Kapitola 6 — Poselství a poslové

GSAM 108.1„Napiš vidění, a to zřetelně na dskách, aby je přeběhl čtenář. Proto že ještě do jistého času bude vidění, a směle mluviti bude až do konce, a nesklamáť. Jestliže by pak poprodlilo, posečkej na ně; neboť jistotně dojde, aniž bude meškati.“¹

GSAM 108.2„I viděl jsem jiného anděla letícího po prostředku nebe, majícího evangelium věčné, aby je zvěstoval těm, jenž bydlí na zemi, a všelikému národu, i pokolení, i jazyku, i lidu, řkoucího velikým hlasem: Bojte se Boha, a vzdejte jemu chválu, neboť přišla hodina soudu jeho; a klanějte se tomu, kterýž učinil nebe i zemi i moře i studnice vod.“²

GSAM 108.3Ti, kdo šířili zvěst o druhém příchodu, tvrdili, že toto „vidění“ se „stanoveným“ časem, o němž se zmiňuje prorok Abakuk, zahrnuje i vidění z proroctví Daniela a Zjevení. Ve svých výkladech na prorockých tabulkách to vyjádřili tak jasně, že ten, kdo si přečetl výklad, mohl skutečně „běžet“ a předat tuto informaci ostatním.

GSAM 108Jasné poselství

GSAM 108.4Prohlášení adventistů nebylo pouhým oznámením, které učinil Pavel před Felixem: „O spravedlnosti a o zdrželivosti a o budoucím soudu,“ ani to nebylo prohlášení Martina Luthera po dokončení překladu Bible, kdy krátce před svou smrtí údajně řekl: „Jsem přesvědčen, že soud není daleko; ano, že sám Pán nebude nepřítomen déle než tři sta let.“ Nebyla to ani slova Johna Wesleyho, když řekl, že „si myslí, že tisíciletí by mohlo začít asi za sto let“. Adventisté tvrdili, že zvěstují poselství symbolizované ve Zjevení 14:6, 7: „Přišla hodina soudu jeho,“ a volání ze Zjevení 10:6: „Již více času nebude.“ Takové proroctví se nemohlo naplnit oznámením události, která měla „přijít“, a to „za tři sta let“ nebo „za sto let“, ale v určitém čase, „nastala“. Právě takové poselství, s takovou určitostí, jakou vyžadují výše uvedená proroctví, hlásali adventisté celému světu.

GSAM 109Soud při Kristově příchodu

GSAM 109.1V době, kdy bylo toto poselství poprvé vyhlášeno, se všechny křesťanské denominace domnívaly, že soud se uskuteční při druhém příchodu Krista. Lidé, kteří za těchto okolností hlásali poselství o příchodu hodiny soudu a zároveň zastávali tento názor, tedy nutně museli hlásat druhý příchod Krista. Ve skutečnosti to, co dodávalo poselství sílu a co lidmi nejvíce hnulo, bylo vyhlášení konkrétního času. Nejprve tvrdili, že konec světa nastane někdy v průběhu „židovského roku“ 1843 a že se to týká období mezi 21. březnem 1843 a 21. březnem 1844. Poté, co tento čas uplynul, se z časopisu Midnight Cry z roku 1844 dozvídáme, že byl stanoven konkrétní den pro ukončení prorockých časů. Byl jím desátý den sedmého židovského měsíce, což odpovídalo 22. říjnu 1844.

GSAM 109Výpočet 2300 dnů

GSAM 109.2Základem tohoto časového úseku – roku 1843 – bylo 2300 dnů z 8. kapitoly knihy Daniel. Tvrdilo se, že jelikož tyto „dny“ souvisely s proroctvími, v nichž byla zvířata zvolena jako symboly království, musí být „dny“ použity symbolicky jako zástupci let, a to v souladu s Pánovým výkladem symbolického času, jak je uvedeno v 4. knize Mojžíšově 14:34 a Ezechielovi 4:5, 6; že sedmdesát týdnů – 490 dnů – z 9. kapitoly knihy Daniela mělo být první částí těch 2 300 dnů a že obě období začala současně. Událostí uvedenou v Danielovi 9, která znamenala začátek sedmdesáti týdnů, bylo „vyjití výpovědi o navrácení a o vystavení Jeruzaléma“. Tento rozkaz byl vydán v sedmém roce vlády Artaxerxa Longimana, v roce 457 př. n. l., jak je zaznamenáno v knize Ezdráš 7.

