Kapitola 11 — Poselství druhého anděla
GSAM 171.1„A jiný anděl letěl za ním, řka: Padl, padl Babylon, město to veliké, nebo vínem hněvu smilství svého napájelo všecky národy.“1
GSAM 171.2„Tedy rozhněvav se hospodář, řekl služebníku svému: Vyjdi rychle na rynky a na ulice města, a chudé, i chromé, i kulhavé, a slepé uveď sem.“2
GSAM 171.3Pán skrze své služebníky rozvířil svět poselstvím: „Přišla hodina jeho soudu“ — poselstvím, na kterém by se všichni jeho vyznávající lidé mohli sjednotit, kdyby chtěli. To byla první výzva na svatební „večeři“. Byla vyhlášena „pozvaným“.3 Jelikož bylo toto pozvání odmítnuto s nejrůznějšími výmluvami, zaznělo druhé pozvání, které odpovídalo poselství druhého anděla.4 Tímto pozváním Pán oddělil lid, který měl kráčet až do konce časů s postupujícím světlem jeho pravdy.
GSAM 171Druhé pozvání na svatební hostinu
GSAM 171.4Druhé poselství – to, které následuje po volání v hodině soudu – zní: „Padl, padl Babylon, město to veliké, nebo vínem hněvu smilství svého napájelo všecky národy.“ A druhé pozvání na večeři zní: „Vyjdi rychle na rynky a na ulice města, a chudé, i chromé, i kulhavé, a slepé uveď sem.“ V každém z těchto biblických textů je lid, který se hlásí k Pánu, nazýván „městem“. Se svými protichůdnými, zmatenými vyznáními víry jsou nazýváni „Babylónem“. Z jiného biblického textu, který se týká posledních časů, vidíme, že těsně před Pánovým příchodem je jeho lid povolán ven z „Babylónu“: „Padl, padl Babylon ten veliký, a učiněn jest příbytkem ďáblů, a stráží každého ducha nečistého, a stráží všelikého ptactva nečistého a ohyzdného.... Vyjděte z něho, lide můj, abyste se nepřiúčastňovali hříchům jeho a abyste nepřijali z jeho ran.“5
GSAM 172„Pomniž tedy, co jsi přijal a slyšel“
GSAM 172.1V poselství sardišské církvi čteme: „Pomniž tedy, co jsi přijal a slyšel, a ostříhej toho, a čiň pokání. Pakli bdíti nebudeš, přijduť na tě jako zloděj, a nezvíš, v kterou hodinu na tě přijdu.“6 Zdá se, že sardejská církev byla vyvedena z temného období působení „Jezábel“ – odpadlé církve – díky reformaci. Sardejské církvi bylo řečeno, že byla živou církví; ale když uslyšela a odmítla učení o Pánově příchodu, dostala se do situace, kdy ji tato událost mohla zastihnout jako „zloděj v noci“. Tak, jak uvádí apoštol Pavel v 1. Tesalonickým 5:1–5, bude vypadat situace těch, kteří volají: „Mír a bezpečí“, až se přiblíží Pánův příchod. Ti, kdo následují světlo pravdy, jsou nazýváni „dětmi dne“, a Pán na ně nepřijde jako zloděj.
GSAM 172.2V tomto prorockém popisu sedmi církví vidíme, že po pádu církve v Sardách bezprostředně následuje církev ve Filadelfii, neboli (jak naznačuje samotné slovo) církev bratrské lásky. Takových bylo skutečně těch 50 000 věřících, kteří byli skrze poselství druhého anděla vyvedeni ze všech různých církví a sjednoceni v jednom poutu bratrské lásky na základě velké zásadní pravdy o bezprostředním příchodu Krista.
