamenáno v dějinách, hlasem Božím k nám. Právě v tomto smyslu musí být prorocké slovo „jistější“. Revised Version to překládá jako „potvrzené“. Proroctví je potvrzeno každým naplněným detailem. Každá předpovězená událost, když se naplní, je zárukou, že zbývající předpovězené události se jistě stanou.

GSAM 27Povaha proroctví

GSAM 27.2Následující svědectví významných biblistů o povaze proroctví jsou přesvědčivá:—

GSAM 27.3Thomas Newton tvrdí, že „proroctví je předjímáním a zkrácením dějin; dějiny jsou naplněním a rozvinutím proroctví. Na světě existovaly lživé věštby; avšak veškerá moudrost a zloba lidí i ďáblů nedokáže vytvořit žádná proroctví, jaká jsou zaznamenána v Písmu.“

GSAM 27.4Sir Isaac Newton dosvědčuje, že „naslouchání prorokům je základním rysem pravé církve.“

GSAM 27.5Dr. A. Keith říká, že „proroctví se rovná jakémukoli zázraku a je samo o sobě zázračné... Pouze hlas Všemohoucího mohl vyvolat mrtvé z hrobu — pouze hlas Vševědoucího mohl sdělit vše, co leželo skryto v temné budoucnosti, která je pro člověka stejně neproniknutelná jako příbytky mrtvých — a oba jsou stejně hlasem Božím.“

GSAM 28.1Matthew Henry řekl, že „v Božím čase, který je tím nejlepším časem, a Božím způsobem, který je tím nejlepším způsobem, se proroctví jistě naplní. Každé Kristovo slovo je velmi čisté, a proto velmi jisté.“

GSAM 28Účel proroctví

GSAM 28.2Z Kristových slov k apoštolům se můžeme dozvědět o jednom z Pánových záměrů při dávání proroctví. Když prorocky hovořil o událostech, které se odehrají v životě Jidáše, řekl: „Pravím vám, prve než by se to stalo, abyste, když se stane, uvěřili, že já jsem.“²²

GSAM 28.3Pán také skrze proroka Izaiáše říká: „Já jsem Bůh silný, a není žádného více Boha, aniž jest mně podobného, kterýž oznamuji při počátku dokonání, a hned zdaleka to, což se ještě nestalo; řeknu-li co, rada má se koná, a vše, což mi se líbí, činím.“²³

GSAM 28.4Znovu: „Předešlé věci zdávna jsem oznamoval, a což vyšlo z úst mých, i což jsem ohlašoval, brzce jsem činíval, a stávalo se… Protožť jsem oznamoval z dávna, prvé než přicházelo, ohlašovalť jsem, abys neříkal: Modla má učinila ty věci, a rytina má neb slitina má přikázala to. Slýchals o tom, pohlediž na to na všecko, vy pak, nebudete-liž toho oznamovati? Již nyní ohlašujiť nové a tajné věci, o nichž jsi ty nic nevěděl. Nyní stvořeny jsou, a ne předešlého času, o nichž jsi před tímto dnem nic neslyšel, abys neřekl: Aj, věděl jsem o tom.“²⁴

GSAM 28.5Z těchto slov je patrná síla naplnění proroctví jako důkazu božského původu proroctví, stejně jako to, že je to projev moci Pána nad všemi bohy pohanů. Z těchto slov je také patrné, že proroctví zaujímá v Písmu pravdy velmi důležité místo. Vzhledem k těmto skutečnostem je překvapivě podivné, že tolik lidí věnuje studiu prorockých částí Písma svatého jen malou nebo žádnou pozornost.

GSAM 29Proroctví není zapečetěno

GSAM 29.1Neinformovaní lidé říkají, že jsou nevzdělaní, a proto proroctvím nerozumějí. Na druhé straně mnozí vzdělaní lidé, a někteří z nich i z řad duchovenstva, říkají: „Proroctví jsou zapečetěná a nelze jim porozumět. Všichni víme, že kniha Zjevení je zapečetěná kniha.“

