Kapitola 12 — Zklamání — Hořká kniha

GSAM 185.1„Vzal jsem knížky z ruky anděla, a požřel jsem je. I byly v ústech mých sladké jako med, ale když jsem je požřel, hořko mi bylo v břiše mém. I dí mi: Musíš opět prorokovati lidem, a národům, a jazykům, i králům mnohým. I dána mi třtina, podobná prutu, a postavil se tu anděl, a řekl mi: Vstaň, a změř chrám Boží, i oltář, i ty, kteříž se modlí v něm.“¹

GSAM 185.2V biblickém jazyce představuje „snědení“ knihy přijetí pravdy za účelem jejího předání ostatním, jak je vidět v knize Ezechiel, kde je prorokovi ukázán „svitek knihy“ a bylo mu řečeno: „Sněz, sněz knihu tuto, a jdi, mluv k domu Izraelskému.“ Poté, co svitek snědl, říká: „I snědl jsem, a byla v ústech mých jako med sladká.“²

GSAM 185.3Prorok Jeremiáš používá stejný obraz: „Když se naskytly řeči tvé, snědl jsem je, a měl jsem slovo tvé za radost a potěšení srdce svého.“³ Z tohoto jazyka se dozvídáme, že „sladkost“ knihy při jejím pojídání představuje radost a uspokojení, které prožívají ti, kdo se takto živí slovem Páně.

GSAM 185Kniha nejprve sladká, poté hořká

GSAM 185.4Kniha zmíněná ve Zjevení 10, o níž se říká, že pro toho, kdo ji jedl, byla sladká jako med, ale jakmile byla snědena, byla „hořká“ (nebo, jak někteří překládají, „jakmile jsem ji strávil, v mém žaludku byla picra“⁴ ), byla tou knihou, z níž anděl oznámil z pověření toho, který stvořil nebe, zemi a moře: „Čas již nebude.“ Snězení této knihy tedy musí představovat radostné přijetí prohlášení o čase. Náhlá hořkost sousta pro ty, kdo ho snědli, musí představovat smutný kontrast v jejich prožitku poté, co čas knihy vypršel, a oni zjistí, že jejich očekávání byla krutě zklamána.

GSAM 186Prohlášení o čase jako sladké sousto

GSAM 186.1Prohlášení o čase v roce 1844 bylo pro ty, kdo věřili a kdo bezpochyby očekávali tak brzké věčné vysvobození ze všech zel, utrpení a smutků tohoto hříšného světa, skutečně radostnou zprávou. Myšlenka, že za pár krátkých týdnů budou oslaveni, obdařeni nesmrtelností a budou v zlatém městě Božím se svým Králem, byla skutečně povznášející pro duši. Jak vyjádřil jeden z těch, kdo tuto zkušenost prožili: „Ti, kdo upřímně milují Ježíše, dokážou ocenit pocity těch, kteří s nejintenzivnějším zájmem očekávali příchod svého Spasitele... K této hodině jsme přistupovali s klidnou vážností. Praví věřící spočívali v sladkém společenství s Bohem, což byla záruka pokoje, který jim měl patřit v zářivém budoucím životě. Ti, kdo tuto naději a důvěru prožili, nikdy nemohou zapomenout na ty drahocenné hodiny čekání.“

GSAM 186.2Zvláště těžká situace těch, kteří se jedenáctého dne sedmého měsíce stále nacházeli v tomto temném světě zkoušek a pokušení, kde museli čelit pohrdání, posměškům a výsměchu těch, které ještě před několika hodinami nabádali, aby se připravili na setkání se svým Pánem, nachází výstižnou ilustraci v případě Marie, která „stála u hrobu vně, plačici“; a když se jí andělé zeptali: „Ženo, proč pláčeš?“, odpověděla jim: „Vzali Pána mého, a nevím, kde ho položili.“⁵

GSAM 187Zklamaní, ale ne odrazení

GSAM 187.1Ti, kteří prožili tuto těžkou chvíli, o ní řekli:

GSAM 187.1„Byli jsme zmateni a zklamáni, přesto jsme se nevzdali své víry. Cítili jsme, že jsme splnili svou povinnost; žili jsme v souladu s naší drahocennou vírou; byli jsme zklamáni, ale ne odrazeni. Potřebovali jsme neomezenou trpělivost, neboť posměvačů bylo mnoho. Často nás vítaly pohrdavé narážky na naše dřívější zklamání. ‚Ještě jste nevystoupili; kdy to máte v plánu?‘ a podobné sarkastické poznámky na nás často vrhali naši světscí známí a dokonce i někteří vyznávající křesťané, kteří sice přijímali Bibli, ale nedokázali pochopit její velké a důležité pravdy. Smrtelnost se nás stále držela; účinky prokletí byly všude kolem nás. Bylo těžké znovu se ujmout těch trýznivých starostí života, o nichž jsme si mysleli, že jsme je navždy odložili.“

GSAM 187Ve srovnání se zklamanými učedníky

GSAM 187.2Pocity, které je tehdy naplňovaly, musely být pro ně – ve srovnání s radostí a jásotem, které prožívali ještě před několika hodinami – jako pronikavá hořkost pikry. Okolní svět předpokládal – stejně jako nepochybně i dav po Kristově ukřižování –, že věřící se nyní zřeknou své víry a připojí se k posměškům nad svou vlastní domnělou pošetilostí. Velmi brzy však ke svému úžasu zjistili, že láska k Pánovu příchodu se z citů těch, kteří se skutečně zasvětili Bohu, nedala snadno vymýtit.

GSAM 187„Neseděli s posměvači“

GSAM 187.3Cesta, kterou tito horliví lidé následovali, a jejich city jsou dobře popsány slovy proroka Jeremiáše, kde říká:

GSAM 187.3„Když se naskytly řeči tvé, snědl jsem je, a měl jsem slovo tvé za radost a potěšení srdce svého, poněvadž jsi ty mne povolal sám, ó Hospodine Bože zástupů. Nesedám v radě posměvačů, aniž pléši; pro přísnost tvou samotný sedám, nebo prchlivostí naplnils mne. Proč má býti bolest má věčná, a rána má smrtelná, kteráž se nechce zhojiti? Proč mi býti máš naprosto jako oklamavatelný, jako vody nestálé?“⁶

GSAM 188James White o zklamání

GSAM 188.1Několik krátkých citátů od některých z těchto zklamaných, avšak stále doufajících lidí, poskytne dobrý obraz o situaci. První je od kazatele Jamese Whitea, který v letech 1843 a 1844 působil velmi úspěšně. Říká:—

GSAM 188.2„Zklamání z uplynutí stanoveného času bylo hořké. Praví věřící se vzdali všeho pro Krista a sdíleli jeho přítomnost jako nikdy předtím. Vydali, jak se domnívali, své poslední varování světu a více či méně se oddělili od nevěřícího, posměšného davu. A s božím požehnáním nad sebou cítili větší touhu být ve společnosti svého brzy očekávaného Pána a svatých andělů než s těmi, od nichž se oddělili. Láska k Ježíši naplnila duše a zářila z každé tváře, a s nevýslovnou touhou se modlili: ‚Přijď, Pane Ježíši, a přijď brzy,‘ ale on nepřišel.

GSAM 188.3„Bůh však svůj lid neopustil... A s obzvláštní silou a útěchou se do myslí a srdcí těch zkoušených a čekajících vryly pasáže jako následující z Listu Židům: ‚Protož neodmítejtež od sebe smělé doufanlivosti vaší, kterážto velikou má odplatu. Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení. Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebudeť meškati. Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se kdo jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm. Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše.‘⁷ Zajímavé body v této části Písma jsou tyto:—

GSAM 188.4„1. Ti, k nimž jsou slova určena, jsou v nebezpečí, že ztratí důvěru v to, v čem jednali správně.

GSAM 189.1„2. Plnili vůli Boha a byli uvedeni do stavu zkoušky, v němž byla nutná trpělivost.

GSAM 189.2„3. Spravedliví měli v této době žít z víry, nikoli z pochybností, zda činili vůli Boží, ale z víry v to, v čem činili vůli Boží.

