Kapitola 10 — Půlnoční volání
GSAM 160.1„O půlnoci pak stal se křik: Aj, Ženich jde, vyjděte proti němu. Tedy vstaly všecky panny ty, a ozdobily lampy své.“1
GSAM 160.2Již jsme hovořili o době čekání, kterou ukazuje toto podobenství o „deseti pannách“, a nyní se budeme zvláště věnovat té části, která je uvedena ve výše citovaném textu a kterou adventisté označují jako „půlnoční volání“. Významný autor zabývající se tímto tématem v časopise Midnight Cry z 3. října 1844 píše:—
GSAM 160.3„Jak jsme se však dostali do této noci čekání? Protože jsme začali vidění [vidění o dvou tisících třech stech dnech] na jaře místo na podzim roku 457 př. n. l. K dosažení určeného cíle nám chybělo šest měsíců a několik dní. To nás uvrhlo do noci čekání, trvající šest měsíců.“
GSAM 160.4Jiný autor, S. S. Snow, v časopise Cry ze dne 22. srpna 1844, když hovořil o dvaceti třech stech dnech, řekl:—
GSAM 160.5„Začaly vydáním výnosu o obnově a výstavbě Jeruzaléma. Tento výnos byl původně vydán Kýrem, obnoven Dareiem a dokončen Artaxerxem Longimanem v sedmém roce jeho vlády. Byl vyhlášen a vstoupil v platnost na podzim roku 457 př. n. l., kdy Ezdráš, který dorazil do Jeruzaléma díky milosti Páně, obnovil židovskou republiku, jmenoval úředníky a soudce a zahájil stavbu hradeb.“2
GSAM 160.6Jelikož doba vidění činila dva tisíce tři sta celých let, bylo by k dosažení počtu dva tisíce tři sta zapotřebí celého roku 457 a celého roku 1843; a pokud byl výnos vydán až v sedmém měsíci roku 457 př. n. l., učilo se, že toto období neskončí dříve než v sedmém měsíci roku 1844. Jelikož se zdálo, že oslava desátého dne sedmého měsíce byla událostí, která znamenala začátek tohoto období, bylo přesvědčivě prokázáno, že desátého dne sedmého měsíce (podle židovského kalendáře), tj. 22. října 1844, skončí dva tisíce tři sta dnů a nastane čas na očištění svatyně. Všechny důkazy použité pro konec tohoto období v roce 1843 platily se stejnou platností i pro výpočet pro rok 1844 a s tím přišla i jistota, že objevili to, co se jevilo jako jisté řešení příčiny jejich zklamání. Způsob, jakým adventisté hlásali „pravé půlnoční volání“, jak se tomu tehdy říkalo, nelze lépe ilustrovat než citací ze spisů těch, kteří se v té době významně podíleli na tomto díle.
GSAM 161„Vyjděte mu vstříc“
GSAM 161.1V časopise Cry z 3. října 1844 vyšel článek, který napsal George Storrs pod nadpisem „Vyjděte mu vstříc“, v němž uvedl:—
GSAM 161.2„Beru do ruky pero s pocity, jaké jsem dosud nikdy nezažil. V mé mysli není pochyb o tom, že desátého dne sedmého měsíce dojde k zjevení našeho Pána Ježíše Krista v oblacích nebes. Jsme jen pár dní od této události – strašného okamžiku pro ty, kdo nejsou připraveni, ale slavného pro ty, kdo jsou připraveni.
