Kapitola 15 — Rostoucí světlo a větší zázraky
GSAM 235.1„Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichžto osvíceni byvše, mnohý boj rozličných utrpení snášeli jste; buďto když jste byli i pohaněními i ssouženími jako divadlo učiněni, buďto účastníci učiněni byvše těch, kteříž tak zmítáni byli.“1
GSAM 235.2Období od zklamání v roce 1844 až do doby, kdy se objevilo jasné světlo ohledně svatyně a Poselství třetího anděla, bylo obdobím zvláštní zkoušky. Adventisté, kteří i nadále trvali na tom, že měli v minulém hnutí pravdu, byli skutečně „terčem posměchu“ pro ty, kteří považovali toto poselství za naprostý neúspěch; a z tohoto důvodu byli terčem velkých výčitek. To dokázali s radostí snášet, dokud se vírou drželi Pána a sdíleli přítomnost Jeho Ducha svatého.
GSAM 235Dva zvláštní body útoku
GSAM 235.3Satan měl pro adventisty dva zvláštní body pokušení. Prvním bylo přimět ty, kteří pevně věřili, že prorocký čas skončil, aby uvěřili, že Kristův druhý příchod byl duchovním příchodem a že k němu nějakým způsobem došlo na konci dvaceti tří set dnů. Druhým bylo přimět ty, kteří váhali ohledně svých minulých zkušeností, aby to všechno vzdali. Zatímco se tedy pravda týkající se svatyně a Poselství třetího anděla postupně odhalovala z Písma, poselství Ducha Božího prostřednictvím daru proroctví potvrzovala minulé hnutí a nazývala je „jasným světlem“, které Bůh umístil na začátek cesty, aby svítilo po celé cestě až do města, a poukazovala na biblické důkazy, že druhý příchod Krista má být doslovný a osobní, a proto nemůže být událostí na konci „dní“.
GSAM 236Úžasná zjevení
GSAM 236.1Kdyby Pán v těchto posledních dnech promlouval ke svému lidu prostřednictvím vidění, nečekali bychom snad, že v samotném zjevení budou patrné známky božského původu? Tyto známky jsou zřejmé ve viděních Ellen Whiteové. Samotný jev vidění, jak je popsán v kapitole 13, je prostě zázračný; s jejími ranými viděními je však spojeno mnoho úžasných rysů, kterých si všimnete, až budete dále číst tuto práci; a mohli bychom očekávat něco jiného u daru tohoto charakteru, který Bůh určil k tomu, aby upoutal pozornost lidí a vedl je k tomu, aby řekli, podobně jako Mojžíš: „Půjdu nyní, a spatřím vidění toto veliké“? Pouhé prohlášení chudé, nemocné a slabé dívky, která se zjevně nacházela na pokraji smrti, že jí Pán dal vidění, by k tomu nestačilo. Úžasné projevy spojené s těmito viděními vzbudily o ně zájem a dívka byla vyzvána, aby putovala z místa na místo a vyprávěla, co jí Pán přikázal sdělit ostatním.
GSAM 236Pozoruhodné projevy ve třetím vidění
GSAM 236.2Zde uvedu několik skutečností týkajících se jejího třetího vidění, které se odehrálo v domě jejího otce, jak je zmíněno v 13. kapitole, tak, jak mi je vyprávěli otec a matka Ellen Whiteové, její sestra, paní Sarah Beldenová, a další.