GSAM 189.3„4. Ti, kdo by zkoušku víry nevydrželi, ale ztratili by důvěru v dílo, v němž plnili Boží vůli, a ustoupili by, vydali by se přímo na cestu ke zkáze.“⁸

GSAM 189Od N. Southarda, redaktora časopisu Midnight Cry

GSAM 189.4V časopise Midnight Cry z 31. října 1844, asi deset dní po skončení dvaceti tří set dnů, bylo z pera redaktora zveřejněno následující:—

GSAM 189.5„S ohledem na všechny okolnosti provázející toto hnutí, na požehnané účinky, které vyvolalo v myslích Božích dětí, a na nenávist a zlobu, kterou projevili jeho nepřátelé, musíme je považovat za skutečné ‚půlnoční volání‘. A pokud máme ještě několik dní, během nichž bude naše víra zkoušena, je to stále v souladu s podobenstvím o deseti pannách; neboť když všechny vstaly a připravily své lampy, měl ještě přijít čas, kdy lampy nerozumných panen zhasnou. K tomu mohlo dojít až po uplynutí desátého dne; neboť do té doby budou jejich lampy hořet. Ten den tedy musí uplynout, aby pošetilé mohly opustit svou víru, stejně jako musel uplynout rok 1843, aby nastala doba čekání. Malé zpoždění proto není důvodem ke zklamání, ale ukazuje, jak přesně Bůh plní své slovo. Držme se tedy pevně vyznání naší víry bez váhání; neboť ten, kdo slíbil, je věrný.“

GSAM 189Od Josepha Marsha, redaktora časopisu Voice of Truth

GSAM 189.6V časopise Voice of Truth ze 7. listopadu 1844 čteme:—

GSAM 189.7„S radostí přiznáváme, že jsme se mýlili v povaze události, kterou jsme očekávali, že nastane desátého dne sedmého měsíce; nemůžeme však dosud připustit, že by náš velký velekněz v ten den nesplnil vše, co by nás předobraz opravňoval očekávat. Nyní věříme, že to učinil.“

GSAM 190.1Adventisté očekávali, že desátého dne sedmého měsíce roku 1844 skončí dva tisíce tři sta dnů a že v ten den Kristus dokončí své kněžské dílo a přijde na zem, aby požehnal svému lidu. Pozdější zkoumání ukázalo, že v ten den započalo jeho dílo očištění nebeské svatyně, a nikoli dokončení jeho kněžského díla.⁹ Místo toho, aby bylo dílo očištění svatyně považováno za součást Kristova kněžského díla, tvrdilo se, že očištěním svatyně bude očištění země ohněm při Kristově příchodu. Pokud ne celá země, tak alespoň země Kanaánská měla být v té době očištěna.

GSAM 190Svatyně považovaná za zemi

GSAM 190.2Tuto myšlenku uvádí v článku Geo. Storrs v časopise Midnight Cry z 25. dubna 1844. Ptá se: „Co je to svatyně, která má být očištěna? Dosud jsem zastával názor, že jde o celou zemi. Stále věřím, že se jedná o část země. Ale o jakou část? To je otázka, na kterou se pokusím odpovědět.“

GSAM 190.3Cituje slib daný Abrahamovi, jeho potvrzení Izákovi a obnovení Jákobovi, a poté cituje Mojžíšovu píseň, kterou složila Miriam po přechodu Rudého moře, v níž zpívali: „Uvedeš je, a štípíš je na hoře dědictví svého, na místě, kteréž jsi k příbytku svému připravil, Hospodine, v svatyni, kterouž utvrdí ruce tvé, Pane.“¹⁰

GSAM 190.4Pokud čtenář pečlivě porovná výše uvedený text se záznamem o jeho naplnění, který pořídil žalmista, uvidí, že se v něm neuvádí, že by dokonce i palestinská země byla svatyní. David říká, když hovoří o tom, jak Hospodin vedl syny Izraele: „Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.“¹¹ V písni u Rudého moře se o zemi Kanaánské říká, že to bylo místo, které stvořil, aby v něm „bydlel ve svatyni“. V tomto citátu ze žalmů je tedy hora Moria, kde byla svatyně postavena, nazývána pouze „hranicí jeho svatyně“. Avšak v tomtéž žalmu se říká: „Vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval. A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.“¹²

GSAM 191Očištění svatyně považované za očištění země

GSAM 191.1Ve výše zmíněném článku, poté co citoval údajný důkaz, že země, nebo alespoň palestinská země, byla svatyní, kazatel dále pokračuje otázkou: „Jak bude svatyně očištěna?“ Slovy proroka Micheáše odpovídá: „Nebo aj, Hospodin vyjde z místa svého, a sstoupě, šlapati bude po vysokostech země. I budou se rozplývati hory pod ním, a údolé se roztrhovati, tak jako vosk od ohně, a jako vody mající spád dolů.“¹³

