Kapitola 13 — Znamení Božího vedení

GSAM 198.1„Aneb zdali se kdy který Bůh pokusil, aby přijda, vzal sobě národ některý z jiného národu s zkušováním, znameními a s zázraky, skrze boje a ruku silnou, v rameni vztaženém a v hrůzi veliké, jako učinil všecko toto pro vás Hospodin Bůh váš v Egyptě před očima vašima? Toběť jest to ukázáno, abys věděl, že Hospodin jest Bůh, a že není jiného kromě něho.“¹

GSAM 198.2Takto jednal Pán, když si vybral lid uprostřed pohanského národa, aby jej vyvedl na místo, kde by jim mohl zvěstovat svůj zákon a kde by jim jej mohl předat vytesaný na kamenných deskách. Tyto zázraky nebyly vykonány proto, aby uspokojily jejich zvědavost, ale aby s jistotou poznali, že ten, kdo „činil veliké věci v Egyptě, předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém“² a kdo k nim promlouval uprostřed ohně a dýmu hořícího vrcholu Sinaje, nebyl nikdo jiný než živý a pravý Bůh, Stvořitel všeho.

GSAM 198Mojžíšovo povolání z hořícího keře

GSAM 198.3Sám Mojžíš by nemohl přimět Izraelity k opuštění Egypta pouhým prohlášením: „Když jsem pasl stáda v poušti, napadaly mě soucitné myšlenky na vás ve vašem otroctví, a nyní jsem sestoupil, abych vás vyvedl z Egypta, jak jsem se o to pokusil, když jsem zabil toho Egypťana těsně předtím, než jsem uprchl do země Midjánské.“

GSAM 199.1Bylo zapotřebí hořícího keře, který neshořel, a slyšitelného hlasu vycházejícího z prostředku plamenů, aby i Mojžíše přesvědčily, že právě on je tím, kdo má „jít a vyvést lid z Egypta“. Právě tímto podivuhodným způsobem obdržel své poslání, své vznešené a svaté povolání, jehož zjevení okamžitě upoutalo pozornost jeho bratří, připravilo jejich mysli na to, co mělo následovat, a tak je vedlo k tomu, aby přijali Mojžíše, pod vedením Boha, za svého vůdce.

GSAM 199.2Jestliže kdy od Spasitelova vzkříšení nastal čas, kdy jeho zarmoucení a zklamaní následovníci potřebovali být utěšeni jeho přítomností a povzbuzujícími slovy, pak to bylo právě v době, kdy se někteří ze smutných a pronásledovaných věřících drželi neochvějné víry po „půlnočním volání“ z roku 1844; a pokud Bůh ve svém milosrdenství někdy přímo promlouval k truchlícím duším, zdá se, že by to jistě bylo právě v takové době a k takovým lidem.

GSAM 199Slibovaná přítomnost Pána

GSAM 199.3Ten, kdo není omezen ve způsobech ani prostředcích svého působení a kdo vložil dary Ducha do své církve „vstoupiv na výsost“³, slíbil, že bude se svými následovníky při kázání evangelia „až do konce světa“.

GSAM 199.4Po celou dobu byl Pán připraven projevovat svou moc a své dary těm, kdo ho plně hledali. Neřekl snad při udělení evangelizačního poslání: „Znamení pak ti, kteříž uvěří, tato míti budou: Ve jménu mém ďábly budou vymítati, jazyky novými mluviti. Hady bráti; a jestliže by co jedovatého pili, neuškodíť jim; na nemocné ruce vzkládati budou, a dobře se míti budou“?⁴

GSAM 199Dary Ducha svatého během reformace

GSAM 199.5Během reformace v šestnáctém století a v následujících dobách došlo k několika úžasným projevům Pánovy moci a daru proroctví. D’Aubigné hovoří o proroctvích Jana Husa. Charles Buck ve svém díle Religious Anecdotes vypráví o prorokování George Wisharta v roce 1546. John Wesley ve svých spisech popisuje proroctví Jonathana Pyraha a jejich naplnění. Kazatel J. B. Finley ve své autobiografii vypráví o pozoruhodném vidění a uzdravení, které sám zažil v létě roku 1842. Časopis The Christian Advocate (metodistický) uveřejnil zajímavou zprávu o pozoruhodném vidění a jeho důsledcích, které bylo zjeveno doktoru Bondovi z této církve během jeho služby. Byla to znamení pro ty, kdo pokorně hledali Pána, že se nezměnil a že i nadále bude k svému lidu promlouvat skrze dar proroctví.