GSAM 110.1Že se jednalo o skutečné datum začátku sedmdesáti týdnů, dokazuje skutečnost, že přesně za šedesát devět týdnů – 483 let – od roku 457 př. n. l., tedy v roce 27 n. l., byl Kristus pokřtěn Janem a zahájil své působení slovy: „Že se naplnil čas“³ atd. Zahájení služby Krista v roce 27 n. l., jeho ukřižování tři a půl roku od tohoto data, „uprostřed [v polovině] [sedmdesátého] týdne“, ukončení zvláštního díla mezi Židy v roce 34 n. l. a rychlé obrácení Saula, apoštola pohanů, dokázaly, že sedmdesát týdnů skutečně skončilo v tomto datu, a tedy že začaly v roce 457 př. n. l. Vypočítali to takto: Z 2300 odečteme 457 a zbývá 1843. A jelikož těch 457 let bylo před Kristem, dostáváme se ke konci 2300 dnů na konec roku 1843.

GSAM 110Přiznání odpůrců

GSAM 110.2Bylo pravdivě řečeno, že „přiznání ve prospěch pravdy z řad jejích odpůrců představují ten nejvyšší druh důkazu.“ Žádný z odpůrců adventního poselství nikdy nenaznačil, že vyšetřující soud Pánova lidu je událostí, která se má odehrát před Kristovým příchodem; v tomto bodě však uvažovali v souladu s adventisty. Jako důkaz tohoto tvrzení citujeme dva významné odpůrce.

GSAM 110.3Pan N. Colver, který v roce 1842 kázal v kapli na Marlboro Street v Bostonu proti adventistům, řekl:—

GSAM 111.1„Pokud jsou tyto dny roky, svět skončí v roce 1843; to pochopí každý školák; neboť pokud 490 dní skončilo Kristovou smrtí, pak by 2300 dní skončilo v roce 1843; a svět musí skončit, pokud se neprokáže, že se má odehrát nějaká jiná událost, a já nevidím, jak by to bylo možné.“

GSAM 111.2Profesor Stuart přibližně ve stejné době řekl:

GSAM 111.2„Je pozoruhodné, že velká většina vykladačů v anglickém a americkém světě již mnoho let chápe dny uvedené v knize Daniela a v Zjevení jako znázornění či symboly let. Bylo pro mě obtížné vysledovat původ tohoto všeobecného, dalo by se říci téměř všeobecně rozšířeného zvyku.“

GSAM 111Svědectví profesora Bushe

GSAM 111.3Profesor Bush řekl: „Kdokoli útočí na pana Millera v otázce času, útočí na jeho nejsilnější stránku. Jeho čas je správný; mýlí se však v události, která má nastat.“ Bush věřil v obrácení celého světa před příchodem Krista. Jeho teorie spočívala v tom, že tisíciletí začne v roce 1844.

GSAM 111.4Kazatelé adventistické víry ve svých veřejných kázáních učili, že světové dějiny ukazují, že různé národy se nacházejí právě v tom stavu, který symbolizuje socha z 2. kapitoly knihy Daniel, kdy měl kámen zasáhnout sochu do nohou a Bůh nebes zřídit své království; a v 7. kapitole, kdy „Království pak i panství, a důstojnost královská pode vším nebem dána bude lidu svatých výsostí.“ Upozornili také na skutečnost, že znamení – fyzická, politická i mravní – byla přesně taková, jaká Písmo předpovědělo, že budou viditelná, až se Pán bude chystat zjevit.

GSAM 111Zázraky na nebi

GSAM 111.5Pán skrze proroka Jóela říká: „Ukáži zázraky na nebi i na zemi, krev a oheň a sloupy dymové. Slunce obrátí se v tmu a měsíc v krev, prvé než přijde den Hospodinův veliký a hrozný.“⁴ Adventisté věřili a učili, že polární záře posledních století (běžně nazývaná severní světla) byla tím „ohněm a sloupy dýmu“, které odpovídají popisu proroka; a podle nejlepších informací, které lze získat z historie (jako svědectví odkazujeme na Edinburg Encyclopedia), byla před tímto obdobím pozorována jen zřídka.

GSAM 112.1Zatímco se tedy zvěst o brzkém příchodu Pána šířila do nejodlehlejších koutů země, na nebi se objevovala znamení, která dodávala pravdě na síle a upoutávala pozornost lidí.

GSAM 112.225. ledna 1837 došlo k nejvelkolepější ukázce ohnivé polární záře, která jako by vedla mysli mnoha lidí přímo k proroctví proroka Jóela o tom, co má předcházet velkému dni Páně. Následující popis této události pochází z deníku New York Commercial Advertiser z 22. října 1839. Přesně odpovídá scéně, jak ji autor viděl na vlastní oči ve městě Victor v okrese Ontario ve státě New York.

