Kapitola 16 — Poselství třetího anděla

GSAM 247.1„Třetí anděl letěl za nimi, pravě velikým hlasem: Bude-li se kdo klaněti šelmě a obrazu jejímu, a vezme-li znamení její na čelo své aneb na ruku svou, I tenť také bude píti víno hněvu Božího, víno, pravím, kteréž jest vlito do kalichu hněvu jeho; a trápen bude ohněm a sirou před obličejem andělů svatých a před obličejem Beránka. A dým muk jejich vstoupíť na věky věků, a nebudouť míti odpočinutí dnem i nocí ti, kteříž se klanějí šelmě a obrazu jejímu, a jestliže kdo přijme znamení jména jejího. Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy.“¹

GSAM 247Nejvážnější varování v Bibli

GSAM 247.2Toto je nejvážnější varování, jaké Bible obsahuje, a je jisté, že záznamy o dějinách našeho světa neposkytují žádné svědectví o tom, že by toto poselství bylo v minulosti slyšeno. Skutečnost, že se prokázalo, že první a druhý anděl z této řady patří současné generaci, nejjasněji potvrzuje, že toto poselství nepatří minulým věkům.

GSAM 247.3Kazatel J. V. Himes v roce 1847 řekl:—

GSAM 247.4„Čtrnáctá kapitola [Zjevení] přináší ohromující volání, které teprve zazní, jako varování lidstvu v té hodině silného pokušení. Verše 9–11. Tak strašlivé varování před hněvem nelze v knize Boží nikde jinde najít. Neznamená snad nutnost tak děsivého napomenutí, že jde o silné pokušení?“²

GSAM 248Otevření chrámu – zjevení archy

GSAM 248.1J. N. Andrews o tomto poselství řekl: „Otevření svatyně svatých v nebeském chrámu, při kterém je vidět truhla, je událostí, k níž dochází za zvuku trubky sedmého anděla. A jelikož se služba našeho velikého velekněze po uplynutí dvaceti tří set dnů přesouvá do této svatyně, chápeme, že otevření chrámu je poznamenáno koncem tohoto období, jak je znázorněno prohlášením prvního anděla. Vstup našeho velekněze do Svatyně svatých, aby vykonával službu před Boží archou, upoutává pozornost církve na Boží přikázání obsažená v této arše. Boží přikázání od té doby září z nebeské svatyně.

GSAM 248Změna soboty

GSAM 248.2„Je nesporným faktem, že čtvrté přikázání bylo před mnoha věky změněno z Pánova dne odpočinku na pohanský svátek neděle. K této změně došlo v přímém rozporu s Písmem svatým, které všude uznává sedmý den jako jedinou týdenní Pánovu sobotu. Provedl ji velký odpadlík, o kterém Daniel předpověděl, že ‚bude uvažovat o změně časů a zákonů‘. Tato moc je v podstatě totožná se šelmou, kterou měl uctívat celý svět. A je velmi zajímavé, že toto přikázání, které bylo tak dlouho pošlapáváno, je nyní ospravedlňováno a Boží lid ho začíná dodržovat spolu s ostatními devíti. Díky Bohu, že připravuje zbytek na jejich konečný boj s drakem a na vstup branami do svatého města. Zjevení 12:17; 22:14. Obhájení čtvrtého přikázání v protikladu k sobotě odpadlictví a kázání všech Božích přikázání je působivým svědectvím o tom, že současnost je obdobím trpělivosti svatých a varování třetího anděla.“³

GSAM 249.1V předchozích kapitolách byla upřena pozornost na první a druhé z těchto poselství, jak se naplnila ve velkém hlásání druhého příchodu až do 22. října 1844. Verš na začátku této kapitoly zní: „třetí anděl letěl za nimi,“ to znamená, že šel za prvním a druhým andělem. V této souvislosti bude možná zajímavé upozornit na vznik Poselství třetího anděla.

GSAM 249První adventisté dodržující sobotu

GSAM 249.2Během „půlnočního volání“ v roce 1844 začal Pán vést mysl svého lidu k dodržování soboty jako sedmého dne. Tato doktrína vznikla mezi adventisty následujícím způsobem: Rachel Prestonová, baptistka dodržující sedmý den, se přestěhovala do města Washington v New Hampshire, kde se nacházela adventistická církev. Přijala adventistickou nauku a tento sbor, čítající asi čtyřicet členů, díky její misijní činnosti přijal sobotu podle čtvrtého přikázání.⁴ To vedlo k diskusi na toto téma. V čísle The Cry ze dne 5. září 1844 čteme: „Mnoho lidí se hluboce zamýšlí nad domnělou povinností dodržovat sedmý den.“ Toto prohlášení bylo obsaženo v úvodníku, v němž byla učiněna slabá snaha obhájit tvrzení o dodržování neděle. Téma pokračovalo v čísle ze 12. září, kde najdeme následující významné prohlášení, které vedlo k vážnému a důkladnému studiu ze strany mnoha lidí:—

