Kapitola 21 — Vedení v díle

GSAM 322.1„Já tobě k srozumění posloužím, a vyučím tě cestě, po níž bys choditi měl.“¹

GSAM 322.2Tomu, kdo vkládá svou důvěru v Pána, se Jeho péče neustále projevuje. Jsou však chvíle, kdy je tato péče zvláště patrná, jako například při zvláštním vysvobození ze zla a nebezpečí, viditelného i neviditelného, a při přímých prozřetelných příležitostech k šíření Jeho pravdy. Právě těmito tématy se zabývá tato kapitola.

GSAM 322První vidění v Michiganu

GSAM 322.3V květnu roku 1853 navštívili kazatel White a jeho manželka Michigan. Bylo to poprvé, co se vydali na západ od Buffala ve státě New York. Poslední sobotu v květnu strávili v Tyrone, a právě tam bylo Ellen Whiteové ve vidění ukázáno, jaké různé skupiny dodržovatelů soboty v tomto státě existují, spolu s varováním před vlivy, které by proti nim mohly působit. 2. června v Jacksonu napsala osm stran na papíře formátu foolscap, v nichž popsala některé z věcí, které jí byly zjeveny. Dala mi tužkovou kopii tohoto vidění pod podmínkou, že jí poskytnu čistopis napsaný perem a inkoustem.

GSAM 322Žena, která se hlásila ke svatosti

GSAM 322.4Mezi jinými věcmi, které jí byly ukázány, byl popsán případ ženy, která se snažila vnutit mezi naše lidi. Řekla, že tato žena se hlásila k velké svatosti. Ellen Whiteová se s ní nikdy nesetkala a neměla o ní žádné znalosti kromě toho, co jí bylo sděleno v tomto vidění. Nejenže popsala způsob, jakým tato žena postupovala, ale také to, že když měla být napomenuta, nasadila by pokrytecký výraz a řekla: „Pán zná mé srdce.“ Řekla, že tato žena cestovala po zemi s mladým mužem, zatímco její manžel, starý muž, zůstal doma a pracoval, aby je živil v jejich zlovolném způsobu života. Ellen Whiteová řekla, že jí Pán ukázal, že „navzdory ženiným předstíraným nárokům na svatost se ona i ten mladý muž dopustili porušení sedmého přikázání.“ S písemným popisem tohoto případu v kapse jsem s jistou úzkostí čekal, jak se věci vyvinou.

GSAM 323Setkání ve Vergennes v Michiganu

GSAM 323.1Měli jsme shromáždění v Jacksonu, Battle Creeku, Bedfordu a Hastingsu a poté jsme dorazili do Vergennes v okrese Kent, což se ukázalo být místem, kde ta žena bydlela. 11. června, krátce před sobotou, jsme dorazili na místo, kde jsme měli strávit noc. Naším útočištěm byl dům kazatele Whitea, který dříve působil jako kazatel křesťanské denominace. Jelikož se jednalo o nově osídlenou oblast, byly přípravy na naše shromáždění provedeny ve velké, nově postavené stodole, která se nacházela o tři míle dál, a žena, kterou jsem viděl ve vidění, jak se ukázalo, bydlela ještě o dvě míle dále od místa shromáždění.

GSAM 323Svědectví fanatičce

GSAM 323.212. června v 10:30 dopoledne jsme se shromáždili ve stodole na shromáždění. Ellen Whiteová seděla na levém konci pódia, já seděl vedle ní, kazatel Cornell vedle mě a kazatel White byl na pravé straně pódia a promlouval. Poté, co mluvil asi patnáct minut, vešli společně starší muž a mladý muž a posadili se na přední lavici vedle pódia. Doprovázela je vysoká, štíhlá žena s tmavou pletí, která se posadila poblíž dveří. Po krátkém kázání kazatele Whitea se Ellen Whiteová zvedla a zahájila svůj projev tím, že hovořila o opatrnosti, kterou by měli kazatelé zachovávat, aby nepoškodili dílo, které jim bylo svěřeno, a to s odkazem na verš: „Očisťte se vy, kteříž nosíte nádobí Hospodinovo.“ Řekla, že není Božím příkazem povolávat ženu, aby cestovala po zemi s jiným mužem než se svým manželem. Nakonec jasně řekla:

GSAM 323.2„Ta žena, která se před chvílí posadila u dveří, tvrdí, že ji Bůh povolal ke kázání. Cestuje s tímto mladým mužem, který si právě sedl před pult, zatímco tento starý muž, její manžel – Bůh se nad ním smiluj! – se doma dře, aby vydělal prostředky, které oni používají k pokračování ve své nepravosti. Tvrdí, že je velmi svatá – že je posvěcená –, ale navzdory všem jejím předstíraným projevům svatosti mi Bůh ukázal, že ona a tento mladý muž se dopouštějí porušení sedmého přikázání.“

GSAM 324.1Všichni přítomní věděli, že Ellen Whiteová tyto osoby nikdy neviděla, dokud nevstoupily do stodoly. To, že je takto identifikovala a popsala jejich povahu, mělo vliv na mysli přítomných, posílilo jejich důvěru a utvrdilo jejich víru ve vidění.

