Kapitola 8 — Svatební hostina Beránka

GSAM 134.1„Člověk jeden učinil večeři velikou, a pozval mnohých. I poslal služebníka svého v hodinu večeře, aby řekl pozvaným: Pojďte, nebo již připraveno jest všecko.“¹

GSAM 134.2„Blahoslavení, kteříž jsou k večeři svadby Beránkovy povoláni.“²

GSAM 134.3Večeře je posledním jídlem dne. V tomto podobenství se objevují tři výzvy k večeři. Toto podobenství nesmí být zaměňováno s výzvami k „obědu“, o nichž se hovoří v Matoušovi 22:1–7. „Oběd“ je polední jídlo. V podobenství o pozváních na oběd se dozvídáme, že ti, kdo pozvali, byli „zlomyslně zacházeni“ a zabiti, a že byl zabit dokonce i králův syn. Král, který pozvání vyslal, „zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.“

GSAM 134.4Toto podobenství o pozvánkách na „oběd“, které ukazuje osud těch, kdo tuto výzvu nejprve odmítli, výstižně znázorňuje to, co skutečně postihlo ty, kdo odmítli Kristovo evangelium a zabili ho i jeho apoštoly. Pán vyslal proti tomuto národu vojska, která „zhubila vražedníky ty a město jejich zapálila“ – Jeruzalém.

GSAM 134Pozvání na večeři

GSAM 134.5Toto pozvání na večeři v podobenství se nepochybně vztahuje k „svatební večeři Beránka“. Na ty, kteří jsou pozváni na tuto „svatební večeři“, je vyhlášeno požehnání. Svatební večeře následuje po svatbě. Svatba Beránka se koná před jeho příchodem; neboť, jak jsme již viděli, až Kristus konečně přijde, „se vrátil z svadby“.³

GSAM 135.1Toto pozvání na svatební hostinu tedy musí být totožné s Poselstvím prvního anděla ze Zjevení 14 a s časovým prohlášením z desáté kapitoly, na které jsme již upozornili. Jak zaznamenává Lukáš, toto první pozvání na hostinu směřuje k „pozvaným“. Kdo byli ti, kteří byli pozváni? – Ti, kteří vyslechli a přijali Kristovo evangelium. Vyznávají, že milují Krista a že milují jeho druhý příchod jako plné naplnění své naděje. Proč by pozvání nemělo směřovat nejprve k nim? Stejně jako bylo nutné, aby evangelium bylo nejprve zvěstováno Židům, kteří měli Písma a tvrdili, že očekávají příchod Mesiáše,⁴ tak i poselství o Kristově druhém příchodu bylo nejprve předloženo těm, kteří se hlásili k tomu, že jsou jeho následovníky a že milují jeho příchod.

GSAM 135Výzva k těm, kteří byli pozváni

GSAM 135.2První pozvání na večeři, určené těm, kteří byli pozváni, musí směřovat k církvím. Ve skutečnosti bylo hlásání blížícího se příchodu Krista od roku 1833 do jara 1844 šířeno v církvích a do značné míry ho podporovali i kazatelé těchto církví. William Miller poprvé zveřejnil své názory na blížící se příchod Krista v baptistických novinách v Brandonu ve státě Vermont. Jeho činnost i činnost jeho spolupracovníků až do dubna 1844 se odehrávala převážně v kostelech nebo sálech, které jim v té době poskytovaly tehdejší církve.

GSAM 135.3Kazatel Himes tak hovoří o činnosti kazatele Millera až do jara roku 1844:

GSAM 135.3„Působil mezi všemi stranami a sektami, aniž by zasahoval do jejich organizací či disciplíny, v přesvědčení, že členové různých církevních společenství si mohou zachovat své postavení a zároveň se připravovat na příchod svého Krále.“

GSAM 135.4Kazatel Himes při zmínce o společné práci své a kazatele Millera dále uvádí: „Většina kazatelů a církví, které nám a našim bratřím, kteří hlásali nauku o příchodu, otevřely své dveře, s námi spolupracovala až do posledního roku“ – roku 1844.