GSAM 29.2Ve Zjevení dostal milovaný Jan zvláštní příkaz, aby knihu nezapečetil.²⁵ Také v této knize je vysloveno požehnání těm, kteří „slyší slova proroctví tohoto a ostříhají toho, což napsáno jest v něm“.²⁶ Jak by bylo možné zachovávat to, co je obsaženo v zapečetěné knize, kdyby to nebylo a nemohlo být pochopeno? Pán skrze Mojžíše řekl: „Věci skryté jsou Hospodina Boha našeho, věci pak zjevené ty jsou naše a synů našich, abychom plnili všecka slova zákona tohoto.“²⁷

GSAM 29.3Že Pán zamýšlel, aby Danielova proroctví byla srozumitelná, je zřejmé z jeho slov k učedníkům, která se jich týkají. Čteme: „Protož když uzříte ohavnost zpuštění, předpověděnou od Daniele proroka, ana stojí na místě svatém, (kdo čte, rozuměj,),“²⁸ což v podstatě znamená: Pochopte proroka Daniela.

GSAM 29.4Pán odhaluje mylnost tvrzení, že proroctví nelze pochopit, těmito slovy: „Jest vám všeliké vidění podobné slovům knihy zapečetěné, kterouž dadí-li tomu, kterýž zná písmo, řkouce: Čti ji medle, i řekne: Nemohu, nebo zapečetěná jest. Pakli dadí knihu tomu, kterýž nezná písma, řkouce: Čti ji medle, tedy dí: Neznám písma. Nebo praví Pán: Proto že lid tento přibližuje se ústy svými, a rty svými ctí mne, srdce pak své vzdaluje a bázeň jejich, již se mne bojí, jest z přikázaní lidských pošlá: Z té příčiny, aj, já také divně zajdu s lidem tímto, divně, pravím, a zázračně. I zahyne moudrost moudrých jeho, a opatrnost opatrných jeho vymizí.“²⁹ Kdyby lid, o kterém zde prorok hovoří, následoval jisté slovo proroctví, nemusel by se odchýlit od zákona Božího a nahradit Jeho přikázání lidskými nařízeními.

GSAM 30Proroctví není předmětem soukromého výkladu

GSAM 30.1Není to tak, že by proroctví mělo nějaký hluboký, skrytý a tajemný význam, kvůli kterému ho tolik lidí nechápe. Apoštol Petr o něm řekl: „Toto nejprve znajíce, že žádného proroctví Písma svatého výklad nezáleží na rozumu lidském. Nebo nikdy z lidské vůle nepošlo proroctví, ale Duchem svatým puzeni jsouce, mluvili svatí Boží lidé.“³⁰ Z těchto slov jasně vyplývá, že pro pochopení proroctví je nezbytné přijmout toho Ducha, který promlouval skrze proroky. O tom Duchu, zaslíbeném všem, kdo ho hledají, je psáno: „Uvedeť vás ve všelikou pravdu.“³¹

GSAM 30Naplněné proroctví

GSAM 30.2Při studiu proroctví je třeba mít vždy na paměti určitá fakta: Bůh, který je neomylný, je autorem proroctví, a když nastane čas naplnění předpovědi, přesně ta předpovězená událost se stane. Stejně tak, když Pán, který má moc předvídat, co přesně lidé učiní, určí čas, kdy se něco stane, nastane-li tento čas, dojde k pravému naplnění proroctví. Jinými slovy, falešné naplnění proroctví v době určené pro to pravé je nemožné. V souladu s touto zásadou můžeme říci, že když přijde Pánův čas, aby bylo jeho poselství pravdy předáno světu, toto poselství se pokaždé skutečně objeví.

GSAM 30.3Jednou, když autor přednesl přednášku o naplnění proroctví, vystoupil jeden z přítomných nevěřících a řekl: „Musím vám, vy vykladači proroctví, poblahopřát k vašemu velkému štěstí. Při studiu dějin zřejmě tak snadno nacházíte to, co přesně odpovídá proroctví.“ „Ano,“ zněla naše odpověď, „hodí se to, protože to bylo stvořeno tak, aby se to hodilo. Kdybyste šel do obchodu s rukavicemi koupit si pár rukavic, nečekal byste, že najdete takové, které vám padnou na ruku?“ On odpověděl: „Samozřejmě že ano, protože byly vyrobeny tak, aby padly.“ „Takže,“ řekl autor, „Bůh, který přesně věděl, co lidé udělají, učinil o nich předpovědi, a když tito lidé vstoupí na scénu a udělají přesně to, co předpověděl, pravý historik zaznamená jejich činy, které se při srovnání s předpovědí přesně shodují.“