GSAM 236.3V místnosti, kde se vidění odehrálo, ležela na komodě velmi velká rodinná Bible. Jednalo se o výtisk z edice, kterou v roce 1822 vytiskl v Bostonu Joseph Teale. Kniha měří osmnáct palců na jedenáct palců, je čtyři palce tlustá a váží něco přes osmnáct liber. Během vidění vstala, vzala tuto těžkou Bibli na levou paži – kniha ležela otevřená – a držela ji v pravém úhlu k tělu; poté více než půl hodiny pravou rukou listovala z místa na místo a ukazovala na různé texty Písma, které opakovala, zatímco její oči hleděly vzhůru a opačným směrem než kniha. Její sestra Sarah (později manželka Stephena Beldena) nebo někdy i někdo jiný z přítomných se díval na každý text, na který ukazoval její prst, a jasně viděl, že v každém případě opakovala právě ten verš, na kterém její prst spočíval. Matka Harmonová řekla, že její dcera Ellen ve svém přirozeném stavu „nebyla kvůli nedostatku síly schopna zvednout tu těžkou Bibli z komody; ale ve vidění ji držela zjevně stejně snadno, jako by to byl jen kapesní Nový zákon.“
GSAM 237.1To byl skutečně zázrak! — křehká dívka, vážící pouhých sedmdesát liber, držela těžkou Bibli více než půl hodiny v poloze, v níž by ji silný muž nedokázal udržet ani dvě minuty; navíc listovala z místa na místo k textům Písma, které se v každém případě ukázaly být právě tím textem, který opakovala, zatímco její oči byly upřeny vzhůru a opačným směrem než kniha; a konečně hlas vycházející z osoby, jejíž plíce se nepohybovaly a v jejímž těle nebyl žádný dech, a který správně opakoval určené texty Písma — to jistě nelze obvinit z toho, že by to bylo způsobeno lidským zásahem nebo že by to byl důsledek nemoci. Ti, kdo to viděli, to považovali za zcela zřejmé zjevení Ducha Toho, který promlouval z hořícího keře. Taková zjevení, jaká se objevila ve třetím vidění slečny Harmonové, přinesla, pokud o nich bylo známo, přesvědčivý důkaz, že v těchto viděních působila síla přesahující hranice lidského.
GSAM 237Vidění v Topshamu
GSAM 237.2Velmi brzy po této události skupina adventistů v Topshamu, asi třicet mil severovýchodně od Portlandu v Maine, když se doslechla o Pánově působení na slečnu Ellen G. Harmonovou, ji pozvala na toto místo. Pozvání bylo přijato, a tak se uskutečnila její první návštěva v Topshamu. Adventistická shromáždění se v té době konala v domě pana Curtisse. Paní Frances Luntová (dříve slečna Frances Howlandová) z Oaklandu v Kalifornii mi poskytla následující prohlášení ze dne 19. ledna 1890:—
GSAM 238.1„Já jsem spolu s rodinou mého otce navštěvovala shromáždění sestry Harmonové v Topshamu v roce 1845 a během těchto shromáždění měla vidění. Bylo to poprvé, co jsme ji viděli ve vidění. Jednu z těch staromódních Biblí [rodinnou Bibli rodiny Tealeových, vážící osmnáct liber] vlastnil bratr Curtiss. Tuto velkou Bibli vzala sestra Harmonová z komody, zatímco byla ve vidění, a při listování v ní ukazovala na verše Písma, přičemž její oči směřovaly vzhůru a od knihy pryč. Verše, které opakovala, byly buď slova poučení, povzbuzení, nebo pokárání. Další zvláštností tohoto zjevení v té době byla poloha knihy. Držela ji na otevřené dlani v úhlu čtyřiceti pěti stupňů a nikdo jiný nebyl schopen držet jakoukoli knihu v podobném úhlu, aniž by mu okamžitě vyklouzla z rukou; sestra Harmonová však tuto Bibli v tomto úhlu držela několik minut, tak pevně, jako by jí přirostla k ruce, a mezitím přecházela od jednoho k druhému v místnosti.“
GSAM 238Svědectví paní Truesdailové
GSAM 238.2Další výpověď týkající se téhož vidění pochází od paní M. C. Truesdailové z Trentonu v Missouri a je datována 27. ledna 1891. Říká:—
GSAM 238.3„V roce 1845 mi bylo patnáct let a byla jsem přítomna při první návštěvě sestry Harmonové v Topshamu, kdy měla vidění v domě bratra Curtisse, kde vzala velkou rodinnou Bibli a držela ji v poloze, v níž by nikdo z ostatních nedokázal držet knihu v rukou, aniž by mu okamžitě vyklouzla.
GSAM 238.4„Sestra Harmonová byla ve vidění více než dvě hodiny. Bylo to nejúžasnější zjevení moci Boží, jaké jsem kdy zažila, a viděla jsem ji ve vidění více než tucetkrát. Vždy to byly chvíle hluboké vážnosti a sebereflexe, ale tato je všechny předčila. Ó, jak jsme se třásli, když nám nebeské Veličenstvo promlouvalo skrze svůj křehký nástroj; když nám četla pasáže tak povzbudivé a vhodné pro naši těžkou situaci, jako jsou Židům 2:2, 3; Jakub 5:7, 8; Židům 10:35, 39; 1. list Petrův 1:7; Lukáš 12:32–37 a mnoho dalších, přičemž držela velkou rodinnou Bibli tak vysoko, že jsem musela stát na židli, abych si mohla přečíst to, na co ukazovala. Nemyslím si, že sestra Harmonová byla o více než dva palce vyšší.“
GSAM 239.1Takové projevy přesvědčily upřímné lidi, že nějakou nadlidskou silou je ovládán tento pokorný nástroj, a z různých koutů Nové Anglie přicházely výzvy, aby přijela a podala své svědectví.