GSAM 112Ohnivá polární záře z roku 1837

GSAM 112.3„Večer 25. ledna 1837 došlo v různých částech země k pozoruhodnému projevu téhož jevu [tj. polární záře], jak si naši čtenáři nepochybně vzpomenou. Tam, kde byla země pokryta sněhem, byl pohled velkolepý a ‚děsivý‘ způsobem, jaký dosud neměl obdoby. Na jednom místě, ležícím poblíž hory, nám lidé, kteří byli svědky této scény, sdělili, že to připomínalo ‚vlny ohně valící se dolů z hory‘, a obecně, pokud je nám známo, sníh pokrývající zem vypadal jako oheň smíšený s krví, zatímco nahoře (jak říká apoštol) ‚nebesa hořela‘ a tak velmi připomínala prorocký popis posledního dne, že mnozí byli ohromeni; děti, které to viděly, se vyděsily a ptaly se, zda to není příchod soudu; a dokonce i zvířata se třásla zjevným strachem.“

GSAM 113.1Toto znamení proroka Jóela se neprojevilo pouze v Americe, ale jak se učení o Pánově příchodu šířilo ve Velké Británii, objevilo se stejné znamení na nebi i v této zemi. New York Commercial Advertiser z 22. října 1839 cituje z londýnských novin následující zprávu o pozoruhodném jevu, jehož byli v této zemi svědky v noci 3. září:—

GSAM 113Polární záře z roku 1839

GSAM 113.2„LONDÝN, 5. ZÁŘÍ. — Mezi desátou hodinou ve čtvrtek večer a třetí hodinou včera ráno byl na obloze pozorován jeden z nejvelkolepějších projevů těchto mimořádných jevů, padajících hvězd a polární záře, jaké byly za posledních mnoho let zaznamenány. První náznak tohoto jedinečného jevu se objevil deset minut před desátou, kdy se ze severní části oblohy zvedlo světle karmínové světlo, zřejmě pára, které se postupně rozšiřovalo až do středu oblohy, a kolem desáté hodiny nebo o čtvrt na jedenáct byla celá obloha od východu na západ jedním obrovským světelným plátnem. Vypadalo to velmi znepokojivě a přesně jako při strašlivém požáru. Světlo se značně měnilo; v jednu chvíli se zdálo, že slábne, a hned nato se znovu rozzářilo s intenzivní jasností. Byly v něm vidět spletené oblaky kouře, které se převalovaly sem a tam, a každý pozorovatel se zdál být přesvědčen, že jde o ‚obrovský požár‘.

GSAM 113.3„Zděšení v metropoli bylo obrovské; tisíce lidí běžely směrem k domnělé strašlivé katastrofě. Hasičské vozy patřící stanicím na Baker Street, Farringdon Street, Watling Street, Waterloo Road a rovněž ty ze stanic na západě Londýna – v podstatě každý hasičský vůz v Londýně – byly zapřaženy do koňského spřežení a s mimořádnou energií cválaly za domnělým ‚místem zkázy‘, následovány kočáry, jezdci na koních a obrovskými davy. Některé z vozů dojely až k High Gate a Halloway [asi čtyři míle], než byla chyba odhalena. Tyto jevy trvaly více než dvě hodiny a k ránu se z toho stala velkolepá podívaná.

GSAM 114.1„Ve dvě hodiny ráno nabídl tento jev nejnádhernější scénu, kterou je velmi těžké popsat. Celý Londýn byl osvětlen tak jasně jako v poledne a ovzduší bylo pozoruhodně čisté. Jižní polokoule byla v uvedenou dobu sice bez mraků, ale velmi temná; hvězdy, jichž bylo nespočet, však krásně zářily. Protilehlá strana oblohy představovala zvláštní, avšak velkolepý kontrast; byla jasná až do krajnosti a světlo bylo velmi živé; neustále se tam objevovaly meteory, které se lišily svou zářivostí – zdálo se, že vznikají uprostřed oblohy a rozšiřují se, až jako by praskly. Účinek byl elektrizující. Nesčetné množství malých hvězd vystřelovalo nad obzorem a řítilo se k Zemi takovou rychlostí, že oko stěží stačilo sledovat jejich dráhu; zdálo se, že také vybuchují a vrhají tmavě karmínový opar přes celou polokouli. Barvy byly naprosto velkolepé.

GSAM 114.2„V půl třetí se podívaná proměnila v temnotu, která při rozptýlení odhalila zářivou duhu v zenitu nebes a kolem hřebene temnoty, jenž visel nad jižní částí země. Brzy poté z ní vyzařovaly sloupy stříbřitého světla. Úžasně sílily, prolínaly se s karmínovou mlhou, která se tvořila současně, a když dosáhly plné výšky, byl ten pohled nepředstavitelný. Hvězdy se řítily všemi směry a pokračovaly až do čtyř hodin, kdy vše utichlo.“

GSAM 114Podivné jevy na slunci

GSAM 114.3Zatímco živí kazatelé hlásali pravdu o Pánově příchodu, byly v různých částech světa pozorovány četné a rozmanité zázraky na obloze. Z nich nám náš prostor dovolí popsat pouze jev na slunci v Norwichi v Anglii v prosinci 1843. K podobnému jevu došlo v New Havenu ve státě Connecticut 9. září 1844, a to dvě hodiny před polednem i po něm, a byly toho svědky tisíce lidí.