GSAM 136Otevřené dveře pro poselství

GSAM 136.1O své práci a její povaze řekl Wm. Miller:

GSAM 136.1„Otevřely se mi dveře, abych hlásal tuto nauku o druhém příchodu Krista téměř ve všech denominacích, takže jsem byl schopen vyhovět jen malé části těchto výzev.... Na každém místě, kde jsem byl, nejzbožnější, nejoddanější a nejživější členové církví přijímají takto hlásané názory s největší ochotou; zatímco světský vyznavač, farizej, fanatik, pyšný, povýšený a sobecký člověk se doktríně druhého příchodu Krista posmívá a zesměšňuje ji.“

GSAM 136.2Pokud jde o podstatu adventního poselství, lze o něm říci totéž, co D’Aubigné řekl o reformaci – že „byla uskutečněna ve jménu duchovního principu. Za svého učitele prohlásila Slovo Boží, za spasení víru, za zbraň Ducha Svatého a právě těmito prostředky odmítla všechny světské prvky.“

GSAM 136Mocná vlna probuzení

GSAM 136.3Povahu duchovních probuzení, která následovala po hlásání adventního poselství, takto popisuje L. D. Fleming, pastor křesťanského sboru na Casco Street v Portlandu ve státě Maine:

GSAM 136.4„Zájem, který vzbudily jeho [Wm. Millerovy] přednášky, je toho nejuváženějšího a nejvíc nestranného druhu, a ačkoli jde o největší duchovní probuzení, jaké jsem kdy viděl, je v něm nejméně vášnivého vzrušení. Zdá se, že nejvíce se uchytilo mezi mužskou částí společenství. Účinek je způsoben tímto: Bratr Miller prostě vezme meč Ducha, vytažený z pochvy a nahý, a přiloží jeho ostré ostří na nahé srdce, a ono řeže! To je vše. Před ostřím této mocné zbraně padá nevěra a universalismus chřadne. Falešné základy mizí a babylónští obchodníci žasnou. Zdá se mi, že toto musí být z všeho, čeho byly moderní časy svědky, to, co se nejvíce podobá apoštolským probuzením.“

GSAM 137Zkušenost z Richmondu v Maine

GSAM 137.1Jako ilustraci probuzeneckého díla, které doprovázelo kázání o adventní nauce, ocitujeme ze zprávy člověka, který se na tomto hnutí aktivně podílel. Když hovoří o čtvrtletním setkání konaném v Richmondu ve státě Maine, na němž bylo zastoupeno třicet sborů Freewill Baptist, říká:—

GSAM 137.2„Když jsem vstoupil do modlitebny, kazatel Rollins, který seděl vedle kazatelny na druhém konci sálu, vstal a řekl: ‚Bratře White, posaďte se sem ke mně.‘ Po kázání bylo dáno slovo k projevům a já jsem svobodně hovořil o křesťanském životě a o vítězstvích spravedlivých při druhém příchodu Krista. Mnoho hlasů volalo: ‚Amen! Amen!‘ a většina z toho početného shromáždění měla slzy v očích... Ke konci toho shromáždění, poté, co získal můj souhlas, vstal kazatel Rollins a řekl: ‚Bratr White, který sedí po mé pravici, bude dnes večer v modlitebně v Reedu hovořit o druhém příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Pojďte, bratři, a poslechněte si to sami. Máme dostatek místa, abychom vás všechny pojali. Pojďte, bratři, nikomu z vás neublíží, když si o tomto tématu poslechnete... Velmi dobře věděl, že většina jeho bratří opustí své shromáždění ve vesnici a půjde tři míle, aby mě vyslechli, a že jejich naplánované pracovní zasedání bude přerušeno. A tak se také stalo. Tři čtvrtiny kazatelů a téměř všichni delegáti odešli a modlitebna v Reedu byla již brzy přeplněná. Mým tématem byl Matouš 24. Duch Boží mi dal velkou svobodu. Zájem byl úžasný.

GSAM 137.3„Když jsem na závěr vyzval křesťany, aby se plně zasvětili a byli připraveni, a hříšníky, aby hledali Krista a připravili se na příchod Syna člověka, sestoupila na mě moc Boží v takové míře, že jsem se musel oběma rukama opřít o kazatelnu. Byla to slavnostní chvíle. Když jsem uvažoval o stavu hříšníků, ztracených bez Krista, volal jsem na ně se slzami v očích a několikrát opakoval: ‚Pojď ke Kristu, hříšníku, a buď spasen, až se zjeví ve své slávě. Pojď, ubohý hříšníku, než bude příliš pozdě. Pojď, hříšníku, ubohý hříšníku, pojď.‘