GSAM 249Sedmý den je jediným dnem určeným zákonem

GSAM 249.3„Minulý týden jsme dospěli k tomuto závěru: Neexistuje žádný konkrétní časový úsek, který by křesťané byli podle zákona povinni vyhradit jako svatý čas. Pokud je tento závěr nesprávný, pak se domníváme, že sedmý den je jediným dnem, pro jehož dodržování existuje nějaký zákon.“

GSAM 250Esej T. M. Preblea

GSAM 250.1Pozornost adventistů jako celku byla upoutána na otázku soboty esejí na toto téma od T. M. Preblea, datovanou 13. února 1845 a publikovanou v časopise Hope of Israel v Portlandu ve státě Maine 28. února 1845. Poté, co poukázal na požadavky biblické soboty a na skutečnost, že byla velkou apostasií změněna na neděli, poznamenává: „Vidíme tedy, jak se naplnilo Danielovo proroctví 7:25, kdy malý roh změnil ‚časy a zákony‘. Proto se mi zdá, že všichni, kdo dodržují první den jako sobotu, jsou papežovými stoupenci neděle a porušovateli Boží soboty.“⁵

GSAM 250J. B. Cook o otázce soboty

GSAM 250.2Brzy poté vyšel tiskem článek od J. B. Cooka, v němž ukázal, že neexistuje žádný biblický důkaz pro dodržování neděle jako soboty, a použil tento výstižný výraz: „Tak snadno se vyfoukne vítr z plachet těm, kteří plují, možná nevědomky, pod papežskou sobotní vlajkou.“

GSAM 250.3Ačkoli dodržování soboty těmito dvěma muži netrvalo dlouho, uvedli do pohybu proces, který nebylo snadné zastavit. Slogany jako „papežovi stoupenci neděle“, „ti, kdo porušují Boží přikázání“ a „plavba pod papežskou sobotní vlajkou“ byly na rtech stovek lidí, kteří toužili poznat pravdu v této věci. Kazatel Joseph Bates z Fairhavenu v Massachusetts tak upoutal svou pozornost a v roce 1845 přijal sobotu.

GSAM 250Joseph Bates přijímá sobotu

GSAM 250.4Jeho zkušenost byla následující: Když se doslechl o skupině ve Washingtonu v New Hampshire, která dodržovala sobotu, rozhodl se navštívit tamní sbor a zjistit, o co jde. Tak také učinil a při společném studiu tohoto tématu s nimi poznal, že mají pravdu, a okamžitě přijal toto poznání ohledně otázky soboty. Po návratu do New Bedfordu v Massachusetts potkal na mostě mezi New Bedfordem a Fairhavenem významného bratra, který ho oslovil slovy: „Kapitáne Batesi, jaké jsou novinky?“ Kazatel Bates odpověděl: „Novinkou je, že sedmý den je sobota Pána, našeho Boha.“ „No,“ řekl ten muž, „půjdu domů, přečtu si Bibli a podívám se na to.“ Tak také učinil, a když se příště setkali, tento bratr již přijal pravdu o sobotě a dodržoval ji.

GSAM 251První kniha o sobotě

GSAM 251.2Kazatel Bates okamžitě začal kázat tuto pravdu od státu ke státu. Brzy si uvědomil, že kniha, nebo dokonce leták, o otázce soboty by mu byl v jeho práci velkou pomocí, a jeho duše byla pohnuta Duchem Božím, aby o tomto tématu něco napsal a vydal. Otázkou však bylo, jak to udělat bez peněz, protože vše, co měl, byl jeden yorský šilink (dvanáct a půl centu). Pro čtenáře může být zajímavé seznámit se s jeho zážitkem v této věci, tak jak mi jej vyprávěl v roce 1855.

GSAM 251Čtyři libry mouky

GSAM 251.3Řekl, že když se modlil před Bohem, rozhodl se tu knihu napsat a měl jistotu, že se najde způsob, jak ji vydat. Posadil se tedy ke svému stolu s Biblí a konkordancí, aby se pustil do práce. Během hodiny vešla do místnosti paní Batesová a řekla: „Josephe, nemám dost mouky na pečení,“ a zároveň zmínila ještě pár dalších drobností, které potřebovala. „Kolik mouky ti chybí?“ zeptal se kapitán Bates. „Asi čtyři libry,“ zněla její odpověď. „Dobře,“ odpověděl. Poté, co odešla z místnosti, šel do nedalekého obchodu, koupil ty čtyři libry mouky a ostatní věci, přinesl je domů a znovu se posadil ke svému psacímu stolu. Za chvíli vešla paní Batesová, uviděla věci na stole a zvolala: „Odkud se tu ta mouka vzala?“ „No,“ řekl kapitán, „copak toho není dost? Říkala jsi, že chceš čtyři libry.“ „Ano,“ řekla, „ale kde jsi ji sehnal?“ „Koupil jsem ji,“ odpověděl; „není to snad množství, které jsi potřebovala k dokončení pečení?“ „Ano,“ pokračovala paní Batesová, „ale vy, kapitáne Batesi, muž, který plul na lodích z New Bedfordu do všech koutů světa, jste šel ven a koupil čtyři libry mouky?“ „Ano, nebylo to množství, které jste potřebovala k dokončení pečení?“ „Ano,“ řekla paní Batesová, „ale vy jste koupil čtyři libry (!) mouky?“