GSAM 161.3„‚Hle, ženich přichází‘ letos; ‚vyjděte mu vstříc.‘ S formálními církvemi a všemi bezbožnými jsme skončili, s výjimkou toho, do jaké míry se jich tento výkřik může týkat. Naším úkolem je nyní probudit ‚panny, které vzaly své lampy a vyšly vstříc ženichovi‘. Kde se nyní nacházíme? ‚Zpozdí-li se vidění, čekejte na něj.‘ Není to snad naše odpověď od letošního března či dubna? – Ano. Co se stalo, zatímco Ženich otálel? – Všechny panny dřímaly a spaly, není-liž pravda? Kristova slova neselhala; a ‚Písmo nelze zrušit‘. Nemá smysl předstírat, že jsme byli bdělí; zdřímli jsme si, ne pokud jde o samotný fakt Kristova příchodu, ale o jeho čas. Vstoupili jsme do doby čekání; nevěděli jsme, ‚jak dlouho‘ to bude trvat, a v tomto bodě jsme zdřímli. Někteří z nás ve spánku řekli: ‚Nestanovuj další čas!‘, a tak jsme spali. Nyní je problémem nás probudit. Pane, pomoz, neboť marná je pomoc člověka. Promluv sám, Pane. Ó, kéž by nyní ‚Otec‘ ‚oznámil‘ ten čas.
GSAM 162Půlnoc poselství
GSAM 162.1„Jak dlouho bude trvat doba čekání? — Půl roku. Jak to víš? — Protože náš Pán říká: ‚o půlnoci‘, zatímco Ženich se zdržel. Vidění se týkalo ‚dvou tisíc tří set večerů a rán‘, tedy dnů. Jeden ‚večer‘, neboli noc, představuje polovinu jednoho z těchto prorockých dnů, a činí tedy šest měsíců. To je celková délka doby čekání. Současné silné volání času začalo zhruba v polovině července a šíří se s velkou rychlostí a silou a je doprovázeno projevem Ducha, jakému jsem nikdy nebyl svědkem, když se volalo ‚1843‘. Nyní je to doslova: ‚Vyjděte mu vstříc.‘ Dochází k opouštění všeho, o čem jsem ani nesnil, že by se to mohlo stát. Když se tento výkřik zmocní srdce, opouštějí farmáři své farmy i se svou úrodou. Dochází k silnému volání se slzami a k zasvěcení všeho Bohu, jaké jsem nikdy nezažil. V této pravdě je taková jistota, jaká nebyla v předchozím výkřiku nikdy pociťována v takové míře, a je v ní slzavá nebo roztavující sláva, která přesahuje veškeré chápání, kromě těch, kteří ji pocítili.
GSAM 162.2„Na tuto přítomnou pravdu se já, z milosti, odvažuji vsadit vše a cítím, že poddávat se pochybnostem o ní by znamenalo urazit Boha a přivolat na sebe ‚rychlou záhubu‘. Jsem přesvědčen, že nyní ‚kdož by koli hledal život svůj zachovati‘ – tam, kde byl tento výkřik upřímně vysloven – tím, že se oddá myšlence ‚co když to nepřijde‘, nebo strachem riskovat na základě této pravdy, ‚ztratí svůj život‘. Vyžaduje to stejnou víru, která vedla Abrahama k tomu, aby obětoval Izáka, Noeho k tomu, aby postavil archu, Lota k tomu, aby opustil Sodomu, syny Izraele k tomu, aby celou noc čekali na svůj odchod z Egypta, Daniela k tomu, aby vstoupil do jámy lvů, nebo tři Hebrejce do ohnivé pece. Domnívali jsme se, že vstoupíme do království bez takové zkoušky víry, ale jsem přesvědčen, že tomu tak není. Tato poslední pravda s sebou přináší právě takovou zkoušku a nikdo se do ní nepustí, kromě těch, kteří se odváží být považováni za blázny, šílence nebo cokoli jiného, čím jsou předpotopní Sodomité, vlažná církev či spící panny ochotni je zahrnovat. Ještě jednou bych zvolal: ‚Uteč, abys zachránil svůj život!‘; ‚Neohlížej se zpět!‘; ‚Vzpomeň si na Lotovu ženu.‘“
GSAM 163Storrsův Flat Rock
GSAM 163.1V časopise Midnight Cry z 10. října 1844 se pod perem George Storrse objevil následující text pod nadpisem „Finále“, který však adventisté nazývají „Storrsův plochý kámen“:—
GSAM 163.2„Jak se máme na ten den připravit? — Věřte Boží pravdě a vykročte na ni s pevnou vírou, která vzdává slávu Bohu. Musíme mít stejný stav mysli, jaký bychom měli, kdybychom věděli, že toho dne zemřeme, stejné úplné zasvěcení Bohu a odumření vůči světu.
