Kapitola 4 — Čas konce

GSAM 77.1„Tehdy jsem řekl: Ó, můj Pane, jaký bude konec těchto věcí? A on řekl: Jdi svou cestou, Danieli, neboť slova jsou uzavřena a zapečetěna až do času konce. ... Bezbožní budou páchat bezbožnosti, a žádný z bezbožných neporozumí; ale moudří porozumějí“ (doslova podle KJV).¹

GSAM 77.1„Řekl mi: Pochop, synu člověčí, neboť v čase konce se toto vidění naplní“ (doslova podle KJV).²

GSAM 77.1„Ale ty, Danieli, uzavři ta slova a zapečeť knihu až do času konce; mnozí budou běhat sem a tam a poznání se rozmnoží“ (doslova podle KJV).³

GSAM 77.1Co se zde míní „dobou konce“? Nemůže to být samotný konec, neboť v tom případě by ta část Danielova proroctví, která byla „zapečetěna“, neměla pro lidstvo žádný užitek. Jelikož „věci pak zjevené ty jsou naše“⁴, musí být tato část v určitém okamžiku užitečná. Výraz „doba konce“ se tedy musí vztahovat k období těsně před samotným koncem, v němž budou věci, o nichž bylo Danielovi řečeno, pochopeny.

GSAM 77Den jeho přípravy

GSAM 77.2Nepochybně se to týká té doby, kterou prorok Nahum nazval „dnem jeho přípravy“. Prorok zde hovořil o zničení Ninive: „Praskání bičů a hřmot kol, a dusání koní, a vozů skákání“.⁵ Pozornost proroka je nejprve upoutána na větší pohromu, která má postihnout celý svět, až „hory se třesou před ním, a pahrbkové se rozplývají, země pak hoří před tváří jeho, i okršlek zemský a všickni, kteříž přebývají na něm. Před rozhněváním jeho kdo ostojí? A kdo se postaví proti prchlivosti hněvu jeho? Prchlivost jeho vylévá se jako oheň, a skály vyvracejí se před ním. ... Onť konec učiní, nezdvihne druhé rány.“⁶

GSAM 78Vozy s hořícími pochodněmi

GSAM 78.1Prorok dále hovoří o tomto dni přípravy: „Vozové s hořícími pochodněmi budou v den jeho přípravy a jedle se budou strašlivě třást. Vozové budou zuřit v ulicích, budou se navzájem strkat na širokých cestách; budou vypadat jako pochodně, budou uhánět jako blesky. On spočítá své hrdiny; ti budou klopýtat při chůzi; budou spěchat k té zdi a obrana bude připravena“ (doslova podle KJV).⁷

GSAM 78.2Jak přesný popis moderního bleskového vlaku, kde průvodčí neustále počítá a přepočítává své cestující, od stanice ke stanici, a oni klopýtají při chůzi, když je vlak v pohybu. Pak je tu obrovská spotřeba jedlí na železniční pražce, nosné konstrukce, sněhové galerie atd. Říká se, že jedna trať přes pohoří Sierra Nevada má čtyřicet sedm mil sněhových galerií z jedlí. A o tomhle prorok řekl, že to bude v „den jeho přípravy“.

GSAM 78.3O této době konce hovoří také prorok Jóel, když je Pánovým služebníkům vydán příkaz: „Trubte trubou na Sionu, a křičte na hoře svaté mé, nechť se třesou všickni obyvatelé této země, nebo přichází den Hospodinův, nebo blízký jest.“⁸

GSAM 78.4A opět prorok Sofoniáš říká: „Ohledejte sebe, ohledejte, pravím, ó národe nemilý, prvé než uložení přijde, a den jako plevy pomine, prvé než přijde na vás prchlivost hněvu Hospodinova, prvé než přijde na vás den hněvu Hospodinova. Hledejte Hospodina všickni tiší země, kteříž soud jeho činíte; hledejte spravedlnosti, hledejte tichosti. Snad se ukryjete v den hněvu Hospodinova.“⁹

GSAM 79.1Abychom lépe pochopili, co se míní výrazem „doba konce“, a kdy začíná, podíváme se na další příklad, kde je tento termín použit. V jedenácté kapitole knihy Daniel je představena pronásledující moc, která měla vládnout až do doby konce. Pán o této pronásledující moci řekl: „Někteří z těch, kdo mají rozum, padnou, aby byli zkoušeni, očištěni a zbíleni, a to až do času konce; neboť to [čas konce] je ještě na stanovený čas“ (doslova podle KJV).¹⁰