GSAM 173Jak bylo druhé poselství vyhlášeno
GSAM 173.1Vydání časopisu Midnight Cry ze dne 12. září 1844 obsahuje prohlášení kazatele J. V. Himese týkající se poselství druhého anděla a okolností, které vedly k jeho hlásání. Jeho dopis je datován v McConnelsville v Ohiu dne 29. srpna 1844 a zní takto:—
GSAM 173.2„Když jsme v roce 1840 zahájili práci s bratrem Millerem, přednášel již devět let. Během té doby stál téměř osamocen. Jeho práce však byla neúnavná a účinná při probouzení vyznavačů náboženství k pravé naději Božího lidu a k nezbytné přípravě na příchod Pána; stejně tak při probouzení všech vrstev neobrácených k uvědomění si svého ztraceného stavu a povinnosti okamžitého pokání a obrácení se k Bohu jako přípravy na to, aby se při Jeho příchodu setkali se Ženichem v pokoji. To byly hlavní cíle jeho úsilí. Nesnažil se přivést lidi k žádné náboženské sektě či straně.
GSAM 173.3„Když jsme byli přesvědčeni o pravdě blížícího se příchodu a veřejně jsme přijali tuto nauku, zastávali jsme stejné názory a postupovali jsme stejným způsobem mezi různými náboženskými skupinami, kam nás Bůh povolal k práci. Řekli jsme kazatelům a sborům, že není naším úkolem je rozvracet, rozdělovat či rozptylovat: Měli jsme jeden jasný cíl, a tím bylo vydat ‚výkřik‘, varování před soudem ‚před dveřmi‘, a přesvědčit naše bližní, aby se na tuto událost připravili.... Kazatelé a členové sboru, kteří využívali naší práce, ale upřímně tuto nauku nepřijali, si uvědomili, že buď musí tuto nauku přijmout, kázat ji a hájit, anebo v krizi, která se na ně bezprostředně valila, budou mít potíže s rozhodnými a odhodlanými věřícími. Rozhodli se proto proti této nauce a usnesli se, někteří jedním způsobem, jiní jiným, že toto téma potlačí. To postavilo naše bratry a sestry v jejich řadách do velmi těžké situace. Většina z nich milovala své církve a nemohla ani pomyslet na to, že by je opustila. Když však byli vysmíváni, utlačováni a různými způsoby zbaveni svých dřívějších výsad a radostí, a když jim bylo odepřeno ‚jídlo v pravý čas‘ a od soboty k sobotě zněl v jejich uších sirénský zpěv o ‚míru a bezpečí‘, brzy se odtrhli od svých stranických preferencí, povstali v majestátu své síly, setřásli jho a vznesli volání: ‚Vyjděte z ní, můj lide.‘
GSAM 174V těžké situaci
GSAM 174.1„Tento stav věcí nás postavil do těžké situace, (1) protože jsme se nacházeli právě na konci našeho prorockého času, v němž jsme očekávali, že Pán shromáždí celý svůj lid do jednoho celku; a (2) vždy jsme kázali odlišné učení; a nyní, když se okolnosti změnily, bylo by to považováno za nečestnost z naší strany, kdybychom se připojili k volání po oddělení a rozbití církví, které přijaly nás i naše poselství. Proto jsme váhali a nadále jsme se řídili naším původním postojem, dokud církev a kazatelé tuto záležitost nedohnali tak daleko, že jsme byli v bázni Boží nuceni zaujmout obranný postoj ve prospěch pravdy a utlačovaných Božích dětí.