GSAM 163.3„Nemohu lépe ilustrovat, co mám na mysli, než představit si velký plochý kámen uprostřed oceánu. Slibuje to slavný a mocný princ, že v daný čas pošle nádherný parník, aby odvezl všechny osoby, které tam najde s důkazem, že plně uvěřily jeho slovu, do slavné země. Mnozí se vydávají k tomu kameni. Někteří, když jsou již v bezpečí na skále, přeříznou lano a jejich plavidlo, s nímž tam připluli, se od nich vzdaluje, a oni se za ním již neohlížejí, ale vyhlížejí příjezd parníku. Nemají žádné pochybnosti o pravdivosti slibu a vsadí na něj vše. Jiní, kteří tam přijdou, si myslí, že stačí, že jsou na skále. Chtějí však být ‚moudří‘ a nechtějí podstupovat příliš velké riziko.
GSAM 164.1„‚Podle tvé víry se ti stane‘ zaznělo ještě předtím, než se měl parník objevit. Den nastává. Ti opatrní možná mají v úmyslu odvázat své čluny a nechat je odplout, pokud uvidí parník přijíždět. Ten se objeví na obzoru; ale nyní je již příliš pozdě pustit čluny, aniž by byli odhaleni; a kromě toho by jim ta samá opatrnost nyní velela, aby nenechali čluny odplout, dokud si nebudou jisti, že se v blížící se lodi nemýlí. Nyní se parník přiblíží natolik, že již nemohou čluny odvázat, aniž by byli odhaleni.
GSAM 164.2„Parník dorazí ke skále. ‚Jaký je důkaz, že jste měli bezvýhradnou důvěru v slib příjezdu parníku?‘ – ‚Naše čluny jsou odvázané a odpluly od nás, takže jsme se nemohli dostat na břeh a museli bychom zahynout, kdyby parník nedorazil, neboť je to skála, kolem níž nikdy neproplouvá žádné jiné plavidlo.‘ ‚To stačí,‘ zvolá velitel parníku; ‚nastupte na palubu; taková důvěra nebude zklamána.‘
GSAM 164.3„Ti, kteří si nechali své čluny přivázané ke skále, se nyní tlačí kolem a snaží se dostat na palubu parníku. Velitel se ptá: ‚Co znamenají ty čluny, které vidím přivázané ke skalám tamhle, nebo jejichž lana byla přeříznuta teprve poté, co jsem se objevil na obzoru?‘ Odpovídají: ‚Mysleli jsme, že budeme opatrní, aby nám v případě, že parník nepřijede, zůstalo něco, čím se dostaneme zpět na pevninu.‘ ‚Tak jste se tedy postarali o tělo,‘ zvolá velitel, ‚že ano, a tak jste pochybovali o mých slovech? Podle vaší víry se vám stane. Důkazy hovoří proti vám. Postarali jste se o návrat, a nyní musíte sklízet plody své nevěry.‘ ‚A tak jsou nemohli vjíti pro nevěru.‘ Ó, strašný stav zoufalství!
