Kapitola 2 — Odhalení plánu spasení

GSAM 38.1„Očekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splněná jest strom života.“¹ „Neboť takto praví Hospodin zástupů: Ještě jednou, za krátkou chvíli, otřesu nebem, zemí, mořem i pevninou; otřesu všemi národy a přijde Touha všech národů; a naplním tento dům slávou, praví Hospodin zástupů“ (doslova podle KJV).²

GSAM 38.2Od chvíle, kdy byl Adam vyhnán ze zahrady Eden a od Stromu života, slova adresovaná Satanovi ohledně semene ženy – „To ti rozdrtí hlavu“ – dávala naději na konečnou porážku ďábla, zmaření jeho lstivých plánů a návrat ke Stromu života. Očekávaný – zaslíbené Semeno – se tak stal „Touhou všech národů“.

GSAM 38.3Z výše uvedeného citátu z knihy Aggea vyplývá, že příchod tohoto Vytouženého souvisí s dobou, kdy Hospodin otřese jak nebem, tak zemí. Pavel ve svém listě Židům umístil toto otřesení do budoucnosti, když řekl: „Ještěť já jednou pohnu netoliko zemí, ale i nebem. A to, že dí: Ještě jednou, světle ukazuje pohnutelných věcí přenesení, jakožto rukama učiněných, aby zůstávaly ty, jenž jsou nepohnutelné. Protož království přijímajíce nepohnutelné, mějmež milost, skrze kteroužto služme libě Bohu, s vážností a uctivostí.“³ Tento jazyk týkající se toho jediného otřesu, který teprve přijde, zdá se jej úzce spojovat s konečným ustavením Božího království pod Kristem, zaslíbeným Potomkem, „Touhou všech národů“.

GSAM 39.1Obnovu, která má být uskutečněna skrze Krista, mohou v těchto posledních dnech jasně vidět všichni, kdo mají před sebou otevřenou celou Bibli. U starověkých to tak nebylo. Slovo Páně k nim přicházelo „naučení za naučením, naučení za naučením; správa za správou, správa za správou; troška odtud, troška od onud.“⁴ Zjevení plánu spasení jim tedy připomínalo cestu spravedlivých, „jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.“⁵ Je proto velmi zajímavé stručně sledovat postupné odhalování tohoto plánu jeho dávnému lidu.

GSAM 39Zpoždění nebylo zpočátku odhaleno

GSAM 39.2Pán jim hned neoddálil naplnění jejich naděje a nezarmoutil jim srdce tím, že by jim odhalil skutečnost, že uplynou stovky let, než dosáhnou naplnění svých nadějí v zaslíbeném Potomku. Ze zaznamenaných skutečností usuzujeme, že jim bylo dovoleno myslet si, že prvním narozeným dítětem bude právě ten Potomek: a že velmi brzy, nějakým způsobem, bude Eden obnoven a oni budou mít opět přístup ke Stromu života. Když se narodil Kain, Eva zvolala: „Obdržela jsem muže na Hospodinu.“⁶ Někteří hebrejští učenci dosvědčují, že doslovný a úplný překlad textu zní: „Obdržela jsem muže, Hospodina.“ To znamená: Zde je to Semeno, které má vykonat toto vznešené dílo porážky Satana. Neexistuje žádný záznam o tom, že by Eva použila podobný výraz, když se narodil Ábel. Mohla by předpokládat – a přirozeně by i předpokládala –, že právě prvorozený je tím, kdo splní tento slib. Jak musely její naděje pohasnout, ba dokonce zemřít, když se vyvíjel Kainův charakter a ona byla svědkem jeho zlého chování, které nakonec vedlo k zabití jeho bratra. Ještě předtím, než byl Ábel zabit, museli obdržet nějaké osvícení a poznání ohledně budoucí oběti, která měla být přinesena v jejich prospěch; neboť Ábel, jak mu bylo božsky přikázáno, přinesl jako oběť své jehně, zatímco Kain, který byl vyučován stejně jako jeho bratr, přinesl oběť z plodů země, a to dokonce smíšenou s duchem hněvu a žárlivosti. Ábelova oběť byla přijatelnější než Kainova, neboť byla přinesena „z víry“, a o ní píše Pavel: „Umřev, ještě mluví.“⁷

GSAM 40Je Set tím potomkem?

GSAM 40.1Po Ábelově smrti se narodil Set, a tím se obnovila naděje; „neboť Bůh,“ řekla Eva, „dal mi jiné símě místo Abele, kteréhož zabil Kain.“⁸ Poté byl Set zařazen do rodokmenu od Adama. (Viz Genesis 5:3.) Kain, skutečný prvorozený, není v rodokmenu uveden. Je docela pravděpodobné, že Eva předpokládala, že Set je nyní tím zaslíbeným Potomkem. Ze záznamu vyplývá, že po Setově narození se lidé začali nazývat jménem Páně. (Viz okraj Genesis 4:26.) Možná tak činili na základě předpokladu, že právě Set má být tím konečným vládcem, Pánem, a svrhnout Satanovu uzurpovanou nadvládu.