GSAM 174Apoštolský příklad pro náš postup
GSAM 174.2„‚Tedy Pavel všed do školy, směle a svobodně mluvil za tři měsíce, hádaje se a uče o království Božím. A když se někteří zatvrdili a nepovolovali, zle mluvíce o cestě Boží přede vším množstvím, odstoupiv od nich, oddělil učedlníky, na každý den kázání čině v škole nějakého Tyranna.‘7 Teprve když se ‚někteří zatvrdili‘, ‚zle mluvíce o cestě Boží [Pánův příchod] přede vším množstvím‘, byli naši bratři přiměni, aby vystoupili a oddělili se od církví. Nemohli snášet toto ‚hanobení‘ ze strany ‚zlých služebníků‘ a církve, které mohly pokračovat v útlaku a ‚hanobení‘ vůči těm, kdo očekávali ‚blahoslavenou naději‘, nebyly pro ně ničím jiným než dcerami mystického Babylónu. Tak je prohlásili a vstoupili do svobody evangelia. A ačkoli se možná všichni neshodneme na tom, co přesně Babylón představuje, shodujeme se na okamžitém a konečném oddělení od všech, kdo se staví proti učení o příchodu a blížícím se království Božím. Věříme, že jde o otázku života a smrti. Zůstat ve spojení s těmi společenstvími, která lehkomyslně mluví o příchodu Pána nebo se mu staví na odpor, znamená smrt. Vystoupit ze všech lidských tradic, stát na Slovu Božím a denně očekávat zjevení Pána znamená život. Proto nyní říkáme všem, kdo jsou jakýmkoli způsobem zapleteni do jha otroctví: ‚Vyjdětež z prostředku jejich a oddělte se od nich, praví Pán; a nečistého se nedotýkejte, a já přijmu vás. A budu vám za Otce, a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohoucí.‘“8
GSAM 175Nevysvětlitelný odpor
GSAM 175.1Wm. Miller takto hovoří o konfliktu, který v té době panoval mezi církvemi a adventisty:—
GSAM 175.2„Je naprosto nepřirozené a nepochopitelné, že by křesťanské církve měly tuto nauku a své členy kvůli této požehnané naději vyloučit. Vím, že některé baptistické církve tvrdí, že je nevyloučují kvůli jejich víře, ale kvůli jejich večeři Páně s adventními věřícími. Jestliže to tedy není kvůli jejich víře v přicházejícího Spasitele, proč jsem já vyloučen z jejich kazatelen, když jsem se nikdy neúčastnil večeře Páně jinde než v baptistické církvi? Je to falešná výmluva. Ale toto nemůže být výmluva metodistů a presbyteriánů; neboť oni věří ve smíšené večeře Páně. Proč tedy někoho vylučují? Slyšel jsem o některých, kteří byli vyloučeni za to, že ‚zpívali‘ melodie o druhém příchodu; o jiných za šílenství, ačkoli jediné šílenství, které jim bylo dokázáno, bylo to, že očekávali Krista. Ó Bože, ‚odpusť jim, neboť nevědí, co činí‘.“
GSAM 176Storrs o postoji církví
GSAM 176.1George Storrs hovořil o postoji církví vůči adventistům takto:—
GSAM 176.2„Která z nich v tuto chvíli neříká: ‚Sedím jako královna‘? A která z nich se neukolébává představou, že jednoho dne uskuteční dobytí světa a že ten bude podroben jejich víře? Která z nich dopustí, aby mezi nimi v pokoji zůstala duše, která otevřeně a beze strachu vyznává svou víru v příchod, jenž je na prahu? Není snad podmínkou toho, abyste mezi nimi mohli zůstat nerušeni, že se ‚zcela zdržíte‘ veřejného vyznání víry v příchod Pána v tomto roce, ať už jsou vaše přesvědčení v této věci jakákoli a ať už se vám zdá jakkoli důležité volat: ‚Bojte se Boha, a vzdejte jemu chválu, neboť přišla hodina soudu jeho‘?“
GSAM 176Mansfieldovo svědectví
GSAM 176.3L. D. Mansfield ve svém dopise z Oneidy ve státě New York ze dne 21. března 1844 takto svědčí:—
GSAM 176.4„Bůh působí na mysli svých milovaných dětí, které očekávají Pána z nebe, a vede je nejen k tomu, aby naslouchaly andělu, ‚který má zvěstovat věčné evangelium a říká: Přišla hodina jeho soudu,‘ ale také k tomu, aby uposlechly následující příkaz: ‚Vyjděte z ní, můj lide!‘ Jsem více než kdy jindy přesvědčen, že dnešní náboženské organizace tvoří nemalou část toho Babylónu, který má být násilně svržen a již nikdy nalezen... Zdá se mi však, že v některých z těchto organizací je podobnost s malým rohem nejvýraznější. Několik příkladů tuto věc ilustruje.