GSAM 200Zbytková církev bude mít ducha proroctví

GSAM 200.1V Písmu se nacházejí jasná a konkrétní prohlášení, že Pán zvlášť projeví dary svého Ducha, a zejména dar proroctví, mezi lidmi, kteří budou čekat na jeho příchod. První text, na který upozorňujeme, se nachází v listě Korinťanům a zní: „Vždycky děkuji svému Bohu za vás za Boží milost, která vám byla dána skrze Ježíše Krista; že jste jím obohaceni ve všem, ve vší řeči i ve všem poznání; tak jako bylo ve vás potvrzeno svědectví o Kristu; takže v žádném daru nezaostáváte, očekávajíce příchod našeho Pána Ježíše Krista; který vás také utvrdí až do konce, abyste byli bez úhony v den našeho Pána Ježíše Krista“ (doslova podle KJV).⁵

GSAM 200.2Ve Zjevení čteme o „zbytku“ – poslední evangelické církvi: „Drak se rozhněval na ženu [církev] a šel bojovat proti zbytku jejího semene, kteří zachovávají přikázání Boží a mají svědectví Ježíše Krista“ (doslova podle KJV).⁶ Ptáme se, co je to „svědectví Ježíše“, které má mít poslední církev a které svým potvrzením připravuje cestu pro zjevení všech darů Ducha? Odpověď na tuto otázku nacházíme ve svědectví anděla Janovi na ostrově Patmos: „I padl jsem k nohám jeho, klaněti se jemu chtěje. Ale řekl mi: Hleď, abys toho nečinil. Neboť jsem spoluslužebník tvůj i bratří tvých, těch, jenž mají svědectví Ježíšovo. Bohu se klaněj! Svědectví pak Ježíšovo jestiť duch proroctví.“⁷

GSAM 201.1Tato definice daná andělem ukazuje, že právě „duch proroctví“, projevující se v církvi, která čeká na Krista, připravuje cestu pro všechny dary, a že proti „zbytkové“ církvi je vedena válka právě proto, že má tento dar mezi sebou.

GSAM 201Pavlovo svědectví o darech

GSAM 201.2Pavlův list Tesalonickým ukazuje, že den Páně – poslední den vykonání rozsudku – přijde na masy „jako zloděj v noci“; věrné děti Páně však takto nepřekvapí, neboť jsou „synové světla“ a „synové dne“. Mezi svými napomenutími tomuto bdělému lidu říká: „Ducha neuhašujte. Proroctvím nepohrdejte. Všeho zkuste; což dobrého jest, toho se držte.“⁸

GSAM 201.3O řeckém slově propheteias, zde přeloženém jako proroctví, Greenfield ve svém díle Greek Lexicon říká: „Uplatňování daru proroctví v tomto smyslu, 1. Tesalonickým 5:20.“ S tím souhlasí také slovníky Parkhursta, Robinsona a Liddella a Scotta. To je tedy jasné svědectví o tom, že pravý dar proroctví bude s církví, která čeká na Kristův druhý příchod. Napomenutí zní, abychom tímto darem nepohrdali, ale prověřovali ho; a když najdeme jeho dobré projevy, abychom se jich „pevně drželi“.⁹

GSAM 201Naplnění zaslíbení

GSAM 201.4Dosud jsme si všimli, jak Pán začal projevovat dar proroctví během zvěstování Poselství prvního anděla a Poselství druhého anděla. Tento dar se od skončení dvaceti tří set dnů rozvinul ještě plněji. Pán si pro tento účel vyvolil svůj vlastní nástroj a jako svou zástupkyni vybral někoho, kdo se pro něj nejen vzdal všeho, ale jehož život visel na vlásku – „nejslabší z nejslabších“.¹⁰ Během dvou měsíců po uplynutí této lhůty začala slečna Ellen G. Harmonová z Portlandu v Maine, které bylo tehdy teprve asi sedmnáct let, přijímat zjevení od Pána.

GSAM 202.1Jelikož jsem měl příležitost hovořit s těmi, kteří v době prvního vidění žili v Portlandu, a znal jsem také paní Hainesovou, v jejímž domě slečna Harmonová měla své první vidění, vylíčím skutečnosti tak, jak mi je tyto osoby sdělily.