GSAM 115Podivný vzhled Slunce

GSAM 115.1Malý vnitřní kruh představuje slunce. Měl světle oranžový odstín. Vnější část obou kruhů, které se nacházely v nerovnoměrných vzdálenostech od slunce a obklopovaly ho, měla stejný odstín; vnitřní část těchto kruhů však byla sytě žlutá, obloha uvnitř těchto kruhů měla tmavě hnědou barvu a tři velké kruhy procházející skrz slunce a pod ním se jevily jako zřetelné jasné světlo.

GSAM 115.2O události v Anglii se dočteme v dopise od E. Lloyda z Londýna ze dne 3. ledna 1844, který zní takto:—

GSAM 115.3„Došlo k pozoruhodnému ‚znamení na slunci‘, které spatřili přední občané Norwiche a okolního venkova, jaké v Anglii dosud nikdo neviděl. Bylo to loni v prosinci, kolem dvanácté hodiny v poledne, a trvalo to dvě hodiny. Obyvatele to velmi vyděsilo. Stalo se to těsně předtím, než bratři Winter, Burgess a Routon zahájili svou misii v tomto městě. Zdálo se, že připravuje cestu pro pravdu, takže tam dosáhli velkého úspěchu.“

GSAM 116.1Zpráva o tomto jevu, k němuž došlo v New Havenu ve státě Connecticut, je uvedena v časopise Midnight Cry z 10. října 1844 a byla převzata z listu New Haven Palladium ze dne 10. září 1844. Ve zprávě v časopise Midnight Cry redaktor uvádí: „Žádný filozof nebyl schopen podat vysvětlení příčiny tohoto jevu, které by ho samotného uspokojilo.“

GSAM 116.2Zpráva o tomto jevu, který se objevil v souvislosti se sluncem v New Havenu ve státě Connecticut dne 9. září 1844, byla rovněž zveřejněna v deníku Hartford Courant ze dne 12. září 1844 a zní následovně:—

GSAM 116.3„Kruhy kolem Slunce v pondělí 9. září 1844, které byly viditelné dvě hodiny před polednem i po něm, zřejmě naši občané s velkým zájmem pozorovali a vzbudily v nich inteligentní zvědavost dozvědět se více o jevech tohoto druhu a jejich příčině.

GSAM 116.4„Tento halový jev byl pozoruhodný svou délkou trvání a poskytl příznivé podmínky pro pozorování. Kolem poledne se skládal hlavně ze dvou úplných prstenců, z nichž jeden měl šířku asi čtyřicet pět stupňů a obklopoval Slunce ve svém středu, zatímco druhý měl šířku asi sedmdesát dva stupňů, jeho střed ležel v zenitu a obvod procházel středem Slunce. Menší kruh doprovázela elipsa s dlouhou osou a malou excentricitou. Přímo naproti Slunci a třicet šest stupňů severně od zenitu protínaly velký kruh dva další kruhy téměř stejného nebo zcela stejného průměru, které v bodě průsečíku tvořily jasnou skvrnu, jaká by přirozeně vznikla spojením světla tří světelných prstenců. Prstenec obklopující Slunce vykazoval barvy duhy, často s velkou živostí a krásou. Ostatní prstence byly bílé a slabší, jelikož se nacházely dále od Slunce. V různých okamžicích se však jak na východě, tak na západě objevovaly malé části kruhů s prismatickými [duhovými] odstíny.... Taková jednotnost struktury musí záviset na nějakém zákonu, který řídí vznik hal; povaha tohoto zákona však není dosud plně objasněna.... Vysvětlení vzniku prstence obklopujícího Slunce nepředstavovalo velké potíže, jelikož jeho příčina je do jisté míry podobná té, která způsobuje vznik duhy, avšak vysvětlení původu prstence, jehož obvod leží ve středu Slunce, se ukázalo jako obtížnější.“

GSAM 117Zázraky naplňující proroctví Písma

GSAM 117.1O tom, jak byly tyto zázraky na obloze využity jak v Anglii, tak v Americe, se můžeme dozvědět z knihy Exposition of the Twenty-fourth of Matthew od Sylvestera Blisse, vydané v Bostonu v roce 1843. Po citování některých z výše uvedených zpráv autor říká:—

GSAM 117.2„Zdá se tedy, že se všechna ‚velká znamení‘ a ‚strašlivé výjevy‘, které jsou předpovězeny v Písmu pravdy, naplnily, stejně jako ta, o nichž Spasitel prohlásil, že budou předcházet jeho příchodu.