GSAM 79Činnost malého rohu

GSAM 79.2Protestantští komentátoři se obecně shodují v tom, že tuto moc a „malý roh“ z 7. kapitoly knihy Daniel přiřazují římské církvi, která měla v rukou světskou moc po „stanovenou“ dobu. Tou stanovenou dobou bylo období, které Daniel vymezuje slovy „po uloženém času, a uložených časích, i půl času“.¹¹ Jednalo se o 1260 prorockých dnů – 1 260 let – světské vlády malého rohu, trvající od roku 538 do roku 1798 n. l. V tomto posledním roce byla světská moc malého rohu odebrána, v „stanoveném čase“. V té době tedy lidé přestali „padat“ rukou této moci, jak tomu bylo dříve. Tento rok – tedy rok 1798 – tedy označuje začátek toho časového období v tomto proroctví, které se nazývá „doba konce“.

GSAM 79.3Rok 1798 uzavřel „tisíc dvě stě a šedesáte dnů“ – 1 260 let –, během nichž měli Pánovi „dva svědkové“ (Starý a Nový zákon) „prorokovati… oblečeni jsouce v pytle“.¹² Během temného středověku, kdy docházelo k pronásledování, byla Písma uchovávána v řečtině a latině, jazycích, kterým prostý lid nerozuměl. Toto zadržování Písem se přirovnává k tomu, že byli oblečeni „v pytle“.

GSAM 80Zabití dvou svědků

GSAM 80.1„Ale když dokonají svědectví své [v žíněném rouchu], šelma vystupující z propasti válku povede proti nim [Satan podněcuje a působí skrze světské lidi], a zvítězí nad nimi, i zmorduje je. A ležeti budou těla jejich mrtvá na ryncích města velikého, kteréž slove duchovně Sodoma a Egypt, kdežto i Pán náš ukřižován jest [‚je ukřižován‘, dánská verze]. A vídati budou mnozí z pokolení, a z lidu, a z jazyků, i z národů těla jejich mrtvá za půl čtvrta dne, ale těl jejich mrtvých nedadí pochovati v hrobích.“¹³

GSAM 80Období teroru

GSAM 80.2Zabíjení těchto Svědků se odehrálo během „vlády teroru“ ve Francii, v letech 1792 až 1795 – tři a půl roku. Ačkoli Francouzská revoluce trvala asi šest či sedm let, právě během prvních tří a půl let vynaložili největší úsilí na zničení Bible, náboženství a všech, kdo se odvážili vystupovat ve prospěch jednoho či druhého. Zatímco Francouzská revoluce předstírala, že bojuje proti monarchii a kněžskému pletichaření, ve skutečnosti se stala válkou za vyhlazení Boha a Bible. O době těsně předcházející revoluci čteme:

GSAM 80.2„Nikdy nesmíme zapomenout, že před revolucí v roce 1792 údajně zastánci bezbožnosti ve Francii mezi sebou vybrali a utratili 900 000 liber [4 500 000 dolarů] za jediný rok, ba dokonce opakovaně, za nákup, tisk a šíření knih, jejichž cílem bylo zkorumpovat mysli lidí a připravit je na zoufalá opatření.“¹⁴

GSAM 80Bezbožní spisovatelé

GSAM 80.3„Cestu k takové revoluci připravila díla Voltaira, Mirabeaua, Diderota, Helvetia, D’Alemberta, Condorceta, Rousseaua a dalších podobného ražení, v nichž se snažili šířit zásady podvracující jak přirozené, tak zjevené náboženství. Zjevené náboženství nebylo jen zpochybňováno, ale zcela odsunuto stranou; Bůh byl vyhnán z vesmíru a na jeho místo byl dosazen imaginární přízrak pod jménem Bohyně rozumu.“¹⁵

GSAM 81.1V roce 1793 byly názory lidu takové, že divadelní herci byli hlasitě oslavováni za své rouhavé posměšky namířené proti Bohu a Bibli. Jako příklad citujeme:

GSAM 81.1„Komik Monert v kostele sv. Roche [Paříž] dovedl bezbožnost k vrcholu. ‚Bože, pokud existuješ,‘ řekl, ‚pomsti své uražené jméno. Vyzývám tě k boji. Ty mlčíš, neodvažuješ se vyslat své hromy. Kdo uvěří, že existuješ?‘“¹⁶

GSAM 81Rouhavé představení v Lyonu ve Francii

GSAM 81.2O tom, jak ti, kteří zabili Svědky, „opět sobě znovu křižují Syna Božího, a v porouhání vydávají“ (Židům 6:6), se dočteme v zápisech z oslav pořádaných Fouchém v Lyonu na počest Chaliera, guvernéra Lyonu, který byl popraven. Před svým příjezdem do Lyonu Fouché nařídil, aby

GSAM 81.2„všechny náboženské symboly byly zničeny; a aby nad branami hřbitovů bylo napsáno: Smrt je věčný spánek... Chalierova busta byla nesena ulicemi, následována obrovským davem vrahů a prostitutek. Za nimi šel osel nesoucí evangelium, kříž a nádoby na večeři Páně, které byly brzy předhozeny plamenům, zatímco osel byl donucen vypít z mešního kalicha posvěcené víno.“¹⁷

GSAM 81.3Slavnost rozumu, která se konala v Paříži, je popsána takto:

GSAM 81.3„Vydali se v průvodu ke Konventu a lůza… karikovala nejabsurdnějším způsobem náboženské obřady… Muži v komžích a pláštích přicházeli k pultu Konventu, zpívali aleluja a tančili karmagnolu. Tam položili hostii, schránky, v nichž byla uchovávána, a sochy ze zlata a stříbra. Pronášeli burleskní projevy… ‚Ó vy,‘ zvolala delegace ze Saint-Denis, ‚Ó vy, nástroje fanatismu, požehnaní svatí všeho druhu, staňte se konečně vlastenci, povstaňte všichni najednou a poslužte vlasti tím, že půjdete do mincovny, abyste byli roztaveni.‘“¹⁸

GSAM 82Slovo Boží vystupuje z temnoty

GSAM 82.1„Po půl čtvrtu dni duch života od Boha poslaný vstoupil do nich“ (do Svědků) a oni „vstoupili na nebe v oblace.“¹⁹ Nastal Boží čas, aby jeho slovo vystoupilo z temnoty a bylo znovu představeno před světem. Nastal čas (1798), aby se misijní práce rozběhla po celém světě. V roce 1804 byla založena Britská biblická společnost. Následovaly desítky dalších biblických společností a dnes je Bible přeložena do všech hlavních jazyků světa. Takto se Písmo, ti Dva svědkové, dostávající se do popředí, kde je všichni mohou vidět a číst, přirovnává k jejich vystoupení do nebe v oblaku.

GSAM 82.2V době Francouzské revoluce Voltaire prohlásil, že za sto let bude Bible zastaralá. Ve stém roce od tohoto data bylo jen ve Francii v oběhu více Biblí, než kolik jich bylo známo v době, kdy Voltaire pronesl tuto marnou chloubu. A dokonce i dům, ve kterém toto prohlášení pronesl, se prý dnes používá jako biblický dům.

GSAM 82Objev Rosettské desky

GSAM 82.3S rokem 1798 a francouzským národem souvisí dva body, kterých si musíme všimnout: Za prvé, v tom roce francouzská armáda pod velením generála Berthiera svrhla papežskou vládu v Římě, čímž (aniž by si to sami uvědomovali) naplnila proroctví týkající se této události, obsažené právě v té knize, proti níž vedli válku; za druhé, ve stejném roce objevila francouzská armáda při vykopávkách ve Fort St. Julien na rosettském rameni Nilu slavný Rosettský kámen, který je dnes uložen v Britském muzeu. Na tomto kameni se nachází nápis ve třech formách: hieroglyfy, písmo používané kněžími; demotické písmo, forma písma používaná prostým lidem; a řečtina. To je klíč, který odemkl dosud záhadné demotické a hieroglyfické písmo. Jak to vyjádřil někdo jiný: „Krumpáč a lopata, které odhalily tyto nápisy v demotickém písmu, poskytují více důkazů o správnosti starověkých biblických záznamů než jakýkoli jiný zdroj mimo samotné Písmo.“ Tak právě ti lidé, kteří se snažili Bibli vyhladit, byli – aniž by si to sami uvědomovali – použiti k naplnění proroctví tím, že na konci 1 260 let zbavili papežství jeho nadvlády, a také objevili klíč k těm samým písemnostem, které potvrzují pravdivost Písma, které se tak usilovně snažili zničit.