GSAM 202.2Slečna Harmonová byla v té době ve velmi kritickém zdravotním stavu. Již několik týdnů nebyla schopna mluvit jinak než šepotem. Jeden lékař dospěl k závěru, že její potíže jsou způsobeny vodnatelným tuberkulózním onemocněním. Řekl, že její pravá plíce je zničená, levá značně postižená a že je zasaženo i její srdce. Uvedl, že si nemyslí, že by mohla žít déle než velmi krátkou dobu, a že může kdykoli zemřít. Ležící měla velké potíže s dýcháním. V noci si odpočinula pouze tehdy, když byla v posteli podepřena tak, že seděla téměř vzpřímeně. Časté záchvaty kašle a krvácení z plic značně oslabily její fyzické síly.

GSAM 202První vidění slečny Harmonové

GSAM 202.3V době, kdy měla své první vidění, pobývala v domě paní Hainesové. Bylo ráno a všechny se věnovaly rodinné modlitbě. Bylo tam přítomno pět osob, všechny sestry ve víře. Ostatní se modlily a slečna Harmonová se modlila šeptem, když na ně nejúžasnějším způsobem sestoupila Boží moc, která zjevně působila na všechny přítomné, a v mžiku ztratila povědomí o všem, co se kolem ní dělo – měla vidění.

GSAM 202.4Na dalším shromáždění vyprávěla věřícím v Portlandu, co jí bylo zjeveno. Měli plnou důvěru, že to pocházelo od Pána. V té době bylo v Portlandu asi šedesát lidí, kteří to uznali za Pánovo dílo. Vidění i jeho vyprávění provázela síla, která mohla pocházet pouze od Boha. Neustále ji provázel vážný pocit věčných záležitostí a zdálo se, že je naplněna nevýslovnou úctou nad tím, že právě ona, tak mladá a křehká, byla vybrána jako nástroj, skrze který Pán zprostředkuje světlo svému lidu. Uvedla, že během vidění se jí zdálo, jako by byla obklopena zářícími anděly ve slavných nebeských síních, kde vládne radost a mír, a že pro ni bylo smutnou změnou probudit se do neuspokojivé reality tohoto smrtelného života.

GSAM 203Shrnutí prvního vidění

GSAM 203.1Následující stručný přehled jejího prvního vidění, jak jej vyprávěla věřícím v Portlandu, poskytne určitou představu o povaze všech jejích vidění:—

GSAM 203.2„Při modlitbě na mě sestoupila moc Boží, jakou jsem dosud nikdy nepociťovala. Byla jsem obklopena světlem a stoupala jsem stále výš a výš nad zem. Otočila jsem se, abych hledala adventisty ve světě, ale nemohla jsem je najít, když ke mně promluvil hlas: ‚Podívej se znovu a podívej se o něco výš.‘ Na to jsem zvedla oči a uviděla přímou a úzkou stezku, tyčící se vysoko nad světem. Po této stezce kráčeli adventisté do města, které se nacházelo na jejím vzdálenějším konci. Na prvním konci stezky měli za sebou postavené jasné světlo, o kterém mi anděl řekl, že je to ‚půlnoční volání‘. To zářilo po celé délce stezky a osvětlovalo jim cestu, aby nezakopli. A pokud upírali zrak na Ježíše, který šel těsně před nimi a vedl je do města, byli v bezpečí. Brzy však někteří začali být unavení; říkali, že město je ještě daleko, a očekávali, že do něj vstoupí dříve. Tehdy je Ježíš povzbuzoval tím, že zvedl svou slavnou pravou paži, a z jeho paže vycházelo jasné světlo, které se vlnilo nad adventisty, a oni volali: Aleluja! Jiní ukvapeně popírali světlo za sebou a tvrdili, že to nebyl Bůh, kdo je dovedl tak daleko. Světlo za těmito lidmi zhaslo, takže jejich nohy zůstaly v naprosté tmě; klopýtali, ztratili z dohledu svůj cíl, ztratili Ježíše z očí a spadli z cesty dolů do temného a zlého světa pod nimi. Brzy jsme uslyšeli hlas Boží jako hukot mnohých vod, který nám oznámil den a hodinu Ježíšova příchodu. Živí svatí ten hlas poznali a porozuměli mu, zatímco bezbožní si mysleli, že jde o hrom a zemětřesení. Když Bůh oznámil ten čas, vylil na nás Ducha svatého a naše tváře se začaly rozjasňovat a zářit Boží slávou, tak jako tvář Mojžíšova, když sestoupil z hory Sinaj.“¹¹