GSAM 164.4„Přeřízněte nyní lana, bratři; nechte své čluny odplout z dohledu; ano, pospěšte si, než se ‚zjeví znamení Syna člověka‘. Pak už bude příliš pozdě. Riskněte to nyní a riskněte vše. Ó, mé srdce za vás trpí; neztrácejte čas; odrazte tu loď, jinak jste ztraceni; neboť ‚kdož by koli hledal život svůj zachovati, ztratíť jej‘, tak praví Ježíš Kristus, náš Pán a Soudce. Pospěšte si tedy, ještě jednou vás prosím, ó, pospěšte si! Pusťte každou loď, s níž nyní počítáte, že uniknete na pevninu, ‚pokud to nepřijde‘. To ‚kdyby‘ tě zničí. Nyní je to poslední zkouška a pokušení. Učiň, jako učinil náš Pán při posledním pokušení ďábla – ‚Jdi pryč, satane,‘ řekl. Potom ho ďábel opustil a ‚aj, andělé přistoupili a sloužili jemu.‘ Tak tomu bude i s tebou, až dosáhneš tohoto vítězství.“
GSAM 165Rychlé působení Půlnočního volání
GSAM 165.1Pokud jde o rychlost, sílu a účinek poselství „půlnočního volání“, správnou představu nám poskytují slova N. Southarda, redaktora časopisu, z něhož jsme již dříve citovali – Midnight Cry. V čísle ze dne 31. října 1844 píše:—
GSAM 165.2„Zpočátku se proti konkrétnímu datu obecně vznesl odpor; zdálo se však, že jeho hlášení provází neodolatelná síla, která před sebou srazila vše na kolena. Prohnala se zemí rychlostí tornáda a zasáhla srdce na různých a vzdálených místech téměř současně, a to způsobem, který lze vysvětlit pouze předpokladem, že v tom byl Bůh. Všeobecně vyvolalo hnutí důkladné zpytování srdcí a pokoru před Bohem; lidé přestali milovat věci tohoto světa, vyznávali své hříchy a opravdově prosili o milost a odpuštění; utichly spory a nepřátelství. Podobnou hloubku pokory a oddanosti jsme nikdy předtím nezažili; jak Bůh předpověděl prostřednictvím proroka Joela: až se přiblíží velký den Hospodinův, lidé roztrhnou svá srdce, a ne šaty, obrátí se k Bohu s postem, pláčem a naříkáním. Jak Bůh řekl skrze Zacharjáše, na jeho děti byl vylit duch milosti a prosby; upírali zrak na toho, kterého probodli, a v zemi panoval velký smutek, každá rodina zvlášť a jejich ženy zvlášť; a ti, kdo očekávali Pána, trápili před ním své duše.“
GSAM 166Lid pohnutý nadpřirozenou silou
GSAM 166.1O tomto strhujícím prohlášení dále říká:—
GSAM 166.2„Zdálo se nám, že to bylo natolik nezávislé na lidském působení, že jsme to nemohli považovat za nic jiného než za naplnění ‚půlnočního volání‘ po zpoždění Ženicha a po tom, co panny zdřímly a usnuly, když se měly všechny probudit a připravit své lampy. A zdá se, že poslední dílo bylo vykonáno; neboť nikdy předtím nebyly jednotlivé skupiny očekávající Pánův příchod v tak dobré připravenosti na jeho příchod.“
GSAM 166Zbavení se světského majetku
GSAM 166.3Pod vlivem strhujícího hlásání učení o adventu se mnozí zbavili svého pozemského majetku a své prostředky využili k podpoře veřejných řečníků v jejich práci, k šíření tištěných letáků a brožur nebo k uspokojování potřeb chudých, čímž světu poskytli nejlepší důkaz své upřímnosti a odhodlání; zatímco ti, kteří se drželi svého pozemského majetku a pro toto dílo nepřinesli žádnou zvláštní oběť, byli světskými lidmi označováni za ty, kteří ve skutečnosti nevěří tomu, co vyznávají. Pro ilustraci uvedu dva příklady, jeden z každé strany této otázky.
GSAM 166Bramborové pole
GSAM 166.4První se týká věřícího jménem Hastings, který žil v New Ipswichi v New Hampshire a měl velké pole s nádhernými bramborami, které nechal nevykopané. Jeho sousedé se o ně obávali a přišli za ním s nabídkou, že je za něj zdarma vykopou a uloží do sklepa, pokud jim to dovolí, „protože,“ řekli, „možná je budeš potřebovat.“ „Ne!“ řekl pan Hastings, „nechám toto bramborové pole kázat o mé víře v brzký příchod Páně.“
GSAM 167.1Jak lze vyčíst z deníků Claremont (N.H.) Eagle, New York True Sun a řady dalších veřejných periodik, byla na podzim úroda brambor téměř zcela zničena „bramborovou hnilobou“. Jak se píše v deníku Sun: „Jak bolestné je dozvědět se, že celé úrody této cenné potraviny byly zničeny hnilobou. Korespondent jednoho filadelfského listu uvádí, že úroda brambor v tomto státě je zničena. Jedinou oblastí, odkud se ozývá jen málo stížností, je Maine, ale ani tam se úroda této chorobě nevyhnula.“
GSAM 167.2Jelikož podzim byl mírný a brambory pana Hastingse zůstaly v zemi až do listopadu, žádná z nich nehnila. Díky tomu měl dostatek zásob pro sebe i pro své nešťastné sousedy, kteří se v říjnu předchozího roku tak starostlivě zajímali o jeho blaho a kteří na jaře byli nuceni od něj kupovat sadbové brambory a rádi za ně zaplatili dobrou cenu. To, co podle nich mělo být tak velkou pohromou pro pana Hastingse, Bůh proměnil v pozemské požehnání, a to nejen pro něj, ale i pro jeho sousedy.