GSAM 117.3„Stejně jistě, jako je rašení listí na stromech znamením léta, tak jistě mají křesťané při naplnění těchto znamení vědět, že příchod Krista je blízko, ba dokonce před dveřmi. Není to pouhé povolení to vědět, ale náš Spasitel jim přikazuje, aby to věděli.“⁵

GSAM 117POSLOVÉ

GSAM 117.4Poté, co jsme upozornili na některé z hlavních rysů poselství o druhém příchodu, jak bylo původně hlásáno, může být zajímavé zmínit několik osob, které sehrály významnou roli v tomto velkém hlásání. Již jsme uvedli jména mnoha z nejtalentovanějších kazatelů té doby v zahraničí, kteří šířili toto poselství. Když nyní upozorníme na některé z těch, kteří stáli v čele hnutí v Americe a na něž Pán vložil břemeno tohoto díla, poslouží to k dalšímu dokreslení toho, že v tomto hnutí skutečně působila Pánova ruka.

GSAM 118William Miller

GSAM 118.1Nejprve se zaměříme na případ Williama Millera, který byl v adventním hnutí ve Spojených státech tak významný, že mnozí toto hnutí znají pouze jako „millerismus“.

GSAM 118.2William Miller se narodil v Pittsfieldu ve státě Massachusetts v únoru 1782. Již v raném dětství se u něj projevovaly známky nadprůměrné intelektuální síly a aktivity. Během několika let se tyto znaky staly čím dál tím zřetelnějšími pro všechny, kdo se s ním stýkali. Vyznačoval se silnou tělesnou konstitucí, aktivním a přirozeně dobře vyvinutým intelektem a bezúhonným morálním charakterem. Ačkoli měl k dispozici jen omezené možnosti místní školy, již po několika letech se obecně uznávalo, že jeho znalosti převyšovaly znalosti učitelů, kteří tam obvykle působili.

GSAM 118.3Pan Miller se oženil v roce 1802 a usadil se v Poultney ve státě Vermont. Muži, s nimiž se stýkal od doby svého přestěhování do Poultney a jimž vděčil za značnou část svých světských výhod, byli hluboce ovlivněni skeptickými principy a deistickými teoriemi. Nebyli to nemorální muži, ale jako skupina to byli dobří občané, obecně vážného chování, humánní a dobrosrdeční. Odmítali však Bibli jako měřítko náboženské pravdy a snažili se toto odmítnutí zdůvodnit s pomocí spisů Voltaira, Huma, Volneye, Painea, Ethana Allena a dalších. Pan Miller tato díla důkladně studoval a nakonec se přihlásil k deismu. Sám uvedl, že jeho deistické období trvalo dvanáct let a začalo kolem roku 1804.

GSAM 118.4Po obdržení kapitánské hodnosti vstoupil v roce 1810 do armády. Po návratu z armády se s rodinou přestěhoval do Low Hamptonu ve státě New York, kde se v roce 1812 začal věnovat zemědělství. Jako farmář měl více volného času na čtení. Zjistil, že jeho deistické názory mu neposkytují žádnou jistotu štěstí za hranicemi tohoto života. Za hrobem bylo vše temné a ponuré. Abychom použili jeho vlastní slova:

GSAM 118.4„Při pomyšlení na smrt mě mrazilo. Jestliže budou lidé vydávat počet ze svého života, bude to znamenat záhubu pro všechny. Nebe nad mou hlavou mi připadalo jako z bronzu a země pod mýma nohama jako železo. Věčnost — co to je? A smrt — proč je? Čím více jsem o tom uvažoval, tím méně jsem tomu rozuměl. Čím více jsem na to myslel, tím zmatenější byly mé vývody. Snažil jsem se na to nemyslet, to se mi ale nedařilo — své myšlenky jsem nedokázal ovládnout. Byl jsem opravdu zoufalý, vůbec jsem ale nechápal proč.... Brzy nato se mi náhle v mysli živě vtiskla povaha Spasitele. Zdálo se, že by mohla existovat bytost tak dobrá a soucitná, že by sama za nás dosáhla smíření s Bohem a tím nás zachránila před utrpením trestu za hřích. Okamžitě jsem pocítil, jak krásná taková bytost musí být; a představoval jsem si, že bych se mohl vrhnout do náruče takové bytosti a důvěřovat jejímu milosrdenství.“