GSAM 204Popis stavu Ellen Whiteové během vidění

GSAM 204.1Než se budeme dále zabývat tímto vzrušujícím popisem tohoto úžasného projevu Ducha Božího, uvedu několik skutečností týkajících se vidění. Poprvé jsem Ellen Whiteovou (dříve slečnu Harmonovou) viděl v říjnu 1852. Téhož dne jsem ji viděl ve vidění, které trvalo přes jednu hodinu. Od té doby jsem měl tu čest vidět ji ve vidění asi padesátkrát. Byl jsem přítomen, když ji lékaři v tomto stavu vyšetřovali, a považuji za potěšení vydat svědectví o tom, co jsem viděl a vím. Věřím, že vyprávění o skutečnostech v tomto případě nebude lehkomyslně odsunuto stranou kvůli nahodilým domněnkám těch, kteří ji v tomto stavu nikdy neviděli.

GSAM 204.2Při vstupu do vidění vydá tři uchvacující výkřiky „Sláva!“, které se ozývají a znovu ozývají; druhý a zejména třetí jsou slabší, ale vzrušující více než ten první, přičemž hlas připomíná hlas někoho, kdo je od vás v značné vzdálenosti a právě mizí z doslechu. Asi na čtyři či pět sekund se zdá, jako by se sesunula k zemi jako člověk v mdlobách nebo jako někdo, kdo ztratil sílu; poté se zdá, že je okamžitě naplněna nadlidskou silou, někdy se hned postaví na nohy a prochází se po místnosti. Často pohybuje rukama a pažemi, ukazuje doprava či doleva, jak se otáčí její hlava. Všechny tyto pohyby jsou prováděny velmi ladně. Ať už je ruka či paže v jakékoli poloze, nikdo jí nedokáže pohnout. Oči má vždy otevřené, ale nemrká; hlavu má vztyčenou a dívá se nahoru, nikoli prázdným pohledem, ale s příjemným výrazem, který se od normálu liší pouze tím, že se zdá, jako by upřeně hleděla na nějaký vzdálený předmět. Nedýchá, přesto jí pulz bije pravidelně. Její tvář je příjemná a barva její pleti je stejně ruměná jako v běžném stavu.

GSAM 205Srovnání s Danielovým stavem

GSAM 205.1Její stav, pokud jde o dýchání, ztrátu síly a to, že je posílena, když se jí dotkne anděl Boží, to vše dokonale odpovídá popisu, který podal prorok Daniel o své vlastní zkušenosti ve vidění, když říká: „Pročež já zůstal jsem sám, a viděl jsem vidění to veliké, ale nezůstalo i ve mně síly, a krása má změnila se, a porušila na mně, aniž jsem mohl zadržeti síly.“ „Jakž tedy bude moci služebník Pána mého takový mluviti se Pánem mým takovým, poněvadž ve mně od toho času, ve mně, pravím, nezůstalo síly, ani dchnutí nepozůstalo ve mně? Pročež opět dotkl se mne na pohledění jako člověk, a posilnil mne. A řekl: Neboj se, muži velmi milý, pokoj tobě, posilň se, posilň se, pravím. Když pak on mluvil se mnou, posilněn jsa, řekl jsem: Nechť mluví Pán můj, nebo jsi mne posilnil.“¹²

GSAM 205SVĚDECTVÍ OČITÝCH SVĚDKŮ

GSAM 205M. G. Kellogg, M.D.

GSAM 205.2Pokud jde o stav Ellen Whiteové během vidění, je na místě uvést několik výpovědí očitých svědků. První z nich pochází od M. G. Kellogga, M.D., který se zmiňuje o prvním vidění, k němuž došlo v Michiganu 29. května 1853 na shromáždění v Tyrone v okrese Livingston. Říká:—