GSAM 40Naděje spočívající v Noemovi

GSAM 40.2V stručném záznamu událostí od dob Adama až po narození Noeho je uvedeno jen málo více než rodokmen lidského rodu. S narozením Noeho („spravedlivého“, poznámka na okraji) znovu vzklíčila naděje a lidé řekli: „Tento nám odpočinutí způsobí od díla našeho,od práce rukou našich, kterouž máme s zemí, jížto zlořečil Hospodin.“⁹ Boží slovo mlčí o tom, jakým způsobem či jakou cestou očekávali útěchu; ale živila se naděje, že prokletí na zemi bude nějakým způsobem zmírněno. Znalost o bezbožnosti, která panovala v Noemových dnech, kdy měli lidé tak zaplnit svět hříchem a násilím, že lidstvo mělo být smeteno z povrchu země potopou a pouze Noe a jeho rodina měli uniknout zkáze; a skutečnost, že měl po sto dvacet let varovat svět před blížící se zkázou, to vše jim bylo zatajeno.

GSAM 41Vybudování Babylonu

GSAM 41.1Po potopě byli lidé prostřednictvím Noeho poučeni, aby znovu osídlili zemi; avšak jak se začali množit, odmítli Pánův plán, podle něhož měl nad nimi vládnout. Nimrod založil království Bábel (později nazývané Babylón, první ze pozemských vlád).¹⁰ O něco později lidé zahájili stavbu babylonské věže, aby si udělali jméno a zabránili svému rozptýlení do všech koutů světa, což bylo v přímém rozporu s tím, co je Pán skrze Noeho naučil. Místo toho, aby trpělivě čekali, až Pán naplní své záměry, vzali věci do vlastních rukou, načež Bůh zmátl jejich řeč a oni se tak rozptýlili.

GSAM 41Abraham jako dědic světa

GSAM 41.2Sledujeme-li tento stručný záznam až k desátému potomkovi Noeho, dostáváme se k povolání Abrahama, jemuž Pán řekl: „Všecku zemi, kterouž vidíš, tobě dám a semeni tvému až na věky. A rozmnožím símě tvé jako prach země; nebo jestliže kdo bude moci sčísti prach země, tedy i símě tvé sečteno bude. Vstaň, projdi tu zemi na dýl i na šíř její; nebo tobě ji dám.“¹¹ Navzdory tomuto slibu danému Abrahamovi, že bude vlastnit tu zemi, Pán ho ujistil, že zemře. Pavel říká, že odešel na „místo, kteréž měl vzíti za dědictví.“¹² Tato otázka naplnění zaslíbení byla Abrahamovi nepochybně objasněna ve vidění od Boha, neboť „očekával města základy majícího, jehožto řemeslník a stavitel jest Bůh.“¹³ V Římanům 4:13 se uvádí, že zaslíbení znělo: „aby byl dědicem světa“; ne v jeho současném stavu, ale dříve či později, až bude znovu žít.

GSAM 42.1Z lidského hlediska Abraham nedokázal pochopit, jak by slíbené potomstvo mohlo být jeho vlastním potomkem. Navrhl proto, aby za toto potomstvo byl považován Eliezer, jeho správce. Pán však řekl: „Ne, ale bude to ten, který vyjde z života tvého.“ Nyní mu Pán začíná zjevovat, že konečné dílo jeho potomstva se nemá uskutečnit okamžitě. Řekl Abrahamovi: „Pohostinu bude símě tvé v zemi cizí, a v službu je podrobí, a trápiti je budou za čtyři sta let… Ty pak půjdeš k otcům svým v pokoji; a pohřben budeš v starosti dobré.“¹⁴

GSAM 42.2Abrahamova manželka navrhla nerozumný plán, jak urychlit naplnění zaslíbení; ale poté, co se narodil Izák, skutečný syn Abrahama a Sáry, jeho zákonité manželky, řekl Pán o Izmaelovi a jeho matce Hagar: „Vyžeň tuto otrokyni a jejího syna.“

GSAM 42.3Při zkoušce Abrahamovy víry, kdy měl obětovat Izáka na oltáři, se naučil poučení o vzkříšení mrtvých. O něm se říká: „Tak o tom smýšleje, že jest mocen Bůh i z mrtvých vzkřísiti [Izáka]; odkudžto jej jako z mrtvých vzkříšeného přijal.“¹⁵

GSAM 42Skutečné semeno

GSAM 42.4Abraham byl kdysi poučen, že skutečným Potomkem, skrze něhož měly být požehnány všechny národy, ačkoli z jeho potomstva podle těla, bude ve skutečnosti Kristus Boží; neboť Pán mu neřekl: „Semenům, jako by o mnohých mluvil, ale jako o jednom: A semenu tvému, jenž jest Kristus.“¹⁶ Apoštol Pavel o tom řekl: „Předzvěděvši pak Písmo, že z víry ospravedlňuje pohany Bůh, předpovědělo Abrahamovi: Že v tobě budou požehnáni všickni národové.“¹⁷ Slib daný Abrahamovi byl obnoven Izákovi a jeho potomstvu,¹⁸ a také Jákobovi.