GSAM 138.1„Na místě panovala strašná vážnost. Kazatelé i lidé plakali, někteří nahlas. Na konci každého volání k hříšníkům se po celém shromáždění ozývalo všeobecné sténání. Stál jsem na nohou, vykládal jsem tuto kapitolu a napomínal jsem více než dvě hodiny a začínal jsem být chraplavý. Přestal jsem mluvit a nahlas jsem plakal nad tím drahým lidem s tak hlubokým citem, jaký zná jen ten, koho Bůh povolal, aby kázal jeho pravdu hříšníkům. Bylo devět hodin a dát slovo ostatním by znamenalo prodloužit shromáždění až do půlnoci. Nejlepší bylo zakončit shromáždění s hlubokým prožitkem přítomného okamžiku, ale ne dříve, než všichni dostali příležitost se přiklonit na stranu Pána. Poté jsem vyzval všechny v shromáždění, kteří by se ke mně chtěli připojit v modlitbě, a ty, kteří si přáli být představeni před trůnem milosrdenství, aby byli připraveni s radostí přivítat Spasitele při jeho druhém příchodu, aby povstali. Každá duše v tom velkém domě, jak mi později sdělili lidé z různých částí sálu, povstala. Po krátké modlitbě se shromáždění skončilo.

GSAM 138.2„Následujícího rána jsem se vrátil do vesnice v doprovodu nejméně sedmi osmin účastníků toho čtvrtletního shromáždění Freewill Baptistů. Každý vyprávěl, jak slavného shromáždění se večer předtím zúčastnil.

GSAM 138Výzvy k přednesení poselství na jiných místech

GSAM 138.3„O přestávce mě delegáti a kazatelé pozvali, abych se s nimi domluvil na termínech, kdy bych mohl přednášet několika sborům v rámci toho čtvrtletního shromáždění, které disponovaly prostornými modlitebními domy. Byla tehdy polovina února a bylo rozhodnuto, že zbývá nanejvýš šest týdnů, kdy bude možné spolehlivě jezdit na saních, což lidem dá dobrou příležitost účastnit se shromáždění. Pro mou práci během šesti týdnů bylo vybráno dvanáct nejdůležitějších míst. Měl jsem přednést deset přednášek, což by znamenalo, že budu muset mluvit dvacetkrát týdně. To mi nechávalo jen půl dne týdně, který jsem obvykle nutně potřeboval na cestu dlouhou patnáct až dvacet mil do dalšího místa setkání.“⁵

GSAM 139Stovky obrácených

GSAM 139.1Po kázání o adventní nauce následovaly všude duchovní probuzení a obrácení stovek lidí, a to zejména s blížícím se koncem židovského roku 1843 (21. března 1844). Právě během té zimy autor tohoto textu ve své rodné vesnici – Victor v New Yorku – poprvé uslyšel o tomto tématu a ačkoli mu bylo teprve dvanáct let, přijal, nakolik tomu rozuměl, víru v druhý příchod. Dojem, jaký to na lidi udělalo, byl skutečně hluboký, a to nejen na shromážděních, ale všude. Victor byl v té době jen vesnicí s asi dvěma sty obyvateli, ale okolní krajina byla hustě osídlena. V důsledku té série shromáždění, která se v té malé vesnici konala, bylo hlášeno pět set obrácených.

GSAM 139Svědectví z Methodist Year Book

GSAM 139.2Pokud jde o mohutnou vlnu probuzení, která následovala po hlásání druhého příchodu, najdeme v Methodist Year Book, že „během čtyř let od roku 1840 do roku 1844 došlo v Americe k 256 000 obrácením“. To, co platilo v Americe, platilo stejně tak i v ostatních zemích, kde bylo toto volání vysloveno. „S kázáním šla mocná síla a duše se obracely všude.“ Jelikož první pozvání na svatební hostinu směřovalo k církvím – „pozvaným“ –, rozšířilo se skrze ně na všechny, kdo by přišli a měli podíl na spasení, které čeká na Boží lid. Ať už bylo poselství kázáno, modleno nebo zpíváno v „adventních melodiích“, toto dílo doprovázelo mocné působení Ducha Božího.