GSAM 206.1„Sestra Whiteová byla ve vidění asi dvacet minut nebo půl hodiny. Jakmile upadla do vidění, zdálo se, že všichni přítomní pocítili Boží moc a přítomnost, a někteří z nás skutečně cítili, jak na nás mocně spočívá Boží Duch. V sobotu ráno kolem deváté hodiny jsme se věnovali modlitbě a společnému setkání. Bratr White, můj otec a sestra Whiteová se již pomodlili a já jsem se v tu chvíli modlil také. Nedošlo k žádnému vzrušení ani k žádným projevům nadšení. Všichni jsme však vroucně prosili Boha, aby požehnal tomuto setkání svou přítomností a aby požehnal práci v Michiganu. Když sestra Whiteová vydala ten triumfální výkřik ‚Sláva! s-l-á-v-a-! s-l-á-v-a-!‘, který jste od ní tak často slýchali, když upadá do vidění, bratr White vstal a oznámil přítomným, že jeho žena je ve vidění. Poté, co popsal povahu jejích vidění a uvedl, že během nich nedýchá, vyzval každého, kdo si to přeje, aby přišel dopředu a prohlédl si ji. Dr. Drummond, lékař, který byl zároveň kazatelem adventistů prvního dne a který (ještě předtím, než ji viděl ve vidění) prohlásil, že její vidění mají mesmerický původ a že by jí mohl vidění vyvolat, vystoupil vpřed a po důkladném vyšetření velmi zbledl a poznamenal: ‚Ona nedýchá!‘

GSAM 206.2„Jsem si zcela jist, že v tu chvíli, když byla ve vidění, nedýchala, ani při žádném z několika dalších vidění, která měla v mé přítomnosti. Probuzení z vidění bylo stejně zřetelné jako její vstup do něj. Prvním znamením, že vidění skončilo, bylo to, že začala znovu dýchat. Nadechla se poprvé hluboce, dlouze a plně, způsobem, který naznačoval, že její plíce byly zcela bez vzduchu. Po prvním nádechu uplynulo několik minut, než se nadechla podruhé, čímž se její plíce naplnily stejně jako při prvním nádechu; poté následovala dvouminutová pauza a třetí nádech, po kterém se její dýchání vrátilo k normálu.“ Podepsán: „M. G. Kellogg, M.D., Battle Creek, Mich., 28. prosince 1890.“

GSAM 207F. C. Castle

GSAM 207.1Uvádíme následující výpověď osoby, která byla svědkem lékařského vyšetření Ellen Whiteové během jejího vidění ve Stowe ve státě Vermont v létě roku 1853. Říká:—

GSAM 207.2„Byl přítomen lékař, který ji vyšetřil tak, jak mu to velela jeho moudrost a znalosti, aby zjistil příčinu tohoto projevu. K jejím očím, které měla široce otevřené, přiblížil zapálenou svíčku; ani jeden sval v oku se nepohnul. Poté jí změřil puls a zkontroloval dýchání, ale žádné dýchání nezaznamenal. Výsledkem bylo, že dospěl k přesvědčení, že tento jev nelze vysvětlit na základě přírodních ani vědeckých zákonitostí.“ Podepsán „F. C. Castle“.

GSAM 207D. H. Lamson

GSAM 207.3Následující svědectví se týkají vyšetření provedeného v době, kdy Ellen Whiteová prožívala vidění, a to na shromáždění konaném v domě kazatele Jamese Whitea na Monroe Street v Rochesteru ve státě New York dne 26. června 1854:—

GSAM 207.4„Bylo mi tehdy sedmnáct let. Zdá se mi, že téměř slyším ty vzrušující výkřiky ‚S-l-á-v-a!‘, které vydávala. Poté se sesunula zpět na podlahu, nepadla, ale jemně se sesunula, a byla podepřena v náruči jednoho z přítomných. Vešli dva lékaři, starší muž a mladík. Bratr White naléhal, aby sestru Whiteovou důkladně vyšetřili, což také učinili. Přinesli zrcadlo a jeden z nich jí ho držel nad ústy, zatímco ona mluvila; brzy však od toho upustili a řekli: ‚Ona nedýchá.‘ Poté jí, zatímco mluvila, pečlivě prohlíželi boky, aby našli nějaký náznak hlubokého dýchání, ale nenašli ho. Když tuto část vyšetření ukončili, vstala na nohy, stále ponořená ve vidění, držela Bibli vysoko, listovala z pasáže na pasáž a správně citovala, ačkoli její oči hleděly vzhůru a pryč od knihy.