GSAM 42.5Jelikož měl Jákob dvanáct synů, přirozeně by nyní vyvstala otázka: Skrze kterého z nich lze vysledovat rodokmen pravého Potomka? V inspirovaném svědectví, které Jákob vydal ohledně svých synů, byla tato záležitost vyřešena: „Nebude odjata berla od Judy, ani vydavatel zákona od noh jeho, dokudž nepřijde Sílo; a k němu se shromáždí národové.“¹⁹ V souvislosti s naplněním tohoto proroctví je dobré zde poznamenat, že Izraelitům, ačkoli podléhali různým národům, bylo dovoleno mít svůj Sanhedrin. Tak měl Juda – kmen Židů pojmenovaný podle Judy – určitý vliv na jejich vládu, dokud skutečně nepřišel Šilo (Kristus).

GSAM 43Skrytý čas

GSAM 43.1Patriarchové disponovali určitými znalostmi ohledně obnovy a zaslíbeného Potomka; avšak kdy nebo za jak dlouho přijde, jim bylo stále skryto. Jak se potomstvo Jákoba v Egyptě rozmnožovalo a asyrský Faraon (Izaiáš 52:4) – který „neznal Jozefa“²⁰ – je utlačoval, jejich myšlenky se přirozeně vracely k těm 400 (ve skutečnosti 430) letům, o nichž bylo Abrahamovi řečeno jako o období, které bude zahrnovat jejich utrpení a pobyt jako cizinci v zemi, v naději, že vysvobození z těchto utrpení přinese zaslíbené dědictví.

GSAM 43.2Když se narodil Mojžíš, jeho rodiče viděli, že „krásné pacholátko“.²¹ Muselo jim být zjeveno, že se má pod Božím vedením stát izraelským vysvoboditelem z jejich krutého otroctví. Toto poznání bylo nepochybně sděleno i Mojžíšovi; neboť když se ve věku čtyřiceti let plně rozhodl jít s utlačovanými Izraelity a trpět s nimi utrpení, místo aby byl nazýván synem Faraonovy dcery a dědicem egyptského trůnu,²² a když začal hájit věc svého lidu a na jejich obranu zabil Egypťana, velmi se divil, že nepoznali jeho dílo; „domníval se zajisté, že bratří jeho rozumějí tomu, že skrze ruku jeho chce jim dáti Bůh vysvobození.“²³

GSAM 44.1Když nadešel čas, který Pán určil pro odchod Izraelitů z Egypta, odešli, a to přesně v předpovězený den. Exodus 12:40, 41. Nemohli přece považovat Mojžíše za svého konečného vládce a potomka, jemuž bylo učiněno zaslíbení, neboť pocházel z kmene Lévi, a neprohlásil snad Jákob ve svém inspirovaném proroctví, že jejich vládcem bude Juda, dokud nepřijde Šilo?

GSAM 44„Uvidím ho, ale ne teď.“

GSAM 44.2Když byli Izraelité na cestě do Kanaánu, Balák, král Moábský (potomek Lota), povolal Baláma, aby proklel Izrael. Hospodin proměnil jeho prokletí v požehnání, díky němuž obdrželi další osvícení, které mělo za cíl rozptýlit myšlenku, že konečné osvobození od Satanovy nadvlády nastane ihned po jejich vstupu do Kanaánu. Písmo o tom píše, že Balám ve vidění od Boha řekl: „Uzřímť jej, ale ne nyní, pohledím na něj, ale ne z blízka. Vyjdeť hvězda z Jákoba, a povstane berla z Izraele, kteráž poláme knížata Moábská, a zkazí všecky syny Set.“²⁴

GSAM 44.3O tomto početném potomstvu, které vzešlo z Abrahama, hovoří Pavel takto: „A protož i z jednoho, a to již téměř umrtveného, rozplozeno jest potomků množství veliké, jako jest množství hvězd nebeských, a jako písek nesčíslný, kterýž jest na břehu mořském. Podle víry zemřeli ti všickni, nevzavše zaslíbení, ale zdaleka je viděvše, jim i věřili, i je vítali, a vyznávali, že jsou hosté a příchozí na zemi.“²⁵