GSAM 239Fyzická práce jako hřích
GSAM 239.2Brzy poté dostala slečna Harmonová ve vidění pokyn, aby navštívila město Paris v státě Maine, kde žili lidé, kteří považovali manuální práci za hřích. Vůdcem tohoto bludu byl kazatel Stephens z Woodstocku v státě Maine, který měl na ostatní silný vliv. Dříve byl metodistickým kazatelem a byl považován za pokorného a věrného křesťana. Svou horlivostí pro pravdu a zdánlivě svatým životem si získal důvěru mnoha lidí, což některé vedlo k přesvědčení, že je zvláště veden Bohem. Pán dal slečně Harmonové pokyn, aby ho napomenula. Uvedla, že jedná v rozporu se Slovem Božím tím, že se zdržuje práce, vnucuje své bludy ostatním a odsuzuje všechny, kdo je nepřijímají. Odmítl všechny důkazy, které mu Pán dal, aby ho přesvědčil o jeho omylu, a odmítl přiznat své chyby. Řídil se vnuknutími a podnikal únavné cesty, při nichž ušel velké vzdálenosti, jen aby se setkal s urážkami, a domníval se, že tím vším trpí pro Krista. Svůj rozum a úsudek odložil stranou.
GSAM 239.3Pokud jde o svědectví slečny Harmonové a výsledek případu, ocituji z dopisu, který jsem obdržel od paní M. C. Truesdailové, která tehdy bydlela v Paris v Maine. Poté, co uvedla některé podrobnosti v souladu s výše uvedeným, píše:—
GSAM 240.1„K přiznání se dostavili všichni kromě jejich vůdce, Jesseho Stephense. Sestra Harmonová ho varovala, že pokud se neponíží tím, že přizná své chyby, brzy skončí svou kariéru. Všichni to chápali jako předpověď, že nějakým způsobem spáchá sebevraždu.“
GSAM 240.2Následuje pokračování jeho příběhu:—
GSAM 240.3„Poté, co ho opustilo jeho malé stádo, upadl do melancholie a brzy nato přišel o rozum; odmítal jíst cokoli, co uvařili bezbožní. Ještě neslyšel o mém návratu z Massachusetts, když jsem mu přinesla večeři. Když protáhl svou kostnatou ruku malým otvorem v okně, zeptal se: ‚Poslal tě s tím Bůh, sestro Marian?‘ Když si všiml mé váhavé odpovědi, odmítl to ochutnat. Jeho žalostný stav v době, kdy byl uvězněn v malé místnosti u svého bratra (nevěřícího), mi připomněl varování, které mu bylo tak laskavě sesláno z nebe a které on tak tvrdohlavě odmítl. Dva dny po této smutné návštěvě byl odvezen ke své rodině, kde brzy ukončil svůj život sebevraždou, když si z ložního prádla upletl provaz.“2
GSAM 240Splněné proroctví
GSAM 240.4V létě roku 1845 navštívila slečna Harmonová na pozvání Otise Nicholse Massachusetts, doprovázela ji její sestra Sarah. Ubytovaly se u rodiny pana Nicholse. On a jeho žena je vozili svým kočárem na různá místa, kde se konala shromáždění a kde slečna Harmonová přednášela svá svědectví. Tak mohla navštívit Boston, Roxbury a Carver. Při jejich druhé návštěvě Bostonu v Massachusetts došlo k velmi zajímavé události.
GSAM 240.5V Bostonu a okolí působila skupina fanatiků, kteří rovněž zastávali názor, že práce je hřích, a jejich hlavním poselstvím bylo: „Prodávejte statky vaše, a dávejte almužnu.“ Tvrdili, že se nacházejí v jubilejním roce, že země má odpočívat a že chudí musí být podporováni bez práce. Jejich vůdci byli Sargent, Robbins a někteří další. Odsuzovali tato vidění jako ďábelská, protože odhalila jejich vlastní bludy. Byli přísní ke všem, kdo s nimi nesdíleli jejich víru.