GSAM 83„Budeš stát v losu svém“

GSAM 83.1Co podle andělova sdělení Danielovi mělo nastat v době konce? Od chvíle, kdy uslyšel svatého říkat: „Až do dvou tisíc a tří set dnů; tehdy bude svatyně očištěna“ (doslova podle KJV)²⁰, byla jeho mysl naplněna úzkostí ohledně toho, co by mělo být „koncem těchto věcí“ a „jak dlouho“ by to mělo trvat.²¹ Nakonec mu bylo dáno pochopit, že poznání toho času není určeno pro jeho dobu. Bylo mu řečeno: „Ty pak odejdi k místu svému, a odpočívati budeš, a zůstaneš v losu svém na skonání dnů.“²²

GSAM 83.2Někteří se domnívali, že se tento výraz vztahuje k definitivnímu konci světa a že v té době Daniel spolu s ostatním Božím lidem obdrží svou odměnu a zaujme své dědictví. Hebrejské slovo pro dědictví, území země atd. je, jak se uvádí, gheh-vel. To však není slovo, které je v tomto verši přeloženo jako los; zde se jedná o slovo goh rahl. Hebrejští učenci uvádějí, že toto slovo, goh rahl, se ve Starém zákoně vyskytuje sedmdesát šestkrát a že se jedná o stejné slovo, které se používá při popisu předobrazného očištění svatyně, kde se losovalo, aby se určilo, který z obou kozlů má být zabit. Když velekněz vzal krev Pánova kozla a vešel do svatyně, aby vykonal očistný obřad, celý Izrael stál venku, pokořoval své duše a vyznával své hříchy, aby mohli být očištěni a přijmout požehnání velekněze, až vyjde ze svatyně. Tak tedy v ten den stál Izrael ve svém losu.

GSAM 84.1Až mělo přijít konečné očištění svatyně, na konci dvaceti tří set dnů, měl být Danielův případ spolu s případy všech spravedlivých mrtvých předložen k posouzení před Bohem. Tak i Daniel stojí v losu svém.

GSAM 84Slova zapečetěná až do roku 1798

GSAM 84.2V odpovědi na Danielovu otázku: „Pane můj, jaký konec bude těch věcí?“²³ mu bylo řečeno: „Tato slova jsou uzavřena a zapečetěna až do času konce“ (doslova podle KJV).²⁴ To, co zaměstnávalo Danielovu mysl, bylo „kdy?“, „jak dlouho?“ a „jaký bude konec?“ To byly body, které proroka zmátly a znepokojovaly, a pouze tyto věci měly být uzavřeny a zapečetěny až do „doby konce“, a ne celá kniha Daniela, jak si někteří mysleli. Ještě před tímto obdobím roku 1798 měli badatelé proroctví jasno ohledně sedmdesáti týdnů a chápali, že začaly v roce 457 př. n. l., přičemž Kristovo veřejné působení, jeho smrt atd. se odehrály v přesném souladu s výpočtem šedesáti devíti a sedmdesáti týdnů od tohoto data. Toto přesné naplnění Spasitelova poslání v souladu s tímto výpočtem jim poskytlo mocný důkaz, že byl skutečně pravým Mesiášem a že datum začátku sedmdesáti týdnů bylo tímto způsobem nezměnitelně stanoveno. To, že nedokázali odhalit, že sedmdesát týdnů tvoří první část dvaceti tří set dnů, ponechalo tuto záležitost zapečetěnou až do doby po roce 1798, jak bylo předpovězeno.