GSAM 252Jedenáct tisíc dolarů vynaložených na pravdu

GSAM 252.1Brzy následovala další zkouška. Když kapitán Bates opustil moře, prodal svůj podíl na lodi za 11 000 dolarů, ale nyní utratil vše, co měl, aby podpořil věc pravdy. Až do tohoto dne paní Batesová neznala jeho skutečnou finanční situaci, ale on cítil, že ji o ní nyní musí informovat, a tak klidně řekl: „Ženo, za ty věci jsem utratil poslední peníze, které na světě mám.“ Paní Batesová se s hořkým vzlykem zeptala: „Co si teď počneme?“ Kapitán vstal a se vší důstojností kapitána, jenž řídí svou loď, řekl: „Napíšu knihu; budu ji šířit a rozhlašovat tuto pravdu o sobotě před celým světem.“ „No,“ řekla paní Batesová skrz slzy, které jí zalévaly oči, „z čeho budeme žít?“ „Pán nám cestu otevře,“ zněla usmívající se odpověď kapitána Batese. „Ano,“ řekla paní Batesová, „Pán nám cestu otevře! To říkáš vždycky,“ a s pláčem opustila místnost.

GSAM 252Nečekaná pomoc

GSAM 252.2Poté, co kapitán Bates pokračoval ve své práci asi půl hodiny, napadlo ho, že by měl zajít na poštu, protože tam na něj čeká dopis. Šel tam a skutečně tam dopis byl. V té době činilo poštovné za dopisy pět centů a předplacení bylo dobrovolné. Odesílatel tohoto dopisu z nějakého důvodu neuhradil poštovné. A i zde se kapitán Bates musel pokořit, neboť byl nucen říct poštmistrovi, panu Drewovi, s nímž se dobře znal, že poštovné zaplatit nemůže, protože nemá peníze; ale řekl: „Mohl bych se podívat, odkud to je?“ „Vezměte si to s sebou,“ řekl poštmistr, „a zaplaťte jindy.“ „Ne,“ řekl kapitán, „neodnesu ten dopis z pošty, dokud nebude zaplaceno poštovné.“ Zatímco držel dopis v ruce, řekl: „Mám dojem, že v tom dopise jsou peníze,“ a obrátil se na poštmistra s prosbou: „Mohl byste ho prosím otevřít? Jestli v něm budou peníze, můžete si z nich vzít poštovné; pokud ne, nebudu ho číst.“ Poštmistr jeho žádosti vyhověl a hle! Byla v něm desetidolarová bankovka. Po přečtení zjistil, že dopis pocházel od člověka, který napsal, že Pán ho tak silně přesvědčil o tom, že kazatel Bates potřebuje peníze, že mu je poslal co nejrychleji; a ve spěchu pravděpodobně zapomněl zaplatit poštovné.

GSAM 253.1Poté, co zaplatil poštovné, šel do obchodu s potravinami, kde si za 4 dolary koupil sud mouky, kromě toho brambory, cukr a další nezbytné věci. Když dával pokyny, kam mají být doručeny, řekl: „Pravděpodobně ta žena řekne, že tam nepatří, ale nevšímejte si, co říká; vyložte zboží na přední verandu.“

GSAM 253.2Poté šel do tiskárny a domluvil se na vydání tisíce výtisků brožury o zhruba sto stranách, s tím, že jakmile bude předložen rukopis, tiskaři jej co nejrychleji vysázejí a budou mu posílat korektury. Za práci měl zaplatit, jakmile obdrží peníze, a knihy nesměly být z tiskárny odvezeny, dokud nebudou všechny účty uhrazeny.