GSAM 44.4Srdce Izraele nemuselo ochabnout ani se nechat odradit Balámovým proroctvím, že naplnění jejich naděje není „nyní“ ani „blízko“; neboť Pán krátce před tímto proroctvím zaručil svým vlastním životem, že ten slavný stav nakonec nastane. Skrze Mojžíše řekl: „Ale tak jistě, jak žiji já, celá země bude naplněna slávou Pána“ (doslova podle KJV).²⁶ V dobách proroka Abakuka, o 863 let později, byla tato pravda zopakována, avšak byla zmíněna jako událost, která teprve nastane: „Nebo naplněna bude země známostí slávy Hospodinovy, jako vody naplňují moře.“²⁷

GSAM 45Služba ve svatyni jako předobraz skutečnosti

GSAM 45.1Když Pán vyvedl Izrael z Egypta, vyhlásil před celým táborem svůj zákon morálních přikázání a dal jim jeho opis na kamenných deskách, vytesaný svým vlastním prstem, aby byli neustále upínáni k tomu Spasiteli, který se za ně nakonec obětuje; a aby jejich hříchy byly očištěny díky jeho drahocenné krvi, nechal v poušti postavit svatyni. Mojžíš byl poučen, aby tento stánek, neboli svatyni, ve všech jejích detailech zhotovil přesně podle vzoru, který mu Pán ukázal na hoře.²⁸ Služba v této svatyni byla stínem skutečné služby Kristovy v nebeské svatyni.²⁹ Zatímco Božím záměrem v obětních dárcích a obětech svatyně bylo udržovat před lidmi stín „budoucího dobrého“,³⁰ Satan se snažil vést lid k tomu, aby se soustředil na samotnou oběť, místo na Krista a jeho skutečnou službu, jejíž byla tato oběť pouze příkladem. Tak se snažil přivést je k tomu, aby spoléhali na své vlastní skutky pro spasení.

GSAM 45.2Byl to Pánův záměr být vládcem svého lidu – Izraelitů –, bojovat jejich bitvy a podmanit si národy. Měl svůj způsob vládnutí, jak ukazuje následující text: „Zahladiv sedm národů v zemi Kanán, rozdělil losem mezi ně zemi jejich. A potom, téměř za čtyři sta a padesáte let, dával jim soudce až do Samuele proroka.“³¹

GSAM 45Izrael volá po králi

GSAM 45.3Izraelitům se zjevně nelíbil způsob, jakým jim Hospodin vládl. Bylo však jeho záměrem a jeho vůlí, aby byli zvláštním lidem, odlišným od všech ostatních kolem nich. Kdyby přísně dodržovali jeho pokyny, i národy by o nich říkaly: „Jistě lid moudrý a rozumný národ veliký tento jest. Nebo který národ tak veliký jest, kterýž by měl bohy sobě tak blízké, jako jest Hospodin Bůh váš ve všem volání našem k němu?“³²

GSAM 46.1Ve své nespokojenosti požádali Samuela, aby jim ustanovil krále, a Pán řekl Samuelovi: „Mnou pohrdli, abych nekraloval nad nimi.“³³ Znovu řekli Samuelovi, a to o něco důrazněji: „Nyní ustanov nám krále, aby soudil nás, jakož jest u všech národů.“³⁴ Samuel jim pečlivě vysvětlil, jaké utlačování je čeká, budou-li mít krále, ale „nechtěl však lid uposlechnouti řeči Samuelovy, a řekli: Nikoli, ale král bude nad námi, abychom i my také byli, jako všickni jiní národové, a souditi nás bude král náš, a vycházeje před námi, bojovati bude za nás.“³⁵

GSAM 46.2Měli tedy krále, kteří jim vládli asi pět set let, nejprve jako jedno království pod Saulovým, Davidovým a Šalomounovým vedením; poté jako dvě oddělená království, Izrael a Juda. Jen velmi málo z jejich králů bylo dobrých a spravedlivých, ale většina z nich byla zlá a vedla lid k modlářství a hrubým nepravostem. Lid se tedy nepodobal okolním národům jen tím, že měl krále, ale i svou bezbožností, opuštěním Boha svých otců a uctíváním modl a nebeských vojsk.