GSAM 176Projev ducha davu
GSAM 176.5„Jeden bratr, který v této oblasti velmi úspěšně působil při zvěstování příchodu Pána, si domluvil přednášku na určitém místě v daný čas. Pán to tak zařídil, že se nacházel šestnáct mil od místa schůzky, ale byl tam přítomen _____ kazatel, který stál v čele davu s dehtem a peřím, aby je použil na tohoto služebníka Nejvyššího Boha. Tentýž kazatel brzy poté zahájil zdlouhavé shromáždění, ale vše bylo chladné a ledové jako severní ledovec – žádná duše nebyla probuzena ani obrácena. Nakonec kazatel řekl, že se domnívá, že bude ‚muset usednout na místo pro znepokojené‘.
GSAM 177.1„Vedoucí skupiny v této vesnici od té doby, co zde pořádáme shromáždění, řekl své skupině, že kdyby k němu někdo přišel domů a řekl, že věří, že Kristus přijde letos, vyhodil by ho ven.“
GSAM 177Povinnost vůči církvím
GSAM 177.2V tomto bodě uvedeme svědectví z projevu k adventní konferenci věřících shromážděných v Bostonu ve státě Massachusetts, datovaného 31. května 1844 a podepsaného Wm. Millerem, Elonem Galushou, N. N. Whitingem, Apollosem Halem a J. V. Himesem. Říkají:—
GSAM 177.3„Můžeme se také krátce zmínit o naší povinnosti vůči církvím. Nebezpečí zde, stejně jako ve většině jiných případů, nám připadá spočívat v extrémech. První formou nebezpečí je to, že dovolíme, aby nám autorita církve, k níž možná patříme, v takové otázce povinnosti vnutila mlčení. Nepochybujeme, že tisíce lidí se před Bohem vystavily odsouzení tím, že v této věci podlehly nebiblickým požadavkům svých církví; kdyby však byli rozhodní a věrní, byli by nyní v mnohem bezpečnějším postavení a užitečnější, i když by možná byli povoláni k utrpení.
GSAM 177.4„Druhou formou nebezpečí je podléhání duchu pomsty vůči církvím kvůli jejich nespravedlnosti vůči nám a vedení bezohledného boje proti všem takovým organizacím. Pokud jde o povinnost adventistů vůči církvím, ke kterým se možná hlásí, nemohli bychom, kdybychom k tomu byli vyzváni, dát žádné pokyny, které by měly obecnou platnost. Musí jednat v bázni Boží, jak to vyžadují okolnosti daného případu.
GSAM 178.1„Měli bychom však být rozhodní při plnění své povinnosti a při svědectví o pravdě při všech vhodných a přiměřených příležitostech. A pokud tímto postupem urazíme církve a ony nám budou vyhrožovat vyloučením, pokud nezmlkneme (ačkoli pokud uznáme za vhodné ukončit náš vztah s církví smírně, může to být lepší cesta), plňme svou povinnost a až budeme vyloučeni, buďme trpěliví při snášení křivdy a buďme ochotni spolu s naším Pánem ‚vyjít za bránu a nést jeho potupu‘.“
GSAM 178.2Z těchto citátů týkajících se jednání církví vůči těm, kteří zvěstují poselství druhého anděla, je snadno patrné, jak jsou jako první důsledek tohoto druhého pozvání na „večeři“ ti, kteří byli shromážděni do jedné duchovní stáje, označováni jako „zmrzačení“, „kulhaví“ a „slepí“, což silně naznačuje špatné zacházení, kterého se jim dostalo při „bití“ ze strany jejich „spoluslužebníků“, od nichž byli odděleni.
GSAM 178Samostatný lid vyvolený k přijetí nových pravd
GSAM 178.3Účel Páně lze jasně rozeznat v tom, že pod hlásáním poselství druhého anděla – druhého pozvání na „večeři“ – a „půlnočního volání“ vyvádí na světlo zřetelný lid. Bylo třeba vyhledat a hlásat vzácné pravdy pro poslední dny – dílo, které nemohlo být vykonáno v církvích „svázaných vyznáním“, stejně jako zvěstování evangelia světu nemohla uskutečnit apoštolská církev, pokud si zachovávala spojení se židovskými sektami. Bůh tam vyzval k oddělení,9 a rovněž vyzval k oddělení adventních věřících od těch, kteří se je snažili udržet v kruhu svých vyznání.