GSAM 253.3Kapitán Bates dobře věděl, že mu žádné peníze nenáleží, ale považoval za svou povinnost tuto knihu napsat, protože věřil, že Pán pohne srdci lidí, aby peníze poslali, až budou potřeba. Poté, co nakoupil papír, pera a podobně – čímž dal čas, aby mu domácí potřeby dorazily před ním –, vydal se na začátek ulice vedoucí k jeho domu. Když uviděl, že zboží tam už je, vešel do domu zadním vchodem a znovu se posadil ke svému psacímu stolu. Paní Batesová vešla a vzrušeně řekla: „Josephe, podívej se na přední verandu! Odkud se to vzalo? Přijel sem povozník a chtěl to vyložit. Řekla jsem mu, že to sem nepatří, ale on to vyložil.“ „No,“ řekl kapitán Bates, „myslím, že to je v pořádku.“ „Ale,“ řekla paní Batesová, „odkud to přišlo?“ „No,“ řekl kapitán, „poslal to Pán.“ „Ano,“ řekla paní Batesová, „Pán to poslal; to vždycky říkáš.“ Potom podal dopis své ženě a řekl: „Přečti si to a dozvíš se, odkud to přišlo.“ Přečetla si to a znovu odešla, aby se ještě jednou vyplakala, ale tentokrát to bylo jiné než poprvé; a když se vrátila, pokorně ho požádala o odpuštění za svou nedostatečnou víru.

GSAM 254Peníze na knihu

GSAM 254.1Jak práce na psaní a tisku postupovaly, kapitán Bates čas od času dostával peníze poštou i jinými způsoby, někdy od lidí, které nikdy nepotkal. Jakmile peníze obdržel, předával je tiskařům a ti je použili na úhradu účtu za knihu. Nakonec nastal den, kdy byly všechny knihy vytištěny, a z nečekaného zdroje pro bratra Batese byl uhrazen zbytek účtu; díky tomu se distribuce knih nezpozdila ani o jediný den.

GSAM 254Poslední zaplacená faktura

GSAM 254.2H. S. Gurney z Memphisu v Michiganu mi v březnu 1884 vyprávěl, že právě toho rána, kdy byla kniha kazatele Batese dokončena, obdržel 100 dolarů v podobě neplatné bankovky od muže, který prohlásil, že mu je nikdy nezaplatí. Poté, co tyto peníze obdržel, považoval za potěšení utratit jejich část na zaplacení posledního účtu za leták kazatele Batese o sobotě. „Ale,“ řekl pan Gurney, „bratr Bates až do dne své smrti nevěděl, kdo zaplatil zbytek částky za knihu.“ Tato zkušenost kazatele Batese s tiskem pravdy o sobotě jako by našim lidem od samého počátku šíření pravdy o sobotní otázce říkala: „Pokračujte v této práci a očekávejte, že Bůh vám bude otevírat cestu, jak budete postupovat vpřed.“

GSAM 255Kazatel Bates byl skeptický vůči viděním

GSAM 255.1Následující výňatek z knihy Life Sketches ukáže, jak se propojil dar proroctví a reforma soboty:—

GSAM 255.2Během návštěvy v New Bedfordu v Massachusetts v roce 1846 se slečna Harmonová seznámila s kazatelem Josephem Batesem. Ten se již brzy přiklonil k adventistické víře a byl aktivním pracovníkem v této věci. Byl to opravdový křesťanský gentleman, zdvořilý a laskavý. Ke slečně Harmonové se choval tak něžně, jako by byla jeho vlastní dcerou. Hned když ji poprvé slyšel mluvit, projevil hluboký zájem, a když domluvila, vstal a řekl: „Jsem pochybující Tomáš. Nevěřím ve vidění. Kdybych však mohl uvěřit, že svědectví, které nám sestra dnes večer přednesla, bylo skutečně hlasem Božím k nám, byl bych nejšťastnějším člověkem na světě. Mé srdce je hluboce dojaté. Věřím, že řečnice je upřímná, ale nedokážu si vysvětlit, jak se jí mohly zjevit ty úžasné věci, o nichž nám vyprávěla.“

GSAM 255Slečna Harmonová přijímá sobotu

GSAM 255.3Kazatel Bates dodržoval sobotu a zdůrazňoval její význam. Slečna Harmonová v té době její význam necítila a domnívala se, že se kazatel Bates mýlí, když se více zaměřuje na čtvrté přikázání než na ostatních devět. Ale Pán jí dal nahlédnout do nebeské svatyně. Boží chrám se v nebi otevřel a byla jí ukázána Boží truhla s krytem milosrdenství, který ji zakrýval. Na obou koncích truhly stáli dva andělé, s křídly rozprostřenými nad slitovnicí a tvářemi obrácenými k ní. Její doprovázející anděl jí sdělil, že to představuje celé nebeské vojsko, které s úctou a bázní hledí na Boží zákon, jenž byl napsán Božím prstem. Ježíš zvedl víko truhly a ona spatřila kamenné desky, na nichž bylo napsáno deset přikázání. Byla ohromena, když uviděla čtvrté přikázání přesně uprostřed deseti přikázání, obklopené jemnou světelnou svatozáří. Anděl řekl: „Je to jediné z deseti, které definuje živého Boha, jenž stvořil nebesa a zemi a vše, co je v nich. Když byly položeny základy země, byl tehdy položen i základ soboty.“ Bylo jí ukázáno, že kdyby se dodržovala pravá sobota, nikdy by neexistoval žádný nevěřící ani ateista. Dodržování soboty by uchránilo svět před modlářstvím.