GSAM 324Slova pronesená podle předpovědi

GSAM 324.2Zatímco Ellen Whiteová podávala své svědectví, všichni s napětím sledovali paní Alcottovou, ženu, která byla napomenuta, aby viděli, jak přijme to, co bylo řečeno, a co udělá a řekne. Kdyby byla nevinná vůči obvinění vznesenému proti ní, přirozeně by se od ní očekávalo, že vstane a celou věc popře. Kdyby byla vinna a hrubě zkažená, možná by neváhala všechno popřít, i kdyby věděla, že je to pravda. Místo toho však udělala přesně to, co svědectví předpovídalo, že udělá, až bude napomenuta. Pomalu povstala, zatímco všechny oči byly upřeny na ni, a s pokryteckým výrazem pomalu řekla: „Pán… zná… mé… srdce,“ a posadila se, aniž by pronesla další slovo. Řekla přesně to, co svědectví předpovídalo, že řekne, a řekla to stejným způsobem.

GSAM 325Přiznání viny

GSAM 325.1Je pravda, že Bůh znal jejich srdce a oni sami věděli, že jsou vinni z toho, z čeho byli obviněni; neboť poté ten mladý muž řekl panu Gardnerovi, obyvateli téhož místa, který se ho na tuto záležitost podrobně vyptával: „Pane Gardnere, to, co o nás řekla Ellen Whiteová, byla naprostá pravda;“ a žena, poté co v roce 1862 v Greenville řekla paní Wilsonové, že „by se neodvážila říct ani slovo proti Ellen Whiteové, aby se náhodou nedostala do sporu s Bohem“, přiznala, že to, co bylo o ní a o tom mladém muži odhaleno, je pravda.

GSAM 325Skupina Messenger

GSAM 325.2Na podzim roku 1853 se několik nespokojenců v Michiganu spojilo a začalo vydávat list s názvem Messenger of Truth. Úkolem tohoto listu a jeho vedoucích osobností se zdálo být spíše ničení a pomlouvání než budování. Na jeho stránkách se objevilo mnoho lží, které nám ztěžovaly práci při šíření poselství; a jelikož to byla naše první zkušenost s tak otevřeným útokem, považovali jsme za svou povinnost vyvrátit jejich pomlouvačná tvrzení. To nám zabíralo čas, který jsme měli věnovat šíření pravdy, která nám byla svěřena, a dobře to vyhovovalo záměrům Satana, jenž byl nepochybně strůjcem tohoto odporu. A tak tento stav věcí pokračoval až do večera 20. června 1855, kdy kazatel White a jeho manželka, kazatel Cottrell a já jsme právě ukončili shromáždění v Oswego ve státě New York. Během shromáždění nás obtěžoval jistý Lillis, který přišel a rozšiřoval mezi lidmi ty pomlouvačné dokumenty. Opět se vynořila otázka, jaká je v této věci naše povinnost. Všechny předchozí pokusy o vyvrácení jejich lží vedly pouze k tomu, že jich vymýšleli ještě více.

GSAM 325Rada a proroctví

GSAM 325.3Na modlitebním shromáždění, které se toho večera konalo v domě Johna Placea ve městě Oswego, měla Ellen Whiteová vidění, v němž jí bylo ukázáno, že pokud budeme pokračovat ve své práci a kázat pravdu bez ohledu na lidi, jako je „skupina Messenger“, ti se mezi sebou pohádají a jejich noviny zaniknou, a až k tomu dojde, zjistíme, že se naše řady zdvojnásobily. Věřili jsme, že toto svědectví pochází od Pána, a okamžitě jsme začali jednat v souladu s ním.

GSAM 326Rozpad skupiny Messenger a jejího časopisu

GSAM 326.1Věc pravdy rychle postupovala vpřed, zatímco „skupina Messenger“ se dostala do vnitřních sporů. Během krátké doby se skupina rozpadla, přičemž mnozí z jejích vůdců se zřekli soboty. Jejich noviny brzy přestaly vycházet kvůli nedostatku podpory a ten, kdo po určitou dobu působil jako redaktor, obrátil svou pozornost k učitelské práci; avšak jelikož se nejprve nenaučil ovládat sám sebe, zcela selhal v řízení svých žáků. Při pokusu o napomenutí jednoho z chlapců ve své škole vytáhl revolver, který cvakl, ale nevystřelil. Aby unikl lynčování, byl nucen v noci uprchnout do Kanady.

GSAM 326Dopad na adventistické hnutí

GSAM 326.2V této době panovala mezi našimi lidmi větší harmonie a jednota než kdykoli předtím; a jak se vynakládalo úsilí k šíření poselství, otevírala se cesta ve všech směrech.

GSAM 326.3V čísle 10, svazku 11 časopisu Review ze 14. ledna 1858 redaktor při zmínce o výsledcích práce časopisu Messenger uvedl: „V době rozkolu, kdy se snažili zničit časopis Review, byl majetek církve v redakci oceněn na pouhých 700 dolarů. Od té doby se jeho hodnota zvýšila na 5 000 dolarů. Tehdy bylo asi tisíc platících předplatitelů, nyní jich je dva tisíce, kromě toho je tu ještě značný počet ‚bezplatných‘ předplatitelů.“

GSAM 326.4Vzhledem k tomu, že jsme se nyní dostali do období (1858), kdy se „skupina časopisu Messenger“ rozdělila a rozprchla a časopis Messenger přestal vycházet, jsou výše uvedené údaje významné. Stejně jako se počet platících předplatitelů časopisu Review přesně zdvojnásobil, tak se i počet věřících více než zdvojnásobil. Tím se naplnilo proroctví, které v červnu 1855 zprostředkovala Ellen Whiteová.