GSAM 46.3Pán o této královské vládě řekl ústy proroka Ozeáše: „Z tebeť jest zhouba tvá, ó Izraeli, ješto ve mně všecka pomoc tvá. Kdež jest král tvůj? Kdež jest? Nechť tě zachová ve všech městech tvých. Aneb soudcové tvoji, o nichž jsi řekl: Dej mi krále a knížata? Dal jsem tobě krále v hněvě svém, a odjal jsem v prchlivosti své.“³⁶

GSAM 47Pád království

GSAM 47.1Tato královská vláda trvala až do doby, kdy Kaldejci vypálili Jeruzalém, odnesli chrámové nádoby a odvedli Judu do babylonského zajetí, kde zůstali sedmdesát let, jak bylo proti nim předpovězeno. Při ukončení této monarchické vlády řekl Hospodin skrze proroka Ezechiela Zedekiahovi, jejich poslednímu králi: „Ty pak nečistý bezbožníče, kníže Izraelské, jehož den přichází, a čas skonání nepravosti, Takto praví Panovník Hospodin: Sejmi tu čepici, a svrz tu korunu, kteráž nikdy již taková nebude; toho, kterýž na snížení přišel [vládce Babylónu], povyš, a vyvýšeného [tohoto vysoce se povyšujícího vládce z kmene Judova] poniž. Zmotanou, zmotanou, zmotanou učiním ji, (čehož prvé nebývalo), až přijde ten, jenž má právo, kteréž jsem jemu dal.“³⁷

GSAM 47.2Tímto právoplatným vládcem, pravým Potomkem, je Kristus. O něm napsal prorok Micheáš: „Ty věže bravná, bašto dcery Sionské, až k tobě přijde, přijde, pravím, panování první [vláda nad zemí, obnovená v Kristu], a království k dceři Jeruzalémské.“³⁸

GSAM 47.3Když Izrael ztratil žezlo, přešlo do rukou babylónského krále. Vzhledem k tomu, že se postupně ocitli pod vládou Médo-Perských, Řeckých a Římských mocností, bylo království třikrát svrženo. Za vlády císaře Augusta, římského císaře, se narodil Kristus, právoplatný dědic Davidova trůnu – pravý Potomek ženy, Abrahama a Davida – a to způsobem, který byl předpovězen.

GSAM 47.4Aby lid poznal, že oprávněný Vládce, pravý Potomek, byl více než obyčejný smrtelník s krátkodobým královstvím, Pán inspiroval žalmistu, aby napsal: „Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských. Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude. Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes.“ „Símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou. Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní.“³⁹

GSAM 48.1V Izaiášově proroctví čteme o tomto Vládci dále takto: „Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížetství na rameni jeho, a nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje. K rozmnožování pak toho knížetství a pokoje, jemuž nebude konce, sedne na stolici Davidově, a na království jeho, až je i v řád uvede, a utvrdí v soudu a v spravedlnosti, od tohoto času až na věky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní.“⁴⁰

GSAM 48Přenesení Enocha a Eliáše

GSAM 48.2Jsou zaznamenány případy osob ve starověku, které byly přeneseny do nebe, aniž by okusily smrt. O Enochovi, sedmém od Adama, se říká, že „chodil Enoch stále s Bohem a nebyl více vidín; nebo vzal ho Bůh.“⁴¹ „Věrou Enoch přenesen jest, aby neviděl smrti, a není nalezen, proto že jej Bůh přenesl. Prvé zajisté, než jest přenesen, svědectví měl, že se líbil Bohu.“⁴²

GSAM 48.3A opět, když Eliáš a Elizeus šli spolu, „stalo se, že když předce jdouce, rozmlouvali, aj, vůz ohnivý a koni ohniví rozdělili je na různo. I vstoupil Eliáš u vichru do nebe. To vida Elizeus, volal: Otče můj, otče můj! Vozové Izraelští i jezdci jeho! A neviděl ho více.“⁴³

GSAM 48.4Enoch prorokoval o příchodu Krista jako soudce celé země těmito slovy: „Aj, Pán s svatými tisíci svými béře se, aby učinil soud všechněm a trestal všecky, kteříž by koli mezi nimi byli bezbožní, ze všech skutků bezbožnosti jejich, v nichž bezbožnost páchali, i ze všech tvrdých řečí, kteréž mluvili proti němu hříšníci bezbožní.“⁴⁴

GSAM 49Jób učil o Pánově příchodu

GSAM 49.1Jób, který údajně žil v době Mojžíše, měl určité znalosti o příchodu Krista a o vzkříšení; neboť řekl: „Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly, anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly. Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví. A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha. Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný.“⁴⁵

GSAM 49Davidův trůn – trůn Páně

GSAM 49.2Davidův trůn se nazýval trůnem Páně. „Dosedl Šalomoun na stolici Hospodinovu, aby byl králem místo Davida otce svého.“⁴⁶ Pán mu [Davidovi] „přísahal, že z plodu ledví jeho podle těla vzbudí Krista a posadí na stolici jeho, to předzvěděv, mluvil o vzkříšení Kristovu, že není opuštěna duše jeho v pekle, ani tělo jeho vidělo porušení.“⁴⁷ A dále se o Kristově budoucím panování říká: On usedne na Davidův trůn. (Viz Izaiáš 9:7.) Dále: „Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho... Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou. Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.“⁴⁸ Dále: „Řekl Hospodin Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých.“⁴⁹