GSAM 84Klíč k 2 300 dnům

GSAM 84.3Podívejme se nyní na fakta v této věci. Až do roku 1798 neměli vykladači proroctví žádné poznání o tom, kdy dva tisíce tři sta dnů skončí. Rozuměli symbolům, obrazu a šelmám z knihy Daniela, ale nedokázali určit, kde dva tisíce tři sta dnů skončí, neboť dosud nechápali, kdy tyto dny začaly. Jako důkaz tohoto bodu čteme v časopise Midnight Cry, adventistickém periodiku vydávaném tehdy v New Yorku, pod datem 15. června 1842: „Je skutečně zajímavé zjišťovat, že různí nezávislí autoři od roku 1798 viděli to, co předtím zůstávalo zcela nepovšimnuto – že sedmdesát týdnů bylo klíčem k dvěma tisícům třem stům dnů.“

GSAM 85Mnozí objevují světlo

GSAM 85.1Jelikož toto poznání bylo „zapečetěno“, dokud nenastal čas určený Pánem k jeho odhalení pro porozumění jeho lidu, tak stejně tak, když nastala „doba konce“, mnozí měli „běhat sem a tam“ po Písmu a tyto věci hledat. Porovnáním několika překladů tohoto textu se tato myšlenka stane zcela jasnou.

GSAM 85.2Dr. Adam Clarke říká: „Mnozí se budou snažit odhalit smysl; a poznání se tímto způsobem rozšíří.“

GSAM 85.3V revidované německé Lutherově Bibli čteme: „Tak se nad ním mnozí budou sklánět a naleznou velké porozumění.“

GSAM 85.4V německé paralelní Bibli se píše: „Mnozí ji prolistují, a tak se poznání rozmnoží.“

GSAM 85.5Německá Bible L. Van Essa, kterou papež povolil i katolickým čtenářům, to překládá takto: „Mnozí ji prozkoumají a poznání bude veliké.“

GSAM 85.6Ve švédské Bibli se píše: „Mnozí v ní budou pátrat a poznání bude veliké.“

GSAM 85.7V revidovaném dánsko-norském překladu se píše: „Mnozí v ní budou horlivě pátrat a poznání se značně rozmnoží.“

GSAM 85.8V časopise Midnight Cry z 15. června 1842 čteme o tomto hledání a získávání poznání o tom, co bylo před rokem 1798 zapečetěno: „Není to úžasná shoda okolností, že tolik autorů, kteří se navzájem neznali, dospělo ke stejnému závěru přibližně ve stejnou dobu?“

GSAM 86.1Zde předkládáme seznam dvaceti různých osob a skupin, které objevily pravdu týkající se konce dvaceti tří set dnů, a to nikoli vzájemnou komunikací, ale jako výsledek pilného zkoumání Písma pod vedením Ducha Božího. Na čelo tohoto seznamu stavíme Williama Millera ze státu New York; následují A. J. Krupp z Filadelfie v Pensylvánii; David McGregor z Falmouthu v Maine; Edward Irving z Anglie; Archibald Mason ze Skotska; W. E. Davis z Jižní Karolíny; Joseph Wolff, který působil v různých částech Asie; Alexander Campbell ve své debatě s Robertem Owenem v roce 1829; kapitán A. Landers z Liverpoolu v Anglii; Leonard Heinrich Kelber ze Stuttgartu v Německu; Lacunza ze Španělska; Hentzepeter z Haagu v Nizozemsku; dr. Capadose z Amsterdamu v Nizozemsku; Rau z Bavorska; kněží z Tatarska v roce 1821; studenti Bible z Jemenu ve své knize nazvané „Seera“; Hengstenberg v jiné části Německa; Rusové u Kaspického moře; molokáni na pobřeží Baltského moře atd.

GSAM 86.2O tom, jak se toto téma čas od času otevíralo studentům proroctví, a to navzdory tomu, že se navzájem neznali, svědčí následující:—

GSAM 86.3V časopise Midnight Cry z 15. června 1842 se nacházejí tato slova: „Právě jsme obdrželi knihu s následujícím názvem: ‚Two Essays on Daniel’s Prophetic Numbers of 2300 Days, and a Christian’s Duty to Inquire into the Church’s Deliverance, autor Archibald Mason, kazatel evangelia, Wishawtown, Skotsko, Newberg. Vytisknuto podle glasgowského vydání, Ward M. Gazeley, 1820.‘ V této knize Mason píše: ‚Nedávno jsem viděl malou brožuru, která byla poprvé vydána v Americe reverendem Wm. E. Davisem z Jižní Karolíny a znovu vydána v roce 1818 ve Warkingtonu na jihu Anglie. Tento autor tvrdí, že dva tisíce tři sta dnů začalo současně se sedmdesáti týdny (kap. 9:24). S tímto názorem se musím ztotožnit.‘“