GSAM 119Obrácení Williama Millera

GSAM 119.1Dále řekl:

GSAM 119.1„Poznal jsem, že Bible představuje právě takového Spasitele, jakého jsem potřeboval. Nemohl jsem pochopit, že obyčejná kniha obsahuje zásady tak dokonale přizpůsobené potřebám hříšného světa. Musel jsem připustit, že Písmo je zjevení od Boha. Bibli jsem si oblíbil a v Ježíši Kristu jsem našel přítele.... Bible se stala hlavním předmětem mého studia a mohu popravdě říci, že jsem ji studoval s velkým potěšením. Zjistil jsem, že z ní vlastně neznám ani polovinu. Připadalo mi nepochopitelné, že jsem předtím neviděl její krásu a že jsem ji odmítal.“

GSAM 119.2William Miller sám popisuje svůj způsob studia Bible takto:

GSAM 119.2„Rozhodl jsem se odložit všechny své předsudky, důkladně porovnávat Písmo s Písmem a věnovat se jeho studiu pravidelným a metodickým způsobem.... Kdykoli jsem narazil na něco nejasného, měl jsem ve zvyku porovnávat to se všemi souvisejícími pasážemi; a s pomocí Crudena jsem prozkoumal všechny biblické texty, v nichž se vyskytovala některá z významných slov obsažených v jakékoli nejasné části.... Tímto způsobem jsem se při svém prvním pročítání Bible věnoval jejímu studiu asi dva roky a byl jsem plně přesvědčen, že si Písmo vykládá samo.

GSAM 120.1„Při tomto studiu jsem dospěl k přesvědčení, že pokud jsou proroctví, která se naplnila v minulosti, nějakým měřítkem, podle něhož lze posuzovat způsob naplnění těch, která teprve přijdou, pak obecně přijímané názory na duchovní království Kristovo – časné tisíciletí před koncem světa a návrat Židů – nejsou podloženy Slovem Božím.... Zjistil jsem, že Písmo jasně učí, že Ježíš Kristus opět sestoupí na tuto zemi, přijde v oblacích nebes, ve vší slávě svého Otce.

GSAM 120.2„Při studiu Písma jsem pociťoval radost, o které jsem dříve netušil, že by mohla plynout z jeho učení. Začal jsem je studovat bez očekávání, že zjistím čas příchodu Spasitele, a zpočátku jsem stěží mohl uvěřit závěru, k němuž jsem došel; ale důkazy na mě zapůsobily s takovou silou, že jsem nemohl odolat svým přesvědčením. Téměř jsem se smířil se svými závěry a začal jsem čekat, bdít a modlit se za příchod Spasitele.“

GSAM 120.3Dále říká:

GSAM 120.3„Uvěřil jsem; a okamžitě se mi v mysli vtiskla povinnost šířit tuto nauku, aby svět uvěřil a připravil se na setkání se Soudcem a Ženichem při jeho příchodu. Nemusím zde podrobně popisovat své dlouhé a bolestné zkoušky. Stačí říci, že po několika letech mě Duch Boží, síla pravdy a láska k duším přiměly vzít na sebe svůj kříž a hlásat tyto věci umírajícímu a hynoucímu světu.“

GSAM 120.4Pan Miller, stejně jako ti, které tato zpráva oslovila v jiných zemích, se nejprve rozhodl splnit svůj úkol tím, že bude psát a publikovat ve veřejných časopisech a v brožurách. Své názory poprvé zveřejnil v Vermont Telegraph, baptistickém listu vydávaném v Brandonu ve státě Vermont. Stalo se tak v roce 1831. Poprvé na toto téma veřejně promluvil v roce 1832. O tomto shromáždění řekl: „Pán vylil svou milost na shromáždění a mnozí uvěřili ke spasení svých duší.“

GSAM 121.1V roce 1836 byly jeho přednášky otištěny v některých tehdejších veřejných časopisech. V zimě 1837–1838 vyšly jeho přednášky v brožuře. V roce 1838 byla vydána druhá brožura o 204 stranách, v níž pan Miller uvedl, že Osmanská říše by mohla padnout v roce 1839 nebo 1840. Své první přednášky ve velkých městech přednesl v roce 1836. Poté hovořil ve městech Randolph, Lowell, Groton a Lynn v Massachusetts.

GSAM 121.2Až do roku 1840 stál pan Miller jako řečník na téma blížícího se příchodu Krista téměř osamocen. V tom roce se k němu náhle připojily stovky lidí, aby společně hlásali toto poselství. Co vedlo k této velké změně, bude popsáno v následující kapitole. V zimě 1839–1840 uspořádal pan Miller sérii přednášek v Exeteru v New Hampshire. Tam se poprvé setkal se kazatelem J. V. Himesem, který v té době přijal tuto víru a od té doby stál po boku kazatele Millera jako vydavatel a horlivý kazatel poselství o velkém druhém příchodu.