GSAM 327První návrhy na setkání ve stanech

GSAM 327.1V počátcích šíření poselství jsme měli ve zvyku pořádat shromáždění ve školních budovách, když nebylo k dispozici lepší místo. V jedné takové budově se jednou sešlo tolik lidí, že by je nepojaly ani dvě školní budovy té velikosti. Aby ho všichni slyšeli, stál řečník v otevřeném okně a promlouval k těm, kteří byli uvnitř, i k ještě většímu publiku sedícímu v kočárech a na trávě. Právě pohled na toto velké shromáždění vedl k úvaze o pořádání shromáždění ve stanech.

GSAM 327První shromáždění ve stanu v Battle Creeku v Michiganu

GSAM 327.2Proto 22. května 1854 kazatel James White a další na radě rozhodli, že by bylo proveditelné používat pro shromáždění stany. V té době se velké stany velmi zřídka používaly k jiným účelům než pro cirkusy, zvěřince a představení různého druhu. Michigan byl prvním státem, ve kterém se adventisté sedmého dne pustili do této formy činnosti. První shromáždění ve stanu se konalo v Battle Creeku 10. června 1854. V současné době se tento způsob pořádání shromáždění v letním období rozšířil do velkého rozsahu.

GSAM 327Návrh na pořádání táborových shromáždění

GSAM 327.3V roce 1868 byl učiněn další odvážný krok. Byla řádně zvážena vhodnost pořádání táborových shromáždění a bylo rozhodnuto, že by to byl vynikající způsob, jak pojmout velké shromáždění našich lidí při všeobecných setkáních. Díky velkému stanu pro veřejné bohoslužby a menším rodinným stanům by se lidé cítili pohodlně a tak by bylo možné strávit několik dní užitečně v radách a uctívání.

GSAM 328První táborové shromáždění ve Wrightu v Michiganu

GSAM 328.1První táborové shromáždění se konalo ve Wrightu v Michiganu ve dnech 1.–7. září 1868. Tato významná všeobecná shromáždění našich lidí se rozrostla do takové míry, že se každoročně koná více než padesát táborových shromáždění v různých částech našeho působení. Tato táborová shromáždění se nekonají pouze v Americe, ale také v Evropě, Austrálii, na Novém Zélandu a v Jižní Africe.

GSAM 328.2Největší shromáždění tohoto druhu, jaké náš lid kdy uspořádal, se konalo v roce 1893 v Lansingu ve státě Michigan. Na tomto velkém shromáždění bylo 3 400 účastníků ubytovaných ve více než 500 rodinných stanech. Na stavbu různých stanů v táboře bylo použito přes 150 000 yardů plátna.

GSAM 328Záchrana před železniční katastrofou

GSAM 328.3Den poté, co bylo rozhodnuto o koupi našeho prvního 60-stopového stanu (23. května 1854), se kazatel White a jeho manželka, kteří se tehdy nacházeli v Jacksonu ve státě Michigan, chystali vyrazit na cestu do Wisconsinu, kde měli po určitou dobu působit. Odpoledne jsme strávili v domě D. R. Palmera, jen kousek od nádraží. Kazatel White během odpoledne několikrát promluvil a řekl: „Mám zvláštní pocit ohledně této cesty; ale, Ellen Whiteová, máme domluvenou schůzku a musíme jet. Kdybych neměl domluvenou schůzku, dnes večer bych nejel.“

GSAM 328.4Jak se setmělo a blížil se čas příjezdu vlaku, měli jsme chvíli modlitby. Zdálo se, že všichni byli vedeni k tomu, aby se modlili za bezpečí kazatele Whitea a jeho manželky na této cestě. Když jsme vstali, kazatel White vyjádřil svou víru, že Pán se o ně postará a ochrání je.

GSAM 328.5V osm hodin jsem s nimi šel k vlaku, abych jim pomohl zajistit sedadla a uspořádat jejich zavazadla. Nastoupili jsme do jednoho vagónu se sedadly s vysokými opěradly, kterému se tehdy říkalo „spací vůz“. Ellen Whiteová řekla: „Jamesi, v tomhle vagónu nevydržím, musím odtud pryč.“ Pomohl jsem jim najít místo uprostřed dalšího vagónu. Ellen Whiteová se posadila se zavazadly na klíně, ale řekla: „V tomhle vlaku se necítím jako doma.“ Zazvonil zvonek a po spěšném „rozloučení“ jsem brzy odešel k Cyreniusovi Smithovi, kde jsem měl strávit noc.

GSAM 329.1Kolem desáté hodiny nás všechny velmi překvapilo, když jsme uslyšeli klepat na dveře kazatele Whitea, o kterém jsme se domnívali, že je již na dobré cestě do Chicaga. Řekl, že vlak vykolejil tři míle západně od Jacksonu; že většina vlaku včetně lokomotivy byla zcela zničena; ale zatímco řada lidí zahynula, on a Ellen Whiteová vyvázli bez zranění. Brzy si obstaral koně a kočár a spolu s Abramem Dodgem se vydal pro Ellen Whiteovou, kterou kazatel nesl kus cesty v náručí přes mokrou, bažinatou půdu a přes malý potok do bezpečí, pryč z místa neštěstí.