GSAM 208.1„Měla vidění sedmi posledních ran. Poté uviděla triumf svatých a její vítězné výkřiky jako bych slyšel i teď. O těchto skutečnostech ochotně svědčím.“ Podepsán: „Kazatel D. H. Lamson, Hillsdale, Mich., 8. února 1893.“

GSAM 208Paní Drusilla Lamsonová

GSAM 208.2Další svědectví týkající se téhož lékařského vyšetření podává paní Drusilla Lamsonová, vdova po bratrancovi kazatele Lamsona a vedoucí sanatoria v Clifton Springs ve státě New York. O setkání z 26. června 1854 říká:—

GSAM 208.3„Vzpomínám si na setkání, při kterém se provedl pokus, a to konkrétně s cílem ověřit to, co bratr White často říkal, totiž že sestra Whiteová během vidění nedýchala, ale nemohu si vybavit jméno lékaře, který byl přítomen... Musel to být doktor Fleming, protože to byl lékař, kterého občas volali na konzultaci. Ten je však nyní již po smrti. Mohu říci jen tolik, že test byl proveden a na zrcadle nebyl vidět žádný náznak dechu.“ Podepsáno: „Drusilla Lamsonová, Clifton Springs, N.Y., 9. března 1893.“

GSAM 208.4Ještě jedno svědectví od osoby, která byla přítomna při výše zmíněné události:—

GSAM 208David Seeley

GSAM 208.5„Tímto potvrzuji, že jsem si přečetl výše uvedené svědectví Davida Lamsona a paní Drusilly Lamsonové týkající se prohlášení lékaře při vyšetření Ellen Whiteové, když měla vidění, dne 26. června 1854. Byl jsem na tom setkání přítomen a byl jsem svědkem vyšetření. Souhlasím s tím, co uvádějí bratr a sestra Lamsonovi, a dodávám, že vyšetření provedli doktor Fleming a další mladší lékař. Poté, co se Ellen Whiteová postavila na nohy, jak uvedli, a citovala verše z Písma, doktor Fleming si vyžádal zapálenou svíčku. Držel tuto svíčku co nejblíže k jejím rtům, aniž by ji popálil, a v přímé linii s jejím dechem pro případ, že by dýchala. Plamen se ani v nejmenším nezachvěl. Doktor pak důrazně řekl: ‚To to navždy vyřešilo, v jejím těle není žádný dech.‘“ Podepsán: „David Seeley, Fayette, Iowa, 20. srpna 1897.“

GSAM 209Pan a paní A. F. Fowlerovi

GSAM 209.1Následující výpovědi se týkají vyšetření, které bylo provedeno, když Ellen Whiteová měla vidění ve Waldronově sále v Hillsdale v Michiganu v únoru 1857. Doktor Lord, lékař z Hillsdale s padesátiletou praxí, provedl velmi pečlivé vyšetření, k němuž předkládám následující svědectví:—

GSAM 209.2„Byli jsme přítomni, když (v únoru 1857) sestra E. G. Whiteová měla vidění ve Waldronově sále v Hillsdale. Doktor Lord provedl vyšetření a řekl: ‚Její srdce bije, ale nedýchá. Je tu život, ale plíce nefungují; tento stav nedokážu vysvětlit.‘“ Podepsáno: „A. F. Fowler, paní A. F. Fowlerová, Hillsdale, Michigan, 1. ledna 1891.“

GSAM 209C. S. Glover

GSAM 209.3Zde je uvedeno další prohlášení týkající se téhož vidění:—

GSAM 209.4„Byl jsem přítomen, když sestra Whiteová měla výše zmíněné vidění ve Waldronově sále v Hillsdale. Kromě výše uvedeného prohlášení jsem slyšel lékaře říci, že stav sestry Whiteové ve vidění byl ‚mimo jeho chápání‘. Řekl také: ‚Je na tom něco nadpřirozeného.‘“ Podepsáno: „C. S. Glover, Battle Creek, Mich., 19. ledna 1891.“

GSAM 209Pan a paní Carpenterovi

GSAM 209.5Zde je třetí prohlášení týkající se téhož případu:—

GSAM 209.6„Tímto potvrzujeme, že jsme byli přítomni ve Waldronově sále v Hillsdale v Michiganu v únoru 1857, když Ellen Whiteová měla vidění, a zatímco se nacházela v tomto stavu, byla vyšetřena doktorem Lordem, a slyšeli jsme jeho veřejné prohlášení týkající se tohoto případu, jak je uvedeno výše bratrem a sestrou Fowlerovými.“ Podepsáno: „W. R. Carpenter, Eliza Carpenter, Noblesville, Indiana, 30. srpna 1891.“