GSAM 256.1Čtvrté přikázání bylo pošlapáno, a proto jsme povoláni, abychom napravili tuto trhlinu v zákoně a zasazovali se za utlačovanou sobotu. Člověk hříchu, který se povýšil nad Boha a domníval se, že může měnit časy a zákony, způsobil změnu soboty ze sedmého na první den týdne. Tímto činem způsobil trhlinu v Božím zákoně.

GSAM 256.2Těsně před velkým Božím dnem je vysláno poselství, které má varovat lidi, aby se vrátili k věrnosti Božímu zákonu, který antikrist porušil. Na porušení zákona je třeba upozornit výukou i příkladem. Bylo jí také ukázáno, že třetí anděl ze Zjevení 14, hlásající Boží přikázání a víru Ježíšovu, představuje lidi, kteří toto poselství přijímají a zvedají varovný hlas ke světu, aby zachovávali Boží přikázání a jeho zákon jako zřítelnici oka, a že v reakci na toto varování mnozí přijmou Pánovu sobotu.⁶

GSAM 256.3Tento zážitek slečny Harmonové a kazatele Batese byl v souladu s Pánovým způsobem působení. Pozornost jak slečny Harmonové, tak kazatele Whitea na otázku soboty upoutal kazatel Bates, který jim na základě Písma předložil požadavky neměnného Božího zákona. Ačkoli byla slečna Harmonová po dobu asi osmnácti měsíců obdařena zvláštními zjeveními od Pána, nic z tohoto tématu jí dosud nebylo ukázáno. Nyní, když povstávali věřící, aby zachovávali jeho zákon, nastal Pánův čas sdělit jim světlo skrze dar proroctví; a tak, jeho vlastním způsobem působení, bylo spojeno Poselství třetího anděla, „Boží přikázání a svědectví Ježíše Krista“.

GSAM 257Začátek Poselství třetího anděla

GSAM 257.1Od té doby se začalo hlásat poselství třetího anděla, které navazovalo na ta dvě předchozí. Pravda o sobotě, spojená s Boží archou a světlem, které se rozvíjelo ve vztahu ke svatyni, potvrdila to, co bylo dříve zjeveno – že minulé adventní hnutí bylo správné a v souladu s Pánovým záměrem. Nyní mohli plněji než kdykoli předtím pochopit význam „tří stupňů vedoucích vzhůru na cestu do města Božího“.

GSAM 257Kazatel Bates přijímá vidění jako od Boha

GSAM 257.2V listopadu roku 1846 se v Topshamu ve státě Maine konala konference, jíž se zúčastnil kazatel Bates. Na tomto setkání měla Ellen Whiteová (o sňatku slečny Harmonové se kazatelem Jamesem Whitem jsme se již zmínili) vidění, které bylo příčinou toho, že se kazatel Bates plně přesvědčil o jejich božském původu. Byl to muž, který se padesát let plavil po moři a zastával všechny pozice od lodního chlapce až po kapitána a majitele plavidel. Jeho znalosti astronomie byly takové, že, jak mi sám řekl, dokázal podle pozorování nebeských těles velmi přesně určit, kde se na moři nachází, a to co se týče zeměpisné šířky i délky. Takový člověk se přirozeně zajímal o rozhovory o astronomii.

GSAM 257.3Při rozhovoru se mnou mi vyprávěl, jak se přesvědčil o božském původu těchto vidění. Řekl, že se jednoho dne pokusil s Ellen Whiteovou hovořit o hvězdách, ale brzy zjistil, že o astronomii nic neví; ve skutečnosti, jak mu sama řekla, ani nevěděla, zda se někdy podívala do knihy zabývající se tímto tématem. Neměla chuť bavit se o tomto tématu a odvedla rozhovor tím, že začala mluvit o nové zemi a o tom, co jí bylo v této souvislosti zjeveno ve vidění.

GSAM 258„Otevírající se nebesa“

GSAM 258.1V předchozím roce, 19. dubna 1845, otiskl časopis Illustrated London News příspěvek od lorda Rosseho, který byl pro astronomy velmi zajímavý a týkal se úžasných objevů, jichž dosáhl pomocí svého obřího dalekohledu, zejména pohledu na to, co astronomové nazývají „mezerou na obloze“. Jednoho večera, na výše zmíněném setkání v domě pana Curtisse a za přítomnosti kazatele Batese, který byl ohledně těchto zjevení dosud nerozhodný, začala Ellen Whiteová, zatímco byla ve vidění, hovořit o hvězdách a podala zářivý popis růžově zbarvených pásů, které viděla napříč povrchem nějaké planety, a dodala: „Vidím čtyři měsíce.“ „Ach,“ řekl kazatel Bates, „ona pozoruje Jupiter!“ Poté, co udělala pohyby, jako by cestovala vesmírem, začala popisovat pruhy a prstence v jejich neustále se měnící kráse a řekla: „Vidím sedm měsíců.“⁷ Kazatel Bates zvolal: „Ona popisuje Saturn.“ Poté řekla: „Vidím šest měsíců,“ a hned začala popisovat „otevírající se nebesa“ s jejich slávou, přičemž je nazvala vstupem do osvětlenější oblasti. Kazatel Bates řekl, že její popis daleko předčil jakýkoli popis otevírajících se nebes, který kdy četl od jakéhokoli autora.