GSAM 329.2Brzy následujícího rána jsem se vydal s panem Dodgem prohlédnout si trosky. V místě, kde silnice šikmo kříží železniční trať, si vůl lehl k odpočinku přímo na koleje. Lokomotiva neměla nárazník, a tak při nárazu do zvířete byla odhozena z kolejí doleva. Při prvním nárazu lokomotivy na zem vyskočil zavazadlový vůz, v němž se nacházel kufr s knihami kazatele Whitea, zcela mimo koleje a zůstal nepoškozen; zároveň se osobní vůz v zadní části vlaku odpojil od zbytku vlaku bez lidské pomoci a tiše zastavil na kolejích. Lokomotiva a tendr jely po zemi mimo koleje asi šest až osm prutů, než lokomotiva narazila na dubový pařez o průměru asi tří stop. Síla vlaku byla taková, že se lokomotiva převrátila dnem vzhůru a zadní část tendru se otočila napříč kolejemi. Hlavní část vlaku, jedoucí plnou rychlostí, narazila do trosek lokomotivy, čímž došlo k druhému nárazu. Prvním vozem, který narazil do lokomotivy, byl expresní vůz, který byl rozdrcen na třísky. Spolu s jeho obsahem tvořil hromadu trosek nahromaděnou na tendru a kolem něj. Dalším byl vůz druhé třídy, ve kterém cestovalo osmnáct cestujících, z nichž jeden zahynul a všichni ostatní utrpěli více či méně vážná zranění. Tento vůz byl rozříznut na dvě části spacím vozem, který jím projel. Přední část spacího vozu byla rozbitá na kusy a sedadlo, na kterém se Ellen Whiteová necítila bezpečně, bylo zcela rozdrceno.

GSAM 330Důkaz božského zachránění

GSAM 330.1Když jsme si prohlíželi trosky a poté vagón, ve kterém v době nehody cestovali kazatel White a jeho manželka a který stál tiše sám o sobě asi patnáct prutů od trosek, cítili jsme v srdcích, že Bůh vyslyšel modlitbu, a kdo ví, zda neposlal svého anděla, aby ten vagón odpojil, aby jeho služebníci mohli uniknout bez úhony? Tato myšlenka na nás zapůsobila o to více, když brzdař řekl, že on sám ten vagón neodpojil, a navíc, že v okamžiku nehody na nástupišti nikdo nebyl, a že pro něj i pro všechny železničáře zůstává záhadou, jak se to stalo; a co pro ně bylo ještě záhadnější, spojka i šroub byly neporušené a šroub s řetězem ležel na plošině havarovaného vagónu, jako by jej tam položila pečlivá ruka.

GSAM 330.2Do večera 24. byla trať natolik vyčištěna od trosek, že vlaky jezdily jako obvykle, a kazatel s Ellen Whiteovou opět nastoupili do vagónů a bezpečně dorazili na schůzku ve Wisconsinu.

GSAM 330Pokárání protivníků

GSAM 330.3U starověkého Izraele to nebyla vždy „hladká plavba“. Měli vnější nepřátele, kteří se snažili bránit jejich pokroku na každém kroku. „Smíšený zástup“ a neposvěcení lidé uvnitř tábora byli pohotovými nástroji, skrze něž se Satan snažil vyvolávat nespokojenost, sváry, reptání a vzpouru. Skutečnost, že Boží ruka, přinášející prosperitu, byla s těmi, kdo Mu důvěřovali, a že jejich úsilí provázelo vítězství, byla důkazem toho, že tento lid nalezl milost v Jeho očích – že je vedla ruka Páně.

GSAM 331.1Stejně tak při vzniku a šíření Poselství třetího anděla; jeho šíření nebylo způsobeno tím, že by předkládané pravdy byly něčím, co by vyhovovalo přirozenému srdci člověka. Naopak, samotná ústřední pravda tohoto poselství – Hospodinova sobota – je v rozporu se sobeckými, světskými zájmy, neboť odděluje ty, kdo ji dodržují, od světských záležitostí dva dny v týdnu. Přítomná pravda měla své vnější nepřátele, odhodlané a vytrvalé ve svých snahách zničit toto dílo. O nich lze říci slovy žalmisty: „Byť Hospodina s námi nebylo, rciž nyní, Izraeli, byť Hospodina s námi nebylo, když lidé povstali proti nám: tehdáž by nás byli za živa sehltili v rozpálení hněvu svého proti nám.“²

GSAM 331.2V našich řadách se čas od času objevovali sobečtí a nespokojení lidé, kteří vyprávěli, jaké velké věci by se staly, až budou jejich záměry naplněny; ale jako bludičky jejich světla již dávno zhasla. Záležitost přítomné pravdy si mezitím jistě a vytrvale razila cestu po celém světě a s každým krokem vpřed nabývala na stabilitě a síle.

GSAM 331Kazatelé Stephenson a Hall

GSAM 331.3Během léta roku 1855 se kazatelé Stephenson a Hall pokusili vyvolat vzpouru ve státě Wisconsin. Vedoucím bratřím bylo dobře známo, že chtěli posuzovat všechny ostatní body naší víry podle své doktríny o „budoucím věku“ a velmi jim záleželo na tom, aby se adventisté sedmého dne učili o doktríně zkušební doby po Kristově druhém příchodu.