GSAM 191.2Vzhledem k tehdy obecně přijímané představě, že svatyní je země, čtenář snadno pochopí, proč se bezpochyby domnívali, že na konci dvaceti tří set dnů přijde Hospodin a očistí zemi způsobem, jaký popsal Micheáš. Ze všech námitek vznesených proti adventistům ani jeden odpůrce ani nenaznačil, že očištění země ohněm není událostí, která se má odehrát jako očištění svatyně na konci dvaceti tří set dnů.

GSAM 191Apoštolové byli zklamáni, přesto se Písmo naplnilo

GSAM 191.3Není to jediný případ, kdy lidé plnili vůli Pána, naplňovali Písmo, a přesto byli zklamáni ve svých očekáváních jednoduše proto, že nepochopili podstatu události, která se měla odehrát. Tak tomu bylo i u Kristových apoštolů. Když seděl na oslíkovi a vjížděl do Jeruzaléma, volali, protože si vzpomněli na slova proroka:¹⁴ „Prokřikuj, dcerko Jeruzalémská: aj, král tvůj přijde tobě spravedlivý a spasení plný, chudý a sedící na oslu, totiž na oslátku mladém.“¹⁵ Bylo tak nezbytné, aby při té příležitosti zazněl jásot, že kdyby mlčeli, volaly by i kameny.¹⁶ Učedníci se domnívali, že Kristus právě v tu chvíli a na tom místě usedne na Davidův trůn jako světský král („jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti lid Izraelský“¹⁷ ), a tak volali: „Požehnané, kteréž jest přišlo ve jménu Páně, království otce našeho Davida!“¹⁸ Kolik by toho jásotu při té příležitosti bylo, kdyby pochopili, že do týdne bude Kristus mrtvý v Josefově hrobě, obklopen římskou stráží? Kolik by toho „oslavování“ Boha a zasvěcení bylo u adventistů v roce 1844, kdyby pochopili, že očištění svatyně na konci veškerého prorockého času má trvat řadu let, než Pán přijde?

GSAM 192Žádná chyba ve výpočtu 2300 dnů

GSAM 192.1Když tento lid pečlivě zkontroloval svůj výpočet tohoto období, nenašel v něm žádnou chybu; ale Pán nepřišel, ani nebyla země očištěna ohněm. Co to znamenalo? Jistě věděli, že Pán byl s nimi v tomto velkém hnutí; ale nyní byli v napětí. Jejich důvěra v Pána byla neotřesitelná. Věděli, že je neopustí. Světlo mělo přijít z nějakého zdroje. Těžká otázka, před kterou stáli, je vyjádřena slovy Jeremiáše, na něž jsme již odkazovali: „Proč mi býti máš naprosto jako oklamavatelný, jako vody nestálé?“ Víra tuto pochybnost nepěstovala, neboť jim přišla na mysl slova Pána skrze proroka Abakuka ohledně toho vidění: „směle mluviti bude až do konce, a nesklamáť.“¹⁹ Výraz, který již byl citován od redaktora časopisu Voice of Truth, dobře vystihuje jejich postoj: „Zatím nemůžeme připustit, že by náš velký velekněz právě v onen den nesplnil vše, co by nás předobraz opravňoval očekávat.“

GSAM 193Objevené světlo na svatyni

GSAM 193.1Hiram Edson z Port Gibsonu v New Yorku mi vyprávěl, že den po uplynutí stanoveného času v roce 1844, když se modlil za snopy kukuřice na poli, sestoupil na něj Duch Boží tak mocně, že byl téměř sražen k zemi, a s tím přišel dojem: „Svatyně, která má být očištěna, je v nebi.“ Tuto myšlenku sdělil O. R. L. Crosierovi a společně tuto záležitost pečlivě prozkoumali. Na počátku roku 1846 byl v časopise Day Star, který tehdy vycházel v Cincinnati ve státě Ohio, otištěn podrobný výklad otázky svatyně z biblického hlediska, jehož autorem byl pan Crosier. V tomto rozsáhlém článku bylo naznačeno, že dílo očištění svatyně je závěrečným dílem Krista jako našeho velekněze, které začalo v roce 1844 a skončí těsně předtím, než se skutečně vrátí v oblacích nebes jako Král králů a Pán pánů.