GSAM 258.2Zatímco ona mluvila a stále se nacházela ve vidění, on vstal a zvolal: „Ach, jak bych si přál, aby tu dnes večer byl lord John Rosse!“ Kazatel White se zeptal: „Kdo je lord John Rosse?“ „Ach,“ řekl kazatel Bates, „to je ten velký anglický astronom. Kéž by tu byl, aby slyšel tu ženu hovořit o astronomii a aby slyšel ten popis ‚otevírajících se nebes‘. To předčí vše, co jsem kdy na toto téma četl.“ Od toho večera byl kazatel Bates plně přesvědčen, že vidění Ellen Whiteové přesahují její znalosti a kontrolu. To a povaha dané výtky a poučení ho přesvědčily, že pocházejí od Boha.

GSAM 259.1Tento jev na nebi, který Ellen Whiteová v tom vidění popsala, je záležitostí, o níž astronomové zřídka píšou. Huygens, který jej jako první objevil, podává následující popis:—

GSAM 259Slavné světlo v meči Oriona

GSAM 259.2„Astronomové umisťují tři hvězdy blízko sebe v meči Oriona; když jsem v roce 1656 pozoroval tu prostřední dalekohledem, objevilo se na jejím místě dvanáct dalších hvězd; mezi nimi tři, které se téměř dotýkaly, a objevily se ještě další čtyři, blikající jako skrz mrak, takže prostor kolem nich vypadal mnohem jasnější než zbytek nebe, které se kvůli jasnému počasí jevilo zcela načernalé a bylo vidět jako skrz otvor v zácloně, skrze nějž byl volný výhled do jiné oblasti, která byla více osvětlená.“

GSAM 259.3William Herschel o tomto otvoru na obloze říká:—

GSAM 259.4„Pokud její průměr v této vzdálenosti svírá úhel 10°, což je téměř pravda, musí být její velikost naprosto nepředstavitelná. Bylo vypočítáno, že musí být dvakrát bilionkrát větší než Slunce.“

GSAM 259Jasnější než Slunce

GSAM 259.5Filozof Thomas Dick o této zářící mlhovině hovoří takto:—

GSAM 259.6„Kdybychom se nacházeli tak blízko ní, jako je polovina vzdálenosti k nejbližší hvězdě – ačkoli je tato vzdálenost již tak velká –, z takového místa by vyzařovala záři přibližně srovnatelnou se Sluncem; a pro bytosti nacházející se v mnohem menší vzdálenosti by zaplňovala velkou část oblohy a jevila se v nevýslovné nádheře. Avšak konečný záměr takového objektu, ve všech jeho souvislostech a vztazích, bude možná odhalen až v budoucích věcích nekonečné existence; a stejně jako mnoho jiných objektů ve vzdálených prostorech stvoření vzbuzuje v mysli toužebnou touhu spatřit nádherné a tajemné scény vesmíru o něco více odhalené.“⁸

GSAM 260.1Kazatel Bates, na závěr článku na toto téma, řekl:—

GSAM 260.2„Z všech předložených svědectví (a mohli bychom uvést mnohem více, kdyby to bylo nutné) tedy vidíme, že se zde jedná o nejúžasnější a nevysvětlitelný jev na nebi; o mezeru na obloze o obvodu více než jedenáct miliard tři sta čtrnáct [11 000 000 314] mil. Slavný Huygens říká: ‚Nikdy jsem nic podobného mezi ostatními pevnými hvězdami neviděl – volný výhled do jiné, jasnější oblasti.‘“

GSAM 260Další svědectví o vidění planety

GSAM 260.3Opět citujeme paní Truesdailovou, která byla přítomna při vidění, o kterém je řeč. Říká:—

GSAM 260.4„Sestra Whiteová byla ve velmi chatrném zdravotním stavu a zatímco se za ni modlili, spočinul na nás Duch Boží. Brzy jsme si všimli, že nevnímá pozemské věci. Byl to její první pohled na planetární svět. Poté, co nahlas spočítala měsíce Jupitera a krátce nato i měsíce Saturnu, podala nádherný popis prstenců tohoto posledně jmenovaného. Poté řekla: ‚Obyvatelé jsou vysoký, majestátní lid, tak odlišný od obyvatel Země. Hřích sem nikdy nevstoupil.‘ Z usmívající se tváře bratra Batese bylo zřejmé, že jeho dřívější pochybnosti ohledně zdroje jejích vidění rychle mizí. Všichni jsme věděli, že kapitán Bates byl velkým milovníkem astronomie, neboť nám často ukazoval polohu mnoha nebeských těles, aby nás poučil. Když sestra Whiteová po tomto vidění odpověděla na jeho otázky a řekla, že se v této oblasti nikdy neučila ani jinak nezískala žádné znalosti, naplnila ho radost a štěstí. Chválil Boha a vyjádřil svou víru, že toto vidění týkající se planet bylo dáno proto, aby už nikdy nepochyboval.“⁹