GSAM 331Proroctví týkající se jich

GSAM 331.420. listopadu 1855 byla Ellen Whiteové zjevena vize jejich postupu spolu s předpovědí ohledně konečného výsledku těmito slovy: „Myslíš si, slabý člověče, že můžeš zastavit dílo Boží? Slabý člověče, jediný dotek Jeho prstu tě srazí k zemi. Bude tě snášet jen krátkou chvíli.“

GSAM 332.1Naši odpůrci tvrdili, že se zde jednalo o vidění, které prohlašovalo, že tito muži brzy zemřou, a jelikož žili ještě několik let, vidění se nenaplnilo. Ve vidění není o jejich smrti ani zmínka. Byli zde zobrazeni jako lidé, kteří se snaží zastavit dílo Poselství třetího anděla. Ačkoli jim bylo sděleno, jak snadné by pro Boha bylo je zastavit, je zde dodáno: „On ti to dovolí jen na krátkou dobu.“ Co udělali? — Místo toho, aby ve svém boji uspěli, jak očekávali, zdálo se, že jsou ponecháni, aby tápali ve tmě. Během několika týdnů se zcela zřekli soboty a obrátili se proti ní. Doufali, že vytvoří stranu „budoucího věku“, v níž budou sami vůdci. Místo toho, aby v tom uspěli, tím, že se zřekli soboty, zcela ztratili vliv na náš lid. Svým vlastním jednáním tak zcela zmařili to, co si původně předsevzali. Náš lid řekl: „Vskutku, Bůh jim ‚dopřál jen krátkou dobu‘.“

GSAM 332Smutný konec života

GSAM 332.2Pokud jde o osud těchto dvou mužů, je vhodné uvést několik výpovědí o jejich smutném osudu, které pronesli jejich vlastní bratři, věřící z hnutí „budoucího věku“, s nimiž se stýkali poté, co opustili sobotu. Před třiceti sedmi lety pan Hall poněkud zešílel (v důsledku změkčení mozku), přičemž příčinou tohoto stavu byla ztráta značného majetku v důsledku podvodu ze strany jiných. Trpěl bludem, že pokud by vyšel ven, rozplácl by se nebo spadl na zem. Je neškodný, ale samozřejmě po všechna ta dlouhá léta byl zcela nezpůsobilý k jakékoli kazatelské práci.³

GSAM 332.3Kazatel Stephenson je mrtvý již asi šestnáct let. Několik let před svou smrtí trpěl duševní poruchou (byl duševně chorý), ačkoli pro ostatní nepředstavoval nebezpečí. Než se do tohoto stavu dostal, využil svobody, o níž se domníval, že ji má díky teorii bez zákona, kterou vyznával, opustil svou vlastní manželku – ženu, o níž nikdo netvrdil, že by postrádala ctnosti (rozvod mohl získat pouze s pomocí nepoctivého právníka) – a oženil se s jinou ženou, mnohem mladší než jeho bývalá manželka. Tento čin představoval tak flagrantní porušení morálky, že i jeho vlastní bratři z hnutí „budoucího věku“ jeho jednání odsoudili a nedovolili mu, aby pro ně dále kázal.

GSAM 333.1Výpovědi jejich vlastních bratří o posledních dnech těchto mužů vyjadřují nejhlubší soucit; přesto se jedná o nezkreslená fakta, která jsou uváděna bez zloby či předsudků. S tímto necháváme na čtenářích, aby si sami vyvodili závěr ohledně konkrétního uplatnění tohoto svědectví.

GSAM 333Kazatel J. H. Waggoner přijímá poselství

GSAM 333.2V roce 1852 přijal kazatel J. H. Waggoner, který vedl okresní noviny ve Wisconsinu, přítomnou pravdu a v následujícím roce se plně věnoval kazatelské službě. V roce 1857 napsal dvě velmi důležité brožury, každou o přibližně dvou stech stranách. První z nich nesla název The Nature and Tendency of Modern Spiritualism a druhá A Refutation of the Age-to-Come. První z nich nejenže pomohla zachránit mnohé před upadnutím do této satanské pasti, ale s Božím požehnáním také otevřela oči mnoha lidem, kteří nevěděli, jak si tyto moderní jevy vyložit.

GSAM 333.3Jeho Refutation of the Age-to-Come je nejúplnějším odhalením falešných teorií o zkušební době pro hříšníky po druhém příchodu našeho Pána. Jedná se o tak úplné vyvrácení této doktríny, že na ni nejenže nebyla dána žádná odpověď, ale dosud jsme nezaznamenali ani žádný pokus o reakci. Kniha velmi jasně a stručně vykládá postavení Krista jako kněze na trůnu svého Otce (jeho Melchisedechovo kněžství) během současné dispenzace a postavení, které bude zaujímat na svém vlastním trůnu ve svém budoucím věčném království – trůnu, s nímž nebude spojeno žádné zprostředkovatelské kněžství.

GSAM 334.1Ještě později napsal kazatel Waggoner třetí brožuru přibližně stejného rozsahu s názvem The Atonement in the Light of Reason and Revelation. Kolem roku 1884 byla tato brožura revidována a rozšířena na svazek o přibližně 400 stranách. Jedná se o jasné a stručné pojednání o tématu naznačeném v jejím názvu.

GSAM 334.2Od té doby byl úzce spjat s nakladatelskou činností, a to jak jako spisovatel, tak jako redaktor. Pokračoval také ve své kazatelské činnosti a poslední roky svého života strávil v Evropě.

GSAM 334.317. dubna 1889 náhle zemřel v Basileji ve Švýcarsku, těsně poté, co dokončil svou poslední knihu From Eden to Eden . 16. dubna strávil celý den psaním a do svého deníku si zapsal: „Měl jsem těžký pracovní den.“ Ze zprávy o jeho případu, kterou sepsali evropští bratři, vyplývají následující podrobnosti:—

GSAM 334.4„Ráno 17. dubna, asi v půl šesté, zemřel ve své kuchyni bez jakéhokoli varování na srdeční zástavu. Velmi tvrdě pracoval na dokončení anglického vydání své nové knihy a očekával, že následující neděli odcestuje do Londýna, aby tam pracoval na tomto díle, než se příští léto vrátí do Ameriky.“

GSAM 334.5Od roku 1854 byl kazatel Waggoner neustále a výrazně na očích veřejnosti, když hájil pravdu, a to jak z kazatelny, tak v tisku. V době své smrti mu bylo téměř šedesát devět let. Byl pohřben v Basileji 20. dubna. Tak padl na svém služebním místě další z prvních pracovníků této věci.