GSAM 87Davis z Jižní Karolíny

GSAM 87.1Ve stejném čísle časopisu Midnight Cry redaktor uvedl: „Davisova kniha musela být napsána kolem roku 1810.“ O úvahách předložených v knize uvádí: „Čtenář by si mohl skutečně myslet, že čte spisy Millera, Litche, Storese nebo Halea, ale domníváme se, že nikdo ze současných autorů zabývajících se druhým příchodem o existenci této knihy až do minulého týdne nevěděl. Redaktor tohoto časopisu [Cry] o ní nikdy předtím neslyšel. Davisův názor na čas, který podpořil Mason, byl takový, že dva tisíce tři sta dnů skončí v židovském roce 1843 – což je náš rok 1844.“

GSAM 87Joseph Wolff a dvacet dalších

GSAM 87.2V čísle časopisu Midnight Cry z 31. srpna 1843 se dočteme, že „v roce 1822 vydal Joseph Wolff (z Anglie) knihu s názvem ‚He Will Come Again, the Son of Man in the Clouds of Heaven‘.“ A dále, že „v roce 1826 se v Londýně sešlo dvacet osob všech ortodoxních vyznání s panem Wolffem, aby studovaly Bibli. Jednomyslně dospěli ke stejnému závěru. K 1 260 letům připočítali 45 let.“ Připočteme-li 45 let k 1 260 letům, které skončily v roce 1798, dostaneme se na konec roku 1843 podle židovského kalendáře, což je ve skutečnosti náš rok 1844.

GSAM 87Postoj Alexandra Campbella

GSAM 87.3Ve stejném čísle časopisu se o Alexandru Campbellovi uvádí, že „v roce 1829 vedl svou slavnou debatu s Robertem Owenem, bezbožníkem, v níž tvrdil, že Danielova vidění sahají až do konce časů, že těch dva tisíce tři sta dnů jsou roky a skončí přibližně 1847 let od narození Krista, což bylo podle jeho vlastního výpočtu o čtyři roky dříve než podle běžného letopočtu.“ Podle jeho výpočtu by tedy dva tisíce tři sta dnů skončilo po uplynutí 1843 plných židovských let od počátku našeho letopočtu – ve skutečnosti tedy v roce 1844.

GSAM 88.1V čísle časopisu Midnight Cry ze dne 21. září 1843 se nachází zmínka o knize, která dorazila pod tímto názvem: „A Voice to Britain and America, in a Scriptural statement of the second advent of our Lord and Saviour, which we daily pray for, saying, ‚Thy kingdom come, thy will be done in earth as it is in heaven,‘²⁵ od kapitána A. Landerse z Liverpoolu, vydané nakladatelstvím S. Kent and Co., 1839.“

GSAM 88.2„Stejně jako ostatní uvádí výpočet času, podle něhož konec dvaceti tří set dnů připadá na rok 1847 od skutečného narození Krista.“ To by odpovídalo našemu roku 1844, neboť se narodil o čtyři roky dříve, než uvádí běžný letopočet.²⁶

GSAM 88Leonard Heinrich Kelber

GSAM 88.3V časopise Review and Herald ze dne 17. května 1892 se nachází článek pastora L. R. Conradiho z Hamburku v Německu, v němž píše:—

GSAM 88.4„Většina našich čtenářů snad již slyšela o známém luteránském prelátovi Bengelovi, který v minulém století [podle Schaffa zemřel Bengel v roce 1751] stanovil čas zjevení našeho Pána na rok 1836, přičemž své výpočty zakládal na čísle 666 ze Zjevení. Ještě dlouho před uplynutím tohoto termínu však začal psát jiný muž, hlavní školní učitel jménem Leonard Heinrich Kelber. Jeho první brožura s názvem ‚Konec se blíží‘ vyšla v roce 1824 a obsahovala výklad 24. a 25. kapitoly Matoušova evangelia. Byla vytištěna v Bavorsku. V roce 1835 však ve Stuttgartu vyšla rozsáhlejší brožura se stejným názvem, obsahující 126 stran. Ta bude předmětem zvláštního zájmu, a abych našim čtenářům poskytl lepší představu, připojuji překlad titulní strany: ‚Konec přichází, důkladně a přesvědčivě dokázáno na základě Slova Božího a nejnovějších událostí; což zcela vyvrací veškeré předsudky proti očekávání příchodu našeho Pána či odhadování času; jasně ukazuje, jak se prelát Bengel mýlil o sedm let, pokud jde o ten velký rozhodující rok; neboť ne rok 1836, ale rok 1843 je tím konečným termínem, kdy skončí velký boj mezi světlem a temnotou a na zemi začne dlouho očekávaná vláda míru našeho Pána Ježíše.‘