GSAM 241.1Zatímco slečna Harmonová a její sestra byly na návštěvě v domě pana Nicholse, přijeli Sargent a Robbins z Bostonu, aby ho požádali o laskavost, a řekli, že přišli na návštěvu a chtěli by u něj přenocovat. Pan Nichols odpověděl, že je rád, že přišli, protože v domě jsou slečny Sarah a Ellen Harmonové, a přál si, aby se s nimi seznámili. Okamžitě si to rozmysleli a nedalo se je přesvědčit, aby vešli do domu. Pan Nichols se zeptal, zda by Ellen mohla přednést své poselství v Bostonu a zda by si ho vyslechli a poté posoudili. „Ano,“ řekli, „přijeďte do Bostonu příští sobotu [mysleli tím neděli, neboť ještě nepřijali sobotu]; rádi bychom měli tu čest ji vyslechnout.“
GSAM 241.2Pan Nichols mi to vyprávěl u sebe doma v Dorchesteru v roce 1858. Řekl, že si vše naplánoval tak, aby v sobotu ráno odjel do Bostonu svým kočárem a odvezl slečnu Harmonovou na navrhované shromáždění. Téhož večera, během rodinných modliteb, byla ve vidění unesena. Když se z něj probrala, řekla: „Bratře Nicholsi, zítra do Bostonu nepojedu; Pán mi ukázal, že musím jet do Randolphu. Má pro mě tam nějaké dílo.“ Pan Nichols si velmi vážil svého slova. Slíbil, že ji následující den odveze do Bostonu, a úzkostlivě se zeptal: „Co mám dělat se svým slibem Sargentovi a Robbinsovi?“ „To nevadí,“ řekla slečna Harmonová, „Pán mi přikázal, abych šla jinam.“ „No,“ řekl pan Nichols, „já tomu nerozumím.“ „Pán mi ukázal, že tomu porozumíme, až tam dorazíme,“ řekla slečna Harmonová. „No,“ řekl pan Nichols, „nemáte jak se tam dostat, pokud vás tam neodvezeme, ale nevím, jak to vysvětlím bratřím v Bostonu.“
GSAM 241.2Pan Nichols mi dále sdělil, že „sestra Harmonová ve vidění spatřila jejich pokrytectví, že v Bostonu se v sobotu žádné shromáždění neuskuteční, že Sargent, Robbins a další odpůrci se v sobotu setkají s velkou skupinou v Randolphu (třináct mil od Bostonu); a že se musíme setkat s odpůrci v Randolphu na jejich shromáždění v sobotu, a tam jí bude předáno poselství pro ně, které přesvědčí upřímné a nezaujaté lidi, zda její vidění pocházejí od Pána, nebo od satana.“ Místo toho, aby jeli do Bostonu a pak do Randolphu, což by znamenalo ujet vzdálenost dvaceti dvou mil, jeli přímo do Randolphu, kam dorazili zhruba v době, kdy mělo začít shromáždění. Tam našli právě ty, kteří se s nimi měli setkat v Bostonu. Pan Nichols pak řekl: „Teď tomu rozumím.“
GSAM 242.1Tato snaha Sargenta a Robbinse vyhnout se svědectví slečny Harmonové a způsob, jakým byla navedena, aby se s nimi setkala, měly velký vliv na mysli některých přítomných. O samotném setkání ocituji popis, jak jej podal pan Nichols:—
GSAM 242Pozoruhodné projevy