GSAM 210D. T. Bourdeau

GSAM 210.1Dále vás upozorňujeme na test, který byl proveden, když Ellen Whiteová měla vidění v Buck’s Bridge v okrese St. Lawrence ve státě New York:—

GSAM 210.2„28. června 1857 jsem poprvé viděl sestru Ellen G. Whiteovou ve vidění. Nevěřil jsem ve vidění; ale jedna okolnost z mnoha, které bych mohl zmínit, mě přesvědčila, že její vidění pocházela od Boha. Abych se ujistil, zda dýchá či nikoli, nejprve jsem jí položil ruku na hruď na dostatečně dlouhou dobu, abych zjistil, že se její plíce nezvedají o nic více, než by tomu bylo u mrtvoly. Poté jsem ruku přesunul na její ústa a palcem a ukazováčkem jsem jí stiskl nosní dírky, takže nemohla vydechovat ani vdechovat vzduch, i kdyby chtěla. Držel jsem ji tak rukou asi deset minut, což by za běžných okolností stačilo k udušení; tato zkouška na ni však neměla ani v nejmenším vliv. Od té doby, co jsem byl svědkem tohoto úžasného jevu, jsem ani jednou neměl sklon pochybovat o božském původu jejích vidění.“ Podepsán: „D. T. Bourdeau, Battle Creek, Mich., 4. února 1891.“

GSAM 210Lékař, který je duchovním médiem, prověřuje vidění

GSAM 210.3Zmíním se o dalším lékařském vyšetření, jehož jsem byl svědkem v Parkville v okrese St. Joseph v Michiganu dne 12. ledna 1861.

GSAM 210.4Na závěr kázání, které Ellen Whiteová přednesla před početným shromážděním v adventistickém sále, na ni v mimořádné míře sestoupilo Boží požehnání a ona byla, zatímco seděla na židli, unesena do vidění. Přítomen byl doktor Brown, fyzicky zdravý a silný muž, který byl také spiritistickým médiem. Řekl, že její vidění jsou stejná jako spiritistické seance a že pokud by měla nějaké vidění právě tam, kde se nachází on, dokázal by ji z něj vyvést během jedné minuty. Byla vyslovena výzva, aby kdokoli, kdo si to přeje, přišel dopředu a na základě vyšetření se přesvědčil o jejím stavu během vidění. Doktor vystoupil vpřed, ale ještě než stačil dokončit polovinu svého vyšetření, zbledl jako smrt a třásl se jako osikový list. Kazatel White řekl: „Mohl by doktor popsat její stav?“ On odpověděl: „Ona nedýchá,“ a rychle zamířil ke dveřím. Ti u dveří, kteří věděli o jeho chvástání, řekli: „Vraťte se a udělejte, co jste slíbil; vyveďte tu ženu z toho vidění.“ Ve velkém rozrušení uchopil kliku dveří, ale nebylo mu dovoleno je otevřít, dokud se ho ti u dveří nezeptali: „Pane doktore, co se děje?“ Odpověděl: „To ví jen Bůh; pusťte mě z tohoto domu,“ a vyšel ven.

GSAM 211.1Bylo zřejmé, že duch, který na něj působil jako na médium, nebyl v přítomnosti moci, která ovládala Ellen Whiteovou ve vidění, o nic klidnější než posedlí v dobách Spasitele, kteří se ptali: „Přišel jsi sem před časem trápiti nás?“¹³

GSAM 211.2V této okolnosti lze spatřit podobnost s událostí zaznamenanou ve zkušenosti proroka Daniela. Když vstoupil do vidění skrze Ducha Páně, přítomní Kaldejci – pohané, kteří toho Ducha neznali – byli velmi vyděšeni a „utekli, aby se skryli“.¹⁴