GSAM 89.1„Druhé vydání vyšlo v roce 1841, rovněž ve Stuttgartu, a pokud vím, další v Sasku. Jak naznačuje titulní strana, brožura poté, co se vypořádala s běžnými předsudky, jasně a výslovně ukazuje existující souvislost mezi dvěma tisíci třemi sty dny z 8. kapitoly knihy Daniela a sedmdesáti týdny z 9. kapitoly knihy Daniela a vztahuje je k roku 1843 (židovský rok 1843 – náš rok 1844). Ve zbývající části knihy pak na základě znamení doby ukazuje, že tato událost musí být na dosah.

GSAM 89.2„Již samotná skutečnost, že vyšlo několik vydání, svědčí o zájmu, který tato brožura vzbudila. Bratr Schäche, který nyní žije v Austrálii, zahlédl její inzerát dokonce i ve vzdálené provincii Slezsku a poté, co si ji objednal, ji se zájmem četl za zamčenými dveřmi. V knize nelze najít žádnou stopu toho, že by autor měl jakékoli znalosti o podobném hnutí ve světě, a přesto díky Duchu Božímu dospěl ke stejným závěrům.

GSAM 89.3„V roce 1842 napsal, rovněž ve Stuttgartu, ještě rozsáhlejší brožuru o 286 stranách s názvem ‚Zásadní a biblické úvahy o stvoření a trvání světa; aneb důkladná odpověď na otázku: Proč Bůh stvořil svět za šest po sobě jdoucích dnů – blížící se soud našeho Pána nad antikristem – velké a radostné události roku 1843‘.“

GSAM 89„Ben Ezra“ (Lacunza)

GSAM 89.4Kolem roku 1812 vydal Lacunza ve Španělsku knihu s názvem The Coming of Messiah in Majesty and Glory. Autor si zvolil anonymní pseudonym „Ben Ezra“ a předpokládá se, že byl obráceným Židem. Edward Irving z Anglie, poté co zahájil práci na svém díle o druhém příchodu, přeložil výše uvedenou knihu do angličtiny. Tak se její poselství šířilo alespoň ve dvou jazycích.

GSAM 89.5Je skutečně zajímavé, po uplynutí tolika let, shromáždit závěry různých badatelů, kteří od počátku minulého století až do roku 1840 vypočítávali období dvou tisíc tří set dnů a určili sedmdesát týdnů jako první část tohoto období, a poté zjistit, že se všichni shodují na tom, že toto období skončilo v roce 1844.

GSAM 90Rok 1844 – skutečný konec 2 300 dnů

GSAM 90.1Může vyvstat otázka: Můžeme si být jisti, že rok 1844 je skutečným datem ukončení dvaceti tří set dnů? Ano! Neboť stejně jistě, jako se falešné naplnění proroctví nemůže odehrát ve správný čas pro skutečné naplnění, stejně jistě musíme dojít k závěru, že rok 1844 je správným koncem dvaceti tří set dnů. Bůh, který tuto znalost zapečetil až do roku 1798 a slíbil, že tehdy zazáří světlo, vedl svým neomylným Duchem ty, kdo ho upřímně hledali, aby správně porozuměli času. Nastal jeho čas, aby se „znalost“ o tomto tématu „rozšířila“, a on dal pravé světlo.