GSAM 49Židé zmateni

GSAM 49.3Tyto texty Židy zmátly. Zde byl problém, který nedokázali vyřešit: jestliže ho David nazýval Pánem, jak mohl být pak jeho synem? Jak mohl být dítětem zrozeným z Davidova semene a přesto být Immanuel – Bůh s námi? Přesto Izaiáš, jejich vlastní prorok, prohlásil: „Panna počne, a porodí syna, a nazůve jméno jeho Immanuel.“⁵⁰

GSAM 50.1Kristus dobře věděl, jaká otázka umlčí ty záludné farizeje, a proto se jich zeptal: „Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův. Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých? Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?“⁵¹

GSAM 50.2Na toto téma se znovu odkazuje v Žalmu 45:6, 7: „Trůn tvůj, ó Bože, jest věčný a stálý, berla království tvého jestiť berla nejupřímější. Miluješ spravedlnost, a nenávidíš bezbožnosti, protož pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad účastníky tvé.“⁵² S těmito verši na mysli musel židovský lid mít vznešené představy o charakteru budoucího Vládce a Obnovitele. Nemohlo tomu být jinak.

GSAM 50Potomek božského původu

GSAM 50.3O Kristu a jeho narození byly dány podrobné pokyny, neboť Pán skrze proroka Micheáše určil jeho božský původ a dokonce i malou vesnici, kde se měl narodit: „A ty Betléme Efrata, jakžkoli jsi nejmenší mezi tisíci Judskými, z tebe mi vyjde ten, kterýž má býti Panovníkem v Izraeli, a jehož východové jsou od starodávna, ode dnů věčných“ (pozn. na okraji: hebrejsky „od dnů věčnosti“).⁵³

GSAM 50Boží přítomnost zjevená v Šekině a oblaku

GSAM 50.4Později v dějinách Izraelitů, když Šalomoun dokončil stavbu chrámu, o kterém řekl, že musí být mimořádně „velkolepý“, zaujala šekina Boží slávy své místo mezi cherubíny nad slitovnicí. Zápis uvádí, že při zasvěcení chrámu, když kněží vycházeli ze Svatyně, „oblak naplnil dům Hospodinův, tak že nemohli kněží ostáti a sloužiti pro ten oblak; nebo sláva Hospodinova naplnila dům Hospodinův.“⁵⁴ Přítomnost Pána v tomto chrámu se lidu zjevila v oblaku slávy. Pán při této příležitosti vyslyšel Šalomounovu modlitbu a řekl mu: „Uslyšel jsem modlitbu tvou, a vyvolil jsem sobě to místo za dům obětí.“⁵⁵

GSAM 51.1Lidé zhřešili – propadli modlářství – a v důsledku toho leželo jejich město i svatyně sedmdesát let v troskách. Po vyhnanství byl chrám znovu vybudován pod vedením Zerubábela. Ačkoli svou nádherou zaostával za tím, který postavil Šalomoun, Pán o něm skrze svého proroka řekl: „Větší bude sláva domu tohoto posledního, než onoho prvního.“⁵⁶ Tento chrám byl zkrášlen Herodem a na jeho nádvořích učil Spasitel. V prvním chrámu byl oblak slávy představující Pána, ale do druhého přišel sám Spasitel, Stvořitel všeho.

GSAM 51Slavná vláda výhonku Izaiova

GSAM 51.2Pro ty, kdo v Izaiášových dnech s nadějí očekávali, musely být obrazy slavných věcí spojených s konečným vykoupením, ztvárněné v jeho proroctví, zdrojem síly a povzbuzení. Tato proroctví opět velmi jasně vymezují linii, z níž měl tento očekávaný Vysvoboditel vzejít, a to následovně: „Ale vyjdeť proutek z pařezu Izai, a výstřelek z kořenů jeho vyroste, a ovoce ponese. Na němž odpočine Duch Hospodinův, Duch moudrosti a rozumnosti, Duch rady a síly. Duch umění a bázně Hospodinovy. A bude stižitelný v bázni Hospodinově, a nebudeť podlé vidění očí svých souditi, ani podlé slyšení uší svých trestati. Ale souditi bude chudé podlé spravedlnosti, a v pravosti trestati tiché v zemi. Bíti zajisté bude zemi holí úst svých, a duchem rtů svých zabije bezbožného.“⁵⁷