GSAM 334Uzdravování vírou

GSAM 334.6Na počátku jara roku 1858 Ellen Whiteová již několik dní velmi trpěla a byla upoutána na lůžko v téměř bezmocném stavu. Jednoho večera, krátce před půlnocí, omdlela; rodina vyzkoušela všechny prostředky, které znala, aby ji přivedla k vědomí, ale jejich snaha byla marná. V tomto stavu setrvala přes půl hodiny, než jsme s kazatelem Andrewsem byli narychlo povoláni kazatelem Whitem, abychom se připojili k modlitbě. V odpovědi na vroucí prosby vyslovené u jejího lůžka ji Pán milosrdně přivedl k vědomí a navrácel jí obvyklé zdraví. Zatímco vzdávala chválu Bohu, byla unesena do vidění, přičemž stále ležela v posteli. O některých věcech, které jí byly v tomto vidění ukázány, se lze dočíst v knize „Testimony for the Church“, č. 5.

GSAM 335Pozoruhodný fyzický projev

GSAM 335.1S tímto viděním souvisel zvláštní fyzický projev, na který zvlášť upozorňujeme. Kazatel White a já jsme seděli na jedné straně postele a kazatel Andrews na druhé straně. Její ruce se střídavě sepínaly nad hrudí nebo se pohybovaly spolu s pažemi jejím obvyklým volným a ladným způsobem směrem k různým scénám, které sledovala. Horní část jejího těla byla zvednutá z postele, takže mezi jejími rameny a polštářem byl prostor asi osm nebo devět palců. Jinými slovy, tělo od boků nahoru bylo ohnuté v úhlu asi třiceti stupňů. A v této poloze setrvala po celou dobu trvání vidění, které trvalo třicet minut. Nikdo by přirozeně nemohl zaujmout takovou pozici bez opory rukou a paží, natož se v ní udržet po tak dlouhou dobu. I zde se opět potvrdilo, že s tímto viděním souvisela nějaká síla, nad kterou neměla žádnou kontrolu.

GSAM 335Další předpověď

GSAM 335.2Prvního října 1858 se v Rochesteru ve státě New York konalo společné setkání, které uspořádali kazatel White, Ellen Whiteová a autor těchto řádků. Po tomto setkání je autor doprovázel na cestě po státě New York a státech Nové Anglie. Jedné soboty měla Ellen Whiteová vidění, v němž jí bylo mimo jiné ukázáno, že na nějakém místě naší plánované cesty na ni Satan chystá silný útok a že kazatel White a já se jí musíme vírou držet a Pán ji vysvobodí.

GSAM 336Utrpení Ellen Whiteové

GSAM 336.1Zde se opět jednalo o proroctví o tom, co se stane. Následující děj ukáže, jak přesně se toto proroctví naplnilo. První sobotu po setkání v Rochesteru jsme byli v Rooseveltu a následující sobotu v Brookfieldu v okrese Madison. Následující týden jsme pořádali shromáždění v prostorné kuchyni pana Balloua v Mannsville v okrese Jefferson. Během cesty vlakem z Brookfieldu do Mannsville se Ellen Whiteové zanítila tvář těsně pod očima. Bylo to tak bolestivé, že když jsme dorazili do Mannsville, musela ulehnout do postele. Zánět se dva dny zhoršoval, což ji připravovalo o spánek a bránilo jí účastnit se shromáždění. Měla tak oteklou hlavu, že měla zavřené obě oči, a její obličej byl tak znetvořený, že už nevypadal jako obličej člověka. Uprostřed všech těchto mučivých bolestí a extrémní nervozity způsobené nedostatkem spánku se nepřítel usilovně snažil přimět ji k reptání proti Bohu. Tak to pokračovalo až do konce naplánovaných shromáždění.

GSAM 336.2Po skončení shromáždění mi kazatel White řekl:

GSAM 336.2„Bratře Johne, toto je právě ten Satanův útok na mou manželku, před kterým jsme byli varováni v Rochesteru. Vzpomínáš si, že tam byl dán slib, že pokud spojíme síly a budeme ji ve víře podpírat, aniž bychom ji v okamžiku boje na chvíli pustili, moc nepřítele bude zlomena a ona bude osvobozena. Pojďme hned dovnitř a věnujme se modlitbě.“

GSAM 336Osvobození, jak bylo předpovězeno

GSAM 336.3Okamžitě jsme vešli do pokoje, kde Ellen Whiteová ležela upoutána na lůžko, a začali jsme se za ni vroucně modlit, zatímco bratři v místnosti, kde jsme měli shromáždění, setrvali v tiché modlitbě. Asi deset minut poté, co jsme se začali modlit, sestoupila moc Páně a naplnila místnost. Ellen Whiteová byla okamžitě zbavena veškeré bolesti a hned si vyžádala jídlo. Bylo to kolem páté hodiny odpoledne. V sedm hodin už otok na jejím obličeji zcela zmizel a ona se toho večera zúčastnila shromáždění, podle všeho v tak dobré kondici jako vždy.