GSAM 90.2Poté, co jsme nalezli konec časů, který byl lidem zjevován v „době konce“, je dobré se zamyslet nad významem tohoto objevu. Zjišťujeme, že v tomto období, při završení evangelizačního díla, má být vyhlášen konkrétní čas pro konání soudu. „A viděl jsem,“ říká Jan, „jiného anděla letícího po prostředku nebe, majícího evangelium věčné, aby je zvěstoval těm, jenž bydlí na zemi, a všelikému národu, i pokolení, i jazyku, i lidu, řkoucího velikým hlasem: Bojte se Boha, a vzdejte jemu chválu, neboť přišla hodina soudu jeho; a klanějte se tomu, kterýž učinil nebe i zemi i moře i studnice vod.“²⁷ Skuteční andělé lidem evangelium nehlásají. Člověk je prostředníkem, kterého si sám Pán vyvolil, aby hlásal jeho evangelium až do konce světa.²⁸ Tento anděl je tedy symbolem evangelijního poselství, které ohlašuje, že nastal čas, aby soud „začal od domu Božího“.²⁹ Takové poselství nemohlo být z Písma předáno, dokud nebyl v Písmu objeven čas, který vede k soudu. Období dvou tisíc tří set dnů, jak již bylo naznačeno, sahá až k vyšetřujícímu soudu nad Božím lidem.

GSAM 91Den smíření – čas soudu

GSAM 91.1Den smíření, očištění pozemské svatyně, byl a je Židy dodnes chápán jako den soudu. A i nyní, v jejich rozptýleném stavu, ačkoli nemohou dodržovat všechny obřady dávných dob, které byly spojeny s tímto slavnostním dnem, je tento den dodržován jako den soudu. Jako důkaz toho nejprve ocitujeme ze židovského listu vydávaného v San Franciscu v Kalifornii s názvem The Jewish Exponent, který je orgánem ortodoxních Židů západně od Skalistých hor. V čísle ze září 1892 se objevilo oznámení, že před vydáním dalšího čísla nastane sedmý měsíc a Den smíření. Sedmý měsíc nazývají Tišri a šestý Elul; list tedy uváděl: „Nastal měsíc Elul a každé ráno jsou v ortodoxních synagogách slyšet varovné tóny šofaru [trubky, na kterou se mělo troubit od prvního do desátého dne sedmého měsíce, Žalm 81:3, 4], které vyzývají k přípravě na den památky a konečný soud Jom Kippur.“ Jelikož se blížil konec Elulu, šestého měsíce, a měl začít Tišri, sedmý měsíc, slyšeli každé ráno po dobu deseti dnů troubení na trubku, které v tomto předobrazném systému ohlašovalo konečný soud roku.

GSAM 91Svědectví židovského rabína

GSAM 91.2Opět v roce 1902 rabín Isidore Myers z velké židovské obce v San Franciscu v Kalifornii při oznamování Dne smíření řekl: „Při překročení prahu času z jednoho roku do druhého je Izraelit důrazně upozorňován na stvoření a všeobecnou svrchovanost Stvořitele a je vyzván, aby za zvuku trubky oslavil, tak říkajíc, výročí zrození času a korunovace velkého Krále. Tímž hlasem trubky, neboli šofaru, je také vyzván, aby zpětně zhodnotil své činy uplynulého roku, zatímco s chvěním stojí před vševidoucím okem Věčné spravedlnosti, sedící na trůnu soudu.“

GSAM 92.1Jelikož se v židovské chrámové službě svatyně očistila jednou ročně, muselo být Danielovi zřejmé, že toto očištění svatyně na konci dvaceti tří set dnů musí souviset s něčím jiným než s každoroční předobraznou službou. Pán již svůj lid poučil, že při používání symbolů v proroctví se uvedený čas má počítat „každý den za rok“.³⁰ Toto období dvaceti tří set dnů tedy, jak jsme viděli, směřuje k závěru Kristova díla jako velekněze v nebeské svatyni – k vyšetřujícímu soudu nad těmi, jejichž případy byly skrze vyznání předloženy do nebeské svatyně.

GSAM 92Zpráva o soudu, která měla přijít v roce 1844

GSAM 92.2Poté, co bylo zjištěno, kdy začne soud svatých, se otevřela cesta k tomu, aby v souladu s Pánovým pořadím událostí, jak je zaznamenáno v proroctví, mohlo být zvěstováno: „Nastala hodina jeho soudu.“ Všimněte si, že se zde neříká, že by bylo poselství zvěstováno ihned po zjištění tohoto časového období, ale že by mělo být objasněno světlo, které bylo dříve „zapečetěno“. Jasně vidíme, že se tak stalo. V následujících kapitolách se ukáže, že Pán stejně přesně určil čas, kdy bude zvěst o druhém příchodu zvěstována, a stejně doslovně bylo toto zvěstování předneseno světu.