GSAM 52Vzkříšení, jak je učili proroci

GSAM 52.1Prorok Izaiáš také učil o nauce o vzkříšení mrtvých těmito utěšujícími slovy: „I učiní Hospodin zástupů všechněm národům na hoře této hody z věcí tučných, hody z vína vystálého, z věcí tučných, mozk v sobě majících, z vína vystálého a učištěného. A zkazí na hoře této zastření, kteréž zastírá všecky lidi, a přikrytí, jímž přikryti jsou všickni národové. Sehltí i smrt u vítězství, a setře Panovník Hospodin slzu s všeliké tváři, a pohanění lidu svého odejme ze vší země; (nebo Hospodin mluvil). Pročež řekne v ten den: Aj, Bůh náš tento jest, očekávaliť jsme na něj, a vysvobodil nás. Onť jest Hospodin, jehož jsme očekávali; plésati a veseliti se budeme v spasení jeho.“⁵⁸

GSAM 52Království na obnovené zemi

GSAM 52.2Týž prorok říká, že to bude obnovená země, v níž bude ustavena konečná vláda: „Nebo aj, já stvořím nebesa nová [atmosférická nebesa] a zemi novou, a nebudou připomínány první věci, aniž vstoupí na srdce [v poznámce na okraji, hebr. ‚nepřijdou na srdce‘, tj. nebudou znovu žádoucí]. Anobrž radujte se a veselte se na věky věků z toho, což já stvořím; nebo aj, já stvořím Jeruzalém k plésání, a lid jeho k radosti. I já plésati budu v Jeruzalémě, a radovati se v lidu svém, aniž se více bude slýchati v něm hlasu pláče, aneb hlasu křiku. Nebude tam více [od chvíle, kdy bude stvořena nová země] žádného v věku dětinském [dítě s krátkým životem], ani starce, kterýž by dnů svých nevyplnil [předčasné stáří]; nebo dítě ve stu letech umře [v dobách, kdy se lidé dožívali devíti set let, mohly být děti ve věku sto let]; hříšníku pak, by došel i sta let [v pozdějších letech stoletého života], zlořečeno bude. [Ti, kdo zemřou v době, kdy bude zavedena nová země, jsou ti, kteří zahynou v ‚ztrátě bezbožných lidí‘. 2. Petr 3:7.] Nastavějí též domů, a bydliti budou v nich, i vinice štěpovati budou, a jísti budou ovoce jejich. Nebudou stavěti tak, aby jiný bydlil, nebudou štěpovati, aby jiný jedl; nebo jako dnové dřeva [Stromu života, Septuaginta] budou dnové lidu mého, a díla rukou svých do zvetšení užívati budou vyvolení moji.“⁵⁹

GSAM 53.1Ezechiel hledí skrz dlouhou perspektivu času k vzkříšení mrtvých. Skrze něj Pán říká: „Aj, já otevru hroby vaše, a vyvedu vás z hrobů vašich, lide můj, a uvedu vás do země Izraelské.“⁶⁰

GSAM 53„On nesl naše bolesti“

GSAM 53.2Izaiášovi, proroku evangelia, bylo plněji zjeveno soužení, utrpení a smrt Spasitele za lidstvo. „Kdo,“ říká prorok, „uvěřil kázaní našemu? A rámě Hospodinovo komu jest zjeveno? Nebo před ním vyrostl jako proutek, a jako kořen z země vyprahlé, nemaje podoby ani krásy. Viděliť jsme jej, ale nic nebylo viděti toho, proč bychom ho žádostivi byli. Nejpohrdanější zajisté a nejopovrženější byl z lidí, muž bolestí, a kterýž zkusil nemocí, a jako ukrývající tvář svou; nejpohrdanější, pročež jsme ho za nic nevážili. Ještotě on nemoci naše vzal, a bolesti naše vlastní on nesl, my však domnívali jsme se, že jest raněn, a ubit od Boha, i strápen. On pak raněn jest pro přestoupení naše, potřín pro nepravosti naše; kázeň pokoje našeho na něj vzložena, a zsinalostí jeho lékařství nám způsobeno.“⁶¹

GSAM 53.3Mají se tyto tak úžasné události odehrát za mých dnů? mohli se ptát lidé, stejně jako prorok. Odpověď by zněla: Ne, nestane se to dnes; čas pro příchod tohoto velkého Vysvoboditele ještě nenastal; ale prorok říká: „Krále v okrase jeho uzří oči tvé, spatří i zemi dalekou.“⁶²

GSAM 54Danielova proroctví odhalují budoucnost

GSAM 54.1Bylo to však skrze proroka Daniela, že Pán začal poučovat svůj lid o po sobě jdoucích královstvích, která měla vzniknout a vládnout až do ustavení jeho věčného království; a odhalovat zvláštní časové období, od události, která se tehdy ještě měla stát, až po skutečné zjevení a zahubení Mesiáše. Výklad Nebúkadnesarova snu odhalil, že čtyři království, která měla vládnout světu, budou ztrácet na moci a velkoleposti v poměru ke klesající hodnotě zlata, stříbra, mědi a železa; a že nakonec bude rozpadlý, roztříštěný stav těchto království srovnatelný s křehkostí železa smíchaného s bahnitou hlínou. Poté mělo přijít království nebeské, které mělo následovat po úpadku těch království, jež se měla stát jako plevy na letní mlátící ploše, takže pro ně nebylo místo, zatímco království Boží mělo naplnit celou zemi.