GSAM 31Proroctví jako světlo ve tmě

GSAM 31.1Apoštol Petr říká, že bychom měli věnovat pozornost proroctví jako světlu svítícímu na temném místě. Bez lampy proroctví by budoucnost byla naprostou temnotou. Účelem světla je rozptýlit temnotu – při cestování na temném místě ukázat cestu a ukázat ji jasně, aby cestující mohl krok za krokem vidět a zvolit si cestu. „Svíce nohám mým jest slovo tvé,“ říká žalmista, „a světlo stezce mé.“³² Moudrý člověk říká: „Stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.“³³ Tak je vidět, že jak postupujeme proudem času, Slovo Boží, zejména ve svých prorockých naplněních, se bude otevírat stále více a více, čímž se studentovi Bible bude stále jasněji a jasněji ukazovat, že se jistě nachází na cestě vedoucí k věčnému světlu a věčnému dni.

GSAM 31Tři významné události od Edenu až do konce

GSAM 31.2Při zvažování cesty Božího lidu od Edenu až do konce ve světle Písma vynikají tři události, které mají zvláštní význam. První z nich je první příchod Krista, vtělení, příchod Emmanuela, Boha zjeveného v těle; druhou je velká reformace po temném středověku – 1 260 letech útlaku, během nichž bylo slovo Páně téměř zcela odepřeno prostému lidu – vystoupení církve z jejího pouštního stavu a umístění Písma tam, kde jej všichni mohli číst a poznat Jeho vůli; třetí je druhý příchod našeho Pána, který má uvést dobu obnovy všeho, o čem mluvili všichni jeho svatí proroci od počátku světa; toto má uzavřít „staletý boj“, boj mezi hříchem a spravedlností, a uvést věk slávy, k němuž směřovaly všechny věky.

GSAM 32Proroctví udává směrovky ke konci

GSAM 32.1Když věnujeme pozornost jistému slovu proroctví jako světlu, které má vést naše kroky a odhalovat nám správnou cestu temnotou, nemůže být jinak, než že v prorockém slově najdeme cestu jasně vyznačenou po celé délce toku času až k druhému příchodu Krista. Vzhledem k tomu ti, kdo pozorně následují světlo proroctví, nejenže rozpoznají znamení a náznaky, že se blíží ten velký den, ale také rozpoznají dílo Páně, jak se neustále rozvíjí v poselstvích pravdy, která mají připravit lid, aby se s ním při jeho příchodu setkal v pokoji.

GSAM 32.2Zatímco Písmo prohlašuje, že den Páně přijde na masy jako „zloděj v noci“³⁴, říká také o těch, kteří stojí v radě Páně: „Vy, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den jako zloděj zachvátil. Všickni vy synové světla jste a synové dne.“³⁵

GSAM 32Pamatujte na Pánovo vedení

GSAM 32.3Při připomínání Božího vedení v adventním hnutí je dobré si uvědomit, že Božím záměrem vždy bylo, aby si jeho lid pamatoval projevy jeho prozřetelnosti a moci, které pro něj vykonal. Při vysvětlování důvodů, proč se Izrael odvrátil od Boha, říká žalmista: „Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě, předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.“³⁶ Jestliže bylo pro Izrael dobré připomínat si, jak je Pán vedl, není to dobré i pro nás? V nadšení žalmista opět říká: „Dobrořeč duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho.“³⁷

GSAM 33.1Ve všech dobách měl Pán důležité pravdy, které byly díky jeho milosti určeny k tomu, aby vyvedly lid z otroctví hříchu a připravily jej na vstup do nebeského Kanaánu; a je prospěšné uvažovat o tom, jak Pán jednal s těmi, kteří tyto pravdy hlásali.