GSAM 167Popření jeho víry
GSAM 167.3Druhý případ se odehrál v místě mého bydliště. Jednalo se o člena sboru, který na shromáždění hodně hovořil o Pánově příchodu na podzim roku 1844. Byl to muž s nemalým majetkem a mimo jiné choval spoustu prasat, která měla právě ten správný věk k tomu, aby si je nechal na jarní trh. Můj strýc, který se nijak nábožensky neprojevoval a jehož živobytím byl nákup a prodej dobytka, šel za tímto vyznávajícím adventistou, aby od něj koupil prasata, ale dozvěděl se od něj, že je nechce prodat, protože si je hodlá nechat až do příštího jara jako „prasata k výkrmu“. Strýc přišel za mým dědečkem, který byl adventistou, a řekl: „Ten člověk nevěří tomu, co vyznává.“ „Proč?“ zeptal se dědeček. „Protože,“ řekl strýc, „říká, že Pán přijde a že tento podzim nastane konec světa, ale chce si svá prasata nechat až do příštího jara. Nemusí se mnou mluvit; on tomu nevěří ani slovo.“
GSAM 168Prostředky nabídnuty příliš pozdě
GSAM 168.1Byli lidé, kteří si své prostředky drželi a celou dobu zápasili s přesvědčením, že by je měli použít k podpoře díla, až do chvíle, kdy už bylo příliš pozdě je investovat. Takoví přišli za těmi, kdo se zabývali tiskem poselství, a se slzami v očích na ně naléhali, aby přijali jejich peníze, ale odpověď zněla: „Přicházíte příliš pozdě! Zaplatili jsme za veškerý tiskový materiál, který můžeme před koncem rozeslat. Najali jsme několik mechanicky poháněných tiskových strojů, které běží dnem i nocí; už žádné další peníze nechceme.“ Očitý svědek mi dosvědčil, že viděl muže, jak položili tisíce dolarů na stůl před vydavatelem časopisu Voice of Truth a v duševní úzkosti ho prosili, aby je vzal a použil. Odpověď zněla: „Přišli jste příliš pozdě! Vaše peníze teď nechceme! Nemůžeme je použít!“ Poté se zeptali: „Nelze je dát chudým?“ Odpověď byla stejná: „Postarali jsme se o okamžité potřeby všech, ke kterým se můžeme dostat.“ V duševní úzkosti si ti muži své peníze odnesli a prohlásili, že na ně dopadá Boží hněv za jejich nedostatek víry a za chamtivost, která je vedla k tomu, že zadrželi prostředky pro Boží věc, když byly potřebné a byly by s radostí využity.
GSAM 168Jmenovaní opatrovníci
GSAM 168.2Charakter a zásady těch, kteří nechali svou úrodu nesklizenou a své obchody opuštěné, aby šířili tištěné slovo nebo mluvili a modlili se s lidmi od domu k domu, byly nad veškerou kritiku. Lidé nepochybovali o tom, že tito muži a ženy věří každému slovu, které říkají, a navíc je provázela taková síla, že upřímní lidé nemohli jejich slovům odporovat ani se jim bránit. Tímto způsobem byly tisíce lidí přivedeny k víře v pravdu a hledaly a nalezly Boží milost.