GSAM 140Kázání dětí ve Švédsku

GSAM 140.1V této souvislosti si všimneme, jak Pán působil, aby zavedl toto kázání v zemích, kde zákon zakazoval kázat cokoli, co bylo v rozporu s „státní církví“. Švédsko bylo jednou z těchto zemí. Tam Pán použil malé děti, aby toto dílo zahájily. První projev tohoto působení se odehrál v létě roku 1843 v Eksjö v jižním Švédsku. Malá holčička, které bylo teprve pět let a která se nikdy nenaučila číst ani zpívat, jednoho dne velmi slavnostním způsobem správně zazpívala dlouhou luteránskou hymnu a poté s velkou mocí prohlásila: „Nastala hodina Jeho soudu,“ a vyzvala rodinu, aby se připravila na setkání s Pánem, neboť On brzy přijde. Neobrácení členové rodiny prosili Boha o milost a nalezli odpuštění. Toto hnutí se šířilo z města do města a poselství hlásaly i další děti. Stejné hnutí mezi dětmi se do jisté míry projevilo i v Norsku a Německu.

GSAM 140„Ano! Musel jsem kázat“

GSAM 140.2V roce 1896, když jsem pořádal shromáždění v sedmnácti různých částech Švédska, projížděl jsem několika místy, kde děti kázaly v roce 1843, a měl jsem příležitost hovořit s těmi, kteří kázání slyšeli, i s muži, kteří kázali, když byli dětmi. Jednomu z nich jsem řekl: „Kázal jste adventní poselství, když jste byl chlapec?“ Odpověděl: „Kázal! Ano, musel jsem kázat. Neměl jsem v tom žádnou vůli. Sestoupila na mě síla a já jsem vyslovil to, k čemu mě ta síla přinutila.“

GSAM 140Boquist a Walbom v Örebru ve Švédsku

GSAM 140.3V kraji Örebro se tato činnost rozšířila natolik, že se k hlásání poselství začali přidávat i starší lidé. Poté civilní úřady, podněcované kněžími „státní církve“, zatkly dva mladé chlapce, osmnáctiletého Walboma a patnáctiletého Oleho Boquista, s tím, že z nich udělají veřejný příklad. Bičovali jim holá záda březovými pruty a s krvácejícími ranami je uvěznili ve vězení v Örebru. Když se jim rány zahojily, vyvedli je z vězení a vyptávali se jich: „Přestanete kázat tuto nauku?“ Ačkoli je podruhé zbili pruty a znovu jim otevřeli rány, jedinou odpovědí, kterou od nich dostali, bylo: „Budeme kázat to, co nám Pán přikazuje.“ Díky přímluvě jedné významné farní členky v Örebru král Oskar I. nařídil úřadům, aby ty chlapce propustili z vězení a nechali ty lidi na pokoji. Tak bylo ve Švédsku dosaženo vítězství pravdy.

GSAM 141Boquistovo svědectví

GSAM 141.1V časopise Review and Herald ze 7. října 1890 se nachází velmi zajímavý článek o kázání dětí, který napsal sám O. Boquist. Píše:—

GSAM 141.2„V roce 1843 vzniklo mezi lidmi ve farnosti Karlskoga v Örebro Län náboženské hnutí. Vůdci tohoto hnutí byly děti a mladí muži, kterým se říkalo ‚rapare‘. Ti kázali s božskou mocí a před lidmi s velkou rozhodností hlásali, že nadešla hodina Božího soudu.

GSAM 141.3„Na podzim téhož roku jsem já, O. Boquist, tehdy patnáctiletý, spolu s dalším mladíkem, Erikem Walbomem, osmnáctiletým, byl touto neviditelnou silou natolik ovlivněn, že jsme jí nemohli v žádném případě odolat. Jakmile nás tato nebeská síla uchvátila, začali jsme mluvit k lidem a hlasitě hlásat, že nadešla hodina soudu, přičemž jsme je odkazovali na Jóela 2:28–32 a Zjevení 14:6, 7.“

GSAM 141Děti ve vidění

GSAM 141.4Lidé mi sdělili, že ti, kdo byli takto ovlivněni touto nebeskou silou, ztratili kontakt se svým okolím. Ve skutečnosti se nacházeli v Božím vidění a mluvili s takovou silou, která měla mocný a přesvědčivý vliv. Říkali, že tyto malé děti, když byly pod tímto vlivem, mluvily s razancí a důstojností dospělých mužů a žen. Ti, kdo to viděli, proto dospěli k závěru, že je to Pán, kdo je prorocky používá k vyhlašování těchto vážných pravd. Autor pokračuje:—

GSAM 142.1„Lidé se shromažďovali v hojném počtu, aby nás poslouchali, a naše shromáždění pokračovala ve dne i v noci, což vyústilo ve velké náboženské probuzení. Mladí i staří byli dotčeni Duchem Božím a volali k Pánu o milost, vyznávali své hříchy před Bohem i lidmi.