GSAM 54.2Poté, ve vidění sedmé kapitoly, pod symboly čtyř velkých zvířat, je toto téma znovu rozvedeno a jsou představeny další rysy těchto království. V této kapitole je popsána dráha a činnost moci „malého rohu“, která měla povstat po rozdělení čtvrtého království na deset částí, svrhnout nebo podrobit si tři z nich a ustavit se jako duchovní vládce nad nimi všemi. Tato papežská moc má přetrvávat v rozděleném a křehkém stavu čtvrtého království po dobu 1 260 let. Tak byly zjeveny události sahající až do doby, kdy Kristus převezme království od svého Otce a předá je svatým Nejvyššího; království, které nakonec bude vládnout nad celou zemí a bude trvat navěky.

GSAM 55Dva tisíce tři sta dnů

GSAM 55.1V osmé kapitole knihy Daniel, v rámci vidění o beranovi, kozlu a o tom, že „vyšel roh jeden maličký, a zrostl velmi“, je prorok opět přenesen až na konec časů. Ve verších 13 a 14 je jeho pozornost upoutána na časové období – 2 300 dnů – sahající až k soudu. Bylo to dlouhé časové období a tak to prorok i chápal; anděl mu totiž sdělil, že vidění se týká ještě mnoha dnů. Dosud nebylo stanoveno žádné datum pro začátek těchto dnů, a tak kapitolu uzavírá slovy: „Byl jsem ohromen tím viděním, ale nikdo mu nerozuměl“ (doslova podle KJV).

GSAM 55Sedmdesát týdnů do příchodu Mesiáše

GSAM 55.2Devátá kapitola vypráví o andělovi, který přišel k Danielovi v odpovědi na jeho prosbu, aby mu dal moudrost a porozumění. Informoval ho o období sedmdesáti týdnů. Šedesát devět z těchto týdnů let [to, jak se dozvídáme, je význam slova ševuim, překládaného jako „týdny“] by trvalo až do příchodu Mesiáše. Bod, od kterého mělo toto období začít – „od vyjití výpovědi o navrácení a o vystavení Jeruzaléma“ – dosud nenastal. Vyvstává otázka: Jak mohl Daniel vědět, kde těch šedesát devět týdnů skončí? Ve dvanácté kapitole se otázka času znovu řeší a na jeho dotaz: „Jaký konec bude těch věcí?“ mu je řečeno, ať jde svou cestou, neboť slova jsou „uzavřena a zapečetěna až do doby konce“, kdy „moudří porozumějí“.

GSAM 55.3Tato otázka času je nepochybně jedním z případů, na které naráží apoštol Petr, když říká: „O kterémžto spasení bedlivě přemyšlovali a je vystihati usilovali proroci, kteříž o té milosti, jenž se vám státi měla, prorokovali, snažujíce se tomu vyrozuměti, na který aneb jaký čas mínil by ten, kterýž v nich byl, Duch Kristův, předpovídající o utrpeních Kristových a o veliké slávě za tím jdoucí.“⁶³

GSAM 56Osud bezbožných

GSAM 56.1Malachiáš, poslední ze starozákonních proroků, zanechává strhující popis konečného zničení bezbožných: „Nebo aj, den ten přichází hořící jako pec, v němž budou všickni pyšní, a všickni pášící bezbožnost jako strniště. I zažhne je ten den, kterýž přijíti má, praví Hospodin zástupů, tak že neostaví jim ani kořene ani ratolesti. Vám pak, kteříž se bojíte jména mého, vzejde slunce spravedlnosti, a zdraví bude na paprslcích jeho. Tedy vycházeti budete,a porostete jako telata vykrmená. A pošlapáte bezbožné, tak že budou jako popel pod nohami vašimi v den, kterýž já učiním, praví Hospodin zástupů.“⁶⁴

GSAM 56.2Vzhledem k tomu, že Izraelité měli k dispozici Starý zákon, v němž byly zaznamenány všechny tyto skutečnosti a který jim odhaloval tolik aspektů plánu spasení, jak velký musel být zájem pilných badatelů Božího slova, když viděli a uvědomovali si, že se blíží čas, kdy přijde tento zaslíbený Potomek. Zatímco masy, a dokonce i ti, kdo každou sobotu četli Písmo v synagogách, nerozuměli tomuto slovu (Skutky 13:27), zbožní a pilní, kteří věrně zkoumali Písmo pod vedením Ducha, se nepochybně vroucně modlili, stejně jako apoštol Jan v tomto dispensačním období: „Přijď, Pane Ježíši, a přijď brzy.“