GSAM 337.1Na žádost občanů byl večer přednesen projev na téma „Dědictví svatých“, na jehož závěr Ellen Whiteová pronesla povzbuzující slova. Zatímco kazatel White byl venku se svým malým synkem W. C., byla ona před tím velkým shromážděním unesena do vidění. O některých věcech, které jí byly v té době ukázány, se lze dočíst v závěrečném článku Testimony Number 5, datovaném v Mannsville, N.Y., 21. října 1858.

GSAM 337.2Úleva, které se Ellen Whiteové dostalo při výše zmíněné příležitosti, byla stejně účinná, jak bylo předpovězeno ve vidění v Rochesteru. Na té cestě se již žádné podobné potíže nevyskytly a na každém místě jsme dosáhli slavného vítězství pro pravdu.

GSAM 337Předpověď americké občanské války

GSAM 337.3V sobotu 12. ledna 1861, na den přesně tři měsíce předtím, než zazněl první výstřel na pevnost Fort Sumter (což bylo ve skutečnosti zahájení války, která vedla k osvobození 4 000 000 afrických otroků v Americe), byl vysvěcen sborový dům Církve adventistů sedmého dne v Parkville v Michiganu. Bohoslužby se zúčastnili kazatel White a jeho manželka, kazatel Waggoner, Smith a autor těchto řádků. Na závěr kázání kazatele Whitea pronesla Ellen Whiteová strhující výzvu, po níž se posadila na židli. V této poloze byla unesena do vidění. Sál byl přeplněn lidmi a panovala tam skutečně slavnostní atmosféra. Po probuzení z vidění vstala, rozhlédla se po sále a řekla:—

GSAM 338.1„V tomto domě není ani jediná osoba, která by si byť jen ve snu představila, jaké pohromy se na tuto zemi valí. Lidé si dělají legraci z vyhlášení odtržení Jižní Karolíny, ale právě mi bylo ukázáno, že se k tomuto státu připojí velké množství dalších států a vypukne ta nejstrašnější válka. V tomto vidění jsem viděla velké armády obou stran shromážděné na bojišti. Slyšela jsem dunění děl a všude kolem jsem viděla mrtvé a umírající. Pak jsem je viděla, jak se vrhají do boje muže proti muži [a bodají se bajonety]. Poté jsem viděla bojiště po bitvě, celé pokryté mrtvými a umírajícími. Potom mě přenesli do věznic a viděla jsem utrpení těch, kteří trpěli nouzí a chřadli. Potom mě zavedli do domovů těch, kteří ve válce ztratili manžely, syny nebo bratry. Viděla jsem jejich zoufalství a utrpení.“

GSAM 338.2Poté se pomalu rozhlédla po domě a řekla: „V tomto domě jsou lidé, kteří v té válce přijdou o syny.“

GSAM 338Svědectví paní Ensignové o viděních

GSAM 338.3Jako potvrzení výše uvedené skutečnosti, jako důkaz, že předpověď byla učiněna v uvedený den, a jako ilustrace toho, jak ji sbor pochopil a šířil, je uvedeno následující svědectví:—

GSAM 338.4„Tímto potvrzuji, že jsem v lednu 1861 bydlela v okrese St. Joseph v Michiganu, asi šest mil od Parkville. Nebyla jsem adventistka. Dvanáctého dne toho měsíce se několik mých sousedů vydalo do Parkville, aby se zúčastnili shromáždění. Když se vrátili domů, řekli mi, že na shromáždění byla žena, která upadla do transu a prohlásila, že na Spojené státy se valí strašná válka; že na obou stranách, na Jihu i na Severu, budou sestaveny velké armády a že mnozí budou trpět ve věznicích; a že v mnoha rodinách se projeví tíživá nouze v důsledku ztráty manželů, synů a bratrů ve válce; a že v tom domě jsou muži, kteří v té válce přijdou o syny.“ Podepsáno: „Martha V. Ensign, Wild Flower, okres Fresno, Kalifornie, 30. ledna 1891.“

GSAM 339.1V souvislosti s předpovědí této strašlivé války Ellen Whiteová dále uvedla, že adventisté sedmého dne „budou v důsledku války uvedeni do tíživých situací a že je povinností všech upřímně se modlit, aby jim byla dána moudrost, aby věděli, co mají dělat v těžkých časech, které je čekají.“

GSAM 339Rozsah občanské války

GSAM 339.2V době, kdy bylo toto vidění zjeveno, neměli lidé na Severu obecně téměř žádnou, či jen velmi malou představu o blížící se válce. Dokonce i prezident Lincoln, tři měsíce poté (12. dubna 1861), kdy se několik států připojilo k Jižní Karolíně v jejím vyhlášení odtržení a kdy byl vypálen první výstřel na pevnost Sumter, povolal pouze 75 000 mužů, a to na krátkou dobu tří měsíců.