GSAM 261Náhle zkrocený divoký kůň

GSAM 261.1Krátce po tomto setkání v Topshamu došlo v souvislosti s viděními k další pozoruhodné události, kterou popíšu tak, jak mi ji vyprávěl kazatel Bates:—

GSAM 261.2Kazatel White měl k dispozici částečně zkrocené hříbě a tržní vůz se dvěma lavicemi, který byl postaven bez přední ochranné desky, ale měl schůdek přes přední část vozu a železný schůdek u ojí. Při řízení hříběte bylo nutné dbát na mimořádnou opatrnost, neboť v případě, že by se jeho boků dotkly opratě nebo cokoli jiného, okamžitě by zuřivě kopalo, a bylo třeba ho neustále držet napnutými otěžemi, aby neuteklo. Toto hříbě patřilo skupině lidí, k níž se chtěli vydat, a jelikož byl kazatel White zvyklý zvládat nezaježděná hříbata, domníval se, že s tímto nebude mít žádné vážné potíže. Kdyby však věděli, že během svých zuřivých výbuchů již dříve zabilo dva muže – jednoho tím, že ho přimáčklo ke skalám u silnice –, možná by nebyl tak sebejistý.

GSAM 261.3Tentokrát byly ve voze čtyři osoby: kazatel White a jeho žena na předním sedadle a kazatel Bates s Israelem Damonem na zadním sedadle. Zatímco kazatel White vynakládal veškeré úsilí, aby udržel koně pod kontrolou, Ellen Whiteová hovořila o pravdě, když na společnost sestoupila Boží moc a ona byla unesena do vidění, zatímco seděla ve voze. V okamžiku, kdy při vstupu do vidění vykřikla „Sláva!“, hříbě se náhle zcela zastavilo a sklonilo hlavu. Zároveň se Ellen Whiteová v tomto stavu zvedla a s očima upřenýma vzhůru přelezla přední část vozu, sestoupila na oje a položila ruce na záď hříběte. Kazatel Bates zvolal na kazatele Whitea: „To hříbě tu ženu ukopá k smrti.“ Kazatel White odpověděl: „Pán má nyní hříbě pod kontrolou; nechci do toho zasahovat.“ Hříbě stálo klidně jako starý kůň. U silnice se zvedal násyp vysoký asi šest stop a vedle plotu bylo travnaté místo. Ellen Whiteová, stále s pohledem vzhůru, ani jednou se nepodívala dolů, vystoupila po náspu na travnatou plochu a pak tam několik minut chodila sem a tam, mluvila a popisovala krásy nové země. Poté, s hlavou ve stejné poloze, sestoupila z náspu, došla k vozu, vystoupila na schůdky, s rukou položenou na zádi hříběte, a tak se dostala na oje a opět do vozu. V okamžiku, kdy se posadila na sedadlo, probrala se z vidění, a v tu samou chvíli se kůň, bez jakéhokoli pokynu od kočího, rozběhl a vydal se na cestu.

GSAM 262.2Zatímco byla Ellen Whiteová venku z vozu, kazatel White si řekl, že koně vyzkouší a zjistí, zda je skutečně krotký, či nikoli. Nejprve se ho jen lehce dotkl bičem; jindy by kůň reagoval kopnutím, ale nyní se ani nepohnul. Potom ho udeřil poměrně silně, pak ještě silněji a ještě silněji. Hříbě těm ranám vůbec nevěnovalo pozornost, ale zdálo se stejně neškodné jako lvi, jimž andělé zavřeli tlamy v noci, kterou Daniel strávil v jejich jámě. „Bylo to vážné místo,“ řekl kazatel Bates, „a bylo zřejmé, že ta samá Síla, která vyvolala ta vidění, pro tu chvíli zkrotila divokou povahu hříběte.“

GSAM 262.3Pokud bylo toto vidění pouhým důsledkem některých jejích tělesných neduhů, vyvstává přirozeně otázka: Byl kůň postižen podobným způsobem?