GSAM 242.2„Sestra Ellen byla ve vidění zachvácena mimořádnými projevy a pokračovala v mluvení ve vidění jasným hlasem, kterému všichni přítomní zřetelně rozuměli, až přibližně do západu slunce. Sargent, Robbins a French byli velmi rozhořčeni i rozrušeni, když slyšeli sestru Ellen mluvit ve vidění, o kterém prohlásili, že je od ďábla; vyčerpali veškerý svůj vliv i tělesnou sílu, aby zmařili účinek toho vidění. Spojili se ve velmi hlasitém zpěvu a poté se střídavě hlasitě vyjadřovali a četli z Bible, aby Ellen nebyla slyšet, dokud jim nedošly síly a ruce se jim třásly natolik, že již nemohli číst z Bible; avšak uprostřed všeho tohoto zmatku a hluku byl Ellenin jasný a pronikavý hlas, jímž ve vidění promlouvala, zřetelně slyšitelný pro všechny přítomné. Odpor těchto mužů trval tak dlouho, dokud mohli mluvit a zpívat, a to navzdory tomu, že někteří z jejich vlastních přátel je pokárali a žádali je, aby přestali. Robbins však řekl: ‚Klaníte se modle; uctíváte zlaté tele.‘
GSAM 243.1„Pan Thayer, majitel domu, nebyl zcela přesvědčen, že její vidění pocházelo od ďábla, jak to prohlašoval Robbins. Chtěl to nějak ověřit. Slyšel, že vidění způsobená satanskou mocí lze zastavit otevřením Bible a jejím položením na osobu, která má vidění, a požádal Sargenta, zda by to tímto způsobem vyzkoušel, což však ten odmítl. Poté pan Thayer vzal těžkou, velkou rodinnou Bibli ve formátu quarto, která ležela na stole a byla zřídka používána, otevřel ji a položil ji otevřenou na hruď Ellen, která byla právě ve vidění, zatímco se opírala zády o zeď v rohu místnosti. Ihned poté, co na ni byla Bible položena, vstala na nohy a došla do středu místnosti s otevřenou Biblí v jedné ruce, kterou zvedla tak vysoko, jak jen dosáhla, a s očima upřenýma vzhůru slavnostně prohlásila: ‚Inspirované svědectví od Boha‘ nebo slova stejného významu. A poté, zatímco měla Bibli nataženou v jedné ruce a oči upřené vzhůru, nikoli na Bibli, dlouhou dobu pokračovala v listování druhou rukou, pokládala prst na určité pasáže a vážným hlasem správně přednášela jejich slova. Mnozí přítomní se dívali na pasáže, na které ukazovala prstem, aby zjistili, zda je cituje správně, neboť její oči byly zároveň upřeny vzhůru. Některé z uvedených pasáží se týkaly soudů nad bezbožnými a rouhači; jiné byly napomenutími a pokyny týkajícími se našeho současného stavu.
GSAM 243Její nejdelší vidění, trvající přes šest hodin
GSAM 243.2„V tomto stavu setrvávala celé odpoledne až téměř do západu slunce, kdy z vidění vyšla. Když se Ellen ve vidění zvedla na nohy s těžkou otevřenou Biblí v ruce a procházela se po místnosti, recitujíc pasáže z Písma, Sargent, Robbins a French ztichli. Po zbytek času byli znepokojeni, stejně jako mnozí další; zavřeli však oči a statečně to vydrželi, aniž by jakkoli dali najevo své pocity.“3
GSAM 244Svatba slečny Harmonové
GSAM 244.130. srpna 1846 se slečna E. G. Harmonová a kazatel James White vzali a společně se zasazovali o šíření poselství. V průběhu roku 1847 se jejich činnost omezovala převážně na státy Maine a Massachusetts.
GSAM 244.2První sobotu v dubnu měla Ellen Whiteová velmi zajímavé vidění v domě Stockbridge Howlanda v Topshamu, kde se tehdy obvykle konala shromáždění. Jedná se o vidění zmíněné v knize Early Writings, v níž měla vidění svatyně a jejího vybavení, doby soužení, svatých prchajících z měst, bezbožných, kteří je obklopovali, jejich vysvobození na hlas Boží, jubilea, Pánova příchodu v oblakovém voze atd. Je vhodné si všimnout některých jejích pohybů během tohoto vidění.