GSAM 339.3Celkový počet vojáků zařazených na straně Unie během války činil 2 859 132. Encyclopedia Britannica uvádí, že „armáda Konfederace čítala na počátku roku 1863 asi 700 000 mužů“, avšak je obtížné přesně určit, kolik jich bylo celkem zařazeno. Odhaduje počet jejich obětí na „asi 300 000 mužů“. Některé novější encyklopedie uvádějí ztráty na straně Unie (zahrnující padlé v boji, mrtvé na následky zranění nebo nemoci, které si přivodili na bojišti či ve věznicích) na 359 528. O dluhu na straně Unie Britannica uvádí:—

GSAM 339.4„Dluh dosáhl svého maxima 31. srpna 1865 a činil 2 845 907 626,56 dolarů. Bylo rovněž utraceno přibližně 800 000 000 dolarů z příjmů, a to hlavně na válku; státy, města, okresy a obce utratily své vlastní daňové příjmy a nahromadily si vlastní dluhy pro válečné účely; platby na důchody nakonec pravděpodobně dosáhnou výše 1 500 000 000 dolarů. Náklady Konfederace nelze nikdy přesně zjistit, majetek zničený federálními i konfederačními armádami lze jen stěží odhadnout; a peněžní hodnota (2 000 000 000 dolarů) otroků na Jihu byla válkou zcela zničena. Celkově lze říci, že ačkoli náklady na válku nelze přesně vypočítat, částka 8 000 000 000 dolarů představuje umírněný odhad.“⁴

GSAM 340Další potvrzení vidění

GSAM 340.1Co se týče předpovědi o mužích v modlitebně v Parkville, kteří ve válce ztratili syny, pouze uvedu, že na podzim roku 1883 jsem se setkal se starším z parkvillské církve, který byl starším i v lednu 1861, kdy bylo toto vidění zjeveno; a zeptal jsem se ho, zda si pamatuje slova, která pronesla Ellen Whiteová při vyprávění o vidění týkajícím se války. „Ano,“ řekl, „pamatuji si to.“ „Mohl byste mi říct, o kolika lidech víte, že byli toho dne v sále a ve válce ztratili syny?“ Okamžitě si vybavil jména pěti lidí a řekl: „Vím, že tito tam byli a že ve válce ztratili syny; a kdybych byl doma, kde bych mohl mluvit se svými lidmi, mohl bych vám uvést další jména. Myslím,“ pokračoval, „že kromě těch, které jsem zmínil, jich bylo ještě pět.“

GSAM 340.2Více než čtyři roky vytrvalého boje ze strany Jihu, během nichž téměř polovina všech nasazených sil zahynula v boji nebo na nemoci, ukazují, jak se výše uvedená předpověď nápadně naplnila.

GSAM 340Otroctví a válka

GSAM 340.3Ellen Whiteová při vyprávění o vidění, které měla 4. ledna 1862, řekla:

GSAM 340.4„Tisíce lidí byly přiměny, aby se přihlásily do armády s tím, že cílem této války je vykořenit otroctví; ale nyní, když jsou již v armádě, zjišťují, že byly oklamány, že cílem této války není otroctví zrušit, ale zachovat ho tak, jak je.“

GSAM 341.1Výše uvedené bylo sděleno v době, kdy byli vojáci povinni pomáhat při navracení všech otroků, kteří uprchli do linií Unie, zpět k jejich pánům, a vojáci jsou zde zobrazeni, jak říkají: „Pokud se nám podaří potlačit toto povstání, co tím získáme?“ Odpovídají sklesle: „Nic. To, co povstání způsobilo, není odstraněno. Systém otroctví, který zničil náš národ, zůstává zachován a vyvolá další povstání.“ Tato slova, převzatá z Testimony No. 7, kde je pod nadpisem „Otroctví a válka“ uveden celý strhující popis války, neříkají, že otroctví nebude nikdy zrušeno, ale popisují situaci tak, jak ji tehdy vnímali vojáci. O kousek dál ve stejném svědectví se nachází následující předpověď:—

GSAM 341Předpověď úspěchu Severu

GSAM 341.2„A přesto je vyhlášen národní půst! Pán praví: ‚Není snad tento půst ten, který jsem si vyvolil: rozvázat pouta bezbožnosti, rozvázat těžká břemena a propustit utlačované na svobodu, a abyste zlomili každé jho?‘ Až náš národ dodrží půst, který si Bůh vyvolil, tehdy přijme jejich modlitby, pokud jde o válku; ale nyní k němu nedoléhají.“

GSAM 341.3Ti, kdo znají historii války, si jsou vědomi porážek, katastrof, zpoždění atd. spojených se snahami Severu porazit jižní síly až do doby, kdy bylo vydáno prohlášení o osvobození – 1. ledna 1863. Jak rychlá pak byla vítězná tažení od té doby až do konce války! Jak zřejmé bylo pro ty, kdo sledovali průběh událostí, naplnění toho proroctví ze 4. ledna 1862. Poté, co byla břemena sejmuta, bylo otroctví uvolněno a jho sraženo z otroků! Jak zřejmé je, že Bůh vyslyšel modlitby svého lidu a požehnal snaze ukončit válku, když se rozhodli pro půst, který se mu líbil!

GSAM 342Svědectví bývalého guvernéra St. Johna

GSAM 342.1V projevu bývalého guvernéra Johna P. St. Johna z Kansasu v Ottawě ve státě Illinois, který jsem vyslechl odpoledne 29. června 1891, učinil následující prohlášení:—

GSAM 342.2„Nikdy jsem nebyl tak zklamaný jako tehdy, když nás [konfederační vojáci] porazili u Bull Runu. Ale všechno to bylo součástí Božího plánu. Kdybychom porazili [Konfederaci], politici by vyjednali mír a Unie by pokračovala s otroctvím, které bychom měli i dnes. Dva roky měli [konfederační vojáci] převahu; ale poté, co Lincoln vydal slavnou Proklamaci o osvobození, jsme se přiklonili na stranu Boží a už jsme nemohli prohrát.“