GSAM 121Joshua V. Himes

GSAM 121.3O tomto horlivém pracovníkovi v rámci tohoto velkého hnutí nemůžeme říci nic lepšího než citovat jeho životopisce, který píše:—

GSAM 121.4„Joshua V. Himes se narodil ve Wickfordu v Rhode Islandu 19. května 1805. Jeho otec byl známý jako obchodník se Západní Indií a vynikal jako člen episkopální církve sv. Pavla ve Wickfordu. Jeho matka měla přívětivou povahu a lásku ke Spasiteli, kterou vštěpovala ochotným uším svého syna.

GSAM 121.5„Otcovým záměrem bylo vychovat svého syna Joshuu ke kazatelské službě v církvi, k níž sám patřil, ale okolnosti tomu zabránily. Bůh měl pro tohoto syna připravené jiné poslání a řídil věci tak, aby došlo k žádoucímu výsledku. V roce 1817 otec vyslal cenný náklad pod vedením kapitána Cartera, s Alexandrem Stewartem jako superkargem. Tito muži se však ukázali jako nevěrní; když dorazili do přístavu v Západní Indii, prodali jak loď, tak náklad a uprchli. Tato událost změnila všechny plány, které byly učiněny pro budoucnost mladého Joshuy, jenž měl být poslán na Brownovu univerzitu v Providence ve státě Rhode Island. Místo toho byl v dubnu 1821 odvezen do New Bedfordu v Massachusetts a svázán smlouvou s Williamem Knightsem, aby se naučil řemeslu truhláře.

GSAM 122.1„Po příjezdu do svého nového domova se s velkým nasazením pustil do práce, která mu byla svěřena, odhodlán stát se mistrem ve svém řemesle. Brzy však zjistil, že jeho náboženské okolí mu zcela nevyhovuje. Říká: ‚Můj mistr byl unitář a brával mě do svého kostela. Farářem byl reverend Orville Dewey. Byl to člověk, který se nedávno odvrátil od ortodoxního vyznání. Moje výuka u biskupa Griswolda a reverenda Williama Burgea, faráře kostela sv. Pavla ve Wickfordu, a časté poslechování výmluvného dr. Crockera z kostela sv. Jana v Providence v Rhode Islandu mě zcela připravily na to, abych nepřijal pana Deweyho výmluvné popírání učení Krista a jeho apoštolů.‘

GSAM 122.2„Jelikož v té době v New Bedfordu nebyl žádný episkopální kostel, rozhodl se navštěvovat První křesťanský kostel [nikoli Disciple] a následně se k tomuto společenství připojil. ‚Zde,‘ říká, ‚jsem našel otevřenou Bibli a svobodu myšlení a obojího jsem dobře využil.‘ Tento sbor byl pod pastorační péčí reverenda Mosese Howeho. Reverend Clough pokřtil Joshuu V. Himese 2. února 1823. Srdcem hořícím horlivostí pro svého Pána začal hned ve věku osmnácti let vyprávět příběh o kříži a nabádat lidi k pokání. O sobě říká:—

GSAM 122.3„‚Brzy jsem se stal kazatelem a bylo mi uděleno povolení rozvíjet svůj dar... Svou učňovskou dobu jsem absolvoval k mé spokojenosti a získal jsem pochvalu. Avšak po dobu pěti či šesti let jsem měl ve zvyku vykonávat práci nad rámec povinností, a tak jsem získal jeden či dva dny v týdnu na studium a misijní práci v chudinských čtvrtích, jejíž výtěžek jsem odevzdával svému pastoru.‘

GSAM 123.1„V roce 1825 byl pověřen jako misionář konference křesťanských církví v jižním Massachusetts. ‚Neexistoval žádný plán ani prostředky na podporu misionářů,‘ říká kazatel Himes, ‚a tak jsem se rozhodl věnovat se podnikání, abych se uživil, a kázat, jak jen to šlo.‘

GSAM 123.2„V roce 1828 opustil New Bedford, nikoli s obavami či nedostatkem energie, ale s odhodláním, které muselo zvítězit, a odešel do Plymouthu, kde kázal Slovo Boží ve školních budovách, v provizorních místnostech a kdekoli, kde našel posluchače. V roce 1829 pokračoval ve stejné práci ve Fall River až do roku 1830, kdy se přestěhoval do Bostonu jako pastor Prvního a Druhého křesťanského sboru; a zde zůstal třiatřicet let. V roce 1839 se přidal k adventnímu hnutí, jak jej vykládal slavný kazatel William Miller. Do nového hnutí se zapojil s veškerým nadšením, které v sobě měl, a jeho kázání byla plná ohně a síly. V roce 1840 zahájil vydávání časopisu Signs of the Times, v němž prosazoval hnutí, do něhož vložil celé své srdce. Všechny své peníze, veškerou svou práci i veškerou svou energii vložil do tohoto hnutí a získal tisíce nových stoupenců.“