GSAM 193Církve hledají ztracené členy

GSAM 193.2Desátý den sedmého měsíce uplynul a církve se domnívaly, že budou mít snadnou práci se získáváním zpět ztracených členů, kteří se od nich oddělili v důsledku „půlnočního volání“ a poselství druhého anděla; v tomto však byly velmi zklamány, jak ukáže následující odpověď na naléhavé výzvy k návratu do jejich dřívějších organizací, jak byla uvedena v časopise Midnight Cry z 26. prosince 1844:—

GSAM 193.3„Jaká je však skutečnost? Dobře vědí, že v převážné většině těchto církví jsou hlavními tématy ‚obrácení světa‘, ‚tisíc let‘ a ‚návrat Židů do Palestiny‘ před osobním příchodem Spasitele. Ti, kdo se vrací, aby naslouchali ukolébavkám takových nebiblických a nerozumných nauk, činí tak s otevřenýma očima; a takový postup z jejich strany bude skutečně ‚návratem‘.

GSAM 194.1„Poté, co jsme se stali ‚svobodnými‘ v biblickém smyslu, je mnohem bezpečnější ‚postupovat vpřed‘, než ‚vracet se‘ nebo ‚ustupovat‘, zejména v této době, kdy bude věrným v Kristu Ježíši brzy udělena koruna slávy.“

GSAM 194.2Postup církví, které odkládají příchod Pána tím, že prosazují výše uvedené nebiblické doktríny, připomněl adventistům tato slova proroka Ezechiela: „Synu člověčí, aj, dům Izraelský říkají: Vidění to, kteréž vidí tento, ke dnům mnohým patří, a na dlouhé časy tento prorokuje.“ V této souvislosti se nachází i odpověď, kterou adventisté používali: „Protož rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Neprodlíť se dlouho všeliké slovo mé, ale slovo, kteréž mluviti budu, stane se, praví Panovník Hospodin.“²⁰

GSAM 194„Musíš znovu prorokovat“

GSAM 194.3Ti, kdo „snědli“ knihu a vydali prohlášení o „čase“, považovali svou práci pro svět za dokončenou; odtud pramení prohlášení, že musí znovu učit národy, jazyky a krále. Nyní musí být vykonána další část díla, dosud neviditelná – a to představit lidem skutečný charakter Božího chrámu v nebi a bohoslužbu u jeho oltáře. Příkaz změřit chrám²¹ je nezbytný k tomu, abychom získali poznání o povaze události, která se odehraje na konci prorockého času, a tak bylo podáno vysvětlení slov: „Tehdy bude svatyně očištěna“ (doslova podle KJV).

GSAM 194.4Všimněte si, že anděl tohoto časového zvěstování přišel z nebe a ještě předtím, než je jeho dílo dokončeno, uděluje pověření znovu poučit lid. Poselství, které má tedy objasnit otázku svatyně, dodat důvěru těm, kteří byli zklamáni, a zároveň jim poskytnout „trstinu“ či „prut“, tedy měřítko, podle něhož může Boží lid posoudit své mravní postavení před Ním, musí nést zřejmé znaky toho, že pochází z nebe, a není lidského původu.

GSAM 195Předsudky bránily přístupu k lidem

GSAM 195.1Stávající předsudky vůči adventistické nauce představovaly pro lidi téměř nepřekonatelnou překážku; a pokusit se je znovu poučovat bez jasného a jednoznačného vysvětlení příčiny zklamání by bylo marné. Samotní adventističtí věřící potřebovali, aby jejich duše byly znovu inspirovány nebeským posláním, než bylo možné lid správně poučit; a jak toho bylo možné dosáhnout? Bylo by to možné pouhou lidskou moudrostí? Nebo by ti, kteří zažili hluboké působení Ducha Božího v rámci nedávného hnutí, byli spokojeni s pouhým lidským uvažováním? Nic jiného než dílo podobné tomu, které představuje „Poselství třetího anděla“²², je nemohlo vyvést z jejich zmatení; a toto bylo, krok za krokem, jak to mohli přijímat, náležitě zahájeno a neslo nejpřesvědčivější důkazy o tom, že je nebeského původu.