GSAM 179„Six Sermons“ od Storrse
GSAM 179.1Brzy po tomto vystoupení si všimneme, že adventistickým skupinám bylo zjeveno světlo ohledně budoucího trestu, jak je uvedeno v brožuře „Six Sermons“ od George Storrse, která zastávala stanovisko, že člověk je ze své podstaty smrtelný; že mrtví jsou mezi smrtí a vzkříšením v bezvědomí; že konečným trestem bezbožných bude úplné zničení; a že nesmrtelnost je Boží dar, který lze přijmout pouze vírou v našeho Pána Ježíše Krista.
GSAM 179.2Tisíce adventistů přijaly tuto nauku o lidské přirozenosti, avšak ne všichni. Její odmítnutí mezi nimi nezpůsobilo žádný zmatek, neboť bylo považováno pouze za otázku víry a nikoli za zkoušku morálního postoje; proto společné úsilí varovat svět před blížícím se příchodem Krista zůstalo neporušené. Mělo to však za následek, že se proti nim vzbudil hněv církví.
GSAM 179Neschopnost vyvrátit „Six Sermons“
GSAM 179.3Metodistický kazatel v městečku, kde jsem bydlel, a který se již dříve v roce 1843 podílel na kázání adventní doktríny, obdržel „Six Sermons“, přečetl si je a přiznal členům své církve, že není schopen tuto doktrínu vyvrátit; když však zjistil, že ji mnozí z jeho členů přijímají, radil ostatním, aby si knihu nečetli, neboť „by této doktríně uvěřili, kdyby si ji přečetli“. V září 1844, poté, co se tento kazatel vrátil z výroční konference, vystoupil na kazatelnu a veřejně se zřekl adventistické doktríny a pokorně požádal sbor o odpuštění za to, že kdykoli pozval přednášející, aby v kostele promluvili.
GSAM 179Soud za kacířství
GSAM 179.4Na tento krok kazatele brzy navázala snaha postavit věřící v advent před soud za kacířství; jelikož jim však bylo dovoleno hájit své postoje na základě Bible, církev v tomto sporu nezvítězila. Několik lidí bylo z této církve vyloučeno, protože jejich chování nebylo v souladu s církevní disciplínou, a mnoho dalších odešlo kvůli tomuto vyloučení členů, u nichž nebylo možné prokázat, že by jejich víra byla v rozporu s Písmem. Tak byla adventistická doktrína navždy vyloučena z církve, kde stovky lidí nalezly Spasitele a našly štěstí v Bohu.
GSAM 180.1To, co se stalo v mém rodném městě, se odehrálo také ve stovkách dalších církví po celé zemi. Ti, s nimiž takto zacházeli jejich bývalí bratři, nalezli velkou útěchu ve slovech proroka Izaiáše: „Slyšte slovo Hospodinovo, kteříž se třesete před slovem jeho: Říkávají bratří vaši, v nenávisti majíce vás, a vypovídajíce vás pro jméno mé: Nechť se zjeví sláva Hospodinova. Ukážeť se zajisté ku potěšení vašemu, ale oni zahanbeni budou.“10
GSAM 180Projev hněvu bezbožných
GSAM 180.2Jak se blížil den, v němž se očekával Pán, věřící se ve své práci stávali stále horlivějšími a bezbožní zuřili a posmívali se čím dál zuřivěji, jak je patrné z následujícího prohlášení redaktora časopisu Midnight Cry z 31. října 1844:—
GSAM 180.3„Účinek, který toto hnutí vyvolalo na bezbožné, také značně přispěl k tomu, že jsme se utvrdili v přesvědčení, že v něm byl Bůh. Když se Boží děti shromáždily, aby se před Ním poklonily a pokořily a připravily se na Jeho příchod, jak se sluší na skupinu hříšníků, kteří mohou být spaseni pouze milostí, bezbožní projevili největší zlobu. Ačkoli jsme o našich shromážděních neinformovali nikde jinde než v našem vlastním listu a ani jsme na ně nezvali veřejnost, synové Belialovi se na ně nahrnuli a způsobili značné nepokoje. Večer v sobotu 12. tohoto měsíce [12. října 1844] jsme v modlitebně nepořádali žádné shromáždění, aby měl kostelník [správce budovy] příležitost vyčistit budovu na sobotu [neděli]. Dav však vtrhl do budovy a odepřel nám i tuto možnost. Starosta však z vlastní iniciativy okamžitě zasáhl a vyhnal je.