GSAM 244Mnoho Biblí použitých ve vidění
GSAM 244.3Paní Frances Luntová (dcera S. Howlanda) mi 19. ledna 1890 řekla:
GSAM 244.3„Na straně místnosti, kde se konala shromáždění, stál stůl, na němž leželo množství knih různého druhu, mezi nimiž bylo i několik Biblí běžné velikosti. Během vidění se Ellen Whiteová zvedla, přistoupila ke stolu, vzala jednu Bibli, aniž by se dotkla jiné knihy, a držela ji otevřenou nad hlavou levou rukou, zatímco ukazováčkem pravé ruky ukazovala na text Písma, který opakovala, když stála před osobou, pro kterou byl určen, a poté položila otevřenou knihu na hruď osoby, před kterou Písmo recitovala. Vrátila se ke stolu, vzala další Bibli a stejným způsobem zopakovala další verš z Písma a položila otevřenou Bibli na hruď osoby, ke které se obracela. Tento úkon zopakovala u asi půl tuctu osob; poté se ladně posadila na židli, přičemž její oči po celou dobu hleděly vzhůru a pryč od knihy.“
GSAM 245.1K tomu paní Truesdailová říká:
GSAM 245.1„Byla jsem přítomna [v dubnu 1847], když sestra Whiteová přistoupila ke stolu a vzala jednu Bibli za druhou z knih, které na něm ležely, a pokládala ji na hruď tomu, pro koho měla připravený verš z Písma. Dělala to, zatímco její oči byly upřeny k nebi. Při této příležitosti držela Bibli nad hlavou, zatímco ke mně mluvila; a poté ji položila na mou hruď. Pasáž, kterou mi dala, byla 2. Korinťanům 6:17.“4
GSAM 245.2V dopise od paní Frances Luntové uvádí jména tří osob, které byly při této příležitosti přítomny a na jejichž hruď byly položeny Bible, zatímco Ellen Whiteová s nimi hovořila o verši určeném pro každého z nich, a mezi těmito jmény bylo i jméno paní Truesdailové.
GSAM 245První služba se odehrála mezi adventními věřícími
GSAM 245.3Práce slečny Harmonové, vedená prorockým darem, od ledna 1845 do jara 1846, tedy téměř osmnáct měsíců, se odehrávala mezi „věřícími“ v brzký příchod Krista, s nimiž se již dříve stýkala. Po uplynutí třiadvaceti set dnů (22. října 1844), dokud nebude pochopena příčina jejich zklamání a povaha události, která se tehdy odehrála, hrozilo nebezpečí, že se věřící nechají unést mylnými názory nebo že se zcela zřeknou svých dosavadních zkušeností. Její poselství pro ně znělo: „Minulé hnutí bylo od Boha. Držte se pevně své víry. Pán má pro svůj lid stále ještě dílo. Studujte Bibli. Pátrejte v Božím slově a najdete světlo.“
GSAM 245.4Tento pokyn je v souladu s Pánovým plánem. Jeho záměrem vždy bylo, aby jeho zvláštní poselství pro svůj lid byla ve správný čas vyvozena z jeho slova, a teprve poté přichází dar proroctví „na druhém místě“, aby věřící utvrdil a posílil.
GSAM 246.1Nápadnou ilustraci této skutečnosti najdeme v případě Kornelia, jak je zaznamenán ve Skutcích apoštolů. Zjevil se mu anděl Boží a dal mu vidění v jeho vlastním domě. Ten anděl dobře znal pravdy evangelia a mohl Kornelia těmto pravdám vyučovat, ale byl poslán, aby sloužil tomu, kdo byl dědicem spasení, tím, že dal Korneliovi vidění. Ujistil ho, že jeho zbožnost a zasvěcení byly Pánem přijaty. Nekázal mu evangelium, ale jednoduše mu řekl, aby zavolal Petra, který bydlel u Šimona koželuha v Joppě. Petr přišel a na základě Písma zvěstoval Korneliovi Kristovo evangelium.
GSAM 246Postavení daru proroctví
GSAM 246.2V této souvislosti je vhodné si všimnout pořadí, v jakém se tyto dary vyvíjely, jak to Pán vymezil ve svém slově. Pavel se o tom zmiňuje ve svém dopise Korinťanům, kde říká: „Některé zajisté postavil Bůh v církvi nejprv apoštoly, druhé proroky.“5
GSAM 246.3Při pohledu na apoštolovo prohlášení ohledně vztahu těchto darů v evangelizační práci hned vidíme, proč se toto pořadí dodržuje. Při srovnání těchto darů Pavel říká: „A tak jazykové jsou za div ne těm, jenž věří, ale nevěřícím, proroctví pak ne nevěřícím, ale věřícím.“6 Pánovo uspořádání spočívá v tom, že jeho zvláštní poselství světu mají vycházet z jeho slova; a proto pobízí lidi, aby zkoumali Písmo a vydávali se jako apoštolové, nesoucí Pánova poselství a hlásající je z Bible, která obstála ve zkoušce věků. Jak přibývá věřících, přichází dar proroctví „na druhém místě“ a plní svou úlohu „pro spořádání svatých, k dílu služebnosti, k vzdělání těla Kristova“.7