GSAM 195Jako ovce bez pastýře

GSAM 195.2Zde bylo velké adventistické společenství, v jistém smyslu jako ovce bez pastýře, z nichž se tisíce teprve před několika týdny oddělily od všech církví a vyznání, aniž by za jejich duchovní blaho nesla odpovědnost nějaká lidská organizace. Neměli žádné pozemské rádce, kterým by se mohli svěřit; svou důvěru vkládali pouze v Boha.

GSAM 195.3Byli si však jisti jednou věcí, a to pro ně bylo jako kotva – prohlášení o čase bylo správné.²³ Jako lid se však nacházeli v situaci, kdy by, pokud by je Bůh nevedl a neochraňoval, mohli přijmout falešná vysvětlení nebo ztratit „trpělivost“ a vzdát se víry ve své dosavadní zkušenosti. To někteří udělali; zatímco jiní, s očima víry upřenýma na toho, koho jejich duše milovaly, vážně se ptali: „Strážný, co bylo v noci? Strážný, co se stalo v noci? Řekl strážný: Přišlo jitro, a tolikéž noc; chcete-li hledati, hledejte. Navraťte se, přiďte.“²⁴

GSAM 196J. N. Andrews o zklamání

GSAM 196.1Kazatel J. N. Andrews, který touto zkušeností prošel v roce 1844, o tomto zklamání hovoří takto:—

GSAM 196.2„Zklamáni byli ti, kdo očekávali Pána v roce 1843 a v roce 1844. Tato skutečnost je pro mnohé dostatečným důvodem k odmítnutí veškerého svědectví v této věci. Uznáváme toto zklamání, nemůžeme však uznat, že by to představovalo oprávněný důvod k popření ruky Boží v tomto díle. Židovská církev byla zklamána, když se na sklonku díla Jana Křtitele Ježíš představil jako slíbený Mesiáš. A důvěřiví učedníci byli nejhlubším zklamáním zasaženi, když ten, od něhož očekávali, že vysvobodí Izrael, byl zlýma rukama zajat a zabit. A po jeho vzkříšení, když očekávali, že Izraeli znovu navrátí království, nemohli být jinak než zklamáni, když pochopili, že on odchází ke svému Otci a že oni budou po dlouhou dobu ponecháni utrpení a úzkosti. Zklamání však nedokazuje, že Bůh nemá podíl na vedení svého lidu. Mělo by je vést k nápravě jejich omylů, nemělo by je však vést k tomu, aby zavrhli svou důvěru v Boha. Právě proto, že byli synové Izraele zklamáni na poušti, tak často popírali božské vedení. Jsou nám předkládáni jako varování, abychom neupadli do stejného příkladu nevěry.“²⁵

GSAM 196Pravda prochází křtem nepopularity

GSAM 196.3Zdá se, že je Božím záměrem umisťovat důležité pravdy do nepopulárního kontextu, kde bude jejich přijetí a poslušnost znamenat kříž²⁶. To platí zejména v těchto posledních dnech. Petr, když hovoří o době, kdy se konec všech věcí „přibližuje“ a kdy „soud“ začne „od domu Božího“, říká: „Nejmilejší, nebudiž vám divný ten přišlý na vás oheň, pro zkušení vás, jako by se vám něco nového přihodilo. Ale z toho, že jste účastni utrpení Kristových, radujte se, abyste i při zjevení slávy jeho radovali se s veselím. Trpíte-li pohanění pro jméno Kristovo, blahoslavení jste. Nebo Duch ten slávy a Boží na vás odpočívá, kterémužto z strany jich zajisté rouhání se děje, ale z strany vaší oslavován bývá.“²⁷

GSAM 197.1Když pravda prošla křtem nepopularity, vyžaduje její přijetí více milosti než pouhé následování víry mas. Pokrytci a předstírači nevidí žádný velký podnět k přijetí pravdy, která vyžaduje čin, jako veslování proti proudu „proti větru a přílivu“. Tak se pravda stává zkouškou pro věrné, upřímné, čestné a svědomité.

GSAM 197.2Již dříve jsme ukázali, že proroctví o adventním hnutí předpovídá zklamání. To přišlo; a tak v Boží prozřetelnosti mělo přijetí tohoto poselství svůj kříž.