GSAM 123Společná činnost Millera a Himese

GSAM 123.3Od roku 1840 do podzimu roku 1844 se činnost kazatelů Millera a Himese do značné míry spojila, když putovali z města do města, v létě se svým obrovským stanem, v zimě v kostelech a veřejných sálech. Velká fyzická síla kazatele Himese mu umožnila vstoupit do devadesátého druhého roku života. Jeho duševní schopnosti zůstaly živé až do samého konce. 28. září 1894 přednesl velmi strhující kázání před shromážděním více než tří tisíc adventistů sedmého dne na tábořišti v Lansingu ve státě Michigan. Zdálo se, že mluví s velkou vážností a elánem jako za starých časů. To bylo skutečně úžasné u muže, který měl za sebou tři měsíce svého devadesátého prvního roku a který trpěl nevyléčitelnou nemocí, na niž následující rok zemřel.

GSAM 124.1Kazatelé Miller a Himes stáli, jakoby v „přední linii boje“ adventního hnutí v Americe a byli jen dvěma z desítek těch, kteří s nimi spolupracovali při hlásání učení o Kristově příchodu; jejich hlavními charakteristikami byly pevnost úmyslu a neochvějná čestnost. Tito muži patřili z velké části k té skupině, kterou svět nazývá „muži, kteří se vypracovali sami“ – muži, kteří se formovali v kontaktu s drsnou realitou života a kteří se naučili posuzovat zásluhy určité věci na základě zásad, nikoli politiky. Měli povahu těch, o nichž kazatel Miller říkal, že obvykle přijímají poselství z církví, „nejzbožnější, nejoddanější a nejživější členové“. Tuto skutečnost potvrdili kazatelé různých církví, kteří po konečném odtržení adventistů od nich řekli: „[Tato nauka] nám odvedla to nejlepší z našeho stáda.“

GSAM 124Další významní adventističtí kazatelé

GSAM 124.2Může být zajímavé jmenovitě zmínit některé muže, kteří spolu se kazateli Millerem a Himesem hráli v hnutí těch raných dob významnou roli. Prvním na seznamu je Charles Fitch z Clevelandu v Ohiu, který v roce 1842 navrhl myšlenku vytvořit schémata k ilustraci vidění z knihy Daniela a Zjevení. Tento nápad vycházel z Abakuka 2:2, 3. Charles Fitch zemřel 10. října 1844.

GSAM 124.3Dr. Josiah Litch z Filadelfie, který, jak uvidíme v následující kapitole, byl Pánem veden k hlásání pravdy, jejíž naplnění vyvolalo náhlý a rychlý nárůst zájmu o adventní poselství.

GSAM 124.4Elon Galusha z Lockportu ve státě New York, významný baptistický kazatel, jehož spisy a služba na téma blížícího se Pánova příchodu vyvolaly v této denominaci velký rozruch.

GSAM 125.1E. R. Pinney ze Seneca Falls ve státě New York, další oddaný kazatel baptistické církve, jehož služba a spisy byly hnací silou tohoto díla. Dalo by se o něm říci, že byl „solí země“.

GSAM 125.2Geo. Storrs z New York City, který před svým obrácením k adventistické nauce byl významným kazatelem probuzení. Jeho spisy měly mocný vliv na to, že lidé se více zasvětili tomuto dílu, a to jak svým životem, tak i majetkem; to platilo zejména v závěrečných týdnech období dva tisíce tři sta dnů. Byl to právě on, kdo po zklamání předložil adventistům i celému světu svých šest kázání o povaze člověka, stavu mrtvých a budoucím trestu.

GSAM 125.3Kazatel Stockman z Portlandu v Maine byl dalším horlivým spolupracovníkem při probuzeních Williama Millera v tomto městě. Zemřel několik týdnů před koncem židovského roku 1843, zatímco adventisté doufali a očekávali, že Pán v té době přijde.⁶

GSAM 125.4Byli i další významní muži, které z důvodu nedostatku místa pouze zmíníme, jako například N. N. Whiting, který pořídil překlad Nového zákona do angličtiny, známý jako Whiting’s Translation; S. S. Snow, F. G. Brown, Apollos Hale, L. D. Mansfield, Geo. Needham, O. R. Fassett; George, Wesley a Edwin Burnham (tři bratři), všichni byli schopnými pracovníky v šíření poselství.