GSAM 33Velké výsledky z nejmenších prostředků – D’Aubignéovo svědectví

GSAM 33.2D’Aubigné ve své knize History of the Reformation říká: „Bůh, který připravuje své dílo po staletí, je uskutečňuje pomocí nejslabších nástrojů, když nadejde jeho čas. Dosáhnout velkých výsledků nejskromnějšími prostředky, takový je Boží zákon. Tento zákon, který vládne všude v přírodě, se projevuje i v dějinách.“³⁸

GSAM 33.3Když Bůh v dávných dobách začal vybírat zvláštní lid, aby z něj učinil pro sebe výjimečný národ, stalo se tak povoláním jednoho muže – Abrahama –, který žil mezi pohany v Uru Kaldejském. Z něj vzešlo početné potomstvo; ale o nich, když byli povýšeni na úroveň národa, řekl Bůh nebes: „Ne proto, že by vás více bylo nad jiné národy, připojil se k vám Hospodin, a vyvolil vás, (nebo menší vás počet byl nežli jiných národů,).“³⁹

GSAM 33.4A když pak chtěl vysvobodit svůj lid z otroctví v Egyptě, vyvolil za jejich vůdce toho, kdo byl v dětství tři měsíce ukryt v domě své matky a poté uložen do prosté, hrubé archy z rákosí, potažené smolou, a svěřen do péče řece Nilu. Tento stejný Mojžíš však byl tím, kdo, když dospěl do věku rozumu, zvolil pokornou cestu utrpení s Božím lidem namísto požitků, které skýtá „časné a hříšné pohodlí“.⁴⁰

GSAM 34Gedeónovo vítězství

GSAM 34.1Poté, když se Pán chystal vysvobodit Izrael z rukou Midianitů a Amalekitů, kteří vtrhli do jejich země „v hojném počtu jako kobylky“ a zničili úrodu země, takže „nenechávali potravy v Izraeli, ani ovce, ani vola, ani osla“, poslal Pán anděla ke Gideonovi. Tento syn Joášův se dostal do tak zoufalé situace, že musel vymlátit jen trochu pšenice a schovat ji před svými nepřáteli. Když mu anděl oznámil, že má vysvobodit Izrael, Gedeon se udiveně zeptal: „Čím já vysvobodím Izraele? Hle, rod můj chaterný jest v pokolení Manassesovu, a já nejmenší v domě otce svého.“⁴¹ Tento stejný pokorný a chudý muž vyrazil se svými třemi sty muži, s prostými lampami a džbány (činnost, která by se lidskému úsudku jevila jako pošetilost), a s Bohem jako svou silou dosáhli mocného vítězství. Před osvobozením mohl Gedeon pronést nářek podobný tomu, jaký pronesl prorok Ámos, když se ptal: „Kdož zůstane Jákobovi? Neboť ho maličko jest.“⁴²

GSAM 34Dítě v jeslích

GSAM 34.2V čase určeném Pánem se narodil Spasitel lidstva a pastýři ho našli ležet v jeslích. Jeho pozemští příbuzní se věnovali skromným, avšak čestným povoláním. O své pozemské chudobě Spasitel řekl: „Lišky doupata mají, a ptactvo nebeské hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu sklonil.“⁴³ Své apoštoly si vybral „z nižších vrstev, které sice nepatří k těm nejchudším, ale nedosahují úrovně střední třídy. Vše bylo tedy zamýšleno tak, aby se světu zjevilo, že toto dílo není dílem člověka, ale dílem Boha.“

GSAM 35Není mnoho moudrých povoláno

GSAM 35.1Pavel řekl o díle v dobách rané církve: „Bláznovství Boží jest moudřejší nežli lidé a mdloba Boží jest silnější než lidé. Vidíte zajisté povolání vaše, bratří, že nemnozí moudří podle těla, nemnozí mocní, nemnozí urození; ale což bláznivého jest u světa, to sobě vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a to, což jest u světa mdlé, Bůh vyvolil, aby zahanbil silné; a neurozené u světa a za nic položené vyvolil Bůh, ano hned, kteréž nejsou, aby ty věci, kteréž jsou, zkazil; proto aby se nechlubilo před obličejem jeho žádné tělo.“⁴⁴

GSAM 35Pokorní muži v období reformace

GSAM 35.2Stejný princip nacházíme ilustrovaný v životech velkých reformátorů šestnáctého století. Historik říká: „Reformátor Zwingli vzešel z alpské pastýřské chaty; Melanchthon, teolog reformace, z dílny zbrojíře; a Luther z chatrče chudého horníka.“ Luther o sobě řekl: „Moji rodiče byli velmi chudí. Můj otec byl chudý dřevorubec (později se stal horníkem) a moje matka často nosila dřevo na zádech, aby si vydělala prostředky na výchovu svých dětí. Kvůli nám snášeli tu nejtěžší práci.“