GSAM 142.2„Když se však o tom dozvěděl farář v kostele, bylo vynaloženo mnoho úsilí, aby nás umlčeli a tím zastavili panující náboženské vzrušení; všechna snaha však byla marná. Poté byl požádán šerif, aby nařídil naše zatčení, a po dobu šesti týdnů probíhalo marné pátrání po nás v lese, kam jsme uprchli, abychom našli útočiště.

GSAM 142.3„Nakonec jsme však byli předvoláni, abychom se dostavili před faráře. Náš počet se natolik zvýšil, že se na faře sešlo čtyřicet mladých mužů a žen, kde jsme byli podrobeni dlouhému výslechu. Všem kromě mě a Walboma bylo dovoleno vrátit se domů; my jsme však byli zatčeni a následujícího dne umístěni do vazby ve věznici v Örebru, kde nás v cele č. 14 umístili společně se zloději, jako bychom spáchali nějaký velký zločin.“

GSAM 142Svědectví Boquistovy sestry

GSAM 142.422. září 1896 se našeho shromáždění v Örebru zúčastnila Boquistova sestra, dvaasedmdesátiletá žena, a vyprávěla nám o zážitcích svého bratra; byla totiž svědkem jeho bičování, uvěznění i propuštění. Zazpívala nám chvalozpěv, který Boquist a Walbom zpívali, když vycházeli z vězení na most přes příkop obklopující ten hrad ze šestnáctého století, který byl v roce 1843 využíván jako vězení. Síla hnutí z roku 1843 provázela svědectví i zpěv chvalozpěvu. V překladu do angličtiny zní chvalozpěv takto:—

GSAM 143Hymna zpívaná Boquistem a Walbomem

GSAM 144Mladý kazatel v Karlskogě

GSAM 144.4Jeden pán z Örebra mi vyprávěl o události v Karlskogě, kde v roce 1843 bydlel. Řekl:—

GSAM 144.5„Malý chlapec ve věku osmi let, který se nikdy nenaučil číst písmena, začal kázat poselství a citovat mnoho biblických veršů. Lidé říkali: ‚Ten chlapec je prostě naplněn Biblí.‘ K této události došlo poté, co se král Oskar vyslovil ve prospěch pronásledovaných, takže místní kněz nemohl chlapce předvést před soud, aby mu v tom zabránil; řekl však lidem, ať mu chlapce přivedou, a on ho odhalí a ukáže jim jeho neznalost Bible.

GSAM 144.6„Před shromážděným davem kněz otevřel zpěvník a požádal chlapce, aby mu z něj přečetl. Chlapec odpověděl: ‚Neumím číst;‘ ale otočil se ke knězi zády a správně zazpíval celou píseň od začátku do konce, zatímco kněz s údivem hleděl do knihy. Kněz řekl chlapci: ‚Zdá se, že víš všechno.‘ Chlapec odpověděl: ‚Ne. Ne vždy nám je dovoleno říkat vše, co víme.‘

GSAM 145.1„Kněz pak otevřel Nový zákon a řekl chlapci: ‚Přečti mi z toho.‘ Chlapec odpověděl: ‚Neumím číst.‘ Kněz se zeptal: ‚Co vlastně o Bibli víš?‘ Jeho odpověď zněla: ‚Vím, kde je pasáž, ve které se slovo a vyskytuje čtrnáctkrát.‘ Kněz řekl: ‚Ne! V Bibli žádný takový text není.‘ Chlapec řekl: ‚Mohl byste mi prosím přečíst Zjevení 18:13?‘ ‚Ano,‘ řekl kněz. Zatímco četl, lidé počítali, a skutečně, slovo a se tam vyskytovalo přesně čtrnáctkrát, a mezi těmi čtrnácti výskyty bylo i ‚svázání duší lidí‘. Lidé zvolali: ‚Tady! Tady! Ten chlapec ví o Bibli víc než kněz!‘ Kněz, velmi zklamaný, téma opustil a od té chvíle už lidi neobtěžoval.“

GSAM 145.2Tak z úst dětí Pán potvrzuje své slovo a tímto úžasným způsobem přinesl svou pravdu k uším lidí, jejichž zákony zakazovaly kázání jakékoli jiné nauky než nauky „státního náboženství“.