GSAM 181.1„Na našich shromážděních následující sobotu, poté, co se modlitebna naplnila, zaplnil hustý dav ulici před budovou; mnozí z nich byli rozzuřeni tím, že někdo vůbec věří v příchod Pána. Večer se kvůli rozrušení obyvatelstva žádné shromáždění nekonalo; přesto byla ulice již brzy zaplněna davem; ale díky rychlému zásahu starosty a jeho účinné policie byla ulice vyklizena poté, co bylo několik lidí odvedeno na policejní stanici. Chování davu jsme mohli přirovnat pouze k chování davu, který obklopoval Lotovy dveře večer před zničením Sodomy.... Tento jejich pohyb byl tak náhlý, souběžný a rozsáhlý, že jeho projev v první den židovského sedmého měsíce nás utvrdil v názoru, že toto musí být ten měsíc.“
GSAM 181Posměvači si oblékli roucha pro nanebevstoupení
GSAM 181.222. října 1844, v den, kdy uplynulo dva tisíce tři sta dnů, se v Paris v Maine, zatímco se věřící shromáždili v modlitebně a věnovali se slavnostní modlitbě k Bohu v očekávání, že Pán toho dne přijde, shromáždili kolem domu posměvači a zpívali parodické písně. Dva z těchto výtržníků si oblékli dlouhé bílé roucho, vylezli na střechu domu, zpívali písně a posmívali se těm uvnitř, kteří se modlili a čekali na Pánův příchod.
GSAM 181.3Je pravděpodobné, že právě z této okolnosti vzešly lži, které se šířily o tom, že adventisté si oblékali roucha pro nanebevstoupení; neboť ačkoli adventistické časopisy vypsaly odměnu až 500 dolarů za jediný autentický případ, kdy by si adventista v roce 1844 oblékl roucho pro nanebevstoupení a takto čekal na Pánův příchod, nebyl dosud předložen ani jeden takový případ.
GSAM 182Vidění Hazena Fosse, 1844
GSAM 182.1Přibližně v této době žil v Polandu ve státě Maine mladý muž jménem Hazen Foss, který pevně věřil, že Pán přijde desátého dne sedmého měsíce. Byl to muž příjemného vzhledu, milého vystupování a poměrně dobře vzdělaný. Několik týdnů předtím, než skončilo „půlnoční volání“, se k němu Pán přiblížil a dal mu vidění, v němž mu byla ukázána cesta adventistů do Božího města spolu s nebezpečími, která je na ní čekala. Byla mu svěřena některá varovná poselství, která měl předat, a také mu byl ukázán pohled na zkoušky a pronásledování, které by následovaly, pokud by věrně vyprávěl to, co mu bylo zjeveno. Stejně jako panu Foyovi mu byly ukázány tři kroky, jimiž se Boží lid měl plně vydat na cestu do svatého města. Jelikož pevně věřil v Pánův příchod „za pár dní“ (jak se tehdy zpívalo), byla pro něj ta část vidění týkající se tří kroků na cestě nevysvětlitelná; a protože měl od přírody pyšného ducha, vyhýbal se kříži a odmítl o tom vyprávět. Vidění se zopakovalo podruhé a navíc mu bylo řečeno, že pokud se i nadále bude odmítat podělit o to, co mu bylo zjeveno, bude mu toto břemeno odňato a bude svěřeno jednomu z nejslabších z Pánových dětí, někomu, kdo věrně předá to, co Bůh zjeví. On opět odmítl. Poté mu bylo dáno třetí vidění a bylo mu řečeno, že je osvobozen a že břemeno bylo uloženo na jednoho z nejslabších ze slabých, který splní Pánův příkaz.