GSAM 35.3Apoštol Jakub, když hovoří o povolání lidí do služby Pánu, říká: „Slyšte, bratří moji milí, zdaliž Bůh nevyvolil chudých na tomto světě, aby bohatí byli u víře a dědicové království, kteréž zaslíbil těm, jenž jej milují?“⁴⁵

GSAM 35Počátky metodismu

GSAM 35.4Při pohledu na postupující řadu reformátorů až k počátkům metodismu, kdy byla pilně hlásána nauka o bezplatné milosti, zjišťujeme, že ji provázela Boží moc. Jelikož byla lidem věrně předkládána s něžnou Kristovou láskou a byla přijímána živou vírou, věřící nalezli nejen odpuštění minulých hříchů, ale i posvěcující moc, která jim umožňovala vést svatý život. Metodismus měl skromné začátky a byl požehnán podle víry a prosté důvěry kazatelů i laiků.

GSAM 36.1Při sledování událostí a zkušeností spojených s adventním hnutím zjišťujeme, že stejně jako u každého díla Páně, na jehož uskutečnění se podílí člověk, mělo i toto hnutí svůj původ mezi chudými a neznámými; ať však nikdo na základě toho nevynáší odsudek, aniž by pečlivě prozkoumal důkazy, na nichž je toto veliké dílo založeno, aby se neocitl v postavení těch, na něž se Pán zeptal: „Kdož by pohrdal dnem malých začátků?“⁴⁶

GSAM 36Eckova odpověď Lutherovi

GSAM 36.2Pro ty, kteří mají sklon rozhodovat o tom, zda je nějaký doktrinální bod správný či nesprávný podle toho, zda jej přijímá málo či mnoho lidí, citujeme část sporu mezi Lutherem a Eckem. Jelikož Luther zaujal stanovisko opírající se o Písmo a troufl si zpochybnit právo lidí stavět své názory nad Slovo Boží, Eck mu odvětil těmito ironickými slovy: „Jsem překvapen pokorou a skromností, s jakou se ctihodný doktor odváží sám postavit proti tolika slavným otcům církve a předstírá, že ví více než papežové, koncily, doktoři a univerzity! ... Bylo by nepochybně překvapivé, kdyby Bůh skrýval pravdu před tolika svatými a mučedníky až do příchodu ctihodného otce.“

GSAM 36.3Na tuto repliku by se dalo dobře odpovědět slovy Zwingliho adresovanými Janu Faberovi v Curychu, když ten vyjádřil svůj „údiv nad tím, kam se věci dostaly, když byly opuštěny starodávné zvyky, které přetrvávaly dvanáct století, a bylo jasně vyvozeno, že křesťanstvo se mýlilo čtrnáct set let.“ Zwingli rychle odpověděl, že „omyl není o nic menším omylem jen proto, že se v něj věřilo čtrnáct set let, a že v uctívání Boha nemá starobylost zvyku žádnou váhu, pokud pro ni nelze najít oporu nebo ospravedlnění v Písmu svatém.“⁴⁷

GSAM 37Slovo Páně versus lidská moudrost

GSAM 37.1Nebezpečí spoléhání se na lidské názory namísto vyřešení otázky „Co je pravda?“ Slovem Páně ostře definuje prorok Ozeáš, když říká: „Orali jste bezbožnost, žali jste nepravost, jedli jste ovoce lži; nebo doufáš v cestu svou a ve množství reků svých.“⁴⁸ Lidské srdce má odjakživa sklon spoléhat se na člověka; avšak jak se blížíme k době, kdy Pán „povstane, aby potřel zemi“, prorok Izaiáš napomíná: „Přestaňtež doufati v člověku, jehož dýchání v chřípích jeho jest; nebo zač má jmín býti?“⁴⁹

GSAM 37.2Jelikož nás Písmo takto varuje před nebezpečím v tomto směru, ať nikdo ukvapeně neodsuzuje adventní hnutí, jako by nebylo hodno zvážení kvůli svému skromnému počátku, nebo proto, že ti, kdo jsou v očích světa považováni za veliké, se k této věci nepřipojili. Spíše ať všichni pečlivě zváží jeho tvrzení. Pravda má neocenitelnou hodnotu, ve srovnání s níž jsou pouhé lidské názory jen bezcennou plevou.