GSAM 211Slečna Harmonová byla vyzvána, aby vyprávěla o svých viděních

GSAM 211.3Asi týden po svém prvním vidění měla slečna Harmonová na shromáždění konaném v domě svého otce druhé vidění, v němž jí bylo přikázáno, aby ostatním sdělila, co jí bylo zjeveno. Byla velmi zmatená a nevěděla, jak by mohla splnit Pánův příkaz. Její zdraví bylo tak špatné, že trpěla skutečnými tělesnými bolestmi a podle všeho jí zbývalo jen málo času života. Bylo jí teprve sedmnáct let, byla drobná a křehká, nezvyklá na společnost a od přírody tak plachá a uzavřená, že pro ni bylo bolestné setkávat se s cizími lidmi. Několik dní se vroucně modlila, a to až hluboko do noci, aby jí toto břemeno bylo odňato a vloženo na někoho jiného, kdo by byl schopnější je nést. Ale světlo povinnosti se nezměnilo a slova anděla zněla neustále: „Zvěstuj ostatním to, co jsem ti zjevil.“

GSAM 212.1Zatímco se nacházela v tomto zmateném duševním stavu, slečna Harmonová se zúčastnila dalšího shromáždění, které se konalo v domě jejího otce. Na tomto setkání se všichni přítomní sjednotili v upřímné modlitbě za ni a ona se ještě jednou zasvětila Pánu a cítila ochotu nechat se použít k Jeho slávě. Během modlitby se hustá tma, která ji obklopovala, rozptýlila; a jak později řekla, přiblížilo se k ní jasné světlo, jako ohnivá koule, a když na ni dopadlo, byla zbavena všech sil a zdálo se jí, že se nachází v přítomnosti Ježíše a andělů. Znovu se ozvalo: „Sděl ostatním, co jsem ti zjevil.“ Řekla, že vroucně prosila, aby, pokud musí jít a vyprávět, co jí Pán ukázal, byla uchráněna před pýchou. Potom jí anděl sdělil, že její modlitba byla vyslyšena a že pokud by jí hrozilo nebezpečí pýchy, postihne ji nemoc. Anděl jí řekl: „Pokud věrně předáš toto poselství a vytrváš až do konce, budeš jíst z ovoce Stromu života a pít z řeky vody života.“

GSAM 212Návštěva slečny Harmonové v Polandu v Maine

GSAM 212.2Slečně Harmonové bylo zjeveno, že musí odjet do města Poland v Maine a vyprávět o svém vidění. Den po tomto třetím vidění, k překvapení všech, přijel její švagr povozem k domu jejího otce a navrhl, že ji odveze do Polandu. Během pobytu tam uspořádala shromáždění, na kterém vyprávěla o svém vidění. Hazen Foss¹⁵, který byl v zoufalství, se nedal přemluvit, aby se shromáždění zúčastnil, ale když přiložil ucho k dveřím zvenku, zaslechl, jak vypráví o svém vidění, a řekl: „Vidění, o kterém vyprávěla, se podobá tomu, co bylo zjeveno mně, tak, jak by dvě osoby mohly popsat tutéž věc.“ Následujícího rána nečekaně potkal slečnu Harmonovou a řekl jí, aby byla „věrná v nesení tohoto břemene a ve vyprávění svědectví, která jí Pán dá, a Bůh ji neopustí.“ Ostatním řekl: „To je ten nástroj, na něhož Pán vložil toto břemeno.“ Určitě to musel vědět, protože viděl tu osobu ve vidění, v němž mu bylo řečeno, že mu bylo toto břemeno „odňato“.

GSAM 213.1Práce slečny Harmonové od té doby spočívala v cestování z místa na místo po státech Nové Anglie, kde vyprávěla o tom, co jí bylo zjeveno. V některých případech jí bylo ve vidění řečeno, kam má jít, a také jí bylo sděleno, s jakými obtížemi se setká. Její poselství byla zejména napomenutí pro ty, kteří se nechávali unášet učením o duchovním příchodu Krista, a povzbuzovala všechny, aby se drželi dosavadních zkušeností.

GSAM 213.2O své zkušenosti říká: „Někteří se zcela zdrželi práce a vyloučili ze společenství všechny, kdo nechtěli přijmout jejich názory v této věci... Bůh mi tyto omyly zjevil ve vidění a poslal mě ke svým bloudícím dětem, abych je oznámila; ale mnozí z nich toto poselství zcela odmítli a obvinili mě, že se přizpůsobuji světu. Na druhé straně mě nominální adventisté obviňovali z fanatismu a já jsem byla falešně, a některými dokonce zlomyslně, vykreslována jako vůdčí osobnost toho fanatismu, který jsem se ve skutečnosti snažila odstranit.“¹⁶ O tom se dozvíme podrobněji v následující kapitole.