GSAM 145Dary Ducha spojené s poselstvím

GSAM 145.3Nebylo to jen ve Švédsku, kde Pán v souvislosti s adventním hnutím promlouval ke svému lidu skrze dary svého Ducha. Ve Skotsku, v Anglii a také v Americe Pán poučoval svůj lid prostřednictvím zvláštních zjevení.

GSAM 145Vidění Williama Foye

GSAM 145.4V roce 1842 žil v Bostonu ve státě Massachusetts vzdělaný muž jménem William Foy, který byl výmluvným řečníkem. Byl baptistou, ale připravoval se na přijetí kněžského svěcení jako episkopální kazatel. Pán mu v roce 1842 milostivě dal dvě vidění, jedno 18. ledna, druhé 4. února. Tato vidění nesla jasné známky toho, že se jedná o pravé projevy Ducha Božího. Byl zván z místa na místo, aby kázal z kazatelen, a to nejen episkopály, ale i baptisty a dalšími církevními denominacemi. Když kázal, vždy nosil kněžské roucho, jaké nosí kazatelé této církve při bohoslužbách.

GSAM 146.1Vidění pana Foye se týkala blížícího se příchodu Krista, putování Božího lidu do nebeského města, nové země a slávy stavu vykoupených. Díky své výborné jazykové vybavenosti a skvělým popisným schopnostem vyvolával senzaci, kamkoli přišel. Na pozvání putoval z města do města, aby vyprávěl o úžasných věcech, které viděl; a aby se tam vešly obrovské davy, které se shromáždily, aby ho vyslechly, byly zajištěny velké sály, kde tisícům lidí vyprávěl o tom, co mu bylo zjeveno o nebeském světě, o kráse Nového Jeruzaléma a o andělských zástupech. Když se rozhovořil o něžné, soucitné lásce Krista k ubohým hříšníkům, nabádal neobrácené, aby hledali Boha, a desítky lidí reagovaly na jeho něžné prosby.

GSAM 146Vidění tří schodů

GSAM 146.2Jeho dílo pokračovalo až do roku 1844, těsně před koncem dvaceti tří set dnů. Tehdy mu bylo uděleno další vidění Ducha svatého – třetí vidění, které však nechápal. V něm mu byla ukázána cesta Božího lidu do nebeského města. Uviděl velkou plošinu, neboli schod, na němž se shromáždily davy lidí. Občas někdo propadl skrz tuto plošinu a zmizel z dohledu, a o takovém člověku mu bylo řečeno: „Odpadl.“ Poté viděl, jak se lidé zvedli na druhý schod, neboli plošinu, a i tam někteří propadli skrz plošinu a zmizeli z dohledu. Nakonec se objevila třetí plošina, která sahala až k branám svatého města. K těm, kteří postoupili na tuto plošinu, se shromáždil velký zástup. Jelikož očekával, že Pán Ježíš přijde velmi brzy, neuvědomil si, že po prvním a druhém poselství ze Zjevení 14 má následovat ještě třetí poselství. V důsledku toho pro něj bylo toto vidění nevysvětlitelné a přestal veřejně kázat. Po skončení prorockého období, v roce 1845, zaslechl, jak někdo jiný vypráví o stejném vidění, s vysvětlením, že „první a druhé poselství již byla zvěstována a že má následovat třetí“. Brzy poté pan Foy onemocněl a zemřel.

GSAM 147.1Díky těmto projevům Boží moci v souvislosti s kázáním o Jeho příchodu „před dveřmi“ a díky radosti tisíců lidí, kteří se odvraceli od hříchu, aby sloužili Pánu a očekávali Jeho příchod, byli lidé dvojnásobně ujištěni, že se skutečně jedná o Pánovo poselství světu.

GSAM 147.2Ale 21. března 1844 přišel a pominul, a Pán nepřišel. Oddaní a uvážliví lidé však byli přesvědčeni, že jednali v souladu s vůlí Páně a že v pravý čas bude vše objasněno.