GSAM 182Foss neřekl o svém vidění
GSAM 182.2To mladého muže zaskočilo a rozhodl se vyprávět, co mu bylo ukázáno, a podle toho ohlásil shromáždění. Lidé se shromáždili, aby viděli a slyšeli. Pečlivě popsal svůj zážitek, jak odmítl vyprávět to, co mu Pán ukázal, a co by z jeho odmítnutí vzešlo. „Nyní,“ řekl, „vyprávím to vidění.“ Ale bohužel! Bylo příliš pozdě: stál před lidmi němý jako socha a nakonec v nejhlubší agónii řekl: „Nepamatuji si ani slovo z toho vidění.“ V úzkosti si svíral ruce a říkal: „Bůh splnil své slovo. Vzal mi to vidění,“ a ve velké duševní tísni prohlásil: „Jsem ztracený člověk.“ Od té chvíle ztratil naději v Krista a upadl do zoufalství. Už nikdy se nezúčastnil adventistického shromáždění a neměl žádný osobní zájem o náboženství. Jeho chování bylo v mnoha ohledech, mírně řečeno, chováním člověka zbaveného jemného vlivu Ducha Pána, člověka „vydaného napospas svým vlastním cestám, naplněného svými vlastními skutky“. V tomto duševním stavu zemřel v roce 1893.
GSAM 183Fossovo vidění vyprávěné jiným
GSAM 183.1Asi tři měsíce poté, co se mu nepodařilo vybavit si své vidění, zaslechl z vedlejší místnosti, jak někdo jiný vypráví o svém vidění. Setkání se konalo v obytném domě, kde se právě nacházel. Byl naléhavě vyzýván, aby se k setkání připojil, ale odmítl to. Řekl, že to vidění se tomu, které se mu zjevilo, podobalo tak, jak jen se dvě osoby mohou shodnout ve vyprávění téže věci. A tak vyšlo najevo, co viděl, ale nemohl si vzpomenout, když se to pokoušel vyprávět. Když později uviděl danou osobu, řekl: „To je ten nástroj, na něhož Pán vložil břemeno.“
GSAM 183Smutné zklamání
GSAM 183.2Konečně nastal desátý den sedmého měsíce podle židovského kalendáře (22. října 1844). V ten den čekaly tisíce a tisíce lidí na naplnění svých nadějí. Neudělali si žádné pozemské přípravy na dobu po tomto datu. Ani je nenapadla myšlenka: „Co když to nepřijde?“, ale naplánovali si své pozemské záležitosti tak, jako by očekávali, že ten den skončí období jejich přirozeného života. Varovali a napomínali bezbožné, aby utekli před přicházejícím hněvem, a mnozí z nich se obávali, že by se toto poselství mohlo ukázat jako pravdivé. Radili se a modlili se se svými příbuznými a rozloučili se s těmi z nich, kteří své srdce Bohu neodevzdali. Stručně řečeno, rozloučili se se všemi pozemskými věcmi s veškerou vážností těch, kdo se považují za ty, kteří se mají brzy ocitnout tváří v tvář Soudci celé země. Tak se v téměř dech beroucí úzkosti shromáždili ve svých modlitebnách a očekávali, že každou chvíli uslyší „hlasem archanděla a s troubou Boží“ a uvidí nebesa zářící slávou svého přicházejícího Krále.
GSAM 184.1Hodiny pomalu ubíhaly a když se konečně slunce ponořilo za západní obzor, skončil židovský desátý den sedmého měsíce. Stíny noci opět rozprostřely svůj ponurý závoj nad světem; s touto temnotou však do srdcí věřících v advent přišla bodavá bolest smutku, jakou lze přirovnat pouze k zármutku učedníků našeho Pána, když se v noci následující po ukřižování a pohřbu toho, koho ještě nedávno triumfálně doprovázeli do Jeruzaléma jako svého Krále, vážně vraceli do svých domovů.