GSAM 169.1Posměšný hříšník a světský vyznavač však usoudili, že toto šíření adventních publikací musí být zastaveno. Tito muži, kteří se vydávali do obcí či celých okresů a chodili od domu k domu s touto adventní naukou, přičemž zanedbávali své podnikání i rodiny, musí být podle nich mimo sebe, a proto je třeba nad nimi ustanovit opatrovníky. Údajné známky duševní poruchy, které věřící projevovali (a které spočívaly pouze v úsilí o spasení svých bližních, aniž by existovalo svědectví, že jejich rodiny trpí kvůli opuštění jejich podnikání), nebyly dostatečným důkazem duševní poruchy; v důsledku toho bylo pod opatrovnictví umístěno jen málo osob. Soudě podle lehkomyslnosti, s jakou o této skutečnosti hovoří dnešní odpůrci, by se mohlo zdát, že šlo o četné případy; avšak za celou dobu mé služby jako adventistického kazatele, která trvá již více než padesát šest let, jsem se setkal pouze se dvěma případy „milleritů“, kteří byli umístěni pod opatrovnictví. Stručná zmínka o nich snad bude na místě.
GSAM 169Jeho vlastní opatrovník
GSAM 169.2První případ se odehrál ve státě New York, méně než třicet mil od místa, kde jsem bydlel. Muž, jehož majetek činil asi 100 000 dolarů, přijal adventistické učení. Asi polovinu této částky dal své ženě a dětem, které nesdílely jeho víru. Zbytek považoval za svůj a chtěl s ním nakládat podle vlastního uvážení; a jelikož část těchto prostředků směřovala na adventistickou věc, jeho děti vznesly námitky a poradily se se soudcem, prosíce, aby byl nad jejich otcem ustanoven opatrovník. Poté, co jim soudce vysvětlil povinnosti a pravomoci opatrovníka při správě majetku, požádal je, aby navrhli, koho by si přáli, aby jmenoval. Po chvíli vzájemné porady se shodli, že neznají nikoho, komu by se odvážili svěřit majetek, a oznámili soudci, že vybrali svého otce, aby byl sám sobě opatrovníkem. Soudce se obrátil k muži a řekl: „Pane _____, vaše děti vás vybraly jako vhodnou osobu pro správu vašeho vlastního majetku. Vaše záležitosti zůstávají přesně takové, jaké byly předtím, než jste se ocitl u soudu.“3
GSAM 170Absurdní situace
GSAM 170.1Druhým případem byl Stockbridge Howland z Topshamu v Maine. Byl jedním z nejlepších mechaniků v celé té části země, mistrem ve stavbě mlýnů a mostů. V rámci tohoto adventního hnutí „půlnoční volání“ projížděl pan Howland na koni několik obcí a roznášel letáky a brožury od domu k domu, k velkému rozhořčení odpůrců a posměvačů, kteří si stěžovali, že kvůli rozdávání těchto letáků zanedbává své podnikání. Proto okamžitě zajistili jmenování opatrovníka, který měl více práce, než očekával, neboť pan Howland k němu posílal všechny výběrčí daní a vlastně každého, kdo přišel s účty k zaplacení; „protože,“ řekl, „nejsem považován za způsobilého k vyřizování jakýchkoli obchodních záležitostí.“ Brzy poté se okres rozhodl postavit most přes řeku Kennebec – most, který by odolal proudům rozbouřených vod a plovoucímu ledu v době jarních povodní. Okresní komisaři a radní města se shodli, že Stockbridge Howland je pro tuto práci tím pravým mužem. Když za ním přišli se zadávacími podmínkami a smlouvou na stavbu mostu, řekl ironicky: „Pánové, budete se muset obrátit na mého opatrovníka. Víte přece, že nejsem považován za způsobilého spravovat své vlastní záležitosti, a přesto za mnou přicházíte, abych postavil most!“ Situace byla pro rozumné muže až příliš absurdní, a tak opatrovnictví náhle skončilo. Stačí říci, že jeho pronásledovatelé se později co nejpokorněji omluvili za nespravedlivý a neopodstatněný postup, kterého se dopustili.