GSAM 262Svědectví Israela Damona

GSAM 262.4Jako potvrzení výpovědi, kterou mi poskytl kazatel Bates, zde uvedu následující prohlášení:—

GSAM 262.5„Asi před dvaceti lety, těsně poté, co jsem začal dodržovat sobotu, mi Israel Damon vyprávěl o okolnostech, za nichž sestra Whiteová měla vidění, zatímco on, kazatel Bates, kazatel White a jeho manželka jeli v lehkém voze za neposlušným hříbětem. Dnes jsem si přečetl výše uvedený popis události, jak jej sepsal kazatel Loughborough, a přesně se shoduje s tím, co mi řekl kazatel Damon.“ Podepsán: „R. S. Webber, Battle Creek, Mich., 9. února 1891.“

GSAM 263Svědectví kazatele Batese o viděních

GSAM 263.1Kazatel Bates popisuje svou vlastní zkušenost takto:—

GSAM 263.2„Ačkoli jsem v nich neviděl nic, co by bylo v rozporu se Slovem, cítil jsem se znepokojen a nesmírně zkoušen a dlouho jsem nechtěl uvěřit, že by to bylo něco víc než jen důsledek dlouhodobého oslabeného stavu jejího těla.

GSAM 263.3„Proto jsem hledal příležitosti v přítomnosti ostatních, kdy se její mysl zdála být zbavena rozrušení (mimo schůzky), abych se jí a jejích přátel, kteří ji doprovázeli, zejména její starší sestry, mohl vyptávat a klást jim doplňující otázky, abych se, pokud možno, dopátral pravdy. Během řady návštěv, které od té doby podnikla do New Bedfordu a Fairhavenu, jsem ji při našich setkáních několikrát viděl ve vidění, a také v Topshamu v Maine; a ti, kteří byli přítomni při některých z těch vzrušujících scén, dobře vědí, s jakým zájmem a napětím jsem naslouchal každému slovu a sledoval každý pohyb, abych odhalil podvod nebo hypnotický vliv. A děkuji Bohu za příležitost, kterou jsem měl spolu s ostatními být svědkem těchto věcí. Nyní mohu s jistotou mluvit za sebe. Věřím, že toto dílo pochází od Boha a je určeno k útěše a posílení jeho ‚rozptýleného‘, ‚roztrhaného‘ a ‚oloupaného lidu‘ od ukončení našeho díla… v říjnu 1844. Zmatený stav typu ‚Hle, tady je!‘ a ‚Hle, tam je!‘, který od té doby panuje, nesmírně zmátl Boží upřímný a ochotný lid a nesmírně ztížil situaci těm, kteří nebyli schopni vyložit mnoho protichůdných textů, které jim byly předkládány. Přiznávám, že jsem obdržel osvícení a poučení ohledně mnoha pasáží, kterým jsem dříve nedokázal jasně porozumět. Věřím, že je to obětavá, upřímná a ochotná dcera Boží.“¹⁰

GSAM 263.4„Autorka ‚nečerpá obsah‘ svých vidění ‚z předchozích učení nebo studia‘. Když v prosinci 1844 obdržela své první vidění, ona i celá skupina v Portlandu v Maine (kde tehdy bydleli její rodiče) již upustily od ‚půlnočního volání‘ jako od něčeho, co patří minulosti. Právě tehdy jí Pán ve vidění ukázal omyl, do kterého ona i skupina v Portlandu upadly. Poté své vidění sdělila skupině a oni uznali, že jejich zážitek ze sedmého měsíce byl Božím dílem.“¹¹

GSAM 264Jak byla tři poselství vnímána v roce 1847

GSAM 264.1Následující text od kazatele Jamese Whitea, napsaný v dubnu 1847, ukazuje, jak byla tehdy vnímána tři poselství:—

GSAM 264.2„Všechny skupiny věřících v druhý příchod se shodují, že anděl, o kterém se hovoří v šestém a sedmém verši této kapitoly (Zjevení 14), představuje poselství o příchodu pro církev a svět.... Úkolem druhého anděla bylo ukázat adventnímu vojsku, že Babylón padl. A jelikož velká část z nich se o této skutečnosti dozvěděla až tehdy, když je probudila síla ‚půlnočního volání‘ právě včas, aby stihli uprchnout z církví před příchodem desátého dne, vyplývá z toho, že od sedmého měsíce roku 1844 bylo a stále je Poselství třetího anděla varováním pro svaté, aby ‚pevně vytrvali‘, a nevraceli se zpět, a ‚nepřijímali‘ znamení, kterých se panenský oddíl zbavil během volání druhého anděla.

GSAM 264.3„A nebylo snad pravé poselství pro Boží lid od sedmého měsíce roku 1844 právě takovým varováním? — Jistěže ano... Dvanáctý verš zní: ‚Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy.‘ Kde jsi je viděl, Jane? — No přece ‚zde‘, během Poselství třetího anděla. Jelikož od sedmého měsíce roku 1844 trvá období trpělivého čekání a jelikož se od té doby objevila skupina těch, kteří dodržují sobotu atd., je zřejmé, že žijeme v době Poselství třetího anděla.“¹²